… byli jedné mysli …
… měli všechno společné… Sk 4,32-35
Farní zpravodaj Tábora a okolí ročník IX
6
vánoce 2008
T á b or, S e z i m o vo Ús t í , P oh ná ní , R ati b ořs ké Hor y, C h ot ovi n y, Hl a s i vo, H oš t ic e , B or otí n, S t ře z i m í ř
Nastal přeradostný čas, všichni se radujme: přišel na svět Mesiáš, Pánu Bohu za to děkujme.
narozením a končí jeho křtem. Doba vánoční se tak stává připomínkou a oslavou celého Kristova životního období před jeho veřejným vystoupením. Když si toto uvědomíme, zjistíme, že Vánoce získávají mnohem větší dynamiku a plastičnost. Při slavnosti Narození Páně máme možnost žasnout nad tou úžasnou skutečností, že se Bůh stal člověkem. Ten, který je nejvýš mocný a jehož ani nebesa pojmout nepostačí, sestoupil mezi nás. A nejen to. Stejně tak, jako před více jak dvěma tisíci lety sestoupil do chléva betlémské jeskyně, tak i dnes chce přicházet do „chléva“ našich životů a naplnit je světlem, radostí a pokojem.
Doba vánoční Na začátku vánoční doby Vás, milí přátelé, zdravím a přeji požehnané prožití těchto krásných svátků. Je zajímavé, že církevní rok si příliš nelibuje v kontrastních přechodech mezi jednotlivými obdobími, ale spíše plynule přechází jedno v druhé. Je tedy dobré vidět Vánoce v jejich celkovém vztahu k adventu. Na konci liturgického mezidobí jsme byli s novou naléhavostí upozorněni, že tento viditelný svět jednou pomine. Poslední neděli nám byl před očima vykreslen Kristus jako Král, který na konci věků přijde a s konečnou platností nastolí Boží království. A pak už začal advent. Změnila se sice liturgická barva, ladění nedělních čtení však zůstalo téměř stejné. Advent je dobou radostného očekávání. Očekávání Krista, slavného vítěze nad hříchem a smrtí, který přijde jako Král králů a Pán pánů. V posledních dnech adventní doby, jak se blíží Vánoce, začíná do popředí více a více vstupovat téma Kristova narození v Betlémě. Na scéně se nejprve objevuje Jan Křtitel, předchůdce Páně a poté Panna Maria, která na Krista čekala zcela zvláštním způsobem. V noci z 24. na 25. prosince bylo toto očekávání naplněno a tak se i my můžeme nyní radovat z Kristova příchodu na tento svět. Vidíme, že advent a Vánoce skutečně patří k sobě a jen společně je možné obě období dobře pochopit. Vánoce však nekončí 25. ráno. Trvají až do svátku Křtu Páně, který se slaví v neděli po slavnosti Zjevení Páně. Vánoční doba se tedy rozprostírá mezi dvěma významnými událostmi Ježíšova života. Začíná jeho
Druhý hlavní pilíř vánoční doby tvoří slavnost Zjevení Páně. To malé a bezbranné dítě, které se nám v Betlémě narodilo je totiž zároveň Boží Syn. Tuto důležitou skutečnost nám připomíná právě slavnost Zjevení Páně, při které nově září sláva a velikost právě narozeného Krista. O Vánocích totiž neslavíme narození nějakého, jakkoli významného člověka, ale Spasitele celého lidského pokolení. Čtení z Evangelia, které nás touto slavností provázejí, nám vypráví tři příběhy, kdy byla zjevena Kristova božská moc. Konkrétně se jedná o klanění tří králů, proměnění vody ve víno při svatbě v Káně a událost křtu v Jordánu. -2-
lidských příbytků leží zapomenutý pod leskem přepychu. Když pak skončí oslavy vánočních svátků, pomine i radost. Lidé opět upadají do stejných problémů. Postrádají nadšení, pochopení, odpuštění a lásku. Opět člověk zdvihne zbraň proti druhému, opět v něm vzplane nenávist a zloba. Kouzlo Vánoc se rychle rozplyne a život se bez Ježíše Krista vrátí do starých kolejí. Byla to jen fata morgana v poušti tohoto světa, která se na chvíli ukázala a zase zmizela. Narozený Spasitel nebyl přijat, nebylo pro něho místo v lidských srdcích.
Vánoční svátky uzavírá památka na událost, která tvoří důležitý předěl v životě Pána Ježíše. Je to právě Kristův křest, který stojí na počátku jeho veřejného působení. Náš Pán a Spasitel se staví do řady hříšníků čekajících na Janův křest. Ale ne proto, aby byl tím křtem obmyt od svých hříchů, ale proto, aby naznačil, že tyto hříchy bere na sebe. Stává se tak solidární s námi lidmi a tak dává najevo, že chce být s námi ve všech našich životních starostech, aby je uzdravil a proměnil. Vidíme tedy, že Vánoce jsou především svátky ohromné Boží lásky, která „stáhla“ Božího Syna k nám na zem a do našich dějin. Kéž se nám tuto skutečnost daří stále více a více chápat a radovat se z ní. Požehnané a radostné prožití Vánoc přeje jáhen Stanislav Brožka.
Vánoce nejkrásnější svátky? Vánoce – oslava narozenin Téměř celý svět si na Vánoce připomíná narození Ježíše Krista. V každé rodině se bohatě hoduje a lidé se navzájem obdarovávají. Lidé jsou jako vyměnění, zapomínají na křivdy a hněv, jsou ochotni si i odpustit. Zvláštní pokoj se snáší nad celým světem. I válečné konflikty v těchto dnech ustanou. Je to opravdu zvláštní čas. Celá města jsou vyzdobena, v každé rodině se v záplavě třpytí ozdobené stromky, pod nimi se kupí drahé dárky, a kolem je slavnostní atmosféra. Vánoce se musí oslavit, vždyť symbolizují narození Ježíška!
Pravé Vánoce Jak Ty oslavuješ Vánoce? Jsou pro Tebe rok co rok formální oslavou? Nepokusíš se to změnit? Je to tak jednoduché – stačí jen přijmout biblickou zvěst o narození Božího Syna, Ježíše Krista. Vždyť Ježíš přišel na naši Zem, aby také Tebe zachránil před věčným zahynutím. Svou smrtí na kříži za Tvé hříchy jasně dokázal svou lásku k Tobě. Pán Ježíš chce být nejen v tento vánoční čas u Tvého bohatě prostřeného stolu. Chce být stále ve Tvém srdci a provázet Tě po celý Tvůj život. Nabízí Ti trvalou radost a pokoj. Pán Ježíš právě dnes, v tuto chvíli klepe na dveře Tvého srdce. Otevřeš mu a přijmeš ho do svého života? Pak prožiješ ty pravé Vánoce.
Pomíjivé kouzlo Vánoc Jenže pro samou radost z Jeho narození lidé zapomněli na oslavence! Kouzlo Vánoc a falešný pokoj zastřely velkou biblickou pravdu o tom, že živý Bůh v Ježíši sestoupil na naši Zem, aby se stal naším Spasitelem. Ve většině
Pavel Kulačík -3-
Vánoce znamenají setkání s láskou Ježíš se narodil také pro tebe Vánoce znamenají setkání s láskou, s láskou Boží, která v dítěti Ježíši přišla na svět. S láskou, která je nabízena celému lidstvu, která se ale ani jedinému člověku nevnucuje. S láskou, která otevírá dveře víry, ale nemá žádné donucovací prostředky, kterými by zlé lidi donutila jednat dobře. Ježíš se narodil také pro tebe Ježíš se narodil také pro tebe – ať jsi kdokoliv. Starý či mladý, šťastný nebo nešťastný, úspěšný nebo neúspěšný. Narodil se pro tebe a k tobě chce také přijít. Chce přijít, aby ti ukázal naději, která nezávisí na tvých schopnostech, výhrách či prohrách. Chce přijít, aby ti otevřel cestu k bohatství, které není závislé na tvých úspěších, ani na míře inflace. Chce přijít, aby ti ukázal, že ti může být odpuštěno a že i ty můžeš dojít naplněného života ... Boží Syn se stal jedním z nás. Takto k nám Bůh přichází, aby o sobě promlouval a ukazoval nám cestu, po níž k němu můžeme dojít. (podle Jana Pavla II.)
Vánoce mám nejraději Vánoce mám nejradši, když jsme všichni spolu, to se nikdo nemračí, času máme horu.
Společně si hrajeme, pak si povídáme, máme čas si všichni říct, že se rádi máme.
Vánoce mám nejradši, to jsou pěkné svátky, táta má čas na vláčky, máma na pohádky.
Vánoce mám nejradši, říkám vám to znovu, to se nikdo nemračí a jsme všichni spolu.
Společně teď jídáme a pijeme kolu, koledy si zpíváme u jednoho stolu.
Kdybych já byl kouzelník pošeptal bych zlehýnka, ať má na mě pořád čas můj táta i maminka.
Jdeme spolu na výlet - to je prostě prima, za ruce se držíme a není nám zima.
Jitka Dolejšová
-4-
domácnosti. Nejoblíbenější je smrček. V posledních letech si získal na oblibě také zvyk kupovat malé jehličňánky v květináčích, o Vánocích je ozdobit a na jaře slavnostně zasadit ve volné přírodě, v lese nebo na vyhrazeném místě v městském parku.
Vánoce ve světě Itálie Štědrý den se slaví jako předvečer narození Páně jen schůzkou s přáteli. Také italské děti dostávají dárky až na první svátek vánoční ráno. Ve srovnání s našimi jsou italské Vánoce velmi odbyté: vždyť tu ani nepečou cukroví. Jenom ta půlnoční mše svatá je stejná. Pod vánočním stromkem najdou děti téměř vždy i malé jesličky.
Rusko Pravoslavné Vánoce připadají až na 6. a 7. ledna. Původně byly spojeny s velkým množstvím lidových zvyků. Po zákazu Vánoc, který vydali bolševici v roce 1918, však zvyky upadly v zapomnění a nyní většina Rusů místo nich slaví Nový rok s jolkou a dárky od dědy Mráze. Děda Mráz používá saně, cestuje až ze vzdálené Čukotky a doprovází ho Sněhurka.
Španělsko Vánoce ve Španělsku jsou svátkem rodiny. Dávají se dárečky, pije se šampaňské, jí se marcipán. Děti se však většinou obdarovávají až na den Tří králů. Mikuláš zde dětem nosí dárečky do dřeváků. Německo Ježíšek zde má rezavé vlasy a vousy a k přemisťování používá osedlaný divoký vítr. Na začátku prosince děti dostávají sladké adventní kalendáře a až do Vánoc otvírají po jednom okénku se sladkým překvapením. Vánočním stromečkem je jedlička. Dánsko
Spojené státy Americké
Vánoce jsou v Dánsku spojeny především s dárky. Připravují se s několikaměsíčním předstihem a Dánové dělají s jejich nákupy velké tajnosti. Podle starého obyčeje totiž musí být každý dárek pro obdarovaného velkým překvapením. Dárky rozdává vánoční posel a balí je alespoň do dvaceti vrstev vánočního papíru a krabic. Dárek musí být vtipný a poukazovat na některou ctnost nebo charakterovou vadu. Drobné dárky a cukroví se věší na větve vánočního stromečku, který nechybí v žádné
Vánoce tu jsou největším svátkem roku, přestože se slaví pouze jeden den – 25. prosince. Proto tento den musí být opravdu dnem D. Všude miliony světýlek, jak venku, tak doma, velkolepá vánoční výzdoba, ohromné stromky, mnoho dárků, které nosí Santa Claus – čím více, tím lépe. V domácnostech jsou ohromné hostiny s pečeným krocanem plněným kaštanovou nádivkou. Převzato z časopisu Nezbeda -5-
přání – totiž založení kontemplativního řádu, který by zároveň sloužil nemocným a chudým. Pod jeho vedením založila v roce 1610 Jana de Chantal řeholní společnost Navštívení Panny Marie, která neměla přísnou klauzuru, takže řeholnice – saleziánky – mohly volně navštěvovat každého, kdo potřeboval jejich pomoci. Za svého života se sv. František dočkal vzniku dvanácti klášterů této kongregace. Bohaté zkušenosti z duchovní správy jej vedly i k napsání řady knih, z nichž nejznámější jsou Úvod do zbožného života a Traktát o lásce k Bohu. Sv. František zemřel poměrně mlád ve věku 55 let v Bellecouru u Lyonu na zpáteční cestě z Avignonu, kam doprovázel savojského vévodu při jeho návštěvě krále Ludvíka XIII. V roce 1665 jej papež Alexandr VII. prohlásil za svatého, v roce 1881 Pius IX. za církevního učitele a v roce 1923 Pius XI. za patrona novinářů a křesťanských spisovatelů.
Svatý František Saleský Narodil se 21. 8. 1567 na zámku Sales v Savojsku jako nejstarší z 10 dětí venkovského šlechtice. Již od mládí toužil být knězem. Studoval filosofii a teologii v Paříži, později pak práva v Padově. Po studiích se stal advokátem městského senátu v Chambéry a v roce 1593 přijal kněžské svěcení, když před tím odmítl sňatek, který pro něho rodiče chystali.
Prvním úkolem mladého muže byly misie mezi kalvínským obyvatelstvem kraje Chablais jižně od Ženevského jezera. Jeho mírnost, laskavost, zbožnost a osobní svatost měly zásadní vliv na to, že se během čtyř let většina obyvatel této oblasti vrátila zpět ke katolické víře. Kromě kázání se mu při misionářské činnosti osvědčily i letáky, které byly později sebrány a vydány pod názvem Kontroverze. V roce 1602 byl jmenován ženevským biskupem a v této funkci patřil k nejlepším pastýřům protireformace. Byl rovněž úspěšným kazatelem a tak kázal často zejména v postě a adventu i mimo svou diecézi. Při jedné takové příležitosti se v roce 1604 setkal v Dijonu s Janou Františkou de Chantal. Vzniklo mezi nimi hluboké přátelství, které mu umožnilo uskutečnění jednoho z jeho nejvřelejších
Sv. František je zobrazován jako biskup, nad ním v gloriole probodené srdce s křížem a trnovou korunou. K jeho odkazu se přihlásil, jak je známo, v předminulém století sv. Jan Bosco a nazval jeho jménem řeholní společnost zaměřenou na výchovu opuštěné a problémové mládeže. Prameny: Josef Heyduk – Svatí církevního roku Petr Pracný – Český kalendář světců J.V. -6-
sv. Máří v 2. polovině 18. století. Život poutního místa velmi negativně ovlivnilo období po roce 1945, vyhnání zdejšího německého obyvatelstva a nástup komunistického režimu. Znovuoživení pro zdejší místo znamenal až rok 1989 a návrat svobody. Velmi protikladné, ale o to působivější je okolí Chlumu sv. Máří. Severně se tyčí výsypky hnědouhelných dolů sokolovské pánve, jižní strana spadá ostře do zalesněného a romantického údolí řeky Ohře. Na severním výběžku zeleného vrchu se uprostřed zástavby nevelkého městečka nachází náměstí, na jehož východní straně je umístněn souměrný celek poutního kostela, ambitu a klášterních budov stavěného významnými italskými staviteli (M. A. Canevel a J. B. Santini). Areálu kromě kopule vévodí dvě velké a sedm malých věží. Z náměstí vidíme západní mohutné dvouvěžové průčelí zdobené sochami. Vchody po stranách průčelí vedou do vnitřního nádvoří, vedle nich jsou rohové kaple ambitu. Kostel je obdélná jednolodní stavba, s bočními kaplemi, krátkou příčnou lodí, kopulí nad křížením a zaobleným čtvercovým presbytářem s boční kaplí a sakristií. Zvláštní milostná kaple je umístněna hned za vstupním portálem a plní tím i funkci předsíně. Na jejím oltáři, pestře a bohatě zdobeném sochami světců, se nachází gotická milostná socha sedící Madony s Ježíškem. Velmi bohaté a pestré je i zařízení hlavního chrámu doplněné freskovou a štukatérskou výzdobou. Poutníky kromě kostela přitahuje i přilehlý ambit. Barokní výzdoba se uplatňuje především v jeho otevřených kaplích, zasvěcených českým patronům. Kostel i ambity jsou velmi členité, bohaté i pestré – monumentální. Duchovní správa je vykonávána řádem křížovníků, kterému areál patří. Hlavní poutě jsou zde: nejbližší sobota k 8. 5., Seslání Ducha svatého a nejbližší
Chlum sv. Máří – poutní, farní a konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Maří Magdaleny Městečko Chlum sv. Máří se rozkládá na rozhraní chebské a sokolovské pánve 8 km západně od Sokolova, 13 km východně od Františkových Lázní nedaleko levého břehu řeky Ohře. Na místo se dostaneme silnicí z Kynšperka nad Ohří přes Kacerov odbočkou na Chlum sv. Máří.
Tradice sahá na přelom 13. a 14. století, kdy sokolovský řezník našel v lískovém křoví – odtud též název Maria v ořeší – milostnou sošku Panny Marie s Ježíškem vyřezanou z lipového dřeva. Na její ochranu zhotovil stříšku, kterou později nahradil dřevěnou kapličkou. Chodilo sem stále více poutníků, i když cesty vedoucí hlubokými hvozdy, obývané nemilosrdnými lapky, byly nebezpečné. Ti byli však později pochytáni. Na počátku 15. století nahradil kapli jednolodní kostel, ten byl v roce 1429 husity pobořen, roku 1482 opraven a rozšířen na dvoulodní. Roku 1620 areál zpustošili protestantští šlechtici. V pobělohorské době je pak postupně budován nový komplex. Nejprve roku 1664 kaple pro milostnou sochu, později nynější mohutný kostel. Poté byl dokončen i přilehlý klášter křížovníků. Nejvíce poutníků přicházelo do Chlumu -7-
člověk odložit „masku“ již před druhými a někdy sám před sebou zakrývá svá bolavá místa. V knize najdeme jak teologicko-filosofické úvahy, dotýkající se mystických hloubek víry, rovněž i ostré, jindy humorné komentáře konkrétních událostí a znaků dnešní doby. Autora inspirovala křesťanská i židovská mystika, Pavlova i Lutherova teologie kříže, současná postmoderní filosofie a teologie i poklady staré lidové velikonoční zbožnosti a umění, stejně jako autorovy vlastní zkušenosti z dlouholeté terapeutické i pastorační praxe. Cituji autora: „Nemám právo vyznávat Boha, pokud nevezmu vážně bolest svých bližních. Víra, která by chtěla zavírat oči před utrpením lidí, je jen iluzí.“ Profesor PhDr. Tomáš Halík Th.D (nar. 1948) – vystudoval filosofii, sociologii, psychologii, teologii a religionistiku. Nyní je profesorem University Karlovy, farářem Akademické farnosti Praha a prezidentem České křesťanské akademie. V letech 2006 – 2007 získal doma i v zahraničí prestižní ceny za literaturu. P. Jerzzy Dománski je autorem knihy „Myšlenky sv. Maxmiliána M. Kolbeho o Panně Marii“. Kniha vyšla v Matici cyrilometodějské v Olomouci, v roce 2007. Sv. Maxmilián M. Kolbe dokázal jako málokdo prohloubit nauku o Panně Marii a vyvodit z ní důsledky, které mají pro život obrovský význam. Otec Kolbe spojuje pravdy o Marii, soustřeďuje je v Neposkvrněném Početí a spojuje je se základem křesťanské víry. V Neposkvrněné jasně vidí plány Božské Prozřetelnosti s řízením lidí a světa. Přitom výmluvně poukazuje na to, že mariologie je jistě „málo známá půda, a přece nutná k praktickému životu, k obrácení a posvěcování duší“. Otec Kolbe udivil svět zvláště svou svatostí korunovanou mučednickou smrtí, díky níž se stal patronem smutného 20. století.
neděle k 15. 8. (Nanebevzetí Panny Marie). Pravidelné bohoslužby jsou zde každou neděli v 9.30 hod. slouženy duchovním správcem ze Sokolova. J. Bartoň
Zajímavé knihy K vánočnímu času patří klid, pohoda, modlitba, pěkná hudba, ale také dobrá kniha. Pojďme se společně na některé z nich podívat. V nakladatelství Lidové noviny vyšla v roce 2008 v předvánočním čase kniha Tomáše Halíka „Dotkni se ran“. V podtitulu čteme: Spiritualita nelhostejnosti. Ve čtrnácti esejích autor vychází z evangelijního příběhu o „nevěřícím Tomášovi.“ Cituji: „Tomášova nevíra nám pomohla k víře více než víra ostatních učedníků.“ řekl sv. Řehoř Veliký. „Jeho jizvami jsme uzdraveni“, říká o Kristu Izaiáš (53,5). Ke křesťanské víře patří odvaha vidět rány našeho světa a dotýkat se jich vírou, která sama je jimi zasažena, zraněna. Představy o Bohu, církvi a víře „bez zranění“ autor považuje za iluze. Tváří v tvář „trpícímu zraněnému Bohu“ může
Knihy vybírala M. Skopcová -8-
regenschoriho pana Harta. Žádný extra žák jsem nebyl, matka mě připomínala: hraj a cvič. Od 11 let jsem chodil soukromě k řediteli hudebky panu Vackovi, který byl také varhaník. Měl na mě rozhodující vliv a na konci gymnasia mě připravil na konservatoř, kam jsem však nemohl nastoupit. Začal jsem pracovat, ale téměř veškerý volný čas jsem věnoval klavíru a varhanám. Učil mne i 3x týdně, hráli jsme čtyřručně např. Slovanské tance, probírali jsme harmonii.
Varhany mě „vzaly“... Předvánoční rozhovor s dlouholetým varhaníkem táborského kůru Ladislavem Šotkem Blíži se vánoce, sbory nacvičuji „rybovky“, všude znějí koledy. Jakou máte nejraději vánoční hudbu? Vzpomínáte si, jaká hudba se Vás dotkla, když jste byl malý? V dětství se koledy u nás doma zpívaly často. V rádiu se ale ozvaly jen v podvečer Štědrého dne, tak na 20 minut, a to bylo vše. Babička chodila denně na roráty a ráda si je prozpěvovala, matka také ráda zpívala. Všichni jsme chodili na bohoslužby. O nedělích byly 4 mše svaté, o svátcích byla mše v 10:30 hod slavná zpívaná, sbor popř. i orchestr. Odpoledne byla jesličková pobožnost, děti přednášely básničky, zpívaly se koledy. Česká vánoční mše „Hej, Mistře“ od J. J. Ryby zněla o každé půlnoční mši svaté. Poslouchal jsem ji jako ministrant a prvně jsem ji hrál ve 20 letech se sborem a orchestrem. Zalíbila se mi, ručně jsem si opsal celý varhanní part. Od té doby hrávám „rybovky“ jak v kostele, tak na koncertech v divadle. Je to krásná skladba, ta k mým vánocům nepochybně patří. Vadí mi ale, že se v různých provedeních přehání rychlost, zpěv je na úkor orchestru a hraje se všude i v supermarketech. Myslím, že patří především do kostela, a když se vydaří, tak jako nám loni při koncertu 26. 12. 2007, je to nezapomenutelný zážitek. Koledy se skladbami, především ty barokní, také patří k mým vánocům a bez nich si je ani nedovedu představit.
Když pan Hart zjistil, že pokračuji na klavír, ptal se mne, zda nechci hrát na varhany. Dal mě opsat písně, „Na kolena padejme, Máti Páně přesvatá a Bože před Tvou velebností“ a já se učil. Na první svatbu mě poslal hrát do Klokot ve 14 letech. U mne se vyplnilo přísloví „s jídlem roste chuť“, varhany mě „vzaly“. Využíval jsem každé příležitosti ke hraní. V roce 1965 jsem začal hrát s panem Vackem na radnici svatby, po jeho smrti v roce 1972 jsem sám pokračoval. Při 40. výročí, v roce 2005, mě odhadli, že jsem za tu dobu odehrál cca 10 000 svateb. Tato „svatební praxe“, některou sobotu bylo i 19 svateb, mě hodně dala především v improvizaci.
Pocházíte z muzikantské rodiny? Kdo Vás přivedl ke hře na varhany? Ze zvlášť muzikantské rodiny nepocházím. Rodiče zpívali v chrámovém sboru, otec hrál na housle. Když koupili piano, začal jsem se učit v 5 letech u
Kdy jste začal hrát na kůru v Táboře? Hrát na varhany v kostele v minulém režimu nebylo nijak atraktivní, naopak. -9-
farnosti je nyní více varhaníků a můžeme se v případě potřeby zastoupit.
Varhaník nesměl učit ve škole. To byl také důvod, proč jsem odmítl učení ve škole a věnovat se hudbě profesionálně.
Chrámové sbory, kůry, to byla místa odkud se rekrutovali muzikanti, teď s úbytkem věřících, je jich méně, ale často si stále drží úžasný repertoár, protínají se v nich generace. Jak je to v chrámovém sboru v Táboře, ubývají zpěváci, nebo se drží?
Neznám ale lepší pocit než ten, kdy ovládáte královský nástroj, vyberete si různé barvy rejstříků a zahrajete si právě to, co Vás napadne. Každá doba církevního roku má své, rád improvizuji na písně příslušného období. Mám rád např. po zádumčivém adventu rozeznít varhany do jásavých tónů o vánocích.
Chrámový sbor má více jak 150-letou tradici. Účinkovat na kůru bylo poctou a ne každému to bylo umožněno. V Táboře byl až do odchodu pana Harta stálý ředitel
Býváte z hraní unavený? Musí být náročné pendlovat mezi kůry... Unavený jsem byl, když jsem odehrál 19 svateb na radnici, ale jinak tyto problémy nemám. Je pravda, že s přibývajícím věkem je mi v kostele větší zima. Když jsem nedávno hrál v neděli 3 mše, byl jsem zmrzlý. V létě vydržím i 5 hodin cvičit, v červencovém parnu je v táborském kostele nádherně. Hraji rád, loni při delší nemoci mi varhany moc chyběly. Post varhaníka je závazek, denně musíte sledovat čas, vše musíte přizpůsobit hraní na bohoslužbě, bez této oběti to nejde, ale stojí to za to. Jak rád říká P. Martin Sedloň „co nic nestojí, za nic nestojí“, není to vše bez odříkání a vůle. Mám ale šanci věnovat svůj „um“ k větší cti a slávě Boží, a to je si myslím nade vše.
kůru, bylo to jeho zaměstnání. V kronice čteme např.: ředitelé kůru byli vybíráni z 5 uchazečů.., za regenschoriho Mathyho se „kostel jen otřásal“ slavnostními zpěvy a hudbou, atd. Kolem roku 1950 měl sbor asi 50 členů, ale časem se projevilo omezování církve, zpěváci se obávali zpívat, až sbor v roce 1985 skončil. Když jsem převzal natrvalo v roce 1985 „varhanické žezlo“ na Klokotech, začínali jsme znovu. Z původního sboru zůstalo asi 5 zpěváků. V roce 1991, kdy jsem byl požádán i o převzetí Tábora, jsme jej začali rozšiřovat, nyní má kolem 25 členů. Zpěv ve sboru vyžaduje od každého zodpovědnost: přijít na zkoušku, přizpůsobit svůj režim vystoupením. Není to vždy jednoduché skloubit vše dohromady.
„Pendlování mezi kůry“ mě nevadí. Znervózňuje mne, když nestíhám z jedné bohoslužby včas na druhou. Snažím se předem připravit na slavnosti a ty „od začátku až do konce“ v pohodě odehrát. Vychoval jste si ve svých dcerách následovnice? Jsem rád, že mě moje dcera Maruška dokáže zastoupit, synovec Ondra to nevzdal a na varhany také hraje. Myslím, že jak mé dcery tak i sestry jsou platnými členy sboru. Je dobře, že pro táborské - 10 -
Počet vystoupení sboru se může zdát malý. Myslím ale, že je lepší vystoupit méně často, zato kvalitněji. Letos sbor zpíval 15 bohoslužeb a 5 koncertů, to je asi maximum jeho výkonu. Vystoupení byla myslím zdařilá, namátkou např. na festivalu „Musica sacra bez hranic“ s mezinárodní účastí v Jaroměřicích nad Rokytnou, či při bohoslužbě s naším biskupem msgrem Posádem v Jemnici, pouť v Sepekovech. Kádr zpěváků máme v poslední době ustálený, cvičíme, ale i slavíme např. životní výročí zpěváků, porozprávíme. Pro nikoho, kdo by chtěl s námi touto cestou jít, nejsou dveře zavřeny. Zkoušky máme každý čtvrtek v 18:30 hod. v klokotských Emauzích.
Co byste si přál k Vánocům a co byste přál táborskému kůru? Povinností nás všech, kteří jsme dostali „muzikální hřivnu“ je pokračovat v tom, co konali naši předkové, mnohdy i za cenu obětí a persekuce, chválit Boha hudbou a zpěvem. Naříkalo se za totality, že nemáme možnosti. Dnes se není na co vymlouvat a přesto mnoho nových nepřibývá, kůry se nijak nepřeplňují ochotnými účinkujícími. A tak si přeji, aby i na kůrech táborských farností bylo stále dost účinkujících a mohl se ozývat dík a chvála Bohu kvalitní hudbou a zpěvem. Třeba se i osloví nahodile příchozí a pomůže jim to najít cestu ke spáse. Myslím, že hudba a zpěv jsou důležitým prvkem Evangelizace. Děkuji za rozhovor. Tereza Horváthová Webové stránky táborského chrámového sboru: www.chramovysbor.freepage.cz
Anděl se ztrácí z očí Mudrci poznali v andělovi posla Hospodinova, sklouzli z velbloudů na kolena a byli připraveni splnit, co jim bude uloženo. Anděl k nim promluvil takto: „Cestou do Betléma jste se zastavili v Jeruzalémě u krále Herodesa a ten vám poručil, abyste místo, kde Dítě naleznete, jemu vyzradili. Ale vězte: Herodes ukládá Dítěti o život, jeho slova byla neupřímná. Vraťte se proto do své země jinou cestou.“ Andělova slova byla určena celé karavaně, a tak se stalo, že je slyšel i Asaf. Hladí Mistu a usmívá se na anděla. Poznává ho a je rád, že ho opět vidí. I v očích anděla je znát, že ho těší, že se s Asafem setkává. Svědkem toho všeho je však Elíab. Naslouchá ve skrytu a nic mu neunikne. Anděl se teď pomalu ztrácí
Kdysi se zpívala v kostele ta nejsoučasnější hudba, varhaníci – skladatelé ji často psali pro jisté příležitosti, i z nutnosti. Psal jste někdy z nutnosti chrámovou hudbu? Píše vůbec někdo současnou chrámovou hudbu? I současná doba má svou sakrální hudbu. Skladatelé Eben, Pololáník, Olejník, Bok, ale i např. hudba z Taize, to jsou jen namátkové příklady. Napsal jsem několik drobných skladeb, které náš sbor zpívá, jsou to několikeré „Aleluja“ pro zpěv před Evangeliem, úpravy „Taize“, Gloria Patri, Každý den Pán mi sílu dává, Laudate omnes gentes, Christe Salvator. - 11 -
z očí všech, kdo ho vidí, jeho obraz se rozplývá a vzdaluje... „A kterým směrem se máme vydat?“ volá ještě Kašpar a vztahuje ruce, jako by chtěl mizející postavu zadržet. Slyší však pouze andělův hlas: „Vydejte se oklikou, směrem, kde uvidíte růst olivový keř.“ Vtom Asafova ruka jako by sama od sebe utrhla další olivu z podivuhodné ratolísky, kterou pasáček stále nosí u sebe. Na místě, kde právě stojí, ji chlapec zasadí. Než se mudrci vzpamatují z překvapení, než zase povstanou a rozhlédnou se, vyklíčí mezi kameny útlý zelený proutek. Široko daleko žádný keř nebo strom, jen kamenité pastviny, kam až oko dohlédne. Najednou, jakoby zázrakem, támhle stojí keř a nikdo neví, kde se vzal. To se Asafův proutek v mžiku rozrostl, dokonce jeho koruna rozkvetla a zahučelo to v ní množstvím včel, které daly keři ještě více oživnout. Mudrci hned vědí, kudy se dát. Zamíří k olivě a najdou pěšinu. Ta je vede dál, nejprve na východ a pak víc k jihu – zády k Jeruzalému, zády k sídlu krále Herodesa. Celá karavana mizí za obzorem. Z andělových slov neuniklo Elíabovi ani slůvko. A v jeho temných myšlenkách se zrodil plán. Podle tohoto plánu chtěl Elíab získat velké bohatství. Doplatit na jeho plán má však maličký Král. Dítě, které Elíab ještě ani koutkem oka nezahlédl. Dítě, které zatím pokojně spí v jesličkách kdesi dole pod kopci, v chlévě mezi hovádky. Nad Betlémem a nad celou krajinou kolem září i za bílého dne veliká a jasná hvězda, jasnější než samo polední slunce.
Silvestrovský recept Sýrové tyčinky s mákem a kmínem. 250 g hladké mouky 1 lžička kypřícího prášku do pečiva 150 g strouhaného eidamu 100 g vařených brambor 60 g tuku, 1 žloutek sůl, mouka na vyválení 1 bílek, mák, kmín.
Mouku s práškem prosejeme na vál, doprostřed dáme sýr, najemno nastrouhané brambory, překrájený změklý tuk, žloutek, sůl a zpracujeme vláčné těsto, které necháme v chladu půl hodiny odležet. Potom je po částech rozválíme a nakrájíme z něj tyčinky, přendáme je na plech, potřeme rozšlehaným bílkem, část posypeme mákem, zbylé kmínem a v troubě vyhřáté na 190°C je upečeme. Ještě teplé pečivo sesuneme na podložku a po vychladnutí je necháme v chladu do druhého dne odležet.
Krátké zprávy Všem farníkům, kteří přispěli během celého roku na opravu varhan a soch v Ratibořských Horách, opravu štítu v Ratibořicích a na opravu hřbitovní kaple sv. Jana a Pavla v Pohnání upřímné Pán Bůh zaplať.
Ivan Renč z knihy Pasáček Asaf; Pohádka z kopců nad Betlémem - 12 -
Římskokatolická farnost Tábor zaslala částku 1.200,- Kč potřebnou na krytí nákladů na školní výuku pro naše dvě adoptivní děti v Indii – Nicholase a Bennyho. Farnost Sezimovo Ústí poslala 6.000,- Kč pro Pavlínku v Bělorusku a 6.500,- Kč pro Petra na Haiti. Všem kdo přispěli Pán Bůh zaplať.
V sobotu 6.12. se konala ve škole Bernarda Bolzana v Táboře mikulášská besídka pro děti. Na její přípravě se podíleli katecheté, učitelé a děti ze školy Bernarda Bolzana a Orbis Pictus a v neposlední řadě mnoho obětavých žen, které napekly pečivo pro děti do balíčků. Pán Bůh zaplať všem, kteří se na akci podíleli.
KONCERTY O VÁNOCÍCH 2008 Děkanský kostel Proměnění Páně v Táboře: 25. 12. a 26. 12. : Čtvrtek 25. 12. : Pátek 26. 12. :
Neděle 4. 1. 2009 :
10:00 vánoční koledy v podání kostelní scholy 15:00 vánoční koncert u jesliček – ZUŠ Tábor 16:00 vánoční varhanní koncert – Ladislav Šotek, varhany chrámový sbor pod vedením Heleny Boučkové + Ludmila Peřinová, Jana Kastnerová, Hana Žvachtová 16:00 novoroční koncert Vojenské hudby Tábor
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Táboře-Klokotech: Čtvrtek 25. 12. : Neděle 28. 12. : Neděle 4. 1. 2009 :
18:00 vánoční koncert skupiny Quodlibet 14:00 vánoční koncert sboru Anonym Voice ze Soběslavi a soběslavského komorního žesťového souboru 11:00 vánoční koncert pěveckého sboru Nokturno ze Sez. Ústí
Kostel sv. Petra a Pavla v Chotovinách: Pátek 26. 12. : Sobota 27. 12. :
14:00 vánoční koncert pěveckého sboru Nokturno ze Sez. Ústí 15:00 „vánoční zpěvy“ souboru Domino z Tábora
Kostel Povýšení sv. Kříže v Sezimově Ústí: Pátek
26. 12. :
16:00 vánoční koncert pěveckého sboru Nokturno ze Sez. Ústí
Kostel sv. Františka Xaverského v Opařanech: Neděle 28. 12. :
17:00 vánoční koncert táborského chrámového sboru
Ekumenická setkávání v lednu 2009 – vždy od 16.30 hod. Den Čtvrtek 1. ledna Středa 7. ledna Neděle 11. ledna Neděle 25. ledna
Místo setkání Sbor božích bojovníků CČSH Farského ul. 1960 Českobratrská církev evangel. Bílkova 3 Církev bratrská Bechyňská 1636 (u Kotnova) Kaple na řím.-kat. děkanství Děkanská 305
Téma Modlitby za mír na začátku roku Alianční týden modliteb Zakončení aliančního týdne modliteb Týden modliteb za jednotu křesťanů - 13 -
Kazatel Alois Sassmann Starokatolická církev Václav Hes Římskokatolická církev Eva Červená Církev čs. husitská Petr Jareš Církev bratrská
☺ „Jak dlouho jsi vařil ta vajíčka, Petře?“ „Devět minut, mami.“ „Ale vždyť jsem ti říkala, že je máš vařit na měkko jen tři minuty!“ „No, jenomže já jsem dal vařit tři vejce.“ ☺ Dvě dámy na pláži: „To je příšerné, mám plnou hlavu písku.“ „Zajímavé, mně se to dostalo jen do vlasů.“
☺ Dvě skupiny dělníků se hlásily do konkurzu na pracovní četu pro telefonní společnost. Firma se rozhodla vyzkoušet obě party v praxi a vyslala je instalovat telefonní sloupy. Po směně se obě party vrátily. První parta udělala deset sloupů a druhá jen devět. Firma se rozhodla najmout první skupinu, ale dělníci druhé skupiny protestovali: „Oni podvádějí, všechny své sloupy nechali koukat ze země!“
☺ Manželka informuje muže: „Dělala jsem trochu pořádek v šatníku a pár věcí jsem vyhodila. Budou se hodit na dobročinný bazar. Jsou mezi tím tvoje dva obleky, co nosíš pětadvacet let, a můj kostým, co jsem měla už třikrát na sobě.“ ☺ Zoufale zamilovaný mládenec padl na kolena před dívkou svých snů a prosí ji o ruku. „Neexistuje!“ odsekne ta dívka. „Můj budoucí manžel musí vydělávat alespoň padesát tisíc měsíčně, musí umět vařit, uklízet, všechno v bytě opravit a musí mě ve všem poslechnout, milovat mě jako bohyni a splnit mi každé přání.“ „No tak dobře!“ vzpamatuje se mládenec, „ale když už klečím, dovolte mi, abych se za toho chudáka pomodlil.“
☺ Dva muži byli lovit jeleny. Povedlo se jim zastřelit jednoho opravdu velkého. Tak ho každý chytil za jednu zadní nohu a táhli jej směrem k autu. Potkal je hajný, a když zjistil, že mají lovecká povolení v pořádku, řekl: „Jestli se neurazíte, poradím vám. Bude se vám ten jelen líp táhnout, když ho místo za nohy vezmete za parohy.“ Ti dva si řekli, že hajný asi ví, o čem mluví, tak každý chytil za jeden paroh, a opravdu to bylo o mnoho snazší. „Hajný měl pravdu, takhle to jde daleko líp,“ říká jeden. „No jo, ale vzdalujeme se od auta!“
Požehnané vánoční svátky, hojnost Božího požehnání, milostí a stálou ochranu Panny Marie přejí všem farníkům – P. Václav Hes, P. Jan Kuník, P. Jiří Můčka OMI, jáhen Stanislav Brožka a redakční rada Farního zpravodaje Marie Berková, Jaroslav Nolč, Miloslava Skopcová, Petr Svoboda a Jiří Vančata.
☺ Baví se dva malí kluci: „Půjdeš si dneska hrát ven?“ „Ne, musím pomáhat tatínkovi s mým úkolem do matematiky.“ ☺ „Tati, máš dobrou paměť na tváře?“ ptá se Ivan otce. „Ano, jistě. Ale proč se ptáš?“ „Protože jsem právě rozbil zrcadlo, které používáš při holení.“
Farní zpravodaj Tábora a okolí vydávají římskokatolické farnosti uvedené v hlavičce. Redakce: Tábor, Děkanská 305, tel. 381 253 824 - vede Petr Svoboda. e-mail:
[email protected] Farní zpravodaj na internetu: www.sezusti.webzdarma.cz/zpravodaj Náklad 500 výtisků. Bezplatné.
☺ „Jak to, že máš v té košili takové divné díry?“ spráskla ruce maminka, když se Pepánek vrátil domů. „My jsme si hráli na obchod a každý si losoval, co bude představovat.“ „No a?“ „Já si vytáhl ementálský sýr.“ - 14 -
