… byli jedné mysli …
… měli všechno společné… Sk 4,32-35
Farní zpravodaj Tábora a okolí ročník X
3
prázdniny 2009
Tábor, Sezimovo Ústí, Pohnání, Ratibořské Hory, Chotoviny, Hlasivo, Hoštice, Borotín, Střezimíř
Svatováclavskou národní pouť oslavíme 28. září 2009 ve Staré Boleslavi s papežem Benediktem XVI.
a začal jsem se v tom prostém, ale tichém prostoru naplněném Boží láskou skutečně modlit a zažil jsem tam Hospodinovo oslovení… Po zhruba dvaceti minutách intenzivní modlitby vstoupil dovnitř anglický pár tak ve středním věku. Byli zticha, ale vyrušili mne. Evidentně se nemodlili, sedli si a začali okukovat prosté zařízení kaple. Vtom vstoupil katedrální zřízenec a nekompromisně pravil: „Jděte ven! Vy se tu nemodlíte!“ Myslel jsem, že mluví i ke mně, tak jsem se ozval: „Já se tu modlím!“ A on odpověděl: „Já vím, já nemluvím k Vám, ale k těm dvěma. Ti se nemodlí. Vy tu zůstaňte. Modlete se dál a až budete odcházet, zavřete za sebou dveře.“ Milí dva turisté museli odejít a já jsem si připadal jako ve zjevení. A říkal jsem si: „Jestlipak by se něco takového stalo u Svatého Víta…“. Je vůbec u nás někdo, kdo by takhle odpovědně střežil ticho, aby se mohli lidé nerušeně modlit? Oceňujeme u nás doma takto hluboce ticho?... Vážené čtenářky a vážení čtenáři, přeji Vám, abyste všude tam, kam vás prázdninový, dovolenkový či domácí vítr zavěje nezapomínali na ticho pro modlitbu, ticho pro sebe a pro Boha. A připomínejme si, že nejde jen o to vytvářet v dnešní době plné hluku prostor pro ticho sobě samé(mu), ale taky umožňovat, aby onen prostor měli i druzí…
Prostor k mlčení Milé čtenářky a milí čtenáři Farního zpravodaje. Mnozí z Vás možná vědí, že jsem byl letos na jaře v Anglii. Při jedné ze svých procházek Londýnem jsem navštívil Westminsterské opatství. Je to chrám ve stavebním tvaru katedrály, postavený převážně v gotickém slohu, nacházející se v londýnském obvodu Westminster, nedaleko od Westminsterského paláce. Je tradičním místem korunovace a místem posledního odpočinku anglických panovníků. Procházel jsem tímto nádherným, ale hlučným chrámem plným turistů a zatoužil jsem po tichu s Pánem. A ejhle: narazil jsem na uzavřenou gotickou kapli s názvem „Kaple víry.“. U vchodu byl nápis: „Vstup pouze pro Ty, kdo se chtějí modlit. Dodržujte ticho!“ I vstoupil jsem
P. Jan Kuník -2-
Papež BENEDIKT XVI. v České republice Takřka přesně v 78 letech byl 19. 4. 2005 na první volbu zvolen papežem a přijal jméno Benedikt XVI. Českou republiku navštívil oficiálně zatím jen jednou: v roce 1992 pronesl v Praze přednášku O křesťanské víře ve věčný život. Jak Benedikt XVI. vysvětlil volbu svého jména Benedikt XVI. si toto jméno vyvolil, protože chce symbolicky navázat na papeže Benedikta XV., který vedl církev v neklidných dobách 1. světové války. „Byl opravdovým a odvážným prorokem míru, o který zápasil. Nejprve se pokoušel zamezit dramatu války a poté eliminovat její strašlivé následky. V těchto šlépějích chci pokračovat ve svém úřadě, ve službě smíření a souladu mezi lidmi.“ „Jméno Benedikt také připomíná výjimečnou postavu velkého otce západního mnišství – sv. Benedikta z Nursie, který je se sv. Cyrilem a sv. Metodějem spolupatronem Evropy. Postupné rozšíření benediktinského řádu, který založil, mělo zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu. Z tohoto důvodu je sv. Benedikt velmi uctíván v Německu a zvláště v Bavorsku, odkud pocházím. Sv. Benedikt představuje základ jednoty Evropy a odkaz na nevyvratitelný fakt křesťanských kořenů evropské kultury a civilizace,“ řekl papež.
Životopis Benedikta XVI. Joseph Ratzinger, papež Benedikt XVI., se narodil 16. dubna 1927 v bavorském městečku Marktl am Inn. Otec pocházel ze zemědělské rodiny a byl policistou. Matka pracovala jako kuchařka. Před vánoci 1945 následoval svého bratra a vstoupil do kněžského semináře. V červnu 1951 byl ve Freisigu vysvěcen na kněze. V dalších letech působil jako profesor systematické teologie na několika univerzitách a jako teologický poradce na II. vatikánském koncilu. Roku 1977 v Mnichově přijal biskupské svěcení. Své biskupské heslo si vybral ze 3. Janova listu – „Spolupracovníci pravdy“. Téhož roku ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. V roce 1981 ho papež Jan Pavel II. jmenoval prefektem Kongregace pro nauku víry a předsedou Papežské biblické komise a Mezinárodní teologické komise. Navzdory své velké vytíženosti nikdy nepřestal publikovat své teologické práce. -3-
stále nám nabízí své dary. Ustavičně nás předchází. Nezůstáváme však pasivními příjemci. Bůh nás obdarovává jako osobní a živé partnery. Darovaná láska je dynamikou „společné lásky“, chce v nás být novým životem, vycházejícím z Boha. Tak porozumíme slovu, které říká Ježíš nám všem: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy“ (Jan 13,34). „Nové přikázání“ nespočívá v nové a obtížné formě, která do té doby neexistovala. Spočívá v tom, že milujeme společně s Tím, který nás miloval jako první. Zpracováno podle knížky „Na minutu s Benediktem XVI., O víře, naději a lásce“ kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Z myšlenek papeže Benedikta XVI. Křesťanství je něco víc a něco jiného než moralizování. Na počátku totiž nestojí naše jednání, naše morální schopnost. Křesťanství je především dar: Bůh se nám dává. A zůstává neustále tím, který dává,
Prosba za šťastný průběh návštěvy Sv. otce Benedikta XVI. Bože, náš nebeský Otče, děkujeme Ti, že nás navštíví Svatý otec Benedikt XVI. Veď nás svou láskou, abychom se dobře připravili na setkání s tím, kdo řídí celou církev. Abychom ho přijali jako Marta a naslouchali mu jako Maria, když je navštívil Kristus. Dej, ať se zpevní naše víra, abychom pozorně naslouchali jeho slovům; ať se s nadějí otevřou naše srdce, neboť nám jistě přináší dobrou zvěst; ať se rozhoří naše láska, aby se u nás cítil dobře. Dopřej nám, abychom mu mohli ukázat mnoho dobrých činů a udělali mu tím radost. Dej, aby dny, které v naší vlasti stráví, byly pro něho i pro nás a celou společnost přínosem a povzbuzením. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen. -4-
Svatý Václav se narodil do doby, kdy probíhal třetí proces sjednocování západoslovanských kmenů. Po říši Sámově a říši Velkomoravské v 9. století se jednalo tentokrát o kmeny na území dnešních Čech, které si udržely samostatnost po pádu Velké Moravy. Václavovým otcem byl Vratislav, syn prvního historického knížete Bořivoje a jeho manželky Ludmily, který se ujal vlády po předčasné smrti staršího bratra Spytihněva. Matka Drahomíra pocházela z kmene Stodoranů – Luticů, kteří houževnatě odpírali křesťanství a vášnivě bránili svou kmenovou svobodu. Sama byla již křesťankou, avšak divoký duch vlastního kmene se odrážel v její povaze. V manželství se narodilo 7 dětí: synové Václav, Boleslav a Spytihněv, který zemřel v útlém věku, ze čtyř dcer známe jménem jen jednu, Přibyslavu.
spojitosti s vraždou sv. Ludmily. Zdá se, že podléhala rádcům z prostředí vladyků, jejichž křesťanství bylo značně povrchní, a kteří se obávali o svůj vliv, kdyby se země stala opravdu křesťanskou. Snadno se dala při své povaze přesvědčit, že Ludmilin vliv na Václava je neblahý a že Ludmila usiluje dokonce o to, zbavit ji vlády. A tak Drahomíře nestačil ani dobrovolný Ludmilin odchod z Prahy a dala ji na jejím vdovském sídle roku v r. 921 zavraždit. Tento čin, ale hlavně obava z dalších nepokojů, vedly Václava k tomu, že když se asi v roce 925 ujal vlády, vykázal matku na Budeč, dokud nebude v zemi zjednán pořádek. Jak vidno, mladý vládce dostal do vínku při svém nástupu na knížecí stolec nelehké vladařské povinnosti ve své vlastní zemi, kde musel zpočátku čelit i vzpourám. Známý je střet s kouřimským Radslavem. Byly zde ale i vážné problémy s výbojnými Bavory a Sasy na západní hranici. Na zdolání těchto nesnází byl však mladý panovník, jak se zdá, dobře vybaven. Po matce zdědil energii a silnou vůli a svým vzděláním předčil snad všechny evropské vládce své doby. To vše a důsledný život podle Kristových zásad vedlo k tomu, že byl i v cizině uznáván za vzor křesťanského vladaře. V daných poměrech znamenala tato pověst pro tvořící se národ větší prospěch než sebehrdinštější úspěchy válečné. Snímala totiž z něho odium barbarství a uváděla jej do společnosti národů kulturních. Jak tedy můžeme hodnotit Václavovu vládu? Byla to vláda pravého křesťanství a spravedlnosti. Křesťanství v té době neznamenalo jen náboženství, ale přiznání k nové kulturní orientaci. Přinášelo zjemnění barbarských mravů, vyrovnávání společenských rozdílů, ulehčení osudu zotročených a chudých, zlidštění trestních zvyků a zvyšování
Když Vratislav asi ve 33 letech zemřel, byl nejstarší syn Václav teprve snad patnáctiletý a tak se ujala poručnické vlády Drahomíra. Zprávy o její vládě se ve svatováclavských legendách rozcházejí. V některých je chválena, že upevnila zemi a dobře spravovala lid, dokonce je označována za hodnou Boží milosti – Deo digma (Vavřinec), jiní ji naprosto odsuzují (Kristián) zejména ve -5-
společenské úrovně všech. Nelze pominout ani průkopnický hospodářský čin Václavův, totiž ražení první české mince, stříbrného denáru. A co ten dodnes vyčítaný poplatek 500 hřiven stříbra a 120 volů? Z historických zpráv vyplývá, že Čechy byly již dávno před tím, stejně jako i mocná Svatoplukova Velká Morava, poplatné východofranské říši. V době jejího rozkladu jen na krátký čas byl tento způsob jakéhosi výpalného, v té době docela obvyklý, přerušen. Víme, že i říše sama odváděla podobný poplatek Maďarům.
kajícně to projevil tím, že dal bratrovo tělo v roce 932 slavnostně převézt do Prahy a uložit v kostele sv. Víta. Tím vlastně provedl podle tehdejších zvyklostí důležitý akt kanonizačního procesu. Brzy se úcta ke knížeti – mučedníku začíná šířit i za hranice země a doma dostává během jednoho století i zabarvení nacionální. Mučedník a asketa z legend 10. století se mění v bojovníka za národ. Jeho jméno dodává sebevědomí českým vojskům a jeho pomoci jsou připisována mnohá vítězství nad mocnějším nepřítelem. Můžeme říci, že svatováclavská idea prostupuje celými našimi dějinami a to nejen v dobách slavných (za Karla IV), ale zvlášť v dobách zlých, kdy svatý vévoda vždy býval národu povzbuzením a nadějí, že utěší smutné, zažene vše zlé a nedá zahynouti. Zpracováno podle stati Rudolfa Turka ve sborníku Bohemia sancta a přednášky prof. Jaroslava Kadlece. J.V.
Nelze se ovšem divit, že způsobem své vlády nezískal Václav lásku a sympatie všech poddaných. Změna vládního režimu byla příliš náhlá a vláda dosud příliš krátká. Strana, která byla u vesla za Drahomíry a která ztratila svůj vliv, pomýšlela na zvrácení poměrů. Podařilo se jí získat Václavova mladšího bratra Boleslava a tak došlo k oné smutné události 28. září 929 (935) ve Staré Boleslavi. Datum bratrovraždy je sporné. Katoličtí historici se přiklánějí k roku 929 s tím, že k omylu došlo při obtížném přepisování severoruské redakce první staroslověnské legendy václavské z hlaholské předlohy do kyrilice. Tragický konec svatého knížete vzbudil postupně sympatie i u mnohých z těch, kteří s jeho politikou dříve nesouhlasili. I Boleslav uznal svou vinu a -6-
Poutní kostelík sv. Rozálie u Borovan na Písecku Nedaleko Bernartic na Písecku při cestě spojující Bernartice s Borovany v údolí lesa zvaného Mladý stojí nevelký poutní kostelík zasvěcený sv. Rozálii.
Stesslem západním směrem v nynější kostelík. Z té doby je zaznamenáno několik uzdravení v souvislosti s vyslyšením proseb. V letech 1772 – 1787 bylo na místním hřbitově pohřbeno přes 700 mrtvých. Za Josefínských reforem bylo místo prodáno a průvody zakázány. Kostelík začal pustnout, ale po roce 1818 byl opraven a znovu otevřen roku 1832 zásluhou místního tesaře a domkáře Františka Haše. Kostelík má půlkruhově uzavřený presbytář se zákristií po jižní straně, s cibulovitou věžičkou nad presbytářem. Presbytář je dlouhý asi 5 m a 3 m široký, loď je dlouhá 12 m a široká 5 m, uvnitř vysoká necelé 4 m. Na hlavním oltáři je obraz sv. Rozálie, nad ním na stropě řezba holubice s paprsky. V lodi je řezaný oválný oltář Panny Marie Lurdské se soškami andělů na menze. Naproti se nachází kazatelna, která byla přenesena z farního kostela v Jistebnici s reliéfy evangelistů na řečništi. V lodi je křížová cesta, na stěně malá soška Piety. Po roce 1990 bylo vše generálně opraveno.
Ke vzniku kostelíka se váže pověst o záchraně dívky Alžběty Andělové přepadené roku 1674 v lese dvěma vojáky. Dívka se bránila a vojáci ji vysypali do očí písek, ale nestačili svůj zločin dokonat, neboť byli zahnáni dvěma sedláky. Dívka oslepla a živila se pak žebráním. Když se vracela z Borovan do Bernartic, slyšela volat své jméno a neznámý hlas se jí ptal zda ví, kde se nachází. Když řekla, že ví, uslyšela, že na tomto místě budou mnozí pohřbeni, místo bude zasvěceno Bohu a budou sem putovat četná procesí. Dívka to vyprávěla v Bernarticích, ale lidé jí nevěřili a tropili si z ní posměšky. Již po šesti letech se však dívčino vidění začalo naplňovat, když roku 1680 vypukl mor. Hřbitov v Bernarticích nestačil k pohřbívání a v místech u Borovan byl založen nový hřbitov posvěcený ke cti sv. Rozálie. Kostelík nechali postavit roku 1682 Jezuité, kteří měli v držení městečko Bernartice i ves Borovany. Původní kapli nechal postavit rektor jezuitské koleje v Praze P. Jan Waldt. Chodila sem procesí z Bernartic na svátek sv. Marka, na křížové dny, v neděli po svátku rozeslání sv. apoštolů a později též na sv. Rozálii. Když roku 1713 vypukla další vlna moru začali sem každoročně chodit o svátku sv. Rozálie procesí i odjinud, např. z Týna nad Vltavou. Roku 1719 byla kaple rozšířena rektorem jezuitské koleje Jakubem
Vedle kostelíka se nachází kaplička s jeskyňkou ve skále, v ní bývala ležící socha sv. Rozálie (odcizena v 90. letech 20. století, ale později pořízena nová uložená mimo kapličku). Pod jeskyní vyvěrá pramen, který má léčivé účinky. Duchovní správa je vykonávána z premonstrátského kláštera v Milevsku. Bohoslužby jsou zde slouženy jednou do roka, zpravidla v červenci, podle rozpisu farnosti Bernartice. J. Bartoň -7-
Dětská vikariátní pouť V pondělí 18. května se děti z vikariátu se svými katechety a žáci naší církevní základní školy Orbis – Pictus s učiteli vypravili na svoji každoroční pouť. Ranní déšť nás nezaskočil. Přišel nás zřejmě jen pozdravit a možná probudit, celý den nás pak věrně provázelo teplé jarní slunko.
také vyzkoušet, jak nehezky se k sobě v minulosti chovali obyvatelé Veselí a Mezimostí, a uspořádali jsme „novinovou koulovačku“. Další příjemná setkání nás čekala na náměstí. S důležitými městskými budovami, historickými událostmi i současností města nás seznámili pan místostarosta a kronikář Veselí. Před vchodem do městského muzea jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o místním kroji a každý z nás si mohl vytvořit a vyzdobit papírovou korunku. Stihli jsme dokonce dovnitř muzea nahlédnout a obdivovat výrobky místních mladých výtvarníků. Na překrásné farní zahradě se nám dostalo bohatého pohoštění a pak už jsme všichni vstoupili do kostela a očekávali vrchol a střed celého našeho putování i radosti – mši svatou. Během dopoledne jsme byli rozděleni do skupinek a každá putovala samostatně, teď jsme se všichni setkali a společně jsme děkovali, chválili Pána, zpívali, prosili. O. Roman Dvořák nám mile a srozumitelně připomněl, že jsou v lidském životě věci, tužby a důrazy, které se vyvíjejí a mění, ale jsou také hodnoty, které zůstávají vždy stejně důležité a neměnné. A ještě jeden dárek
Tentokrát nás do své pohostinné náruče přijalo město Veselí nad Lužnicí. Hned po příjezdu na veselské nádraží jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací o městě samotném, o jeho historii, o železniční dopravě ve městě a o nádražní budově. Přišel nás dokonce všechny pozdravit první československý prezident T. G. Masaryk. Děti pak byly pozvány do nejdůležitějšího místa celého nádraží, na pracoviště výpravčího. Bylo velmi zajímavé a vzrušující pozorovat všechna světélka, signalizaci, zabezpečovací systémy a poslouchat pana výpravčího, jak nadšeně vypravuje o své náročné a zodpovědné práci. Jednotlivé skupiny poutníků se potom postupně vypravily na další stanoviště. Před budovou základní školy nás pan školník podrobně seznámil s její zajímavou minulostí, na školní zahradě jsme si zasoutěžili ve znalosti Desatera. Navštívili jsme kostel sv. Floriána a v jeho blízkosti jsme si uvědomili, kam až v ulicích města vystoupila voda při poslední velké povodni. Mohli jsme si -8-
jsme v tomto slunečném pondělí dostali – divadlo. Pohádka o králi, jeho třech synech, o vládnutí, o hledání, o moudrosti nadchla malé i velké diváky. A pak už nastal čas na loučení. Rozjížděli jsme se do svých domovů s chutí předávat alespoň něco z právě prožité radosti lidem kolem sebe.
Děkujeme všem, kdo pro nás tuto pouť s pečlivostí a obětavostí připravili, věnovali nám svůj čas a síly, děkujeme Bohu za jeho přítomnost uprostřed nás i za milost krásného počasí a děkujeme také všem, kdo nás provázeli svými modlitbami. D.M.
Jaromír Nohavica – Dál se háže kamením Ve městě jménem Jeruzalém, v hlavním městě římské kolonie, na sklonku velikonoc Pilát si ruce myje, otrhaný Ježíš stojí opodál, dav se mu směje zblízka, jak je to dál? Dál se háže kamením a píská ... Kříže se nemění, jen příjmení a jména, když letí kamení, jde kolem huby pěna, potom se omluvíme, pomníky postavíme a housky posvačíme. Břevnovským klášterem jde dým, kříže se pálí, ve jménu kalicha oltáře rozsekali a dobrý muž schovaný za portál křičí: "To ďábel spískal!", Jak je to dál? Dál se háže kamením a píská ... Kříže se nemění, jen příjmení a jména, když letí kamení, jde kolem huby pěna, potom se omluvíme, pomníky postavíme a hlavy ozdobíme. Kostel v Arles se kácí dle žabí perspektivy, bláznivá kráso, Vincent je jurodivý, profesor akademie předvádí lineál: "Jak radno viděti, je to ryska," jak je to dál? Dál se háže kamením a píská... Kříže se nemění .... Malý muž s kytarou na pódiu otvírá vrátka, Pravda je v proscéniu, krutá a bez pozlátka, a lidé opouštějí sál, zaujmout stanoviska, jak je to dál? Dál se háže kamením a píská, na na na ... Kříže se nemění .... Ve městě jménem ..., to je vlastně jedno, na sklonku přítomnosti a historie miliarda Pilátů zase si ruce myje ... -9-
Charitativní koncert „Děti dětem“ v Táboře pod vedením Jiřího Sychy, byl velmi pěkný a obecenstvo ho ocenilo nadšeným potleskem. Po skončení koncertu šly všechny piškotí děti na faru spočítat výtěžek koncertu. Přáli bychom vám slyšet ten jásot – celkem se vybralo 7 804 Kč! Částku jsme již odeslali na účet ADCH Praha, Adopce na dálku. Na závěr vám chceme poděkovat, že jste si našli čas přijít podpořit děti v jejich snaze pomáhat druhým i za štědrost, s jakou jste koncert podpořili. Těšíme se na setkání při další piškotí akci.
V neděli 31. 5. v 16 hodin uspořádal křesťanský a turistický oddíl Piškoti společně s římskokatolickou farností Tábor v kostele Proměnění Páně charitativní koncert na podporu Rozvojového střediska projektu Adopce na dálku. Vstupné na koncert „Děti dětem“ bylo dobrovolné a celé bylo poukázáno na účet Adopce na dálku, konkrétně na stavbu základní školy v Ugandě. U vstupu do kostela byla v tričkách Adopce Piškotí hlídka, která vybírala dobrovolné vstupné a zároveň rozdávala program koncertu a informační letáčky o projektu Adopce na dálku. Program, který si připravili žáci ZUŠ Oskara Nedbala
Za Piškoty Vojta Janda a Michael Sovadina
Našim dětem se věnují a o modlitbu prosí: Církevní základní škola Orbis-Pictus s.r.o., Budějovická ul., Tábor Dívčí křesťanský skautský oddíl Modřinky – vede S. M. Fidelis Jakšičová – Gelma Křesťanský turistický oddíl Piškoti – vedou ing. Michael Sovadina, MBA a Vojta Janda Vikariátní katechetické středisko, ul. 9. května, Tábor – vede Marcela Samcová - 10 -
Co můžeme udělat i my? Když otec Václav před nedávnem vyhlašoval po nedělní mši, že zve nás, své farníky, k úklidu, zastyděla jsem se. Vždyť já jsem kostel ještě neuklízela a to už tu jsem v Táboře skoro druhý rok. To by bylo, kdybych si doma neuklízela dva roky. A není kostel můj dům, nechodím si
trochu na štíru, ale kdybych v tom nebyla sama ... Tak nějak jsem přemýšlela o tom úklidu a pak jsem se dozvěděla, že uklízet už nechodí skoro nikdo, jen pár věrných stálic a Petr Svoboda. Chodíme do kostela, na faru, do společenství tak nějak samozřejmě: tady máme vždycky dveře otevřené, můžeme přijít kdy chceme, můžeme jen tak sedět a poslouchat, můžeme si nechat poradit, jsme vítanými hosty ... Kolik nás každou neděli chodí do kostela? Dvěstě? Možná jsme všichni na štíru s časem, jeden má spoustu dětí, druhý práci, třetí nemocnou maminku, ale také bychom se mohli domluvit. Sejít se k úklidu jako k modlitbě, pobýt spolu při práci, popovídat si mezi ždímáním hadrů, a stíráním prachu, darovat tenhle čas jeden druhému a poděkovat tak těm, kdo nám slouží. Protože není přece nic krásnějšího, než za to, co dostáváme, poděkovat. Takže všichni dobrovolníci k úklidu, i kdyby to mělo být jen dvakrát do roka, hlašte se prosím otci Václavovi nebo Petrovi Svobodovi, nebo Marušce Sovadinové. Budete vítáni.
do něj odpočinout na duchu, pookřát, pobýt se svou rodinou? Je to můj otcovský dům. Jistě, nejsem na tom s časem zvlášť dobře... ale to je přece výmluva. Když chci, udělám si čas na spoustu věcí, stačí si to trochu zorganizovat. No, s tím organizováním jsem sice
Tereza Horváthová
Zajímavé knihy Začíná čas prázdnin a dovolených. Podívejme se teď společně na několik zajímavých knižních titulů. Joseph Ratzinger „Vrchol a pramen“. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří v roce 2009. Tématem knihy je tajemství eucharistie, liturgické slavení, které Druhý vatikánský koncil nazývá pramenem a vrcholem života církve. „Liturgie je vrchol, k němuž směřuje činnost církve, a zároveň zdroj, z něhož vyvěrá veškerá její síla“ – cituji z konstituce Sacrosanctum Concilium, 10. - 11 -
Knížka je sestavena z promluv a článků Josepha Ratzingera, papeže Benedikta XVI., o eucharistii, které vznikaly v průběhu mnoha let. Zachycují tedy jeho teologické zrání v tomto tématu, počínaje obdobím, kdy byl mnichovským arcibiskupem až po nedávno uplynulé období. V eucharistii nahlíží autor podstatu křesťanské víry a vidí církev jako společenství. Život křesťana totiž nelze redukovat jen na zvýšené mravní úsilí či jen na dodržování předpisů. Církev si uvědomuje, že v eucharistii se sebedarováním Krista zpřítomňuje jeho pravá oběť. Společenství, které slaví eucharistii, se modlí, abychom se stali tím, čím nemůžeme být vlastními silami – duchovní obětí, která se líbí Bohu. Cituji: „Víc než cokoli jiného bychom se měli pokoušet nalézt novou úctu k eucharistickému tajemství, vždyť všechno naše konání je jen službou něčemu velikému, co nás předchází a co jsme sami nestvořili“, říká Joseph Ratzinger. Anna Melchiorová je autorkou knihy „Mateřství“. Vyšlo v Karmelitánském nakladatelství Kostelní Vydří rovněž v roce 2009. Mateřství vyžaduje velkou odpovědnost a je to zároveň i poslání. Autorka, sama zkušená maminka čtyř dětí, se s námi dělí nejen o svou radost z mateřství, ale i o své krize, praktické zkušenosti a postřehy. Nepředkládá ideál matky, která za cenu nesmírného vypětí bezchybně zvládne péči o rodinu, ale ukazuje, jak mohou ženy promyšleně splnit své každodenní úkoly s využitím možností a zdrojů, které jsou dnes k dispozici. Vedle praktických rad nabízí
i osvěžující pohled na duchovní rozměr mateřství. Připomíná velkou hodnotu tohoto poslání, nevyčíslitelnou ekonomicky, zřejmě proto tolik nedoceněnou dnešní společností. Anna Melchiorová je vdaná, je matkou čtyř dětí a žije v Manchesteru. Studovala na univerzitě v Oxfordu, kde získala doktorát ze sociální antropologie. Jan Czech napsal knihu „Biblické příběhy v proměnách času“. Publikaci vydalo nakladatelství Portál v roce 2006. Podle názoru autora můžeme vnímat dějiny lidstva jako souvislý sled určitých příběhových typů, často vzájemně propojovaných a opakujících se v různých alternativách a variantách. Kniha znázorňuje tuto příběhovost lidských dějin v biblických (starozákonních) příbězích, které autor považuje za mimořádně názorné a značně úplné postižení všeho, co člověk prožívá. V zrcadle těchto vyprávění můžeme číst i vlastní životy a hledat jejich smysl. Kniha jistě zaujme všechny čtenáře se zájmem o vyprávěcí křesťanskou literaturu. Působí zároveň i jako duchovní psychoterapie. Jan Czech byl v letech 1993 – 1997 dramaturgem zábavných pořadů televize Nova. V letech 1999 – 2002 vedl dokonce Sanatorium pro neurózy ve Veselé u Pelhřimova. Roku 2002 otevřel v Praze Centrum psychoterapeutických služeb. Napsal i několik rozhlasových adaptací známých literárních děl. Z knih vybírala M. Skopcová
- 12 -
Krátké zprávy Sbírka na přípravu papežské návštěvy vynesla: v Táboře 6.400,- Kč, v Sezimově Ústí 4.000,- Kč, v Pohnání 1.410,- Kč, v Ratibořských Horách 960,- Kč.
V neděli 5. července se od 10.00 uskuteční poutní mše svatá v kostele sv. Prokopa v Pohnání. Mši svatou bude sloužit novokněz P. Stanislav Brožka, který také po skončení bohoslužby bude udělovat novokněžské požehnání. Po mši svaté se uskuteční sbírka na opravu varhan v kostele sv. Prokopa.
Sbírka na podporu křesťanské televize NOE vynesla: v Táboře 5.500,- Kč, v Sezimově Ústí 3.100,- Kč, v Pohnání 1.130,- Kč, v Ratibořských Horách 490,- Kč.
Varhanní koncerty Ladislava Šotka o prázdninách v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Táboře-Klokotech: čtvrtek 23. 7. v 19.00 hod. s Karolinou Bubleovou-Berkovou čtvrtek 20. 8. v 19.00 hod. Poutě v červenci – září 2009: Podolí – kaple Nanebevzetí P. Marie, Ne 16. 8. v 10.00 hod. Ratibořice – kostel sv. Bartoloměje, Ne 30. 8. v 10.00 hod. Dub – kaple Andělů strážných, Ne 6. 9. v 14.00 hod. Pohnanec – kaple Jména Panny Marie, Ne 13. 9. v 14.00 hod. Vřesce – kaple Panny Marie Bolestné, Ne 20. 9. v 10.00 hod.
Sbírka na potřeby diecéze vynesla: v Táboře 6.000,- Kč, v Sezimově Ústí 3.000,- Kč, v Pohnání 800,- Kč, v Ratibořských Horách 700,- Kč. Sbírka na opravu varhan v kostele sv. Vojtěcha v Ratibořských Horách při poutní slavnosti vynesla 8.560,- Kč. Pán Bůh zaplať za vaše dary!
Titulární slavnost kostela Proměnění Páně na hoře Tábor (pouť) oslavíme v neděli 9. 8. mší svatou od 8.30 hod.
Sbírka v září: 6. 9. na bohoslovce Stanislav Brožka byl vysvěcen na kněze v sobotu 13. 6. 2009 v 10.00 hod. v katedrále sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Primiční mši svatou slavil v sobotu 20. 6. v 15.00 hod. v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Netolicích. Od 1. 7. je jmenován farním vikářem v Táboře a duchovním správcem farností Miličín a Neustupov. - 13 -
Hlavní pouť v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Klokotech se koná v sobotu 15. 8. Slavnostní mše svatá bude od 10.00 hod. a celebrovat ji bude Mons. Josef Koukl, emeritní biskup litoměřický.
Poutní mši svatou v kostele Narození Panny Marie na náměstí Mikuláše z Husi v Táboře budeme slavit v úterý 8. 9. od 18.00 hod.
Krátké zprávy z Chotovinska s doprovodem, kteří bohoslužbu hudebně doprovázeli. Děkujeme i otci generálnímu vikáři, P. Adolfu Pintířovi, a jako vždy i ministrantům a ministrantkám za vzornou liturgickou službu. Největší dík však patří opět Hospodinu za jeho požehnání a svatému Janu Nepomuckému za jeho přímluvu…
Zprávy minulé V pondělí 1. 6. 2009 se sešlo před kaplí u „Jezera“ v Chotovinách cca 240 lidí, aby oslavilo Ducha svatého a jeho „ikonu“ P. Marii při mši svaté, jejíž hlavním celebrantem byl opět světící biskup naší diecéze Mons. Pavel Posád. I letos patří dík všem obětavým chotovinským farníkům a pracovníkům OÚ Chotoviny, jež slavnost připravili; dík též mladovožické kapele a paní Lídě Doudové
V neděli 21. 6. v 10:00 slavil otec generální vikář P. Adolf Pintíř v kostele Nanebevstoupení Páně v Borotíně mši svatou, při které udělil třem odvážným učedníkům a učednicím Kristovým svátost biřmování. Vyprošujme jim, prosím, aby se stali skutečnými svědky Boží lásky nejen ve farnosti borotínské… Dík za umělecký doprovod patří sboru „Exodus“ ze Sedlce – Prčice. V pondělí 22. 6. 2009 se konal adorační den v Hlasivě a ve čtvrtek 25. 6. 2009 v Hošticích.
Poutě v Římskokatolických farnostech Chotoviny, Borotín, Hlasivo v letním čase roku 2009. (Hoštice a Střezimíř až na podzim…) Chotoviny:
farní kostel sv. Petra a Pavla
Ne, 28. 6.
kaple Nar. P. M. Stoklasná Lhota
Ne, 13. 9.
8:15 /s dětmi/, 10:00 8:15(!!)
Hlasivo:
kaplička sv. Marka farní kostel Nar. P. M. Hlasivo kaple Stará Vožice
So, 22. 8. Ne, 13. 9. Ne, 20. 9.
16:30 11:30!! 11:00
Borotín:
filiální kostel Nar. P. M. Kostelec
Ne, 13. 9
10:00(!!)
Změna programu vyhrazena – informace na Římskokatolické farnosti Chotoviny - 14 -
Od soboty 1. 8. do neděle 9. 8. 2009 pobude, dá-li Hospodin, na faře v Chotovinách opět soubor „Kytice“ z Prahy. Těšíme se, m.j. na jejich vystoupení při nedělních bohoslužbách chotovinských…
Ostatní zprávy současné a budoucí Neděle 28. 6. 2009: to je termín hlavní pouti v Chotovinách. V kostele sv. Petra a Pavla budou bohoslužby od 8:15 (mše svatá s dětmi) a 10:00 (mše svatá pro poutníky). Hlavním celebrantem bude, dá-li Hospodin, P. Jan Kuník. Hrát a zpívat bude soubor Chorus Domini. Po poutní mši svaté (cca v 11:00) celebrant posvětí opravený oltářní obraz „Loučení sv. Petra a Pavla.“ Touto bohoslužbou zakončíme v našich farnostech Rok sv. Pavla… Ve Střezimíři bude slavit svou 1. mši svatou v této farnosti ve 12:00 novokněz P. Stanislav Brožka*. Den zakončení milostivého roku je zároveň dnem, kdy se zvláštním způsobem v našich srdcích může projevit Boží shovívavost: připravme se v našich farnostech na tuto událost v Duchu Kristově, m.j. slavením svátosti smíření..
Koncert souboru „Musica da chiesa“, hrajícího ve dvoučlenném profesionálním obsazení na cca 40 starých i nových hudebních nástrojů hudbu všech věků, se koná v neděli 23. 8. 2009 v 19:00 v kostele sv. Petra a Pavla v Chotovinách. I letos všechny zveme na opravdu mimořádný zážitek. V pondělí 31. 8. 2009 se koná adorační den v Chotovinách. Program: 17:30 svátost smíření; 18:00 mše svatá a adorace. Těšíme se na setkání s eucharistickým Pánem. Aktuální zprávy z farností Chotoviny, Borotín, Hlasivo, Hoštice a Střezimíř vč. změn programu, akcí a proseb o finanční pomoc najdete na webových stránkách chotoviny.farnost.cz. JKH
Srdečné pozvání znovu Vám všem, kteří máte zájem zúčastnit se ekumenických bohoslužeb, pořádaných společně Římskokatolickou farností Chotoviny a Náboženskou obcí Církve Československé husitské Chotoviny: Nejprve u Kaple smíření o slavnosti svatých Cyrila a Metoděje, v neděli 5. 7. 2008 v 9:30 v Červeném Záhoří proběhne bohoslužba smíření. Snad mezi námi i letos přivítáme sbor „Exodus“ ze Sedlce – Prčice. Druhého dne, v pondělí 6. 7. v 10:00, budeme prožívat bohoslužbu smíření i v Radkově, v obecní kapli…
Skautský oddíl Modřinky
*Novokněz P. Stanislav Brožka bude – dá-li Pán – slavit svou 1. mši svatou: Borotín v sobotu 25. 7. v 18:00, Chotoviny v neděli 26. 7. v 8:15, Hlasivo v neděli 26. 7. v 11:00, Hoštice v neděli 26. 7. ve 14:00. Děkujeme!
- 15 -
za svou nastávající.“ „Hm, hned jsem si to myslel, když jsem uviděl vaší ženu!“ ☺ Baví se dva: „Ahoj, jak jde život?“ „Úžasný, mám pod sebou tisíc lidí.“ „Hm, a co děláš?“ „Sekám trávu na hřbitově.“ ☺ Učitel na rodičovské schůzce: „Paní Dvorská, váš syn je na propadnutí. Dělejte s ním něco!“ „Pane učiteli, vždyť my z něho nechceme mít doktora ani žádného vědce. Jen kdyby byl aspoň takovým učitelem, jak jste vy.“
☺ „Tento vláček bych si vzal,“ říká zákazník v hračkářství. „Je krásný,“ chválí prodavačka jeho výběr, „vašemu synovi se bude určitě líbit.“ „Myslíte?“ zděsí se muž, „tak mi dejte ještě jeden.“
☺ Pravda o zaměstnancích a jejich šéfech:
☺ „Máš doma maminku?“ ptá se paní chlapce, který pracuje na zahradě. „No, snad si nemyslíte, že seču trávník, protože se mi chce.“
- Když zaměstnanci něco dlouho trvá, je pomalý. Když něco trvá šéfovi, je jen důsledný a pečlivý. - Udělá-li zaměstnanec chybu, je hlupák. Udělá-li chybu šéf – však co, je taky jen člověk.
☺ Pacient v nemocnici blouzní: „Odejdi strašidlo!“ „Vidíte, paní Komárková,“ raduje se lékař, „manželovi už je lépe, poznává vás!“
☺ Lékař: „Pane Kaďousku, vy se mi vůbec nelíbíte!“ „No, pane doktore, abych řekl pravdu, vy taky nejste žádný fešák.“
☺ Učitel povídá mamince jednoho žáka na třídních schůzkách: „Paní Nováková, o vašem synovi mohu říci alespoň jednu dobrou věc.“ „A co to je, pane učiteli?“ „No, podle toho, jaké má známky, docela určitě neopisuje a nedělá si taháky.“
☺ Pozdě v noci přiběhne na policii občan a říká: „Prosím vás, ihned mě zavřete, uhodil jsem polenem ženu do hlavy.“ „Je mrtvá?“ „Ne, běží za mnou!“ ☺ Když se pacient probral z narkózy, byl v temném nemocničním pokoji. „Co se děje sestro?“ „Lékař nařídil, abych stáhla rolety, protože naproti hoří dům. A vy byste si mohl myslet, že se operace nepodařila a že jste v pekle.“
☺ Vlasatý mladík sedí v Transsibiřském expresu a soustředěně žvýká žvýkačku. Po pěti hodinách jízdy se k němu nakloní naproti sedící babka Larisa Denisonovna: „Pěkně vyprávíš, mládenečku, pěkně. Jenže já už jsem deset let úplně hluchá.“
Farní zpravodaj Tábora a okolí vydávají římskokatolické farnosti uvedené v hlavičce. Redakce: Tábor, Děkanská 305, tel. 381 253 824 - vede Petr Svoboda. e-mail:
[email protected] Farní zpravodaj na internetu: www.sezusti.webzdarma.cz/zpravodaj Náklad 500 výtisků. Bezplatné.
☺ V jedné tmavé noci potkal skotský farmář svého čeledína s lampou v ruce, jak vychází ze statku. „Kam jdeš?“ „Jdu za svým děvčetem,“ odpověděl čeledín. „To je ale dneska mládež,“ zakroutil hlavou spořivý farmář, „já nikdy nenosil lampu, když jsem chodil - 16 -
