MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu
Stresové faktory v práci příslušníků Zásahové jednotky Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Viktor Pacholík
Vypracoval: Jaroslav Steiner 3. roč. SEBS
Brno, 2010
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích.
V České Kamenici dne 13. dubna 2010
podpis
Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce panu Mgr. Viktoru Pacholíkovi za cenné rady a připomínky při vedení této bakalářské práce. Zároveň děkuji policejnímu psychologovi Zásahové jednotky Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje panu Mgr. Janu Pavlištovi za pomoc a asistenci při administraci Stresového dotazníku a všem kolegům, příslušníkům jednotky, kteří se účastnili administrace Stresového dotazníku.
OBSAH Úvod ………………………………………………………………… 6 1 Literární rešerše …………………………………………………. 8 1.1 Působnost zásahových jednotek Policie ČR na našem území ……………………………………………………………. 8 1.1.1 Organizace zásahových jednotek ……………………………... 9 1.2 Výběrové řízení ……………………………………………….. 10 1.3 Výcvik a vybavení …………………………………………….. 13 1.3.1 Kondiční příprava a příprava pouţití donucovacích prostředků ……………………………………………………. 14 1.3.2 Střelecká příprava ……………………………………………. 15 1.3.3 Taktická a speciální taktická příprava ……………………….. 16 1.3.4 Příprava pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou ……….17 1.3.5 Podpůrné přípravy …………………………………………… 18 1.4 Specializace …………………………………………………… 20 1.4.1 Pyrotechnik …………………………………………………... 20 1.4.2 Potápěč ………………………………………………………. 21 1.4.3 Vyjednavač …………………………………………………... 22 1.4.4 Odstřelovač …………………………………………………... 23 1.5 Pojem stres ……………………………………………………. 25 1.5.1 Stresory a salutory …………………………………………… 27 1.5.2 Stresový syndrom ……………………………………………. 28 1.5.3 Základní mechanismy působení stresu ………………………. 28 1.5.4 Působení stresu na zdraví ……………………………………. 30 1.6 Přehled stresových faktorů v práci příslušníka ZJ ………… 31 1.6.1 Prevence stresu a relaxační techniky …………………………34 2 Cíle, hypotézy a úkoly práce …………………………………… 37 2.1 Cíle práce ……………………………………………………... 37
2.2 Hypotézy práce ……………………………………………….. 37 2.3 Úkoly práce …………………………………………………… 38 3 Metodika práce …………………………………………………. 39 3.1 Popis zkoumaného souboru ………………………………….. 39 3.2 Použité metody ………………………………………………... 39 3.2.1 Stresový dotazník ……………………………………………. 40 3.3 Organizace práce ……………………………………………... 40 4 Výsledky práce, diskuze práce ………………………………… 41 Závěry ……………………………………………………………... 47 Seznam použité literatury ………………………………………... 49 Seznam příloh …………………………………………………….. 51 Přílohy Resumé
Úvod Speciální zásahové jednotky policie začaly vznikat od roku 1990 u správ krajů a byly zařazeny pod sluţbou pořádkové policie. Jeden z hlavních důvodů, který vedl ke vzniku zásahových jednotek, byla změna politické situace po revoluci v listopadu 1989, otevření hranic tehdejší ČSSR a rozsáhlá amnestie prezidenta republiky. V zemi se začal rozmáhat organizovaný zločin, skupinové závaţné organizované trestné činnosti páchané více neţli dvěma osobami, vyznačující se dlouhodobostí, rozdělením činností, plánovitostí, konspirativností a mezinárodním propojením, s orientací na dosaţení maximálních zisků nebo na získání vlivu na veřejný ţivot ve společnosti bez ohledu na pouţité prostředky. Organizované skupiny porušovaly zákon v oblastech obchodu se zbraněmi, drogami, lidmi, rizikovým materiálem apod. V té době se na našem území nacházel pouze jediný útvar a to Útvar rychlého nasazení (URNa), který na stávající situaci nemohl adekvátně reagovat. V roce 1991 byl vydán zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, který upravoval pouţití zásahových jednotek sluţby pořádkové policie a zásahových jednotek rychlého nasazení. V roce 2009 byl zákon č. 283/1991 Sb., nahrazen zákonem č. 273/2008 Sb.. Činnost zásahových jednotek
v současnosti upravuje závazný pokyn
policejního prezidenta (ZPPP) 217 ze dne 30. prosince 2008. Podle čl. 1, odst. 4 ZPPP 217/2008 zásahová jednotka provádí zejména a) jednotné zákroky proti nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závaţných trestných činů, především při jejich zadrţení nebo zatčení, b) prvotní opatření proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků do doby převzetí jednotného zákroku Útvarem rychlého nasazení, zákrok v těchto případech provádí pouze v případě bezprostředního ohroţení ţivota či zdraví osob nebo majetku za situace, kdy zákrok nesnese odkladu. Podle čl. 1, odst. 5 ZPPP 217/2008 zásahovou jednotku je dále moţné nasadit k
6
a) ochraně nebo obnovení vnitřního pořádku a bezpečnosti na veřejných místech, jakoţ i k obnovení pořádku v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody, b) záchranným a likvidačním pracím v rozsahu, který je limitován technickým vybavením a vycvičeností zásahové jednotky, c) plnění úkolů souvisejících s ochranou objektů, přepravou nebezpečných látek, věcí a cenností. Z tohoto pokynu je zřejmé, ţe policisté slouţící v zásahové jednotce jsou vybaveni speciální výstrojí a výzbrojí, kterou pouţívají při zákrocích proti nebezpečným pachatelům, ale také speciálním materiálem, který se vyuţívá k záchraně obyvatelstva při ţivelných pohromách a katastrofách. Policisté, kteří pouţívají toto vybavení, procházejí školením v pouţití, manipulaci a údrţbě svěřeného materiálu. Dále prodělávají náročný výcvik, který se skládá ze střelecké přípravy, speciální taktické přípravy, přípravy pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou, kondiční přípravy a dalších příprav. Speciálním výcvikem jsou příslušníci zásahových jednotek připravováni na řešení moţných krizových situací po stránce fyzické, ale také po stránce psychické. Zde je nutná spolupráce s psychologem, který připravuje příslušníky na stresové situace popisem vzniku a průběhu stresu, případně na jeho následky. Dále učí příslušníky základním antistresovým metodám a relaxacím. Tato práce se zaměřuje na specifický druh stresu, se kterým se setkávají příslušníci zásahových jednotek Policie České republiky, jejímţ jsem dlouholetým členem. Při výkonu svého povolání jsme vystavováni značné fyzické i psychické zátěţi. V teoretické části popisuji působnost zásahových jednotek v rámci Policie ČR, organizační sloţení zásahové jednotky, její specializace a pracovní náplň příslušníků zásahové jednotky. V empirické části podávám výsledky výzkumu zaměřeného na působení a vliv stresu na příslušníky zásahové jednotky, nejčastější zdroje stresu a rozdíly v odolnosti proti stresu u příslušníků s délkou sluţby do pěti let a nad pět let.
7
1 Literární rešerše Zásahové jednotky Policie České republiky se řadí mezi útvary s územně vymezenou působností. Tyto útvary jsou podřízeny Policejnímu prezidiu ČR, které je v působnosti Ministerstva vnitra ČR.
1.1 Působnost zásahových jednotek Policie ČR na našem území Zásahové jednotky (dále jen ZJ) se zřizují v rámci krajského ředitelství policie a jsou podřízeny řediteli krajského ředitelství policie. Obrázek č. 1 znázorňuje členění krajských ředitelství. 1. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy 2. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje 3. Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje 4. Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje 5. Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje 6. Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje 7. Krajské ředitelství policie Libereckého kraje 8. Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje 9. Krajské ředitelství policie Pardubického kraje 10. Krajské ředitelství policie kraje Vysočina 11. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje 12. Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje 13. Krajské ředitelství policie Zlínského kraje 14. Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje
8
Obr. 1: Schéma členění krajských ředitelství Policie ČR (Zákon č.273/2008 Sb.) Toto rozdělení však neodpovídá současnému počtu zásahových jednotek, kdy Policie České republiky disponuje pouze 8 zásahovými jednotkami, podle starého členění krajských správ, které odpovídalo dřívějšímu územně správnímu členění České republiky. Je to z důvodu finanční krize a nedostatku peněz na vytvoření základny a nakoupení velice nákladného materiálního vybavení a také nedostatku vycvičených policistů, kteří by měli zájem slouţit v zásahové jednotce. Vyţaduje-li to bezpečnostní situace můţe zásahová jednotka provádět akce i na území jiného krajského ředitelství, nebo můţe spolupracovat s jinou zásahovou jednotkou. Při spolupráci s Útvarem rychlého nasazení je zásahová jednotka tomuto útvaru podřízena. Vstupem České republiky do Evropské unie a přijetím Schengenské dohody můţe zásahová jednotka spolupracovat se zahraničními zásahovými týmy v tzv. Schengenském prostoru. Jde o území států, na jejichţ společných hranicích nejsou vykonávány hraniční kontroly.
1.1.1 Organizace zásahových jednotek Zásahová jednotka se organizačně skládá z a) Vedoucího, b) zástupce vedoucího, c) instruktorů sluţební přípravy a výcviku,
9
d) metodika sluţební přípravy a výcviku, e) vedoucích směn, f) psychologa, g) pyrotechniků, h) potápěčů, i) policistů pro specializovanou činnost, j) dalších systemizovaných policistů a zaměstnanců. Počty členů u zásahové jednotky závisí na tabulkových místech přidělených personálním oddělením krajských ředitelství policie. Záleţí na rozloze kraje a na ochraně důleţitých objektů v kraji. Jde například o ochranu jaderných elektráren, Temelín v Jihočeském kraji a Dukovany v Jihomoravském kraji. Zde jsou počty členů navýšeny. Výkon sluţby je organizován tak, aby byla zajištěna trvalá připravenost a akceschopnost.
1.2 Výběrové řízení K zásahovým jednotkám se vyhlašuje výběrové řízení dvakrát do roka. Výběr vhodných kandidátů je z důvodu plnění nebezpečných úkolů velmi náročný. Základním poţadavkem k absolvování výběrového řízení je, ţe se musí jednat o příslušníka Policie ČR s úplným středoškolským vzděláním, staršího dvaceti tří let, který prošel důkladnou zdravotní prohlídkou, u policie má odslouţeno v přímém výkonu nejméně tři roky, plavec a je drţitelem řidičského oprávnění skupiny A. Výhodou jsou znalosti a dovednosti získané z předešlého zaměstnání (např. u Armády ČR – sluţba u speciální jednotky, nebo u jednotky operující v zahraniční misi), nebo ze sportovní kariéry (člen klubu úpolových sportů). Přesná podoba výběrového řízení k ZJ je upravena interním předpisem, to znamená, ţe kaţdá jednotka upřednostňuje něco jiného. Hlavní poţadavky pro přijetí jsou v podstatě stejné, jde o velmi dobrou fyzickou zdatnost a psychickou odolnost. Výběrové řízení k ZJ Ústeckého a Libereckého kraje začíná dvoudenními přijímacími testy. První den je zaměřen na důkladné psychologické vyšetření.
10
Uchazeči se musí podrobit celodennímu náročnému vyplňování psychotestů. Zkoumají se zde převáţně faktory osobnosti a výkonu. Jde o testy inteligence a paměti, kde se hodnotí úroveň rozumových schopností, paměť a úsudek, pozornost, flexibilita, schopnost samostatně řešit úkoly a schopnost rozboru situace. Dále jsou administrovány testy osobnosti zaměřené na povahové vlastnosti, psychickou a emocionální stabilitu, vyrovnanost, odolnost vůči zátěţi a rušivým podnětům, motivaci atd. Ideální typ kandidáta by měl být ţivotní optimista, důvěryhodný, zodpovědný, spolehlivý, psychosociálně vyzrálý s pevnou vůlí, který umí jednat s lidmi se schopností získat si autoritu a respekt. Psychologickým vyšetřením projde kolem 40% uchazečů, ostatní nejsou vhodní pro práci u zásahové jednotky. Na závěr se uchazeč podrobí pohovoru s psychologem ZJ, který mu sdělí, zda-li uspěl a je pozván na druhý den, k absolvování fyzických testů, kterých se účastní instruktor tělesné přípravy spolu s psychologem. U fyzických testů se pořadí jednotlivých disciplín můţe libovolně měnit podle uváţení přezkušujícího instruktora. Většinou však probíhají následovně: začíná se rozehřátím na aparátech, boxovacích pytlích. Během dvou tříminutových kol, instruktor sleduje uchazečovu techniku úderů a kopů. Pak je zařazen člunkový běh mezi kuţely, jejichţ vzdálenost od sebe je deset metrů. Čas pro úspěšné splnění je do 11 sekund. Následující disciplínou jsou shyby na hrazdě. Úchop je nadhmatem na šíři ramen a minimální počet je dvanáct shybů plynulým tahem. Dalším cvikem jsou sedy-lehy s časovým limitem dvě minuty, ve kterých je potřeba provést technicky správně nejméně devadesát opakování. Následují kliky, které se neprovádí na čas, ale záleţí na počtu. Jejich provedení musí být opět technicky správné a minimální počet je šedesát opakování. Poté se přechází ke koordinačnímu cviku s názvem „Sestava s tyčí“. Uchazeč drţí tyč oběma rukama za zády. Na znamení ji musí přelézt a provést leh. V leţe musí provléct tyč pod nohama a rychle vstát. Tyč nesmí ani jednou pustit ze sevření a pořadí nohou při přelézání musí být shodné. Vše musí provést pětkrát s časem do šestnácti sekund. Posledním prvkem fyzických testů prováděných v tělocvičně je šplh na laně bez přírazu. Uchazeč musí vyšplhat po laně do výše šesti metrů v čase nepřevyšujícím šest sekund a následně pak ještě jednou do minuty. Do fyzických prověrek se ještě
11
zařazuje silový test. Jde o benčový zdvih olympijské činky o váze sto deseti procent své váhy a bicepsový zdvih o váze začínající na čtyřiceti kilech. Mezi těmito cviky jsou minimální přestávky na odpočinek. Účastníci si musí rozvrhnout síly, aby úspěšně splnili všechny disciplíny. Ti, kteří nesplnili některou disciplínu jsou nyní vyřazeni. Ti úspěšní, jsou převezeni na stadion, kde absolvují Cooperův test, jde o běh na tři kilometry za dvanáct minut. Zde se ukáţe, jak je na tom uchazeč s dlouhodobou aerobní vytrvalostí. Na úplný závěr fyzických testů je zařazeno plavání. Na stylu nezáleţí, limit je uplavat sto metrů do jedné minuty třiceti pěti sekund a následně pak ještě sto metrů volně. Po úspěšném zvládnutí dvoudenních přijímacích testů jsou uchazeči pozváni k absolvování tzv. „pekelného týdne“. Zde jsou všichni uchazeči odvezeni na jim dosud neznámé místo, kde budou celý pracovní týden ubytováni. Po příjezdu odevzdají mobilní telefony, z důvodu zamezení vnějšího kontaktu. V tomto týdnu jsou uchazeči vystaveni nadměrné fyzické a psychické zátěţi s minimální dobou na odpočinek a spánek. Denně spí maximálně tři hodiny. Hlavním úkolem pekelného týdne je testování uchazečů, jejich reakce a práce ve stresu. Mezi fyzické disciplíny jsou zařazeny běhy ve volném terénu, zdolávání překáţkových drah, denní a noční pochody s vyuţitím maskování. Dále pak plavání, nafukování, přenášení a jízda na gumových člunech. Jeden z kolektivních úkolů je stavění vojenských stanů na čas, kde instruktor pozoruje komunikaci a sehranost týmu. Zkoušky psychické odolnosti se testují tzv. cvičnými výjezdy, kdy uchazeči sedí několik hodin v autě a na znamení musí plnit určené úkoly, nebo několika hodinové stání v omezeném prostoru (čtverec metr na metr), kdy se jim z reproduktorů pouští hudební smyčka. Disciplíny jsou proloţeny střeleckou přípravou, přípravou pro práci ve výškách a psychotesty. Poslední zkouška pekelného týdne je dálkový pochod dlouhý 45 kilometrů. Uchazeči jsou nečekaně vzbuzeni v brzkou ranní hodinu, dostanou batoh s 20 kg zátěţí a stravou, která se skládá z konzervy vepřového masa a tří litrů minerální vody. Přesun probíhá v náročném terénu, během něhoţ musí uchazeči plnit různé úkoly. Jde o nošení dřevěných klád a vrhání kamenů na určitou vzdálenost, tlačení vozidla po polní cestě, běh ve skalnatém terénu, slaňování ze skály, dvěstěmetrové plazení a to vše se zbraní a 20 kg zátěţí. Batohy si uchazeči mohou sundat jen při odpočinku na
12
jídlo, při vyplňování psychologických testů a na závěrečný dvoukilometrový běh po ţelezničních kolejích. Po celou dobu pekelného týdne jsou účastníci sledováni instruktorem a psychologem, kteří se je snaţí dostat do stresových situací. Kaţdý můţe kdykoliv říct, ţe to vzdává, tím však končí veškerý jeho pobyt u ZJ a vrací se k útvaru odkud přišel. I kdyţ uchazeč úspěšně absolvuje pekelný týden, ale nezapadl do kolektivu, není týmovým hráčem, nemusí být přijat. Tyto postřehy můţe sdělit kterýkoliv vedoucí směny, instruktor, nebo psycholog veliteli ZJ, který po jejich přezkoumání rozhodne v neprospěch uchazeče. Závěrem pekelného týdne je vyhodnocení kurzu velitelem ZJ a pohovor s úspěšně přijatými uchazeči, který má zjistit jejich očekávání v práci u zásahové jednotky. Úspěšně zvládne fyzické prověrky a pekelný týden 10% uchazečů. Ti co neprojdou, se mohou na nové přijímací testy přihlásit po šesti měsících. Opakovat tyto testy lze maximálně dvakrát.
1.3 Výcvik a vybavení Policisté zásahové jednotky neprovádí běţnou policejní práci, nehlídkují na ulici, nestaví vozidla, která jsou ve špatném technickém stavu. Jejich pracovní náplní je výcvik ke zdokonalení svých schopností a dovedností, údrţba svěřeného materiálu a 100% připravenost k nasazení. Základním vybavením do zákroku je černá ohnivzdorná nomexová kombinéza a nomexová kukla. Ochranu proti střelným zbraním a střepinám zaručuje neprůstřelná kevralová vesta a helma. Mezi další součástky výstroje patří ochranné brýle, chrániče loktů a kolen, plynová maska, střelecké rukavice, speciální boty a taktická vestička, kde jsou uloţeny zásobníky, zásahové výbušky a další věci dle vlastního uváţení. Ve výzbroji mají samopaly Hekler
Koch
MP5 v mnoha verzích osazené kolimátory (holografický laserový zaměřovač), lasery a svítilnami, pistole Glock 17, 19 a 26 (obr. 2). Výcvik je prováděn formou příprav. Součástí základní sluţební přípravy je kondiční příprava, střelecká příprava, taktická příprava, příprava pro práci ve výškách, mezi podpůrné přípravy lze zařadit spojovací, topografickou, zdravotní,
13
psychologickou
přípravu,
výcvik
obsluhy
speciální
techniky,
základní
pyrotechnickou přípravu a přípravu řidičů.
Obr. 2 Výstroj a výzbroj příslušníka ZJ
1.3.1 Kondiční příprava a příprava na použití donucovacích prostředků Veškerý výcvik u ZJ je opřen o velmi dobrou fyzickou kondici a proto je sport kaţdodenní součástí výcviku. Základem jsou přespolní běhy, sprinty, překáţkové dráhy, ale také plavání v oděvu, nacvičuje se záchrana tonoucího, potápění na nádech a v neposlední řadě i posilování. Při zákroku má příslušník ZJ na sobě výstroj a výzbroj váţící kolem 30 kilogramů a s touto zátěţí musí provést zákrok, při kterém překonává různé vzdálenosti, ale i překáţky, jako jsou ploty, ţebříky, schodiště. Po přiblíţení k místu zákroku, musí mít ještě dost fyzických sil, aby mohl překonat odpor pachatele při zatýkání. Ke zvýšení fyzické kondice patří také nácvik bojových umění, různých druhů sebeobrany a trénink na aparátech (boxovací pytle, lapy). Výcvik je zaměřen na tvrdé a rychlé přemoţení pachatele, jeho následné spoutání a transport. Při výcviku se trénují údery a kopy, které mají pachatele zaskočit, tzv. navolnit. Následné porazy, strhy a hody se vyuţívají k dostání pachatele na zem, kde se
14
pomocí pák znehybní a bezpečně spoutá. V neposlední řadě se nacvičují pádové techniky a obrany proti útokům bodnými, sečnými a střelnými zbraněmi, tyčemi různých délek atd., kde se vyuţívá také obušků s příčnou rukojetí (tonfa), nebo teleskopických obušků, které jsou ve výzbroji kaţdého příslušníka ZJ. Ve výzbroji má ZJ téţ elektrický paralyzér (TASER X26), kdy při jeho pouţití, je potřeba dodrţet určitý postup zakročujících policistů. I tento postup je potřeba nacvičit, aby nedošlo k újmě zakročujících policistů. Z úpolových technik se také nacvičuje zdvihání, nošení a pokládání soupeře, kdy při ostré akci můţe dojít ke zranění kolegy a je potřeba znát správný postup, jak bezpečně transportovat zraněného kolegu do bezpečí. Nácvik se provádí nejen ve sportovním oblečení, ale také s plnou výstrojí a výzbrojí, se zaměřením na nejúčinnější a nejefektivnější techniky, které se dají při zákroku pouţít. I kdyţ se zasahuje proti nebezpečným pachatelům, zákrok musí být přiměřený. V kondiční přípravě jsou také zahrnuty letní týdenní kurz horských kol a zimní týdenní kurz běţeckého lyţování, které slouţí k udrţení fyzické kondice, ale také k relaxaci.
1.3.2 Střelecká příprava Výcvik je zaměřen na veškerou manipulaci se zbraněmi, kterými je ZJ vybavena. Kaţdý člen ZJ musí zvládnout rozloţení a sloţení zbraně, jak z důvodu údrţby, která se provádí po kaţdém střeleckém výcviku, tak k odstranění malých závad (zaseknutý náboj v nábojové komoře), které se mohou vyskytnout. Dále musí znát takticko-technické data o zbrani a bezpečnostní předpisy o pouţití zbraně. Také se musí seznámit se střelivem, které se do zbraní pouţívá. Při výcviku se nacvičují modelové situace, které mohou nastat při ostré akci. Střílí se z různých poloh (v leţe, v kleče, v sedě, ve stoje), na různé vzdálenosti a terče. Většinou se nacvičuje střelba za chůze tzv. dvoustřely, dva výstřely vystřelené rychle za sebou. Zbraň musí vţdy směřovat tam, kam se dívají oči, prst ukazováčku musí být mimo spoušť zbraně do doby neţ se začne střílet na terč. Důleţitý je i nácvik střelby z jedoucích vozidel, střelba na pohyblivé terče, střelba
15
po fyzické zátěţi, za pouţití zásahových výbušek, za sníţené viditelnosti. Variant je bezpočet, záleţí jen na představivosti střeleckého instruktora, který na vše dohlíţí a upravuje chyby. Jedním z nejnáročnějších výcviků je střelba na terče s pachateli a rukojmími, kdy střelba musí být velice přesná. Během střelby dochází ke komunikaci mezi příslušníky zásahového týmu, přebíjení prázdných zásobníků za plné, výměnám zbraní se závadou za záloţní zbraně a to vše musí příslušník provádět automaticky, aniţ by spustit oči s terče. Příslušník ZJ musí získat střeleckou jistotu, aby v případě střelby na pachatele nezaváhal a neohrozil sebe, své kolegy nebo nezúčastněné osoby.
1.3.3 Taktická a speciální taktická příprava Zcela
určitě
patří
taktická
příprava
k nejdůleţitějším,
nejtěţším
a
nejprocvičovanějším činnostem příslušníků ZJ. Jde o nácvik postupů, kterými zasahující tým provádí zákroky proti pachatelům trestné činnosti. V taktické přípravě se prolínají všechny získané dovednosti z ostatních příprav, navíc se zde uplatní schopnosti improvizace. Vše začíná na učebně, kde se vysvětlují základní pravidla taktiky v budovách, kde se nejčastěji ostré akce provádí. Zde se zdůrazňuje pravidlo dvou, coţ znamená, ţe nikdy nikam nevstupuje člen zasahujícího týmu sám, ale minimálně ve dvojici. Rozkreslují se situace vstupů dveřmi do bytů, postupy chodbami, schodišti. Vše má svá pravidla a ta se musí přesně nacvičit. Praktický výcvik v tréninkových prostorách začíná od nejjednoduššího a to vstupy do místností ve dvojici, poté se přidají postupy chodbami a schodišti. Členové týmu jsou vystrojeni a vyzbrojeni jako při ostré akci a jde hlavně o zvyknutí si na pohyb s touto zátěţí, zatím však bez nabitých zbraní. Na vše dohlíţí instruktor taktické přípravy, který vyhodnocuje provedení a upozorňuje na chyby. Po zvládnutí první fáze se do výcviku zařadí tzv. značkaři, kteří plní roli pachatelů, nebo rukojmích a snaţí se co nejvěrohodněji připravit reálné situace, které musí zasahující tým adekvátně řešit. Zasahující tým a značkaři jsou vyzbrojeni speciálními zbraněmi se značkovacím střelivem, které odpovídají hmotností a rozměry ostrým zbraním. Zde instruktor hodnotí postup skupiny,
16
jejich krytí a reagování na značkaře. Zákrok nemusí vţdy končit zastřelením pachatele. Na závěr přichází na řadu zbraně s ostrou municí a terče, které nahradí značkaře. Cílem je zvyknutí si co nejvíce na situaci, kdy při zákroku můţe dojít ke střelbě. Zde musí kaţdý člen týmu dodrţovat taktické a bezpečnostní zásady. Taktika zákroku na pachatele jedoucího v osobním vozidle je druhou nejčastější pouţívanou metodou zákroku. Jelikoţ je zákrok prováděn za běţného provozu, patří k těm nejnebezpečnějším a pokud to situace dovolí, tak se pachatel zatýká ještě před vstupem, nebo po vystoupení z vozidla. Výcvik se provádí nejdříve teoreticky, nákresy na učebně, poté prakticky na volné ploše, s tím, ţe vozidla stojí a nacvičuje se útok na vozidlo pachatele a jeho spoutání, nakonec za jízdy všech vozidel. Při ostré akci jsou řidiči vybíráni z nejzkušenějších příslušníků ZJ. ZJ můţe také zakročovat proti pachatelům, kteří se ukrývají v autobusech, vlacích, lodích, letadlech, kde jsou i rukojmí, proto se cvičí i tyto modelové situace. Členové zasahujících týmů musí být dokonale sehraní a všichni musí naprosto věřit sobě i svým kolegům. Jelikoţ dochází mezi zásahovými jednotkami ke spolupráci při akcích většího rozsahu, je potřeba mít ujednocená pravidla taktické přípravy.
1.3.4 Příprava pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou Jako kaţdá příprava i zde se začíná nejprve v učebně, kde se členové ZJ seznamují s materiálem, který se pouţívá. Kaţdý příslušník je vybaven celotělovým sedacím úvazkem, odsedávákem s karabinami a prostředky na jištění a slaňování (osma, kyblík, karabina). Dále je ve výbavě ZJ značné mnoţství horolezeckého materiálu, jako lana, expresky, vklíněnce, jümary, kladky, gri-gri, ale i helmy, provazové ţebříky, záchranný vak atd. S veškerým materiálem přijde kaţdý člen ZJ při výcviku do styku, takţe musí znát nejen konstrukci, ale i pouţití a bezpečnostní pokyny uvedené výrobcem. Znalost vázání uzlů je samozřejmostí. Po zvládnutí základních teoretických znalostí se přechází k praktickému výcviku. Začíná se nejjednodušší technikou slanění ze střechy domu nebo
17
z cvičné poţární stěny. K výcviku se přidávají další práce s lanem a na laně. Příslušníci ZJ se neučí jen sjíţdět na laně dolů, ale také otáčet se na laně hlavou dolů k nahlíţení do oken, přesedat z lana na lano a stoupat po laně vzhůru pomocí jümarů, nebo prusíků. Další výcvik je zaměřen na slanění do oken s následným průnikem do místnosti. A opět se průnik provádí ve dvojici, nejdříve beze zbraní a následně se zbraněmi a s vyuţitím zásahových výbušek a střelby na terče. Ve výcviku se také spolupracuje s Leteckou sluţbou Policie ČR. Vrtulníky jsou vyuţívány k rychlému dopravení na místo zásahu, usnadňují rozmístění a útok zasahujícího týmu a zároveň slouţí k rychlé evakuaci po akci. Zde je nutná znalost kotevních míst pro uvazování lan a veškerý pohyb na palubě vrtulníku. K rychlému výsadku se pouţívá speciální tlusté lano tzv. FAST ROPE, na kterém se slaňuje pomocí rukou a nohou, bez vyuţití jakékoliv technické pomůcky. Díky tomuto lanu, které se vyuţívá při výsadku z malých výšek do 15 metrů, se dostane zásahový tým na místo zákroku (jedoucí vozidlo, plovoucí loď) bezpečně během několika sekund. Jelikoţ jsou zásahové jednotky zařazeny v IZS (integrovaném záchranném systému), mohou a v minulosti byly vyuţívány k plnění úkolů při ţivelných katastrofách a školeni v záchranářské činnosti (povodně 2002). S vyuţitím vrtulníku se příslušníci ZJ učí evakuovat osoby z těţko dostupných míst, tonoucí, nebo zraněné pomocí záchranného vaku nebo speciálního sběrného koše. Také pohyb po střechách výškových budov, mostních konstrukcích, přehradních hrázích, továrních komínech, ale i skalní a sportovní lezení je náplní přípravy pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou.
1.3.5 Podpůrné přípravy Spojovací příprava – kaţdý příslušník ZJ je vybaven radiostanicí (Matra) s náhlavní soupravou, tzv. interkomem, čímţ se mohou členové zasahujícího týmu dorozumívat na delší vzdálenosti, aniţ by se prozradili hlasitým mluvením. Při zákroku se často útočí z více směrů, takţe se radiostanice hojně vyuţívají. K tomu je potřeba proškolení o jejich pouţívání.
18
Topografická příprava – práce s mapou patří také k dovednostem příslušníků ZJ. Zmapování rozsáhlejšího objektu, hledání přístupových cest, vyuţívání krytí lesním porostem, to vše je obsahem této přípravy. Také práce s buzolou a GPS navigací. Zdravotní příprava – kaţdý policista ČR musí zvládat poskytnutí první pomoci. U ZJ je vyšší rizikovost zranění, jelikoţ zakročují proti pachatelům, kteří jsou často ozbrojeni střelnou zbraní, nebo jsou povolány k záchranným pracím při ţivelných katastrofách. Znalost základního ošetření je podmínkou. Výcvik probíhá formou týdenního kurzu ve zdravotnických zařízeních. Psychologická příprava – této přípravy se účastní psycholog ZJ, který seznamuje příslušníky ZJ se základy vyjednávání. Probírá se komunikace v nebezpečných situacích, například s osobou mající sebevraţedné úmysly, nebo s malými dětmi, se kterými se zasahující tým při ostré akci také setkává. Bohuţel, pro malé děti je toto setkání velice traumatizující. Psycholog také učí příslušníky, jak zvládat stresové situace za vyuţití relaxačních technik. Obsluha speciální techniky – zde jsou vybráni jedinci, kteří projdou různými kurzy, či školeními. Do speciální techniky se řadí pouţívání hydraulických kleští, nebo hydraulického zařízení k vylamování dveří, dále pak motorové pily, brusky, rozbrušovačky,
v
neposlední
řadě
pouţití
videotechniky,
která
slouţí
k videozáznamu akce z důvodu získání důkazů. Základní pyrotechnická příprava – členové ZJ mohou při akci proti nebezpečným pachatelům přijít do styku s výbušnými nástrahami a musí je rozpoznat. Také znalost manipulace s tzv. pyrotechnickými imitačními prostředky (dýmovnice, pozemní a vystřelovaná světla, zásahové výbušky, slzotvorné granáty), které slouţí k připravování léček, odpoutání pozornosti, osvětlení nebo zadýmení prostoru je obsahem této přípravy. Příprava řidičů – v této přípravě se zdokonalují jízdní dovednosti. Jde o nácvik rychlé a zároveň bezpečné jízdy s pouţitím majáků i bez nich a to v plném provozu a jízda v terénu s terénními vozidly. Nacvičuje se např. jízda při eskortě, kdy jedou vozidla těsně za sebou, obraty vozidel při napadení kolony nebo blokování vozidly.
19
1.4 Specializace Ve specializaci jde o zvýšení profesní kvalifikace příslušníka ZJ. Kaţdý člen ZJ si můţe zvolit, jakou specializaci by chtěl vykonávat, nikým nesmí být nucen. K vybrané specializaci by měl mít vztah a předpoklady. Je-li dobrý střelec, má předpoklady stát se odstřelovačem, je-li dobrý plavec, můţe se stát potápěčem. Důvody jako vyšší finanční ohodnocení, nebo vidina pouţívání speciálního vybavení se neberou v potaz.
1.4.1 Pyrotechnik Aby se příslušník ZJ mohl stát pyrotechnikem, musí absolvovat psychologické vyšetření a po kladném výsledku psychotestů nastupuje na 9měsíční kurz, kdy je odvelen do Armády ČR. Zde se učí vše o výbušninách a munici. Pak následuje 3měsíční kurz na pyrotechnickém odboru Policie ČR. Zde se učí o nástraţných výbušných systémech (NVS) a pouţívaném materiálu u Policie ČR (např. robotech, rentgenech, pyrotechnických oblecích, balistických dekách, detektorech kovu) a postupech při nálezu podezřelého předmětu. Celý kurz je ukončen praktickou a teoretickou závěrečnou zkouškou. Po příchodu k ZJ slouţí tento nový pyrotechnik půl roku se zkušenějším kolegou. Dále absolvuje opět u Armády ČR 14denní kurz ţenijního trhání, který je zaměřen na tzv. trhací práce. Zde se zdokonaluje v proráţení, přeráţení a uvolňování různých materiálů, od plechů, traverz, dřevěných fošen, stromů, po skály a ledové kry. Prakticky byla tato činnost vyuţita při povodních v srpnu 2002, kdy došlo v severních Čechách na
řece
Labi
k utrţení
kotvících
lan
nákladních
člunů
a
jejich
nekontrolovatelnému pohybu, kde ohroţovaly okolní mosty a budovy. Zde provedli pyrotechnici ZJ řízený odstřel a potopení těchto člunů. Mezi základní pyrotechnické činnosti patří pyrotechnické prohlídky. Jde o kontroly vozidel, budov a okolí, při konaní různých státních nebo mezinárodních akcí k ochraně vládních činitelů. Pyrotechnik také spolupracuje se Sluţbou kriminální policie a vyšetřování při domovních prohlídkách, kde byly nalezeny zbraně, munice či výbušniny.
20
Dalším úkolem pyrotechnika ZJ je vyhledávání, odstraňování, shromaţďování, přepravování a ničení munice, výbušných látek a výbušných předmětů. Většinou se jedná o nálezy nevybuchlé, selhané, nebo jiným způsobem poškozené munice pouţívané armádami za I. a II. světové války, aţ po současnost. Mezi běţné nálezy patří náboje do ručních zbraní, ruční granáty, dělostřelecké a minometné střely a letecké bomby. Nalezená munice se ničí na místě, nebo se převáţí do skladu nalezené munice a následně se ničí na místech k tomu určených (pyrotechnická jáma). Tato činnost je velice nebezpečná a pyrotechnik musí znát přesnou konstrukci nalezené munice. Při oznámení o uloţení podezřelého předmětu plní na místě zákroku základní úkoly. Určuje, zda se jedná, či nejedná o nástraţný výbušný systém. Dále provádí uzávěru místa s evakuací obyvatelstva a přivolává Pyrotechnickou výjezdovou skupinu. Zneškodnit NVS můţe pyrotechnik ZJ jen v případě, hrozí-li nebezpečí z prodlení. V zasahujícím týmu je pyrotechnik určen k odstranění nástraţných systémů a k vytvoření průchodů nebo průlezů na místa zásahu s vyuţitím pyrotechnického materiálu a výbušnin. Průlomová technika se provádí na oknech, dveřích, zdech apod., záleţí na okolnostech, kde se zdrţuje pachatel a rukojmí. Pyrotechnická činnost je tak obsáhlá a různorodá, ţe je potřeba, pokud jí chce pyrotechnik dlouhodobě vykonávat, aby se neustále vzdělával. Pyrotechnik se můţe splést pouze jednou.
1.4.2 Potápěč Potápěčem se můţe stát pouze absolutně zdravý člen ZJ. Před vysláním na potápěčský kurz prochází kandidát celodenním zdravotním vyšetřením, kde se lékaři snaţí najít i sebemenší drobnost, která by znamenala červenou pro absolvování kurzu. Vyšetření se skládá i z náročného psychologického vyšetření. Je-li kandidát absolutně psychicky a zdravotně v pořádku, musí projít dvoutýdenním výcvikem ve Výcvikovém středisku potápěčů a vůdců malých plavidel Policie ČR, které se nachází v Brně-Bystrci. Zde se naučí základy
21
potápění, zdokonalí se aţ praxí. Součástí kurzu je i získání průkazu Vůdce malého plavidla. Po získání potápěčského průkazu začíná pro nováčka tvrdý výcvik. Trénuje se v bazénu, kde je čistá, teplá voda a všude je vidět, ale i v jezerech, rybnících, řekách, kde je proud, bahno, zima a tma. K policejní potápěčské práci se dostane, aţ kdyţ se naučí pomalu a rozváţně pohybovat pod vodou a bude schopen řešit krizové situace, aniţ by zazmatkoval. Potápěči ZJ jsou převáţně vyuţívání jinými sloţkami policie. Vyuţívají se k pátrání po osobách a věcech, nebezpečných látkách a předmětech pocházejících z trestné činnosti nebo jimiţ byla trestná činnost spáchána. Většinou se jedná o zbraně a utonulé osoby, které jsou někdy ve značném stádiu rozkladu. Pátrání probíhá v otevřených vodních nádrţích, ale i ve studních a jímkách a to za kaţdého počasí a v jakoukoliv hodinu. V případě potřeby provádí zákroky proti nebezpečným pachatelům za vyuţití potápěčské výstroje a výzbroje. Potápěč si musí uvědomovat, ţe vstupem do vody se ocitá v cizím prostředí, pro něţ nebyl stvořen. Ve vodě je vţdy s kolegou, ale je školen, aby si dokázal v kaţdé situaci pomoci sám. Jde o zkušeného příslušníka ZJ, který je rozváţný a uváţlivý.
1.4.3 Vyjednavač U policie je vyjednavač zřizován jako profesní specializace a z taktického hlediska je zařazen také do struktury ZJ. Zde plní úkoly jako kaţdý jiný příslušník ZJ. K výběru vhodného kandidáta je potřebné disponovat jistými předpoklady. Vyjednavač musí být emočně zralý, dále musí mít pohotové a variabilní myšlení, schopnost vzbuzovat důvěru, komunikovat, přesvědčovat ale i naslouchat lidem různého postavení a vzdělání. Ne kaţdý se na vyjednavače hodí, coţ se ukáţe během prvních dnů školení a tréninků a tito lidé se vyřadí. Výhodu mají kandidáti s většími ţivotními a profesními zkušenostmi. Není podmínkou mít vzdělání v oboru psychologie nebo psychiatrie, získané vědomosti mohou být spíše
22
kontraproduktivní,
kdy
psycholog
můţe
při
vyjednávání
sklouznout
k diagnostikování pachatele. Vyjednavači pracují v týmu, kde se psychologové vyuţívají k analyzování získaných informací a vypracování profilu pachatele. Většinou vyjednávání trvá hodiny i dny, takţe se vyjednavači mohou střídat. Vymýšlí se taktika, jak si získat důvěru pachatele, ne vţdy se jedná o osoby duševně nemocné, mohou to být osoby v krizi, pod vlivem léků, drog a alkoholu. Vţdy je potřeba najít pro tyto osoby řešení jejich momentální situace. U ZJ plní vyjednavač úkoly v případech krizové komunikace, navozuje kontakt s osobou v krizi a cestou oboustranné komunikace vytváří podmínky pro zklidnění a stabilizaci situace, dále odvrací osoby od krizového jednání. Jde o vyjednávání v případech braní a drţení rukojmí, únosu osoby či dopravního prostředku, vysoce rizikových sebevraţedných pokusů, nepokojů a vzpoury ve věznicích. Vyjednávání je kreativní práce, krizové situace jsou pokaţdé jiné a neustálý trénink je přípravou na ještě obtíţnější zákroky. V těchto situacích si musí zachovat chladnou hlavu, vše řešit v klidu a s rozvahou.
1.4.4 Odstřelovač Tato specializace je zařazena ve všech vojenských a policejních speciálních jednotkách. Obecně lze říct, ţe jde o skvělého střelce, jehoţ specializací je přesná střelba na střední a dlouhou vzdálenost, s vyuţitím speciální zbraně tzv. odstřelovací pušky osazené špičkovou optikou. Tato specializace však v sobě skrývá mnohem více. Vhodný kandidát, který má o tuto specializaci zájem, nemusí patřit k nejlepším střelcům, ale je to výhodou. Hlavním kritériem je mentální a psychická vyrovnanost. Odstřelovač musí být trpělivý a mít pevnou vůli. Při výcviku i ostré akci můţe strávit hodiny v jedné poloze, bez moţnosti odpočinku na doplnění potravy a tekutin, čekáním na správný okamţik. Dobrá fyzická kondice je také nutností. Při přesunu na místo určení mnohdy překonává různé překáţky i delší vzdálenosti a to nejen chůzí, ale i plazením nebo po kolenou. V neposlední řadě je
23
také důleţitá schopnost splynout s prostředím. V lesním porostu vyuţívá odstřelovač maskovacího oděvu, tzv. hejkala a kamufláţních barev na obličej, v zimním zasněţeném prostředí pouţívá zimních bílých doplňků. V obytných zástavbách musí vyuţívat terénní nerovnosti a krytí za různými překáţkami. Důleţité je, aby ze zvoleného stanoviště dobře viděl pozorovaný objekt a sám nebyl viděn. U ZJ se vykonává odstřelovací činnost ve dvoučlenném týmu. Skládá se ze střelce, který obsluhuje odstřelovací pušku a stejně důleţitého pozorovatele, který ovládá dálkoměry a další pozorovací systémy a předává získané informace střelci. Pozorovatel má také za úkol krýt odstřelovačský tým. Činnost policejního odstřelovače zahrnuje přesnou střelbu z odstřelovací pušky na určený cíl. Můţe se jednat o NVS, při spolupráci s pyrotechniky nebo tlakové láhve, které jsou vystaveny ţáru, při spolupráci s Hasičským záchranným sborem. Nejtěţším úkolem je střelba na ozbrojeného pachatele, který zadrţuje rukojmí v situaci, kde selhala veškerá vyjednávání a hrozí přímé usmrcení zadrţované osoby. Další činností je pozorování a monitorování daného sektoru a konkrétních cílů a objektů, skryté přiblíţení a zaujetí vhodných pozorovacích a střeleckých stanovišť, čehoţ se vyuţívá ke krytí zasahujícího týmu při přiblíţení k zájmovému objektu. Dále předává aktuální informace veliteli zakročující jednotky. Jeho činnost je při ostrých akcí nepostradatelná. Za neomylností odstřelovačů se skrývají hodiny dřiny na střelnicích, kde trénují střelbu na různé vzdálenosti, nejčastěji 20-300 metrů s vyuţitím znalostí povětrnostních podmínek, rychlosti a směru větru, teploty, vlhkosti, atd. To vše má vliv na dráhu střely a přesnost zásahu. Z důvodu potřeby velkého mnoţství znalostí jsou pro tuto specializaci vybíráni jen velmi zkušení jedinci s dlouholetou praxí, zvládající provádět rychlá rozhodnutí, se schopností kolektivní spolupráce.
24
1.5 Pojem stres V současné uspěchané době se slovo stres skloňuje ve všech pádech a stres se stal součástí našeho kaţdodenního ţivota. K tomuto pojmu je připisován široký rozsah škodlivostí, které vznikají z našeho hektického ţivotního rytmu. Avšak ţít zcela bez stresu je také naprosto nemoţné. Určitá dávka stresu je potřebná k dodání podnětu na překonání překáţek. Je jen obtíţné najít hranici mezi „zdravým“ a „nezdravým“ stresem. Slovo stres je odvozeno z anglického slova „stress“, které pochází z latinského slova „strigo, stringere, strinxi, strictum“, jehoţ doslovný překlad znamená „utahovat, stahovat, zadrhovat“ (Melgosa, 1997). Stres je definován jako negativní emocionální záţitek, který je provázen určitým souborem biochemických, fyziologických, kognitivních a behaviorálních změn, jeţ jsou zaměřeny na změnu situace, která člověka ohroţuje, nebo na přizpůsobení se tomu, co nelze změnit (Křivohlavý, 2001). „Stres je v běžné řeči chápán jako vše co nás nějakým způsobem tíží, znepokojuje, tlačí a je pro nás nepříjemné. Přesněji se však tyto zatěžující faktory označují jako stresory“ (Blahutková, 2009, s. 46). O stresové situaci hovoříme jako o nadlimitní, nadhraniční zátěţi, kdy míra intenzity stresogenní situace je tak vysoká, ţe jí člověk svými schopnostmi nemůţe zvládnout (Křivohlavý, 2001). Dělení stresu podle účinku na organismus: Eustres – jedná se o tzv. dobrý, příjemný stres, budící pozitivní odpověď organizmu, který mobilizuje a stimuluje organizmus k podání vyšších fyzických nebo psychických výkonů. U eustresu proţíváme příjemné napětí, po kterém následuje radost z dosaţeného cíle, avšak je potřeba určité námahy. Eustres je krátkodobý stres, odeznívá rychleji. Tělesně se projevují oba stresy podobně.
25
Distres – jedná se o tzv. zlý, škodlivý stres, negativně působící a zatěţující organizmus. Je vnímán jako neschopnost vyrovnat se s nadměrnou tělesnou zátěţí s negativně laděnými emočními procesy, které přetěţují organizmus, mohou ho poškodit, vyvolat onemocnění či smrt. Distres navozuje úzkost, rozpolcení, napětí, depresi a někdy i beznaděj. Situace, které vedou ke vzniku distresu jsou podle Křivohlavého (2001) charakteristické: -
neovlivnitelností
-
nepředvídatelností
-
výzvou, která přesahuje hranici našich schopností
Neovlivnitelnost Čím více situaci nemůţeme řídit, ovládat, kontrolovat, zabránit jí, nebo přerušit, tím více se stává neovlivnitelnou a častěji ji vnímáme jako stresovou. Nepředvídatelnost Je-li moţnost předvídat stresovou situaci, i kdyţ ji nemůţeme ovlivnit, obvykle dochází ke sníţení intenzity stresu. Výzva pro hranice našich schopností Některé situace lze snadno předvídat či ovlivnit, přesto je vnímáme jako stresové. Jde o situace se subjektivně nepřiměřenými nároky, zásadní ţivotní změny a subjektivně neřešitelné konflikty. Dělení stresu podle délky působení stresující situace: Akutní stres – jedná se o působení jednorázového, velkého či náhlého stresu, při kterém dochází ke zvýšení činnosti imunitního systému. Má kladný vliv na imunitní systém, posiluje organismus. Chronický stres – nazývá se dlouhodobý stres, kde dochází k působení tzv. mikrostresorů - kaţdodenních drobných těţkostí, které se neřeší, jsou nekontrolovatelné a nezvladatelné. Zde naopak dochází ke sníţení činnosti imunitního systému.
26
1.5.1 Stresory a salutory Stresorem se nazývá činitel vnějšího prostředí vyvolávající v organismu stav stresu či stresovou reakci. Jedná se o nepříznivé vlivy, negativní ţivotní faktory vedoucí k tíţivé situaci člověka. I zde je nutné vycházet z individuality konkrétního člověka, na kaţdého působí stresor i jeho intenzita jinak, kaţdý člověk má jinou toleranci vůči určitým stresorům (Hartl, Hartlová, 2000). Mnoţství stresorů, které působí na člověka je celá řada. Mezi ty nejběţnější lze zařadit: -
fyzikální faktory: nadměrný hluk, chlad, teplo, ultrafialové záření, úrazy, prudké světlo, různé jedy, alkohol, drogy,
-
psychické faktory: vyvolávající úzkost, napětí, strach, frustraci, zodpovědnost, nerozhodnost,
-
sociální faktory: konflikty v osobních vztazích, nesprávný ţivotní styl,
-
traumatické faktory: závaţné ţivotní události.
Opakem stresoru je salutor, tzv. pozitivní ţivotní faktor, který v nepříznivých ţivotních podmínkách povzbuzuje a posiluje člověka. Mezi salutory můţeme zařadit např. dosaţení vytýčeného úkolu, zvládnutí sportovního výkonu nebo těţké zkoušky (Křivohlavý, 2001). Američtí psychologové T.H.Holmes a R.H.Rahe (in Brockert, 1993) vytvořili stupnici s názvem „Stresové ţivotní situace“, pomocí níţ lze zjistit, které situace jsou více a které méně stresující. Tato typologie, obsahuje 41 ţivotních změn, které jsou bodově ohodnoceny od 11 do 100 bodů, podle závaţnosti. Nejvíce je bodováno úmrtí manţela/ky (dítěte), nejníţe pak pokuta při dopravním přestupku. Součet určí míru stresové reakce. Tato typologie je opět individuální.
27
1.5.2 Stresový syndrom Při působení jakéhokoliv druhu stresoru dochází vţdy ke stejnému souboru fyziologických reakcí, jako odpovědí organismu na ohroţení. Tento soubor se nazývá „obecný adaptační syndrom“ a vyznačuje se třemi fázemi: 1. Poplachová fáze – v této fázi se organismus střetává se stresorem a dochází k mobilizaci všech obranných mechanismů. Jde o reakci typu „boje nebo útěku“, která byla účinná v dávných dobách lidstva. Tuto fázi lze také nazvat fází aktivace, kdy se člověk snaţí naţhavit na řešení stresové situace. Fyziologické a psychologické procesy popíšeme dále. 2. Fáze rezistence – zde se organismus snaţí vyrovnat se stresorem. Je-li stresor silnější, nebo dlouhodobější dochází ke zhoršení stavu organismu a ke sníţení činnosti imunitního systému. Jde o tzv. nemoci adaptace, mezi které lze zařadit ţaludeční a dvanáctníkové vředy, srdeční onemocnění, bronchiální astma, vysoký krevní tlak a další. Z psychologického hlediska se tato fáze nazývá fází zvládání či pokusů o zvládání zátěţe. Člověk se zde snaţí najít optimální řešení, které by vedlo k postupnému zklidňování emocí. 3. Fáze vyčerpání – nebo také fáze důsledková. Obecně lze říct, ţe v této fázi organismus podlehl stresoru a hroutí se, došlo k psychickému selhání. Mezi příznaky lze zařadit deprese, při neřešení situace můţe dojít i ke smrti. Zde je potřeba zdůraznit, ţe kaţdý člověk reaguje na vzniklý stresor jinak. Jinak reaguje člověk, který se vzniklou krizovou situací nemá ţádné zkušenosti, jinak člověk, který podobnou situaci jiţ zaţil a dokázal se s ní vypořádat. Vliv má také věk, zdravotní stav, působení okolí aj. Na to, jak reagujeme ve stresu, má z 55% podíl dědičnost (Nakonečný, 1997).
1.5.3 Základní mechanismy působení stresu Je-li člověk vystaven různému nebezpečí či ohroţení, je od přírody vybaven mechanismy, které mu napomáhají se z tohoto nebezpečí dostat. Zjednodušeně
28
můţeme říct, ţe organismus reaguje na ohroţení tzv. reakcí typu „boj nebo útěk“. Tělo se tak dostává do stavu pohotovosti a snaţí se vyuţít veškerou dostupnou energii k adaptaci. Změnám, ke kterým dochází v organismu se souhrnně říká „generální adaptační syndrom“. Aktivace obvykle začíná v hypotalamu, který stimuluje činnost hypofýzy (podvěsek mozkový). Hypofýza uvolnění hormon ACTH, čímţ spustí sloţitou řetězovou reakci nervových a chemických impulzů, coţ způsobí aktivaci sympatické větve autonomní nervové soustavy. Do krevního oběhu se začíná z dřeně nadledvinek vyplavovat hormon adrenalin a noradrenalin. To vede k následujícím projevům (Lukeš, 2006): a) Kardiovaskulární systém – zvyšuje se frekvence a intenzita stahu srdce, srdeční objem, zvyšuje se krevní tlak. Výsledkem je rychlejší rozvod krve po těle, tělo se připravuje na fyzickou námahu. b) Dýchací systém – zvyšuje se dechová frekvence, čímţ dochází k vyššímu okysličení krve, dýchání je povrchní. To způsobuje roztahování nosních průduchů. c) Redistribuce krve – přeruší se zásobování ţaludku a pokoţky krví, dochází k odkrvení vnitřností a sníţení jejich funkce. d) Kůra nadledvin – dochází k produkci hormonu kortizol, který působí na játra. e) Játra – vlivem kortizolu odbourávají zde uloţený glykogen, z něhoţ se do krve uvolňuje glukóza, která je zdrojem okamţité energie. f) Svalstvo – krev se přesouvá do svalů, které jsou tak lépe prokrveny a vyţivovány. Zvyšuje se svalové napětí, svaly se připravují na intenzivní výkon. g) Krev – dochází ke zvýšení hustoty krve, zvýšení sráţlivosti, povrchové krevní cévy se zuţují. To má kladný účinek při poranění, neboť sniţuje moţnost vykrvácení. Naopak je tím více zatěţováno srdce při rozvádění krve krevním řečištěm. h) Dochází k rozšíření zornic, čímţ se zlepší vnímání zdroje nebezpečí, zároveň se veškerá pozornost koncentruje na zdroj ohroţení, coţ se projevuje tunelovým viděním. i) Zlepšuje se sluch, stává se ostřejší. j) Zlepšuje se hmat.
29
k) Zvyšuje se intenzita pocení, to umoţňuje chladit tělo při podávání fyzické zátěţe. Při dlouhodobém pocení se však z těla vyplavují soli, co můţe být zdrojem selhání. l) Mění se svalové napětí v obličeji (např. grimasy, červenání). m) Z hypotalamu se uvolňují endorfiny, které sniţují citlivost na bolest. Zranění bývá často vnímáno aţ po ukončení boje. n) Dočasně se redukuje tvorba pohlavních hormonů. Působením těchto projevů se tělo snaţí vypořádat se vzniklou stresovou situací (např. ohroţení ţivota). Tato reakce je naprosto zdravá, pokud je odůvodněná a přiměřená, v opačném případě se stává nezdravou a můţe vést ke vzniku váţných onemocnění.
1.5.4 Působení stresu na zdraví Výzkumy ukazují, ţe stres působí negativně na zdraví člověka. Účinky stresu jsou zákeřné, jelikoţ je nemusíme vůbec postřehnou. O tom, ţe je potřeba s obrovským náporem stresu bojovat svědčí i statistiky, které zaznamenávají finanční ztráty v důsledku absence v zaměstnání a náklady vynaloţené na léčbu chorob způsobených stresem. Stres je častou příčinou psychosomatických chorob a v současné době je stres spojován i se vznikem rakoviny (Kristová, 1996). Stres můţe působit přímo, coţ znamená, ţe ovlivňuje imunitní, nervový a endokrinní systém, nebo nepřímo, kdy má vliv na chování člověka. U lidí trpících stresem je čtyřikrát větší pravděpodobnost výskytu různých onemocnění a civilizačních chorob. Vliv má také fyzická zdatnost, která pomáhá při zvládání stresu. Obecně se popisují tři skupiny potíţí jako odpověď organismu na stres (Irmiš, 1996): A. Fyziologické potíže: zrychlená srdeční činnost, nepravidelná srdeční činnost, zvýšený krevní tlak, bolest nebo tlak v hrudi, zaţívací poruchy
30
(zácpy, průjmy), pocení, poruchy prokrvení, bolesti zad, hlavy, svalů, třes, pláč, sexuální potíţe a další. B. Psychické potíže: pocit vyčerpání, děsivé sny, nespavost, ranní únava, přemýšlení o problému, lítost, úzkost, pocit napětí, vztek, agresivita, předráţděnost, pocit ohroţení, pocit samoty, přecitlivělost, netrpělivost. Neustálým přemýšlením o problému si člověk neodpočine, cítí se unavený a vyčerpaný. Myšlenky se stále vrací, ztrácí se schopnost soustředit se na jinou věc. C. Změny v chování: nechutenství, přejídání, zvýšená gestikulace, útočné postoje, zvyšování hlasu, rychlá chůze, rychlé přijímání potravy, zvýšené poţívání alkoholu, nadměrné kouření, okusování nehtů aj. Potíţe způsobené stresem se často různě navzájem kombinují, kaţdý člověk reaguje jinak na stres. Proto je dobré znát základní pravidla protistresových opatření a relaxační techniky. Při přetrvávání potíţí je však potřeba vyhledat odbornou pomoc.
1.6 Přehled stresových faktorů v práci příslušníka ZJ Na příslušníky Policie České republiky působí stejné stresové faktory jako na ostatní běţnou populaci. Jsou vystaveni kaţdodennímu stresu, který vzniká například cestováním do zaměstnání v dopravní zácpě, konflikty s kolegy, řešením rodinných problémů. Navíc jsou ještě ohroţeni profesním stresem, tzv. policejním stresem, kdy jsou vystaveni specifickému druhu zátěţe. Mezi běţné policejní stresové situace lze zařadit zpracování spisové agendy, která se vlivem velkého nárůstu trestných činů značně zvyšuje. Ke zvládnutí zpracování spisů musí policisté pracovat přesčas a to v současné špatné ekonomické situaci znamená bez jakéhokoliv finančního ohodnocení. Důsledkem finanční krize dochází ke sniţování počtu policistů, provádějí se různá úsporná opatření, která zvyšují napětí v kolektivu. I to lze zařadit mezi stresové situace.
31
Pro policisty je také stresující, opakované setkávání s osobami ţijícími na okraji společnosti, nesmyslné debaty s lidmi, kteří jsou pod vlivem alkoholu či drog apod. Také se zvýšila brutalita pachatelů trestných činů, čímţ se zvýšila pravděpodobnost napadení a zranění policistů. Vliv na tuto situaci má podle mého názoru i současný právní řád, kdy jsou obvinění díky mezerám v zákoně propuštěni či zbaveni obvinění. Několika měsíční práce policistů tím přichází nazmar a pachatelé mohou dál porušovat zákony. Tyto situace lze označit jako běţný pracovní stres. Mohou však nastat události, které přesahují běţné profesní zkušenosti a mohou vyvolat u policisty psychický otřes. K těmto událostem lze zařadit: -
ohroţení vlastního ţivota nebo ţivota kolegy,
-
nasazení u hromadných neštěstí a katastrof,
-
zásahy u teroristických útoků,
-
braní rukojmích a únosy,
-
pouţití sluţební zbraně s těţkými či smrtelnými následky.
Většina policistů se do těchto situací nikdy nedostane. U příslušníků ZJ je tomu naopak, jelikoţ jsou nasazováni proti ozbrojeným pachatelům, teroristům nebo k záchranným akcím při ţivelných pohromách a katastrofách. I kdyţ jsou na takovéto typy událostí odborně připraveni a školeni, vţdy to v kaţdém policistovy vyvolá silnou psychickou stresovou reakci. Ke sníţení stresové reakce pomáhá vypovídání a vyventilování pocitů po závaţné traumatizující události. To obvykle vede k odeznění symptomů stresové reakce během několika dní. Při dlouhodobém přetrvání představ a myšlenek na traumatizující událost lze hovořit, ţe se u policisty projevila „posttraumatická stresová porucha“. Mezi nejčastější a relativně nejvíce prozkoumané traumatizující poruchy patří trauma, které vzniká pouţitím střelné zbraně proti člověku. Anglickým termínem je označována jako „post-shooting trauma“ (Čírtková, 2006). Post-shooting trauma je nečastěji provázeno následujícími potíţemi: Opakované proţívání kritické události v mysli.
32
Policista si opakovaně vybavuje celý průběh události. Dále se u něj projevuje zvýšená úzkost při setkávání s věcmi připomínající incident. Objevují se opakující noční můry. Vyhýbání se podnětům připomínající či související s kritickou událostí. Policista se úporně snaţí vyhýbat myšlenkám a činnostem připomínajícím kritickou událost, má pocit osamocení, ztrácí zájem o jinak důleţité věci nebo úkoly, přehodnocuje ţivotní cíle. Často dochází k podání ţádostí o přeřazení nebo propuštění z řad policie do civilu. Nervová labilita. Zde se u policisty objevují například poruchy spánku, zvýšená lekavost, poruchy soustředění, záchvaty vzteku a podráţděnosti, deprese. I kdyţ postřelení či zastřelení člověka představuje extrémní psychickou zátěţ, kaţdý policista ji proţívá individuálně odlišně. K typickým poststresovým reakcím patří zejména následující projevy: - zvýšená citlivost na nebezpečí, - strach ze selhání v budoucích situacích, - problémy v zaměstnání, - rodinné konflikty, - sebevraţedné nálady, - zvýšené poţívání alkoholu nebo léků, - sexuální potíţe. K vypořádání se s přetrvávajícím psychickým traumatem je u zásahových jednotek rozvinuta spolupráce s policejním psychologem. Dále je u Policie ČR vytvořen systém posttraumatické intervenční péče (PIP), kde působí odborně proškolení policisté, policejní psychologové a duchovní, zařazeni v tzv. „Posttraumatických intervenčních týmech“. Tyto týmy jsou vyškoleny v metodách „Critical Incident Stress Management“, které jsou zaměřeny na prevenci, formou diskuse, podpory, setkávání a vzdělávání ohledně stresu. Do systému PIP je také zařazena resortní linka důvěry, tzv. „Linka pomoci v krizi“,
33
kterou mohou vyuţívat policisté a zaměstnanci policie, hasiči a zaměstnanci hasičského záchranného sboru, ale i širší veřejnost, zvláště v situacích mimořádných událostí. Linka funguje nepřetrţitě 24 hodin denně, 365 dní v roce. Tito interventi jsou připraveni poskytnout kvalifikovanou pomoc všem, kteří proţili nadlimitní extrémní zátěţ. Nejedná se o terapii, psychoterapii nebo jakoukoli psychologickou léčbu (Vymětal, 2003).
1.6.1 Prevence stresu a relaxační techniky Existují postupy, kterými lze zvládat stres a ve většině případů není potřeba vyhledat odbornou pomoc. Mezi hlavní způsoby, jak se chránit proti nadměrnému stresu, je zvýšení a zlepšení informovanosti o stresu, rozpoznaní časných signálů a zbavení se mylných představ o stresu. Upravením ţivotního stylu lze účinně odolávat stresu. Denně osm hodin spánku by mělo být samozřejmostí. Spánek je základní lidskou potřebou a patří k nejlepší a nejpřirozenější metodě léčby stresu. Vhodně zvolená, vyváţená strava a pravidelný pitný reţim je základem zdravého ţivota a umoţňuje člověku pracovat na plný výkon. Spolu se správnou ţivotosprávou je důleţitý pohyb, který musí být v rovnováze s příjmem potravy. Pravidelným cvičením člověk sniţuje riziko nadváhy, která přispívá k řadě váţných onemocnění. Zbavení se zlozvyků kouření a poţívání alkoholu či drog je samozřejmostí. To vše klade zvýšené nároky na vnitřní orgány, srdce, plíce a vede ke sníţení fyzické kondice (Kirstová 1996). Správným zorganizováním denních povinností lze předejít zbytečnému stresu. Při pocitu nezvládání pracovních povinností je nutné ubrat ze zátěţe, snaţit se úkol zkrátit, rozloţit nebo rozvinout spolupráci s kolegy při plnění společných úkolů. Je důleţité mít v pracovní době zařazené přestávky na odpočinek, zlepší se tím soustředění na práci. Po práci je důleţité udělat si čas na uvolnění, zábavu a odpočinek. Je prokázané, ţe humor a smích dokáţou zmírnit stres (LaRoche, 2000). Také prostředí, ve kterém ţijeme a pracujeme, má vliv na naši náladu. Vţdy bychom se měli cítit příjemně a uvolněně (Kraska-Lüdecke, 2007).
34
Při působení stresu dochází ke svalovému napětí, to má vliv na naše vnitřní pocity a vede ke strnulosti. Uvolníme-li tělesné napětí, které lze uvolnit poměrně snadno, přenáší se toto uvolnění i do psychické oblasti. To samé platí naopak. K odstranění svalového napětí lze vyuţít masáţí a protahovacích cviků. Dále se vyuţívají techniky relaxace, meditace a imaginace. Relaxace slouţí k uvolnění jak fyzického, tak psychického napětí. K nejčastěji pouţívaným metodám patří: 1. Schultzův autogenní trénink – jedna z nejrozšířenějších relaxačních metod. Vychází s koncentrace, kdy vlastní myslí působíme na tělo, ovlivňujeme ho a naopak. Skládá se ze dvou stupňů. První, niţší stupeň představuje šest cviků na uvolnění, v druhém, vyšším se cvičí koncentrace a meditace. 2. Jacobsenova progresivní relaxace – tato metoda se zaměřuje na uvolnění svalstva pomocí vědomého napínání a uvolňování svalů na rukách, hlavě, ramenou, zad, hrudníku, břicha a nakonec prstů na rukách a nohách. 3. Dechová cvičení – jde o pomalé hluboké dýchání, které lze provádět v různých polohách, důleţité je mít vzpřímenou páteř. Výsledkem je zklidnění vnitřních orgánů a navození klidového stavu. 4. Cvičení rychlé relaxace – vyuţívá se v situaci, kdy nemáme dostatek času na celé relaxační cvičení. Příkladem můţe být stáhnutí najednou všech svalů na těle po dobu deseti vteřin a následném uvolnění. Cvik se provádí ve stoje. 5. Sugesce a autosugesce – sugescí je člověku něco představováno, vnucováno verbální nebo neverbální komunikací. Při autosugesci si člověk něco představuje nebo na něco myslí sám. Těmito metodami lze do určité míry měnit emoční chování, ale i fyziologické vegetativní funkce. 6. Vizualizace – jde o vyvolání určitého zrakového záţitku, obrazu, které nás dokáţí uklidnit. Jde o představy, které navozují tělesné a duševní uklidnění. 7. Meditace – v této metodě se vyuţívá hloubání, rozjímání, pomocí kterého se zvyšuje klid a působí proti úzkosti a stresu. Člověk se dokáţe oprostit od stresujících myšlenek.
35
8. Imaginace – zde se vyuţívá představivosti k vytvoření neskutečného, vykonstruovaného obrazu. 9. Stop technika – jde v podstatě o to, říct si „stop“, kdyţ se nám opakovaně vrací myšlenky na stresovou situaci. Někdy je potřeba „stop“ reakci opakovat vícekrát. Počet technik a metod, které slouţí k relaxaci, je bezpočet. Kaţdý si musí najít vlastní kombinaci přístupů a metod, jak bojovat se stresem. Mnoho jich zahrnují systémy jógy, tai chi, akupresury, akupunktury. Ke zvýšení účinku je moţné vyuţít relaxační hudby nebo vonných látek při aromaterapii, vyuţívají se barvy při terapii barvami, a mnoho dalších léčebných prvků. V současné době se objevuje na trhu mnoho léků a potravinových doplňků, které zmírňují stres, sniţují tělesné a duševní vyčerpání, zvyšují odolnost organismu. Stresovou situaci však neřeší.
36
2 Cíle, hypotézy a úkoly práce
2.1 Cíle práce Na základě
prostudované
literatury,
osobních
zkušeností z desetileté
působnosti na Zásahové jednotce Policie České republiky a konzultací s policejním psychologem této jednotky jsme si stanovili následující cíle práce: a) Zjistit, jaké zátěţové situace hodnotí příslušníci ZJ jako nejvíce stresující. b) Zjistit vliv a působení stresu na příslušníky Zásahové jednotky. c) Zjistit rozdíly v odolnosti vůči stresu (frustrační toleranci): 1) u příslušníku ZJ s délkou sluţby do 5 let 2) u příslušníků ZJ s délkou sluţby nad 5 let
2.2 Hypotézy práce K tomu, abychom mohli splnit cíle práce, jsme si stanovili následující hypotézy práce: H1: Zdraví je pro mnoho lidí jednou z nejvýznamnějších hodnot v ţivotě. Předpokládáme, ţe nejvíce stresující lze očekávat obavu ze zranění, či usmrcení sebe nebo svých kolegů. H2: U zásahových jednotek fungují antistresové programy. Předpokládáme, ţe na příslušníky ZJ působí stres, ale vlivem tréninku a vyuţíváním antistresových programů se se stresem lépe vyrovnávají a nebudou vykazovat zvýšenou míru stresu. H3: Během působení u ZJ Policie ČR působí na příslušníka ZJ velké mnoţství stresových situací a je nezbytné, aby si posilovali odolnost vůči stresu. Předpokládáme, ţe příslušní ZJ s délkou sluţby do 5 let budou vykazovat niţší míru frustrační tolerance, neţ příslušníci ZJ s délkou sluţby nad 5 let.
37
2.3 Úkoly práce Abychom mohli ověřit hypotézy práce, stanovili jsme si následující úkoly práce: 1. Najít vhodný výzkumný soubor příslušníků Zásahových jednotek Policie ČR. Zvolit výzkumné metody pro zjištění základních anamnestických údajů o výzkumném souboru sestavením strukturovaného rozhovoru (příloha 2). Dále pak zvolit prostředek diagnostikující úrovně stresu a individuálně stresové faktory v práci příslušníka ZJ PČR. Provést výzkumné šetření prostřednictvím Stresového dotazníku a vyhodnotit výsledky týkající se stresujících situací. 2. Prostřednictvím Stresového dotazníku provést výzkumné šetření a vyhodnotit výsledky týkající se míry proţívaného stresu. 3. Provést základní anamnestické šetření a porovnat výsledky Stresového dotazníku u skupiny příslušníků ZJ PČR s délkou praxe do pěti let a s délkou praxe nad pět let. Sepsat Závěry práce.
38
3 Metodika práce
3.1 Popis zkoumaného souboru Stresovému dotazníku se podrobila 30členná skupina policistů, kteří jsou zařazeni u Zásahové jednotky Krajského ředitelství policie Ústeckého a Libereckého kraje. Způsob výběru byl záměrný na základě dostupnosti souboru. Skupina byla rozdělena na dvě stejně početné podskupiny. V první byli zařazeni příslušníci s délkou sluţby u ZJ do pěti let, v druhé s délkou sluţby nad pět let, co bylo jediné kritérium při rozdělení do podskupin. Věkové rozmezí se u příslušníků ZJ pohybovalo od 23 do 39 let. Průměrná délka sluţby u ZJ byla vypočtena na šest let a tři měsíce. Ve skupině se nacházeli čtyři pyrotechnici, sedm odstřelovačů, dva vyjednavači, pět potápěčů, zbylých dvanáct policistů bylo bez specializace.
3.2 Použité metody Před vyplněním Stresového dotazníku jsme od respondentů zjišťovali osobní data týkající se věku respondentů, délky sluţby u zásahové jednotky a vykonávané specializace. Ke zjištění anamnestických údajů jsme pouţili strukturovaný rozhovor, kdy prostřednictvím osobního kontaktu jsme získali základní osobní data. Jde o metodu stojící na pomezí mezi interview a dotazníkovými metodami, která má pevně dané schéma (Miovský, 2006). K dosaţení vytýčeného cíle byl respondentům předloţen Stresový dotazník. K vypracování dotazníku nebyl nikdo nucen a jeho vypracování nebylo časově omezeno. Při administraci byl přítomen policejní psycholog k vysvětlení případných nejasností.
39
3.2.1 Stresový dotazník (příloha 1) Jde o dotazník, který vypracoval Dr. Nelson a byl pouţívaný ve Velké Británii. Pro naše podmínky byl upraven v experimentální verzi PhDr. Václavem Lukešem. Stresový dotazník není standardizovaný pro naši populaci. U nás byl dotazník zkušebně zadán 365 zdravým jedincům, kteří byli uchazeči o přijetí k Policii České republiky. Výsledky byly upraveny pro naši populaci. Stresový dotazník je rozdělen na tři části: A) V první části zkoumá kvalitu a kvantitu stresorů, vyhodnocuje nejvíce stresující podněty pro daného jedince. B) Ve druhé části zjišťuje symptomy stresu, jeho projevující se příznaky. C) Ve třetí části se zaměřuje na pouţitou strategii zvládání stresu, jaké protistresové metody jsou vyuţity.
3.3 Organizace práce Září – prosinec 2009 Studium literatury, konzultace s odborníky, tvorba výzkumného plánu. Prosinec 2009 Určení výzkumných metod, příprava strukturovaného rozhovoru. Leden 2010 Sestavení výzkumného souboru. Únor 2010 Vyhodnocení získaných dat. Březen 2010 Sepsání závěrečné práce
40
4 Výsledky práce a diskuze
Rozdělení respondentů do dvou podskupin, jak bylo stanoveno za cíl této práce. - První podskupina, 1-15 respondentů s délkou sluţby u ZJ do 5 let (tab. 1). - Druhá podskupina, 16-30 respondentů s délkou sluţby u ZJ nad 5 let (tab. 2). Tabulky 1 a 2 jsou rozděleny do čtyř sloupců, kde v prvním sloupci je pořadí respondentů. Ve druhém aţ čtvrtém sloupci, označeném písmeny A, B, C, jde o rozdělení stresového dotazníku na tři části. Dále jsou v tabulkách znázorněna vstupní data respondentů, ze kterých jsme vypočítali průměr a data daná normou. V grafech (Obr. 3. a 4.) se průměry a data daná normou porovnávají.
41
Tab. 1: Individuální výsledky Stresového dotazníku u skupiny respondentů s délkou sluţby do 5 let pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 průměr norma
A 58 66 66 63 64 64 61 64 68 61 31 31 68 64 61 59.333 60
B 30 68 36 46 43 44 32 41 35 39 32 39 40 47 40 40.800 30
C 34 26 34 33 33 30 28 29 37 27 37 29 28 32 34 31.400 28
Tab. 2: Individuální výsledky Stresového dotazníku u skupiny respondentů s délkou sluţby nad 5 let pořadí 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 průměr norma
A 63 67 56 60 63 64 63 64 66 68 53 56 65 65 35 60.533 60
B 41 40 25 38 42 43 42 40 46 39 41 39 37 40 31 38.933 30
42
C 30 34 33 27 37 21 26 23 25 24 27 25 26 32 27 27.800 28
60 50 40 průměr norma
30 20 10 0
A
B
C
Obr. 3: Grafické znázornění výsledků Stresového dotazníku u skupiny respondentů s délkou sluţby do 5 let
70 60 50 40
průměr norma
30 20 10 0 A
B
C
Obr. 4: Grafické znázornění výsledků Stresového dotazníku u skupiny respondentů s délkou sluţby nad 5 let
43
Porovnání námi zjištěných výsledků Stresového dotazníku s pracovní normou Dr. Lukeše neprokázalo výrazný rozdíl mezi policisty a všeobecnou populací. Větší rozdíl nebyl zjištěn ani u příslušníků s délkou sluţby u ZJ do 5 let a nad 5 let. Je však potřeba zdůraznit, ţe tato metoda je nestandardizovaná, kdy pracovní normy byly získány převáţně od uchazečů, kteří se ucházeli o přijetí k Policii ČR. Zároveň si uvědomujeme, ţe velikost výzkumného vzorku nebyla dostatečná pro statistické zpracování, proto nelze ověřit statistickou významnost rozdílu. Ze zjištěných výsledků empirické části lze zodpovědět, co příslušníci ZJ uvádí jako největší zdroje stresu. Při nasazení příslušníků ZJ v ostré akci: Otázka č. 20 – Strach ze svého usmrcení či zranění, či ze zranění nebo usmrcení svých spolupracovníků, 45% respondentů povaţují tuto moţnost za stresující podnět. Je to dáno silným smyslem pro ţivot a kamarádství, které je získáno mnoţstvím času stráveném v tomto kolektivu, čímţ dochází k jeho stmelení. K otázce č. 3 – Moţnost poškození vlastního fyzického zdraví, polovina respondentů tuto moţnost udala jako stresující podnět. Spíše jsme očekávali obavy o zdraví jako hodnotu. Výzkum však poukázal na obavu ohroţení dalšího působení v ZJ ze zdravotních důvodů. Na otázku č. 6 – Strach z násilného útoku po dobu práce, přiřadilo 92% respondentů „NIKDY“ jako stresový faktor. Zbylých 8% odpovědělo „NĚKDY“. I kdyţ jsou rizika útoku značná, vlivem výběrového řízení a výcviku si tuto moţnost nikdo nepřipouští, proto jsou tyto výsledky v souladu s naším očekáváním. Také otázka č. 19 – Moţnost usmrcení či zranění některého z pachatelů TČ, nepatří pro 90% respondentů k stresujícím podnětům. Tato moţnost je nedílnou součástí této profese. Navíc je potřeba si uvědomit, ţe tímto zákrokem zachraňují ţivoty dalších osob a nastolují pořádek.
44
Zdroje stresu z kaţdodenní policejní práce, kam se řadí výcvik, školení, kurzy, vztahy na pracovišti, administrativní práce: Otázku č. 2 – Zlé vztahy s kolegy, odmítá 98% respondentů jako zdroj stresu, jen 2% odpověděli „ZŘÍDKA“. Je to dáno vynikajícími vztahy, vzájemnou důvěrou, která je v této profesi velice důleţitá. Členové ZJ provádí nebezpečné úkoly, kdy všichni musí navzájem spolupracovat k dosaţení vytýčeného úkolu. Za to na otázku č. 4 – Organizační změny v práci, uvádí 80% respondentů za velký zdroj stresu. S tím je spojená obava, kdy sniţováním výdajů na chod jednotky, sniţováním materiálního vybavení, můţe vést k ohroţení bezpečnosti členů, nebo dokonce k zániku zásahových jednotek. Na coţ navazuje otázka č. 7 – Malý plat, kde 86% respondentů povaţuje špatné finanční ohodnocení za zdroj stresu. To má za následek demotivující vliv na policisty ostatních oddělení policie k volbě stát se členem těchto jednotek. U otázky č. 9 – Pracovní přetíţení, pouze 10% respondentů přiznává jako stresový podnět. Toto nízké procento je pravděpodobně dáno pracovním zapálením pro danou profesi. Na otázky č. 12, 16 a 18, které se týkají nudy, náplně a diskriminace v práci, si připouští jen 10% respondentů jako zdroje stresu a to jen „ZŘÍDKA“. Mimopracovní zdroje stresu, týkající se plánování volnočasových aktivit a konfliktů v rodině: Otázka č. 1 – Konfliktní poţadavky práce a domova, úzce souvisí s otázkou č. 28 – Konflikty s manţelkou nebo ţivotním partnerem, co 70% respondentů uvádí jako zdroj stresu. Důvodem je zapálenost pro práci, kdy pracovní doba končí tzv. svlečením uniformy, ale kaţdý člen ZJ v rámci udrţení či zvýšení svých schopností a dovedností tráví mnoho času trénováním a poté uţ nezbývá moc času na rodinu, která je tím odsunuta na druhé místo. Otázky č. 10 – Práce na směny nebo její rotace a č. 24 – Neschopnost naplánovat vaši práci kvůli rušivým vlivům, povaţuje 9% respondentů za zdroje stresu.
45
Na závěr je důleţité zmínit otázku č. 29 – Strach z neúspěchu, kdy pouze 15% respondentů povaţují tuto moţnost jako stresující. Strach sniţuje výkon, z tohoto důvodu se na tento faktor přihlíţí při výběru a výcviku.
46
Závěry Závěry pro teorii Hypotéza 1: Zdraví je pro mnoho lidí jednou z nejvýznamnějších hodnot v ţivotě. Předpokládáme, ţe nejvíce stresující lze očekávat obavu ze zranění, či usmrcení sebe nebo svých kolegů. Tato hypotéza se potvrdila. Ţivot a zdraví má kaţdý člověk jen jedno. Jelikoţ jsou příslušníci ZJ vystavováni nebezpečným situacím, jsou si toho plně vědomi. Z výsledků Stresového dotazníku vyplývá, ţe příslušníci ZJ řadí ţivot a zdraví na první místo. Hypotéza 2: U zásahových jednotek fungují antistresové programy. Předpokládáme, ţe na příslušníky ZJ působí stres, ale vlivem tréninku a vyuţíváním antistresových programů se se stresem lépe vyrovnávají a nebudou vykazovat zvýšenou míru stresu. Tato hypotéza se potvrdila. Vlivem antistresových programů je podchycen moţný stres ještě v začátcích, čímţ se s ním organizmus lépe vyrovnává. Výsledky Stresového dotazníku neprokázaly výrazný rozdíl mezi všeobecnou populací a příslušníky ZJ. Hypotéza 3: Během působení u ZJ Policie ČR působí na příslušníka ZJ velké mnoţství stresových situací a je nezbytné, aby si posilovali odolnost vůči stresu. Předpokládáme, ţe příslušníci ZJ s délkou sluţby do 5 let budou vykazovat niţší míru frustrační tolerance, neţ příslušníci ZJ s délkou sluţby nad 5 let. Tato hypotéza se nepotvrdila. Porovnáním výsledků Stresového dotazníku nebyl zjištěn výraznější rozdíl v míře frustrační tolerance u příslušníků ZJ s délkou sluţby do 5 let a nad 5 let. Je to pravděpodobně dáno kvalitním výběrovým řízením a výcvikem. Závěry pro praxi V naší práci jsme se zaměřili na popis zásahových jednotek Policie České republiky. Příslušníci těchto jednotek provádí zákroky proti nebezpečným pachatelům trestných činů, kteří jsou většinou ozbrojeni. Také pracují v rizikovém prostředí, např. při práci ve výškách nebo pod vodou, dále pouţívají a setkávají se s nebezpečným materiálem, zbraněmi, střelivem a výbušninami.
47
Tato profese vykazuje velké fyzické a psychické nároky na členy těchto speciálních jednotek. Ke zvládání stresových situací je nezbytné posilovat psychickou odolnost, pečovat o duševní zdraví a věnovat se duševní hygieně. Díky tabulkovému zařazení psychologa k těmto jednotkám se příslušníkům této péče dostává vloţením antistresových programů do výcviku. Jelikoţ je zřejmé, ţe stále rostoucí stres je jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti a také důsledek předčasného odchodu z aktivní sluţby u Policie České republiky, doporučujeme zařazení stálého psychologa na všechna pracoviště s rizikovou pracovní náplní. Také by se mělo na těchto pracovištích zkvalitnit výběrové řízení, psychologická vyšetření, čímţ by se předešlo finančním ztrátám z důvodu zdravotních problémů ze stresu, nebo nezvládání pracovního vytíţení. V neposlední řadě by měla být zařazena do výcviku psychologická příprava, která by zvýšila informovanost o vzniku a působení stresu. Do přípravy by byly zařazeny také antistresové programy s vyuţitím relaxačních metod. Tím vším se dá účinně bojovat se stresem.
48
Seznam použité literatury 1. BLAHUTKOVÁ, M. a kol. Pohybem proti civilizačním chorobám, 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita 2009, ISBN 978-80-210-5110-2 2. BROCKERT, S. Ovládání stresu, 1. vyd., Praha: Melantrich 1993, ISBN 80-7023-159-9 3. ČÍRTKOVÁ,
L.
Policejní
psychologie,
Plzeň:
Vydavatelství
a
nakladatelství Aleš Čeněk 2006, ISBN80-86898-73-3 4. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník, 1. vyd., Praha: Portál 2000, ISBN 80-7178-303-X 5. IRMIŠ, F. Nauč se zvládat stres, Praha: Alternativa 1996, ISBN 80-8599302-3 6. KIRSTOVÁ, A. Kniha o překonávání stresu, 1. vyd., Košice: Oriens 1996, ISBN 80-88828-02-3 7. KRASKA-LÜDECKE, K. Nejlepší techniky proti stresu, 1. vyd., Praha: Grada Publishing 2007, ISBN 978-80-247-1833-0 8. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví, 1. vyd., Praha: Portál 2001, ISBN 80-7178-551-2 9. LaROCHE, L. Jak zvládat stres, 1. vyd., Praha: Motto 2000, ISBN 807246-051-X 10. MELGOSA, J. Zvládni svůj stres!, 1.vyd., Praha: Advent-Orion 1997, ISBN 80-7172-240-5 11. MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu, 1. vyd., Praha: Grada Publish 2006, ISBN 80-247-1362-4 12. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti, 2. vyd., Praha: Academia 1997, ISBN 80-200-0628-1 13. LUKEŠ, V. Policista a stres, Policista, Ministerstvo vnitra České republiky,
11/2006,
ISSN
1211-7943,
dostupné
z:
http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/policista/2006/11/index.html
49
14. VYMĚTAL, Š. Posttraumatická intervenční péče, Policista, Ministerstvo vnitra České republiky, 12/2003, ISSN 1211-7943, dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/policista/2003/12/vymetal.ht ml Internet 1. Ministerstvo vnitra, http://www.mvcr.cz Dokumenty 1. LUKEŠ, V. Antistresový program. Interní tisk PČR, České Budějovice, 1994. 2. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 3. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 217/2008, kterým se upravuje činnost zásahových jednotek.
50
Seznam příloh Příloha 1 Stresový dotazník (Lukeš 1994) Příloha 2 Strukturovaný rozhovor
51
Příloha 1 Stresový dotazník (Lukeš, 1994) Co povaţujete za zdroje svého stresu? 1. Konfliktní poţadavky práce a domova. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
2. Zlé vztahy s kolegy. NIKDY
3. Moţnost poškození vlastního fyzického zdraví. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
4. Organizační změny v práci. NIKDY
ZŘÍDKA
5. Výhruţky klientů, osob, se kterými jste přišel v zaměstnání do styku. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
6. Strach z násilného útoku po dobu práce. NIKDY 7. Malý plat. NIKDY
8. Nevyhovující umístění pracoviště vzhledem k jeho specializaci. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
9. Pracovní přetíţení. NIKDY
10. Práce na směny nebo její rotace. NIKDY
ZŘÍDKA
11. Slabé /nebo ţádné/ vyhlídky na postup nebo povýšení. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
12. Nuda v práci. NIKDY
13. Nejistota v tom, co se v práci od vás očekává. NIKDY
ZŘÍDKA
14. Nevyhovující systém komunikace v organizaci. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
15. Nevyhovující vztahy s nadřízenými. NIKDY
ZŘÍDKA
16. Malý vliv na náplň vaší práce. NIKDY
ZŘÍDKA
17. Slabá zpětná vazba na váš výkon. NIKDY
ZŘÍDKA
18. Vaše diskriminace v práci. NIKDY
ZŘÍDKA
19. Moţnost usmrcení či zranění některého z pachatelů TČ. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
20. Strach ze svého usmrcení či zranění, či ze zranění nebo usmrcení svých spolupracovníků. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
21. Malá účast na procesu rozhodování v práci. NIKDY
ZŘÍDKA
22. Neadekvátní zdroje potřebné pro správné vykonání práce. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
23. Nedostatek profesních nebo technických zručností či dovedností. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
24. Neschopnosti „naplánovat“ vaši práci kvůli rušivým vlivům. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
25. Nereálné uzávěrky nebo termíny, které vám stanovují jiní. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
26. Konflikt mezi vašimi zásadami a politikou vaší organizace. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
27. Vedení podřízených. NIKDY
28. Konflikt s manţelem /manţelkou/ nebo ţivotním partnerem. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
29. Strach z neúspěchu. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
30. Neschopnost pomoci klientovi nebo jiné osobě NIKDY 1. bod
ZŘÍDKA 2. body
NĚKDY 3. body
ČASTO 4. body
Celkem bodů: Jaké symptomy stresu se u vás projevují? 31. Konzumace alkoholu. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
32. Absence v práci. NIKDY
33. Večer je pro vás problém uvolnit se. NIKDY 34. Malá chuť k jídlu. NIKDY 35. Míváte závrať. NIKDY
36. Máte problémy se spaním. NIKDY
ZŘÍDKA
37. Těţkosti se zapamatováním. NIKDY 38. Jste prchlivý. NIKDY
39. Cítíte se unaven nebo vyčerpán. NIKDY
ZŘÍDKA
40. Jste sklíčený /depresivní/. NIKDY
ZŘÍDKA
41. Dělá vám problémy soustředit svoje myšlení na jednu věc. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
42. Nedaří se vám přijímat nové informace. NIKDY 43. Trpíte bolestmi hlavy. NIKDY
44. Chce se vám plakat bez zjevné příčiny. NIKDY
ZŘÍDKA
45. Jste bez podnětu podráţděný. NIKDY
ZŘÍDKA
46. Máte pocit, ţe všichni jsou proti vám. NIKDY
ZŘÍDKA
47. Pociťujete ţaludeční nevolnost. NIKDY 48. Moc kouříte. NIKDY
49. Ztrácíte zájem o práci. NIKDY
ZŘÍDKA
50. Při práci děláte nevysvětlitelné a hloupé chyby. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
51. Máte pocit zbytečnosti. NIKDY
ZŘÍDKA
52. Nakazíte se virovou infekcí. NIKDY
ZŘÍDKA
53. Stáváte se společensky izolovaný. NIKDY
ZŘÍDKA
54. Máte pocit, ţe chcete rezignovat nebo zanechat práce. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
55. Jak se podle vás celkově vyrovnáváte s vlastním stresem? VELMI ZLE
1. bod
DOST ZLE
2. body
DOBŘE
3. body
DOST DOBŘE
4. body
Celkem bodů: Co děláte, kdyţ se u vás objeví příznaky stresu? 56. Nevšímáte si ho. ČASTO
NĚKDY
ZŘÍDKA
NIKDY
NĚKDY
ZŘÍDKA
NIKDY
57. Více pracujete. ČASTO
58. Zacházíte s ním jako s čistě osobním problémem. ČASTO
NĚKDY
ZŘÍDKA
NIKDY
59. Pokoušíte se zavést určité organ. změny s cílem zvládnout zdroj stresu (zapojíte antistresové programy či relaxace). NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
60. Pověříte prací někoho jiného. NIKDY
ZŘÍDKA
61. Pouţíváte techniky na lepší rozvrţení času. NIKDY
ZŘÍDKA
62. Obrátíte se na nadřízeného a poţádáte ho o pomoc. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
NĚKDY
ČASTO
63. O stresu se poradíte doma nebo s přáteli. NIKDY
ZŘÍDKA
64. Skrýváte se před ostatními. NIKDY
ZŘÍDKA
65. Vyhýbáte se zdroji stresu /např. přestanete pracovat na směny/. ČASTO
NĚKDY
ZŘÍDKA
NIKDY
66. Usilujete o eliminování zdroje stresu /uděláte změny ve fyz. prostředí, které vytlačí stres, např. hluk/. ČASTO
NĚKDY
ZŘÍDKA
NIKDY
67. Máte pocit viny a berete na sebe odpovědnost. ČASTO
NĚKDY
ZŘÍDKA
NIKDY
ZŘÍDKA
NIKDY
68. Vezmete si dovolenou. ČASTO
NĚKDY
69. Zabýváte se symptomy, ne zdrojem stresu /proti nespavosti si vezmete prášek/. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
70. Předpokládáte, ţe ostatní zjistí, ţe jste ve stresu, aniţ byste jim to řekl. NIKDY
ZŘÍDKA
NĚKDY
ČASTO
56-63: 4 body
3 body
2 body
1 bod
64:
1 bod
2 body
3 body
4 body
65:
4 body
3 body
2 body
1 bod
66-70:
1 bod
2 body
3 body
4 body
Celkem bodů: Počet stresů - průměrné skóre z N=365 klientů je 60 bodů Spočítejte skóre v poloţkách 1 – 30. Čím je skóre vyšší, tím většímu počtu stresů podle vás podléháte. V případě potřeby se můţete těmito výsledky zabývat podrobněji. Některé poloţky jsou zaměřeny na vzájemnou souvislost problémů domova a pracoviště (poloţky 2, 5, 15, 27, 28) a některé se týkají organizace, ve které pracujete (poloţky 4, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 16, 17, 21, 22, 24, 25). Na základě těchto sérií poloţek můţete získat částečné skóre a můţete přezkoumat „ohniskové body“ svého stresu. Symptomy stresu - průměrné skóre 28 – 30 bodů (cvičená populace terapeutů) - 40 bodů celková populace Spočítejte skóre v poloţkách 31 – 55. Tyto poloţky odráţejí rozsah symptomů stresu. Čím je skóre vyšší, tím větší rozsah symptomů se vás týká. U lidí se však nemusí projevovat všechny uvedené symptomy. Lidé mají své „oblíbené“ způsoby, kterými nejúčinněji odbourávají vlastní stres. Je tedy moţné, ţe sice
nedosáhnete vysokého skóre, ale bude se vás týkat jediný, velmi výrazný symptom stresu (případně malý počet těchto symptomů). Tímto hodnocením by se mělo zjistit, k jakému typu symptomů máte sklony. Strategie redukce stresu - průměrné skóre 28 bodů Spočítejte skóre u poloţek 56 – 70. Čím je skóre vyšší, tím méně je vaše strategie na zvládnutí vlastního stresu účinná. U vlastního stresu si lidé obvykle vytvářejí určité návyky. Mají zájem ho sníţit jediným způsobem a zapomínají přitom na další moţnosti. V mnohých případech se tato strategie v minulosti osvědčila, ale velmi často uţ neodpovídá současným potřebám a jejím výsledkem mohou být úplně opačné účinky. Proto byste se měli zamyslet nad tím, jak se vyrovnáváte se stresem a měli byste promyslet celý rozsah alternativních řešení. Toto hodnocení by mělo být podnětem k úvahám o méně účinných strategiích, které pouţíváte.
Příloha 2 Strukturovaný rozhovor 1. Jméno a příjmení. 2. Datum narození. 3. Specializace. 4. Délka sluţby u zásahové jednotky.
Resumé Tato práce se snaţila popsat stresové situace působící na příslušníka zásahové jednotky Policie ČR. Cílem práce bylo podat přehled nejvýraznějších stresových faktorů. Práce je formálně rozdělena na dvě části – teoretickou a empirickou. Teoretická část je zaměřena na popis činnosti příslušníků ZJ PČR. Dále pak obecně popisuje vznik, zdroje a působení stresu na člověka. Závěrem uvádí vhodnou prevenci. V empirické části jsme pomocí Stresového dotazníku dr. Nelsona (v úpravě PhDr. Lukeše), podali přehled stresových faktorů, které působí na příslušníka ZJ PČR. Dotazník vyplnilo 30 příslušníků, kteří byli rozděleni na dvě podskupiny podle délky sluţby u jednotky. V první byli příslušníci s délkou sluţby do 5 let, v druhé nad 5 let. Výzkumným šetřením bylo zjištěno, ţe délka sluţby nemá výraznější vliv na stres, který působí na členy zásahové jednotky PČR. Nebyly ani odhaleny významné rozdíly v míře stresu u běţné populace a zkoumaného vzorku. Dále se potvrdil předpoklad, ţe nejvíce stresující lze očekávat obavu ze zranění, či usmrcení sebe nebo svých kolegů. Příslušníci ZJ také nevykazovali zvýšenou míru stresu, na co má vliv výběrové řízení a výcvik u ZJ.
Résumé This thesis tried to describe acting of stress situation on members of Emergency squad of Police of the Czech Republic. The aim was to present the most significant stress factors. Thesis is formally divided into two parts – theoretical and empirical. Theoretical part is direct at describing activities members of Emergency Squad. Then generally describes the origin, sources and incidence of stress on humans. In conclusion provides appropriate prevention. In the empirical part, we tried with help of stress questionnaire dr. Nelson (in adaptation PhDr. Lukes), we provided an overview of stress factors acting on member of Emergency Squad of Police of the Czech Republic. The questionnaire filled out 30 members, who was divided into two subgroups according to length of service at the unit. The first were members of a length of service within 5 years, in the second over 5 years. Outcomes of questionnaire show, that length of service has no significant effect on stress, which acting on members emergency Squad of Police of the Czech Republic. Were not detected significant differences in the degree of stress in the general population and surveyed sample. Further confirmed the assumption that the most stressful is fear of injury or death himself and his colleagues. Members of Emergency squad also didn´t show increased levels of stress, what has influence the selection procedure and training for Emergency Squad.