Farní zpravodaj Dušičky 2012

Farní zpravodaj Dušičky 2012

Římskokatolická farnost Olší

„Od nás místo slz a smutku přijmi oběť slov a skutků, jimi doplň to, co v žití drazí naši dlužili ti.“

Farní zpravodaj

Úvodní slovo Drazí bratři a sestry, rok se nám pomalu chýlí ke konci a přichází „dušičkový čas“. Poukazuje nám na to, že i lidský život směřuje ke konci. V tyto dny se chodíme na hřbitov modlit za naše zemřelé, lidově za „dušičky“. Dny duší v očistci jsou totiž taky pošmourné a uplakané, jako měsíc listopad. Jsou smutné z toho, že jsou daleko od Boha. Zároveň je však posiluje vědomí, že jednou přijde čas, kdy opustí vězení očistce a pak už budou navždy s Bohem. Můžeme se ptát: „Proč je dobrý Bůh nechává trpět?“. Četl jsem kdysi jedno pěkné přirovnání: „Kdyby chtěl jít někdo na návštěvu, nepůjde celý špinavý, se zablácenými botami, aby se procházel po krásném koberci a usedl v luxusní sedačce. Nejprve se sám rozhodne, že se opucuje a umyje.“ Ani před Boha nechce nikdo přijít nečistý. Pro očistec se rozhodneme sami. Abychom mohli přijít před Boha do krásy nebe, je třeba se z těch všech lidských lpění a hříchů, které jsme za života udělali, očistit. A právě to probíhá v očistci. Když jdeme na hřbitov, nemá být proto naším cílem pouze vzpomínat na naše zemřelé, jak to mnozí dělají, ale především se za ně modlit. Vždyť kdo jiný se za naše drahé pomodlí, když ne my? Když už se někteří lidé nemodlí během roku, ať to dělají alespoň v těchto dušičkových dnech. Jisté rčení pravdivě říká: „Pomoz duším do nebe, budou prosit za tebe“. Každá vysvobozená duše je vděčná za naši pomoc a potom nám ona pomáhá svojí přímluvou. A i když každá naše modlitba je pro duše velikou pomocí, mnohem větší sílu má, když zajdeme v těchto dnech ke zpovědi, na mši svatou a na hřbitově se pomodlíme na úmysl Svatého otce. Tím pro duše získáme „plnomocné odpustky“, odpuštění jejich dluhů před Bohem a otevření nebeské brány. A navíc tím posvěcujeme i sami sebe. Vždyť i my jednou zemřeme a je lépe své chyby napravit už zde na zemi, abychom pro druhé byli již zde na zemi světlem a ne temnotou.

-2-

Dušičky 2012

Farní zpravodaj

Mezi životem a smrtí Bylo to v roce 1964: Jozef Atzmüller, šestnáctiletý chlapec po perforaci slepého střeva a dvou bezvýsledných operacích, neměl žádnou vyhlídku na záchranu. Všichni počítali s jeho smrtí a jako hodinu úmrtí stanovili 20.00 hodinu. – Naproti tomu po letech může o tomto dni, který měl být, ale nebyl poslední v jeho životě, podat rozhovor. Možná nám pomůže v tom, jak se máme zachovat při smrtelné posteli našich blízkých. A to hlavně v tom, že právě tehdy nemáme vzdávat boj o věčnou záchranu i toho, kdo předtím všechno odmítal. Protože teď už ví víc, než věděl tehdy. Možná už touží po Boží lásce, po tom, aby mu ji někdo zprostředkoval. Zbytečně nebyl Jozef A. poslán z hranice věčnosti zpět. Měl nám odevzdat tuto zkušenost z času umírání, a to dokonce ještě ani ne z klinické smrti, ale z toho času před ní, když se už všem zdál být mrtvý, že i tehdy je ještě čas na záchranu duše. Jak si pamatujete ten čas? Bylo mi smutno, protože nepřišli moji mladší sourozenci. Nechtěli je touto zprávou vyděsit. Ale byl bych je měl rád u sebe, protože jsem se cítil v jakémsi druhu posvátného stavu. Byl jste si vědom, že nastává konec? Plně. Ale v průběhu předešlých dní mi bylo těžké o tom mluvit. Měl jsem obavy, že tím svoje blízké zraním. V ten poslední den byli mými prvními návštěvníky rodiče. Matka přišla k mé posteli a celkem normálně mě pozdravila. Otec zůstal stát opodál. Zeptal jsem se: Co se stalo? Až potom jsem si uvědomil, že pro mé rodiče jsem v bezvědomí. Naproti tomu jsem je viděl, vím jasně, co dělali, co mluvili. Vnímal jste i to, jak se návštěvníci cítili? Ano. Vnímal jsem nejen smysly. Mohl jsem vnímat i pocity lidí, jak jim skutečně je.

Dušičky 2012

-3-

Farní zpravodaj Měl jste tedy v bezvědomí jemnější vnímání, než v normálním životě? Ano. Ti druzí to ale nevnímali. Chtěl bych v této souvislosti uvést jednu zvláštní situaci: Když přišel kněz, aby mi udělil svátost pomazání nemocných, měl jsem velkou touhu se vyzpovídat. Chtěl jsem to dát nějakým způsobem najevo, ale nešlo to. Pro kněze jsem byl také v bezvědomí. Očekával jste větší pozornost a oporu? Měl jsem velkou touhu zažít v této svátosti Boží lásku. Byla sice přítomná, ale já jsem čekal, že by mi to kněz mohl i zprostředkovat, ale on nemohl. Mnoho lidí neví, že člověk v bezvědomí může tak hodně věcí vnímat…. Zajisté, a k tomu přistupuje vlastní nejistota. Mnozí neradi mluví o smrti, proto se o tom neví. Lidé neví, co se vlastně děje. Proto ten strach, z toho je potom nejistota. Přitom smrt je něco přirozeného. Byly pro vás návštěvy posilou? Bylo to pro mě krásné, že tu mohli být. Neprožíval jsem to jako loučení v tom smyslu, že už je neuvidím. Byl jsem rád, že jsou tady. Přišli i lidé, od kterých jsem to nečekal. To mě velmi potěšilo. Vnímal jste bolest rodičů? Ano, ale přítomní ji v té situaci nějak potlačují, neprojeví ji. Baví se mezi sebou, modlí se. Ale bolest je přítomná, je ji cítit. Ještě více jsem tu bolest prožil v pozdější fázi. To už rodiče odešli, protože museli odjet domů. Přijeli veřejnou dopravou a museli odejít dřív, než jsem „umřel“. Až tehdy jsem si všiml, jaká bolest, jaké utrpení zavládlo v mé rodině. Měl jsem dokonce přání, že by se mohli radovat. My úplně potlačujeme koexistenci utrpení a radosti: Buď radost, nebo utrpení. Přísně to v myšlenkách oddělujeme. Bylo by bývalo pro mě velkým ulehčením, umírání by mi připadalo lehčí, kdybych cítil při smutku i trochu radosti. Radosti, že u Boha je další život? Ano, jistota, že to tu na zemi není všechno. Že všechno má svůj smysl, že musí být Bůh….

-4-

Dušičky 2012

Farní zpravodaj Vaše rodina a Vy jste byli tehdy věřící? Moje rodina byla věřící. Ale u mě to bylo něco jiného, než u rodičů a sourozenců. Měl jsem jako dítě velmi silný vztah k Ježíši. Pokřtěn jsem byl brzy po narození, protože byly obavy, že bych mohl zemřít. Četl jsem příběhy o Ježíši stejně rád jako mayovky. Neměl jste ve své situaci strach ze smrti? Když je člověk těžce nemocný – myslím, že je tomu tak u všech lidí – ztrácí strach ze smrti. Svátost, kterou jsem přijal, měla navíc zvláštní účinek: moje tělesné utrpení – které bylo tak velké, že jsem několikrát od bolesti ztratil vědomí – mi bylo najednou celkem lhostejné. Tělesné utrpení se stalo bezvýznamným. A co bylo významné? Touha po smíření. Být smířen se všemi lidmi, to bylo pro mě nesmírně důležité. Proto taková touha po zpovědi: být smířen s Bohem, Stvořitelem. Chtěl jste se sejít s lidmi a prosit je o odpuštění? Když jsem prožíval tuto touhu, uplynul už určitý čas od „posledního pomazání“. Moji rodiče už byli pryč… Chtěl jsem všechny lidi, kteří mi nějak ublížili, obejmout a říct jim: „Nedělej si starosti, nezlobím se!“. Horší to bylo s těmi, kterým jsem ublížil já. Tady byla veliká bezmoc, být závislý na tom, jestli mi jiní odpustí. To bylo zatěžující. Cítil jste v jistých okamžicích, jestli Vám druzí odpustili? To bylo velmi rozdílné. Někdy jsem měl dojem, že bych je mohl navštívit. Byl jste už mimo své tělo? Tento proces je plynulý, vůbec ne skokem. Ještě jsem tělo celkem neopustil. Úmrtní list nebyl ještě vystavený. Touha navštívit některé lidi byla velmi silná. Totiž je možné navštívit je nějak duchovně. A u některých jsem měl pocit, že mi odpustili. A co následovalo? Nastal okamžik, kdy jsem mohl tělo opustit. Ten první dojem je chaotický. Člověk má pocit, jako by ho vysavač vysával z těla. Působí tu velká síla. Jako by byl člověk v nějaké smršti. Potom nastane velká svoboda, svoboda od času, od prostoru. Člověk se může volně pohybovat v čase i v prostoru.

Dušičky 2012

-5-

Farní zpravodaj Je to bolestný proces? Já jsem to tak neprožíval. Nemusel jsem se k tomu nijak rozhodnout. Jednoduše to nastalo. Člověk ztratil vztah k času, oddělí se od času. Existují sice procesy, ale čas, jak my ho vnímáme, už není. My vnímáme čas jen proto, že žijeme v pominutelném těle. Potom už nic pominutelné není. Bylo to těžké, nebo je to člověku lhostejné? Byl jsem v napětí, protože jsem nevěděl, co se stane. Potom jsem zažil, že okolo mě nastala úplná tma. V té tmě jsem náhle uviděl něco jako černo-bílý film. Zpočátku jsem nemohl nic pochopit. Ale potom jsem zjistil, že v tom filmu sám vystupuji v hlavní roli. Prožil jsem jistým způsobem fáze svého života. Prožil, anebo viděl? To se nedá oddělit. Je to opakování času. Film je chronologický příběh mého života. Ale vzpomínám si jen na některé části: když jsem udělal chybná rozhodnutí, ale na žádnou situaci, kde bych mohl říct: Josefe, tady jsi byl výborný. Podle mého přesvědčení je správné, že tomu tak je. Protože to, co v nás musí umřít, je naše pýcha. Kdybychom vítězili jen dobrými skutky, bylo by těžké začít očistu, abychom mohli vstoupit do věčné slávy. Film tedy začal situací, v které jste se v životě poprvé nesprávně rozhodl? První pro mě důležitá situace byla, když jsem měl čtyři roky. Sekýroval jsem svoji sestru a byl jsem na ni rozzlobený. A byl tu hlas, který mi říkal: To nebylo v pořádku. A já jsem to vůbec nechtěl přijmout. Proč to nebylo v pořádku? Já jsem ji nezranil a nekřičel jsem na ni. Používal jsem všechny možné výmluvy, abych se obhájil. Jsme už jako děti vychováváni tak, že na všechno máme výmluvu. Jak je to ve společnosti, tak i v hospodářství celkem běžné. Jsme trénovaní nepřátelsky vůči smrti. Čí hlas jste to slyšel? Pro mě to byl hlas Ježíše. Ale nemůžu říct, že bych ho viděl. Byla to vnitřní jistota. Celý čas jsem používal výmluvy. A potom nastala situace, která byla pro mě velmi dramatická. Byly tady dvě možnosti: Říct, že to nebylo v pořádku, nebo říct: Když to nebylo v pořádku, tak si zasloužím trest. Tyto dvě možnosti mě postavily před dilema. Nemohl jsem se rozhodnout a nastal velký boj.

-6-

Dušičky 2012

Farní zpravodaj Jak jste ho prožíval? Trval pro mě týdny a měsíce. Duchovní boj, ve kterém jsem viděl: Jedni mě chtějí přetáhnout na tu, druzí na onu stranu. Boj, jako bych měl být roztrhaný na kusy. K jaké odpovědi jste se nakonec dopracoval? Zvítězila ta strana, která si přála, abych řekl: Nebylo to v pořádku, ale bez toho, abych bral na sebe trest. A potom film ihned pokračoval. Jsem přesvědčen, že Bůh žádného člověka neodsuzuje. Boží milosrdenství je veliké. On může odpustit každý hřích, ať je jakkoliv veliký: jsem přesvědčený, že člověk sám sebe odsuzuje, když nechce vzít vinu na sebe a říká ve své pýše: Trestem můžu opět všechno napravit. Podstatné je tedy přiznat vinu…. Měl jsem potom ten dojem, i v dalších situacích, že vina byla tím hlasem – Ježíšem – jakoby vysátá. On čeká na to, že souhlasíme. Všechno ostatní udělá On. Okolo 20:00 hod. prohlásili Josefa A. za mrtvého. Dle toho, co uvedl v jiném rozhovoru, dostal potom za úkol vrátit se do svého těla. Souhlasil velmi nerad, že má opustit prožívanou slávu. Osm hodin po vyhlášení za mrtvého zpozorovala zdravotní sestra, že „mrtvola“ hýbe prstem na noze a chlapec žije. podle časopisu Máriina doba 4/2011

Svědectví matriky zemřelých Dobrý den. Jsem matrika zemřelých. Zapisují do mě jména těch, kteří už odešli z tohoto světa. Ke jménu se dopíše vždy datum narození, úmrtí, kde byl pohřeb a kdo z kněží jej vedl. Je tam také kolonka „zaopatřen ano - ne“. V poslední době kněží, když do mě píší, napíší s trochou lítosti „ne“. Těším se, až do mě pan farář bude moci zapsat ke jménům zesnulých „ano“. Doufám, že si lidé uvědomí, že k lůžku umírajícího patří kněz, aby mu udělil svátost pomazání nemocných, popřípadě nemocného vyzpovídal a udělil mu svaté přijímání, je-li toho nemocný schopen. Lidé, co chodí do kostela, o sobě říkají, že jsou věřící. Ale zrovna v této věci moc podle víry nejednají. Neuvědomují si, že umírajícího čeká soud? To je pořád jakýchsi ohledů a obav, když už je na tom nějaký člověk opravdu zle. Pořád se okolo něj chodí jako

Dušičky 2012

-7-

Farní zpravodaj okolo horké kaše. Nikdo nemá odvahu říct, jak věci jsou. A přitom v okamžiku přechodu na věčnost mohou přivoláním kněze rozhodnout o šťastné věčnosti umírajícího. Nebo taky ne, pokud kněze nezavolají, i když by mohli. Věčná a obrovská je jejich odpovědnost a oni nejsou schopni zahlédnout a zvážit její tíhu. Rok 2012

Zaopatřeno

Nezaopatřeno

Matrika zemřelých Dolní Loučky

7

5

Matrika zemřelých Olší u Tišnova

0

1

Matrika zemřelých Žďárec

5

1

Několik pravd o věčném životě Člověk má nesmrtelnou duši, která je po smrti účastna osobního soudu. Jsou tři možnosti: duše může zůstat v nebi u Boha nebo jít do očistce připravovat se pro nebe nebo skončí v pekle již navždy oddělena od zdroje svého života, kterým je Bůh. Náš svět bude mít konec. Tehdy přijde podruhé na naši zem Ježíš Kristus. Tehdy také všichni vstanou z mrtvých - všechny duše, ať jsou kde jsou, se sjednotí opět s těly. Bude poslední soud - lidé budou rozděleni na dvě části: ti po Ježíšově pravici vejdou do života, kde bude Bůh, všechno ve všem, kde nebude ani pláč, ani bolest, ani smrt. Stojící po levici - ti, kdo nechtěli lásku - budou uvrženi navěky s tělem i duší do věčného ohně připraveného pro Ďábla a jeho anděly. Bůh touží po tom, aby všichni vešli do života. Rozhodnutí o tom je ale v rukou jednoho každého člověka. Záleží na tom, zda přijmeme nebo odmítneme v životě nabídku Boží lásky, která se nám stala blízkou v Kristu Ježíši.

Co jsou „odpustky“? Vysvětlit na několika řádcích tak složitý pojem jako „odpustky“ je snad úplně nemožné. Ale pro časté dotazy věřících, co to vlastně ty odpustky jsou, se pokusím alespoň velmi stručně a co nejjednodušeji vyjádřit jejich podstatu:

-8-

Dušičky 2012

Farní zpravodaj Hřích člověka má dvojí důsledek: Těžký hřích nás plně zbavuje společenství s Bohem, a proto nás činí neschopnými věčného života (tomu říkáme věčný trest za hřích), ale jak těžký tak i lehký hřích má za následek poskvrnu, kterou je třeba „očistit“, aby člověk mohl vstoupit k Bohu (k Bohu nemůže vstoupit nic, co by bylo poskvrněno). Dle tohoto rozdělení vidíme i dvojí „trest“, který si člověk zasluhuje za svůj hřích. Je to trest „věčný“, kterého vina se smývá ve svaté zpovědi a trest „časný“, který i po svaté zpovědi zůstává a který člověk může vymazat díky milosti církve – odpustkům. Pro lepší pochopení uvádím příklad: Někdo rozbije okno. Lituje toho, omluví se a poprosí za odpuštění. Majitel mu to odpustí (vina je odpuštěna jako ve svaté zpovědi), ale zbývá ještě okno zasklít (tj. časný trest, který si za hřích zasluhuje). Tak je to i s hříchem. A nyní ještě jedno upozornění: Rozbité okno může člověk opět zasklít, ukradené peníze může vrátit i mnohou jinou škodu může napravit… Těžší je to, když někomu ublíží svým nepravdivým slovem. Někdy se dokonce stává, že takovou škodu již člověk nikdy nedokáže napravit. Jak to vyjádřil sv. Filip Neri: člověku, který svým slovem (pomluvou) ubližoval druhým, dal tento úkol: „Jdi a dones mi ze svého dvora slepici. Cestou jí otrhej tak, aby když přijdeš ke mně, byla úplně bez peří.“ Když to kajícník splnil, a přinesl otci Filipovi otrhanou slepici, dostal další úkol: „Nyní jdi, posbírej a dones mi všechno peří, které jsi cestou otrhal!“ On se na něj obrátil s námitkou: „To není možné!“ Otec Filip mu odpověděl: „Tak vidíš, co všechno může způsobit tvé slovo, a možná to již nikdy nebudeš moci napravit. Proto važ slovo předtím, než vyjde ze tvých rtů.“ Je milostí církve, které dal Kristus moc odpouštět hříchy, že může zprostředkovávat i odpuštění časných trestů za náš hřích. A toto církev koná prostřednictvím odpustků. Odpustky (jak částečné, tak i plnomocné) jsou tedy odpuštěním časných trestů, které ještě zbývají po hříších již odpuštěných (např. ve svaté zpovědi). P. Marián Kalina

Dušičky 2012

-9-

Farní zpravodaj

Svátost biřmování Svátost biřmování spolu se svátostí křtu a eucharistie (svaté přijímání) tvoří jednotu a označujeme je svátosti křesťanského zasvěcení. Pouhý křest bez těchto dvou svátostí je sice platný, ale uvedení do křesťanského života by zůstalo nedokončené. K tomu, aby člověk mohl konat dobro ve službě nebeskému Otci jako Ježíš, potřebuje jeho Ducha. A toho dostává ve svátosti biřmování. První křesťané byli biřmováni hned při křtu a říkali tomu dvojitá svátost. Když pak přibylo počtu křtů dětí a také venkovských farností, nebylo možné, aby u každého slavení křtu byl přítomen biskup. Proto západní křesťané dávali přednost tomu, aby biskupovi bylo umožněno dovést křest k naplnění udělením svátosti biřmování. Tak se biřmování časově oddělilo od křtu. Východní křesťané si podrželi spojení obou svátostí, takže biřmování uděluje sám kněz, ale křižmem, které světí biskup. Svátost biřmování může přijmout každý, kdo byl pokřtěn, přijal svátost Eucharistie a dosud nebyl biřmován a dosáhl užívání rozumu. Má vyznat víru, být ve stavu milosti, mít úmysl přijmout svátost a být připraven vzít na sebe úkol Kristova učedníka a svědka ve společnosti církve i v časných záležitostech. U dospělého člověka, který žádá o křest, se udělují všechny tři svátosti najednou (svátost křtu, Eucharistie i biřmování). Biřmování v západní církvi uděluje biskup. Kněz je může udělit, když ho biskup pověří udělením svátosti biřmování, přijetím dospělého člověka do církve nebo když se člověk, který ještě nebyl biřmován a chce tuto svátost přijmout, nachází v nebezpečí smrti. Udělení svátosti biřmování se koná pomazáním křižmem (vonným olejem, který světí biskup na Zelený čtvrtek) na čele a vkládáním rukou na hlavu biřmovance a slovy: “Přijmi pečeť darů Ducha svatého”. Biřmovance u biřmování doprovází kmotr. Nejlépe by jím měl být jeho křestní kmotr. Jeho úkolem je pomáhat biřmovanci v životě podle křesťanských zásad a v plnění závazků, které na sebe biřmováním přijal. Proto kmotr by měl být biřmovancovým nejlepším životním přítelem. Biřmovanec si také volí biřmovacího patrona - světce, který je mu sympatický a jehož život by chtěl napodobit. - 10 -

Dušičky 2012

Farní zpravodaj Účinkem této svátosti je plné vylití Ducha svatého, jako bylo kdysi uděleno apoštolům v den letnic. V důsledku toho biřmování přináší vzrůst a prohloubení křestní milosti: • • • • •

hlouběji nás zakořeňuje do Božího synovství, jež nám dává právo volat “Abba, Otče” (Řím 8, 15); pevněji nás spojuje s Kristem; rozmnožuje v nás dary Ducha svatého (moudrosti, rozumu, rady, síly, poznání (umění), zbožnosti a bázně Boží) a dává nám sílu poznávat, co je dobré a co zlé a volit to dobré dokonaleji nás připoutává k církvi; poskytuje nám zvláštní sílu Ducha svatého, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové, abychom statečně vyznávali Kristovo jméno a abychom se nikdy nestyděli za kříž.

Biřmování nám stejně jako křest, jehož je naplněním, vtiskuje do duše nezrušitelné znamení - “charakter”. Ten je znamením, že Ježíš vtiskl křesťanovi pečeť svého Ducha a přitom ho oděl mocí shůry, aby byl jeho svědkem. Tento charakter zdokonaluje jeho obecné kněžství přijaté na křtu a dává mu moc veřejně vyznávat křesťanskou víru, téměř jako z úředního pověření. Biřmování se také říká svátost křesťanské dospělosti. Biřmováním byla v křesťanovi dovršena křestní milost. A jako dospělý se stává plně zodpovědným za svůj další duchovní vzrůst, život církve, a svědectví církve ve světě. Biřmováním se tedy prohlubuje náš křestní úkol hlásání evangelia slovem i životem. Ke svátosti biřmování vzhledem k věku může přistoupit ten, kdo dovrší v den udělování svátosti 16-ti let, horní hranice věku není omezena!

Dušičky 2012

- 11 -

Farní zpravodaj

POŘAD BOHOSLUŽEB V DUŠIČKOVÉM TÝDNU DOLNÍ LOUČKY

ŽĎÁREC

OLŠÍ

30.10.

-

18:00

-

31.10.

17:00

-

-

1.11.

-

18:00

16:30

2.11.

17:00

8:00

15:30**

SOBOTA

3.11.

8:00

16:00

-

NEDĚLE

4.11.

9:00

10:30

7:30

PONDĚLÍ

5.11.

-

16:00**

-

ÚTERÝ

6.11.

17:00

STŘEDA

7.11.

16:00**

-

-

ČTVRTEK

8.11.

-

18:00

-

PÁTEK

9.11.

17:00

-

-

SOBOTA

10.11.

-

8:00

-

den

/

ÚTERÝ VIGILIE SLAVNOSTI VŠECH SVATÝCH SLAVNOST VŠECH SVATÝCH VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH

farnost

** bohoslužby označené dvěma hvězdičkami jsou mše svaté spojené s následnou pobožností na příslušném hřbitově

Odpustky pro zesnulé Plnomocné odpustky pro duše zemřelých, které potřebují očištění, můžeme získat prvních osm listopadových dnů. Podmínkou jsou známé úkony: • přijetí svátosti smíření - svaté zpovědi • svaté přijímání - Eucharistie • modlitba na úmysl Svatého otce (Otče náš a Zdrávas či jiná modlitba)

- 12 -

Dušičky 2012

Farní zpravodaj Dále je třeba se na hřbitově pomodlit za zemřelé (stačí v nitru). Od poledne 1. 11. do půlnoci 2. 11. je možné tyto odpustky pro duše v očistci získat splněním tří známých úkonů (svatá zpověď, Eucharistie, modlitba na úmysl Sv. otce) a návštěvou kostela spojenou s Modlitbou Páně a Vyznáním víry. Předpokladem je, že pokřtěný katolík, který je ve stavu milosti aspoň po předepsaných úkonech, má úmysl odpustky získat a nemá sebemenší zalíbení v hříchu. Zmiňovanou svátostnou zpověď stačí přijmout v několikadenním rozmezí. Na jejím základě lze získat odpustky několikrát (max. osmkrát), vždy jednou za den. Podmínkou pro jejich získání zůstává přijetí Svátosti oltářní a modlitba na úmysl Sv. Otce a za duše v očistci v den, kdy chci odpustky získat. Při obtížích mohou předepsané skutky zaměnit zpovědníci za jiné anebo se bude jednat o odpustek částečný.

Církevní restituce Téma církevních restitucí je stále aktuální a často se o něm diskutuje. Projednávání zákona o církevních restitucích bylo v parlamentu odloženo. Tiskové středisko České biskupské konference vydalo článek Církve a stát: desatero mýtů a fakta. Článek je poměrně obsáhlý, ve farním zpravodaji se z něj nacházejí některé části. Místo, kde není plné znění, je označeno …. Plné znění článku naleznete na stránkách Tiskového střediska České biskupské konference - http://tisk.cirkev.cz/z-domova/cirkve-a-stat-desatero-mytu-afakta/.

Církve a stát: desatero mýtů a fakta Mnohaletá veřejná diskuse o vyrovnání vztahu mezi církvemi a státem stále více ztrácí svou racionální podstatu, vyhrocuje se a nabývá na emocionálnosti. Fakta jsou stále častěji nahrazována mýty a prostor pro racionální argumentaci se zmenšuje. Pokusme se shrnout neustále opakované mýty a postavme proti nim nezpochybnitelná fakta:

Dušičky 2012

- 13 -

Farní zpravodaj 1. mýtus: Navrácený majetek v hodnotě 134 miliardy korun je nepřiměřeně vysoký. O vyrovnání vztahů mezi církvemi a státem se jedná od poloviny 90. let. Navrácení církevního majetku bylo od počátku nezbytnou součástí vyrovnání. Po odmítnutí církevních asignací byl církevní majetek považován za hlavní zdroj financování církví a náboženských společností v situaci, kdy státní rozpočet přestane financovat duchovenské aktivity církve (platy duchovních a příspěvek na provoz ústředí). Na vymezení a ocenění původního církevního majetku spolupracovalo ministerstvo kultury s ministerstvem financí a ministerstvem zemědělství na základě podkladů od církví a náboženských společností. Tyto podklady a metodika ocenění byly v roce 2008 kontrolovány a verifikovány renomovanou mezinárodní poradenskou firmou Ernst & Young. … 2. mýtus: Majetek určený církevnímu vyrovnání církvím nepatřil. Církevní majetek zahrnutý do návrhu vyrovnání představuje pouze majetek církví (farností, diecézí), řádů a náboženských společností registrovaný v pozemkových knihách a zabraný státem po 25. únoru 1948. Je nepochybné, že tento majetek k rozhodnému datu církvím a jejich subjektům nepochybně patřil. 3. mýtus: Církve budou vyrovnáním zvýhodněny proti restituentům. Na rozdíl od restituentů bude církvím vrácen pouze majetek, který je v držení státu, konkrétně Pozemkového fondu a Lesů České republiky. Bývalý církevní majetek ve vlastnictví obcí, krajů a všech právnických a fyzických osob zůstane nedotčen. Církevní vyrovnání se netýká náhrady za živý a mrtvý inventář, který restituenti obdrželi. … Na rozdíl od restituentů nebudou moci církve žádat o náhradu majetku v naturální formě. Namísto toho jim má být vyplacena adekvátní finanční náhrada. … 4. mýtus: Majetek se bude vracet v nejméně vhodném období ekonomické recese. Systematická diskuse o církevním vyrovnání byla zahájena vládou Miloše Zemana v letech 1998 - 2002. Ministr kultury tehdejší sociálně demokratické vlády Pavel Dostál ustanovil komisi pro narovnání vztahů mezi církvemi a státem. Hodnota majetkového vyrovnání, s níž se pracovalo v roce 2000, činila 100 miliard korun. Tato suma vloni odpovídala částce 131 mld. Kč v cenách roku 2011. Na konci letošního roku při očekávané roční míře inflace 2,9% by činila 134,556 mld. Kč! … Hospodářské oživení se začíná blížit i k nám. Navíc navrácené zdevastované církevní budovy budou vyžadovat - 14 -

Dušičky 2012

Farní zpravodaj nemalé investice pro jejich záchranu nebo jiné užití. Církevní vyrovnání tak pro naši ekonomiku může představovat významný prorůstový impuls. 5. mýtus: Finanční vyrovnání s církvemi destabilizuje náš státní rozpočet. V žádném případě. Vždyť dodatečné výdaje ve výši 1,97 mld. Kč ročně představují pouze 0,17% plánovaných rozpočtových výdajů letošního roku. Přestože vyplácení státního příspěvku církvím v rámci církevního vyrovnání skončí za 17 let, tak už v 15. roce vydá státní rozpočet na církve méně než by musel vydat, pokud by k církevnímu vyrovnání nedošlo. Po 30 letech, v roce 2043 zmizí položka církve z výdajů státního rozpočtu. … 6. mýtus: Navrácený církevní majetek bude z velké části patřit Vatikánu. Oprávněnými osobami pro navrácení majetku budou farnosti, řády, kongregace, diecéze a další instituce registrované v České republice. Tyto právnické osoby budou mít plné dispoziční právo k majetku. Rozhodování o použití výnosů z majetku bude zcela v jejich kompetenci. Schválení Vatikánu podléhá pouze zcizení (prodej) majetku římskokatolické církve, jehož cena převyšuje 1,5 milionu eur. Jedná se o kontrolní mechanismus římskokatolické církve, který má zabránit defraudaci velkých rozměrů. Z tržby za prodaný církevní majetek stejně jako z jeho výnosů se Vatikánu nic neodvádí. 7. mýtus: Majetek dostanou preláti na úkor potřebných. Církve provozují sociální zařízení, v nichž pečují o zdravotně postižené, staré a opuštěné spoluobčany v nouzi. Provozují charitativní činnost doma i v zahraničí. Zkušenosti ze zemí, kde se taková veřejně prospěšná činnost kontinuálně rozvíjela v době, kdy u nás vládl komunismus, ukazují, že církve v komplexu svých sociálních aktivit nemají alternativu. Například u našich sousedů se církve staly robustním nástrojem pomoci občanům v nouzi, který efektivně doplňuje státní systém sociální péče…. 8. mýtus: Církve se stanou bohatými korporacemi s mocenskými ambicemi. Církve budou muset během 30 let nahradit roční příjmy ze státního rozpočtu ve výši 1,5 mld. Kč. Nemohou to učinit jiným způsobem než prostřednictvím výnosů z navráceného nemovitého a finančního majetku. S tímto majetkem musí podnikat tak, aby roční výnosy za 30 let dosáhly nejméně 1,5 mld. Kč v současných cenách. …

Dušičky 2012

- 15 -

Farní zpravodaj 9. mýtus: Církve nebudou umět s navráceným majetkem dobře hospodařit. Stav majetku k navrácení církvím je ve většině případů takový, že horší už snad být ani nemůže. … V době znárodnění byl tento majetek funkční a ve velmi dobrém stavu. Vedle církevních vlastníků se o něj dlouhodobě starali patroni, kteří byli po roce 1948 rovněž vyvlastněni. Budovy k navrácení na sebe často upozorňují svou opuštěností a žalostným stavem. … Církve, pokud nebudou moci nemovitosti přímo využívat, je podobně jako jiní soukromí vlastníci pronajmou k produktivním účelům, aby se mohly podílet na ekonomických výnosech z nich. 10. mýtus: Církevní restituce jsou nespravedlivé. … Legitimnost navrácení církevního majetku se opírá rovněž o rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Je zřejmé, že minulé majetkové a hospodářské poměry nelze obnovit v původní podobě. Proto návrh zákona řeší především budoucí vztahy sekulárního demokratického státu a církví. Státu odpadne povinnost financovat duchovenské aktivity církví ze státního rozpočtu. Z daní nevěřících nebudou hrazeny mzdy duchovních, jejich pojištění jako státních zaměstnanců, platy církevních zaměstnanců a další náklady na provoz církví. Rozpočtové prostředky bude možno použít k účelu, s nímž se bude ztotožňovat větší část společnosti. … Tiskové středisko České biskupské konference

Co jsme prožili v naší farnosti Tři dny na faře spojené s cyklovýlety V měsíci srpnu byla pro děti připravena třídenní akce na faře v Dolních Loučkách. Protože bylo stále pěkné počasí, účastníci spali na farní zahradě ve stanech. Na každý den byl naplánovaný program s hrami a cyklovýletem. Děti se na kolech podívaly do Lomnice, na Svatou horu u Křižanova a do Horních Louček, kde se poslední den koupaly. A protože se jednalo o farní akci, nechyběla společná modlitba a mše svatá ve farním kostele sv. Martina.

- 16 -

Dušičky 2012

Farní zpravodaj

Cyklisté společně s vedoucími

Farní poutě Měsíc září je poměrně bohatý na poutě, kterých se zúčastňují lidé z našich farností. V sobotu 8. září 2012, na tzv. Zlatou sobotu, krátce po poledni, vyrazil z naší farnosti autobus s poutníky z farností Žďárec, Dolní Loučky, Strážek a Heřmanov do Žarošič, na tradíční a oblíbenou pouť. Po hlavní mši svaté, kterou celebroval otec generální vikář mons. Jiří Mikulášek, se poutníci zúčastnili průvodu se sochami. Poděkování patří organizátorům pouti, dívkám, které se v krojích zapojily do slavnostního průvodu a všem, kteří se pouti zúčastnili. Pokud zůstane přízeň farníků k tomuto poutnímu místu zachována, uskuteční se pouť i v příštím roce.

Poutníci krátce po příjezdu do Žarošicích

Dušičky 2012

- 17 -

Farní zpravodaj Dalším oblíbeným poutním místem našich farníků je Vranov u Brna, kde probíhaly poutě k Matce Boží Vranovské každou neděli od 2. září do 7. října 2012. I v letošním roce se těchto poutí zúčastnily desítky farníků. Pěší pouť do Skryjí Ve čtvrtek 5. července 2012 o Slavnosti sv. Cyrila a Metoděje se z naší farnosti vydalo celkem 17 poutníků na pěší pouť do Skryjí. Počasí jim přálo, všichni šťastně došli tam i zpátky a věřím, že nám všem vyprosili mocnou ochranu a orodování svatých Cyrila a Metoděje.

Poutnicí z Olší před kapličkou sv Cyrila a Metodějě ve Skryjích

Mariánská farní pouť na Slovensko Jsme jedna velká církevní rodina, jedno velké společenství Božích dětí. Dohromady nás spojuje jeden Pán, jedna víra, jeden křest a také Matka, Panna Maria, jejíž srdce hoří láskou ke každému z nás. Bere nás pod svůj ochranný plášť, aby nás schovala před očima lidské zloby. Dokáže od nás přijmout všechny bolesti, starosti a těžkosti, které jí skládáme k nohám, ale dokáže se s námi i radovat. Svými mocnými přímluvami u svého Syna nám vyprošuje mnoho milostí. Jenom my jsme možná někdy slabí a nevnímáme naplno všechnu tu její mateřskou lásku, kterou nám dává. Panna Maria nás přímo vybízí: „Pojďte ke mně a nebojte se, já vás neopustím.“ A její hlas uslyšelo 39

- 18 -

Dušičky 2012

Farní zpravodaj farníků z farností Dolní Loučky, Olší a Žďárec. Vydali jsme se za ní na pouť na Slovensko. Ve čtvrtek 13. září v 6:00 hodin ráno jsme odjeli autobusem pana Hnáta s CK Miklastour z Dolních Louček. Cestou přistoupili farníci ze Žďárce. Pokračovali jsme směrem na Prostějov, kde nás čekali průvodci pouti, sympatický manželský pár Václav a Alena Adamovi, kteří si pro nás připravili spoustu zajímavých informací. Velkou oporou jim byl otec Marián, pocházející ze Žiliny, který svou rodnou zemi opravdu dobře zná. Prvním zastavením našeho putování bylo poutní místo Turzovka. Psal se 1. červen 1958. Na tento den tehdy připadla Slavnost Nejsvětější Trojice. Hajný Matúš Lašut šel na obchůzku svého revíru. Když nemohl na mši svatou, zastavil se alespoň na místě, které se nazývá Živčáková, u obrázku Panny Marie a začal se modlit. Nejprve modlitbu, kterou nás naučil náš Pán Ježíš Kristus, Otče náš, potom Zdrávas Maria, ale tuto modlitbu již nedokončil. Najednou uviděl záblesk. Otočil se za tím světlem a vlevo od obrázku spatřil jakoby na podstavci Pannu Marii Lurdskou – Královnu nebe a země, která vybízela k modlitbě svatého růžence za kněze a řeholníky a k pokání. V kapličce, zasvěcené Panně Marii – Královně míru, sloužil mši svatou náš pan farář. Jeho krásná a dojemná slova nás hřála u srdce, i když venku bylo počasí hodně uplakané. Na zpáteční cestě jsme ještě nabrali vodu. Když se rozezněl polední zvon, volající k modlitbě Anděl Páně, pravděpodobně již z nově budovaného kostela, vraceli jsme se k autobusu promočení, ale s pocitem radosti a štěstí. Další zastávkou byla Litmanová. Využili jsme času v autobusu a pustili jsme si film o zjevení Panny Marie na hoře Zvir u Litmanové. Tehdy tři děti, Ivetka, Katka a její bratr Miťko, zažily něco výjimečného. Slyšely různé zvuky, které sílily. Začaly se bát. Pomoc a útěchu našly v modlitbě. I jim se zjevila Panna Maria, a to v dřevěnici, která tehdy patřila otci Ivetky. Panna Maria se zjevovala na tomto místě od 5. srpna 1990 do 6. srpna 1995. Miťko ji však spatřil jen jednou. Když jsme přijeli na parkoviště, vydali jsme se kratší, ale strmější cestou, která je lemována zastaveními Křížové cesty. Nahoře nás čekal bohoslovec řeckokatolické teologické fakulty v Prešově, který nás seznámil s historií zjevení. I zde jsme načerpali vodu. Zazpívali jsme Loretánské litanie. Vzápětí nás přišel pozdravit arcibiskup řeckokatolické církve Mons. Ján Babjak, který Dušičky 2012

- 19 -

Farní zpravodaj nám udělil požehnání a pozval nás k účasti na hlavní pouti v srpnu. Zpět jsme šli po silnici a společně jsme se modlili růženec s radostnými tajemstvími. Ubytovaní jsme byli v hotelu Gerlach v Popradu.

Společné foto účastníků Mariánské farní pouti na Slovensko

V pátek 14. září po snídani, jsme se vydali na cestu směr Žilina. Po ranních modlitbách jsme shlédli primiční mši svatou našeho pana faráře před sedmi lety, kterou sloužil v kostele, zasvěceném Panně Marii Sedmibolestné v Žilině. A tímto chrámem nás také provedl, protože stojí na sídlišti, odkud pan farář pochází. Při stavbě kostela bylo pamatováno i na děti a mládež. Před kostelem je velké náměstí bl. Jana Pavla II., kterému dominuje sloup s jeho bustou. V centru města jsme se zastavili v kostele Obrácení svatého apoštola Pavla, kde nás zdejší kněz seznámil s historií kostela, který byl kdysi ve správě Jezuitů a dnes patří do správy Kapucínů. Dalším navštíveným kostelem byl farní kostel Nejsvětější Trojice, který byl vytvořením žilinské diecéze povýšen na Katedrálu. Ze Žiliny vedla naše cesta do Rajecké Lesné, do Basiliky Narození Panny Marie. Jako v každém kostele, i zde následovala jeho prohlídka, výklad otce Mariána, zpěv mariánské písně a modlitba. Potom jsme si prohlédli největší dřevěný Betlém na Slovensku a snad i ve střední Evropě. Ti největší vytrvalci se vydali na Kalvárii – Křížovou cestou. Na vrcholu je kromě symbolických tří - 20 -

Dušičky 2012

Farní zpravodaj křížů ještě kostel, zasvěcený Nanebevstoupení Páně. I zde jsme načerpali vodu u studánky Panny Marie Lurdské. Naše cesta pak pokračovala návštěvou nejstaršího slovenského poutního místa – Skalky u Trenčína. Jedná se o kostelík, klášter a jeskyni. I zde byli připraveni průvodci. V kostelíku byla sloužena naším panem farářem mše svatá. Otec Marián měl nádhernou promluvu, kde vzpomínal na svoje dětství a mládí a na svatý kříž ve svém rodišti – právě na tento den připadl svátek Povýšení sv. Kříže. Ze Skalky jsme jeli do nedalekého poutního místa Malá Skalka, nádherně opraveného dvouvěžového kostelíka v románském stylu. Ubytování a večeři jsme měli zajištěnou v Trenčíně. V sobotu 15. září naše putování po poutních místech Slovenska vrcholí. Po snídani jsme se vydali do Šaštína, abychom se zúčastnili národní poutě Slovenska, jehož patronkou je Sedmibolestná Panna Maria. V roce 1995 navštívil toto poutní místo papež Jan Pavel II. Navštívili jsme šaštínskou Basiliku a hned po vstupu jsme byli uneseni její mohutností, krásou, nádherou a výzdobou. Poté jsme se shromáždili v prostoru před hlavním oltářem. Pontifikální mše svatá, jejímž hlavním celebrantem byl kardinál Jozef Tomko, začala o půl jedenácté. A prožívali jsme opravdu krásné a vzácné chvíle v blízkosti Panny Marie, od níž jsme si vyprosili mnoho milostí. Proto se na ni obracejme s důvěrou. Chyťme se její ruky, kterou nám Ona nabízí a nechme se vést cestou našeho života až k bráně do věčnosti. Tam na nás čeká její Syn a náš Bratr – Zmrtvýchvstalý Ježíš Kristus a věčná radost v nebeském království, kterou nám připravil svým utrpením na kříži. Jana Jurná, kronikářka farnosti Dolní Loučky

Co je nového Setkání nad Biblí První týden v říjnu se uskutečnila na faře v Dolních Loučkách první biblická hodina po prázdninách. Biblická setkání budou bývat pravidelně 1x/14 dní. Případné změny budou předem oznámeny v týdenních ohláškách. První setkání bylo věnováno úvodu ke 4 evangeliím, pokračovat se bude Evangeliem podle Marka. Termíny setkání nad Biblí 31.10., 14.11., 28.11. a 12.12.

Dušičky 2012

- 21 -

Farní zpravodaj Všichni jste srdečně zváni k četbě Písma svatého a rozjímáním nad ním ve společenství. Andílci opět na oltáři Díky Policii ČR se po dlouhé době našli andílci z našeho hlavního oltáře, kteří byli odcizeni v roce 1993. Veliké poděkování patří naší ekonomické radě farnosti za pomoc při navrácení andílku a jejich instalaci na hlavní oltář.

Sochy andílků jsou zpět na oltáři

Pastorační asistent pro farnost Od 01.11.2007 do 31.12.2011 jsme byli zvyklí, že naše farnosti: Dolní Loučky, Žďárec i Olší u Tišnova zastupovala a pro ně pracovala i tehdejší pastorační asistentka Petra Švancarová, DiS. Ta pomáhala panu faráři nejenom učit náboženství, vést účetnictví, ale pomáhala i při vybavování a vyúčtovávání dotací, připravovala a technicky zajišťovala farní poutě, farní dny, slavnosti prvního svatého přijímání a jiné pastorační akce, pomáhala při tvorbě a sestavování farního zpravodaje, který jsme v době před jejím nástupem ve farnostech postrádali. Za její obětavou a svědomitou práci, která daleko přesahovala její pracovní povinnosti, jí právem patří naše vděčnost a uznání. V období od ledna 2012 naše farnosti neměly žádného asistenta, a tedy všechny „povinnosti“ ležely na bedrech pana faráře.

- 22 -

Dušičky 2012

Farní zpravodaj Dnes můžeme s radostí oznámit, že od 10.09.2012 bylo Biskupstvím brněnským na žádost pana faráře v našich farnostech opětovně obsazeno místo pastoračního asistenta. Novou pastorační asistentkou (na poloviční pracovní úvazek) se stala paní Ing. Mgr. Jaroslava Libosvárská ze Žďárce, dlouholetá katechetka a členka Ekonomické rady farnosti Žďárec. Těšíme se na spolupráci s ní a do její náročné a zodpovědné funkce jí vyprošujeme hojnost Božího požehnání. Příprava na svátost biřmování Od měsíce září je možnost se v naší farnosti přihlásit k přípravě na svátost biřmování. Začátkem měsíce prosince budou zájemcům rozdány přihlášky. Příprava by začala v lednu 2013, svátost by byla udělována v naší farnosti v roce 2014. V případě malého počtu zájemců by byla svátost udělována až za tři roky. Přijde svatý Mikuláš? Několik posledních let připravoval náš pan farář Mikulášskou nadílku v naší farnosti i ve farnostech ostatních. Letos je dána možnost vám, farníkům. Minulý rok se na faru pořídilo oblečení pro Mikuláše. Je k dispozici pro vás, kteří by letos Mikulášskou nadílku připravili. Co se týče organizace: je třeba sehnat Mikuláše, anděla popř. čerta (na faře je pouze oblečení pro Mikuláše) a to buď v každé farnosti zvlášť, nebo se může najít někdo, kdo by v roli Mikuláše navštívil všechny tři farnosti. Dále je zapotřebí připravit mikulášské balíčky pro děti. Zda letos svatý Mikuláš navštíví děti v kostele záleží na vaší domluvě ve farnosti. Petra Švancarová

Plánované akce Poutní mše svatá: Sv. Martin Poutní mše svatá: Ježíše Krista Krále Svěcení zrekonstruovaného kostela sv. Jiljí Setkání nad Biblí

Dušičky 2012

Místo

Datum

Dolní Loučky

11.11.2012

Drahonín

24.11.2012

Újezd u Tišnova

bude upřesněno

Dolní Loučky

31.10., 14.11., 28.11., 12.12., - 23 -

Farní zpravodaj

Murphyho zákony Murphyho zákon kostelních lavic: Kostelní lavice jsou konstruovány tak, aby v nich nešlo pohodlně sedět ani klečet. Zdůvodnění uznávaného liturgika dr. Drtila: Konstrukce kostelních lavic je výsledkem letité spolupráce liturgických věd a pastorálních oborů. Máme pro ni hned dva dobré důvody: a) věřící si sezením odpykává něco z časných trestů za své hříchy; b) při delších homiliích nelze tak snadno usebraně podřimovat. Murphyho zákon prázdných předních lavic Přední lavice, z níž je nejlépe vidět a slyšet, zpravidla zeje prázdnotou. Pravidlo „1 in 1“: Zbylé lavice v kostele jsou obsazovány dle následujícího pořádku: v každé z nich se zpočátku usadí pouze jeden člověk a to tak, aby byl pokud možno co nejvíce vzdálen od ostatních věřících. Postřeh Dr. Knihomola: Způsob obsazování lavic v kostele nápadně připomíná princip „od bližního raději co nejdál“, popsaný mistrně C:S.Lewisem jakožto princip zabydlování pekla. Nesporné výhody uspořádání „1 in 1“: a) při pozdravení pokoje není komu podávat ruku; b) bratři a sestry v Kristu tak nemohou člověka rušit v individuálním zažívání mše svaté; c) ve vymírajících farnostech působí kostel opticky jako zcela zaplněný.

Z knihy Murphyho zákony o církvi, Tomáš Marný z Bludovic

- 24 -

Dušičky 2012