FAR

Kalendář akcí na listopad 1. 11. /čt/

8:45 19:00 16:45 15:00

setkání farníků při čaji FAR Rozhovory o životě z víry /Jozef Nagy/ VAC 6. 11. /út/ Biblická hodina /Jozef Nagy/ FAR Dům u Černé Matky Boží - kubismus 7. 11. /st/ - sraz před galerií FAR setkání se studenty vysokých škol 19:30 "Pod svícnem je temno?" - přednáška z cyklu KAP 12. 11. /po/ 18:00 Životopis křesťanství /Míla Müller/ FAR ekonomická rada 19:00 12. - 15 . 11. 15 - 18h výstav Nejsvětější svátosti VAC 13. 11. /út/ 19:30 pastorační rada FAR 14. 11. /st/ 19:30 setkání studentů středních škol FAR 15. 11. /čt/ 18:30 Rozhovory o životě z víry /Jozef Nagy/ FAR 18:30 redakční rada Vinice FAR 20. 11. /út/ 16:45 Biblická hodina /Jozef Nagy/ FAR 25. 11. /ne/ 16:00 loutkové divadlo /Pavel Kuneš/ FAR 29. 11. /čt/ 18:30 Rozhovory o životě z víry /Jozef Nagy/ FAR Informace do této sekce pro nás shromažďuje ve farní kanceláři Eva Hrubá. Změny programu a akce na prosinec i další měsíce jí, prosím, hlaste na emailovou adresu [email protected] nebo na tel. 731 576 329 - díky.

Přehled bohoslužeb neděle

8:30 kostel sv. Václava 10:30 kostel sv. Václava /pro rodiny s dětmi/ 19:00 kostel sv. Mikuláše /P. Pavel Kuneš/ úterý 18:00 kostel sv. Mikuláše středa 18:00 kostel sv. Václava /nejen pro mládež/ čtvrtek 8:00 kostel sv. Mikuláše pátek 18:00 kostel sv. Václava sobota 8:00 kostel sv. Mikuláše ve čtvrtek 1. 11. na slavnost Všech svatých budou mše sv. v 8h u sv. Mikuláše a slavnostní v 18h u sv. Václava Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice. Fara: tel. 271 742 523 Vydání prosincového čísla je plánováno na neděli 25. 11. Příspěvky je třeba dodat nejpozději 11. 11. Kontakt: [email protected] , případně osobně nebo do „vinného boxu“ v kostele sv. Václava Šéfredaktor: Miloslav Müller ml. (MiM), Praha 10, Pod Sychrovem 28, tel. 272 765 083, 732 736 728 Redakční rada tohoto čísla: Stanislaw Góra, Slávek Heřman, Eva Hrubá, Alena Králová, Markéta Řečinská, Václav Sokol

Věstník farnosti u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava 28. října Léta Páně 2007

11 L I ST O PA D

NÁSLEDUJÍCÍ měsíc začíná slavností Všech svatých. Jestliže tedy byla minulá Vinice dvojnásob svatováclavská, protože vyšla 28. 9., tentokrát bychom ji mohli pojmenovat i svatovojtěšská, svatotereziánská apod. Přitom nemusíme myslet jen na Vojtěcha a Terezii, kteří mají místo v církevním kalendáři. První listopadový den budeme slavit i další světce, jejichž jména tam nenajdeme, zato jsou "zapsáni v nebi" (srov. Lk 10,20). Jednou z nich je jistě i sestra Anděla Autschová, kterou nám představí Alena Králová v sekci Prostor.

Kdo jsou svatí? Čeština nám napovídá - říkáme jim přece také světci. Podobnost se slovem světlo není náhodná. Svatí jsou ti, kteří prosvětlovali svoji dobu a svým příkladem svítí i na naši životní cestu. I naše doba potřebuje "více světla" (mimochodem, tato dvě slova prý vyslovil Goethe těsně před svou smrtí - snad to nebylo jen kvůli zataženým roletám :). Světla, která nám hoří z oltářů, nestačí. Nezbývá než povzdychnout si spolu s Leónem Bloy: "Jen jedno je smutné že nejsme svatí..." Kéž je nám tento smutek zároveň touhou... MiM

OHLÉDNUTÍ za uplynulým měsícem nebo i dál

Velká kanonická vizitace Každý rok se ve farnosti uskuteční vizitace, kterou provádí okrskový vikář. Jednou za pět let dorazí generální vikář a kontroluje faráře i farnost, a to po stránce pastorační i ekonomické. V týdnu od 24. září proběhla u nás tato velká vizitace. Její výsledky budou předmětem jednání ekonomické a pastorační rady, které se konají až po uzávěrce tohoto čísla. Nedočkavci mohou zpovídat členy těchto rad, ostatní snad vydrží do příštího čísla Vinice. Generální vikář a náš bývalý farář Michael Slavík s námi na závěr své návštěvy slavil poutní mši svatou 28. září v kostele sv. Václava. MiM

V paláci Kinských Ve středu 3. 10. jsme byli se Simonou v paláci Kinských, který je postaven v barokním slohu na Staroměstském náměstí. Navštívili jsme ho: já, babička, Simona, bratranec a 4 dospělí. Viděli jsme tam různé obrazy krajin. Simona nás učila poznávat obrazy jednotlivých malířů, jejichž obrazy jsou zde vystaveny. Jsou to tito malíři: Karel Škréta, Max Švabinský, Antonín Slavíček, dále pak Václav, Antonín, Quido, Josef a Amálie Mánesovi a další. Simona nám také říkala, že malé obrazy se nazývají

miniatury a že obrazy baroka jsou tmavší se světlým trojúhelníkem. Na konci výstavy byly fotky. Palác má dvě patra. Směli jsme si prohlédnout jen první, protože ve druhém se připravovala jiná výstava. Simona nám slíbila, že se na ni půjdeme podívat někdy příště. V paláci Kinských je to opravdu hezké. Těším se na další 1. středu v měsíci, až půjdeme do jiné galerie. Vojtěch Hobza /náš zatím nejmladší reportér, 10 let/

Rychlosbírka na tiskárnu V tiráži říjnového čísla jsme uvedli zaokrouhlenou cenu jednoho výtisku (15 Kč). I když lepším výběrem firmy by bylo možné tuto cenu snížit (a u toho čísla tomu tak je), bylo jasné, že z dlouhodobého hlediska nejlevnější variantou je zakoupení tiskárny vlastní, která samozřejmě nebude sloužit pouze Vinici. Srdečné díky všem, kteří této naší výzvě porozuměli a přispěli - v době, kdy sestavujeme číslo, které teď držíte v rukou, již máme potřebnou částku pohromadě (vybralo se cca 26.000 Kč). Počínaje prosincovým číslem tak již bude tisk Vinice v naší režii. S tím souvisí druhá část naší výzvy: stále hledáme člověka nebo ještě lépe několik lidí, kteří by se postarali o nakopírování a především sešití výtisků. Nevešla by se právě tato služba do portfolia Tvých / Vašich činností? MiM

Týdenní program pondělí 17:00 – 19:30 řezbářský kroužek /Václav Novák/ 18:00 – 19:30 (2.m) přednáška z cyklu Životopis křesťanství /Míla Müller/ úterý 13:00 – 17:00 farní kancelář /Eva Hrubá/ 16:00 – 17:30 barevný kroužek /Simona Pišlová/ 17:00 – 18:00 biblická hodina /Jozef Nagy/ (liché týdny) 18:00 – 20:00 tvořivý kroužek / Simona Pišlová / 19:00 modlitební setkání /Václav Novák/ 19:00 – 21:00 cvičení pro radost středa 9:00 – 11:00 setkání maminek s miminky a předškoláky /Zdena Čiháková/ 15:00 (1.m) návštěvy galerií /Simona Pišlová/ 15:00 – 16:45 možnost setkání s knězem 16:00 Euroskaut /Lukáš Alexa/ 18:00 náboženství pro dospělé / Pavel Kuneš/ 18:45 úklid kostela sv. Václava 18:45 setkání mladých 19:00 pěvecký sbor /Olga Polanská/ 19:30 (1.m) setkání VŠ mládeže 19:30 (2.m) setkání SŠ mládeže čtvrtek 8:45 (1.m) setkání farníků při čaji 9:00 – 13:00 farní kancelář /Eva Hrubá/ 16:00 – 16:45 náboženství pro mladší děti /Jarka Nagyová/ 16:45 – 17:30 náboženství pro starší děti /Hana Rechnerová/ 17:30 dramatický kroužek pro děti /Dana Vacková/ 18:30 „Rozhovory o životě z víry“ /Jozef Nagy/ (sudé) 19:00 zkouška Kapela Missa 20:00 – 21:00 tichá adorace před Eucharistií /Jiří Vyšohlíd/ sobota 10:00 – 12:00 modelářský kroužek /Petr Hříbek/ (sudé) 14:00 procházky Prahou (jednou měsíčně) neděle 9:30 – 10:30 prodej knih /Alena Králová/ 9:30 – 10:30 farní knihovna /Jana Stibůrková/ 11:30 farní káva (a čaj) 16:00 (posl.m) loutkové divadlo /Pavel Kuneš/ 1.m = první v měsíci posl.m = poslední v měsíci BOH – Bohdalec FAR – fara

BOH KAP FAR KLU FAR KLU KAP BOH FAR různé FAR BOH FAR VAC VAC KAP FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR MIK BOH různé VAC VAC VAC FAR

KAP – kaple kostela sv. Václava KLU – klubovna kostela sv. Václava MIK – kostel sv. Mikuláše VAC – kostel sv. Václava

Pár vtipů od Marie Benešové. Možná znáte, možná ne, každopádně se snad zasmějete. (Jak se říká, blbí se vtipu smějí třikrát. Ovšem radostní se mohou smát i vícekrát, protože jim nevadí, když je lidé za blbé považují). Žid je nešťastný, že jeho jediný syn se nechal pokřtít. Stěžuje si Hospodinu, který mu odpoví: „Mně něco vyprávěj..." Zazvoní jehovisté u dveří a říkají: „Dobrý den, my bychom si chtěli popovídat." Na to domácí: „A kolik vás je?" „Dva." „Aha - no tak si popovídejte."

kostelu sv. Mikuláše, kde se rozloučíme. S sebou: lampion nebo jiné světýlko. Z. Čiháková s maminkami a dětmi

Výstava kostela na Lhotce Je tomu 70 let, kdy byl tento kostel postaven a zasvěcen Panně Marii Královně míru. Když si dopočítáte, v jaké vznikl době, nemusí vám již nikdo vysvětlovat důvod tohoto zasvěcení i motivy tamní slavné křížové cesty. Do 25. 11. je zde možné shlédnout výstavu k uvedenému výročí. Přístupná je v pátek 16 - 18 hod. a v neděli 15 - 18 hod. MiM

POZVÁNÍ

VÝHLED

k akcím v naší farnosti i mimo ni

na následující měsíc nebo i trochu dál

Pozvání mezi nás - maminky

V příštím čísle Vinice

Středou 3. října jsme zahájili pravidelná setkávání maminek s miminky a předškoláčky. Od 9 do 11 hodin pobýváme ve vylepšeném prostředí fary s možností využití farní zahrádky. Náplň setkání přizpůsobujeme potřebám a věku dětí k co největší spokojenosti všech. Věřím že i maminky zde najdou notu porozumění, souznění a povzbuzení. Přijďte a přiveďte své přátele. Na všechny se těší Zdeňka Čiháková s Verunkou

se můžete těšit na - adventní zamyšlení - rozhovor s Vláďou Jeništou o liturgii - vzpomínání Zdeňka Bultase na staré Vršovice - vyprávění o dalším světci z rubriky "Světec na tento měsíc" - ... - a třeba i na to, co sami napíšete!!!

Martinská večerní procházka V neděli 11. listopadu 2007 všechny srdečně zveme na Martinskou večerní procházku se světýlky. Sejdeme se v 18 hodin před kostelem sv. Václava a vydáme se přes Heroldovy sady ke

Adventní duchovní obnova Již dnes si můžete do kalendáře poznačit termín adventní duchovní obnovy, která se uskuteční v sobotu 15. 12. od 18h v kostele sv. Václava. Mj. při ní vystoupí Katka Lachmanová. Bude příležitost ke svátosti smíření, pozváno bude několik zpovědníků.

Ztráty a nálezy - Indiánský tábor Po indiánském táboření nám zůstaly tyto věci: spacák (červeno-zelený), sandály, kopačky, obal na spacák (šedý), 1 nohavice (Kamila Vlasáková), kráječ na cibuli (Kamila Vlasáková), baterka, šusťáková bunda 2x, pláštěnka barevná, ručník (světle modrý), tričko šedé, košile zelená a mikina šedá. Oblečení si vyzvedněte do 31.12.2007 v ministrárně (kostel sv. Václava). Oblečení, které nebude vyzvednuto, dáme po tomto datu na charitativní účely. Zuzka Váchová

Životopis křesťanství ohlédnutí za dosavadními přednáškami z tohoto cyklu Označení cyklu přednášek jako životopis provokuje k hledání paralel mezi životním během člověka a dějinami křesťanů. Kterými etapami jsme prošli a kde se právě teď nacházíme? Jak známo, život člověka nezačíná porodem, ale početím. Dobu apoštolů a prvních církevních obcí bych proto přirovnal k vývoji dítěte v těle jeho matky, v tomto případě římské společnosti. Nevěříte? Nikdy poté přece člověk neroste tak rychle jako v této fázi - a křesťanství se šířilo lavinovitě, Kristova dobrá zpráva (eu angelion) zapalovala srdce. Mnohé znaky přitom "zdědilo" po římské společnosti. Období to bylo poměrně příhodné, panoval římský mír (pax Romana). Obec věřících měla zpočátku "jedno srdce a jednu duši" (Sk 4,32), postup-

ně pak narůstaly problémy i ohrožení, kterým je vystaven i plod. Vše se přitom odehrálo ve skrytu, takže teprve později se objevují zprávy o křesťanství v historických pramenech - tak trochu na způsob postupně se množících kopanců, jimiž o sobě dává vědět dítě v bříšku. Relativně klidné období první církve skončilo dlouhým a krvavým porodem, dobou opakujících se pronásledování. Za jakési "přestřižení pupeční šňůry" můžeme považovat výnos císaře Galeria z roku 311, obsahující slova "ať jsou od nynějška křesťany". Slavný milánský reskript císaře Konstantina následoval o dva roky později - že by rodný list? Jistě, každé přirovnání kulhá, lze proti němu leccos namítnout. Domnívám se ale, že je poučné zvláště v následujících věcech. Těžko se totiž můžeme vrátit k apoštolské podobě církve, jakkoliv ji považujeme za ideální model, když máme za sebou další kapitoly našeho životopisu. Podobně směšné jsou podle mě snahy o absolutní "odřímštění" křesťanství, neboť to z římské kultury čerpalo materiál pro své formování. Křesťanství se pak ovšem ocitlo ve světě, vystavené všem jeho úskalím - a nebylo jich málo. Římská moc se především na západě rozpadala a vystřídala ji vláda barbarů. Vítejte v raném středověku, útlém dětství, které je odkázáno na autority a vyznačuje se i značně primitivními názory na svět. V tomto cizím a drsném prostředí dítě křesťanství

dokázalo přežít, i když za cenu určitého zbarbarštění. Postupně však dokonce pomáhalo společnost kultivovat, přičemž využívalo i svou "římskou genetickou výbavu". Současně si prožilo i několik temných období, která jsou pro rané dětství charakteristická. Bylo potřeba najít středověký řád. Období vrcholného středověku připomíná věk školní docházky dítěte. Ostatně i označení tehdejší filosofie v sobě nese odkaz na školní prostředí. Vzdělání, a to i v náboženských otázkách, se šíří mezi laiky. Dítě se postupně seznamuje s dosavadními poznatky a vytváří si z nich systém, což je pro scholastiku charakteristické. Učí se i věci jemu do té doby neznámé, v tomto případě především Aristotelovo pojetí světa. Dítě přistupuje ke svátostem a začíná se rozvíjet jeho vnitřní duchovní život - i to jsou atributy vrcholně středověké společnosti. Nelze zapomenout, že v této době musíme křesťanství chápat spíše jako dvojčata. Toto "sourozenectví" se projevovalo již dávno, po roce 1054 pak i oficiálně. Západní křesťanství, nejspíš kluk, vyrůstalo ve zmíněném drsném barbarském prostředí. Hodně zlobilo, neposlouchalo, svět se snažilo uchopit hlavně rozumem a tak trochu "technicky". Východní křesťanství zdůrazňuje spíše "ženské" atributy, totiž intuici, víru, umění... Žilo ve stabilnějším prostředí Byzantské říše, bylo však stále ohrožováno asijskými kulturami (Araby, později seldžucký-

mi Turky) a někdy i křesťanským Západem. Za adoptivní rodiče středověkých křesťanů na Západě lze považovat světskou moc reprezentovanou císařstvím a církev vedenou papežstvím. Tyto autority se často škorpily, občas to vypadalo i na rozvod. A na tomto pozadí se křesťanství dostávalo do puberty - ale o tom až někdy příště nebo v pondělí 12. listopadu, kdy nás čeká vyprávění s tajemným názvem "Pod svícnem je temno?" MiM

Mistr třeboňského oltáře: Zmrtvýchvstání (výřez)

PRO VZNIK výtvarného díla není námět rozhodující. Ale Vojmírovi Vokolkovi bych se tohle neodvážil říct. Jeho kreslení, malování, fresky, sochy a objekty byly hledáním tvaru i formy, ale zároveň hlásáním evangelia. Poslední z pardubických tří bratří ("Lis tří bratří" - obdoba Florianova "Dobrého díla" - básník Vlastimil, tiskař Vladimír a malíř Vojmír) zemřel v roce 2001 ve věku 91 let a zanechal rozsáhlé dílo. Za komunistů chodil po farách a za stravu a barvy maloval fresky v kostelích. Ve východních Čechách je takových kostelů asi deset. Když mu to později zakázali, dělal sochy z kamene, dřeva a kovu, všechny zbožné tak, jako byl i jejich tvůrce. (vs)

Vojmír Vokolek: kresba tuší (anděl, orant?), 60. léta Na první straně: hlava Jana Křtitele

Světec v tomto měsíci: Anděla Autschová „Dej, ať zemřu pro svět. Dej, ať nikdo neví o mém bytí. Prosím Tě, odejmi mne mně samé a vezmi mě zcela do svého vlastnictví!“ (Úryvek z modlitby této řeholnice) Při slavnosti Všech svatých si připomínáme nejen ty světce, kteří byli již kanonizováni (tedy zapsáni mezi svaté), ale i všechny ostatní. Anděla Autschová k nim jistě patří. Ostatně proces jejího blahořečení již byl zahájen 8. 3. 1990 vídeňským arcibiskupem Janem Heřmanem, dosud však není ukončen. Marie Cecílie Autschová se narodila v Rolleckenu v Německu v Severním Porýní-Vestfálsku 26. 3. 1900. Ve svých 33 letech požádala Marie o vstup do kláštera trinitářského řádu v tyrolském Motzu. Věčné sliby složila na den sv. Václava 28. 9. 1938 a přijala jméno Anděla od Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Poté pracovala jako vychovatelka a pomocnice při žních. Když nacisté okupovali Rakousko, nastala doba utrpení i pro sestru Andělu. Její věta “Hitler je metlou pro celou Evropu“ se donesla k místnímu vůdci nacionálních socialistů, který ji udal. Dne 12. srpna 1940 byla Anděla Autschová zatčena gestapem a odsouzena za „urážku vůdce a rozklad obranyschopnosti“ do koncentračního tábora Ravensbrücku. Zde dělala co mohla, aby ulehčila ostatním. V den svých 42 narozenin 26. 3. 1942 byla převezena do Osvětimi, kde byla při-

dělena do prádelny a k rozdělování přídělů jídla. I zde se Anděla snažila s nasazením života pomáhat ostatním. Obstarávala jim mýdlo a teplou vodu, opakovaně podstrkovala vězňům zvláštní porce jídla, tajně jim zašívala rozbité prádlo, některé nemocné vězně ukrývala v prádelně, aby se trochu zotavili. Vězni nazývali skromnou řeholnici „osvětimským andělem“. Jedna z vězněných židovských žen o ní později napsala: „Uprostřed strašné bídy vznikl tu ostrov něžnosti. Byla jako sluneční paprsek.“ 23. prosince 1944 při bombovém náletu spojeneckých vojsk na Osvětim sestře Anděle vypovědělo srdce. Její posmrtné ostatky byly spáleny v osvětimském krematoriu, její duše odešla k Pánu a její památka, ač se tomu bránila, trvá dodnes. Úmrtí velké řeholnice si připomínáme 23. 12. a věříme, že proces jejího blahořečení i kanonizace se brzy uskuteční. Dejž to nebeský Bůh! Alena Králová

Deset let od smrti Matky Terezy Při této příležitosti nám Marie Benešová poslala prezentaci obrázků a myšlenek Matky Terezy. Vybrat dva výroky z moudrosti této světice je nadlidský výkon, přesto jsme to zkusili: „Dnes není nejhorší nemocí malomocenství nebo tuberkulózy, ale pocit, že člověk je nechtěný." „Sami cítíme, že to, co děláme, je jenom kapka v oceánu. Ale oceánu by něco scházelo, kdyby tam ta kapka chyběla."

OSOBNÍ zprávy o lidech z našeho středu

Rozhovor s Václavem Maršíkem Narodil jste se v r. 1914 v době 1. světové války. Jak vzpomínáte na své dětství? Válka dětství jistě poznamená. Krátce po mém narození maminka zůstala sama, tatínek musel do Vídně. Zázemí žádné, dnes už nepředstavitelný nedostatek potravin a potřeb. Zvykl jsem si skromnosti. Tatínka pamatuji, až když se po válce vrátil. Oba rodiče byli tovární dělníci. Vedli mě přísně – i k práci, dbali, abych se učil, zvláště tatínek. Ačkoli neměli úplnou ani základní školu, dost jsem uměl už před vstupem do havlovické trojtřídky (Havlovice na Úpě – kousek nad Ratibořicemi). V sedmi letech jsem začal chodit „do houslí“ a chodil jsem tam rád. Ve škole se mi dařilo a líbilo, učitelé byli na výši, měli jsme náboženství a do kostela se chodilo do Úpice. Dále jsme chodili do „Orla“. Po ukončení měšťanské školy jste odešel na studia do Hradce Králové. Bydlil jste v křesťanské ubytovně pro chlapce Boromeum. Jak vypadal tamní život? To nebyla ubytovna: Boromeum byl ústav hradeckých biskupů, kterému se také říkalo „malý seminář“, protože mnoho gymnazistů odtud po maturitě nastupovalo do kněžského semináře. Nad vchodem byl nápis „Initium sapienciae timor Dei“ (Počátek moudrosti je bát se / ctít Boha).

A vzadu na fasádě: “Pod zákonem volnost“. Bylo nás tam 120 studentů, rektor, vicerektor, ráno mše svatá, studenti hráli na varhany i ministrovali, denní řád s dohledem, byl zde studentský orchestr. K dispozici byla knihovna, zahrada, hřiště, bazén, kulečník, stolní tenis, byl čas na rekreaci i mimo ústav. Byla to pro mě šťastná léta. Měsíčně za 300 korun, které sice rodiče neměli, ale byly kondice (doučování) a jiná pomoc. Škola skončila, nastal všední život a současně hospodářská krize. Asi bylo těžké sehnat v té době práci...? Ukončil jsem školu v r. 1933, v době světové hospodářské krize a nezaměstnanosti. Psal jsem žádosti o místo, ale ani mé jedničky nic neznamenaly. Živili mě nezaměstnaní rodiče z podpor, měl jsem skromné kondice a nakonec jsem dostal půlroční bezplatnou praxi v úpické spořitelně. Při setkání seniorů na faře jste mluvil o tom, že jste znal osobně ministra Františka Noska (dnes kandidáta blahořečení). Jak jste se seznámili? V Havlovicích byl mladý hospodář, který měl spojení s pražským ústředím hospodářských družstev lidové strany. Napsal tam a dostal jsem se do oblasti pana ministra Noska. Poznal jsem také další lidi z jeho okolí: dr. Nováka, Nerada, Janouška, františkána dr. Urbana, Šturmu a další. Pan dr. Nosek mně opatřil zaměstnání korespondenta. Chodíval jsem za ním

do parlamentu (tenkrát Rudolfina), půjčoval mně náboženskou literaturu – měl jsem v něm zázemí jako v otci. Na léto 1934 jsem měl ještě ze školy stipendium do Londýna, ale po návratu do Prahy jsem o své zaměstnání v důsledku nějaké politiky přišel. Nějaký známý z Orla mně sehnal psaní adres v ústředí Šrámkových křesťanských odborových organizací ve Spálené ulici a tam jsem později dělal účetního i jinou zajímavou odborářskou činnost. Poznal jsem zas jiné lidi (Petr, Nepraš, Doležal, dr. Formánek, dr. Alfréd Fuchs). Získal jste práci a přišla další válka. Jak jste toto období prožíval? Když přišel Mnichov, pracoval jsem ve spořitelně v pohraničí, odkud jsem byl odsunut do Prahy. Byla to riskantní práce v protektorátu a v bankovnictví (židovské vklady, vklady popravených), totální nasazení ve válečném průmyslu. Ale také seznámení s P. Antonínem Šestákem, mým životním duchovním přítelem, a jeho okruhem (dr. Weirich, pak hudební svět). Dlouhý úsek života zabral komunistický režim: nebezpečný a stálý politický nátlak, kádrování (byl jsem označen jako „exponent Vatikánu“), dlouhodobé brigády v kladenské huti, hrozba propuštění z práce, nemožnost služebního postupu. Přesto jsem při zaměstnání absolvoval alespoň 4 semestry VŠE v Praze. V té době jsem měl velkou posilu v přátelství s básníkem Jakubem Demlem a mnoha lidmi kolem a rov-

něž tak v mnohaletém styku s jezuitou otcem Aloisem Koláčkem a jeho přáteli (prof. Tošovský, dr Škrha, dr. Hofmann. a další). Navštěvoval mě ve spořitelně se zprávami z II. vatikánského koncilu. No a měli jsme kostel sv. Václava, prožívali jsme tu s pohnutím zrození nové liturgie. Přišly zpěvy z Taizé, čilá účast na dění v katedrále kolem kardinála Berana, později zas kardinála Tomáška, svatořečení Anežky České – stále nás nadnášela naděje. Můžete nám ještě, prosím, něco povědět o své rodině? Nenastřádal jsem majetek, dost pozdě jsem se ženil, manželka i já jsme byli úředníky v peněžnictví. Přáli jsme si děti – a máme dceru a syna. Věnovali jsme se jim, jak jsme uměli, s radostí a láskou. Společně jsme se modlili, zde u sv.Václava měli náboženství, chodili na mše sv., přijímali svátosti. Zbožnost si zachovali a předali svým dětem – máme pět vnuček, Bohu díky! Prožil jste dlouhý pohnutý a zajímavý život. V době, kdy mnoho lidí ztratilo víru nebo se jí zřeklo, Vám zůstala. Čím je pro Vás víra ? Viděl jsem nízkost „autorit“, které národem manipulovaly, jako dílo zlého ducha. Poddat se bylo ponižující. Vzdor vyhrožování nevstoupil jsem do jejich strany a vsadil na důvěru v Boží věc. Víra nás spojuje s všemohoucím Otcem. Z naší strany to chce vděčnost, protože všechno je dar… Zvídavé otázky kladla Alena Králová

PROSTOR pro sdílení myšlenek, zážitků apod.

Chování na dětských bohoslužbách Počet dětí v našem kostele již několik let rostl díky působení otce Pavla a tento nárůst úspěšně pokračuje i po příchodu otce Stanislawa. Po jedné říjnové dětské mši svaté tak zazněl celkem pochopitelný požadavek na snížení nezvykle velké aktivity dětí, která způsobuje rušení bohoslužeb. Rád bych nejprve shrnul, proč jsou dětské mše svaté ve Vršovicích u rodičů oblíbené: • Dostatek míst k sezení a technické zázemí (toaleta, otevřená a ozvučená klubovna, kde je možné dítě nakojit, přebalit, nebo prostě nechat vykřičet). • Hojnost aktivit pro děti, které se zde cítí neopomíjenou součástí bohoslužby (kázání s dětskými vstupy, program pro děti, hudební doprovod, obětní průvod). • Bohoslužba přitom není určena pouze dětem - není zapomínáno ani na rodiče a další dospělé kázáním pro ně. S rostoucím počtem dětí však přibývá i hluk. Dovolte mi malé zamyšlení. Pokud je například v kostele přítomno pět malých dětí a každé z nich během hodinové mše 3x zazlobí (vykřikne, zabrečí, proběhne se apod.), dochází k rušení v průměru každé čtyři minuty. Pokud stejně zlobí 30 malých dětí, je to již rušení každých 40 sekund! Může se zdát, že děti "více

zlobí", ve skutečnosti je pouze více dětí. Co s tím? • Domnívám se, že pokud není rušení způsobené dětmi nepřiměřené, je třeba se s ním smířit. Mohu říci, že rodiče se snaží takovémuto chování zamezovat. • Naopak v případě nepřiměřeného rušení by měli rodiče zasáhnout a případně využít na chvíli i prostor klubovny, kde dál slyší mši svatou. Za "nepřiměřené projevy" považuji např. nahlas se vztekající nebo brečící dítě, běhání v bezprostředním okolí svatostánku nebo obětního stolu, případně běhání úzkou uličkou mezi lavicemi (to zvlášť pěkně bouchá). Jak ale pomoci lidem, kterým zvýšený šum dětí během mše svaté vadí v soustředění? Určitě to není jejich chyba a musí se jim také nějakým způsobem vyjít vstříc. Mám takové lidi i v blízkém příbuzenstvu a ti řeší tento problém nechozením na dětské mše svaté. Myslím, že dvě dopolední bohoslužby umožňují tento problém řešit. Pán Ježíš nás přijímá i s našimi chybami a hříchy a neznám nikoho, kdo by mu za to nebyl vděčný. Zrovna tak přijímá i děti, i když občas zazlobí nebo ruší. Dost možná, že je přijímá ještě více, protože řekl: „Nechte maličké přijít ke mně ….“ PH

Pozn. redakce: Myslíme si, že o problémech je třeba spolu mluvit - i Vinice je jistě místo k tomu určené.