Faktory ovlivňující vývoj početních stavů drobné zvěře v honitbě Věchnov

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti

Faktory ovlivňující vývoj početních stavů drobné zvěře v honitbě Věchnov Bakalářská práce

2010/2011

Jaroslav Zeman

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Faktory ovlivňující vývoj početních stavů drobné zvěře v honitbě Věchnov zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:..............................................

…………………………………… Jaroslav Zeman

Poděkování Děkuji všem zainteresovaným osobám, které mně při tvorbě této práce pomáhaly a podporovaly. Zejména děkuji Ing. Martinu Ernstovi, PhD., za pečlivé vedení bakalářské práce a cenné odborné rady. Děkuji panu Ing. Vítkovi, jednateli OMS Ţďár nad Sázavou panu Sedlářovi a Mgr. Veselému za poskytnutí důleţitých informací a v neposlední řadě celé své rodině za veškerou podporu po celou dobu studia.

Abstrakt V letech 2008-2010 v honitbě MS Věchnov probíhalo zjišťování hlavních důsledků prudkého a setrvalého poklesu četnosti především zaječí a baţantí zvěře spolu s kachnou divokou. Cílem je zjistit hlavní příčiny poklesu a navrţení moţných nápravných opatření, která by mohla vést alespoň k zastavení poklesu početních stavů drobné zvěře a k její stabilizaci. Šetření probíhalo z několika hledisek, hlavně závislost odlovených počtů této zvěře na početnosti predátorů, zejména lišky obecné, dále pak zjištění vývoje zemědělství spolu s vysévanými plodinami, pouţívanou technikou a aplikovanými chemickými prostředky. Mezi důleţité zjišťované faktory patřila i meteorologická data a z nich průměrná roční teplota, celkové mnoţství sráţek a počet dní se sněhem od roku 1995 do současnosti. Ostatní faktory, mezi které patří turistika, onemocnění zvěře, dopravní zatíţení honitby, ale i myslivecké hospodaření jsou v práci téţ zhodnoceny. Za pouţití statistického šetření se hodnotila závislost zemědělství, vliv predátorů a meteorologických dat na odlov, respektive na vývoj početních stavů drobné zvěře. Klíčová slova: zaječí a baţantí zvěř, kachna divoká, drobná zvěř, liška obecná, početní stavy, stabilizace, odlovené počty, zemědělství, meteorologická data

Abstract In the years 2008-2010, efforts were made in the MS Věchnov game area to determine the main consequences of the rapid and continuous decrease of hare and pheasant game population numbers including the decreasing number of the mallard duck. The aim of the present study is to determine the main reasons of the decrease, and to suggest possible corrective actions which would stop the decrease and eventually stabilise small game population numbers. The research was carried out from many different perspectives. Mainly, the number of small game hunted was studied in relation to the number of predators, especially the red fox. Also, agricultural activities including the crops planted, the machinery used and the chemicals applied were studied. Meteorological data including average annual temperature, overall precipitation and the number of snowy days since 1995 up to now were viewed as important factors. Other factors such as tourism, animal diseases, traffic intensity in the game area and game

keeping activities were also taken into account in the present study. By way of statistic evaluation, agriculture, predators and meteorological data were studied in relation to hunting and to the changing numbers of small game populations.

Key terms: hare and pheasant game, mallard duck, small game, red fox, population numbers, stabilisation, numbers of game hunted, agriculture, meteorological data

Obsah 1 Úvod................................................................................................................................... 1 2 Cíl práce ............................................................................................................................ 3 3 Literární přehled .............................................................................................................. 4 3.1 Základní údaje a charakteristika přírodních poměrů .............................................. 4 3.1.1 Základní údaje o honitbě Věchnov .......................................................... 4 3.2. Poloha a základní údaje podle bioregionů ............................................................. 5 3.2.1 Přírodní podmínky dle PLO..................................................................... 6 3.2.2Geomorfologické začlenění ...................................................................... 6 3.2.3. Geologie .................................................................................................. 7 3.2.3 Pedologie ................................................................................................. 7 3.2.4Klimatické poměry ................................................................................... 7 3.3 Zajíc polní (Lepus europaeus Pallas, 1778)........................................................... 8 3.3.1 Systematické zařazení zajíce polního (Lepus europaeus) ....................... 8 3.3.2 Popis zajíce polního (Lepus europaeus) .................................................. 8 3.3.3 Biologie zajíce polního (Lepus europaeus) ............................................. 9 3.3.4 Potrava a trávení zajíce polního (Lepus europaeus) .............................. 10 3.3.5 Rozšíření zajíce polního (Lepus europaeus).......................................... 10 3.3.6 Význam druhu ....................................................................................... 11 3.4. Baţant obecný (Phasianus colchicus Linnaeus, 1758) ....................................... 12 3.4.1 Systematické zařazení baţanta obecného (Phasianus colchicus) .......... 12 3.4.2 Ostatní plemena baţantů ........................................................................ 12 3.4.3 Popis baţanta obecného (Phasianus colchicus) .................................... 13 3.4.4 Biologie baţanta obecného (Phasianus colchicus)................................ 13 3.4.5 Potrava baţanta obecného (Phasianus colchicus) ................................. 14 3.4.6 Rozšíření baţanta obecného (Phasianus colchicus) .............................. 14 3.4.7 Význam druhu ....................................................................................... 15 3.5 Liška obecná (Vulpes vulpes Linnaeus, 1758) ..................................................... 16 3.5.1 Systematické zařazení lišky obecné (Vulpes vulpes) ............................. 16 3.5.2 Popis lišky obecné (Vulpes vulpes)........................................................ 16 3.5.3 Biologie lišky obecné (Vulpes vulpes) ................................................... 17 3.5.4 Potrava lišky obecné (Vulpes vulpes) .................................................... 18

3.5.5 Rozšíření lišky obecné (Vulpes vulpes) ................................................. 19 3.5.6 Význam druhu ....................................................................................... 19 3.6 Kuna skalní (Martes foina Erxleben, 1777), kuna lesní (Martes martes Linnaeus, 1758) .......................................................................................................... 20 3.6.1 Systematické zařazení kuny skalní (Martes foina) a kuny lesní (Martes martes) ............................................................................................................ 20 3.6.2 Popis kuny skalní (Martes foina) a kuny lesní (Martes martes) ........... 20 3.6.3 Biologie kuny lesní (Martes martes) a kuny skalní (Martes foina)....... 21 3.6.4 Potrava kuny lesní (Martes martes) a kuny skalní (Martes foina) ........ 22 3.6.5 Rozšíření kuny lesní (Martes martes) a kuny skalní (Martes foina) ..... 22 3.6.6 Význam druhů ....................................................................................... 22 3.7 Důleţité změny v českém zemědělství za dob socialismu ................................... 23 4 Metodika zpracování ..................................................................................................... 25 4.1 Zvolený postup při získávání jednotlivých informací .......................................... 25 4.2 Zpracování informací ........................................................................................... 26 5 Výsledky práce ............................................................................................................... 27 5.1 Zemědělství v honitbě Věchnov ........................................................................... 27 5.1.1 Vývoj zemědělství v honitbě od roku 1971 do roku 1983..................... 27 5.1.2 Vývoj zemědělství v honitbě od roku 1984-1995.................................. 29 5.1.3 Vývoj zemědělství v honitbě od roku 1996-2011.................................. 31 5.1.4 Vývoj odlovených kusů drobné zvěře a početních stavů v závislosti na zemědělském obhospodařování ...................................................................... 33 5.2 Predační tlak v honitbě Věchnov .......................................................................... 40 5.2.1 Omezení predačního tlaku a vyhodnocení ............................................. 42 5.3 Závislost průměrných ročních teplot na odlovu a početnosti drobné zvěře v honitbě Věchnov ...................................................................................................... 43 5.4 Závislost celkového mnoţství ročních sráţek na odlovu a početnosti drobné zvěře v honitbě Věchnov ............................................................................................ 44 5.5. Závislost počtu dní se sněhem na odlov a početní stavy drobné zvěře v honitbě Věchnov ...................................................................................................................... 45 5.6. Turistické a dopravní zatíţení honitby Věchnov ................................................. 47 5.7. Myslivecké hospodaření v honitbě Věchnov ...................................................... 49 5.8. Hrozba onemocnění ............................................................................................. 50 5.9 Činnost a moţnosti zlepšení pro drobnou zvěř ..................................................... 50 6 Diskuze ............................................................................................................................ 52

7 Závěr ............................................................................................................................... 55 8 English Summary ........................................................................................................... 57 9 Seznam pouţité literatury ............................................................................................. 59 10 Seznam příloh ............................................................................................................... 59

Seznam tabulek v textu Tab. 1 Druhy pozemků v honitbě Věchnov v ha .................................................................... 4 Tab. 2 Zemědělské vyuţívání krajiny 1971-1983 ................................................................. 27 Tab. 3 Zemědělské vyuţití krajiny 1984-1995 ..................................................................... 30 Tab. 4 Zemědělské vyuţívání krajiny 1996-2011 ................................................................. 32 Tab. 5 Odlov drobné zvěře 1985-1992 ................................................................................. 34 Tab. 6 Chemické ošetřování obilovin v roce ........................................................................ 37 Tab. 7 Chemické ošetřování řepky, hrachu a máku v roce ................................................... 37 Tab. 8 Mnoţství aplikovaných hnojiv v roce ........................................................................ 38 Tab. 9 Druhy hnojiv a dodávaných mikroprvků ................................................................... 38

Seznam grafů v textu Graf 1 Osévané plodiny v honitbě Věchnov v letech 1971,1976-1983 ................................ 29 Graf 2 Osévané plodiny v honitbě Věchnov v letech 1984-1995 ......................................... 30 Graf 3 Osévané plodiny v honitbě Věchnov v letech 1996-2011 ......................................... 32 Graf 4 Odlov zvěře v letech 1985-1992 ................................................................................ 34 Graf 5 Výše odlovu drobné zvěře v letech 1993-2010 ......................................................... 35 Graf 6 Vývoj odlovu jednotlivých predátorů ........................................................................ 41 Graf 7 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na průměrných ročních teplotách ................ 43 Graf 8 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na celkových ročních sráţkách .................... 45 Graf 9 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na počtu dní se sněhem ................................ 46

1 Úvod Drobná zvěř zastoupená především zajícem polním (Lepus europaeus) a baţantem obecným (Phasianus colchicus), byla nedílnou součástí naší krajiny a zhruba do roku 1977 se jí s nepatrnými výkyvy dařilo. O tehdejších vynikajících stavech vypovídají dochované statistiky i paměti našich otců a dědů myslivců. Odlovy zaječí zvěře činily celorepublikově aţ 1,2 milionu kusů a téţ ulovené počty baţantí zvěře šly do statisíců. Celorepubliková intenzifikace zemědělství, slučování původních malých zemědělských ploch s pestrou osevní skladbou se začalo měnit ve stále větší a větší celky, za účelem maximálního vyuţití zemědělské techniky, která se od té doby také neustále vyvíjela kupředu, co do početnosti, velikosti záběru např. u sklizňových strojů nebo u strojů na přípravu půdy, ale i pojezdové rychlosti. Touto intenzivní a velkoplošnou zemědělskou výrobou zaniklo mnoho krajinotvorných prvků, jako jsou například remízky, soliterní stromy, četné meze, stromořadí, větrolamy a spousta dalších vhodných lokalit nejen pro zajíce a baţanty. I původně pestré druhové zastoupení osévaných plodin se pomalu začínalo měnit ve velké monokulturní lány. Toto vyvrcholilo především na přelomu nového tisíciletí, kdy téměř celorepublikově vznikly monotónní porosty především řepky, kukuřice a někde i pšenice a ţita. Také neúnosná chemizace vnesla do početních stavů zvěře velké obtíţe. K dalším příčinám dramatického poklesu početních stavů vedla i vzrůstající automobilová doprava, narůstající predační tlaky na zvěř, které rostou s počty především lišky obecné (Vulpes vulpes), kuny skalní (Martes foina), kuny lesní (Martes martes), ale i v posledních patnácti letech stále se zvyšujícími stavy prasete divokého (Sus scrofa), invazních predátorů představených například norkem americkým nebo psíkem mývalovitým a roste i početnost dravců, kteří mají také podstatný vliv na drobnou zvěř. Četnost zvěře je ovlivněna i špatným mysliveckým hospodařením, počínaje nesprávným nebo neobjektivním sčítáním a od toho se odvíjejícím počtem odlovu jednotlivých druhů drobné zvěře. Dále pak nedůslednost nebo dokonce neochota v řadách myslivců o sniţování počtu predátorů, špatným způsobem přikrmování a péčí o zvěř drobnou.

1

Jak jiţ bylo zmíněno výše, početní stavy drobné zvěře byly na dobré a dá se říci velmi vysoké úrovni, zatím co v dnešní době je tomu spíše naopak. Na spoustě míst republiky je divoká baţantí populace skoro vzácností a v lokalitách, kde se baţant dříve běţně vyskytoval, je dnes téměř na pokraji vyhynutí. Tyto stavy byly doplňovány polodivokými i chovy, které neměly přílišné uplatnění, a úbytku baţanta stejně nezabránily. Podobná situace je i se zvěří zaječí, která se dnes také ve velké míře honiteb vyskytuje spíše sporadicky, a její stavy mají stále ještě v celorepublikovém měřítku klesající tendenci, i kdyţ v některých honitbách především na jiţní Moravě se povedlo stávající počty zajíců stabilizovat nebo mírně navýšit. Zajíc polní je brán jako bioindikátor kvality ţivotního prostředí a jeho početnost téţ odpovídá stavu a kvalitě daného prostředí. Řešená honitba Věchnov je typickým vzorkem honiteb v republice, které od druhé poloviny sedmdesátých let pocítily pokles početních stavů drobné zvěře z původních několika desítek ne-li stovek na dnešní jednotlivce. Daná práce by měla vymezit faktory ovlivňující početní stavy drobné zvěře v honitbě Věchnov a pokusit se najít nápravná opatření.

2

2 Cíl práce Vypracovat literární přehled zaměřený na základní popis hlavních zástupců drobné zvěře, a to zajíce polního (Lepus europaeus), baţanta obecného (Phasianus colchicus) a jejich hlavních predátorů, v zastoupení lišky obecné (Vulpes vulpes), kuny lesní (Martes martes) a kuny skalní (Martes foina). Součástí je také shrnutí důleţitých změn v zemědělství před rokem 1990. Na základě meteorologických dat porovnat závislost odlovených počtů drobné zvěře. Dle informací o zemědělství a nastínění vývoje, vyhodnotit vývoj stavů drobné zvěře. Popsání závislosti stavu predátorů a moţnosti regulace vůči stavům drobné zvěře. Ostatní důleţité faktory, které mají přímé dopady na kvalitu ţivota zaječí a baţantí zvěře. Moţnosti zlepšení ţivotního prostředí pro drobnou zvěř. Cílem bakalářské práce je především poukázat na široké spektrum faktorů, které působí převáţně negativně na populační dynamiku, potaţmo na stavy zvěře drobné. Vizí je navrhnout moţná opatření, která by mohla vést k zlepšení početních stavů drobné zvěře a pokusit se určit jakou měrou a v jaké závislosti se jednotlivé faktory na daném trendu podílejí.

3

3 Literární přehled 3.1 Základní údaje a charakteristika přírodních poměrů 3.1.1 Základní údaje o honitbě Věchnov Honitba Věchnov se nachází na Českomoravské vrchovině v Kraji Vysočina, okrese Ţďár nad Sázavou. Do souladu se zákonem byla uvedena 1. dubna 2003 městským úřadem v Bystřici nad Pernštejnem, odborem ţivotního prostředí, jako věcně a místně příslušným orgánem státní správy myslivosti na ţádost Honebního společenstva Věchnov. Výměra honitby činí celkem 944,5ha. Tab. 1 Druhy pozemků v honitbě Věchnov v ha

Druh pozemku

Orná půda

Výměra v ha

697,4

Zahrady

0

Travní porosty

Lesní pozemky

0

176,1

Vodní plochy 7,3

Sady

Ostatní

0

63,6

Z toho: honební pozemky zahrnuté v honebním společenstvu činí 801,9 ha, pozemky přičleněné se souhlasem vlastníků činí 70,1 ha, honební pozemky přičleněné na základě ţádosti honebního společenstva činí 72,5 ha. Pozemky se rozprostírají v katastrálním území Bystřice nad Pernštejnem, Věchnov, Bratrušín, Lískovec a Lesoňovice. Nejniţší bod honitby tzv. Kotel je 548 m n. m. a nejvyšší bod zvaný Machlice dosahuje výšky 637 m n. m. Normovaná zvěř v honitbě: 1.

Spárkatá zvěř

srnec obecný (Capreolus capreolus) Bonitace pro výměru: Lesní pozemky: 176 ha

jakostní třída III.

KOP 1,0

Polní pozemky honitby: 760 ha

jakostní třída III.

KOP 1,0

Věková skladba pro KOP 1,0: Samci 37%, Samice: 37%, mláďata: 26%

4

Stanovení minimálních a normovaných stavů: Lesní celek: minimální stav – 5 ks normovaný stav -11 ks Polní část: minimální stav -

8 ks

normovaný stav - 30 ks Celkem na honitbu: Minimální stav - 13 ks Normovaný stav - 41 ks 2.

Drobná zvěř

zajíc polní (Lepus europaeus) Bonitace pro výměru: 930 ha Bioindikační síť 65/64, D Jakostní třída III.

KOP 0,5

poměr pohlaví 1 : 1

Normovaný stav - 84 ks Minimální stav - 46 ks

baţant obecný (Phasianus colchicus) Bonitace pro výměru: 800 ha Bioindikační síť 65/64, D Jakostní třída III.

KOP 0,4

poměr pohlaví 1 : 4

Normovaný stav - 80 ks Minimální stav - 4O ks (Klimeš, F., 2003)

3.2. Poloha a základní údaje podle bioregionů Jak uvádí Culek (1996), honitba Věchnov se nachází z části ve Velkomeziříčském bioregionu, který leţí na severozápadě jiţní Moravy a zabírá moravskou stranu Českomoravské vrchoviny a z části se nachází v Sýkořském bioregionu. Velkomeziříčský bioregion je tvořen pahorkatinou na zarovnaném povrchu syenitu a rul. Převaţující je zde ochuzená hercynská biota 4. stupně s přechody do 5. Lesní porosty jsou převáţně kulturní smrčiny, v menším měřítku bory s nepatrným výskytem bučin. Převaţuje půda orná. 5

Sýkořský

bioregion

leţící

na

severu

jiţní

Moravy

se

skládá

z geomorfologického podcelku Nedvědické vrchoviny a východního okraje Křiţanovské vrchoviny. Bioregion tvoří hluboká skalnatá údolí Svratky a jejich přítoků, v horninné stavbě se nacházejí i mramory. Typické je střídání bioty 4. a 5. vegetačního stupně, převaţují kulturní smrčiny s menšími skupinami bučin.

3.2.1 Přírodní podmínky dle PLO Východní a část severovýchodní části honitby patří do PLO 33 Předhůří Českomoravské vrchoviny, zbytek honitby patří do PLO 16 Českomoravská vrchovina, převládající soubor lesních typů je 5S a 5K (UHUL, 2011). Českomoravská vrchovina je podle geomorfologie rozčleněna na Dačickou kotlinu leţící na jihu, na severnější straně Bítešskou vrchovinu a Brtnickou vrchovinu a na západní straně je to Jindřichohradecká pahorkatina. Severní stranu tvoří Hornosázavská pahorkatina, Humpolecká a Pacovská vrchovina. Ţďárské a Jihlavské vrchy jsou nejvyššími místy a tvoří tak osu vrchoviny. Klimatické poměry jsou charakterizovány průměrnou roční teplotou pohybující se mezi 5-10 °C, průměrné roční sráţky dosahují rozpětí od 600-750 mm. Vegetační doba je v rozmezí 130-150 dnů (UHUL, 2002). 3.2.2Geomorfologické začlenění Systém: Hercynský Provincie: Česká vysočina Subprovincie: Českomoravská soustava Oblast: Českomoravská vrchovina Celek: Hornosvratecká vrchovina Podcelek: Nedvědická vrchovina Okrsek: Pernštejnská vrchovina (Geoportal Cenia, 2010)

6

3.2.3. Geologie Geologické vlastnosti jsou velmi různorodé, jsou tvořeny pararulami, rulami, fylity, ţulami, granodiority, porfyry, svory, pískovci a slínovci (Uhul, 2002). Přímo pro oblast honitby Věchnov se zde vyskytují hadce, svory, paruly, největší část a to především orné půdy zaujímá hlína a kameny nebo migmatit aţ ortorula (Geologické a geovědní mapy, 2007)

3.2.3 Pedologie Od druhu podloţí jsou odvislé půdní typy, např. na rulách převaţují půdy hlinitopísčité aţ písčitohlinité se slabou aţ střední bohatostí, hlinitopísčité s přechodem na písčité jsou půdy vznikající na ţulách a jsou často kamenité aţ balvanité a mají slabý nebo střední obsah ţivin (LHP LSO Bystřice nad Pernštejnem, 2003-2013). Rozloţení zemědělských půd v šetřeném území je z převáţné části kambizemě, v okolí sníţenin se jedná o dystrické kambizemě, podzoly a kryptopodzoly a podél vodních toků jsou to převáţně gleje. Půdy jsou slabě aţ středně skeletovité a půdy jsou zde hluboké aţ středně hluboké. Terén zaujímá mírný sklon to je 3-7° (Sowac Gis, 2008). 3.2.4Klimatické poměry Naprostá většina území spadající do honitby Věchnov spadá do mírně teplé oblasti MT9 pouze zanedbatelná část přináleţí do oblasti MT5 (Agentura ochrany a přírody krajiny ČR, 2008). Počet letní dnů se v klimatické oblasti MT9 pohybuje v rozmezí 40-50, počet mrazových dnů je v rozmezí od 110-130, suma dnů s průměrnou teplotou nad 10 °C je v intervalu 140-160 dny a ledové dny se vyskytují mezi 30-40. Průměrná teplota v lednu dosahuje hodnot okolo -4 °C a průměrná teplota v měsíci červenci je aţ 18 °C. Průměrná teplota v dubnu a říjnu je okolo 7 °C. Počet dnů se sráţkami dosahuje hranice mezi 100-120dny. Sráţkové roční úhrny se pohybují v rozmezí 650-750 mm. Mnoţství dnů se sněhovou pokrývkou 60-80. Zamračených dnů je

7

120-150 naproti dnům jasným, kterých je v rozmezí mezi 40-50 dny (Quitte, 1975).

3.3 Zajíc polní (Lepus europaeus Pallas, 1778) 3.3.1 Systematické zařazení zajíce polního (Lepus europaeus) Zajíci (Lagomorpha), dříve zvaní zajícovci, samostatný řád savců, v novější době vyčleněn z řádu hlodavců (Rodentia). U nás jsou zastoupeni dvěma druhy, zajícem polním a králíkem divokým (Rakušan et al., 1992). Říše (Regnum):

Ţivočichové (Animalia)

Podříše (Subregnum):

Mnohobuněční ţivočichové (Metazoa)

Kmen (Phyllum):

Strunatci (Chordata)

Podkmen (Subphyllum):

Obratlovci (Vertebrata)

Třída (Classis):

Savci (Mammalia)

Řád (Ordo):

Zajíci (Lagomorpha)

Čeleď (Familia):

Zajícovití (Leporidae)

Rod (Genus):

Zajíc (Lepus)

Druh (Species):

Zajíc polní (Lepus europaeus) (Hudec et al., 2007)

3.3.2 Popis zajíce polního (Lepus europaeus) Červený et al., (2003) uvádějí, ţe délka těla dosahuje aţ 70 cm, ocas je 7 cm dlouhý a hmotnost zajíců můţe dosáhnout aţ 7 kg. Srst na hřbetě je okrově hnědá, na bocích světlejší, břicho je téměř bílé. Dlouhé uši dorůstají délky 12-14 cm a špička je zbarvena do černa, taktéţ ocas je svrchu tmavý. Tlapky jsou zespodu porostlé zvláštními, jakoby roztřepenými chlupy, které umoţňují rychlý pohyb jak na hladké ploše, tak i na hluboké sněhové pokrývce. Zadní běhy jsou mnohem delší neţ přední. Dle Kučery a Kučerové (2002) je hlava zajíce k trupu připojena krátkým silným krkem. Světla jsou uloţena bočně se zlatohnědou barvou duhovky, s téměř 8

360 stupňovým rozhledovým polem, které je časté u zvířat pronásledovaných predátory. Zajíc je schopen bez otáčení hlavy zaznamenat pohybující se objekty nejen před sebou a vedle sebe, ale do značné míry i za sebou. Pro hlavu zajíce je kromě dlouhých slechů typický rozpolcený pysk, tzv. zaječí pysk. Dimorfní (pohlavní) rozdíly mezi zajícem a zaječkou v tělesné stavbě, velikosti a chování u zaječí zvěře nejsou patrné. Chrup zajíce na první pohled připomíná chrup hlodavců. V dolní čelisti vyrůstá jeden pár řezáků, zatím co v horní čelisti je za prvním velkým párem ještě pár malých slabých řezáků, které u hlodavců nejsou přítomny. Zuby zajíců nemají kořeny, proto neustále dorůstají. Počet prstů na předních končetinách je 5 a na zadních 4 prsty se silnými drápy. Stavba pohybového ústrojí umoţňuje zajíci rychlý běh, především pro silné zadní běhy, které jsou dvakrát tak dlouhé neţ přední, a proto představují hlavní zdroj pohybu. Zajíc můţe dosáhnout rychlosti aţ 80 km/hod a délka skoku přesahuje i 2,5 m. Ale je i dobrý plavec, především v nebezpečí. Při běhu se tělo střídavě natahuje a zkracuje, tento způsob pohybu je nazýván skluz (Boback, 1981).

3.3.3 Biologie zajíce polního (Lepus europaeus) Červený et al., (2003) uvádějí, březost zaječky trvá 42-44 dnů, po kterých vrhá 1-7 plně osrstěných a vidoucích mláďat, ale nejčastější počet zajíčků ve vrhu je 2-4, takţe během jedné reprodukční sezóny přivede zaječka na svět 6-16 zajíčků. Mláďata jsou při porodu kladena přímo na neupravenou zem a ta jsou jiţ za půl hodiny schopna pohybu. Zajíčci jsou kojeni aţ do věku tří týdnů, ale po 8-10 dni narození přijímají téţ i rostlinnou potravu. Intenzivně rostou do věku pěti měsíců a pohlavní dospělosti dosahují mezi 8-9 měsícem ţivota. Zvláštností zajíců je moţnost opětovného oplození v době březosti. Zajíc je spíše zvěří samotářskou a vede noční způsob ţivota, kdy se soumrakem vychází na pastvu. Přes den odpočívá v neupraveném pelechu v lese, v křovinách nebo na mezi. Většinou se zajíci pohybují po víceméně stálých ochozech v okruhu 1-3 km, větší skupinky se vytvářejí pouze v období páření (honcování), kdy se samci zdrţují poblíţ samic a navzájem o ně bojují, v těchto 9

případech jsou aktivní i ve dne. Zajíci se mohou doţít věku 10-12 let, avšak přibliţně pouze 6% populace u nás přeţije třetí rok ţivota.

3.3.4 Potrava a trávení zajíce polního (Lepus europaeus) Semizorová a Švarc (1987) uvádějí, ţe největší hojnost zajíce je v honitbách s vysokým podílem obilných, řepných a kukuřičných lánů, zatímco v oblastech, kde se pěstují brambory, není populační hustota zajíce tak velká. Taktéţ v podhorských a horských oblastech s vysokým podílem lesů. Zajíc není vybíravý, ale má rád pestrou potravu. Střídání a rozmanitost rostlinných kultur pro něho vytváří příhodné a úţivné přírodní prostředí. V letním období se zajíci ţiví hlavně zelenými částmi rostlin, méně pak různými hlízami a kořínky. Při zimním nedostatku šťavnaté potravy zaječí zvěř konzumuje také suché části bylin nebo okusuje a ohryzává kůru dřevin. Značné škody, které můţe způsobovat především v lesních školkách, sadech nebo vinicích připadají především na tuto dobu. Zajíci mají zvláštní způsob trávení potravy (tzv. cekotrofii). Ve slepém střevě se totiţ u nich z celulózy obsaţené v potravě vytváří pomocí potřebných enzymů, vzniklých působením symbiotických bakterií, kašovité výkaly s vysokým obsahem vitaminu B1. Přímo u řitního otvoru si zajíci tuto ,,vitamínovou“ kaši olizují, takţe trávenina znovu projde zaţívacím ústrojím a teprve pak vznikají tvrdé bobky (Červený et al., 2003).

3.3.5 Rozšíření zajíce polního (Lepus europaeus) V dávné minulosti se rozšíření zajíce měnilo především na změnách vegetačního krytu v západní části palearktické oblasti. V poledové době, s postupnou změnou klimatických podmínek ve střední Evropě, osídloval zajíc vhodná území, která se zde po ústupu ledovce vytvářela v pásu stepi a lesostepi. Následné zalesňování stepních prostor zmenšovalo jeho oblast rozšíření. Teprve s rozvojem člověka k lidu zemědělskému, který klučil les a rozšiřoval zemědělsky obhospodařované plochy, nastalo opětovné šíření zajíce s dobrými ţivotními podmínkami a postupně osídloval celou Evropu.

10

V současné době je zajíc polní rozšířen na celé území Evropy s výjimkou severní Skandinávie, Skotska a Irska. Severní hranice rozšíření v Rusku probíhá od Archangelska po jiţní Ural a na východ aţ k Omsku. Vyskytuje se i v Malé Asii, Zakavkazsku, severním Iránu a na východě území po Aralské jezero a Celinograd. Uměle byl zajíc vysazen na jiţní Sibiři, v Severní i Jiţní Americe a na Novém Zélandu. U nás se zajíc polní vyskytuje téměř na celém území, zejména v níţinách a pahorkatinách. Zajíc nachází příznivé ţivotní podmínky v lokalitách s výskytem šťavnaté potravy s nadmořskou výškou 500-550 m, se sráţkami pohybujícími se od 400-500 mm rovnoměrně rozloţenými v roce, slabší sněhovou pokrývkou a bez častých námraz. Ve vyšších polohách potřebuje úkryty a závětří na okrajích lesů, křovinách a mezích. Negativní vliv na populaci mají dlouhotrvající deště v lokalitách mazlavých a těţkých půd (Kučera, 1988).

3.3.6 Význam druhu Zajíc polní patřil vţdy mezi nejvýznamnější druhy lovné zvěře. V produkci zvěřiny zajíc zaujímal vţdy první místo, téţ významnou surovinou jsou zaječí koţky pro výrobu plsti. S prudkým a setrvalým úbytkem zaječí zvěře toto jiţ není pravdou. Mimo ekonomický a myslivecký přínos je nutné zajíce hodnotit jako vhodného bioindikátora kvality ţivotního prostředí i pro člověka a jako takový byl schválen světovou zdravotnickou organizací WHO. Vyuţitím zaječí zvěře jako bioindikátoru a s přihlédnutím ke skutečnosti, ţe zajíc oţivuje krajinu, stoupá jeho význam i z hlediska celospolečenského (Kučera a Kučerová, 2002). Hanzal (1994) uvádí, pokud budeme vidět v naší přírodě hojnost drobné zvěře a dalších malých obratlovců, můţeme být spokojeni, poněvadţ je to spolehlivé znamení, ţe zacházíme s naší krajinou a jejími obyvateli dobře.

11

3.4. Baţant obecný (Phasianus colchicus Linnaeus, 1758) 3.4.1 Systematické zařazení baţanta obecného (Phasianus colchicus) Říše (Regnum):

Ţivočichové (Animalia)

Podříše (Subregnum):

Mnohobuněční ţivočichové (Metazoa)

Kmen (Phyllum):

Strunatci (Chordata)

Podkmen (Subphyllum):

Obratlovci (Vertebrata)

Třída (Classis):

Ptáci (Aves)

Řád (Ordo):

Hrabaví (Galliformes)

Čeleď (Familia):

Baţantovití (Phasianidae)

Podčeleď (Subfamilia):

Baţanti (Phasianinae)

Rod (Genus):

Baţant (Phasianus)

Druh (Species):

Baţant obecný (Phasianus colchicus) (Hudec et al., 2007) (Laštůvka et al., 2004)

3.4.2 Ostatní plemena baţantů Jako jediné zobrazované baţantí plemeno do roku 1870 se vyskytuje český baţant bezobojkový (Phasianus colchicus colchicus). Teprve od 19. století baţant obojkový (Phasianus colchicus torquatus) získal význam jako lovný. Na počátku 20. století se objevuje poněkud drobnější zato statnější a odolnější baţant sedmiříčský (Phasianus colchicul mongolicus). Odolnější klimatickým vlivům a dobře prosaditelný v lesních porostech je baţant pestrý (Phasianus versicolor). Tmavou formou baţanta je Phasianus colchicus tenebrosus. Existují baţanti rozšíření od tropických lesů aţ téměř po horní hranici lesa. Ani v hustě osídlených baţantnicích tito ptáci ještě ţádné jiné zvěři nevadili nebo ji dokonce neutlačovali, naopak – všichni vyuţívají své ostraţitosti nebo téţ svých potravních zvyklostí (Behnke, H., Claussen, G., 2001).

12

3.4.3 Popis baţanta obecného (Phasianus colchicus) Baţant je význačný pohlavním dimorfismem. Kohout má hmotnost 1,1–1,8 kg. Jeho základní zbarvení je sytě bronzové, tmavohnědá hlava a krk a nad světly se nacházejí červená pouška. V zadní části hlavy jsou přítomny vztyčené růţky. Původní baţant český byl bez bílého obojku, ale vlivem kříţení vznikli jedinci buď s částečným, nebo úplným obojkem, přesto ale u některých chybí úplně. Klín obsahuje 18 rýdovacích per a dosahující délky asi 40 cm. Na lysých stojácích je přítomna nad zadním prstem ostruha. Stáří kohoutů se odhaduje dle hmotnosti, klínu a délky ostruh. Letošní kohouti mají niţší hmotnost, kratší klín a tupé kratší ostruhy. Slepice je o hmotnosti mezi 0,8-1,2 kg. Její zbarvení je hnědé se světlými a tmavými skvrnami. Její klín je kratší a pohybuje se okolo délky 30 cm. Někdy se v baţantích chovech vyskytne tzv. kohoutice. Jedná se o starou slepici, připomínající svým zbarvením kohouta, nemá však ostruhy. Věk slepic se odhaduje podle délky klínu a zbarvení spodní strany prstů. U jednoleté slepice jsou prsty naţloutlé, u starší jsou šedého zbarvení (Hromas et al., 2000).

3.4.4 Biologie baţanta obecného (Phasianus colchicus) Baţantí zvěř je polygamním druhem. Od poloviny března obsazují kohouti svá teritoria, jejichţ hranice vymezují typickým hlasem a aktivně je brání proti všem ostatním kohoutům. Tok je nápadný nejen pravidelným hlasovým projevem kohoutů, ale také vyskakováním a hlasitým třepáním křídly. Dojem mohutnosti doplňuje čepýřením per na bocích a na hřbetě a roztaţením ocasních per. Tokající kohout své slepice hlídá, honí je a nutí k páření. Tok probíhá po celý den, ale nejčastěji se kohouti ozývají v ranních hodinách, kdy také dochází k páření. Slepice hnízdí na zemi v trsech trav, keřích, na chráněných místech, remízcích, pícninách, v pobřeţních porostech. Samotné hnízdo se často nachází pod převislými větvemi, má stříšku z trav nebo je v blízkosti krytu. Hnízdo má mělkou kotlinku, vystlanou úlomky trav, listím a peřím. Vejce snáší slepice od poloviny dubna, ve snůšce jich můţe být 7-18 v závislosti na věku slepice. Zbarvení vajec má řadu barevných aberací, nejčastěji jsou vejce ţlutohnědé, ţlutošedé, olivově hnědé nebo světle namodralé bez skvrn. 13

Kuřata se líhnou po 22-27 dnech a jsou velmi náchylná na prochladnutí. Po 45 dnech jsou plně vzletná. Kuřata zůstávají se slepicí a spolu s dalšími rodinkami se v zimních měsících shlukují do početných seskupení. Kuřata dosahují pohlavní dospělosti v druhém roce ţivota (Červený et al., 2003).

3.4.5 Potrava baţanta obecného (Phasianus colchicus) Červený et al., (2003) uvádějí, ţe potrava baţantí zvěře je výrazně sezonního charakteru a její sloţení je také výrazně ovlivněno věkem. U dospělých jedinců převládá rostlinná potrava nad ţivočišnou. Baţanti většinou sbírají semena divokých i kulturních trav a bylin, ale také ţaludy, zobou hlízy brambor nebo kořeny řepy. Na jaře vyzobávají rašící lístky trav a bylin. Ţivočišnou sloţku potravy tvoří různá vývojová stádia a dospělci hmyzu ţijícího v hrabance, drobní suchozemští plţi a červi. Ţiví se téţ drobnými obratlovci, jako např. rybami, plazy a malými hlodavci nebo konzumují jejich mršiny. Kuřata jsou v období odchovu odkázána především na ţivočišnou bílkovinu. Proto vodící slepice dávají přednost vlhké půdě, která je na výskyt hmyzu bohatší. Tato ţivočišná potrava tvoří baţanta zajímavým pro zemědělství. Baţantí zvěř pohubí velké mnoţství hmyzích škůdců. V prvním týdnu ţivota se kuřata ţiví výlučně hmyzem, který ještě ve třetím týdnu ţivota tvoří aţ 70% přijímané potravy. Zhruba od 6. týdne ţivota začne normální výţiva, která sestává i u dospělých jedinců z 15-20% i vice ze ţivočišné potravy (Behnke, H., Claussen, G., překlad Obrtel R., 2007).

3.4.6 Rozšíření baţanta obecného (Phasianus colchicus) Původní areál rozšíření baţanta leţí na západ od řeky Volhy aţ po pobřeţí Tichého oceánu. Do Evropy se dostal díky Římanům jiţ ve starověku. K dalšímu umělému šíření baţanta Evropou došlo ve středověku. V současné době se baţant vyskytuje po celé Evropě, od Irska na západě po jiţní Skandinávii na severu. Byla provedena úspěšná introdukce do Severní Ameriky, Japonska nebo na Nový Zéland. Téměř všude, kde se vyskytuje, je předmětem intenzivního mysliveckého

14

chovu, často podporovaného umělým chovem a vypouštěním odchovaných kuřat do volné přírody (Červený et al., 2003). Vhodným prostředím pro baţanty jsou níţiny aţ pahorkatiny do výše 500 m n. m. Daří se mu zejména tam, kde se střídají pole, háje, remízky a lučiny s přítomností menších lesíků s tekoucími vodami. Vazké půdy nejsou pro baţanty příliš vhodné. Na lese je baţant závislí především z důvodu hřadování a zimování (Hromas et al., 2000). Zemědělská krajina ani dnes není schopná podle Koláře (2011) tlumit vlivy klimatické i jiné a to vede k populačním výchylkám v početnosti, později se stav ustálí na úrovni vyhovující danému biotopu. Vypouštěná a uměle odchovaná baţantí kuřata mají sníţenou schopnost vyhledávání přirozené potravy i krytí a slepice z toho důvodu později a špatně nasedají.

3.4.7 Význam druhu Baţant obecný je naší nejdůleţitější pernatou zvěří. Je uţitečný pro zemědělství, jeho velkou výhodou je přizpůsobivost zemědělské výrobě (Hromas et al., 2000). Jak uvádí Felix (1980), baţant sbírá semena asi 150 druhů plevelů a má vliv i na tlumení škůdců hmyzích jako jsou saranče, kobylky, mšice, mandelinky a jiné bezobratlé např. pavouci a měkkýši, ale i mláďata drobných obratlovců.

15

3.5 Liška obecná (Vulpes vulpes Linnaeus, 1758) 3.5.1 Systematické zařazení lišky obecné (Vulpes vulpes) Lišky jsou rozšířeny po celém světě. Rod Vulpes obsahuje celkem devět druhů, ale předmětem našeho zájmu bude pouze jeden, a to liška obecná (Vulpes vulpes). Liška obecná se vyskytuje ve čtyřiceti poddruzích, jejichţ ne všechny populace jsou však stabilizovány (Hespeler, překlad Pěkný, 2009). Říše (Regnum):

Ţivočichové (Animalia)

Podříše (Subregnum):

Mnohobuněční ţivočichové (Metazoa)

Kmen (Phyllum):

Strunatci (Chordata)

Podkmen (Subphyllum):

Obratlovci (Vertebrata)

Třída (Classis):

Savci (Mammalia)

Řád (Ordo):

Šelmy (Carnivora)

Čeleď (Familia):

Psovití (Canidae)

Rod (Genus):

Liška (Vulpes)

Druh (Species):

Liška obecná (Vulpes vulpes) (Hudec et al., 2007) (Laštůvka et al., 2004)

3.5.2 Popis lišky obecné (Vulpes vulpes) Základní zbarvení lišky je rezavé se stříbrošedým nádechem, vyskytují se však i světlejší a tmavší odstíny (tzv. uhlířky). Zbarvení spodní části těla je světle bílé a svrchní strana ušních boltců je černá. Konec oháňky je taktéţ zbarven do běla a nazývá se kvítek. Tělo lišky se pohybuje o délce 56-77 cm, ocas je dlouhý 32-52 cm a výška v kohoutku je okolo 40 cm. Hmotnost lišek je velmi variabilní a pohybuje se v rozmezí od 4 do 10 kg, výjimečně i více (Jiřík et al., 1980). Škaloud (2009) uvádí, bezprostředně po narození jsou mláďata šedá, mající pouze měkkou, krátkou, řídkou a lesklou srst. Liška v průběhu roku přebarvuje postupně, nemá přesně vyhraněná jarní a podzimní období výměny srsti. Zimní srst vypadává na jaře v období března aţ 16

dubna a přes léto zůstává řídká a krátká. Zarůstání a tvorba podsady se zintenzivňuje od poloviny září a bývá ukončeno koncem října nebo začátkem listopadu. Narůstání nové srsti trvá 2-3 měsíce. Přebarvování začíná od hlavy a nohou, přes plece a u kořene ocasu, jako poslední tedy línají chlupy na ocase. Mladší jedinci na podzim přebarvují dříve neţ jedinci staří, línání se prodluţuje u zvířat ve špatné tělesné kondici a můţe se protáhnout aţ o měsíc. Jak poukazuje Hromas et al., (2000), na těle lišky se nachází několik pachových ţláz, a to nad kořenem oháňky tzv. fialka, na polštářcích tlapek a u řitního otvoru. Ze smyslů má liška vynikající sluch, čich ale i zrak je velmi dobrý, jedná se o velmi ostraţitého tvora. Hlasovým projevem je skolení a štěkání. Po narození jsou liščata bezzubá, první zuby se jim prořezávají ve věku 2 týdnů a v mléčném chrupu mají 28 zubů. Výměna mléčných zubů za chrup trvalý začíná v 12-13 týdnech a končí v šestém měsíci ţivota, kdy je plně vyvinuto 42 zubů trvalého chrupu (Škaloud, 2009).

3.5.3 Biologie lišky obecné (Vulpes vulpes) Období říje nastává v zimě. Liška kaňkuje v lednu a únoru. Lišák vyhledává lišku podle pachu a kapek barvy ve stopní dráze. Ke svázání dochází v brlohu. Délka březosti je 53 dnů, poté v dubnu aţ květnu v brlohu vrhá liška 3-8 výjimečně i více nevidomých liščat, která prohlédají po 2 dnech ţivota. K osamostatnění dochází po 3-4 měsících. Mladé lišky pohlavně dospívají ve druhém roce ţivota (Hromas et al., 2000). Dle Červeného et al., (2003), se lišky mohou doţít věku dosahujícího 12 let. Aktivita lišek je zejména v noci a za soumraku. Přes den odpočívají někde v houští nebo v norách nebo se v letních měsících vyhřívají na slunci. Liška se v době počátečního odchovu mláďat zdrţuje převáţně v noře nebo jejím blízkém okolí. Pro odchov mláďat bývá nora sloţitější struktury a liška ji vyhrabává asi 14 dní před vrhem mláďat, spíše sporadicky se na hloubení nor podílejí lišáci. Často si liška vyhrabe i více nor, z nichţ si nakonec vybere jen jednu. Mateřská nora je vţdy vybudována v krytu, ale liška buduje i nouzové nory, do kterých přenáší mláďata při zjištěném moţném ohroţení. Stejná nora vyuţívána několik let po sobě pro vyvedení mláďat je v různých vertikálních úrovních s více 17

kotli, zatímco nora pro jedno vyvedení má pouze jeden kotel. Často téţ liška uţívá k odchovu mláďat část obytného labyrintu jezevce (Škaloud, 2009). Velikost okrsku při vyšší hustotě populace dosahuje dle Škalouda (2009) 100500 ha, ale nejčastěji okolo 300 ha. Pokud je populace přehuštěná a při nadbytku potravy jsou okrsky velké pouze jen kolem 50 ha. Kdyţ je hustota liščí populace menší a při horší dostupnosti potravy, velikost teritoria sahá aţ k 1000 ha. Velikost okrsků je také odvislá na typu krajiny, obecně v lesních kulturách jsou teritoria menší neţ v polních a lučních porostech. Potravní okrsky jsou z pravidla větší neţli teritoriální a liška je navštěvuje v závislosti na mnoţství potravy.

3.5.4 Potrava lišky obecné (Vulpes vulpes) Jak je uvedeno v Hespelerovi (2004), podle spektra sloţení potravy jde o všeţravce. Důleţitou kořistí lišky je hraboš polní a ţíţala obecná. Náročnost sběru ţíţaly není pro lišku nijak velká a představuje pro ni příjem ze 70% bílkoviny a 10% tuku. Liška téţ sbírá lesní plody, jako jsou například maliny a borůvky, ale neopovrhne ani zbytky jablek, třešní a dalšího ovoce. Škaloud (2009) poukazuje na to, ţe zvýšený stav hrabošů má vliv na větší koncentraci lišek v místech s nadbytkem této snadno dostupné potravy a má i vliv na plodnost lišek a s tím související větší početnost mláďat ve vrhu a menší mortalitu. Při niţších počtech hrabošů a naopak velkém počtu lišek dochází ke specializaci této šelmy na jiné zdroje potravy a to především na drobnou zvěř, kterou představují hlavně zajíci a baţanti a jejich tlak můţe být aţ neúnosný. Dospělá liška pozře ročně 280-320 kg potravy, z toho tvoří ţivočišná sloţka aţ 200 kg a z ní připadá na drobné hlodavce 120-150 kg. Ţivočišná sloţka představuje 82-90% a rostlinná 10-18% potravy. V hmotnostním sloţení potravy lišky zabírají drobní hlodavci 45%, zajíci 20%, ostatní savci 1%, ptáci 15%, hmyz 7%, ostatní ţivočichové 2% a rostliny 10%. Největší dopady lišky obecné na drobnou zvěř jsou v jarním období, tedy v období odchovu mláďat, kdy liščí predace na drobnou zvěř tvoří 40% jejího potravního sloţení. Stavy drobné zvěře jsou také značně ovlivňovány v zimním období, kdy liška vzhledem k vysoké pokrývce sněhu má omezenou dostupnost lovu hrabošů. 18

3.5.5 Rozšíření lišky obecné (Vulpes vulpes) Lišky jsou rozšířeny téměř po celém světě a obývají skoro celou severní polokouli, včetně severní Afriky, Arábie a Austrálie, kde byla uměle vysazena. Liška obývá nejrůznější prostředí, od pobřeţí aţ po horní hranici lesa. Vyskytují se jak v lesních porostech tak i v zemědělsky obdělávané krajině. Největší početnost lišek je tam, kde se střídají lesní porosty se zemědělskými plochami. Díky svojí značné schopnosti přizpůsobit se, začaly obývat i bezprostřední okolí lidí a to například v německých městech, kde naleznou dostatečné mnoţství potravy nespotřebované domácími mazlíčky, ale i zbytky z lidského jídelníčku, i podmínky pro odchování mláďat jsou dostatečné (Hespeler, překlad Pěkný, 2009).

3.5.6 Význam druhu Svoji uţitečnost projevuje liška především v oblasti hubení myšovitých hlodavců a odstraňováním nemocné zvěře. Zabraňuje šíření nemocí, jako je např. kokcidióza nebo tularemie. Jak uvádí Hromas et al., (2000), představuje tím tak v přírodě důleţitou ,,zdravotní policii“. Naproti tomu páchá značné škody na drobné zvěři a je jedním z přenašečů vztekliny (Jiřík et al., 1980).

19

3.6 Kuna skalní (Martes foina Erxleben, 1777), kuna lesní (Martes martes Linnaeus, 1758) 3.6.1 Systematické zařazení kuny skalní (Martes foina) a kuny lesní (Martes martes) Z podčeledi kun (rod Martes) se v Evropě vyskytují dva zástupci, a to kuna lesní a kuna skalní (Hespeler, překlad Pěkný, 2009). Říše (Regnum):

Ţivočichové (Animalia)

Podříše (Subregnum):

Mnohobuněční ţivočichové (Metazoa)

Kmen (Phyllum):

Strunatci (Chordata)

Podkmen (Subphyllum):

Obratlovci (Vertebrata)

Třída (Classis):

Savci (Mammalia)

Řád (Ordo):

Šelmy (Carnivora)

Čeleď (Familia):

Lasicovití (Mustelidae)

Podčeleď (Subfamilia):

Kuny (Mustelinae)

Rod (Genus):

Kuna (Martes)

Druh (Species):

Kuna skalní (Martes foina); Kuna lesní (Martes martes) (Anonym, Biolib, 2011)

3.6.2 Popis kuny skalní (Martes foina) a kuny lesní (Martes martes) Kuna skalní je hnědého zbarvení s černošedým nádechem nebo i šedohnědá. Chodidlové polštářky nemá porostlé srstí, takţe ve stopním otisku jsou polštářky zřetelně otisknuté. Ušní boltce jsou menší neţ u kuny lesní. Na hrdle se nachází bílá skvrna, která je vidličnatě rozvětvena na přední stranu předních běhů. Délka těla se pohybuje od 42-49 cm, ocasu 23-26 cm a dosahuje hmotnosti v rozmezí od 1,3 do 2,3 kg (Jiřík et al., 1980). Zbarvení kuny lesní je tmavohnědé, na ocase a tlapkách je téměř černá, podsada šedá aţ ţlutohnědá. Náprsenka na hrdle jak uvádí Červený et al., (2003) je ţlutavá a nezasahuje na přední končetiny. Délka těla je okolo 50 cm a ocas 30 cm dlouhý, hmotnost se nejčastěji pohybuje okolo 1,5 kg. Ocas je ve srovnání s kunou skalní huňatější, špička nosu je černá a na tlapkách mezi bříšky vyrůstá dlouhá srst. Zimní srst je hustší neţli srst letní. 20

Hespeler, překlad Pěkný (2009) uvádí, ţe kuny na rozdíl od psovitých šelem nemají slepé střevo. Kuny mají i méně stoliček a jejich trvalý chrup tvoří 38 zubů. Oba druhy kun mají velmi dobře vyvinutý čich a sluch, zrakem rozeznávají i sebemenší pohyb. Jejich hlasové projevy jsou pištění a vřeštění (Hromas et al., 2000).

3.6.3 Biologie kuny lesní (Martes martes) a kuny skalní (Martes foina) U kuny lesní probíhá hlavní říje v období říje srnčí, tedy v červenci a srpnu, doplňková pak v měsících ledna a února. Období březosti je aţ 7 měsíců v utajené březosti, při oplodnění v zimních měsících probíhá vývoj mláďat bez latence, takţe bez přerušení. Mláďata rodí v dubnu aţ květnu v počtu pohybujícím se mezi 2-6. Narozená mláďata jsou osrstěná a prohlédnou aţ po 5 týdnech, kojena jsou zhruba do 8 týdnů ţivota. K osamostatnění dochází jiţ na podzim, ale pohlavní dospělosti dosahují ve třetím roce ţivota. Kuny lesní ţijí jako samotáři, pouze v období kaňku udrţují páry. Jejich aktivita je hlavně v noci, přes den se skrývají ve starých hnízdech veverek nebo dravců, nejčastěji však ve starých stromech. Svoje teritorium si značí jak na zemi, tak na stromech a to otíráním sekretu patních a řitních ţláz. Jejich teritorium se pohybuje od 5-20 km2. Při lovu urazí i několik kilometrů a kořisti se zmocňuje skokem. Říje kuny skalní probíhá ve stejném období jako u kuny lesní, takţe v červenci a srpnu a doplňková říje téţ v zimních měsících. Obdobná je i délka březosti a vývoj mláďat. Kuny se doţívají maximálního věku 10-12 let. Kuna skalní vyhledává úkryty v okolí lidských příbytků, její doupata se nalézají v kůlnách, stodolách, dřevnících či na půdách starých budov. Dovede výborně šplhat po skalách a kolmých stěnách budov. Na rozdíl od kuny lesní je poměrně aktivní i přes den, i kdyţ její aktivita je hlavně v noci. Svá teritoria si značkuje a hájí před příslušníky vlastního druhu (Červený et al., 2003).

21

3.6.4 Potrava kuny lesní (Martes martes) a kuny skalní (Martes foina) Sloţení potravy kuny lesní je závislé na ročním období. Loví především menší hlodavce a ptáky. V jarním období tvoří podstatnou část jejího jídelníčku i vejce ptáků, v létě a na podzim pak pojídá velké mnoţství hmyzu a téţ i sladké duţnaté plody. Svým lovem ovlivňuje populace veverek, ale troufne si i na větší kořist jako je např. zajíc nebo i tetřev, ale výjimečně uloví i srnče. Potravu kuny skalní tvoří především ţivočichové ţijící na zemi, protoţe neumí lovit v korunách stromů, jako jsou hlodavci, zajíci a králíci ale i drobní hmyzoţravci, myši, a také drůbeţ. Kuna skalní téţ nepohrdne duţnatým ovocem a vejci ptáků hnízdících na zemi. Část potravy tvoří i hmyz (Červený et al, 2003).

3.6.5 Rozšíření kuny lesní (Martes martes) a kuny skalní (Martes foina) Kuna lesní se vyskytuje na Britském souostroví a v celé Skandinávii, ale neproniká tak daleko na jih jako kuna skalní. Ve střední Evropě jsou zastoupeny oba druhy kun. Kunu skalní nalezneme od Středozemního moře Evropského pobřeţí aţ k finským mořím a dále do západního Mongolska. Je obyvatelem kulturní krajiny a je značně přizpůsobivá jak intravilánům obcí a lidským obydlím tak lesním porostům. Avšak méně jí vyhovují agrární stepi s malým výskytem keřů, stromů a lesíků (Hespeler, překlad Pěkný, 2009). Červený et al., 2003 uvádí, ţe v našich podmínkách se kuna skalní vyhýbá souvislým lesům. V horských oblastech se vyskytuje i nad horní hranicí lesa.

3.6.6 Význam druhů Jak uvádí Hromas et al., (2000), kuna lesní má důleţitou roli jako činitel biologické rovnováhy v přírodě a jako tzv. zdravotní policie. Tato mrštná šelmička můţe způsobit značné škody především v baţantnicích.

22

Kuna skalní je rovněţ důleţitým činitelem biologické rovnováhy, a stejně tak jako předchozí druh můţe způsobit výrazné škody nejen v baţantnicích, ale i v drůbeţárnách. Oba druhy kun mají především v zimních měsících cennou koţešinu, jak uvádí Jiřík et al., (1980). Kuna skalní přináší svojí existencí výrazný uţitek při lovu potkanů a myšovitých.

3.7 Důleţité změny v českém zemědělství za dob socialismu Po druhé světové válce a to v roce 1948 nastoupila k moci komunistická strana, která povaţovala zemědělství za základ národního hospodářství, tudíţ ho chtěla dostat opět do popředí a to i navzdory průmyslu. V padesátých letech docházelo k násilnému znárodňování a přičleňování soukromých vlastníků, zemědělců a rolníků do státních podniků a slučování JZD, důsledkem byl zánik tradičního způsobu zemědělství, osvědčených postupů hospodaření. V daných letech se začalo i s uskutečňováním tzv. pětiletek, které měli za úkol v oblasti zemědělské výroby dostat se na úroveň před druhou světovou válkou a dokonce ji i o třetinu převýšit. Jednalo se o zavádění mechanizace do zemědělství, a díky vysokým státním dotacím na postupnou intenzifikaci zemědělství, bylo moţno co nejvíce zefektivnit zemědělskou velkovýrobu. V osmdesátých letech existovala z důvodu scelování zemědělských subjektů pouze dvanáctina podniků, oproti letům padesátým a hospodařili v průměru na 2 500 ha. Slučování přineslo však řadu ekonomických a ekologických problémů, které v důsledku koncentrace a specializace zemědělské velkovýroby měli za následek vznik příliš velkých a obtíţně zvladatelných výrobních celků. Celková gigantizace zemědělství vedla z pohledu zemědělské výroby a techniky k obrovskému rozvoji a dá se říci i vyspělosti, např. v roce 1949 připadalo na jeden traktor 280 ha půdy, v roce 1979 klesl tento poměr na 49 ha; sklízecí stroje v poměru 400 ks v roce 1951 se vyšplhalo na mnohem dokonalejší a technicky vyspělejší sklízecí stroje v počtu přes 20 000 ks v roce 1979. Z uvedených příkladů je zřejmé, ţe práce ve všech oblastech zemědělské výroby, byly vysoce zmechanizovány, např. u obilovin téměř 100%.

23

Dalším důleţitým faktorem se stalo zavedení chemizace a hnojení v zemědělství. Vyuţívání průmyslových hnojiv na 1 ha půdy vzrostlo z 18 kg v roce 1948 na 254 kg v roce 1978. Chemizace se pouţívala především k potlačování plevelů a škůdců působících ztráty na zemědělských plodinách aplikováno mnohdy celoplošně. Díky všem výše uvedeným skutečnostem rostly i průměrné hektarové výnosy, především v obilnářství. Československo se tímto řadilo mezi nejvyspělejší zemědělské hospodaření na světě. V komplexu tato nastolená cesta násilné koncentrace zemědělské výroby způsobila mnoho škod, které se projevily především v devastaci ţivotního prostředí. Provedené změny komunistickou vládou mají za následek řadu negativních vlivů, rychlý rozvoj industrializace, chemizace a vyuţívání těţké techniky, způsobilo sníţení přirozené úrodnosti půdy, ne-li zhoršení zdravotní kvality vyráběných zemědělských a potravinářských komponentů. Vzrostl škodlivý vliv emisí a imisí zamořujících ovzduší a posléze i půdu. Došlo téţ i ke zhoršení fyzikálních a chemických vlastností půdy, rozvinuly se negativní dopady větrné a vodní eroze, k čemuţ přispělo zničení krajino-tvorných prvků (mezí, polních cest, stromořadí, meliorace a tím zánik mokřadů atd.) Řízené zemědělství KSČ se projevilo řadou negativních jevů, jejichţ náprava nebo dokonce překonání si vyţádá dlouhou dobu, pokud to vůbec bude moţné (Beranová, Kubačák, 2010).

24

4 Metodika zpracování V honitbě MS Věchnov probíhalo šetření, které bylo zaměřeno jednak na vývoj početních stavů respektive odlovených kusů drobné zvěře v závislosti na klimatických podmínkách, dále pak v závislosti na vývoji zemědělství z pohledu velikosti osevních ploch, druhovému sloţení osévaných plodin, chemickému zatíţení a aplikací umělých hnojiv na pěstovaných kulturách a vlivu predačního tlaku. To vše v závislosti k jednotlivým letům a počtu, případně mnoţství.

4.1 Zvolený postup při získávání jednotlivých informací Získání informací o mnoţství odlovených predátorů, mnoţství odlovených druhů drobné zvěře, případně plánech lovu v závislosti k jednotlivým rokům a podle vybrané honitby (honiteb), bylo provedeno na základě zapůjčení jednotlivých výročních zpráv z chovatelských přehlídek od jednatele Okresního mysliveckého spolku pana Oldřicha Sedláře, který zapůjčil tyto výroční zprávy od roku 1985 do roku 2010. Z těchto zpráv byly vybírány potřebné informace. Část informací byla získána z kroniky obce Věchnov, a to za roky 1977-1978 o odlovu zaječí a baţantí zvěře. Dále byla provedena analýza vypůjčených meteorologických dat, které si přímo v obci Věchnov vede pan Mgr. Libor Veselý, který tyto data ochotně zapůjčil. Z mnoţství zapůjčených dat bylo provedeno vyhodnocení především průměrné roční teploty a celkového mnoţství sráţek a počtu dní se sněhem v daných letech. Data byla poskytnuta od roku 1995 do roku 2010, ale bohuţel meteorologické informace v roce 2001 a 2006 chyběly a byly doplněny z kroniky obce Věchnov. V neposlední řadě byla navázána spolupráce s vedoucím Agrie Drásov pro pobočku Bystřice nad Pernštejnem Ing. Vítkem, která hospodaří i na většině pozemků v katastru obce Věchnov a Bratrušín, tedy na místních honebních pozemcích. Ing. Vítek poskytl informace o druhovém spektru osévaných případně sázených plodin na jednotlivých výměrách od roku 1996 do roku 2011. Dále poskytnul také informace o mnoţství a druzích pouţívaných chemikálií, od roku 2008 aţ do roku 2011 a o přípravcích a mnoţství aplikovaných umělých hnojiv. 25

Bohuţel tyto osevní plochy nezabírají pouze pozemky v honitbě Věchnov, ale značná část se jich také nachází v honitbě Rodkov. Pro hlavní zájmovou honitbu tedy Věchnov, představuje celková plocha uvedená v tabulkách a grafech asi 560 ha orné půdy. Tyto grafy tedy slouţí především k poukázání na pestrost osévaných plodin a tedy zemědělském vyuţívání krajiny největším zemědělským podnikem, který v podstatné míře ovlivňuje početní stavy zvěře. Nelze přesně určit hektarové zastoupení v řešené oblasti. Z kroniky obce Věchnov se podařilo získat informace o vývoji zemědělství v katastru obce Věchnov od roku 1971 do roku 1980. Jsou zde uvedeny informace o druhovém sloţení osévaných plodin v závislosti na ploše. Od roku 1981 do roku 1995 jsem informace získal o Ing. Pavla Bednáře, který studoval SZTŠ v Bystřici nad Pernštejnem a vedl si poznámky v sešitě Odborné praxe.

4.2 Zpracování informací Získané informace byly zpracovány v programu Microsoft Excel a Microsoft Word jednak v textovém, grafickém i tabulkovém pojetí. Informace byly dávány do různých vazeb, v závislosti na jednotlivých rocích, počtech, druzích, teplotách, honitbách atd.

26

5 Výsledky práce 5.1 Zemědělství v honitbě Věchnov Honitba Věchnov je řazena svými 697 ha orných ploch z celkové výměry 944 ha honebních pozemků do typicky polních honiteb, tento přesný stav je od roku 2003 do současnosti.

5.1.1 Vývoj zemědělství v honitbě od roku 1971 do roku 1983 Celorepublikové scelování soukromých vlastníků a jejich pozemků do JZD probíhalo i v této oblasti. Zaniklo velké mnoţství táhlých mezí, remízků, polních cest, stromořadí ale i přirozených mokřadů z důvodu celkové meliorace zemědělských půd a tím zanikla i přirozená potravní, krytová a v zemědělské krajině také klidová stanoviště především pro drobnou zvěř. Tab. 2 Zemědělské využívání krajiny 1971-1983 (uvedeno v ha)

SSS Dolní Rožínka ( farma Věchnov) Rok Žito Ječmen Oves Brambory Krmná kapusta Víceleté pícniny Krmné směsky Soukromníci Kukuřice Jílek Pšenice Louky, pastviny Σ (ha)

STZŠ

1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983

60 119 41 35 9

ano ano ano ano

ano ano ano ano

ano ano ano ano

ano 83 ano 102 ano 50 ano 30

86 94 43 25

70 55 60 60 55 55 132 134 132 132 137 137 25 30 33 33 35 30 25 10

ano ano ano ano

13

15

8

8

20

10

5

8

103 ano ano ano ano

71

73

17

37

62

64

62

55

35 80

40 3 30 23

46

58

39

30 15 12

33 11 42

31 20 65

42 20 50

40 20 60

40 20 65

42 15 67

78 560

ano ano ano ano 68 46 14 9 ano

62 68 86 88 88 88 88 88 507 507 507 507 507 507 507 507

27

Z tabulky (Tab.2) a níţe uvedeného grafu (Graf.1) je patrné, ţe farma Věchnov obhospodařující honební pozemky spadala do roku 1975 pod Semenářský státní statek Dolní Roţínka. V roce 1971 je hlavní plodinou ječmen pěstovaný na 119 ha. Jako druhé v pořadí zabíraly největší osévanou výměru víceleté pícniny a to celých 103 ha, následováno ţitem 60 ha, ovsem 41 ha, brambory 35 ha, krmné směsky 35 ha, krmná kapusta 9 ha, dále pak louky s pastvinami na celých 78 ha. Stále

ještě

se

v obci

vyskytovali

soukromí

zemědělci,

kteří

celkově

obhospodařovali 80 ha. Na těchto pozemcích byla seta řepa, obilniny a brambory pro vlastní hospodářská zvířata a pro vlastí spotřebu. Toto osévané spektrum bylo téměř

stejné,

aţ

obhospodařovaných

na

kaţdoroční

soukromými

postupný

zemědělci,

pokles kteří

výměry

byli

pozemků

dobrovolnou

i

nedobrovolnou formou přičleňováni do zemědělských celků. V roce 1975 přibyla k předchozím plodinám ještě kukuřice na siláţ. Od roku 1976 došlo k začlenění farmy Věchnov pod STZŠ – Střední technickou a zemědělskou školu v Bystřici nad Pernštejnem, která celkem v katastru obce Věchnov obdělávala 507 ha zemědělské půdy. V tomto roce zde hospodařil poslední soukromý zemědělec. Dominantní plodinou zůstal ječmen, doprovázen ţitem, víceletými pícninami, ovsem, krmnými směskami, bramborami, kukuřicí a krmnou kapustou. Louky zabírali 62 ha plochy. Mezi novými plodinami se objevuje jílek na 23 ha. Od roku 1977 se ke všem dosud pěstovaným plodinám přidává pšenice na prvních 12 ha, louky a pastviny v nynějším roce zabírají 68 ha plochy. V roce 1979 se nepěstují brambory, z důvodu výskytu háďátka bramborového. Brambory se znovu objevují v roce 1983. V tomto roce končí i pěstování krmných směsek. Pastviny a louky zabírají 88 ha z celkové výměry, jinak druhové zastoupení osévaných plodin zůstává zachováno.

28

ha

Zemědělské využívání krajiny 1971,19761983 Louky, pastviny 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

Pšenice Jílek Kukuřice Soukromníci Krmné směsky Víceleté pícniny Krmná kapusta Brambory 19711976

1977 1978

1979 1980

Oves 1981 1982 1983

Ječmen Žito

Rok Graf 1 Osévané plodiny v honitbě Věchnov v letech 1971,1976-1983

5.1.2 Vývoj zemědělství v honitbě od roku 1984-1995 Rok 1984 je totoţný s rokem předcházejícím, coţ je patrné z níţe uvedené tabulky (Tab.3) a grafu (Graf 2), stále farma Věchnov spadá pod STZŠ v Bystřici nad Pernštejnem i osévané plodiny a celková hektarová výměra je neměnná. Jistá změna nastává aţ o tři roky později, tedy 1987, kdy se objevuje nový zemědělský artikl v podobě lnu na prvních 10 ha a zaniká pěstování jílku. Rok 1988 přinesl téţ změny ve skladbě zemědělských plodin. Navţdy vymizela z osevního plánu krmná kapusta a prvním rokem se seje kmín, který byl pěstován dále v letech 1990 a naposledy v roce 1993. Od roku 1990 se objevuje opět nová plodina mák a v roce následujícím se začalo s pěstováním řepky. Pěstování řepky, pšenice a máku nabírá postupně více na významu, oproti tomu klesá zastoupení kukuřice, ovsa, jetele a výměra pastvin se také zmenšuje. Jinak jsou přítomny tradiční plodiny, jako je ječmen s dominantním zastoupením a ţito s bramborami na vyrovnaných výměrách.

29

Tab. 3 Zemědělské využití krajiny 1984-1995 (uvedeno v ha)

STZŠ Rok

1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995

Žito Ječmen Oves Brambory Krmná kapusta Jetel Kukuřice Mák Len Jílek Kmín Pšenice Řepka Pastviny Σ (ha)

60 57 65 60 60 65 80 75 75 60 75 66 132 132 127 142 140 145 142 130 133 120 115 120 25 30 30 30 25 25 10 28 30 19 29 25 15 10 17 25 30 30 28 23 29 38 30 30 3 60 39

5 60 35

8 55 36

15

20

17

70

70

64

2 50 40

50 45

55 50

10

23

20

50 53 10 15

60

10 52

60

15 64

60 55 10 5

60 50 10

66 63 10 12 88 88 88 88 72 57 40 45 45 507 507 507 507 507 507 507 507 507

50 40 15 10

38 43 21 17

38 33 20 20

10 70 66 72 15 28 45 60 45 38 507 507 507

Zemědělské využívání krajiny 1984 Pastviny 1995 550

Řepka

500

Pšenice

450

Kmín

ha

400 350

Jílek

300

Len

250

Mák

200 150

Kukuřice

100

Jetel

50

Krmná kapusta

Rok

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

0

Brambory Oves Ječmen Žito

Graf 2 Osévané plodiny v honitbě Věchnov v letech 1984-1995

30

5.1.3 Vývoj zemědělství v honitbě od roku 1996-2011 Obhospodařované pozemky STZŠ v katastru obce Věchnov přešly v roce 1996 pod zemědělský podnik Agria Drásov, zabývající se rostlinnou výrobou, s pobočkou v Bystřici nad Pernštejnem, která zemědělsky obdělává krajinu dodnes. Z tabulky (Tab.4) je patrné, ţe celková plocha kolísá v závislosti na jednotlivých letech, tento fakt je dle mého názoru způsoben několika příčinami. První příčinou je, ţe Agrie hospodaří na většině pozemků, které má pronajaté od soukromých vlastníků a oni vyuţívání své půdy libovolně mění. Další příčinou je to, ţe zemědělský podnik pozemky skupuje, a tudíţ jeho vlastnictví a výměra roste. Dalším téměř kaţdoročně se měnícím faktorem je nemoţnost vyuţití všech pozemků především z důvodu nepříznivých meteorologických poměrů, přičemţ je hlavním limitujícím faktorem podmáčenost některých lokalit. V počátku hospodaření na Bystřicku byl osevní plán velmi pestrý, v zastoupení byly jak obiloviny v čele s pšenicí, dále pak jarní ječmen, ţito, oves, ale s absentující kukuřicí, kterou nahradila hořčice a spolu s ní byla osévána řepka, len, mák a hrách na podstatných plochách, dále pak brambory, jetel, bojínek. V následujícím roce 1997 prudce vzrostlo osetí řepkou a to o 127 ha, dále pak bylo oséváno ţito na dvojnásobné ploše, ale oproti tomu kleslo hektarové zastoupení hrachu o 115 ha a mezi novou plodinu lze zařadit ostropestřec, který se v daném území objevil zcela poprvé, byl pěstován ještě v roce následujícím, pak v letech 2002-2004 a znovu po dlouhé době se pěstuje v letošním roce, coţ blíţe specifikuje tabulka (Tab.4). Jílek se vyskytoval pouze jedenkrát za dosavadní hospodaření Agrie v roce 1998. O jeteli je poslední zmínka v roce 2001 a o rok později se vytratilo vysévání bojínku. Oves byl naposledy vyséván v roce 2003, hořčice a brambory vymizely ze zemědělsky obhospodařované krajiny roku 2005 a rok 2006 byl konečný pro pěstování lnu a ještě o rok déle se skončilo v osevním plánu i s ječmenem. V posledních čtyřech letech jsou cílovými plodinami ozimá řepka, ozimé ţito, ozimá pšenice doplňovány hrachem a mákem coţ je dobře patrné i na níţe přiloţeném grafu (Graf 3).

31

Tab. 4 Zemědělské využívání krajiny 1996-2011 (uvedeno v ha) Agria Drásov - pobočka Bystřice nad Pernštejnem Rok

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Plodina Ozimá řepka

60

Ozimý ječmen

187

182

129

128

111

83

100

74

162

186

177

40

94

94

62

87

17

87

20

65

103

105

186

143

128

198

216

205

208

189

Jarní ječmen

50

76

Ozimé žito

27

45

65

17

89

70

140

198

218

141

153

144

214

184

158

232

Ozimá pšenice

220

222

168

209

234

160

122

70

68

98

132

135

197

230

238

171

Oves

25

22

32

70

20

35

10

53

Len

35

22

45

56

57

56

55

56

63

105

Brambory

75

70

70

77

59

40

45

45

45

28

Hořčice

26

21

16

30

7

57

42

3

Hrách

130

15

12

46

15

21

47

56

64

104

87

Mák

30

33

39

28

48

41

42

95

112

72

106

Jetel

30

8

8

Bojínek

37

31

37

Ostropestřec

20 28 41

57

800

837

Jílek Σ (ha)

20 53

40

63

40

86

95

781

755

805

101

100

106

34 97

60 745

832

777

789

809

804

805

803

795

797

795

Jílek

850 800 750 700 650 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

Ostropestřec Bojínek Jetel Mák Hrách Hořčice Brambory Len Oves Ozimá pšenice

Rok

2011

2009

2010

2008

Ozimé žito 2007

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

ha

Vysévané a sázené plodiny 1996-2011

Jarní ječmen Ozimý ječmen Ozimá řepka

Graf 3 Osévané plodiny v honitbě Věchnov v letech 1996-2011

32

5.1.4 Vývoj odlovených kusů drobné zvěře a početních stavů v závislosti na zemědělském obhospodařování V roce 1977 honitba Věchnov s celkovou výměrou 650 ha za tři hony odlovila 91 kusů zajíce polního a 130 kusů baţanta obecného, ke kterým je moţno ještě přičíst 20 kusů odchycených a prodaných za účelem zazvěřování. Z těchto údajů je zřejmé, ţe tehdejší stavy drobné zvěře byly na dobré úrovni. Bohatá druhová skladba osévaných plodin, která činila celkem 11 různých druhů vyskytujících se na polních plochách a to především vysoké zastoupení pícnin, obilovin, krmné kapusty, ale i kukuřice, mělo velký význam pro pestrost a hojnost potravní nabídky drobné zvěři. Z hlediska tehdejší zemědělské techniky, která měla ve srovnání s lety dalšími zastaralejší technickou vybavenost, niţší pojezdovou rychlost, sklizeň hospodářských plodin trvala o poznání delší dobu, malý pracovní záběr strojů a částečně i nízká početnost zemědělské techniky, mělo výrazně menší negativní vliv na drobnou zvěř. Tato skutečnost se ovšem závratnou rychlostí měnila. Zemědělství a s ním spojená zemědělská technika doznávalo rychlého rozvoje. K tomu všemu se přidává i narůstající vyuţívání umělých hnojiv a neúměrně vzrůstá i pouţívání chemických přípravků k minimalizaci rostlinných i ţivočišných škůdců, coţ se začalo odráţet i na početnosti zvěře. Intenzifikace zemědělství nabírala stále na síle a příhodné podmínky pro volně ţijící faunu šly na úkor výnosovosti zemědělství. Roku 1985 - 1992 honitba Bystřice nad Pernštejnem začleňovala především honitby dnes známé jako Věchnov a Rodkov o celkové výměře 1757 ha. Zlepšující se mechanizace a vysoká zátěţ prostředí způsobená chemickým ošetřováním zemědělských plodin má za následek prudký pokles odlovených zajíců a baţantů, k těmto nepříznivým faktorům se ještě přidávají nepříznivé klimatické podmínky. Zvěř jakoby si na zhoršující se podmínky částečně zvykla a od roku 1988 začínají odlovy zajíců opět růst, tato skutečnost je dobře patrná z tabulky (Tab.5) a přiloţeného grafu (Graf 4). Odlov baţantí zvěře je také na uspokojivé úrovni. Tento fakt je ovšem podmíněn, oţivováním divokého chovu polokrotkým chovem, tedy odchovem a vypouštěním baţantů do honitby. Zemědělská výroba, co se týče vysévaných plodin, byla téměř stejná jako v letech předchozích, jen se z druhové skladby vyskytující se na polních plochách 33

vytratila krmná kapusta v roce 1987 a objevují se zde nové plodiny jako je len, a od devadesátých let mák a řepka. Druhová pestrost pro drobnou zvěř je stále poměrně příznivá. Tab. 5 Odlov drobné zvěře 1985-1992

Bystřice nad Pernšt.

Rok

Výše odlovu zajíců (ks)

Výše odlovu bažantů (ks)

1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992

117 64 25 95 130 144 166 176

44 72 69 123 90 84 193 158

Odlov v ks

Odlov zvěře v honitbě Bystřice n. P. 1985-1992 200 190 180 170 160 150 140 130 120 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Zajíc Bažant Kachna Liška Prase 1985

1986

1987

1988

1989

1990

1991

1992

Rok Graf 4 Odlov zvěře v honitbě Bystřice nad Pernštejnem v letech 1985-1992

V roce 1993 se utvářely nové honitby a stávající honitba Bystřice nad Pernštejnem zanikla. Vznikly dva nové celky a to honitba Věchnov s výměrou 972 ha a honitba Rodkov s myslivecky obhospodařovanou plochou 832 ha. Převáţnou část zemědělských pozemků od roku 1996 obhospodařuje Agrie Drásov a co se 34

týká honitby, činí tato plocha aţ 560 ha. Zbytek do obdělávané výměry uvedené v tabulce (Tab.4) se nachází z naprosté většiny v honitbě Rodkov. Je tedy zřejmé, ţe zemědělský gigant má rozhodující vliv na ovlivňování přírodních podmínek v honitbě MS Věchnov. Na zbytku zemědělských ploch, tedy na výměře okolo 140 ha, hospodaří soukromí zemědělci, kteří mají své pozemky rozesety při okrajích vesnic Věchnov a Bratrušín. Tyto pozemky jsou téměř kaţdoročně osévány obilninami, jako jsou ječmen, pšenice a v menší míře oves, doplňovány jetelem a travními směskami pro hospodářský dobytek. Agria na začátku hospodařila s poměrně pestrou osevní skladbou, ale jiţ od počátku jejího spravování daných zemědělských ploch bylo zřejmé, ţe má několik hlavních a upřednostněných artiklů, které jsou představovány pšenicí, řepkou, hrachem a mákem doplněné ještě postupně o ţito, coţ je patrné z tabulky (Tab 4). Agria se zabývá pouze rostlinnou výrobou, tudíţ je pro ni rozhodující maximální výnos co nejlépe zpeněţitelných plodin. Její hospodaření je typické v obrovských lánech monotónní plodiny, např. 150 ha řepky vystřídáno další monokulturou např. 150 ha pšenice, a proto je nyní druhová pestrost velmi chudá a krajina je pouze zemědělskou

produkční

plochou

s minimálním

zastoupením

jakýchkoliv

interakčních prvků.

70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Zajíc Bažant

Rok Graf 5 Výše odlovu drobné zvěře v letech 1993-2010

35

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

Kachna 1993

Odlov v ks

Vývoj odlovu drobné zvěře v honitbě Věchnov

Do roku 1995 obhospodařovalo pozemky STZŠ s nezměněnou technologií a agrárním postupem. Prudký pokles v odlovu baţanta obecného je zapříčiněn rozdělením stávající honitby Bystřice na dva nové celky a odchovna baţantů pro doplnění a oţivení divoké populace polokrotkým chovem připadla honitbě Rodkov. V následujícím jiţ udávaném roce 1996 s nástupem zemědělského podniku Agria Drásov je zaznamenán prudký pokles odlovených zajíců. Domnívám se, ţe tento prudký pokles a následný sestupný stav zaječí populace je zapříčiněn z hlediska zemědělství několika okolnostmi. V popředí této pro zvěř nepříznivé situace stojí nástup nové modernější zemědělské techniky s vyšší pojezdovou rychlostí a širším pracovním záběrem, Zetory vystřídaly Johndeery, staré sklízecí stroje (kombajny 514 a 517) byli nahrazeny novými stroji typu Masey Ferguson, Class s 8 m pracovním záběrem. Tyto nové stroje zefektivnily zemědělskou výrobu, z pohledu kombajnů rychlejší sklizeň s minimálními ztrátami. Ţně, které na počátku devadesátých let trvaly i několik týdnů, jsou na přelomu let dvacátých ukončeny za několik málo dní. Ihned po sklizení zemědělských plodin, často i v ten samý den je strniště zapracováno kombinátory. Touto skutečností nastává obrovský šok pro zvěř, která ještě ráno měla potravní nabídku, v které byla především dobře kryta, ale měla i dostatek klidu a ten samý den se podstatná část zemědělské krajiny změní v hnědou neúţivnou pláň. Spousta jedinců také při sklizni zahyne, jelikoţ je rozmetána rychlými stroji, které buď nemají ţádné plašící zařízení anebo jejich účinnost není dostatečná. Dalším dopadem hospodaření Agrie je to, ţe zcela chybí hluboká příprava půdy zastoupena v podobě orby, způsob hospodaření je nastaven na zapracování zbytků předchozí plodiny vysoce výkonnými kombinátory i dvakrát za sebou. Jak je známo orbou se hubí i velké mnoţství neţádoucích rostlin, tedy plevele a také vývojových stádií hmyzích škůdců a hub. Tento fakt nahrazuje zemědělský podnik vysokými dávkami herbicidů, insekticidů a fungicidů, které jsou aplikovány celoplošně a s častými intervaly několikrát v sezóně, jak je patrné z přiloţených tabulek (Tab. 6 a 7). Zajíc polní ţije v zemědělské krajině a v těchto chemicky ošetřených lánech polí se neustále pohybuje, chemické přípravky mu ulpívají na srsti a zajíc, který se olizuje nebo líţe vodu v podobě kapek rosy, chemické látky vstřebává.

36

Tab. 6 Chemické ošetřování obilovin v zemědělském roce

Obiloviny Herbicidy

Insekticidy

Fungicidy

Ţito Pšenice

1x proti chundelce + dvouděloţné v obilovinách 50% proti pcháči 50% proti pýru 1x v době před květem 1x na podzim - přenašeči viróz 2x na jaře - přenašeči viróz (mšice) 2x v sezóně

Tab. 7 Chemické ošetřování řepky, hrachu a máku v zemědělském roce

Řepka Herbicidy Insekticidy

1x na podzim 2-3x podle tlaku škůdců stonková ocurana

Fungicidy

těsně před květem šešulová ochrana 1x na podzim 1x v květu

Hrách Herbicidy Fungicidy

1x 1-2x

Mák Herbicidy

1-2x

Fungicidy

1-2x

Neopomíjeným hlediskem jsou umělá hnojiva, jejichţ důleţitost je pro dosaţení maximálního hektarového výnosu z pohledu hospodařícího subjektu nezbytná. Umělá hnojiva jsou aplikována především postřikovacími stroji a to při tzv. hnojení na list. Nebo v menší míře rozhozením dusíkatých hnojiv na plochu. První hnojení začíná jiţ brzy na jaře pro dodání dusíku především řepce, ale i obilovinám. Hnojení pokračuje téţ v častých intervalech aţ do konce června. Z následujících tabulek (Tab. 8 a 9) je moţné vyčíst mnoţství a druh pouţívaných hnojiv a mikroprvků pro jednotlivé plodiny. Negativním vlivem pouţívaných umělých hnojiv je, ţe jsou neustále kaţdoročně přidávány a jejich velké mnoţství, nadbytky jsou vyplavovány do podzemních vod, coţ má negativní dopad na celý ekosystém.

37

Tab. 8 Množství aplikovaných hnojiv v zemědělském roce

P205 K2O N

45 kg/ha 60 kg/ha 150 kg/ha 110 kg/ha

10 kg/ha Mg 10 kg/ha Mg 10 kg/ha Mg 10 kg/ha Mg

Řepka

P205 K2O N

45 kg/ha 80 kg/ha 190-210 kg/ha

10 kg/ha Mg 10 kg/ha Mg 10 kg/ha Mg

Mák

P2O5 K N

45 kg/ha 60 kg/ha 90 kg/ha

10 kg/ha Mg 10 kg/ha Mg 10 kg/ha Mg

Hrách

P2O5 K

30 kg/ha 30 kg/ha

10 kg/ha Mg 10 kg/ha Mg

Obiloviny Pšenic Ţito

Na jedné polovině ploch zapracování rozdrcené slámy Tab. 9 Druhy hnojiv a dodávaných mikroprvků

N hnojiva

LAV SAM MOČOVINA DASA

Mikroprvky

B,Cu,Zn,Mn,Mo

Jako další faktor negativního vlivu velkoplošného zemědělství je ten, ţe zemědělské subjekty mají povinnost udrţovat okolí produkčních ploch ve stavu, aby bylo zamezeno šíření neţádoucích rostlin a dbát na estetiku krajiny. To vede k tomu, ţe jsou kaţdý rok po sklizni mulčovacími stroji se záběrem dva metry obsečeny všechny okraje polních cest, mezí, lesů a tím zemědělská krajina dostane podobu holé mrtvé planiny, protoţe všechny keříky, malé pionýrské stromy, byliny a vše ostatní je odstraněno. Z výše uvedených informací je zřejmé, ţe zemědělská výroba má v honitbě Věchnov značný vliv na přírodní podmínky, a tudíţ i na ţivotní podmínky pro drobnou zvěř. S nástupem hospodaření zemědělského gigantu Agrie Drásov nastal úpadek v odlovu drobné zvěře a s tím plně souvisejícími početními (kmenovými) stavy. Stavy drobné zvěře jsou na stále niţší úrovni, coţ ve srovnání s potravní nabídkou, tedy pestrostí plodin na zemědělské půdě plně koresponduje a zdá se, ţe 38

tento vliv doprovázený i způsobem obhospodařování souvisí s populační dynamikou zajíce i baţanta. Statistické vyhodnocení negativní vliv zemědělství potvrzuje, pěstované bloky obilovin působí nepříznivě na zajíce polního, jelikoţ pro £ = 0,05 dosahuje index korelace hodnoty -0,683, coţ znamená čím méně hektarů obilovin, respektive s menšími vysévanými bloky obilovin, nastanou příznivější podmínky pro zajíce a pozitivně se to podepíše na jeho stavech. U technických plodin je index korelace ještě více vypovídající, jelikoţ dosahuje hodnoty u zaječí zvěře 0,890. Je tedy zřejmé, ţe obrovské lány technických plodin zajíci vůbec nevyhovují a značně negativně působí na jeho denzitu. Pestrost vysetých plodin má na zajíce pozitivní vliv v tom, ţe čím pestřejší bude osevní skladba v závislosti na velikosti ploch, tím vyšší budou i stavy zajíce polního, čemuţ napovídá korelace v hodnotě 0,489. Zastoupení obilovin a technických plodin nemá statistickou průkaznost pro zvěř baţantí, jelikoţ index korelace pro obiloviny a baţanta je v hodnotě 0,075 a technické plodiny jsou ze statistického hlediska na početních stavech baţanta zanedbatelné 0,093. Druhová pestrost osetých plodin pro baţanta obecného, téţ není statisticky významná a korelace je ve výši -0,103. Luštěniny a okopaniny nevykazují statistickou průkaznost ani u zaječí či baţantí zvěře. Kachna nebyla ze zemědělského hlediska statisticky šetřena, jelikoţ její ţivotní prostředí nesouvisí přímo se způsobem obhospodařování krajiny. Odlovu baţanta obecného se MS Věchnov od roku 2007 do roku 2009 nevěnovalo pro jeho velice nízké stavy, pohybující se pod hranicí stavů minimálních. V roce 2010 po dohodě s drţitelem honitby bylo nakoupeno 20 kohoutů za účelem odlovu na společném honu, takţe do zbytků divoké populace ţijící v honitbě nebylo zasahováno. Baţantí zvěř nebyla vůbec lovena v roce 2005, protoţe v daném roce se uskutečnil nákup a vypuštění pěti jedinců zaječí zvěře v poměru 1:4 ve prospěch samic a tudíţ se neuvaţovalo v daném roce se společnými lovy pořádanými na zaječí a baţantí zvěř.

39

5.2 Predační tlak v honitbě Věchnov Jak uvádí tabulka (Tab. 4), odlov predátorů nabýval pozvolna na významu. Je to způsobené také tím, ţe tehdejší myslivci se v péči o drobnou zvěř značně realizovali a dlouholetá práce s tlumením výskytu predátorů, v kterých v té doby viděli největší nebezpečí pro ohroţení početních stavů zvěře drobné, se pozitivně odráţela na jejím výskytu. S nástupem odlišných způsobů v obhospodařování zemědělské krajiny, se početní stavy predátorů začaly zvyšovat. Počínaje u lišky obecné, která byla druhem ţijícím z větší části v lesních komplexech a do polních úseků vyráţela především za dostupnější potravou, tak se s rozvojem velkoplošného zemědělství, s tím souvisejícím vzrůstem počtu hraboše polního a jiných myšovitých a nárůstem zájmu o turistiku, sběr lesních plodů, hub atd., začala liška stěhovat do polních honiteb především v období vegetace, kde nalezla nejen klid, ale i značné krytové a potravní zabezpečení a mohla zde bezstarostně vyvést i svá mláďata. Tento predátor ovlivňuje nejvíce především přírůstek drobné zvěře a to tím, ţe v období odchovu mláďat se široce specializuje a ovlivňuje mladou zvěř drobnou, u zvěře starší plní roli zdravotní policie. Kun v posledních patnácti letech nebývale přibylo, a to díky jejich příhodným podmínkám pro ţivot, především u kuny skalní, jejíţ ţivotní prostředí se velmi často protíná s nevyuţívaným starým lidským obydlím a zemědělskými usedlostmi, ale i ve velkoměstech je tento ţivočišní druh hojně přítomný, coţ svědčí o její velké přizpůsobivosti. Jedna kuna dokáţe zdecimovat ve svém loveckém teritoriu veškeré snůšky drobné zvěře, ať uţ se jedná o zvěř baţantí, nebo o koroptve a kachny, avšak nepohrdne ani malým zajíčkem nebo dokonce srnčetem jak je známo o kuně lesní. Důleţitým a mnohdy opomínaným činitelem, který také značně ovlivňuje stavy všech zástupců drobné zvěře, ale i zpěvného ptactva je kočka domácí, tedy toulavé kočky. Kočky lze označit za zabijáka, který páchá škody na volně ţijících ţivočiších z podstatné míry z lovecké zábavy a nikoliv z potřeby uspokojit své potravní poţadavky.

40

Liška Kuna

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

Prase 1993

Odlov v ks

16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Odlov predátorů a černé zvěře v honitbě Věchnov

Rok Graf 6 Vývoj odlovu jednotlivých predátorů

Z grafu (Graf 6) je zřejmé, ţe odlov lišky obecné od roku 1994 má převáţně rostoucí tendenci, výkyvy jsou zapříčiněny faktem, ţe v honitbě MS Věchnov chybí obecný zájem o tlumení početnosti zákonem dovolených predátorů a odlovu se věnuje jen hrstka členů a ostatní lišku odloví, jen při náhodném setkání. U odlovu kun je z hlediska členů situace obdobná a záznamy o výši odlovu do roku 2007 nebyli dostupné, jelikoţ nebyly ani uváděny a pohybovaly se v číslech spíše zanedbatelných. Prase divoké, které navštěvuje tuto honitbu především v období vegetace, kde hledá potravu v komplexech řepky, hrachu, pšenice a ţita, coţ mu poskytuje i výborné krytové podmínky má zajisté vliv i na drobnou zvěř, která v tomto období vyvádí svá mláďata a právě u přírůstku černá zvěř páchá největší škody. Odlovu prasete divokého se v této honitbě věnují od roku 2008 a období, kdy je zde tato zvěř lovena, spadá především od předjaří do pozdního léta. Od roku 2005 se pravidelně vyskytuje v honitbě jeden aţ tři páry druhu motáka pochopa. Tento druh nebyl nikdy před tím v blízkém okolí spatřen a jeho početní stavy narůstají. Jedná se o velmi vytrvalého lovce, který od brzkých ranních hodin polétává nízko nad polními celky a loví, mimo jiné, i mláďata drobné zvěře, čímţ značně ovlivňuje její přírůstek. Spolu s motáky se stále častěji objevují krahujci a jestřábi, ale také krkavci a o rostoucích počtech kání lesních není třeba se ani zmiňovat.

41

5.2.1 Omezení predačního tlaku a vyhodnocení V celé honitbě máme pouze tři umělé a dvě přírodní nory, které jsou pozorovány a případní návštěvníci, především lišky, jsou zde loveni. Úspěšnost však není příliš vysoká. V roce 2009 byly zakoupeny 3 kusy lapacích zařízení pro odchyt predátorů, přičemţ zde byli uloveni 1 jezevec, 2 lišky a jedna kuna. V následujícím roce 2010 se zakoupily další tři kusy lapacích zařízení a bylo zbudováno šest sklopců, to vše bylo instalováno do honitby a výsledek byl následující: 5 lišek, 1 jezevec a 4 kuny. Je zajímavé, ţe pět z šesti lapacích zařízení bylo umístěno do blízkosti polních ploch a úspěch se dostavil u všech, pouze jedno lapací zařízení je umístěno v lesním komplexu a zatím zde nebyl zaznamenán odchyt ţádného z predátorů. Porovnáním grafů (Graf 5 a 6) zjistíme, ţe zatímco odlov drobné zvěře neustále klesá, odlov predátorů naopak stoupá. Tím je zřejmá vyšší početnost těchto predátorů, kteří mají v intenzivně vyuţívané zemědělské krajině dostatek potravy a příhodné podmínky pro ţivot. Zároveň roste jejich zátěţ a přímý vliv na drobnou zvěř, která má v této krajině jiţ tak ztíţené podmínky. Ze stránky statistické poukazuje korelace mezi zajícem polním a liškou obecnou na hodnotu -0,637, coţ si lze vysvětlit následovně: čím méně se uloví lišek, tím bude více zajíců. Nutno uvést, ţe na klesající početní stavy, a tudíţ i odlovené počty zaječí zvěře má vliv mnoho jiných jiţ uvedených, či dále rozvedených faktorů a danému výsledku, téţ nahrává fakt, ţe odlovu lišky obecné je za posledních několik let v šetřené honitbě věnována zvýšená pozornost. Statistická závislost mezi baţantem a liškou není prokazatelná a korelace je na hodnotě 0,285. Přímá závislost, je ale mezi kachnou a liškou, kde index korelace dosahuje hodnoty 0,546 a tento výsledek nastiňuje skutečnost, ţe čím více se uloví lišek, tím pozitivněji se to podepíše na stavech kachny divoké. Všechny hodnoty jsou uváděny pro £ = 0,05, tedy pro 95% interval spolehlivosti.

42

5.3 Závislost průměrných ročních teplot na odlovu a početnosti drobné zvěře v honitbě Věchnov

70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Odlov zajíců Odlov bažantů 7,23˚C

8,56˚C

8,89˚C

8,78˚C

7,61˚C

7,24˚C

6,74˚C

7,15˚C

7,73˚C

7,32˚C

8,58˚C

7,96˚C

7,87˚C

7,16˚C

6,11˚C

Odlov kachen 7,22˚C

Odlov v ks

Závislos průměrných ročních teplot na odlovu zajíců,bažantů a kachen

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/ø Teplota Graf 7 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na průměrných ročních teplotách

Za meteorologicky sledované období 16 let je průměrná roční teplota přímo pro honitbu Věchnov 7,63 °C. Z grafu (Graf 7) je patrné, ţe pohybuje-li se teplota v rozmezí ± 0,5 °C, nemá tato výchylka přímý vliv na počet odlovených zástupců drobné zvěře, jak je tomu například v letech 2001 aţ 2003. Zatímco chladné období let 1996 a 2004 se vyznačuje poklesem v odlovených kusech a to v roce 1996 podstatně rapidním. Vyšší průměrné teploty roku 2000 a let 2007-2009 mají také tendenci pro stavy zaječí a baţantí zvěře spíše sestupné, ale kachně vyšší teploty vyhovují. Nelze přesně říci, jaký vliv mají průměrné roční teploty na početnost vybraných druhů zvěře, jejich stavy jsou ovlivňovány širokým spektrem faktorů, které mohou mít podstatnější význam v setrvalém poklesu početních stavů, ale průměrné roční teploty jsou jedním z těchto faktorů. Z hlediska statistického, pro £ = 0,05 průměrná roční teplota pro zvěř zaječí a baţantí není statisticky průkazná. U zajíce polního dosahuje index korelace hodnoty -0,232 a u baţanta obecného -0,223. Průměrné roční teploty jsou však významné pro kachnu divokou, kdy je index korelace na hodnotě 0,534, je moţné tedy z pohledu statistického konstatovat, ţe z hlediska průměrných ročních teplot s rostoucími teplotními hodnotami, budou vyšší početní stavy kachny divoké. 43

5.4 Závislost celkového mnoţství ročních sráţek na odlovu a početnosti drobné zvěře v honitbě Věchnov Stejně jako u průměrných ročních teplot je mnoţství sráţek sledováno po dobu 16 let a za tuto dobu jsou průměrné roční sráţky vypočteny pro honitbu Věchnov na hodnotu 700 mm. Z přiloţeného grafu (Graf 8) vychází, ţe suššími roky oproti průměru byly léta 1995, kdy ovšem odlov zajíců byl na vysoké úrovni a tento negativní vliv sucha se projevil spíše aţ v roce následujícím. Dalším suchým rokem je rok 2008, kdy počet odlovených zajíců odpovídal tříletému průměru honitby. Naproti tomu na sráţky bohatými roky jsou léta 2000 a 2002, ve kterých odlovy zajíců a baţantů byly na totoţné úrovni a ani roky následující nebyly ovlivněny nijak negativně. Mezi sráţkově nadprůměrné se řadí ještě rok 2009. Baţantí zvěř se v tomto roce nelovila a se zajícem byla situace obdobná jako v případě suchého roku 2008. Voda jako jeden ze základních sloţek ţivota je nedílnou součástí i pro ţivot drobné zvěře. Z grafu (Graf 8) je tedy patrné, ţe suchá léta se odrazila negativně na vývoji populace zvěře zaječí a baţantí, oproti tomu sráţkově nadprůměrné roky neměly zásadní vliv na odlov této zvěře a stavy se vyvíjely ze širšího pohledu v závislosti na dlouhodobém trendu a i v případě korespondence ročních sráţek a počtu odlovených kusů je populační dynamika ovlivněna širokou škálou negativních faktorů. U kachny není patrná uţší spojitost na mnoţství sráţek. Hodnoty řešené pro £ = 0,05 nejsou u celkového mnoţství ročních sráţek statisticky průkazné a index korelace dosahuje u zajíce hodnoty -0,104, u baţanta 0,0385 a u kachny 0,084.

44

Odlov zajíců Odlov bažantů 596 mm 635 mm 733 mm 817 mm 745 mm 823 mm 623 mm 823 mm 549,5 mm 711 mm 657 mm 744 mm 751 mm 516 mm 798,5 mm 676 mm

Odlov v ks

65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Závislost celkových ročních srážek na odlovu zajíců,bažantů a kachen

Odlov kachen

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/Srážky Graf 8 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na celkových ročních srážkách

5.5. Závislost počtu dní se sněhem na odlov a početní stavy drobné zvěře v honitbě Věchnov

Průměrný počet dní se sněhem činí za dobu sledování 79 dnů, coţ odpovídá horní hranici klimatické oblasti MT9 jak uvádí (Quitte, 1975). Dle níţe uvedeného grafu (Graf 9) lze usuzovat nad negativním vlivem dlouhé zimy, tudíţ na vysoký počet dnů se sněhovou pokrývkou z pohledu odlovu drobné zvěře. V roce 1996 nastal prudký pokles odlovu drobné zvěře oproti roku předcházejícímu i let následujících. To samé je i v případě roku 2005, v kterém se sice společné lovy na zaječí a baţantí zvěř nekonaly z důvodu jiţ zmiňovaného zazvěřování, ale pokles v odlovu je patrný i v roce 2006, kdy se vyskytovala sněhová pokrývka také poměrně dlouho. Rok 2010 byl opět ve znamení tuhé zimy, a tudíţ poklesl i odlov zajíců na počet 1 kusu a baţantí zvěř měla významný nárůst v odlovu z důvodu také jiţ zmiňovaného nákupu kohoutů z baţantnice za účelem odlovu a divoká populace se vůbec nelovila. Je moţné předpokládat, ţe úbytek početních stavů drobné zvěře bude i v nynějším roce 2011, jak se tomu stalo v roce 1996, potaţmo v roce 1997. Roky s průměrnou a podprůměrnou hodnotou dní se sněhovou pokrývkou se na konci devadesátých let vyznačovaly s mírným 45

vzestupem odlovených jedinců a lze tedy předpokládat, ţe i početních stavů zvěře. V letech dvacátých se tyto průměrné nebo z větší části podprůměrné roky na sněhovou pokrývku vyznačovaly u zaječí zvěře spíše se stagnací a u baţantí zvěře je zaznamenán mírný nárůst v odlovu, tudíţ i v početních stavech. Je patrné, ţe dny se sněhovou pokrývkou mají vliv na odlov potaţmo na početní stavy drobné zvěře. U zajíců chladné počasí a dlouhotrvající sněhová pokrývka v jarním období měla dle mého názoru podstatný a to negativní vliv na první vrhy tzv. březňáků, kde byly zřejmě zaznamenány vysoké ztráty. Kachna divoká nemá tak významné a z grafu pozorovatelné niance, jak je tomu u ostatní zvěře drobné. Statistika je opět neprůkazná z pohledu počtu dní se sněhovou pokrývkou na odlovech respektive na stavech drobné zvěře. Index korelace u zaječí zvěře dosahuje hodnoty 0,13, u baţantí zvěře 0,18 a u kachny je korelace také neprůkazná s hodnotou -0,06.

Odlov v ks

Závislost odlovu zajíců,bažantů a kachen na počtu dní se sněhovou pokrývkou 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Odlov zajíců Odlov bažantů Odlov kachen 93 135 85 65 72 58 64 53 65 71 107 94 59 35 84 117 93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/Dny se sněhem

Graf 9 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na počtu dní se sněhem

46

5.6. Turistické a dopravní zatíţení honitby Věchnov Šetřené honební pozemky přiléhají západní a severozápadní částí k městu s počtem obyvatel přesahujícím deset tisíc nazývajícím se Bystřice nad Pernštejnem. K tomuto městu vede Věchnovský potok, který při průtoku okrajem města (úsek cca 1 km), je obklopen bujnou vegetací s výskytem tzv. palaší, olšových a vrbových porostů, které jsou jako by předurčené pro ţivot drobné zvěře, především baţantí. Jenomţe v přímé blízkosti města jde o problém, jelikoţ tato lokalita je velmi často a hojně vyuţívána chovateli psů jako vycházková trasa do přírody. Právě nezodpovědnost a laxní přístup lidí k dnešní přírodě, zapříčiňuje fakt, ţe zvěř se této lokalitě spíše vyhýbá z příčiny neklidu, častého rušení hlukem, vyhánění domácími mazlíčky a znečištění odhozenými odpadky neukázněnými návštěvníky krajiny. Severně asi šest set metrů od obce Věchnov se nachází fotbalové hřiště, které je po nedávné celkové rekonstrukci a vede k němu asfaltová cesta. Hřiště se nachází přímo v „srdci“ honitby, obklopené lesem, loukami a poli se zachovalými segmenty mezí a remízků. Právě celotýdenní vytíţenost tohoto sportovního areálu i ve večerních a nočních hodinách, kdy probíhají bouřlivé oslavy od jara do podzimu, je příčinou neustálého rušení zvěře. Navíc má vybudovaná asfaltová cesta za následek i střety zvěře s motorovými vozidly. Dále se v úseku Machlice nachází letní tábor, který přes prázdniny nabízí dětem z měst bohaté vyţití v přírodě. Tábor je vzdálen asi čtyři sta metrů východně od fotbalového hřiště a nachází se na louce, obklopen začínajícím komplexem lesa. Vznikly zde stavby typu chatek a roubenek přímo na lesních pozemcích, které jsou vyuţívány majiteli z Brna i v zimním období, a tudíţ zvěř nemá v tomto úseku moţnost úkrytu a klidu i z toho hlediska, ţe psi a kočky majitelů těchto nemovitostí se pohybují v širokém okolí volně. V úseku Ţelezinka nedaleko od tábora je rekonstruovaná chata Uranových dolů Dolní Roţínka, která je pronajímána širokému spektru zákazníků na různé rodinné oslavy. Opět je zde vybudována příjezdová asfaltová cesta a chata je na okraji lesů a luk honitby, vzdálena asi tři sta padesát metrů od vesnice Věchnov. Je vyuţívána celoročně, takţe se jedná o další část honebních pozemků, které jsou neustále vyrušovány.

47

Mezi obcemi Věchnov a Bratrušín je zbudováno paintbolové hřiště, ke kterému vede příjezdová cesta okolo mokřadu a palaší a toto paintbolové hřiště je na okraji asi dvouhektarového lesa dále obklopeno loukami a poli. Hřiště je intenzivně navštěvováno, ale návštěvnost je hojná i proto, ţe je zde zprovozněn přístřešek s občerstvením a přistavena maringotka pro přespání. Tak jako ve většině honiteb republiky není ojedinělostí se v houbařské sezóně setkat s náruţivými vyznavači tohoto koníčku, či sběrači lesních plodů v jakoukoliv neočekávanou ať velmi brzkou nebo pozdní hodinu. Velkou měrou k rušení zvěře přispívají také zimní sporty, z nichţ je na prvním místě běţecké lyţování. Lidé často plánují své lyţařské trasy přes lesní celky, remízky, závětří zbytku mezí, kde nejsou tolik ovlivňováni např. studeným a mrazivým větrem a u přikrmovacích zařízení si dají oddech a něco k snědku. Tím dochází k neustálému rušení zvěře a vyhánění z krytových lokalit a míst, kde myslivci předkládají potravu zvěři v době strádání. Celá honitba je protkaná spoustou velmi dobře sjízdných cest, mezi poli i lesy, a proto není obtíţné se kamkoli dostat autem, čehoţ vyuţívají všichni návštěvníci přírody, především vyznavači motocyklového „sportu“, kteří prohánějí své stroje po kaţdé lesní i polní cestě, ale i po zasetém nebo sklizeném poli, po jakékoli louce, ale i po mýtních porostech v lesních úsecích. Při severním okraji honitby prochází silnice druhé třídy, ze západní strany se nachází silnice směrem na Dolní Roţínku, dalšími silnicemi je komunikace vedoucí přímo středem honitby obce Věchnov a spojovací silnice s obcí Bratrušín. Vyjma dopravní spojnice na Dolní Roţínku jsou všechny komunikace spojujícími segmenty mezi městy Bystřice nad Pernštejnem a Brnem. Jedná se o střední vyuţití těchto komunikací, ale u silnice druhé třídy je toto zatíţení o poznání vyšší, jelikoţ se zde koncentruje i kamionová doprava. Z daných informací je zřejmé, ţe neodmyslitelně dochází ke střetům zvěře s dopravními prostředky. Drobná zvěř není příliš častou obětí těchto střetů z důvodu jejich nízkých stavů. Počty sraţené zvěře drobné se ročně pohybují okolo deseti jedinců, coţ v této nízké početní populaci je i tak dost vysoké číslo.

48

5.7. Myslivecké hospodaření v honitbě Věchnov Myslivecká činnost je jednou ze stěţejních faktorů, jak lze pozitivně či negativně ovlivnit vývoj početních stavů jakékoli zvěře počínaje zvěří zaječí či baţantí. V případě MS Věchnov, ač se výměrou jedná o honitbu spíše menší aţ střední, neustále je kaţdým rokem pořádán nejeden famózní hon, při kterém je protlačena podstatná část honitby, se slovy: ,,Je to příleţitost k setkání a pobavení myslivecké společnosti.“ Pro časté námitky současného hospodáře, ţe početní stavy drobné zvěře kolísají na hranici minimálních stavů nebo spíše pod její hranicí, tak častá odpověď uţivatele honitby zní: ,,Mají to seţrat lišky?“ Samozřejmě je hon jednou z moţností společenského vyţití, setkání, pobavení, ale neměl a nemůţe se uskutečňovat v podmínkách a početních stavech drobné, jaké jsou v honitbě Věchnov. Tento nemístný argument o lišce je jen vystiţením toho, ţe většina myslivců nemá zájem o odlov predátorů, kteří se svojí aktivitou podílejí na populační dynamice především drobné zvěře a tzv. myslivci z ulovení predátora nemají okamţitý uţitek a ţádný hmotný přínos ve formě např. zvěřiny. Tlak členů mysliveckého sdruţení spočívá v tom, ţe jsou záměrně nadhodnocovány stavy drobné zvěře, aby se právě mohly konat nesmyslné hony na poslední zbytky zástupců této zvěře. Je škoda, ţe zástupci orgánu státní správy nevyuţívají své moţnosti účastnit se sčítání zvěře, coţ by vedlo dle mého názoru k objektivnějšímu posouzení skutečných stavů. Jelikoţ intenzivní velkoplošné zemědělství na studovaném území nejvíce ovlivňuje přirozené biotopy zvěře, jejich potravní, krytovou, klidovou nabídku ale i její zdravotní stav, je právě úkolem a povinností myslivců, která je dána i legislativně, vytvářet příhodná prostředí pro ţivot zvěře. Myslivci dříve narození jsou stále ještě zvyklí ze zvěře a myslivosti spíše brát neţ dávat, a to se odráţí v jejich nasazení a snaze chtít něco prospěšného udělat pro zmiňovanou zvěř. Je to moţná i problém toho, ţe myslivecké sdruţení je tvořeno z šedesáti procent členy, kteří nevlastní honební pozemek, a proto nebo spíše právě proto nemají k honitbě a v ní ţijící zvěři takový přístup, jakoţ i myslivci, kteří nevyrůstali v mysliveckých rodinách a nebyli vedeni k lásce k přírodě a ke zvěři. Lovecký lístek si udělali za účelem hladu po zvěřině, případně po trofeji a myslivecké tradice, etika a čest jim nejsou vlastní. 49

5.8. Hrozba onemocnění V roce 1995 se objevilo u zaječí zvěře onemocnění zvané tularemie. Onemocnění zajisté nepřineslo nic dobrého pro sniţující se stavy zaječí zvěře a jak je patrné z grafu (Graf 5), nastalo další prohloubení úbytku odlovené zvěře zaječí, tedy i jejich početních stavů. Ulovená zvěř od té doby po dobu pěti let byla vyšetřována odběry barvy na tuto závaţnou chorobu. Od roku 2002 jiţ není prováděno vyšetřování zaječí zvěře na tularemii, nic méně můţe být pravděpodobné, ţe se v honitbě Věchnov toto onemocnění stále vyskytuje, jelikoţ bylo prokázáno v okolních honitbách. U predátorů, především lišky obecné, se v šetřené honitbě v roce 2010 prokázalo onemocnění zvané prašivina (svrab zákoškový), které se společně s tasemničkou liščí (echinokokózou) stává stále více diskutovaným a objevujícím se onemocněním v okrese Ţďár nad Sázavou. Tato onemocnění sice přímo neohroţují drobnou zvěř, ale jsou hrozbou a nebezpečím pro domácí zvířata, především psy a kočky, ale jistou hrozbu představují i pro člověka. V liščí populaci, by však výskytem prašiviny mohlo dojít ke sníţení jejich stavů.

5.9 Činnost a moţnosti zlepšení pro drobnou zvěř Existuje široké spektrum moţností, jimiţ lze kladně ovlivnit a do jisté míry i eliminovat negativní faktory působící na zaječí a baţantí populaci. Jak jiţ bylo zmíněno, myslivecká péče je jedním z důleţitých činitelů, kterým lze nepříznivou situaci alespoň částečně změnit. V roce 2008 bylo vybudováno a rovnoměrně po honitbě rozmístěno 28 přikrmovacích zařízení určených pouze pro drobnou zvěř jako jsou baţanti, zajíci a také koroptve. Zásypy jsou vybudovány na okrajích lesů, remízků, mezí nebo ve vzdálenosti do sta metrů od zásobníků krmiva pro zvěř srnčí. Zamezení přístupu spárkaté zvěře je v tom, ţe tyto zásypy jsou vybudovány jako ohrádky, anebo jsou otlučené do kola s 20 cm horizontálně řazenými prostory nad sebou pro přístup drobné do těchto zařízení. Otvory jsou situovány po celém obvodu zásypů, aby v případě nebezpečí byl zvěři umoţněn dostatečný únikový prostor. V těchto zásypech se v oblasti výskytu baţantí zvěře 50

přikrmuje celoročně a většina zaječích zásypů nabízí jadrné krmivo od poloviny srpna do poloviny dubna. V roce 2009 proběhla diskuze s vedoucími pracovníky zemědělského subjektu Agria Drásov o moţnosti realizace biopásů v komplexech řepky a ostatních jimi vyuţívaných plodin. Bohuţel návrh byl rázně odmítnut, coţ se opakovalo také o rok později. Nicméně byly pro tuto honitbu vyčleněny dva pozemky, kaţdý zhruba o výměře 0,4 ha, na vybudování mysliveckých políček a v roce 2010 byla tato políčka realizována. Na jedné lokalitě byla vyseta travní směs s jetelem a vojtěškou, dále pak v pásech kukuřice a ječmen s ovsem. Na druhém určeném prostoru byl oset ječmen, který se však nezdařil a byl potlačen pýrem a ostatními plevelnými rostlinami. V letošním roce se bude s realizací políček pokračovat. Pro rok 2011 se dále podařilo se společností Agria vyjednat vysázení stromořadí podél polní cesty v úseku Němčiny. Tato cesta se nachází mezi dvěma mohutnými bloky zemědělské plochy, kde se nevyskytuje ţádná mez, či kousek lesa. Dle mého názoru by tento prvek přinesl, alespoň zastavení tzv. rozorávání okrajů cesty, která se rok od roku zuţuje a nebude trvat dlouho a moţná i zanikne. Okraj bude vysázen plodonosnými dřevinami, především duby, třešně, jírovce a případně i lípy nebo keře. Pro nezájem členů mysliveckého sdruţení bude obtíţné tuto výsadbu svépomocí realizovat. Jak jiţ bylo v kapitole 5.2.1 zmíněno, absenci zájmu o eliminaci predačního tlaku nahrazuje z velké části instalace šesti lapacích nor a šesti sklopců. Myslím si, ţe za necelé dva roky po instalaci se tato odchytová zařízení velice osvědčila a jsou velkým přínosem pro eliminaci predátorů.

51

6 Diskuze Příroda v období kolektivizace zemědělské výroby doznala velké změny. Z krajiny téměř vymizely křoviny, meze mezi zemědělskými plodinami, stromořadí podél cest, ale i mokřady, které zvěři poskytovaly dostatek krytu, klidu, potravy, ale i vody, jak shodně zmiňuje Marada (2011) a Zabloudil (2006). Zásadní vliv na jednotlivé sloţky ţivotního prostředí má dle Marady (2011), téţ pouţívání chemických přípravků na ochranu hospodářských rostlin a s tím spjaté i pouţívání syntetických hnojiv, které ve velké míře přetrvává dodnes a také negativní agrotechnické postupy v přírodě a krajině jsou prováděny daleko intenzivněji a ve větším rozsahu se širokozáběrovými bezorebnými technologiemi s pracovními záběry přesahující i 10 metrů. Mohutné bloky půdních celků vybudované za dob kolektivizace a v dnešní době intenzivně zemědělsky vyuţívané jsou osévány výnosnými plodinami, představovanými obilovinami a technickými plodinami i na více let po sobě. Udrţování okrajů produkčních ploch a částečně nevyuţívaných ploch je pod podmínkou udrţování v čistém stavu vyplácena státní finanční podpora. K prvnímu sečení dochází v období kladení mláďat, které často zůstávají za oběť rychle jedoucím strojům a na podzim, kdy by mohla zarostlá plocha slouţit částečně jako kryt zvěři, je posečena podruhé, jak uvádí Zabloudil (2006). Tento názor podporují také výsledky předkládané bakalářské práce, kdy na zimní období dostává zemědělská krajina kompaktní vzhled planiny a je prakticky nemoţné započetí jakékoliv sukcese, tedy růstu pionýrského dřevinného nebo keřového krajinotvorného prvku, například při okraji cest. Zemědělské hospodaření patří mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující biodiverzitu. Dle Marady (2007), intenzivně hospodářsky obdělávaná krajina je málo zastoupena stanovišti pro planě rostoucí druhy rostlin a krytů, předurčených jako tzv. potravní základny pro volně ţijící ţivočichy včetně zvěře. Důkazem je úbytek zvěře, jako je zajíc, baţant a koroptev, závislé na drobných plochách rozptýlené zeleně, polních okrajích a podstatně niţší intenzitě zemědělství. Hlavní příčinou tohoto způsobu obdělávání půdy je zejména nedostatek potravy v blocích s monotónními plodinami v letních měsících po sklizni, ale i během zimování, nedostatek úkrytů a způsob hospodaření, který vede k destrukci snůšek nebo

52

mladých jedinců ptáků, ale i zajíců. Všem těmto faktům je honitba Věchnov vystavována, coţ především u zajíce polního potvrzují i statistická data. Zaječí zvěř je vzhledem k teplotám velice přizpůsobivá. Vliv průměrné roční teploty tedy nemá tak velký dopad na vývoj početních stavů zaječí zvěře, ale dostatek slunečných dnů můţe pozitivně ovlivnit pohlavní aktivitu i zdravotní stav zvěře, jak uvádí Kučera a Kučerová (2002). Zásadně větším negativním dopadem na populační dynamice se podílí celkové mnoţství sráţek, které při dlouhotrvajících vlhkých podmínkách zapříčiňuje prochladnutí a úhyn především mladé zvěře zaječí, ale i baţantí a koroptví. Největší vliv na zaječí populaci ze sledovaných klimatických činitelů má počet dní se sněhem. Dle tohoto ukazatele roky bohatší na sníh jsou pro drobnou zvěř větším problémem, neţli trvající mrazy. Střídající se oblevy s mrazy a sněhovou pokrývkou zamezí vlastně drobné zvěři přístupu k potravě, a ta je tak téměř zcela závislá na myslivecké péči, coţ potvrzuje i Kučera a Kučerová (2002). Z meteorologických dat se jako významná data ovlivňující stavy drobné zvěře ukázalo spolupůsobení např. sráţek a teplot, nikoliv jednotlivé meteorologické vlivy, jak uvádí Zelinka a Karásek (2010). Zde uvedená statistická zjištění přímo popsané údaje nepotvrzují. Nejvíce lišek se nachází v honitbách leso-polního s přechodem do polního charakteru s návazností na lesní celky, kde má tento druh příhodné podmínky jak potravní, tak reprodukční, a tudíţ tedy páchá značné škody na zvěři drobné, především v době odchovu mláďat. Nárůst početních stavů tohoto predátora je patrný od devadesátých let a do současné doby neustále tyto počty rostou na úkor drobné zvěře. Obdobná situace je i u zvěře černé, jejíţ početní stavy neustále narůstají. Tento fakt je zapříčiněn příhodnými zemědělskými podmínkami, které jí poskytují dostatek krytu, klidu, ale i potravy a lov, tedy alespoň částečná eliminace lišky a černé zvěře je velmi omezená, coţ potvrzuje i Štrobach (2006). Kuny se specializují na drobné hlodavce, ale především v jarním období při péči o svá mláďata, páchají znatelné škody na snůškách ptáků ale i mladé zvěři srstnaté, na coţ poukazuje i Havránek (2007). Jak zdůrazňuje Zabloudil (2006), vysoké ztráty na drobné zvěři páchá i toulavá kočka, či pes. Dalšími nepříznivými vlivy jsou i neustále se zvyšující automobilová doprava, která má za následek časté střety se zvěří, o kterých se ovšem myslivecká veřejnost dozvídá jen v takřka mizivém mnoţství skutečných případů. Silniční 53

doprava má především na zaječí populaci značný vliv. Turistika stále více nabírá na významu nejen u městského obyvatelstva, ale i u venkovského. Neodmyslitelné jsou jiţ v dnešní době víkendové výlety do přírody, sportovní vyţití v přírodě, či sběr lesních plodů. Koncentrace lidí v honitbách republiky je na značné výši, coţ se také odráţí především na klidových podmínkách zvěře, a její přirozené krytové prostředí se tak neúměrně sniţuje. To je zapříčiněno i nelegálními výstavbami a zakládáním různých hřišť, táborů, chatek atd. o čemţ téţ pojednává Zabloudil (2006). Hlavní příčinou úhynů zajíců se nejčastěji uvádí kvalitativní hladovění, zapříčiněno dlouhodobým přijímáním monodietní potravy, coţ mají za vinu prudké změny v potravní nabídce, jejichţ důsledkem je sklizeň zemědělských plodin doprovázená šokovou změnou potravní nabídky v době ţní a také infekční onemocnění, coţ zmiňuje Forejtek a Vodňanský (2005). Téţ konstatují, ţe tularemie můţe být jednou z hlavních příčin úbytku zajíců v našich honitbách a odolnost jedinců vůči této chorobě plně koresponduje s kvalitou prostředí, ve kterém ţijí.

54

7 Závěr Bakalářská práce obsahuje literární přehled, ve kterém je pojednáno o nejznámějších, tedy hlavních zástupcích drobné zvěře, reprezentované zajícem polním, baţantem obecným a jejími významnými predátory, zastoupenými liškou obecnou, kunou lesní a kunou skalní. Závěrečná práce má za cíl poukázat na faktory ovlivňující ţivotní prostředí drobné zvěře, ale také na vývoj početních stavů, který plně koresponduje s výší odlovu této zvěře. Zabývá se vývojem odlovených kusů drobné a to podrobně od roku 1985 do roku 1992 pro honitbu Bystřice, dále pak od roku 1993 do současnosti především pro honitbu Věchnov, která v uvedeném roce 1993 vznikla spolu s honitbou Rodkov po rozpadu MS Bystřice. Odlov drobné zvěře, který souvisí i s vývojem početních stavů je sledován v závislosti na vývoji zemědělství, které je mapováno od roku 1971, respektive 1976, do současné doby. Sledované faktory jsou zastoupeny vyuţíváním orné plochy z pohledu pestrosti osévaných plodin, coţ souvisí s potravní nabídkou zvěře, dále pak vyuţívání chemických prostředků a umělých hnojiv v posledních letech, rozvoj zemědělské techniky a způsob obdělávání krajiny. Jako další faktor, který byl porovnáván s početními stavy, tedy odlovem zaječí, baţantí zvěře a kachny divoké jsou meteorologická data, z nichţ se sledovala závislost průměrných ročních teplot, celkových ročních sráţek a počtu dní se sněhem v letech 1995 aţ 2010. V závěrečné práci je uvaţováno i s predačním tlakem na zvěř drobnou a zmiňovaná data byla statisticky vyhodnocena. Bylo přihlédnuto i k dalším faktorům ovlivňujícím kvalitu ţivotního prostředí zvěře, především z hlediska krytového, klidového, potravního a zdravotního. Mezi tyto aspekty patří zatíţení honitby turistikou, dopravou, prokázaným výskytem onemocnění u zvěře a myslivecké obhospodařování. Honitba Věchnov leţí svojí západní částí u města Bystřice nad Pernštejnem a v jejím nitru leţí několik turisticky a sportovně zajímavých míst jako je fotbalové hřiště, paintbolové hřiště, letní tábor. Honitba je zatíţena i lyţařskými aktivitami, houbařením a sběrem lesních plodů. Z prokázaných onemocnění zvěře, lze zmínit tularemii u zvěře zaječí prokázanou v roce 1995. U lišky obecné bylo v roce 2010 prokázáno onemocnění zvané prašivina, způsobené svrabem zákoškovým a

55

echinokokóza, která se prokázala vyšetřením u poloviny ulovených lišek odlovených na území Bystřicka za leden 2011. Myslivecké hospodaření, také značnou měrou ovlivňuje ţivotní prostředí, potravní nabídku, ale i krytové podmínky a početnost predátorů, coţ vše působí na stavy drobné zvěře nejen ve sledované honitbě. V této oblasti je nutné zlepšit přístup, coţ záleţí na budoucím postoji myslivců, respektování základního mysliveckého poslání, spočívajícího v respektování mysliveckých tradic, obyčejů, zvyků, etiky a lásce ke zvěři, jako k ţivému organismu a nedílné součásti naší přírody, aby byla zachována v ţivota schopných stavech pro generace budoucí.

56

8 English Summary The present bachelor thesis contains a literature review of the most common, and therefore most widely spread, specimen of small game represented by the European hare and the common pheasant including their relevant predators represented by the red fox, the European pine marten and the stone marten. The aim of this final study is to point out factors altering the natural habitat of small game, but also to point out the changing numbers of small game populations, which are related to the numbers of small game hunted. The study addresses the number of small game hunted from the year 1985 to 1992 in the Bystřice game area. It also addresses the number of small game hunted from the year 1993 up to now in the Věchnov game area which arose together with the Rodkov game area after MS Bystřice had been dissolved. Small game hunting, which affects its population numbers, has been monitored in relation to agricultural activities which have been observed since 1971 or more precisely 1976. The factors monitored are: crop variety on the cultivated land, which is related to food variety; the use of chemicals and artificial fertilizers; agricultural machinery development; and land cultivation methods. Meteorological data present another factor studied in comparison to population numbers altered by the hunting of hare and pheasant game and the mallard duck. Further factors have been considered in relation to the natural habitat quality, especially shelters, noise, food and health. The impact of tourism, documented animal diseases and game keeping activities are among the factors considered. The western part of the Věchnov game area lies near the city of Bystřice nad Pernštejnem and contains a number of places of interest for tourists and sportsmen alike such as a football pitch, a paintball area, a summer campsite. Yet, the game area is also burdened with skiing activities and mushroom- and forest fruit-picking. As for the animal diseases documented, hare game tularaemia was reported in 1995. In 2010, the red fox was identified as suffering from a disease closely related to scabies and from echinococcus, which was found by examination in half of the red fox population hunted in the area of Bystřice during January 2011. Game keeping activities not only affect the natural habitat and food variety, but also shelter opportunities and the number of predators, all of which affect small game population numbers in the game area concerned. There is much work to be 57

done in the area examined. To maintain life-sustainable game population numbers for the future generations, the true nature of game keeping with its traditions, customs, ethic and love of animals as living organisms and as an integral part of our world must be respected in future.

58

9 Seznam pouţité literatury Kniţní zdroje

BEHNKE, H.; CLAUSSEN, G. Fasan und Rebhuhn - Biologie, Hege, Aufzucht. Stuttgart : Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co. , 2001. 139 s. BEHNKE, H.; CLAUSSEN, G.: překlad OBRTEL, R. Chováme bažanty a koroptve : Biologie, chov, odchov. Praha : Vydavatelství Víkend, 2007. 134 s. ISBN 978-80-86891-72-9. BERANOVÁ, Magdalena ; KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Vyd.1. Praha : Nakladatelství Libri, 2010. 431 s. ISBN 978-80-7277113-4. BOBACK , Alfred Willi. Buch der Hege. Berlin : VEB Deutscher Landwirtschaftsverlag DDR, 1981. Der Feldhase Lepus europaeus Pallas, s. 567. CULEK, M. Biogeografické členění České republiky I.. Praha : Enigma, 1996. 245 s. ČERVENÝ, Jaroslav , et al. Encyklopedie myslivosti. Vyd.1. Praha : Ottovo nakladatelství, s.r.o., 2003. 592 s. ISBN 80-7181-901-8. HANZAL, Vladimír. O zvěři a myslivosti. České Budějovice : Nakladatelství Dona, 1994. 128 s. ISBN 80-85463-46-6. HESPELER, Bruno. Fuchs und Marder. München : BLV Buchverlag Gmbh & Co., 2004. 136 s. HESPELER, Bruno;: překlad PĚKNÝ, Jan. Lišky a kuny : Úspěšný lov. Praha : Grada Publishing, a.s., 2009. 128 s. ISBN 978-80-247-2687-8. HROMAS, Josef, et al. Myslivost. Vyd.1. Písek : Matice lesnická, s.r.o., 2000. 492 s. ISBN 80-86271-04-8. HUDEC, Karel, et al. Příroda České republiky : Průvodce faunou. Vyd.1. Praha : Nakladatelství Academia, 2007. 439 s. ISBN 978-80-200-1569-3. JIŘÍK, Karel, et al. Atlas zvěře. Vyd.1. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 256 s. KLIMEŠ, F., ČR. Rozhodnutí o uznání honitby. In Č.j.:ŽP 638/03/Ka. 2003, s. 17. KUČERA, Oldřich . Umělý chov zajíce. Vyd.1. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. 312 s. 59

KUČERA, Oldřich ; KUČEROVÁ, Jozefa. Zajíc v přírodě a chov v zajetí. Vyd.1. Písek : Matice lesnická, s.r.o., 2002. 164 s. ISBN 80-86271-10-2. LAŠTŮVKA, Zdeněk, et al. Zoologie pro zemědělce a lesníky. Vyd.3. Brno : Nakladatelství Konvoj, s.r.o., 2004. 264 s. ISBN 80-7302-065-3. LHP – Textová část – LSO Bystřice nad Pernštejnem 2003-2013 Oblastní plány rozvoje lesů : Přírodní lesní oblasti ČR. Kostelec nad Černými lesy : Lesnický práce s.r.o., 2002. IBSN:80-86386-24-4. QUITTE, E. Klimatické oblasti ČSR : Mapa 1:50000. Brno : Geografický ústav ČSAV, 1975. RAKUŠAN, Ctirad, et al. Myslivecký slovník naučný. Praha : Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992. 272 s. SEMIZOROVÁ, Irina; ŠVARC, Jaroslav. Zajíc. Vyd.1. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 168 s. ŠKALOUD, Vojtěch. Liška a větší šelmy. Vyd.1. Praha : Nakladatelství Brázda, s.r.o., 2009. 264 s. ISBN 978-80-209-0372-3. Internetové zdroje Agentura ochany přírody a krajiny ČR [online]. 2008 [cit. 2011-01-04]. Dostupné z WWW: . Biological library [online]. 1999 [cit. 2011-03-16]. Dostupné z WWW: . FOREJTEK, Pavel; VODŇANSKÝ, Miroslav . Tularemie, brucelóza a leptospiróza zajíců. Myslivost. 2005, 53 (83), 11, s. 38. Dostupný také z WWW: . Geoportal Cenia [online]. 2010 [cit. 2011-01-03]. Dostupné z WWW: . Geologické a geovědní mapy [online]. 2007 [cit. 2011-01-03]. Dostupné z WWW: . HAVRÁNEK, František. Eosystémový přístup k regulaci vybraných predátorů. Myslivost. 2007, 55(85), 11, s. 58. Dostupný také z WWW: .

60

KOLÁŘ, Zdeněk. Okresní myslivecký spolek Jihlava [online]. 2009 [cit. 2011-017]. Dostupné z WWW: < http://oms.ic.cz/cedekor.htm>. MARADA, Petr. Biopásy-Poţadavky na tvorbu a související dotační politika. Myslivost. 2007, 55(85), 4, s. 30. Dostupný také z WWW: . Sowac Gis : Základní charakterisktiky BPEJ [online]. 2008 [cit. 2011-01-03]. Dostupné zWWW:. UHUL [online]. [cit. 2011-01-12]. Dostupné z WWW: . ZELINKA, Ladislav; KARÁSEK, Ludvík. Příčiny meziroční proměnlivosti odlovu zajíce polního v MS Postoupky-Hradisko. Myslivost. 2010, 58 (88), 4, s. 18. Dostupný také z WWW: . Zdroje z časopisových článků MARADA, Petr. Negativní vlivy zemědělství na myslivost a moţnosti jejich sníţení. Myslivost. 2011, 59(89), 4, s. 30. ŠTROBACH, Jan. Vliv predace lišky a zvěře černé na početnost zajíce a baţanta. Myslivost. 2006, 54(84), 3, s. 16. ZABLOUDIL, František; KORHON, Petr. Vývoj zemědělské krajiny ve vztahu k drobné zvěři. Myslivost. 2006, 54(84), 3, s. 5.

61

10 Seznam příloh Příloha č. 1 Seznam zkratek Příloha č. 2 Tabulky Tabulka 1 Odlov (plán odlovu) zvěře 1990-2010 v udaných honitbách Tabulka 2 Vývoj odlovu drobné zvěře v okrese Ţďár nad Sázavou Tabulka 3 Meteorologické údaje, odlov zvěře v honitbě Věchnov a Rodkov od roku 1993-2010 Tabulka 4 Vývoj odlovu predátorů na Bystřicku 2004-2010 Tabulka 5 Statistické vyhodnocení (index korelace, £=0,05)

Příloha č. 3 Grafy Graf. 1Vývoj odlovu drobné zvěře v okrese Ţďár nad Sázavou Graf. 2 Vývoj odlovu predátorů na Bystřicku 2004-2010 Graf. 3 Vývoj odlovu drobné zvěře v honitbě Rodkov 1993-2010 Graf. 4 Výše odlovu lišky obecné v honitbě Rodkov 1993-2010 Graf. 5 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na průměrných ročních teplotách v honitbě Rodkov Graf. 6 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na celkových ročních sráţkách v honitbě Rodkov Graf. 7 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na počtu dní se sněhem v honitbě Rodkov Graf. 8 Porovnání odlovu zajíců v závislosti na průměrné roční teplotě v honitbě Věchnov a Rodkov Graf. 9 Porovnání odlovu zajíců v závislosti na celkových ročních sráţkách v honitbě Věchnov a Rodkov Graf. 10 Porovnání odlovu zajíců v závislosti na počtu dní se sněhem v honitbě Věchnov a Rodkov Graf. 11 Porovnání odlovu baţantů v závislosti na průměrných ročních teplotách v honitbě Věchnov a Rodkov Graf. 12 Porovnání odlovu baţantů v závislosti na celkových ročních sráţkách v honitbě Věchnov a Rodkov Graf. 13 Porovnání odlovu baţantů v závislosti na počtu dní se sněhem v honitbě Věchnov a Rodkov Graf. 14 Vysévané artikly v letech 1971,1976-1992 Graf. 15 Vysévané artikly v letech 1993-2011

62

Příloha č. 4 Obrázky Obrázek 1 Lokalizace honitby Věchnov Obrázek 2 Zákres hranic honitby Věchnov Obrázek 3 Sklizeň řepkového pole (foto Agrozone,2009) Obrázek 4 Způsob sklizně výkonnými stroji (foto Agrozone, 2009) Obrázek 5 Lány řepky (foto Veselý, 2008) Obrázek 6 Lány kvetoucího máku (foto Veselý,2009) Obrázek 7 Rozlehlé polní bloky ţita – jaro 2011 Obrázek 8 Kombinátory zapracované lány polí, které budou osety mákem - jaro 2011 Obrázek 9 Lapací zařízení na odchyt predátorů Obrázek 10 Sklopec pro odchyt predátorů Obrázek 11 Myslivecké políčko - jaro 2010 Obrázek 12 Myslivecké políčko - léto 2010 Obrázek 13 Myslivecké políčko - podzim 2010 Obrázek 14 Myslivecké políčko - zima 2010/2011 Obrázek 15 Přikrmovací zařízení pro drobnou zvěř Obrázek 16 Přikrmovací zařízení pro drobnou zvěř 2 Obrázek 17 Přikrmovací zařízení pro drobnou zvěř 3 Obrázek 18 Přikrmovací zařízení pro drobnou zvěř 4 Obrázek 19 Vysázené stromořadí podél polní cesty Obrázek 20 Mapka s mysliveckými zařízeními a vodními toky v honitbě Věchnov

63

Příloha č. 1 Seznam zkratek PLO – Přírodní lesní oblasti SSS – Semenářský státní statek SZTŠ – Střední zemědělská technická škola JZD – Jednotná zemědělská druţstva MS – Myslivecké sdruţení WHO – Světová zdravotnická organizace ČR – Česká republika Např. – například Atd. – a tak dál

Příloha č. 2 Tabulky Tabulka 1 Odlov (plán odlovu) zvěře 1990-2010 v udaných honitbách

Honitby Bystřice Bystřice Bystřice Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov

Zajíc 144 166 176 54 89

Bažant 84 193 158 6 26

Kachna 0 6 0 23 0

Liška 1 6 1 0 3

100 110 61 73

0 57

0 0

1 0

30

967

Rok 1990 1991 1992 1993 1993 1993 1993 1993 1994 1994 1994 1994 1994 1995 1995 1995 1995 1995 1996 1996 1996 1996 1996 1997 1997 1997 1997 1997 1998 1998 1998 1998 1998 1999 1999 1999 1999 1999 2000 2000 2000 2000

Rodkov

15

832

2000

70 100 63 88 70 80 23 17 60 90 16 1 48 5 26 5 30 5 29 14 50 20 12 8

0 2

1 0

0 0

0 0

2 1

4 0

0 3

0 3

0 5

0 0

0 0

10 0

2 2

4 7

3 8

3 6

2 4

2 2

Kuna

Prase 0 1 0 0 0

Výměra 1757 1757 1757

0 0

972 832

0 0

972 832 972 832

0 0

972 832 972 832

0 0

972 832 972 832

0 0

972 832 972 832

0 0

972 832 967 832

0 0

967 832 967 832

Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov plán Věchnov Rodkov Věchnov Rodkov

10 5 30 5 12 19 30 30 10 5 6 0 0 25 0 20 5 7 10 25 3 21 10 25 4 15 8 15 4 16 7 15 1 5

7 0

7 2

2 0 6 2 0 0

2 0

0 0

0 5

0 7

18 0

0 0

0 12

5 5 0 0 7 4

6 5

12 0

29 0

70 0

18 0

5 4

4 7

5 7 0 3 5 1

6 18

6 8

8 7

9 5

11 7

4 0

15

8 3

0 0

967 832

0 0

967 832 967 832

0 0 0 0 0 0

967 832 944 808 944 808 944 808

0 0

944 808 944 808

0 0

944 808 944 808

6 0

944 808 944 808

4 0

944 808 944 808

6 0

944 808 944 808

2001 2001 2001 2001 2001 2002 2002 2002 2002 2002 2003 2003 2004 2004 2005 2005 2005 2005 2005 2006 2006 2006 2006 2006 2007 2007 2007 2007 2007 2008 2008 2008 2008 2008 2009 2009 2009 2009 2009 2010 2010

Tabulka 2 Vývoj odlovu drobné zvěře v okrese Ţďár nad Sázavou

Rok 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Zajíc 10698 12821 14329 19946 22938 21548 21083 21535 7107 1285 3345 4381 1465 3794 3354 4586 2735 2412 3662 3616 3825 3398 5111 5255 5886 5953 1622 1433 2583 1381 1559 1617 1367 747 1351 2096 1542 1831 1542 1682 1729

Baţant 16707 11163 11939 16442 14993 11460 12835 10384 3392 842 1584 2142 1123 2760 2047 2674 1802 4719 3150 3552 7055 5338 4841 3316 2409 2276 1151 1312 1468 2930 3551 3008 2254 1508 2001 1831 1330 1465 1618 1778 1559

Kachna

693 1321 2066 3392 4443 6861 6224 7905 8491 9251 9197 7784 9726 9515 12220 12614 13097 11786 10182 11583 12450 8273 11926 7339 10711 6289

Tabulka 3 Meteorologické údaje, odlov zvěře v honitbě Věchnov a Rodkov od roku 1993-2010 Věchnov Věchnov Σ øRoční Roční teplota ch (°C) srážek (mm)

Rodkov

Rodkov

Věchnov

Rodkov

Věchnov

Rodkov

Věchnov Věchnov Výše odlovu kun (ks)

Výše odlovu černé (ks)

Výše odlovu zajíců (ks)

Výše odlovu bažantů (ks)

Výše odlovu zajíců (ks)

Výše odlovu bažantů (ks)

Výše odlovu kachen (ks)

Výše odlovu kachen (ks)

Výše odlovu lišek (ks)

Výše odlovu lišek (ks)

1993

54

6

89

26

23

0

0

3

1994

61

0

73

57

0

0

1

0

Rok

Počet dní se sněhem

1995

7,22

596

93

63

0

88

2

0

3

2

2

1996

6,11

635

135

23

1

17

0

0

3

4

7

1997

7,16

733

85

16

0

1

0

0

5

3

8

1998

7,87

817

65

26

0

5

0

0

0

3

6

1999

7,96

745

72

29

2

14

1

0

0

2

4

2000

8,58

823

58

12

4

8

0

10

0

2

2

2001

7,32

623

64

10

7

5

0

0

0

5

4

2002

7,73

823

53

12

7

19

2

0

12

4

7

2003

7,15

549,5

65

10

2

5

0

5

5

5

7

2004

6,74

711

71

6

6

0

2

0

0

0

3

2005

7,24

657

107

0

0

25

0

7

4

5

1

2006

7,61

744

94

5

2

7

0

6

5

6

18

2007

8,78

751

59

3

0

21

0

12

0

6

8

2008

8,89

516

35

4

0

15

5

29

0

8

7

4

6

2009

8,56

798,5

84

4

0

16

7

70

0

9

5

15

4

2010

7,23 7,63

676 699,9

117 79

1

18

5

0

28

0

11

7

8

6

Průměr

Tabulka 4 Vývoj odlovu predátorů na Bystřicku 2004-2010

Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Obec s rozšířenou působností Bystřice nad Pernštejnem Kuna Kuna Psík Norek Liška Jezevec sk. les. mýv. a. 271 295 27 136 12 1 0 211 11 135 24 0 0 337 24 137 17 1 0 293 27 113 16 1 0 280 24 107 12 0 0 305 27 138 10 0 0

Tabulka 5 Statistické vyhodnocení (index korelace, £ = 0,05)

Teplota

Srážky

Sních

Zajíc

-0,232

-0,104

0,13

Bažant

-0,223

0,039

Kachna

0,534

0,084

0,18 0,058

Liška 0,637 0,285 0,546

Osetá plocha

Obiloviny

Tech.pl. Okopaniny Luštěniny

0,489

-0,683

-0,89

-0,243

-0,2

-0,103

0,076

0,094

-0,173

0,096

Příloha č. 3 Grafy

24000 22000 20000 18000 16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0

Zajíc Bažant

2008

2005

2002

1999

1996

1993

1990

1987

1984

1981

1978

1975

1972

Rok

1966

Kachna 1963

Odlov v ks

Odlov drobné zvěře v okrese Žďár

Rok

Graf. 1Vývoj odlovu drobné zvěře v okrese Ţďár nad Sázavou

Počty v ks

Výše odlovu predátorů na Bystřicku 360 340 320 300 280 260 240 220 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

Liška Jezevec Kuna sk. Kuna les.

2004

2005

2006

2007 Rok

Graf. 2 Vývoj odlovu predátorů na Bystřicku 2004-2010

2008

2009

2010

90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Zajíc Bažant

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

Kachna

1993

Odlov v ks

Vývoj odlovu drobné zvěře v honitbě Rodkov

Rok Graf. 3 Vývoj odlovu drobné zvěře v honitbě Rodkov 1993-2010

Odlov v ks

Odlov predátorů v honitbě Rodkov 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

Liška

Rok

Graf. 4 Výše odlovu lišky obecné v honitbě Rodkov 1993-2010

95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Odlov zajíců 7,23˚C

8,56˚C

8,89˚C

8,78˚C

7,61˚C

7,24˚C

6,74˚C

7,15˚C

7,73˚C

7,32˚C

8,58˚C

7,96˚C

7,87˚C

7,16˚C

6,11˚C

Odlov bažantů 7,22˚C

Odlov v ks

Závislost celkových ročních teplot na odlovu zajíců a bažantů

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/øTeplota

Graf. 5 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na průměrných ročních teplotách v honitbě Rodkov

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 676 mm

798,5 mm

516 mm

751 mm

744 mm

657 mm

711 mm

549,5 mm

823 mm

623 mm

823 mm

745 mm

817 mm

733 mm

635 mm

Odlov zajíců 596 mm

Odlov v ks

Závislost celkových ročních srážek na odlovu zajíců a bažantů

Odlov bažantů

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/Srážky

Graf. 6 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na celkových ročních sráţkách v honitbě Rodkov

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Odlov zajíců Odlov bažantů

93 135 85 65 72 58 64 53 65 71 107 94 59 35 84 117

Odlov v ks

Závislost odlovu zajíců a bažantů na počtu dní se sněhovou pokrývkou

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/Dny se sněhem Graf. 7 Výše odlovu drobné zvěře v závislosti na počtu dní se sněhem v honitbě Rodkov

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Odlov zajíců Věchnov Odlov zajíců Rodkov

7,22˚C 6,11˚C 7,16˚C 7,87˚C 7,96˚C 8,58˚C 7,32˚C 7,73˚C 7,15˚C 6,74˚C 7,24˚C 7,61˚C 8,78˚C 8,89˚C 8,56˚C 7,23˚C

Odlov v ks

Závislos průměrných ročních teplot na odlovu zajíců

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/ø Teplota Graf. 8 Porovnání odlovu zajíců v závislosti na průměrné roční teplotě v honitbě Věchnov a Rodkov

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Odlov zajíců Věchnov 596 mm 635 mm 733 mm 817 mm 745 mm 823 mm 623 mm 823 mm 549,5 mm 711 mm 657 mm 744 mm 751 mm 516 mm 798,5 mm 676 mm

Odlov v ks

Závislost celkových ročních srážek na odlovu zajíců

Odlov zajíců Rodkov

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/Srážky Graf. 9 Porovnání odlovu zajíců v závislosti na celkových ročních sráţkách v honitbě Věchnov a Rodkov

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Odlov zajíců Věchnov Odlov zajíců Rodkov 93 135 85 65 72 58 64 53 65 71 107 94 59 35 84 117

Odlov v ks

Závislost odlovu zajíců na počtu dní se sněhovou pokrývkou

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/Dny se sněhem

Graf. 10 Porovnání odlovu zajíců v závislosti na počtu dní se sněhem v honitbě Věchnov a Rodkov

60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Odlov bažantů Věchnov 7,22˚C 6,11˚C 7,16˚C 7,87˚C 7,96˚C 8,58˚C 7,32˚C 7,73˚C 7,15˚C 6,74˚C 7,24˚C 7,61˚C 8,78˚C 8,89˚C 8,56˚C 7,23˚C

Odlov v ks

Závislost celkových ročních teplot na odlovu bažantů

Odlov bažantů Rodkov

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/øTeplota

Graf. 11 Porovnání odlovu baţantů v závislosti na průměrných ročních teplotách v honitbě Věchnov a Rodkov

60 50 40 30 20 10 0

Odlov bažantů Věchnov 596 mm 635 mm 733 mm 817 mm 745 mm 823 mm 623 mm 823 mm 549,5 mm 711 mm 657 mm 744 mm 751 mm 516 mm 798,5 mm 676 mm

Odlov v ks

Závislost celkových ročních srážek na odlovu bažantů

Odlov bažantů Rodkov

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/Srážky

Graf. 12 Porovnání odlovu baţantů v závislosti na celkových ročních sráţkách v honitbě Věchnov a Rodkov

Závislost odlovu bažantů na počtu dní se sněhovou pokrývkou 60

Odlov v ks

50 40 30 Odlov bažantů Věchnov

20

Odlov bažantů Rodkov 10

93 135 85 65 72 58 64 53 65 71 107 94 59 35 84 117

0

93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok/Dny se sněhem Graf. 13 Porovnání odlovu baţantů v závislosti na počtu dní se sněhem v honitbě Věchnov a Rodkov

Ha

Vysévané artikly v letech1971,1976-1992 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

Soukromníci Trávy(bojínek, jílek) Louky a pastviny Pícniny (jetel)

1971 1977

1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 Roky

Graf. 14 Vysévané artikly v letech 1971,1976-1992

Technické plodiny (mák,len,řepka) Okopaniny(brambor y, kapusta) 0biloviny+(kukuřice)

Ha

Vysévané artikly v letech 1993-2011 850 800 750 700 650 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

Luštěniny Trávy(bojínek, jílek) Louky a pastviny Pícniny (jetel)

1993 1995

1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011 Roky

Graf. 15 Vysévané artikly v letech 1993-2011

Technické pl. (řepka,hořčice,mák,len, ostropestřec) Okopaniny(brambory, kapusta) 0biloviny+(kukuřice)

Příloha č. 4 Obrázky

Obrázek 1 Lokalizace honitby Věchnov

Obrázek 2 Zákres hranic honitby Věchnov (M 1:29 502)

Obrázek 3 Sklizeň řepkového pole (foto Agrozone,2009)

Obrázek 4 Způsob sklizně výkonnými stroji (foto Agrozone, 2009)

Obrázek 5 Lány řepky (foto Veselý, 2008)

Obrázek 6 Lány kvetoucího máku (foto Veselý,2009)

Obrázek 7 Rozlehlé polní bloky ţita – jaro 2011

Obrázek 8 Kombinátory zapracované lány polí, které budou osety mákem - jaro 2011

Obrázek 9 Lapací zařízení na odchyt predátorů

Obrázek 10 Sklopec pro odchyt predátorů

Obrázek 11 Myslivecké políčko - jaro 2010

Obrázek 12 Myslivecké políčko - léto 2010

Obrázek 13 Myslivecké políčko - podzim 2010

Obrázek 14 Myslivecké políčko - zima 2010/2011

Obrázek 15 Přikrmovací zařízení pro drobnou zvěř

Obrázek 16 Přikrmovací zařízení pro drobnou zvěř 2

Obrázek 17 Přikrmovací zařízení pro drobnou zvěř 3

Obrázek 18 Přikrmovací zařízení pro drobnou zvěř 4

Obrázek 19 Vysázené stromořadí podél polní cesty

Obrázek 20 Mapka s mysliveckými zařízeními a vodními toky v honitbě Věchnov (M 1: 25 710)