MEMO/11/680 V Bruselu dne 11. října 2011
Fakultativní společná prodeje: časté otázky
evropská
právní
úprava
Co je to fakultativní společná evropská právní úprava prodeje? Spotřebitelé a podniky – zejména malé společnosti – ne zcela využívají plného potenciálu jednotného trhu čítajícího 500 milionů osob. V současnosti 44 % Evropanů říká, že v cizině nenakupují, protože si nejsou jisti svými právy1. Nový průzkum Eurobarometru zveřejněný dnešního dne zjistil, že 55 % exportérů považuje rozdíly ve smluvním právu za jednu z hlavních překážek přeshraničního prodeje spotřebitelům2 Cílem společné evropské právní úpravy prodeje je odstranit tyto překážky. Podnikům úprava otevře trhy a spotřebitelům přinese lepší nabídku a vysokou úroveň ochrany. Díky tomu, že nabídne jediný soubor pravidel pro přeshraniční smlouvy ve všech 27 členských státech EU, umožní usnadnit rozvoj obchodu. Když budou obchodníci nabízet své produkty na základě společné evropské právní úpravy prodeje, budou mít kupující na internetu možnost zvolit si uživatelsky přívětivou evropskou smlouvu s vyšší úrovní ochrany, a to pouhým kliknutím tlačítka na myši.
Jakým problémům čelí podnikatelé při prodejích do jiných členských států EU? Pouze 9,3 % podniků provozujících obchodní činnost prodává své zboží uvnitř EU přes hranice3. Skutečnost je taková, že podniky hodlající provozovat přeshraniční obchod se musí přizpůsobit až 26 různým vnitrostátním úpravám smluvního práva, přeložit je a najmout právníky, což vychází v průměru na 10 000 EUR na každý další exportní trh. Přizpůsobení internetových stránek vyjde v průměru na dalších 3 000 EUR. Jde o problém, který zatěžuje jak podniky prodávající přes hranice spotřebitelům, tak i podniky prodávající přes hranice jiným podnikatelům. Malých a středních podniků, které tvoří až 99 % všech společností v EU, se to dotýká nejvíce, protože nedisponují vnitropodnikovým právním oddělení a dalšími odbornými znalostmi, jež jsou zapotřebí k zvládnutí různých vnitrostátních úprav smluvního práva. Náklady obchodování na několika zahraničních trzích jsou pak zvláště vysoké v poměru k obratu malých a středních podniků. Transakční náklady na vývoz do jednoho dalšího státu mohou činit až 7 % obratu maloobchodníka. Při exportování do čtyř členských států se náklady mohou vyšplhat na 26 % ročního obratu. Obchodníci, které od přeshraničních transakcí odrazují překážky ve smluvním právu, přicházejí každým rokem nejméně o 26 miliard EUR z obchodu uvnitř EU. Jde o přímé náklady hospodářství EU, pokud jde o obchod a pracovní místa. 1
Bleskový průzkum Eurobarometru č. 299a, Názory na přeshraniční obchody a ochranu spotřebitelů, s. 10. 2 Bleskový průzkum Eurobarometr 321, Evropské smluvní právo, spotřebitelské transakce, s. 20. 3 Databáze Eurostatu DS-056329: obchod podle činnosti a velikostní skupiny podniku, 2007.
V transakcích mezi podnikateli a spotřebiteli 55 % společností prodávajících nebo majících zájem prodávat mimo své vnitrostátní trhy uvádí, že jim v této činnosti bránila řada překážek souvisejících se smluvním právem4: Podle pořadí stanoveného podnikateli hlavními překážkami transakcí mezi podnikateli a spotřebiteli, které souvisejí se smluvním právem, jsou: – zjišťování informací o cizím smluvním právu 40 % – dodržování různých pravidel na ochranu spotřebitele v zahraničí 38 % – získávání právního poradenství ohledně cizího smluvního práva 35 % – řešení přeshraničních sporů vyplývajících ze smluv 34 %. V transakcích mezi podnikateli 49 % společností prodávajících nebo majících zájem prodávat mimo své vnitrostátní trhy uvádí, že jim v této činnosti bránila řada překážek souvisejících se smluvním právem5: Podle pořadí stanoveného podnikateli hlavními překážkami transakcí mezi podnikateli, které souvisejí se smluvním právem, jsou: – – – –
zjišťování informací o cizím smluvním právu 35 % řešení přeshraničních sporů vyplývajících ze smluv 32 %. získávání právního poradenství ohledně cizího smluvního práva 31 % dohoda na tom, které smluvní právo se použije 30 %.
Jakým problémům čelí spotřebitelé při přeshraničních nákupech? Pouze 7 % spotřebitelů nakupuje na internetu z jiného členského státu ve srovnání s 33 %, kteří nakupují na internetu ve své domácí zemi6.
V současné době může být lidem nakupujícím prostřednictvím internetu z jiné evropské země odmítnut prodej nebo dodání zboží do jejich domácí země: zažije to v Evropě každý rokem na 3 miliony spotřebitelů. Důvodem jsou komplikace s obchodováním v jiném členském státě EU, které odrazují podnikatele od dodávek spotřebitelům po celé EU.
4
Bleskový průzkum Eurobarometr 321, Evropské smluvní právo, spotřebitelské transakce, s. 20. 5 Bleskový průzkum Eurobarometr 320, Evropské smluvní právo, transakce mezi podnikateli, s. 16. 6 Bleskový průzkum Eurobarometru č. 299, Názory spotřebitelů na přeshraniční obchody a ochranu spotřebitelů, s. 15.
2
Na 44 % spotřebitelů uvádí, že nejistota ohledně práv je odrazuje od nákupů z jiných členských států EU7.
Jaké výhody přinese fakultativní společná evropská právní úprava prodeje spotřebitelům? Spotřebitelé budou požívat stejné vysoké úrovně ochrany svých práv napříč všemi členskými státy. Spotřebitelé se budou moci spolehnout na společnou evropskou právní úpravu prodeje coby značku kvality. Tato úprava spotřebitelům nabízí například volnou volbu prostředků nápravy v případě dodání vadného produktu. To znamená, že spotřebitelé budou moci např. ukončit smlouvu, požádat o výměnu zboží či jeho opravu nebo o snížení ceny. V současnosti velká většina spotřebitelů v EU nemá takovou volnou volbu. Tyto prostředky nápravy budou k dispozici spotřebitelům, kteří si zakoupili z internetu stahovaný digitální obsah, např. hudbu, filmy, software nebo aplikace. Úprava se bude na toto zboží vztahovat bez ohledu na to, zda jsou, či nejsou uloženy na hmotném nosiči, např. CD nebo DVD. V důsledku vysoké úrovně ochrany získají spotřebitelé důvěru v nakupování zboží v jiných zemích EU. Jelikož společná evropská právní úprava prodeje zlevní obchodníkům přeshraniční transakce, podnítí podnikatele k tomu, aby vyváželi na více zahraničních trhů. Spotřebitelům to umožní získat přístup k širší a lepší nabídce za nižší ceny. Nakupující přes internet by neměli již dostávat odpovědi typu „tento produkt není ve vaší zemi k dispozici“ z důvodu rozdílů ve vnitrostátních úpravách smluvního práva. Podle odhadů téměř polovina (44 %) spotřebitelů, kteří nakupují na internetu, si není jista svými právy. Tito spotřebitelé by dohromady mohli ušetřit 380 milionů EUR, pokud by provedli alespoň jeden přeshraniční nákup na internetu. Průměrné cenové rozdíly u spotřebního zboží činí v rámci EU přibližně 24 %8. Spotřebitelé v menších zemích EU, jako je Malta, Kypr, Česká republika, Slovensko a Slovinsko9 jsou zvláště znevýhodněni vyššími cenami. Studie zkušebních nákupů z nedávné doby, která ověřovala dostupnost internetových nabídek populárního spotřebního zboží, prokázala, že v polovině či více případech mohli spotřebitelé zakoupit produkty o nejméně 10 % levněji v jiných zemích EU.10 Spotřebitelé s bydlištěm v Portugalsku, Itálii, Slovinsku, Španělsku, Dánsku, Rumunsku, Lotyšsku, Řecku, Estonsku, Finsku, Maďarsku, na Kypru a Maltě by zvláště těžili z lepších cen při přeshraničních nákupech v EU. 11 Stejná studie taktéž prokázala, že zhruba v polovině zemí EU je omezenější výběr zboží. U většiny vyhledávání zboží z koše 100 populárních výrobků spotřebního zboží (Kypr (98 % případů), Malta (98 %), Lucembursko (80 %), Litva (76 %), Lotyšsko (72 %), Irsko (71 %), Belgie (65 %), Estonsko (61 %), Portugalsko (59 %), Finsko (58 %), Slovinsko (54 %), Rumunsko (51 %) a Řecko (51 %)12 nebyly dané výrobky dostupné na vnitrostátní úrovni.
7
Bleskový průzkum Eurobarometru č. 299a, Názory na přeshraniční obchody a ochranu spotřebitelů, s. 10. 8 Eurostat, Statistika v kostce 50/2009. 9 Zpráva Eurostat (Borchert 2009), Srovnání úrovně spotřebitelských cen u 2,500 položek spotřebního zboží. 10 YouGov Psychonomics, Mystery Shopping Evaluation of Cross-border E-commerce in the EU, říjen 2009, s. 40 11 YouGov Psychonomics, Mystery Shopping Evaluation of Cross-border E-commerce in the EU, říjen 2009, s. 40. 12 YouGov Psychonomics, Mystery Shopping Evaluation of Cross-border E-commerce in the EU, říjen 2009, s. 38.
3
Výhody pro podnikatele? Až bude pro všechny podniky levnější obchodovat přes hranice, budou z toho mít prospěch zejména malé a střední podniky – budou si moci dovolit expandovat na nové trhy. Až společnosti nebudou muset přizpůsobovat své internetové stránky právu každé země EU, ve které prodávají zboží, budou se snižovat náklady přeshraničního internetového obchodování. Povzbudí to odvětví elektronického obchodu a v obecném měřítku malé a střední podniky, které tvoří až 99 % podniků EU. Celkově 71 % společností uvedlo, že pravděpodobně nebo velmi pravděpodobně využijí evropské smluvní právo pro své přeshraniční transakce se spotřebiteli a 70 % pro své přeshraniční transakce s podnikateli13.
13
Bleskový průzkum Eurobarometr 321, Evropské smluvní právo, spotřebitelské transakce, s. 32.
4
Podle průzkumů Eurobarometr, který Komise dnes zveřejnila, podniky uvádějí, že s jednotným evropským smluvním právem by více vyvážely a kolem poloviny podniků uvedlo, že by expandovaly své podnikání do přinejmenším třech dalších zemí (50 % u spotřebitelských transakcí a 48 % u transakcí mezi podnikateli).
5
Evropská jednotná právní úprava prodeje by navíc přinesla společnostem právní jistotu – mohly by se v kupních smlouvách se spotřebiteli či jinými podnikateli spolehnout na jeden soubor pravidel, který by platil ve všech 27 členských státech.
Nahradí společná evropská právní úprava prodeje vnitrostátní smluvní právo? Ne. Společná evropská právní úprava prodeje by existovala jako fakultativní možnost k vnitrostátnímu smluvnímu právu? Prodávající by mohli dobrovolně využít souboru pravidel, který je totožný ve všech 27 členských státech. Ti, kteří by tuto úpravu nechtěli používat, mohou i nadále používat vnitrostátní úpravu smluvního práva. Spotřebitelé budou vždy jasně informováni a budou muset výslovně souhlasit s použitím smlouvy založené na společné evropské právní úpravě prodeje.
Jak je respektována smluvní svoboda? Zásada smluvní svobody je respektována, protože obě strany musí souhlasit s použitím této úpravy na smlouvu. Nikomu se její použití nenařizuje. Společná evropská právní úprava prodeje bude jednotný soubor pravidel, druhý režim, který mohou strany dobrovolně použít při přeshraničních transakcích. Společná evropská právní úprava prodeje by nepřinesla žádné náklady těm podnikatelům, kteří ji nechtějí používat. Podnikatelé, kteří se ji rozhodnout používat, to budou dělat za předpokladu, že ekonomické výhody převáží nad souvisejícími náklady.
6
Jak bude společná právní úprava fungovat v praxi? Příklad 1 Bísaro-Salsicharia Tradicional je malou společností se sídlem v severním Portugalsku, která prodává lokální výrobky z vepřového masa. V současnosti prodává obchodníkům a spotřebitelům z dalších šesti členských států. Tyto vývozy tvoří 8 % ročního obratu společnosti. Zahraniční společnosti, se kterými obchoduje, trvají vždy na tom, aby jejich vnitrostátní právo bylo právem použitelným pro smlouvu. Společnost má zájem vstoupit na nizozemský trh, odrazují ji však rozdíly ve smluvním právu a právu na ochranu spotřebitele v porovnání s portugalským právem. K dnešnímu dni investovala přibližně 5 % svého obratu na expanzi na zahraniční trhy. Společnost má pocit, že právní úprava prodeje s působnosti napříč EU by zjednodušila transakce a urychlila jejich tok. Společnost očekává, že díky použití společné evropské právní úpravy prodeje bude vyvážet do více zemí, což zvýší svůj obrat až o 15 %.
Příklad 2 Laboratorium Kosmetyczne Dr Irena Eris, středně velká polská společnost obchodující s kosmetikou, pociťuje, že rozdíly ve smluvním právu vytváří značné náklady a jsou důležitou překážkou pro její obchodování v Rumunsku. Společnost je zejména zasažena rozdíly mezi pravidly pro prodlení u plateb maloobchodníků. Společná evropská právní úprava prodeje dostupná ve všech jazycích EU stanoví jeden úplný soubor pravidel řešících prodlení s placením (úrokovou míru, datum splatnosti, náhradu škody atd.). Polská společnost by ji mohla použít pro všechny své smlouvy s podnikateli v Rumunsku nebo v jiné zemi EU, aniž by musela zohledňovat vnitrostátní právní úpravu.
Příklad 3 Bulharský rezident pan Kalin se rozhodne koupit manželce k narozeninám čtečku elektronických knih. Jde do místní prodejny elektroniky, kde však nalezne pouze tři modely čteček. Nejlevnější stojí zhruba 100 EUR a další dvě stojí zhruba 250 EUR každá. Pan Kalin by rád zjistil, zda jsou k dispozici další modely. Přítel mu řekne o dvou velmi známých internetových obchodech. Příjemně překvapen velikostí nabídky si pan Kalin zvolí ke koupi konkrétní model, který stojí 160 EUR. Když však při nákupu dojde ke kroku, kde musí zadat adresu bydliště, internetový obchod rezolutně oznámí, že Bulharsko není na seznamu zemí, do kterých společnost prodává. Pan Kalin zkusí jiný internetový obchod a nalezne alternativní model čtečky za ještě lepší cenu. Opět však narazí na stejný problém: společnost neumožňuje, aby byl výrobek zakoupen z internetového obchodu ve Spojeném království a pan Kalin je přesměrován na stránku internetového obchodu, kde si může výrobek koupit ze Spojených států. Pan Kalin si nakonec může čtečku koupit, ale diví se, proč bylo snadnější zakoupit ji ve Spojených státech než v Evropě.
7
Příklad 4 Německý včelař, který produkuje a prodává med, si od francouzské společnosti zakoupil stroj. Stroj se ukáže vadným. Francouzský dodavatel souhlasí s opravou vady, avšak odmítne uhradit náklady na dopravu stroje z Německa do Francie. Německý podnikatel chce zjistit, kdo má tyto náklady hradit a zda lze smlouvu ukončit, musí však zaplatit nákladné právní poradenství. Společná evropská právní úprava prodeje poskytne jednotný soubor práv a povinností obou stran, pokud se produkt ukáže vadným. Tato úprava zejména jednoznačně stanoví, že náklady na dopravu ponese prodávající.
Příklad 5 Společnost se sídlem v Polsku chce expandovat, čelí však problémům plynoucím z rozdílů ve smluvním právu v Polsku, České republice, Slovensku a Maďarsku. Zejména rozcházející se pravidla o doručení zboží činí složitým vytvořit smlouvy, které by byly použitelné souběžně pro všechny tyto trhy. Společná evropská právní úprava prodeje, která je k dispozici ve všech jazycích EU, stanoví jednoznačná pravidla, jež společnost může použít pro všechny své přeshraniční smlouvy, včetně pravidel o místě, době a způsobu dodání, povinnostech prodávajícího obstarává-li dopravu zboží, práva a povinnosti stran v případě předčasného plnění nebo plnění v neodpovídajícím množství.
Jaké budou další kroky? Návrh je nyní postoupen Evropskému parlamentu a Radě EU pro přijetí řádným legislativním postupem a kvalifikovanou většinou. Až bude nařízení přijato, vstoupí v platnost dvacátým dnem po jeho vyhlášení v Úředním věstníku EU. Právním základem tohoto návrhu je článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) týkající se vnitřního trhu.
8
