EXKURZE DO MOSTECKÉ PÁNVE, NÁVŠTĚVA DOLU, REKULTIVAČNÍ KRAJINY A ČESKÉHO RÁJE

__________________________________________________________________________________

EXKURZE DO MOSTECKÉ PÁNVE, NÁVŠTĚVA DOLU, REKULTIVAČNÍ KRAJINY A ČESKÉHO RÁJE

Studijní opora k akci č. 3.6 Mostecká pánev v rámci projektu č. CZ.1.07/1.3.05/03.0030

Název projektu: Zeměpis v nové perspektivě aneb tudy cesta vede

Celkový počet stran: x

Autoři:

PaedDr. Jiří Suda PhDr. Přemysl Mácha, PhD.

Ostrava, říjen 2011

__________________________________________________________________________________ 1 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ OBSAH: Program

3

Vývoj krajiny Mostecka

4

Kulturně-krajinná hodnota vrcholů Českého středohoří

7

Mostecká pánev

8

Těžba hnědého uhlí

9

České středohoří

11

Český granát

11

Bořeň, Milešovka

12

Přesun Českého ráje z Litoměřicka na Turnovsko

13

Drábské světničky

14

CHKO Český ráj

14

Příhrazské skály

15

Výběr literatury a zdrojů

17

Přílohy

19-44


__________________________________________________________________________________ PROGRAM: 1. den: Mostecko - uhelné safari hnědouhelných dolů – Vršanská uhelná, a.s., J. Šverma vstup do lomu, prohlídka těžební činnosti, kolesové rypadlo, dálková pásová doprava uhlí, lomová stěna (přeprava terénním vozidlem důlní společnosti) prohlídka rekultivační oblasti, výklad, beseda, hipodrom 2. den: muzeum českých granátů - prohlídka expozice, Třebenice (1 700 obyv.), první zmínka 1227,původně trhová ves, těžba českých granátů - České středohoří – NPR Bořeň 539m, skalnatý znělcový vrch nedaleko Bíliny, částečně zalesněný, výhledy, lokalita se uvádí jako největší znělcové těleso ve střední Evropě, tvaru sedícího lva (ležícího slona), skalní mezotvary – mrazové sruby, skalní věže, suťová pole chráněné druhy rostlin – hvězdnice alpská, hvozdík sivý cvičný horolezecký terén výstup na vrchol - NPR Milešovka 837 m, trachytový kužel, nejvyšší vrchol Č. středohoří, zalesněná, 1905 – meteorologická observatoř, největrnější hora v ČR, výškové vegetační stupně, skalní mezotvary – suťová pole, skalní stěny – Výří skály výstup na vrchol 3. den: Český ráj - Drábské světničky – sklaní útvar v jedné z pěti skupin pískovcové skalní plošiny okolo vrchu Mužský Ve skalách původně asi pravěké sídliště, potom slovanské sídliště, v 15. stol. vybudován opěrný hrad sirotčích vojsk, skalní bloky s vytesanými obydlími jsou propojeny mosty a lávkami (dochováno celkem 18 světnic a 6 chodeb) kvádrové pískovce vystupují až 150 m nad údolí Jizery – výhledy


__________________________________________________________________________________ Vývoj krajiny Mostecka Krajina Mostecka patří mezi nejdéle osídlené části území České republiky. První doklady lidského osídlení pocházejí z lokality Písečný vrch u Bečova, přibližně 6 km jihovýchodně od města Most. Ložiska křemence, tvrdého kamene lepších vlastností než pazourek, na Písečný vrch lákala pravěké výrobce hrotů oštěpů, nožů, sekyr a jiných nástrojů od staršího paleolitu. První nálezy jsou staré 1,7 – 1 milión let a patří vůbec k nejstarším nálezům v celé Evropě. Svědčí o využívání tohoto místa dávným hominidem druhu Homo erectus. Ze středního paleolitu (před cca 250000 lety) se zachovaly mimo jiné základy domu či přístřešku pod skalním převisem, ohniště a pozůstatky barviv. Zbytky domu opět patří k vůbec nejstarším na světě. Další osídlení je zdokumentováno i z mladšího (před 30000 lety) a pozdního paleolitu (před 14000 lety). Saské nálezy paleolitických nástrojů vyrobených z křemence z Písečného vrhu svědčí rovněž o existenci dálkových obchodních cest přes Krušné hory. Těžba křemenců v této oblasti pokračovala až do doby bronzové (před 3500 lety), kdy se kamene využívalo především pro výrobu ručních mlýnků. Paleolitičtí lovci a sběrači, kteří využívali krajinu Mostecka, v ní zanechali jen minimum stop, které navíc dramatické klimatické změny a geomorfologické síly spojené s opakovanými dobami ledovými smazaly. Výraznější stopy v mostecké krajině zanechali až první zemědělci, kteří se v této oblasti kvůli úrodné půdě usazovali již od 6 tis. př.n.l. Mostecko patří do tzv. staré sídelní oblasti zahrnující typicky říční nivy do nadmořské výšky 350 m.n.m. Hustota zalidnění byla relativně vysoká, sídla byla od sebe vzdálená 1-4 km a na každou osadu o přibližně 15 až 20 obyvatelích připadlo přibližně 30 hektarů obdělávané plochy a celkem přibližně 5-10 km2 širšího pastevního a lesního areálu. Rychlé odlesnění rozsáhlých ploch vedlo k obrovské půdní erozi, která vedla ke vzniku širokých říčních niv s hlubokými naplaveninami a přeměně štěrkonosných a kamenitých říčních koryt v pomalu tekoucí meandrující řeky s bahnitými břehy (na Mostecku Bílina, na Ostravsku to je případ Poodří). Krušné hory byly v tomto období bez osídlení. Významným krajinotvorným prvkem starého Mostecka bylo Komořanské jezero, které původně vyplňovalo rozsáhlé území na západ a severozápad od dnešního Mostu. Historická vzpomínka na toto jezero je uchována v místních názvech některých sídel v této oblasti – např. Souš, Ervěnice / Seestadtl, Záluží, Jezeří aj. Ještě na mapě tzv. 1. vojenského mapování v druhé polovině 18. st. (viz přílohy) je Komořanské jezero stále patrné. Teprve v průběhu 19. století bylo jezero vysušeno a nově získané území bylo využito nejprve jako zemědělská půda a posléze k těžbě uhlí. Osídlení Mostecka bylo od dob prvních zemědělců v zásadě kontinuální a postupně se zde objevili zástupci téměř všech kultur zdokumentovaných pro oblast České republiky, včetně Keltů i Germánů. Sídelní struktura přetrvávala, byť se umístění domů mohlo měnit, a postupně se zahušťovala. V raném středověku zde přišlo mnoho slovanských osadníků, kteří postupně převážili nad dřívějšími obyvateli. O tom ostatně svědčí opět místní jména, která jsou převážně slovanského původu a která se poprvé objevují v historických pramenech. Od 12. století začíná silná kolonizace Mostecka z Německa a Rakouska, která vedla k celkové germanizaci oblasti. Ve 12. st. byla oblast pod vládou Hrabišiců, v 13. st. přešla do držení českého krále. Roku 1248 byla u Mostu svedena bitva Václava I. s jeho synem Přemyslem Otakarem I. o vliv v království, Přemysl byl poražen. Od 14. st. bylo Mostecko v zástavě míšenských markrabat a ti postupně ovládli i okolní území. Opětovnou součástí české koruny se Mostecko stalo až v polovině 15. st.


__________________________________________________________________________________ Zásadním faktorem v utváření mostecké krajiny byl rozmach města Most či spíše Brüx (s ohledem na německý charakter území). Původním královským městem na Mostecku byla Bílina s královským hradem. Město Most je poprvé zmíněno v Kosmově kronice jako pons Gnevin (tedy most Hněvín) a to při popisu událostí vztahujících se k roku 1040. Název města je odvozen o brodu a později mostu přes řeku Bílinu na hlavní zemské stezce z Prahy do Saska. Poté, co se Mostecko stalo vlastnictvím krále, byl Most povýšen z původně poddanského město na město královské a král dal vybudovat na vrchu Hněvín, který byl využíván již od 18. st. př. n.l., královský hrad zvaný Landeswarte. Most se díky uděleným privilegiím a strategické pozici stal hlavním centrem celého regionu. Na konci 15. st. vypukla na Mostecku hornická horečka vyvolaná nálezy mědi a především stříbra v Krušných horách. Horečka vedla ke vzniku prvního trvalého osídlení Krušných hor. Právě v této době vznikla hornická městečka a vesnice jako např. Hora Sv. Kateřiny. Město Most a vesnice v jeho okolí si ovšem zachovaly ryze zemědělský, potažmo obchodní ráz, a zásobovaly hornická sídla v horách, která v důsledku nepříznivých klimatických poměrů nebyla soběstačná. Samotné město Most se mimo jiné pyšnilo rozsáhlými vinicemi a v 16. st. vlastnil každý měšťan vinici – bylo to jediné takové město v celých Čechách. V německém prostředí se rychle šířilo luterství, proto rekatolizace po 30. leté válce dopadla na Mostecko obzvláště tvrdě. Mnoho protestantů odešlo do Saska a jinam a některé vsi se zcela vylidnily. V souvislosti s devastací způsobenou švédskými vojsky byl rozbořen hrad na vrchu Hněvín, aby již nikdy nemohl sloužit jako důvod dobývání města cizími vojsky. Ložiska mědi, cínu či stříbra v horách se v 17. století vyčerpala a to rovněž přispělo k celkovému demografickému poklesu. Vsi v Krušných horách, pro něž bylo a mohlo být zemědělství vždy jen doplňkovou činností, kompenzovaly ztrátu příjmu z hornické činnosti rozvojem různých řemesel, zejména pak punčochářstvím, plátenictvím a hračkářstvím. Jednalo se o podomní výrobu, popř. výrobu v drobných manufakturách, které se od 18. století začínají objevovat i v Mostu a jeho okolí. Těžba hnědého uhlí se sporadicky objevovala již od 17. století na povrchových výchozech uhelných slojí. Byla to těžba v malém vedená vlastníky pozemků, na nichž se tyto výchozy nacházely. Proto se v této souvislosti hovoří o tzv. selské těžbě. Hlubinná těžba se rozvíjí až v druhé pol. 19. st. v souvislosti s napojením Mostecka na železniční síť (1870). Teprve tehdy se objevují velké těžařské společnosti jako např. Brüxer Kohlenbergbaugesellschaft (1871), které investují do modernizace těžebních technologií a sekundárně stimulují rozvoj průmyslu závislého na uhlí jako zdroji energie. První větší povrchové doly se objevují až na konci 19. st., vždy mimo zástavbu a svým rozsahem se zdaleka nemohly rovnat současným dolům. Rozmach hornictví a dalšího průmyslu na Mostecku vyvolal obrovskou poptávku po pracovní síle a vedl k populační explozi. Do oblasti mířili jak německy hovořící obyvatelé chudých vesnic, tak obyvatelé českých vesnic, které byly v té době značně přelidněné. Příliv česky mluvících obyvatel byl tak výrazný, že vedl k částečné bohemizaci některých vesnic a měst - až ¼ všech obyvatel hovořila česky. Populační růst vyvolal obrovský tlak na ubytování (odhaduje se, že na přelomu 19. a 20. st. připadalo na jednu světnici na Mostecku 6,6 lidí). To vedlo k architektonické a urbanistické proměně Mostu a jeho okolí. Budovaly se dělnické a hornické ubytovny a kolonie a sedláci přistavovali další patra na své domy, aby je pronajímali dělníkům. Z tohoto důvodu se v okolí Mostu dochovalo relativně málo staveb lidové architektury. Přes značný příliv česky hovořících obyvatel zůstal zachován převážně německý charakter území. Vyhlášení samostatného Československa obyvatelé Mostecka povětšinou nevítali a část


__________________________________________________________________________________ populace podpořila naopak vyhlášení země Deutschböhmen (10.11.1918) jako součásti nově vzniklého Rakouska. Toto dvojvládí trvalo téměř dva měsíce. Nespokojenost s postavením v ČSR jen prohloubila světová hospodářská krize ve 30. letech, která disproporčně dopadla na Mostecko, patřící v té době mezi nejindustrializovanější části Evropy. Nezaměstnanost se pohybovala mezi 15 a 25 %. Nástup Hitlera k moci a sliby, které učinil vůči obyvatelům Sudet, vedly k rozmachu nacionálně orientovaných stran, z nichž největší, byť ne zdaleka výlučnou podporu získala Sudetoněmecká strana. Během 2. světové války vznikla v Záluží velká chemická továrna, která mimo jiné vyráběla benzín z hnědého uhlí. Tato továrna, původně Sudetenländische Treibstoffwerke, později Stalinovy závody a Chemopetrol Litvínov, dodnes tvoří významnou krajinou dominantu prostoru severovýchodně od města Most. Po 2. světové válce doznala krajina Mostecka zřejmě nejzásadnějších změn vyvolaných člověkem v celé své historii. Více jak 90% německy hovořících obyvatel, kteří představovali naprostou většinu všech obyvatel, bylo vyhnáno. Počet německy hovořících obyvatel okresu Most klesl 61 tis. Němců v roce 1930 na pouhých 7 tis. v roce 1946 (von Arburg – Staněk 2010: 61). Nově příchozí dosídlenci přicházeli ze všech částí republiky bez jakéhokoliv vztahu k místu. Krajinná paměť uchovávaná v myslích místních obyvatel se s odsunem většiny obyvatel vytratila. Definitivní vymazání paměti krajiny ale dokonalo až její přesypání rypadly a dopravníky hnědouhelných dolů, které v poválečné době postupně pohltily více jak 30 obcí, včetně samotného královského města Most s tisíciletou historií. Likvidace starého Mostu byla i ve své době velmi kontroverzním tématem. Ekonomická bilance vytěžení ložiska pod městem obsahujícího cca 100 miliónů tun uhlí sice vyšla kladně (aktiva 4,9 mld., pasiva 3,6 mld., zisk 1,3 mld., později zpřesněno na zisk 1,8 mld.), ale ve městě žilo tehdy 18 tisíc lidí, které bylo nutné někam přemístit, a rovněž bylo nutné vybudovat znovu základní prvky sociální a občanské vybavenosti (školy, nemocnice, radnice, muzea, kina, divadla atd.). Starý Most rovněž obsahoval řadu architektonicky velmi cenných staveb, které rovněž komplikovaly rozhodování o likvidaci a budování nového města. Nakonec bylo rozhodnuto o likvidaci starého města a stavbě nového pro celkem 66 tis. obyvatel. Ze starého města měly být zachráněny jen sochy a jiné drobné architektonické prvky. Jedinou velkou záchrannou akcí byl přesun děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, který proběhl v roce 1975 po projednání několika variant jeho zachování, přesunu, rozebrání či likvidace. Byla to bombastická akce, která měla ukázat jak technologickou vyspělost socialistického režimu, tak jeho zájem o záchranu církevních staveb. Přesun začal 30.9. a skončil 27.10. Bez věže, která byla rozebrána, vážil 12 tis. tun, měřil 60 m na délku a 31,5 m na šířku a jel na 53 podvozcích tlačených hydraulickými válci. Popojel o 841 m průměrnou rychlostí cca 2,8 cm za hodinu. Pohyboval se celkem 500 hodin a přesun stál přibližně 130 mil. Kčs, tedy více než byla odhadovaná hodnota uhlí pod ním. Dnes je to osamocený svědek mostecké minulosti, vytržený z kontextu, od nového města oddělený dopravním a infrastrukturním koridorem s výhledem na plnící se jezero Most a litvínovské Záluží . Nový Most, odhlédnuto od důvodů pro jeho stavbu, je nicméně zajímavým architektonickým a urbanistickým celkem, který nemá v České republice obdoby. Jistě, Havířov je rovněž městem postaveným na zelené louce, ale v jiné době a hlavně v jiném stylu a nemá ucelenou urbanistickou kompozici, jakou má nový Most. Dnešní Most více připomíná Niemayerovu Brasilii než Havířov a v tomto směru je velmi cenný. Byť se to dnes může zdát absurdní, dovoluji si tvrdit, že během několik desetiletí by Most mohl (a měl!) získat status městské památkové rezervace. Osamoceným přínosem, smíme-li to takto vůbec nazvat, plošné devastace mostecké krajiny byl rozsáhlý archeologický záchranný výzkum na území likvidovaných obcí a měst, který přinesl velmi


__________________________________________________________________________________ hluboké znalosti o vývoji území. V dnešní krajině Mostecka už zůstávají jen ojedinělé archeologické ostrovy, jako např. vrch Hněvín, obklopeny mořem zapomnění. Pro archeologii to bylo hořké období, protože doklady o dřívějším životě v krajině byly nenávratně zničeny. Jak poznamenal Zdeněk Smrž,

"po ukončení těžby budeme žít v nejlépe prozkoumaném území na světě, ale zároveň budeme žít v krajině bez minulosti" (Smrž 1996: 28).

Navrátit krajině paměť trvá mnoho generací. Tým architektů a urbanistů pod vedením Václava Krejčího při navrhování nového Mostu měl paměť krajiny na mysli a např. navrhl vybudování tří náměstí podobně jako ve starém Mostu, přesunutí některých prvků ze starého do nového města a přesun děkanského kostela do centra nového města. Ne vše se podařilo a obyvatelé Mostecka v jistém smyslu začínají na zelené louce. Za dvě stě tři sta let se možná postupně obnoví historická hloubka vztahu k místu, v němž lidé žijí, krajina se oživí příběhy a vzpomínkami a vytvoří se intimní vztah k domovu, který se odrazí rovněž v aktivnější péči o krajinu a větší ochotě místních obyvatel angažovat se věcech veřejných. Kulturně-krajinná hodnota vrcholů Českého středohoří I při letmém pohledu na turistickou mapu Českého středohoří si ihned všimneme, že mnoho vrcholů je chráněno pro své přírodní hodnoty. Vrcholy jako Bořeň či Milešovka mají dokonce status národních přírodních rezervací, což je nejvyšší možný stupeň ochrany maloplošných chráněných území v České republice. Stejně tak jako je vrch Hněvín jistým archeologickým ostrovem v krajině bez minulosti, jsou strmé vrcholy Českého středohoří ostrovy biodiverzity v krajině zplanýrované intenzivním velkoplošným socialistickým zemědělstvím. Kolektivizace a mechanizace zemědělství měla za následek rozorání tisíců kilometrů mezí, remízků a polních cest, odvodnění podmáčených luk, zatrubnění potoků a likvidaci pramenů a studánek a spolu s nimi zmizela rovněž přírodní stanoviště. Vrcholy Českého středohoří dnes proto představují poslední útočiště pro řadu místních rostlin a živočichů, kteří v okolní krajině již pro sebe nenacházejí vhodná stanoviště. Velkým paradoxem přírodních rezervací, jako je např. Bořeň, však je, že to, co se zde chrání, není přírodní, člověkem neovlivněná krajina, která nějakým zázrakem přežila hrůzy minulosti, ale naopak pozůstatek dřívější kulturní krajiny. Když se podíváme na staré malby a fotky Bořeně, snadno si všimneme, že celý vrch byl odlesněn a odlesněno bylo i jeho široké okolí. Když se ale dnes rozhlédneme z vrcholu Bořeně, uvidíme zarůstající či již zalesněné pastviny a pole a hradbu stromů, která postupně pohlcuje i samotný vrch. Vysoká biodiverzita Bořeně je důsledkem intenzivního spásání vrcholu a jeho okolí ovcemi, kravami a kozami v minulosti, které udržovalo vrchol obnažený a přispívalo k intenzivní erozní činnosti vytvářející nová extrémní stanoviště. Jakmile Bořeň zaroste lesem, původní důvody pro jeho ochranu zmizí, protože postupně zmizí i druhy, které již nebudou s to v nových podmínkách přežít a nikde v okolí pro sebe nenaleznou vhodná stanoviště. Případ Bořeně poukazuje na složitost ochrany přírody, kde přílišná ochrana (např. zákaz pastvy) může mít stejně negativní důsledky pro biodiverzitu jako její odstranění nebo zmírnění prosazované různými developerskými a podnikatelskými skupinami. V tomto směru stojí za zmínku ambivalentní hodnocení rekultivací hnědouhelných dolů. Pro biology jsou spontánní „rekultivace“, tedy přirozeně, sukcesně zarůstající výsypky rájem biodioverzity, protože nabízejí typy stanovišť, které v okolní krajině prostě nenalezneme – zasolená jezírka, sesuvy, obnažené suché svahy apod. Naopak, cílené rekultivace krotící divokou krajinu výsypek buldozery a měnící je na hipodromy, autodromy, golfová hřiště či zemědělskou půdu ve skutečnosti potenciální biodiverzitu snižují , a to včetně


__________________________________________________________________________________ zemědělské půdy, protože v chemicky ošetřovaném porostu řepky olejné se nedaří o nic více divokým rostlinám a živočichům než na golfovém hřišti či autodromu. Mostecká pánev rozloha 1105 km2 střední výška 272 m n.m. podřazené jednotky: Chomutovsko-teplická pánev Žatecká pánev Mostecká pánev (dříve označována jako Severočeská hnědouhelná pánev) je geomorfologický celek Krušnohorské soustavy (subprovincie). Jedná se o tektonickou sníženinu na území okresů Chomutov, Most, Teplice a Louny. Třetihorní příkopová propadlina byla vyplňována říčními sedimenty převážně v období miocénu (tzn. před 22 – 17 mil. lety, mocnost sedimentů až cca 500 m, mocnost uhelných slojí cca 25 – 45 m). Od poloviny 19. století zde probíhá důlní činnost, nejprve hlubinným způsobem, později převážně povrchovým. V současné době zde těží Litvínovská a Vršanská uhelná v lomech Jan Šverma, Lom ČSA a Lom Vršany (skupina Czech Coal). Hlubinný důl Kohinoor ukončil těžbu v roce 2002. V prostorách bývalého Lomu Most – Ležáky vzniká zatápěním dobývacích prostor oprám – jezero Most. Velká pozornost se věnuje rekultivacím – navštívená Velebudická a Kopistská výsypka. Skupina Vzdech Coal prodala v roce 2010 13,8 mil. t hnědého uhlí, z toho zhruba 97% na tuzemském trhu. Malé kotelny a domácnosti spálily asi 0,7 mil. t -

Soustava (subprovincie) – Krušnohorská soustava Podsoustava (oblast) – Podkrušnohorská podsoustava Celek – Mostecká pánev Podčepek – Chomutovsko-teplická pánev - Žatecká pánev

Vlastnosti hnědého uhlí Uváděné hodnoty jsou individuální a liší se navzájem v každé lokalitě (v závislosti na stáří a geologických podmínkách) - výhřevnost: 7MJ/kg – 22 MJ/kg - spalné teplo: 28 MJ/kg – 35 MJ/kg - obsah jaloviny: 2 – 10% (může být i více) - obsah vody: 5 – 40% - obsah síry: 0,5 – 2%


__________________________________________________________________________________

Těžba hnědého uhlí na území České republiky rok 1819 1830 1851 1861 1871 1880 1890 1900 1930 1950 1960 1970 1980 1990 2000

mil. t 0,03 0,06 0,11 0,80 2,43 6,28 12,2 17,6 19,19 27,5 54,88 67,0 87,0 71,0 50,0

Zdroj: http://www.czechcoal.cz/cs/produkty/uhli/index.html#banner

Význam uhelných zásob skupiny Czech Coal pro teplárenskou soustavu v ČR Skupina Czech Coal (CCG) disponuje největšími zásobami uhlí v České republice. V dobývacích prostorech Vršanské uhelné a.s. (lokalita Vršany) a Litvínovské uhelné a.s. (lokalita ČSA) je nyní necelých 1100 milionů tun hnědého uhlí. Z toho za územními limity stanovenými vládou ČR (usnesení č. 444/1991) je v platných dobývacích prostorech ČSA 750 milionů tun.



__________________________________________________________________________________



__________________________________________________________________________________ České středohoří Součást Krušnohorské soustavy, respektive Podkrušnohorské podsoustavy. Celek České středohoří se táhne ve směru JZ – SV v délce asi 75 km a dělí se na dva podcelky, a to Verneřické středohoří a Milešovské středohoří. Celek České středohoří je členitou vrchovinou až plochou hornatinou. Svůj původ váže na vulkanotektonickou zónu oharského (oherského) riftu. Zaujímá plochu cca 1 280 km2. Geologicky je budována třetihorními vulkanity tvořených podpovrchovými a povrchovými tělesy. Převážná část Českého středohoří spadá do 1. sopečné fáze (eocén – spodní miocén), 2 sopečná fáze je méně významná (svrchní miocén). Petrograficky jsou nejvíce zastoupeny čedičové horniny (cca 74%), následně pak znělci a trachty (cca 24%). Dále jsou přítomny svrchnokřídové horniny (slínovce, pískovce), miocénní jezerní sedimenty a obnažené horniny krystalinika. Dnes je České středohoří silně destruované a rozčleněné na izolovaná tělesa mající tvar suků, kuželů, kup či krátkých hřbetů. Celé území je protkáno řadou antecedentních údolí vodních toků. V pleistocénu bylo území v periglaciální zóně a po intenzivním mrazovém zvětrávání zůstala řada tvarů (suťové pláště, mrazové sruby apod.). Významným krajinným fenoménem je průlomové údolí Labe, místy hluboké až 400 m. Český granát (pyrop) Původ metasomatický (pochod, při němž dochází k výměnným reakcím mezi látkami pocházející z vnějších zdrojů a látkami původními) nebo magmatický (méně). Po rozrušení a zvětrání je zvětralina přemístěna (druhotně sedimentární). Mateřskou horninou českých granátů jsou brekcie, které se vyskytují na několika lokalitách podél jižního okraje Českého středohoří Fyzikální vlastnosti: tvrdost 6,5 – 7,5, křehký, hustota 3,4 – 4,6 g/cm3, štěpnost nedokonalá, lom lasturnatý Optické vlastnosti: barva tmavé odstíny červené, lesk skelný až hedvábný, průsvitný, vryp bílý Chemické vlastnosti: složení Mg 18,09%, Al 13,39%, Si 20,9%, O 47,63%, příměsi Fe, Mn, Ca, chemický vzorec – Mg3Al2(SiO4)3 Český granát má bohatou historii. Od ranného středověku (asi od 5. století n.l.) se sbíral v Českém středohoří a využíval pro klenotnické účely nebo pro výzdobu bodných a sečných zbraní. Šperky z gotické doby umístěné v Národním muzeu pocházejí ze 13.- 15. stol., známý je relikviář z pražské katedrály. První zmínky o těžbě českých granátů pocházejí z r. 1547 od G. Agricoly. Vrcholné období nastává za vlády Rudolfa II., který podporoval těžbu a zpracování českých granátů a uplatňoval právo na granáty výjimečné velikosti. O výskytu vzácného minerálu napsal císařský dvorní lékař a mineralog Anselmus Boetius de Boot kapitolu ve spisu Gemmarum et lapidum historia v roce 1608. V roce 1742 zakázala Marie Terezie vývoz surových pyropů z Čech, čímž umožnila monopol na zpracovávání tohoto minerálu. Velký rozvoj těžby začal v 18. století, kdy byly hloubeny až 50 m hluboké štoly. České národní obrození prosadilo český granát za mineralogický symbol Čech. Většina dochovaných šperků s českými granáty pochází z 19. až první poloviny 20. století. Je vyrobena tzv. nýtkovou technikou. Jde o shodně vybroušené granátové routy nebo tabulky poskládané v kovovém


__________________________________________________________________________________ rámečku. Z kovů se používalo zlato o nízké ryzosti, stříbro nebo obecné kovy. Největší světovou sbírku historických prací s českým granátem vlastní Národní muzeum, menší Uměleckoprůmyslové muzeum.

Třebenice (Podsedice) Původně trhová ves, patřící pražskému klášteru sv. Jiří, od r. 1350 město. Dnes asi 1700 obyvatel. Ovocnářská tradice, těžba českých granátů. V 16. století byl zde sestaven Třebenický kancionál. Muzeum českého granátu. Exponáty věnované těžbě a zpracování českých granátů. Replika klenotů Ulriky von Levetzow. V okolí města byly nalezeny jediné dva diamanty v Čechách v letech 1869 a 1927.

Bořeň Národní přírodní rezervace. Nejznámější dominanta města Bíliny. Se svou nadmořskou výškou, která kolísá od 260 - 539 m a výměrou 23,24 ha, je výjimečně vyvinutý vypreparovaný lakolit z nefelinického fonolitu. Mohutnost skalního masivu podtrhují příkré erozně-denudační svahy. Předmětem ochrany jsou ohrožená rostlinná společenstva s řadou zvláště chráněných druhů rostlin. Na nepřístupných skalních římsách hnízdí vzácní dravci. Dlouhodobě vyhledávaný vyhlídkový bod a turistická lokalita. Geologická stavba Bořně: podloží je tvořeno ortorulou proterozoického stáří, která byla ve křídě překryta turonskými slínovci. Při třetihorní sopečné činnosti bylo podloží nadzvednuto a rozlámáno a do slínovců pronikl v miocénu mohutný lakolit, tvořený fonolitem. Koncem třetihor a ve čtvrtohorách byl odolnější fonolit vypreparován a vytvořil výrazný krajinný tvar – neovulkanickou kupu. Erozní činnost byla výrazně podpořena řekou Bílinou, která si vyhloubila říční údolí až do podložní ruly. Mohutná sloupcovitá odlučnost a až 100 m vysoké skalní stěny. Čtvrtohorní pleistocénní mrazové zvětrávání domodelovalo kupu a obohatilo ji o řadu věží, skalních jehel, sloupů a puklinových jeskyní. Na svazích jsou patrné postupně zarůstající suťová pole. Mezi nejvýznamnější chráněné druhy rostlin, které se na Bořeni vyskytují patří: třtina rákosovitá, hvězdnice alpínská, kosatec bezlistý, hvozdík sivý, lomikámen trstnatý. Také zvířena je zde druhově bohatá. Na lokalitě bylo zjištěno 92 druhů ptáků, z nichž je 22 druhů zvláště chráněno (např. zedníček skalní, výr velký). Rezervací vede naučná stezka, jsou zde cvičné lezecké terény. Postupné zarůstání dřevinami je tlumeno sanačními zásahy.

Milešovské středohoří Podcelek tvořící střední a jihozápadní část Českého středohoří. Má rozlohu 544 km 2 a tvoří plochou hornatinu až členitou vrchovinu. Je vybudován třetihorními vulkanity převážně podpovrchových těles. Nejvyšším bodem je Milešovka 836,6 m.

Milešovka Národní přírodní rezervace. Nadmořská výška 555 – 837 m. Výměra 51,28 ha. Důvodem ochrany jsou lesní ekosystémy na svazích trachytového kuželu, společenstva skal a sutí a další


__________________________________________________________________________________ hodnoty a jevy, které vyplývají z výjimečného postavení Milešovky mezi ostatními kopci Českého středohoří (nejvyšší hora, značné převýšení proti okolí, osamocenost, zvláštnosti topoklimatu – např. větrnost). Území NPR zaujímá téměř celý jižní svah kuželu, na severní straně vystupuje CHÚ k vrstevnici 740 m n.m. Geologická stavba Milešovky: masiv Milešovky je budován trachytem šedé až zelenošedé barvy (sodalitický trachyt). Hornina místy vytváří mohutné sloupy, které se postupně rozpadají na desky. Při úpatí lze občasně nalézt čedičové horniny. Jižní část kužele je částečně kryta turonskými slíny, severní polovina je místy překryta třetihorními jíly, tufy a svahovými sedimenty (hlíny, sutě). Na jihozápadním úpatí je třicetimetrová stěna Výřích skal. Fauna Milešovky je lesního rázu se zastoupením podhorských a horských druhů (mlok skvrnitý, šoupálek dlouhoprstý, hýl obecný, výr velký, plch velký, plšík lískový, několik druhů netopýrů, plž vrásenka pomezní. Lesy: jižní svahy duby s příměsí jasanu a lípy, jihovýchodní (kamenité) svahy dub a bříza, které přecházejí do dřevin křovitého zakrslého vzhledu. Severní svahy byly porostlé smrkem, který byl odtěžen a zalesněn dubem a bukem s příměsí modřínu. Vysychavé jihozápadní svahy - dub zimní, bříza a jeřáb s příměsí dřínu. Místy kamenitá lesostep. Vrcholová partie – přirozená horská smrčina s vlajkovými formami (dnes téměř odumřelá díky imisnímu zatížení). Nadregionální biocentrum. Důležitý a oblíbený turistický cíl, kruhový rozhled. Na vrcholu meteorologická observatoř (v provozu od roku 1905), telekomunikační zařízení, vyhlídková věž. Vybrané meteorologické charakteristiky: průměrná roční teplota +5,2 0C, nejchladnější měsíc – leden -4,30C, nejteplejší červenec +14,60C. Absolutně nejnižší naměřená teplota -28,30C (09.02.1956), nejvyšší +34,70C (05.07.1957). Průměrné roční srážky 557,0 mm. Největrnější meteorologická stanice v ČR. Průměrná roční rychlost větru 8,6m-s. Převládají směr proudění – západní (relativní četnost 20%) a severozápadní (relativní četnost 15,4%). Nejvyšší rychlost nárazu větru byla zaznamenána v lednu 1967, kdy překročila horní hranici registrace přístroje, tj. 50m -s. Přesun Českého ráje z Litoměřicka na Turnovsko Při vyslovení označení Český ráj si naprostá většina obyvatel České republiky vybaví krajinu mezi Jičínem a Turnovem. Je ale málo známou skutečností, že původní Český ráj se nacházel jinde, a jeho přesun k Turnovu byl motivován nikoliv vysokou krajinnou hodnotou území, ale militantním českým nacionalismem. Původní Český ráj či lépe řečeno Paradies von Böhmem se totiž nacházel v okolí Litoměřic, kam byl opakovaně umisťován německy i česky píšícími autory od počátku 19. st. Připodobnění Litoměřicka k ráji ovšem nebylo inspirováno nějakými dramatickými scenériemi, nýbrž vysokou úrodností tamní půdy. Nezapomínejme, že počátek 19. století byl ještě poznamenán barokním důrazem na harmonii, symetrii, řád, rozum a sakralitu. Teprve romantismus se svým důrazem na emoce, tragédii, drama, napětí, živelnost a divokost přinesl nové estetické hodnoty, které umožnily k úrodné litoměřické rovině připojit rovněž malebné i dramatické vrcholy Českého středohoří s Milešovkou jako symbolem Českého ráje. Umístění Českého ráje do okolí Litoměřic se stalo problémem v druhé polovině 19. století, kdy se začal rozmáhat český (a samozřejmě i německý) nacionalismus. Českým nacionalistům nebylo po chuti, že se Český ráj nachází v jazykově německé oblasti. Zatímco pro místní, německy hovořící obyvatele mělo označení Paradies von Böhmen ryze teritoriální význam, čeští nacionalisté nepřipouštěli, že by termín "český" mohl být vykládán jen ve vztahu k nějakému území a trvali na Pro první nacionalistické reakce na umístění Českého ráje k Litoměřicím bylo charakteristické, že popisovali celé Čechy jako ráj. Proto také ono Tylovo zemský ráj to na pohled. Jak se ale české nacionalistické hnutí radikalizovalo, začaly se objevovat různé návrhy na „skutečně“ České ráje, které


__________________________________________________________________________________ byly umísťovány do různých, jazykově českých částí středních a východních Čech. Koncem 19. století se začal v konkurenčním boji Českých rájů prosazovat onen Český ráj, který známe ze současnosti. substanciálním, t.j. jazykovém a kulturním vymezení češství. Nová romantická estetika spatřovala ve skalních městech Turnovska a Jičínska pozůstatky přírodní divokosti a krajinného dramatu. Do 20. století vstupuje Turnovsko již jako ráj v česky mluvícím prostředí jediný. Litoměřický Paradies von Böhmen ale nepřestal existovat a německy psaná pojednání o Čechách nadále užívají tohoto označení pouze pro Litoměřicko a východní část Českého středohoří. Dvojvládí Českých rájů končí teprve po druhé světové válce, a to v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva. Jako jistá útěcha se dnes Litoměřicku říká zahrada Čech (Zilynskyj 2005). Drábské světničky Drábské světničky získaly svůj název od místností vytesaných do skupiny skalních věží (proto

světničky), které v různých dobách sloužily mimo jiné rovněž jako skrýše lupičů či uprchlých vězňů (proto drábské, od darebů či darebáků). Oblast Drábských světniček je nepochybně cenná z pohledu

geologie a geomorfologie a dokumentuje širší historii české křídové tabule. Není to ovšem jen zajímavý přírodní útvar. Drábské světničky samotné i jejich nejbližší okolí totiž mají velmi zajímavou historii. Vrch Mužský, na jehož okraji se Drábské světničky nacházejí, již od neolitu slouží jako strategická lokalita a nachází se zde pozůstatky řady sídlišť, pevností, hradišť a pohřebišť pokrývající období posledních 7 tisíc let. K atraktivnosti Mužského zřejmě přispěla jeho výhodná poloha na okraji mnichovsko-hradišťské nížiny, která umožnovala daleké výhledy z bezpečí opevněných skalních pevností. Samotné Drábské světničky jsou v tomto kontextu lokalitou velmi mladou. Z archeologických výzkumů se zdá, že byly trvale osídleny jen od 12. do 15. st. n.l. Dřevěný hrádek, který zde stával, byl zřejmě poslední fází osídlení a zanikl v 15. st. O hrádku neexistuje jediná písemná zmínka a neví se přesně, kdo a kdy jej dal postavit a kdy zanikl. Lze jen vycházet z archeologických výzkumů. Ty naznačují, že hrádek byl celodřevěný, centrální prostor mezi skalními věžemi měl dřevěnou podlahu a jednotlivé věže byly propojeny mosty. Skalní světničky sloužily zřejmě jako spižírny, potažmo vězení. Jedinou výjimkou je zřejmě hradní kaple, v níž jsou dodnes patrné lavice podél stěn a ústřední oltář. A právě tato kaple se zdá být klíčem k interpretaci okolností vzniku hradu. V lidových příbězích jsou Drábské světničky spojovány s husitstvím. V těchto romantických příbězích hrad sloužil jako útočiště husitských vojsk. Pro tuto interpretaci by mohlo svědčit zdokumentované spojení s husitstvím u sousedního hradu Valečov a rovněž obraz kalicha vytesaný do oltáře. Podrobnější archeologické výzkumy ovšem ukázaly, že tento kalich je podvrhem z počátku 20. století a že naopak hradní kaple vykazuje architektonické rysy typické pro katolické kaple té doby. Je nemyslitelné, že by na husitském hradě byla katolická kaple. Proto se archeologové kloní spíše k závěru, že hrad sloužil jako útočiště katolíků, které je mělo ochránit před husity. Po zániku hradu byly Drábské světničky užívány jen příležitostně, ať už výše zmíněnými lapky, či naopak obyčejnými lidmi, kteří se zde uchylovali v dobách válek a náboženských perzekucí. CHKO Český ráj První vyhlášené velkoplošné území u nás (1955). Území zasahuje do okresů Semily, Mladá Boleslav a Jičín. Celková výměra činí 93 km 2. Lesnatost CHKO je 45%, zemědělský půdní fond zabírá 45%, zbytek připadá na vodní a ostatní plochy. Nejvyšším bodem jsou Trosky (488 m n.m.), nejnižším


__________________________________________________________________________________ bodem odtok Žehrovky (236 m n.m.). CHKO Český ráj zahrnuje několik dílčí území, které jsou od sebe částečně izolovány. Na S (S a SV od Turnova) jsou to Suché skály, Sokol, Klokočské a Betlémské skály a Kozákov. V JV výběžku se rozkládají známé Prachovské skály, SZ od nich je Skalní město Apolena s nedalekými Troskami, dále SZ směrem se nachází Hruboskalské skalní města a Kozlov. V JZ části CHKO Český ráj najdeme Příhrazské skály (Drábské světničky) a na J Údolí Plakánek. Georeliéf CHKO je převážně tvořen kvádrovými pískovci a neovulkanickými tělesy. Vymezení CHKO je administrativním pokusem vyčlenit jedinečné části území, i když nechráněná území mimo CHKO jsou zcela jistě stejně hodnotná. Unikátní pískovcový georeliéf je chráněn především s ohledem na geomorfologické formy (skalní města, voštiny, věže apod.). Klimaticky je území CHKO řazeno do nejteplejších a nejsušších klimatických jednotek mírně teplé klimatické oblasti ( MT 10, MT 11 – podle E. Quitta 1984). Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7 až 80 C. Průměrný roční srážkový úhrn se pohybuje na jednotlivých srážkových stanicích od 633 do 701 mm. CHKO je odvodňována do povodí Jizery Žebrovkou, Libuňkou, Kněžmostkou a Klenotnicí. V Českém ráji je několik rybníků. Největší je Žabakor, ležící S od Drábských světniček. Podle regionálně geomorfologického členění ČR se území CHKO Český ráj rozkládá v podsoustavě Severočeské tabule, v celku Jičínské pahorkatiny. Podrobněji náleží částečně do střední části Turnovské pahorkatiny a vyplňuje Vyskéřskou vrchovinu Soustava (subprovincie) – Česká tabule Podsoustava (oblast) – Severočeská tabule Celek – Jičínská pahorkatina Podčepek – Turnovská pahorkatina Okrsek – Vyskeřská vrchovina Vyskéřská vrchovina Geomorfologický okrsek ve stření části Turnovské pahorkatiny. Plochá vrchovina v povodí Žehrovky a horní Kněžmostky. Rozloha činí 167 km 2. Petrograficky je tvořena coniackými kvádrovými křemennými pískovci (druhohorního stáří), denudačními zbytky slínovců, jílovců a průniky neovulkanických těles (např. Mužský). Jde o rozsáhlou tabulovou plošinu mírně se sklánějící k J rozčleněnou sítí kaňonovitých údolí. Krajinou dominantou jsou vypreparované vulkanické výplně sopouchů a žil. Příhrazské skály Skalní města označená jako Příhradské skály jsou součástí žehrovické tektonické kry, která je omezena zlomovými systémy. Na SV zlom prochází v údolí Žehrovky, na SZ v údolí Jizery a na JV probíhí zlom po linii Kněžmost – Přepepře. V JV části navazuje na údolí Plakánek. Skalní město je budováno středně zrnitými pískovci, které jsou slabě až středně litifikované (přeměna sedimentu v pevnou horninu – diageneze), slabě kaolinických pískovců hruboskalského kvádru (teplické souvrství). V oblasti Drábských světniček je patrné šikmé zvrstvení mocné několik metrů. Úklon


__________________________________________________________________________________ jednotlivých lamin (sedimentačních vrstev) k JZ napovídají o směru prodění v době sedimentace.Nejvyšším bodem oblasti je vrchol Mužského (463 m), který je tvořen tělesem komínové intruze olivinických nefelinitů (alkalický bazalt). V okolí tělesa jsou popsány zbytky vápnitých jílovců a jílové vápence druhohorního stáří (coniak). Pískovcová deska leží na slínovcích teplického souvrství. V důsledku pohybu desky (vytlačování) dochází při Z okraji k sesuvům (opilý les, hákovíní stromů). Úpatí a okraje pískovců jsou překryty sedimenty – pískové osypy, svahoviny. Georeliéf. Základním tvarem makroreliéfu je náhorní plošina Mužského s kuželovou elevací. Plošina je členěna při severním okraji soutěskami na skalní defilé s četnými skalními ostrohy a věžemi. Typická skalní města však zde nejsou vyvinuta. Mezoreliéf je prezentován skalními stěnami a menšími skalními věžemi, které jsou patrné ve skupině Drábských světniček. Výška stěn se pohybuje mezi 20 – 40 m. Mezi mikrotvary, které se zde vyskytují, patří např. voštiny, římsy a skalní kůry. PR Příhrazské skály – pískovcový skalní reliéf s přirozenými a polopřirozenými lesními společenstvy reliktních borů, borových doubrav a bučin.

Výběr z novější literatury


__________________________________________________________________________________ Kulturní krajina Cílek, Václav. Krajiny vnitřní a vnější. Praha: Dokořán 2002. David, Jaroslav – Rous, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména na Vysočině . Praha: Academia 2006. Hájek, Pavel (ed.). Krajina zevnitř. Praha: Malá Skála 2002 Hájek, Tomáš - Bukačová, Irena. Příběh drobných památek. Od nezájmu až k fascinaci. Studio JB 2006. Květ, Radan. Duše krajiny. Staré stezky v proměnách věků. Praha: Academia 2003. Librová, Hana. Láska ke krajině? Brno: Blok 1988. Ložek, Vojen. Zrcadlo minulosti. Česká a slovenská krajina v kvartéru. Praha: Dokořán 2007. Lutterer, Ivan - Šrámek, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod: Tobiáš 1997. Matoušek, Václav. Čechy krásné, Čechy mé. Proměny krajiny Čech v době industriální. Praha: Agentura Krigl, 2010. Němec, Jan – Pojer, František (eds.). Krajina v České republice. Praha: MŽP 2007. Sádlo, Jiří a kol. Krajina a revoluce. Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. Praha: Malá Skála 2005. Schama, Simon. Krajina a paměť. Praha: Argo, Dokořán 2007. Mostecko Autorský kolektiv. České středohoří. Praha. Olympia 1985 Culek, M a kol. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma 1996 Demek, J. a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha: Academia 1987 Demek, J. a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Praha: AOPK 2006 Klápště, Jan. Paměť krajiny středověkého Mostecka. Most: Archeologický ústav AV ČR, Státní galerie výtvarného umění a Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 1994. Kolektiv autorů. Osud Mostecka. Člověk a životní prostředí včera a dnes. Most: Okresní muzeum v Mostě, 1996. Kolektiv autorů. Mostecko. Regionální vlastivěda. Most: Hněvín, 2004. Krejčí, Václav. Most. Zánik historického města, výstavba nového města, 1945-2000. Most: Nakladatelství AA 2000, 2008. Mackovčin, P. a kol. Ústecko. Chráněná území ČR I. Praha: AOPK 1999 Mísař, Z a kol. Geologie ČSSR I. Český masív. Praha: SPN 1983 Pecharová, Emílie – Svoboda, Ivan – Vrbová, Marie. Obnova jezerní krajiny pod Krušnými horami. Kostelec n Č.L: Lesnická práce 2011. Petránek, J. Malá encyklopedie geologie. České Budějovice: JIH 1993 Sudety: Antikomplex a kol. Zmizelé Sudety. Praha: Antikomplex, 2006. 4. vydání. Antikomplex a kol. Proměny sudetské krajiny. Praha: Antikomplex, 2006. Antikomplex a kol. Sudetské osudy. Praha: Antikomplex, 2007. Antikomplex a kol. Sudetské příběhy. Praha: Antikomplex, 2010. von Arburg, Adrian – Staněk, Tomáš (eds.) Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951. Češi a Němci do roku 1945 (Úvod k edici). Středokluky: Zdeněk Susa, 2010.


__________________________________________________________________________________ Český ráj: Autorský kolektiv. Český ráj a Podkrkonoší. Praha: Olympia 1982 Culek, M a kol. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma 1996 Demek, J. a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha: Academia 1987 Demek, J. a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Praha: AOPK 2006 Chlupáč, I. A kol. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia 2002 Mackovčin, P. a kol. Liberecko. Chráněná území ČR III. Praha: AOPK 2002 Mísař, Z a kol. Geologie ČSSR I. Český masív. Praha: SPN 1983 Petránek, J. Malá encyklopedie geologie. České Budějovice: JIH 1993 Zilynskyj, Bohdan. Co je nám do jejich ráje. Stěhování Českého ráje od Litoměřic k Turnovu na konci 19. století. Dějiny a současnost 5/2005, str. 14-18. Užitečné internetové stránky: Město Most (http://www.mumost.cz/) Zaniklé obce po roce 1945 (http://www.zanikleobce.cz/) Zaniklé obce na Mostecku (http://www.muzeum-most.cz/zanikle_obce.php) Zmizelé Záluží (http://www.floowie.com/cs/cti/zmizele-zaluzi-www-1/#/strana/1/) Czech Coal Group (http://www.czechcoal.cz/cs/) Unipetrol RPA (http://www.unipetrolrpa.cz/cs/index.html) Oficiální stránky turistického regionu Český ráj (http://www.cesky-raj.info/) Geopark Český ráj (http://www.geoparkceskyraj.cz/) Historické ortofoto (http://kontaminace.cenia.cz/) Mapy stabilního katastru (http://archivnimapy.cuzk.cz/) Staré mapy Čech, Moravy a Slezska (http://oldmaps.geolab.cz/) České středohoří (http://www.ceskestredohori.cz/) Mostecko ( http://www.czechcoal.cz/cs/produkty/uhli/index.html#banner) Mapy: Krušné hory – Chomutovsko a Mostecko. 1 : 50 000. Praha: Trasa 2005 České středohoří – západ. 1 : 50 000. Praha: Trasa 2009 České středohoří. 1 : 75 000. Praha: ÚSGK 1958 České středohoří. 1 : 100 000. Praha: GaKp 1976 České středohoří – východ. 1 : 50 000. Praha: Trasa 2009 Český ráj – Poděbradsko. 1 : 100 000. Praha: GaKp 1976 Český ráj. 1 : 100 000. Praha: Kartografie 1971 Český ráj. 1 : 50 000. Praha: KČT 1991

Přílohy Přehledová tabulka archeologických nalezišť z Mostecka


__________________________________________________________________________________

Zdroj: Smrž 1996: 30 (in Kol. autorů 1996). Mostecko na tzv. Müllerově mapě Čech z roku 1720


__________________________________________________________________________________

Zdroj: Laboratoř geoinformatiky, http://oldmaps.geolab.cz/

Mostecko na mapě 1. vojenského mapování (1764-1768)


__________________________________________________________________________________



__________________________________________________________________________________ Zemědělská krajina Mostecka na mapě stabilního katastru (1842)

Zdroj: ČÚZK, http://archivnimapy.cuzk.cz/


__________________________________________________________________________________ Detail starého Mostu na mapě stabilního katastru (1842)

Zdroj: ČÚZK, http://archivnimapy.cuzk.cz/


__________________________________________________________________________________ Mostecko na mapě 2. vojenského mapování (1836-1852)



__________________________________________________________________________________ Mostecko na mapě 3. vojenského mapování (1869-1885/1938)



__________________________________________________________________________________ Mostecko na mapě 3. vojenského mapování (1869-1885/1938)


Letecký snímek Mostecka z roku 1953 s jasně viditelnými povrchovými doly, starý Most uprostřed


__________________________________________________________________________________


__________________________________________________________________________________ Zdroj: NIKM, http://kontaminace.cenia.cz/

Letecký snímek stejné oblasti z roku 2010, místo starého Mostu jezero Most


__________________________________________________________________________________


__________________________________________________________________________________ Zdroj: NIKM, http://kontaminace.cenia.cz/

Vyobrazení města Most na vedutě Jana Willenberga z roku 1602

Zdroj: Krejčí 2008: 6.


__________________________________________________________________________________ Pohled na starý Most z vrchu Hněvín


I. náměstí ve starém Mostě před rokem 1881



__________________________________________________________________________________ II. náměstí s děkanským kostelem v 60. letech 20. století


Přemístění děkanského kostela v roce 1975


__________________________________________________________________________________

Zdroj:

http://cestovani.idnes.cz/foto.aspx?c=A100317_155811_igcechy_tom&strana=&foto1=TOM31d393_m ost2.jpg&inframe=1


__________________________________________________________________________________ Přehled obcí zlikvidovaných kvůli těžbě hnědého uhlí po 2. světové válce

Zdroj: Kol. autorů 2004: 48. Způsob využití území Mostecka ve srovnání s republikovým průměrem

Zdroj: Kol. autorů 2004: 100.


__________________________________________________________________________________ Demografický vývoj obcí Mostecka (1869-1921) ilustrující růst populace v souvislosti s industrializací

Zdroj: Kol. autorů 2004: 75. Detail důlní mapy z 18. století se zobrazením Hory Sv. Kateřiny a důlní činnosti


__________________________________________________________________________________

Zdroj: Kol. autorů 2004: 44.

Pastevní krajina Bořeně na počátku 20. století


__________________________________________________________________________________

Zdroj: Bořeňské pohledy, http://www.boren.wz.cz/pohledyboren.html, 2011.


__________________________________________________________________________________ Drábské světničky – schéma hradu

Zdroj: http://www.sobotka.estranky.cz/fotoalbum/cyklotrasy/drabske_svetnicky_prihrazy/97-drabskesvetnicky---schema-hradu.-.html


__________________________________________________________________________________

Litvínovská uhelná a.s. – těžba hnědého uhlí

Zdroj: http://www.czechcoal.cz/cs/produkty/uhli/index.html


__________________________________________________________________________________

Litvínovská uhelná a.s. spravuje těžební lokalitu Československá armáda (ČSA) včetně homogenizační drtírny a Úpravny uhlí Komořany. Zásoby uhlí v této lokalitě podléhají územním limitům těžby. Do limitů představují 32,2 milionu tun kvalitního hnědého uhlí (k 1. 1. 2011) s výhřevností okolo 17,8 MJ/kg. Za nimi se nacházejí největší zásoby uhlí v České republice – více než 750 milionů tun hnědého uhlí s nejvyšší výhřevností v ČR. Hrubá těžba na lokalitě ČSA v roce 2010 dosáhla 4 628 tisíc tun. Z Úpravny uhlí Komořany jsou vedle průmyslových směsí 2 a 3 a topné směsi 1 dodávaných do velké energetiky a závodových elektráren expedovány také prachové druhy uhlí – hruboprachy 1 a 2 a prach a zčásti tříděný druh ořech 2 určené zejména pro teplárenství. Pro potřeby domácností a malých kotelen jsou expedovány tříděné druhy uhlí, a to kostka a ořechy 1 a 2. Snahou skupiny Czech Coal je s ohledem na situaci na energetickém trhu a zájem odběratelů o kvalitní hnědé uhlí udržet životnost lokality co nejdéle. Avšak za stávající situace, kdy se stále zpochybňuje možnost překročení limitů, připravuje skupina Czech Coal harmonogram omezování a dočasného zastavení těžby v lokalitě ČSA. Těžba významně klesne po roce 2012 ze stávající roční výše cca 4,2 milionu tun téměř na polovinu, na Úpravně uhlí Komořany bude ukončena výroba tříděných druhů. Pokud nedojde k racionálnímu přehodnocení pohledu na využití hnědého uhlí za limity, po roce 2022 bude těžba v této lokalitě přerušena. S oběma předpokládanými kroky souvisejí i dopady na zaměstnanost v regionu.

Zdroj: http://www.czechcoal.cz/cs/produkty/uhli/index.html Vršanská uhelná a.s. – těžba hnědého uhlí Lokalita Vršany a lokalita Šverma se nacházejí na jihozápadním okraji mostecké části Severočeské hnědouhelné pánve. Z geologického hlediska představují jedny z nejsložitějších pánevních lokalit. Hlavní příčinou složitého a komplikovaného vývoje je proměnlivá pánevní sedimentace na poměrně malé ploše. Od jihu k severu se výrazně projevují sedimentace deltovitá, jezerně deltová i jezerní, což se vyznačuje rozštěpením slojových vrstev oddělených písčitojílovitými meziložními vrstvami, které se severním směrem postupně spojují do hlavní uhelné sloje v jednotném vývoji. Slojové souvrství nebylo tektonicky postiženo, což znamená, že uhelná sloj jen mírně zapadá ve směru severním a východním, což má příznivý vliv na otvírku lomu a samotné nasazení rýpadel jak na skrývkových, tak na uhelných řezech. Hlavní hnědouhelná sloj má poměrně stálou mocnost 25–30 m. Nadloží uhelné sloje je tvořeno v průměru 90 m mocným komplexem písčitojílovitých vrstev tvořených písky, jíly a jílovci.


__________________________________________________________________________________ Problematický je častý výskyt velmi pevných prachovitých jílovců, zpevněných pískovců a pelokarbonátových proplástků, které se musejí před samotnou těžbou rozrušovat za pomoci vrtných a trhacích prací. Obě lokality těží v oblasti nepostižené hlubinným dobýváním.

http://www.czechcoal.cz/cs/produkty/uhli/index.html Vršanská uhelná – těžba hnědého uhlí



__________________________________________________________________________________

Vršanská uhelná a.s. zajišťuje provoz těžebních lokalit Vršany a Šverma. Lokalita Vršany je dlouhodobě perspektivní, zatímco lokalita Šverma se současně vytěžitelnými zásobami ve výši 7,9 milionu tun uhlí postupně ukončuje svou těžební činnost. Lokalita Vršany disponuje v rámci platných těžebních limitů zásobami s nejdelší životností v České republice. Odhad životnosti při stávajícím plánu objemu těžby je do roku 2052. K vytěžení je zde přibližně 305,4 milionu tun uhlí (Vršany 297,5 mil. tun a Šverma 7,9 mil. tun uhlí). Vzhledem k dlouhodobé perspektivě těžby je lokalita schopna zásobovat nový energetický zdroj, který má nahradit dosluhující uhelné elektrárny a teplárny.



__________________________________________________________________________________ Rozsah těžby – zásoby hnědého uhlí



EXKURZE DO MOSTECKÉ PÁNVE, NÁVŠTĚVA DOLU, REKULTIVAČNÍ KRAJINY A ČESKÉHO RÁJE

Recommend Documents