DIECÉZNÍ CHARITA LITOMĚŘICE, Dómské nám. 10, tel./fax: 416 731 452 tel. 416 735 606 E-mail:
[email protected], Internet: www.dchltm.cz
ZPRÁVY CHA CHARITY 4/2003
ZPRÁVY CHARITY
2
Obsah: Duchovní slovo Informace DCH Informace koordinátorky projektů Informace ekonomky (sbírka na uprchlíky) Informace k TS 2004 Pomoc lidem postiženým povodní Pomoc OCH Ústí nad Labem Povodně 2002 Podaná ruka – DCH Brno pomáhala v lit. diecézi Rok uplynul jako voda Tóny pro benefici A ještě něco pro děti V prosinci končíme Domov sv. M. Magdaleny Jiřetín CHOPS Co se děje v charitách OCH Sobotka OCH Most Děti z Farní charity byly v Českém ráji Euronisa bude rozdělovat peníze Pomoc uprchlíkům Ubytovna pro cizince Výlet s dětmi do ZOO Výlet do Verneři Humanitární pomoc do zahraničí Kojatice 2003 Postřehy z pobytu na Slovensku Otevření studia Štěpán Sbírkové konto DCH Litoměřice
str. 3 str. 4 str. 4 str. 4 str. 7 str. 7 str. 8 str. 9 str. 10 str. 11 str. 12 str. 12 str. 13 str. 14 str. 15 str. 16 str. 16 str. 17 str. 17 str. 18 str. 19 str. 19 str. 19 str. 20 str. 20 str. 20 str. 20 str. 23 str. 24
ZPRÁVY CHARITY
3
Duchovní slovo Blaženější je dávat než dostávat (Sk 20,35) V této větě se nejedná o nějakou morální sentenci ani o příkaz, který se člověku dostává zvenčí. Sklon k obětavosti je do lidského srdce vložen od přirozenosti. Každý člověk pociťuje touhu vstoupit do styku druhým člověkem a dospívá k plnému sebeuskutečnění, když se druhému z vlastního popudu daruje. Naše doba je bohužel pod vlivem mentality, která je obzvláště vnímavá k našeptávání egoismu, který se stále více probouzí v lidském srdci. I když při přírodních katastrofách, válkách a jiných nouzových situacích neschází pozornost k druhým, všeobecně se nedaří rozvíjet kulturu solidarity. Duch světa proměňuje vnitřní tlak k nezištnému sebeobětování druhých a žene lidi k tomu, aby uspokojovali své vlastní zájmy. Přehnaná žádostivost po majetku brání stvořenému člověku v tom, aby se otevřel Bohu a svým bližním. Vykořisťování lidí, lhostejnost k utrpení druhého, porušování mravních norem, to jsou plody dychtění po zisku. Je nutné neusilovat pouze o blaho těch několika málo z privilegovaných kruhů, nýbrž o zlepšení životních podmínek pro všechny. Jen na tomto základu může být postaven mezinárodní řád, který má opravdu rysy spravedlnosti a solidarity, jaké si všichni vroucně přejí. Blaženější je dávat než dostávat. Když věřící jedná podle vnitřního popudu a odevzdává se druhým, aniž by něco očekával, prožije hluboké vnitřní uspokojení. Sílu pro své úsilí a podporu spravedlnosti, pro své nasazení k obraně slabších, pro své humanitární akce, aby se dostalo chleba pro hladové, aby bylo postaráno o nemocné a aby byl na místě v každé nouzové situaci a ohrožení, tuto sílu čerpá křesťan z jedinečného a nevyčerpatelného pokladu lásky, jako je sebeodevzdání Ježíše svému Otci. Dnešnímu člověku, který je prázdným a povrchním způsobem života neuspokojen a hledá pravou radost a lásku, nabízí Kristus svůj příklad a následování. Kdo ho slyší, toho vzývá, aby nasadil svůj život pro bratry. Z takového sebeobětování vzniká plné sebeuskutečnění a radost. Někdy vyrůstá nasazení k prospěchu druhých nikoliv z křesťanského příkazu lásky, ale ze zcela přirozeného soucitu. Kdo pomáhá potřebným, v tom má vždy Bůh zalíbení. Služba těm, kteří trpí nouzí, může být pro ty, kteří „stojí opodál“, Prozřetelností připravená cesta k setkání s Kristem, protože Pán odměňuje nad míru každý dar bližním.
ZPRÁVY CHARITY
4 Z listu Svatého otce Jana Pavla II.
.
INFORMACE DCH
• Změna adresy: Farní charita Litoměřice Farní charita Litoměřice Domov sv. Zdislava Dominikánské náměstí č. 1 412 01 Litoměřice tel: 416 733 809 ===========================================================
• Změna čísla mobilního telefonu: Zdena Ondrušová nové číslo 728 311 250
============================================== Informace koordinátorky projektů Dotace 2004 V současné době na DCH Litoměřice probíhá kontrola a sumarizace projektů z celé litoměřické diecéze pro dotace MPSV na rok 2004. Na SČKCH budou odevzdány 1. 10. 2003. Připomínka: Dotační politiku krajů je nutno sledovat na webových stránkách příslušných krajů, kde budou vyhlášeny jednotlivé grantové programy pro rok 2004. Ústecký kraj: http://www.kr-ustecky.cz Liberecký kraj: http://www.kraj-lbc.cz Královéhradecký kraj: http://www.kr-kralovehradecky.cz
============================================== Informace ekonomky Sbírka na uprchlíky v litoměřické diecézi Dárce R.U.R.Sv. Voršily Klášter sester premonstrátek Doksany ŘmK farnost Počaply Sestry BMW Horní Maxov Klášter sester řádu ŘmK děkanství Žatec
Částka 1000,00 500,00 1000,00 200,00 1000,00 1705,00
ZPRÁVY CHARITY ŘmK děkanství Všech svatých Litoměřice ŘmK farnost u sv. Štěpána Litoměřice ŘmK děkanství Jirkov ŘmK farnosr Brozany ŘmK farnost ? ŘmKF děkanství Nový Bor ŘmKF děkanství Dobrovice ŘmK děkanství Děčín I. ŘmK farnost Křešice ŘmK farnost Přepeře ŘmKF arciděkanství Ústi n. L. ŘmKF 45828041 ŘmK děkanství Doksy ŘmK děkanství Jablonné v Podještědí ŘmK farnost Děčín-Podmokly ŘmK děkanství Česká Kamenice ŘmK farnost ? ŘmK děkanství Rumburk ŘmK děkanství Jiříkov ŘmK děkanství Kadaň ŘmK farnost Třebenice ŘmK děkanství Postoloprty ŘmK farnost Bečov u Mostu ŘmK farnost Novosedlice ŘmK děkanství Libáň ŘmK farnost Nebužely ŘmK farnost Liblice ŘmK farnost ? ŘmK farnost Louny ŘmK farnost Tatobity ŘmK farnost Loukov ŘmK farnost Plazy ŘmKF arciděkanství Horní Police ŘmK farnost Mimoň ŘmK děkanství Chomutov ŘmK farnost Kryry ŘmK farnost Hrádek nad Nisou ŘmK farnost Liberec-Ruprechtice ŘmK farnost Světlá pod J.
5 7900,00 2360,00 2950,00 600,00 2700,00 3250,00 3407,00 4230,70 2000,00 210,00 6530,00 600,00 420,00 880,00 3200,00 1450,00 700,00 2385,00 645,00 3900,00 2000,00 350,00 900,00 1950,00 1000,00 575,00 580,00 2520,00 2737,00 2550,00 400,00 265,00 622,20 3100,00 5110,00 680,00 800,00 830,00 512,00
ZPRÁVY CHARITY ŘmK farnost Řepín ŘmK farnost ? Jan Strumfa ŘmK děkanství Sobotka ŘmK farnost Železný Brod ŘmK farnost Mnichovo Hradiště ŘmK farnost probošství Mělník ŘmK děkanství Turnov ŘmK farnost Benešov nad Ploučnicí ŘmK farnost Bozkov ŘmK arciděkanství Šluknov ŘmK farnost ? ŘmK farnost Most ŘmK farnost Chcebuz ŘmK farnost Bohosudov ŘmK farnost Krásná Lípa ŘmK farnost Klášterec nad Ohří ŘmK farnost Bohušovice n. O. ŘmK farnost Chotětov ŘmK farnost Český Dub ŘmK farnost Mšeno ŘmK farnost Vysoká u Mělníka ŘmK farnost Mcely ŘmK farnost Kamenický Šenov ŘmK farnost ? ŘmK farnost ? ŘmK děkanství Frýdlant v Čechách ŘmK děkanství Rochlice Marie Zemanová ŘmK farnost Hrob ŘmK arciděkanství Mladá Boleslav ŘmK děkanství ? Pavel Brychcín Karel Suk ŘmK arciděkanství Bílina Pavel Brychcín ŘmK farnost ? ŘmK arciděkanství Mladá Boleslav ŘmK arciděkanství Liberec
6 590,00 750,00 665,00 1600,00 3100,00 5777,00 6602,00 6900,00 1060,00 4000,00 2400,00 550,00 5600,00 762,00 1600,00 1550,00 1000,00 1500,00 170,00 1900,00 1500,00 3000,00 1200,00 350,00 1600,00 500,00 3000,00 6248,00 500,00 2000,00 5325,00 2000,00 50,00 300,00 1000,00 50,00 1249,90 5610,00 11076,00
ZPRÁVY CHARITY Sbírka na uprchlíky celkem
7 177838,80
Informace k Tříkrálové sbírce Probíhají přípravy Tříkrálové sbírky 2004. Kdo se chce připojit, ať se obrátí koordinátorku TS pro litoměřickou diecézi p. Broumskou, tel: 416 731 452, e-mail: projekty@dchltm na DCH Litoměřice.
============================================== hPOMOC LIDEM POSTIŽENÝM POVODNÍ Ke dni 17. 9. 2003 rozhodla povodňová komise Diecézní charity Litoměřice o 1211 žádostech. Poskytovaná finanční pomoc je účelová: na pořízení základního vybavení domácnosti – elektrospotřebiče, nábytek, dále na obnovu domu nebo bytu – stavební práce. Komise rozhoduje také o přidělení nových lednic a praček (zn. WHIRLPOOL a ELECTROLUX) – ty byly darovány v celkové hodnotě 1 817 921 Kč. Z humanitárního skladu byla rozdělena materiální pomoc – ošacení, přikrývky, čistící, desinfekční a úklidové prostředky, pracovní nářadí a pomůcky, potraviny, starší nábytek – v celkové výši 18 836 060 Kč. Nadále poskytujeme klientům oblečení ze šatníku. Též je možné zapůjčení vysoušečů, změření vlhkosti zdiva a nabídka informací ohledně rekonstrukce domů – letáky, kontakty na odborníky. Stav poskytnuté pomoci ke dni 17. 9. 2003: Hodnota již realizované finanční pomoci: 6 850 906,10 Kč (proplacené) Hodnota přidělené finanční pomoci: 9 102 853 Kč (povodňová komise přidělila tuto částku 1211 domácnostem) Darovací smlouva má platnost do konce roku 2003 a přidělený příspěvek je možné čerpat v této době podle potřeby zaplavených občanů. Další pomocí, kterou charita lidem postiženým povodněmi realizuje, je finanční pomoc na částečnou úhradu energie, spotřebovanou v důsledku vysoušení domácností poškozených povodní. Bylo rozhodnuto 38 žádostí v celkové výši 268 000 Kč (z toho proplaceno 129 000 Kč).
ZPRÁVY CHARITY
8
Demolice Sdružení Česká katolická charita přispěla na stavbu nových domů lidem, jejichž dům musel být v důsledku záplav zdemolován nebo spadl. V litoměřické diecézi bylo přiděleno pro 14 rodin celkem 3.100.000 Kč. Výstavba domů pro lidi postižené povodní v srpnu 2002 Projekt Počaply V Počaplech začala stavět DCH Litoměřice dům pro lidi, kteří v důsledku povodní přišli o své domovy, zároveň jsou sociálně znevýhodněni, a nemají možnost si vlastními silami zajistit bydlení. Dům je určen pro občany Počapel, Českých Kopist, Nových Kopist a Nučniček. Jedná se o nájemní dům se 4 bytovými jednotkami. Ve výběrovém řízení byla vybrána stavební firma Chromý Stanislav z Litoměřic, která 13. srpna 2003 zahájila výkopy a nyní pokračuje v dalších stavebních pracích. Je dohotovena hrubá stavba přízemí. Financování projektu bude zajištěno z Caritas Luxemburg, partnerské farnosti Toronto a DCH Litoměřice. Dům by měl být postaven do konce března 2004 a první nájemníci se nastěhují ihned po kolaudaci. Podobný dům se bude stavět ještě v Záboří na Mělnicku. V současné době se zpracovává projektová dokumentace. Projekty Oblastní charity Ústí nad Labem v Chabařovicích Oblastní charita Ústí nad Labem připravuje v rámci popovodňové pomoci stavbu domu rodinného typu a domu klidného stáří v Chabařovicích.
Pomoc OCH Ústí nad Labem V rámci projektu POPAP uskutečnila Oblastní charita Ústí nad Labem LETNÍ TÁBOR pro děti ze sociálně slabých rodin, které byly postiženy loňskou povodní. Letní tábor proběhl v termínu od 5. do 12. července 2003 v místě, které se nachází v údolí horního toku řeky Mže, na jejím soutoku s Kosím potokem nedaleko obce Černošín v západních Čechách, v tamější indiánské vesnici. Charitativní akce se zúčastnilo třináct dětí z Ústecka a Děčínska. Na děti ve věku 6 až 15 let dohlíželo pět vedoucích (tři zaměstnanci OCH ÚL a dva dobrovolníci. Letní tábor měl svého zdravotníka a kuchaře. Účastnický poplatek pro děti činil 300 Kč. Z vybraných účastnických poplatků a sponzorských darů OCH ÚL dětem uhradila:
ZPRÁVY CHARITY
9
-
dopravu vlakem tam i zpět, ubytování a stravu (pětkrát denně), úrazové pojištění a pojištění odpovědnosti za škodu, značkový batoh v hodnotě cca 500 Kč pro každého dětského táborníka. Program tábora byl zaměřen na rozvíjení schopností a dovedností dětí a utváření skupiny a kamarádských vztahů v prostředí založeném na vzájemné důvěře, respektu a porozumění. Pobyt dětí na letním táboře umožnil rodičům dětí se plně věnovat pokračujícím činnostem souvisejících s obnovou jejich bydlení a domácnosti po povodni. OCH ÚL zpracovala anketní lístky, ve kterých rodiče i děti zhodnotili letní tábor kladně – akci hodnotili jako užitečnou a přínosnou. Projekt POPAP je financován z programu PHARE Evropské unie. Financed by the European Union s PHARE programme.
Diecézní charita Litoměřice děkuje jménem povodněmi postižených lidí všem, kteří jakoukoliv formou pomohli nebo pomáhají.
Diecézní charita Litoměřice Povodně 2002 – Rok poté Přestože už je rok po povodni, existují stále lidé, kteří potřebují a vyhledávají naši pomoc. Na charitu se obracejí s důvěrou a někteří také s poslední nadějí, že jim pomůžeme. Pro někoho znamená naše pomoc hodně, pro jiného je to málo a ještě závidí těm druhým. A ne všichni mají dost sil a prostředků, aby zvládli obnovu po povodni. Proto se snažíme dále pomáhat těm, kteří to potřebují. Klienti k nám stále přicházejí. Někteří si stěžují, pláčí, jiní děkují i za dobré slovo. Někdo se již se vším vyrovnal a jiný se stále trápí.
ZPRÁVY CHARITY
10
Velice mě potěšila paní V. . Dostala od nás finanční příspěvek. Na charitu ji přivezla dcera. Dostali jsme nádherné mečíky, vypěstované na zahrádce, 10 vajíček a hlavně spousty díků. Vše jsme si museli vzít, jinak bychom ji urazili. A tak děkuji a potom říkám: „Budu potřebovat Váš občanský průkaz a faktury.“ V tom dcera klientky spráskla ruce: „My to zapomněly doma! Můžu Vám tu babičku chvilku nechat? Pohlídáte mi ji?“ Babička zůstala v kanceláři a vyprávěla nám o tom, co všechno jí voda vzala, o své rodné vsi na Moravě. Dokonce složila básničku, kterou si říká před spaním. A musím říci, že má talent. Verše mi připomínaly samotného Seiferta. Obdivuji rodinu pana Z., přišli o dům se vším všudy. Co zůstalo je určeno k demolici. Mají dvě malé děti. Mladší chlapeček měl nastoupit do první třídy. Voda mu vzala jeho novou školní aktovku, všechny nakoupené pomůcky, prostě vše. Pán je po čtyřech infarktech a čeká na transplantaci srdce. Je v plném invalidním důchodu, takže finanční příjmy rodiny jsou malé, a navíc se nesmí vůbec namáhat. Po povodni se pustili do stavby nového domu. Dům už stojí, ale musí splácet velké dluhy. Aby zvládli půjčky, přivydělávají si roznášením letáků a pod. Pan Z. vyprávěl, jak si lidé závidí, že ten dostal pračku a proč on nedostal chladničku. Říká: „Já si to s Vámi klidně vyměním a pro pračku si zajdu do bazaru – vždyť je to jedno, buďme rádi za to, že něco dostaneme.“ „Pane, máte můj velký obdiv nejen k tomu, jak vše zvládáte, ale i k Vaší odvaze, vnitřní síle a dobrosrdečnosti.“ Martina Haufová, povodňový koordinátor DCH Litoměřice
Podaná ruka – DCH Brno pomáhala v litoměřické diecézi Když si vzpomeneme na události před rokem - povodně, nesmíme zapomenout poděkovat Diecézní charitě Brno, jejím pracovníkům i občanům na Moravě, kteří nám všemožně pomáhali. Hned v prvním týdnu přijel pan ředitel Haičman se svými spolupracovníky, aby nám pomohli a předali svoje zkušenosti s pomocí lidem po povodních. Pracovníci a dobrovolníci z DCH Brno pomáhali se sociálním šetřením v terénu, s rozvozem humanitární pomoci. Nemůžeme ani opominout psychosociální pomoc – lidé si potřebovali s někým promluvit o neštěstí, které je postihlo, často i poplakat. Přijížděly kamiony s humanitární pomocí, farnosti posílaly své finanční i materiální sbírky. Také přijela spousta dobrovolníků pomoci lidem postiženým povodní likvidovat následky – uklízet, vyvážet zničené věci, oklepávat omítku. Byly to projevy opravdové solidarity a pomoci. Zvláště pro staré,
ZPRÁVY CHARITY
11
nemocné a opuštěné byla jejich pomoc nenahraditelná. Charity z brněnské diecéze je nám pomáhali zajišťovat. Všem, kteří lidem postiženým povodněmi pomohli a také nám, patří naše velké díky.
Oblastní charita Ústí nad Labem Rok uplynul jako voda S rokem v zádech? Možná. Kdo žije v oblastech, které byly postiženy loňskou povodní, nebo kdo navštívil tato místa, je často na rozpacích: Je to rok, půl roku či měsíc, co tudy protékala velká voda? Také si pokládáme tuhle otázku a s námi lidé, kterým pomáháme. Nasedáme do služebního automobilu: „Dnes nás čekají i lidé v Děčíně,“ říká Ruda, povodňový asistent Oblastní charity Ústí nad Labem (OCH ÚL), kolegovi Martinovi. OCH ÚL pomáhá lidem, kteří byli postiženi povodní na Děčínsku a Ústecku, od 14. srpna 2002. Od prosince loňského roku OCH ÚL na tuto pomoc navázala projektem Popovodňová asistenční pomoc (POPAP), který podporuje Evropská unie z fondu Phare. Je rok poté. Modrá Škoda Fabia projíždí místy, kde ještě loni v srpnu byla velká voda – živel ničící vše, co mu stálo v cestě. Dnes je voda níž – v některých místech o celých deset metrů. Rok poté je povzbuzující sledovat, co všechno se za tu dobu změnilo k lepšímu. Z okénka automobilu sledujeme domy, které jsou už opravené, mají novou fasádu a uvnitř bývá velmi příjemně. Všechno se leskne novotou nebo září jasnými veselými barvami. Po loňských záplavách totiž bývají zdi natřené na žluto, někdy panuje růžová či zelená nálada. Všechno podle vkusu majitelů bydlení. Není se co divit. Po povodních neutrpěl jen majetek postižených, ale především jejich duševní pohoda. Pro mnohé byly loňské katastrofické události traumatem. Je rok poté. Projíždíme Krásným Březnem, městskou částí v Ústí nad Labem, Roztokami u Povrlů obcí na Ústecku a později i Dobkovicemi, obcí na Děčínsku. Obrázek je stále stejný. Míjíme domy zvenčí většinou opravené i pár domů stále neomítnutých. Pořád je dobře znát, jak vysoko tady voda byla. Na návštěvě v takovém domě i rok po povodni se zdá, že čas opravdu plyne tak rychle jako plyne voda. Vysvětlení nacházíme rychle, scházejí peníze či fyzické i psychické síly. Pod našima nohama si všímáme vytrhané nebo vyboulené podlahy. Stane se, že je vybrána až na klenby sklepa. Nejednou stoupáme po dřevěném nebo betonovém schodišti, které se propadá nebo drolí. Odvážíme se pohledět i nahoru – vidíme propadlé stropy i vyčnívající trámy. Ve dvou domácnostech jsou stále vlhké začerněné zdi, někdy pokryté plísní. Ostatně plíseň tu i pro-
ZPRÁVY CHARITY
12
nikavě cítíme. Někdy máme pocit, jako bychom se nemohli nadechnout. Tak výrazný je zápach plísně – rok poté. Podobný obrázek se naskýtá nejčastěji tam, kde bydlí staří lidé, invalidní důchodci, opuštěná matka s dětmi či lidé s duševními problémy. Potřebují pomoc – finanční, materiální, fyzickou, někdy i radu či vlídné slovo.
Tóny pro benefici OCH ÚL pomáhala lidem postiženým povodněmi už od srpna 2002. V prosinci loňského roku se rozběhl projekt Popovodňová asistenční pomoc (POPAP), kterým na dosavadní pomoc navázala. Asistenční terénní služba vyhledává od té doby sociálně potřebné občany, kteří utrpěli povodní, na Děčínsku a na Ústecku. Asistenční terénní služba – to jsme vlastně my, povodňoví asistenti. Tyto lidi navštěvujeme, podle možností rozdělujeme pomoc, snažíme se dát i radu i vlídné slovo. Sedíme v kostele, nastalo ticho. V tom se rozezněla vánoční hudba a zpěv v nádherné atmosféře kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem. První benefiční koncert. První aktivita v rámci POPAP. Na místě se uskutečnila sbírka pro lidi, kteří utrpěli povodní. Druhý benefiční koncert se odehrál v Městském divadle Ústí nad Labem na Velikonoce. Na benefičním koncertě účinkoval multiinstrumentalista Jiří Stivín, houslista Jakub Třasák, klavírista Václav Krahulík. Vystoupil i dětský ústecký sbor Cvrčci II., komorní pěvecký sbor Romance a skupina hrající a tančící rytmy západní Afriky TiDiTeDe. Všichni účinkující se vzdali nároku na honorář ve prospěch pomoci sociálně slabým lidem. OCH ÚL z vybraného vstupného a sponzorských darů nakoupila několika sociálně potřebným lidem nábytek, elektrospotřebiče a potřeby pro domácnost.
A ještě něco pro děti … Další aktivitou v rámci projektu POPAP byl letní tábor pro děti z rodin postižených loňskou povodní, který pořádala OCH ÚL v termínu od 5. do 12.července 2003 v údolí horního toku řeky Mže na jejím soutoku s Kosím potokem nedaleko obce Černošín u Stříbra, v tamější indiánské vesnici. Tábor polyká tma. Svítí jen hvězdy na obloze a petrolejová lampa. Všichni hoříme touhou po ohni. Večery trávíme u táborového ohně pod hvězdnatou střechou nebo u ohně pod střechou týpí. Chlapci zvou dívky do svého týpí a čest pro chlapce je, když jsou pozváni do dívčího indiánského stanu. Na ohni opékáme buřty, jindy si připravujeme na rozpáleném kameni bramborové placky. Do okolí se rozléhá náš zpěv a znějí indiánské hudební nástroje. Jin-
ZPRÁVY CHARITY
13
dy si zase jen tak povídáme, vyprávíme si o indiánech nebo si před usnutím čteme indiánskou pohádku. Tváří v tvář táboráku vzpomínáme na dobrodružství, která jsme zažili během dne. V paměti utkvěl příchod šamana, kterého zpíváním obřadní písně děti přizvaly k poradnímu ohni. Plnily jeho úkoly, které se nepředvídatelně zjevovaly v táboře. Napsané byly na tajemně vyhlížejícím svitku, někdy připíchnutém šípem na totemu, jindy zase poslaném s plápolající svíčkou po potoce na březové kůře. Plněním úkolů se děti naučily indiánským dovednostem (korálkování či drhání, střelbě z luku či hodu kopím, umění přípravy a rozdělání ohně, vaření atd.). Dovedností děti přesvědčily šamana, že patří k ztracenému národu Slunečných Indiánů a na důkaz toho je poslední den obdaroval indiánským náhrdelníkem a náčelník kmene prozradil každému jeho indiánské jméno. Své jméno dostal i Tančící šíp, Dobré srdce či zapomnětlivé Ztracené pírko. Plamen opadá a za chvíli zůstanou jen žhavé uhlíky, později doutnající popel. Přišel čas jít na kutě. V našem táboře to znamená jít spát na indiánské lehátko do týpí. Otrlejší z nás zůstávají a vydávají se na pochod noční krajinou. Starší mohou držet noční hlídku s vedoucími. Pro děti je to neopakovatelný zážitek. Nerušeně vnímají kouzlo spící krajiny. Ráno se každý s chutí probouzí, když pronikavě znějí dunící bubny. Následuje ranní rozcvička, ranní hygiena a pro otužilce ranní koupel v Kosím potoku. Už jen zabalit a jede se domů. Možná bylo sedm dní málo… A jak zhodnotily tábor děti? Vykopaly válečnou sekeru a v železném oři mířícím do rodné krajiny přepadly táborové vedoucí a zlochtaly je. Vedoucí se vykoupili sladkou svačinou. Blížíme se k ústeckému vlakovému nádraží, jsme doma! Tak zase příště… To „příště“ bude ještě letos na konci října. OCH Úl v rámci spolupráce s farností v německém Neustadtu připravuje česko-německé setkání dětí, na které v budoucnu naváží dlouhodobější výměnnou spoluprací. Tak zase příště…
V prosinci končíme Pohledy na trochu zesláblé a zároveň tím vším, co dokázali, posílené lidi, kterým pomáháme, a podmínky, v kterých žijí, a pak radostné pohledy, kterými nás obdarovávají při každé návštěvě nebo ve chvílích, kdy přicházíme s nějakou formou pomoci, nás zaplavují nepopsatelnými dojmy a stane se, že se na krajíčku v očích objeví slzy. Prý správní muži slzu neuroní. Hloupost! Tahle práce je pro nás po duševní stránce obohacující. Letos v prosinci však projekt POPAP skončí. Povodně nám daly práci. Je to možná zvláštní, ale přejeme si, aby se to již nikdy více neopakovalo.
ZPRÁVY CHARITY
14 Martin Trousil, OCH Ústí nad Labem
======================================================
Domov sv. Maří Magdaleny Jiřetín pod Jedlovou Diecézní charita Litoměřice spolupracuje v Německu s Charitou Bamberk. Při jejich návštěvě v litoměřické diecézi navštívili také Domov sv. Maří Magdaleny v Jiřetíně pod Jedlovou. Poslání domova a práce zaměstnanců charity s maminkami a jejich dětmi je tak oslovila, že jim nabídli prázdninový pobyt u nich v Německu. Maminky s dětmi a doprovodem strávily krásné letní dny v městečku Pettstadt blízko Bamberku.
Náš výlet do Pettstadtu Středa ráno. Nadešel den „D“ – den odjezdu. Nachystané cestovní doklady, kufry, batohy, tašky, maminky, děti a doprovodný personál. O půl deváté odjíždíme z jiřetínského náměstí. Poslední zamávání těm, co zůstávají doma. Snad máme s sebou všechno. Nemáme! Julie zapomněla na léky. Ať, žije vynález moderní doby – mobil. Voláme na „základnu“. Léky pošlou za námi do Pettstadtu. V autobuse s klimatizací cesta ubíhá rychle. Kolem půl druhé přijíždíme k hraničnímu přechodu Pomezí. Zdárně máme za sebou další část cesty. Také odbavení probíhá bez komplikací. Po třech hodinách plynulého cestování vjíždíme do ulic městečka Pettstadtu, místa našeho desetidenního působení. K ubytování máme vyhrazeny prostory dětského domova. Přivítat nás přichází sám ředitel pan Bezold. Po zabydlení se všichni scházíme u večeře. Dlouhou cestou nám vyhládlo a jsme při chuti. Zbytek teplého večera využíváme k prohlídce městečka. Obdivujeme okna a zahrádky vyzdobené krásnými muškáty, petúniemi, ibišky a dalšími květinami, které snad nedovedeme ani vyjmenovat. Následující den nás čeká město Bamberk. V prostorách radnice obdivujeme výstavu porcelánu. Neméně zajímavá je stálá expozice Franze Kafky – spisovatele a pražského rodáka. Po další dny nemůžeme být jinde než na koupališti. Sužující horko láká k vodě. Vodnímu světu neodolají už ani neplavci. Den poté odpočíváme. Léčíme si sluncem spálená těla. Dáváme odpočinout svalům zmoženým tobogány, usilovným plaváním a dováděním ve vlnách. I přes nesmírné vedro se v pondělí vydáváme navštívit zdejší domov pro matky s dětmi s názvem Konradshof. Při zpáteční cestě se zastavujeme na prohlídku basiliky Vierzehnheiligen. Dnes je úterý. Právě se přehoupla polovina našeho pobytu. Máme zajištěnu prohlídku města Bamberku s českým průvodcem. Počasí se nemění.
ZPRÁVY CHARITY
15
Stále je vedro ve dne i v noci. Jak rádi večer přijímáme pozvání k posezení u sklenice chladného chmelového moku. Co nás čeká dnes ve středu? Taková malá tiskovka. Seznamujeme přítomné z bamberské charity, jejich dobrovolné pracovníky i čestné členy s prací našeho domova pro matky s dětmi. Přítomné jsou i dvě redaktorky z novin. Teploty vzduchu neklesají a naše těla znavená horkem už zase volají po vodě. Koupaliště je naše spása. Tobogány, vlny, vířivky a sprchy. Nic z toho nevynecháváme a užíváme si. Večer při sklence dobrého vínka jen zakončuje krásnou letní atmosféru. Posledním výletem před odjezdem je výlet do krápníkové jeskyně spojený s koupáním ve skalním jezírku. Den poslední. Balíme. Přijíždí autobus. Nakládáme zavazadla. Loučíme se a děkujeme našim přátelům za krásné chvíle strávené v Pettstadtu a jeho okolí. Odjíždíme. Za námi zůstává Pettstadt, Bamberk, s námi pěkné vzpomínky a před námi náš domov. Podle vyprávění účastníků zapsala Lenka Zoserová
CHOPS V naší diecézi pracují 4 střediska Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby – v Chomutově, Liberci, Litoměřicích a Mladé Boleslavi. Klienti jsou s prací našich sester a ošetřovatelek velmi spokojeni. O tom svědčí i tyto děkovné dopisy: Omnes ommum caritatis Všechny city lásky všem Charita – katolické sdružení – má za svůj cíl pomoc trpícím, potřebným v nouzi, nemocným. Aby ale tohoto cíle bylo dosaženo, je také zapotřebí těch, kteří tuto pomoc poskytují a poskytují ji s láskou. A tou u nás v Mnichově Hradišti je zdravotní sestra Charity. Při posledním onemocnění mé manželky obětavě zařídila vše potřebné, aby byla vyšetřena lékařkou, a to nadstandardním způsobem. Vzdáváme jí za to dík! Zájem a účinná pomoc hřeje. Anna a Karel B. Vážení přátelé z Charity, den 27. 5. 2003 zemřela moje maminka M. S.. Asi dva a půl roku ji dvakrát týdně navštěvovala sestra od Vás paní L., poslední měsíc paní K. Chtěla
ZPRÁVY CHARITY
16
bych jim tímto způsobem poděkovat za jejich pomoc. Zvláště paní L. byla pomocí nejen pro maminku, ale i pro mě. Byla mně psychickou oporou, poradila, když nastaly nějaké komplikace. Ale ze všeho nejvíc bych chtěla vyzdvihnout službu duchovní jako Charity. Jsou i jiné organizace, které pečují o seniory, ale jen křesťanská organizace může těmto lidem na sklonku života přinést to nejdůležitější - spasení skrze smrt Ježíše Krista. Většina z těch starých lidí už nebude mít možnost slyšet evangelium a uvěřit. Tělo zůstává zde na zemi prázdné, ale duše někam odchází a není jedno kam! Přeji Vám, aby Pán Bůh požehnal Vaší práci i službě a otevřel Vaše srdce, aby je mohl naplnit svojí láskou k těm, které navštěvujete. Ještě jednou díky! K.I.
======================================================
CO SE DĚJE V NAŠICH CHARITÁCH OCH Sobotka Oblastní charita Sobotka letos slaví 10 let trvání Domova pokojného stáří v Libošovicích 10. srpna 1993 vysvětil litoměřický biskup Mons. Josef Koukl první budovu penzionu. Celý letošní rok si obyvatelé Domova pokojného stáří připomínají toto 10. výročí. V neděli 10. srpna se konaly hlavní oslavy – slavnostní bohoslužba, vztyčení charitní vlajky a koncert dechové hudby. Už od rána bylo v Domově pokojného stáří pěkně rušno, na jeho klienty čekal zajímavý a pestrý program. V deset hodin byla ve zdejším kostele sv. Prokopa za přítomnosti převora břevnovského kláštera P. Prokopa Siostrzonka zahájena slavnostní bohoslužba, které se také zúčastnil náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje Vladimír Derner. Poté se průvod soboteckých baráčníků oblečených do slavnostních krojů v čele s ředitelkou libošovického Domova pokojného stáří Libuší Kollovou vydal s posvěcenou vlajkou České katolické charity z kostela na prostranství před charitním domem, kde ji u příležitosti jubilea převzali zaměstnanci domova. Za tónů fanfáry vlajku vztyčili. Domnívá-li se někdo, že seniorům lidově řečeno schází dech a že se neumějí bavit tak jako za mlada, mýlí se. Před hotelem Český ráj byl pro oslavence připraven koncert dechové hudby pod vedením pana Žďárského, a tak o nějaký ten taneček nebyla nouze. Budova, ve které se nyní libošovický Domov pokojného stáří nachází, sloužila v minulosti jako sídlo místního národního výboru. Po sametové revoluci
ZPRÁVY CHARITY
17
ji však v rámci restituce získala do svého majetku litoměřická diecéze. Na základě žádosti sobotecké oblastní charity se biskupství rozhodlo ponechat jí tento majetek k bezplatnému užívání. Během deseti let se tu podařilo vybudovat zařízení na vysoké úrovni. „Objekt, který předtím sloužil jiným účelům, bylo třeba zadaptovat, nejnutnější úpravy jsme zvládli během jednoho roku,“ vzpomíná na počátky svého dnes již desetiletého snažení ředitelka oblastní charity Libuše Kollová. Na financování se významně podílela rakouská charita, část peněžních prostředků se také podařilo získat od tuzemských nadací a sponzorů. Na začátku, tehdy mělo zařízení status domu s pečovatelskou službou, tu bylo ubytovaných jedenáct soběstačných klientek a personál čítal pouhé tři členy. Současný stav sedmadvaceti obyvatel si však vyžaduje péči několika zdravotních sester, kuchařek, pomáhají zde i čtyři chlapci na civilní službě. Nejstaršímu klientovi, panu Josefu Loudovi je úctyhodných devadesát tři let. Martin Pechoč
OCH Most 23. září 2003 OCH Most oslavila 1. výročí vzniku Azylového domu Osek. Při této příležitosti pořádala Den otevřených dveří v Azylovém domě v Oseku. Tohoto setkání se zúčastnili zástupci Diecézní charity, představitelé města Osek a ředitel německého Červeného kříže z Bautzenu. OCH Most přítomné informovala o své činnosti, seznámila hosty s chodem Azylového domu, návštěvníci si mohli prohlédnout celý objekt Azylového domu a jeho zařízení. Ke shlédnutí byla výstavka výtvarných a rukodělných prací obyvatel AD. Účastníci měli možnost shlédnout dům, který OCH Most darovalo město Osek a kde chce charita realizovat projekt pro rodiny v tísni, sociálně slabé, matky s dětmi. Dům bude využíván i pro práci s dětmi.
Děti z Farní charity byly v Českém ráji Děti z klubovny Radost dětem Farní charity Česká Lípa strávily krásný prázdninový týden v Českém ráji. Vedle poznávání památek a přírodních krás si zahrály i hru Za tajemstvím Vikingů. „Jé, to budeme brzy vstávat,“ říkala většina z 15 dětí, které přicházely do klubovny vedené Farní charitou Česká Lípa, když jsme s nimi hovořili o odjezdu na týdenní prázdninový pobyt v Českém ráji. Přišly – ráno ve středu 20. srpna 2003, připravené a plné očekávání na svůj, u některých možná první letošní prázdninový výlet.
ZPRÁVY CHARITY
18
Po ubytování v penzionu ve vesničce Ktová jsme doslova vyběhli na 3 km vzdálené Trosky, okolo kterých jsme šli v průběhu týdne pak ještě dvakrát. V Českém ráji jsme společně navštívili hrad Kost, Valdštejn, prošli jsme Prachovskými skalami, Skalním městečkem, údolím Plakánek a částí Zlaté stezky Českého ráje. Kromě objevování a poznávání přírody jsme hráli s dětmi mnoho her, rozvíjejících soustředěnost, rychlost, odvahu, trpělivost, postřeh, ale i vzájemnou spolupráci a toleranci. Hlavní táborovou hrou byla hra za tajemstvím Vikingů. Děti se dozvěděly podrobnosti o jejich způsobu života, vyráběly předměty potřebné k životu a řešily logické hádanky po celou dobu pobytu. Za úspěchy při hrách, ale i za vnímavost k potřebám druhých dětí získávaly papírové penízky (VIKY), za které pak nakupovaly v našem táborovém obchůdku drobné hračky a mlsotiny. Počasí nám přálo, proto jsme s velkou radostí uvítali možnost koupání ve venkovním bazénu v zahradě penzionu. Ani na našem táboře nechyběla stezka odvahy, plná zvláštních a zajímavých zvuků přírody, které často ve dne ani nevnímáme. Všechny děti byly statečné a za odměnu jsme poslední noc spali na louce ve stanech. pro nás všechny to byl neopakovatelný zážitek! „Spalo se dobře, ale ta zem byla tvrdá a taky mi chyběl polštář. A ráno! Kouk jsem na Jeníka a on byl v tom spacáku schovanej jako krtek,“ sděloval nám Václav. Věříme, že děti obohatily zážitky z našeho putování krásnou přírodou, ze společné práce a úsilí o hledání dobra. Závěrem bychom chtěli poděkovat panu Jiřímu Sedláčkovi, řediteli Mezinárodního centra Universum o. p. s., který nám ubytování sponzorsky zajistil. A další poděkování patří dobrovolnici paní R. Stehlíkové, která se po celý týden starala o naše bříška a vyvářela podle přání dětí chutné pokrmy. FCH Česká Lípa
Euronisa bude rozdělovat další peníze Peníze podporující činnost organizací, které lidem pomáhají řešit závažné společenské problémy, bude rozdávat liberecká Nadace Euronisa. Aby organizace působící ve Šluknovském výběžku na nadační peníze dosáhly, musí vypracovat kvalitní projekt buď v oblasti sociální a zdravotní, kulturní nebo vzdělávací. "O nadační příspěvek mohou požádat občanská sdružení, obecně prospěšné organizace či účelová zařízení jednotlivých církví, ale i veřejnoprávní instituce," řekl mluvčí nadace Petr Dušák. Dodal, že podrobné informace najdou všichni zájemci na webových stránkách nadace. "Podporovat budeme projekty zaměřené na pomoc lidem se zdravotním postižením, na
ZPRÁVY CHARITY
19
sociálně slabé, ohrožené a znevýhodněné osoby. Výhodou bude i propojení kulturní a sociální problematiky," podotkl. Ředitelka Farní charity v Rumburku Zdeňka Ondrušová uvedla, že sehnat peníze na činnost je vždy tou nejtěžší věcí. "Nejdůležitější je sice psaní projektů pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale dalšími významnými zdroji financí jsou právě menší nadace. Jejich příspěvky jdou většinou na mzdy pracovníků naší charity, neboť to, co nám dávají státní instituce, náklady na mzdy zdaleka nepokryje," vysvětlila. Také dodala, že úspěšnými projekty v podstatě skládají veškeré finanční prostředky, aby mohli vůbec fungovat. Nadace Euronisa před nedávnem rumburské charitě poukázala šek na pětadvacet tisíc korun. Ty byly podle Zdeňky Ondrušové použity na mzdy jejich pečovatelek. Nadace Euronisa v posledních pěti letech rumburské Farní charitě už věnovala celkem devadesát tři tisíc korun. Šárka Pešková, Děčínský deník, 25. 8. 2003 =================================================================
POMOC UPRCHLÍKŮM Ubytovna pro cizince s vízem za účelem strpění pobytu V červenci 2003 byl po přestávce způsobené srpnovou povodní obnoven provoz ubytovny pro cizince s vízem za účelem strpění pobytu v Litoměřicích. Ubytovnu provozuje na základě smlouvy se Správou uprchlických zařízení MV CR Diecézní charita Litoměřice. Ubytovna poskytuje ubytování, stravování a každodenní sociální asistenci cizincům, kteří podali kasační stížnost proti dosavadním rozhodnutím a rozsudkům v jejich žádosti o azyl v ČR. V současné době je v Litoměřicích ubytováno 7 osob, kapacita ubytovny je 30 osob. Roman Striženec, DCH Litoměřice
Výlet s dětmi do ZOO Snad každého láká prázdninový čas na návštěvu ZOO. Pro tuto příležitost byl jako stvořený krásný, slunný den 30. červenec. Navštívili jsme ZOO v Ústí nad Labem s lidmi z ubytovny a s dvěma děvčaty z Vietnamu. Celá prohlídka se sice všem moc líbila, ale nejvíce děti zaujaly klouzačky a dětské prolézačky. Také výběh koz sklidil velký úspěch, protože kozičky ukázaly i těm nejbojácnějším z naší výpravy, že jsou velice přátelské, zvláště pak, když dostávají nějaké pochoutky.
ZPRÁVY CHARITY
20
V odpoledních hodinách jsme se se zvířátky loučili jen velmi těžko, ale slíbili jsme, že ne na dlouho.
Výlet do Verneřic Již tradičními výlety pro naše děti z ubytovny se staly návštěvy paní Jarušky Paličkové z Verneřic. Po delší přestávce, která byla způsobena přerušeným provozem ubytovny, jsme ji opět navštívili 25. července. K velké radosti dětí přibyla ke koním a pejskům kozička Lízinka a kravička Jaruška. Když se děti dostatečně pomazlily se všemi zvířátky, přišla na řadu oblíbená a všemi očekávaná projížďka na koni. Zkušenější děti si dokonce vyzkoušely obtížnější jezdeckou techniku – klus. I přestože věděly, že je co pilovat, byly nadšené. Toto krásně prožité dopoledne jsme zakončili naplněním našich kručících žaludků výbornou polévkou a meruňkovým koláčem, jež pro nás Jaruška připravila. Dáša Vyhnálková, DCH Litoměřice =================================================================
Humanitární pomoc do zahraničí Kojatice 2003 V měsících červenci a srpnu byl v romské osadě Kojatice na východním Slovensku realizován projekt humanitární pomoci. Cílem projektu bylo prostřednictvím nabídky volnočasových, vzdělávacích, výchovných a sportovních aktivit pomoci romským dětem získat nové zkušenosti, dovednosti a návyky, zprostředkovat jim pozitivní zkušenost s příslušníky většinové společnosti, posílit jejich sebevědomí a pozitivně ovlivnit jejich sebehodnocení. Projekt zajišťovaly dva dobrovolnické týmy pod vedením pracovníka Diecézní charity Litoměřice. Prostředky na realizaci projektu byly uvolněny z výtěžku TKS 2003 určeného na humanitární pomoc do zahraničí. V průběhu projektu se podařilo dosáhnout stanovených cílů, včetně rozšíření projektu o rekonstrukci komunikace vedoucí k romské osadě (aktivity budou zahájeny v říjnu 2003) a o vyslání dalšího týmu dobrovolníků do romských komunit ve městě Stropkov, který v místě působil v rámci komunitního centra Arcidiecézní Košice. R. Striženec
Postřehy z pobytu na Slovensku V posledních letech jsem se v rámci poradny pro uprchlíky a migranty setkával s klienty, kteří přicházeli do České republiky z romských osad na
ZPRÁVY CHARITY
21
východním Slovensku buď za prací, nebo jako žadatelé o azyl. Jako důvody svého odchodu nejčastěji uváděli neuspokojivé životní podmínky, diskriminaci při hledání zaměstnání a obavu z rasově motivovaných útoků. V roce 2002 jsme začali navštěvovat romské lokality v okrese Prešov a připravili jsme projekt zaměřený na výchovu a vzdělávání romské mládeže v osadě Kojatice. Osada Kojatice se nachází asi sto metrů za posledními domy obce. Na současné místo byli romové odsunuti za války místními hlinkovci, do té doby vlastnili domy v obci (tyto domy dosud stojí). Podle údajů z posledního sčítání lidu žije v osadě sto třicet romů, ale toto číslo se neustále mění – lidé a rodiny se stěhují do jiných osad, či z jiných osad přicházejí, rodí se nové děti a umírají staří. Na první pohled působí osada zbědovaným dojmem – domky (chyže) jsou postaveny z nepálených cihel (valků) – setkali jsme se s tím, že po dvou letech užívání je vedle staré chyže postavena během tří týdnů nová, stará se strhne a celá rodina se přestěhuje. Chyžky jsou vybaveny jen tím nejnutnějším vybavením – stůl, kamna a postel. V některých chyžkách se na malém prostoru tísní až osmnáct obyvatel – často jsme se dětí ptali, zda jim tyto stísněné poměry nevadí, ale naše otázka jim pravděpodobně přišla nesmyslná, neboť život jednotlivce v romské osadě se od narození vyznačuje totální absencí soukromí (pro sociální pracovníky to bývá zdroj nezvyklých situací, kdy se musí vyrovnat s tím, že v terénu není možné s nikým hovořit, aniž by kolem postával hlouček naslouchajících a kontrolujících zvědavců). Do všech chyží je zavedena elektřina, ale v osadě jsou pouze tři oficiální přípojky, do zbytku osady je elektřina zavedena načerno – podle způsobu napojení se dá zřetelně vysledovat jak příslušnost k jednotlivým rodinám, tak i rozložení solidárních sítí. V osadě žijí tři rody – Giňovi, Kalejovi a Ferkovi (to jsou tzv. pristašové, to znamená, že se do osady přiženil muž a celou rodinu to posouvá na dno sociální stratifikace osady). Je velice obtížné vyznat se ve struktuře a rodinných vazbách v osadě, ale je to nutný předpoklad pro jakékoliv působení v osadě. V osadě je stoprocentní nezaměstnanost, část obyvatel je zaměstnána na veřejně prospěšných pracích a od zavedení sociální reformy na Slovensku musí každý, kdo pobírá sociální dávky odpracovat měsíčně dvacet hodin ve prospěch obce. Generace třicátníků a čtyřicátníků ještě vlastní výuční listy, ale vzhledem k celkové míře nezaměstnanosti se jim přesto nedaří získat zaměstnání – to vcelku demotivuje generaci mladou od touhy nabýt vzdělání („stejně práci neseženeme“). Lidé pomalu ztrácejí pracovní návyky (pokud je měli) a stávají se na trhu práce zcela nekonkurenceschopnými. Čas od ča-
ZPRÁVY CHARITY
22
su vyjede někdo za prací „na Čechy“ a vydatně tak pomůže rodinnému rozpočtu. Život v osadě plyne v jakémsi kruhu, stále se opakujícím koloběhu denních činností jen čas od času narušeném nějakou mimořádnou událostí (například útokem bílých obyvatel na osadu, nebo na jednotlivce, odchodem obyvatel do vězení, nebo návratem z vězení, narození, úmrtí) a především neustálým bojem o přežití období mezi dávkami. Stále jsem pociťoval úžas nad tím, jakým způsobem romové hospodaří se sociálními dávkami. Den, kdy se vyplácejí sociální dávky („klobáskový den“) je vlastně takovou slavností – šťastnější nezadlužené rodiny nemusejí vracet peníze s vysokými úroky tzv. „úžerníkům“ (lichvářům) a mohou tak zabezpečit rodinu na celý měsíc. Tento den jsou místní koloniály doslova v obležení – nakupují se ohromná množství mouky (až 100 kg na rodinu), brambory olej, cukr a káva, děti šťastně pobíhají se sladkostmi v rukou a neustále nám nabízejí „na ochutnání“. A samozřejmě se kupuje alkohol (nejvíce ovocné víno „Sladká paní“) a cigarety. Přestože nás celý měsíc romové žádali o půjčky a o cigarety, jsou tento den nesmírně štědří – půjčené peníze zpravidla poctivě vracejí a museli jsme neustále odmítat nabízené pohárky a cigarety. Do noci se pak v osadě pije a hýří a v opilosti často dochází ke konfliktům a rodinným hádkám a často jsme museli ošetřovat vážná zranění způsobená v opilosti. Toto trvá asi deset dní a poté vypadá osada téměř hrůzostrašně, muži celé dny polehávají a léčí se z kocoviny a ženy litují utracených peněz a přemýšlí co dětem navařit. Předchozí odstavce se samozřejmě týkají dospělých a především mužů (ale v Kojaticích pijí i ženy) – pro děti je to období, kdy nemají hlad, dostanou nové oblečení a sem tam i nějakou tu sladkost – navíc se velice baví pohledem a pokřikováním na potácející se a blekotající opilé dospělé (zcela se vytrácí tradiční úcta a respekt vůči dospělým). Takové vzezření osady samozřejmě odsuzují bílí obyvatelé obce (nejčastěji u piva) a odsuzují romy za to, že pijí, nepracují a pobírají sociální dávky. Přesto oproti jiným lokalitám nejsou vztahy s majoritou v Kojaticích tak vyhrocené. Snad je to dáno relativně malým počtem romů. Lidé si nejčastěji stěžují na drobné krádeže ovoce (od dětí), na žebrotu, hluk a na špínu. Jedna z babiček si nám v přítomnosti romů stěžovala, že ji romky ukradly vajíčka – romové ji připomněli její vlastní prohřešky („jen si vzpomeňte tetka, jak jste si v JZD nakradla na nový chodník“) a bylo po konfliktu. Naší přítomnost lidé v obci víceméně tolerovali – měl jsem pocit, že nás vnímají jako někoho, kdo sice nic nezmůže, ale neublíží. Ojediněle nám kolemjdoucí vyjadřovali podporu a v jednom případě nám zastřelením vyhrožoval jeden muž stojící v okně. Na kolegyni dobrovolnici při cestě z nákupu kdosi najížděl autem s úmyslem vystrašit ji.
ZPRÁVY CHARITY
23
Romové jsou velice pověrčiví a přestože se téměř všichni hlásí k římskokatolickému vyznání je jejich náboženský život svérázným souborem křesťanské víry a tradičních představ a pověr. Nejednou se nám stalo, že nás dospělí při jídle varovali před uhranutím – to se následně léčí rituálem „jagalo pani“ (uhlíková voda), zajímavé jsou jejich těhotenské pověry, podle kterých si těhotná žena nesmí nic odepřít pokud chce mít zdravé dítě – proto není výjimečné vidět v osadě kouřící, či popíjející těhotnou ženu. Romové věří na duchy zemřelých „mulo“, kteří se vracejí, aby škodili živým a bojí se proto v noci chodit do lesa. Děti nám vyprávěly o zjevení, které kojatické varovalo před blížící se povodní a odmítlo nabízené jídlo se slovy „dejte to dětem“. Těžko soudit, co se odehrálo, ale zanícení s jakým nám děti tuto příhodu vyprávěly, nás nenechalo na pochybách, že to pro ně je reálná skutečnost. Celkem jsme letos v osadě působili šest týdnů a díky třídennímu táboru jsme měli možnost ještě více se přiblížit způsobu a vnímání života lidí z osady. Přestože pracuji jako migrační asistent a prakticky denně se setkávám s lidmi z nejrůznějších koutů světa a vzdálených kultur, stále více nabývám přesvědčení, že kultura romských osad je unikátní a jedinečná v evropských poměrech a člověka, který se odhodlá přiblížit se lidem žijícím v osadě neustále překvapuje, kolik skrytého bohatství se skrývá pod zdánlivě jasným povrchem prvních dojmů osady. Za dobu, kdy na Slovensko jezdím již pro mě osada není špinavým shlukem chatrčí a zbídačených lidí – dnes ji vnímám spíše jako prostor, kde se odehrává jedna z možných a nesmírně bohatých cest životem. Problém asi není v osadě, ale spíše v místě střetu dvou odlišných kultur v místě, kde na sebe narážejí neslučitelné představy o tom, jak má život vypadat. Možná, že je často věnováno mnoho úsilí na to, aby romové změnili svůj způsob života, snad by mohlo být pro všechny užitečné pomáhat hledat způsoby, kterými se otupí a odstraní konfliktní oblasti v soužití obou komunit. Roman Striženec Použit materiál B. Podlaha, Kajata, zpráva 2002
================================================== • Otevření nového regionálního studia Radia Proglas Studio Štěpán, nové regionální studio Radia Proglas, bylo slavnostně otevřeno v pondělí 22.9. v Litoměřicích za přítomnosti litoměřického biskupa Mons. ThDr. Josefa Koukla a ředitele Radia Proglas P.Ing. Martina Holíka. Kontakt: Marie Koscelníková, tel: 416 732 077, mobil: 732 874 034, e-mail:
[email protected] nebo P. Martin Davídek, mobil: 604 744 373, e-mail:
[email protected], http://www.proglas.cz
==================================================
ZPRÁVY CHARITY 24 Sbírkové konto DCH Litoměřice: Komerční banka Litoměřice, č.účtu: 174441-471/0100 Variabilní symboly : 01 domácí péče 02 pomoc lidem bez domova 03 domovy pokojného stáří 04 charitní poradny 05 pomoc uprchlíkům 06 humanitární pomoc do zahraničí 07 Ostatní střediska pomoci 08 Domov pro matky s dětmi 09 Pomoc zdravotně postiženým 10 pomoc těžce nemocným 11 aktuální pomoci 906 Povodně ==================================================
Vydává Diecézní charita Litoměřice pro vnitřní potřebu Rozšiřování zdarma-neprodejné Zapsáno do evidence periodického tisku pod evidenčním tiskem MK ČR E 12927