Exkurze do Českého rozhlasu Brno Datum konání: 15. 11. 2013 Místo konání: Český rozhlas Brno Počet účastníků: 16 Zpracovali: Tomáš Pokorný, Adéla Nevěčná
V rámci předmětu Odborná přednáška a exkurze jsme se v pátek 15. listopadu 2013 sešli v počtu 16 lidí před budovou Českého rozhlasu Brno. V rozsáhlých prostorách Českého rozhlasu nás čekala přednáška a diskuze. Na těchto stranách vám umožníme nahlédnout do nitra této rozhlasové stanice.
Od rozhlasového pravěku až k digitalizaci Český rozhlas Brno sídlí na ulici Beethovenova 4 ve funkcionalistické budově bývalé banky. Rozhlas zde našel místo po roce 1948, jeho historie je však mnohem obsáhlejší. První vysílání se uskutečnilo v květnu roku 1923 a již 1. září 1924 vysílal pravidelný „Brněnský radiožurnál“. Vysílání obsahovalo krátké čtené zprávy, ale i živá vystoupení. Velmi oblíbená byla různá dramata, ve kterých účinkovalo mnoho brněnských herců. Technika a přístroje byly primitivní a neexistovala možnost záznamu, takže se všechno včetně hudby muselo vysílat živě. Prvním ředitelem Českého rozhlasu Brno se stal Ing. Antonín Slavík. Díky jeho práci se v rozhlasu neobjevovaly pouze zprávy, ale i dramatická tvorba, spolupracoval například s českým spisovatelem Františkem Kožíkem. Ing. Slavík byl v roce 1942 popraven nacisty za partyzánskou činnost a na jeho počest je ve vstupní hale mramorová deska k uctění památky.
Po Únoru 1948 nastaly v rozhlasu neblaze proslulé „čistky“ politicky nepohodlných pracovníků, které se
poté se stejnou intenzitou vrátily na přelomu let šedesátých a sedmdesátých, kdy byla propuštěna celá literární redakce v čele s Janem Skácelem. Díky záznamové technice bylo také možné snadno cenzurovat vysílání. Zpravodajství se nejdříve schvalovalo, sporné pasáže byly vystřiženy, a teprve poté se poslalo zpět do budovy rozhlasu a mohlo být odvysíláno. Struktura produkce se časem měnila. Rozhlas přestal vysílat pouze regionální pořady, díky záznamové technice bylo možné hotové pořady převážet a vysílat na celém území republiky. Dnes tomu není jinak, takže například slavný pořad Toulky českou minulostí se v Brně natáčí od svého vzniku v roce 1995. Funkce, význam a technika rozhlasu se tak během posledních 89 let výrazně změnila. Zásadní zlom nastal digitalizací, která významně proměnila produkci rozhlasových pořadů i způsob jejich uchování.
Brněnské studio ČRo Po vyslechnutí přednášky o nejdůležitějších historických souvislostech nás čekala prohlídka budovy. Jako první jsme zhlédli studia, která přímo nevysílají. Nahrávají se zde rozhlasové hry a pořady, které se pak obvykle vysílají celostátně. Viděli jsme pomůcky sloužící k ilustraci zvuků (například okenice na zdi, falešné dveře, schody, jejichž vrzání nelze zvukově jinak napodobit) a také plenér. Plenér je „nadpozemská“ místnost konstruovaná tak, aby v ní bylo absolutní ticho. Na stěnách má hranoly, díky kterým se v místnosti neodráží zvuk a zároveň je výborně zvukově izolovaná. Delší pobyt je pro člověka údajně nemožný, přesto se našlo několik nadšenců z řad studentů, kteří by zde moc rádi chvíli strávili.
Po této prohlídce jsme se přesunuli do druhého patra, kde jsme navštívili tamější archiv, takzvanou fonotéku. Český rozhlas Brno zde uchovává různé koncerty, dramatickou tvorbu a jiné zvukové záznamy. A přestože má ČRo hlavní archiv v Praze, tak zde najdeme zaznamenané tisíce hodin vysílání.
Vysílaní prakticky Ve třetí části exkurze nás čekalo to nejzajímavější, dostali jsme se totiž přímo k vysílání a k jeho přípravě. Český rozhlas Brno má dvě vysílací studia (jedno hlavní a druhé záložní) a zpravodajskou místnost, jak se dnes často říká, newsroom. Vysílá se společně pro Jihomoravský a Zlínský kraj, například v pátek se pravidelné relace vysílají právě z malé pobočky rozhlasu ve Zlíně, z Brna pouze zpravodajství v každou celou hodinu. Zpravodajství v rozhlase má svá specifika, se kterými jsme se během výkladu seznámili. Zpravodajství musí být krátké a stručné, na rozdíl od textu se v nich posluchač nemůže vracet, proto se nevyužívají složitější větné konstrukce. Používají se běžné výrazy, které jsou širokému publiku srozumitelné. Zřetelná výslovnost a přiměřená rychlost je samozřejmostí, ale až při živém vysílání si někteří z nás uvědomili, jaké mimořádné nároky jsou na moderátora kladeny. Důležité je také skládání zpráv, protože posluchač nemůže žádnou z nich přeskočit, jako je tomu u psaného textu.
Na zpravodajských listech nás překvapila forma, kterou byly zprávy zapsány. Text totiž odporoval spisovné formě jazyka a obsahoval výrazy jako „9-ti“ namísto správného „devíti“. Tento neobvyklý zápis je volen tak, aby moderátorovi co nejvíce ulehčil práci. Gramatická správnost není důležitá, texty totiž slouží pouze ke čtení.
Na závěr naší exkurze jsme ve volné diskuzi probrali další otázky týkající se Českého rozhlasu. Dozvěděli jsme se bližší informace z oblasti financování rozhlasu, které zajišťují především koncesionářské poplatky, dále o povoleném pětiminutovém limitu vysílání reklamy denně. Překvapilo nás, že ve vysílání nesmí být tři pomalé písně za sebou. Zajímavé byly také informace o věkovém složení posluchačů, jejich počtu a mnoho dalších zajímavostí. Tím jsme naši dvouhodinovou exkurzi ukončili a seznámeni s praktickým chodem rozhlasu jsme se vydali domů.
