UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Seminární práce
Exegeze Žalmu 8 Co je člověk, že na něho pamatuješ? Tomáš Živný
Katedra: Katedra Sterého zákona Vedoucí práce: odb.as. Petr Sláma, Th.D. Předmět: RET 1011 Seminář Starého zákona
Praha 2011
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
1.1. Syntakticko-strukturální rozpis hebrejského textu v.
Hebrejský text
Český překlad
ַ צ ח ֵּ מַנ ְ ל ַ
Pro předzpěváka
תית ִּ הִּג ַ על־ ַֽ
1
dle gittejců,
דִֽוד׃ ָ ל ְ מְזמֹור ִ
2
מִים׃ ָֽ ש ָּׁ ה ַ על־ ַ ך ָ ד ְ תָנה הֹו ְּ שר ֶׁ א ֲ 3
Hospodine, Pane náš, jak nádherné [je] jméno Tvé v celé II
ָ תי ך ֶ ע ֹ ב ְּ צ ְ א ֶ שי ֵׂ ע ֲ מ ַ בים ִ כ ָ ח ְוכֹו ַ ר ֵ ָי תה׃ ָּ כֹוָֽנְנ ּ שר ֶׁ ֲא ׁ אנֹו ש ֱ מה־ ָֽ
6
7
8
9
10
רּנּו ֶ כ ְּ תְז ִ כי־ ִּֽ דם ָ ָבן־א ֶ ּו דּנּו׃ ֶֽ ק ְ ְתפ ִ כי ִּ הים ִ ל ֹ א ֱ מ ֵ עט ַ ְּרהּו מ ֵ ס ְּ ח ַ ת ְּ ַו רהּו׃ ֵֽ ט ְּ ַתע ְּ דר ָ ה ָ כבֹוד ְו ָ ְו
II
SNV
díla prstů tvých,
apoz.
[totiž] měsíc a hvězdy,
apoz.
jež jsi tam zajistil.
SNV
že na něj pamatuješ? A syn člověka,
ליו׃ ָֽ רְג ַ חת־ ַ ת ַֽ תה ָּ ַׁכל ש ֹּ המֹות ֲ ב ַּ לם ְוַגם ָּ כ ֻּ פים ִ ל ָ א ֲ צֶנה ַו ֹ רחֹות ְ ָבר א ֵ ע ֹ הָּים ַ דֵגי ְ מִים ּו ַ ש ָׁ פֹור ּ צ ִ
SNV
Ježto vidím nebesa tvá,
Co [je] člověk,
ָ די ך ֶ שי ָי ֵׂ ע ֲ מ ַ ב ְּ להּו ֵ שי ִׁ מ ְ ת ַּ
די׃ ָֽ ש ָׂ
SNV
mstí).
ָ מי ך ֶ ש ָׁ אה ֶ ר ְ א ֶ כי־ ִּֽ
5
které (kterému) jsi dal svůj majestát Z úst pacholátek a robátek (kojenců) jsi položil mocné základy kvůli protivníkům svým, abys zastavil nepřítele a toho, posměvače (kdo se
קם׃ ֵּֽ תַנ ְ מ ִ בית אֹוֵיב ּו ִּ ש ְׁ ה ַ ל ְ ך ָ רי ֶ ר ְ צֹו
MSS
zemi,
nad nebesa.
ען ַ מ ַ ל ְ עז ֹ ת ָּ ד ְ ס ַּ קים ִי ִ לים ׀ ְֽוֹיְנ ִ ל ְ עֹו ֽ פי ִּ מ ִ
4
MSS
žalm Davidův (píseň Davidova)!
דֵנינּו ֹ א ֲ ְיהָוה רץ ֶ א ָ ה ָ כל־ ָ ב ְּ ך ָ מ ְ ש ִׁ דיר ִּ א ַ מה־ ָֽ
sl.
NV SNV NV
že na něj dohlížíš? A má o málo méně od boha. a slávou a velebností korunuješ ho. Činíš jej vládcem v dílech rukou svých.
SNV VV SNV
Všechno kladeš pod nohy jeho:
SNV
NV
Brav a skot, dokonce také zvířata polní II
apoz. ptactvo nebeské a ryby mořské, brodícího se stezkami mořskými.
מים׃ ִּֽ ַי דֵנינּו ֹ א ֲ ְיהָוה
Hospodine, Pane náš, jak nádherné [je] jméno Tvé v celé zemi!
רץ׃ ֶ א ָֽ ה ָ כל־ ָ ב ְּ ך ָ מ ְ ש ִׁ דיר ִּ א ַ מה־ ָֽ 1
MSS
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
1.2. Syntakticko-strukturální rozpis LXX a texty překladů v.
1
2
3
4
5
6 7 8
9
Řecký text – LXX εις το τελος υπερ των ληνων ψαλμος τω δαυιδ κυριε ο κυριος ημων ως θαυμαστον το ονομα σου εν παση τη γη οτι επηρθη η μεγαλοπρεπεια σου υπερανω των ουρανων εκ στοματος νηπιων και θηλαζοντων κατηρτισω αινον ενεκα των εχθρων σου του καταλυσαι εχθρον και εκδικητην οτι οψομαι τους ουρανους εργα των δακτυλων σου σεληνην και αστερας α συ εθεμελιωσας τι εστιν ανθρωπος οτι μιμνησκη αυτου η υιος ανθρωπου οτι επισκεπτη αυτον ηλαττωσας αυτον βραχυ τι παρ αγγελους δοξη και τιμη εστεφανωσας αυτον και κατεστησας αυτον επι τα εργα των χειρων σου παντα υπεταξας υποκατω των ποδων αυτου προβατα και βοας πασας ετι δε και τα κτηνη του πεδιου τα πετεινα του ουρανου και τους ιχθυας της θαλασσης τα διαπορευομενα τριβους θαλασσων κυριε ο κυριος ημων ως θαυμαστον το ονομα σου εν παση τη γη
2
Český překlad Nakonec nad vinným lisem. Žalm Davidovi. Hospodine, Pane náš, jak podivuhodné [je] jméno tvé ve vší zemi, protože byl vyzdvižen majestát tvůj vysoko nad nebesa. z úst nemluvňat a kojenců utvoříš chvalozpěv kvůli nepřátelům svým, [totiž] zničení nepřátel a mstivých. Protože uvidí nebesa skutky prstů tvých, měsíc a hvězdy, kterés Ty založil. Co je člověk, že na něj vzpomínáš? Syn člověka, že na něj dohlížíš? Umenšil jsi ho malinko, co všech andělů. Slávou a mocí ověnčil jsi jej. A ustanovil jsi ho nad skutky rukou svých, všechny [věci] ponížil jsi až pod nohy jeho. Ovce a skot všechen, ještě pak i dobytek pole. Ptáky nebeské a ryby mořské, ty přecházející stezkami mořskými. Hospodine, Pane náš, jak podivuhodné [je] jméno tvé ve vší zemi.
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
3
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
4
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
1.3. Textová kritika a zhodnocení různočtení Po verších: 1. Namísto „תית ִּ הִּג ַ על־ ַֽ
ַ צ ח ֵּ מַנ ְ ל ַ " čte LXX „εις το τελος υπερ των ληνων“, tedy nikoli
„ pro předzpěváka na gáttský způsob“, ale „nakonec nad vinným lisem“. 2. „נה ָת ְּ
שר ֶׁ א ֲ “ je v původním hebrejském textu porušeno. LXX čte „ως θαυμαστον“,
totiž „jak vznešené“, kdežto Symmachův překlad má „ος εταξας“ a jeden hebrejský rukopis má „תנה ּ ת ּ “. Podle hebrejského textu má být vyzdvižen majestát Božího jména, zatímco dle LXX přímo Hospodinův. 3. Podle hebrejského textu se z úst dětí „buduje mocný val“, dle LXX „Boží sláva“, což čte i Pešita. 4. V LXX jsou „nad nebesa skutky“ Hospodinovy. 5. 6. Hebrejský text čte „הים ִ ל ֹ א ֱ מ ֵ
עט ַ מ ְּ רהּו ֵ ס ְּ ח ַ ת ְּ “ַו, zatímco LXX „ηλαττωσας αυτον
βραχυ τι παρ αγγελους“, tedy buď je člověk menší „než bůh“ anebo „než všichni andělé“. 7. 8. 9. „מים ִּֽ ַי
רחֹות ְ א ָ “ je singulár, kdežto LXX čte plurál.
10. Jako u verše 2. Jednotlivá různočtení, zvláště v nadpisku žalmu, 6. verši – Bůh, anebo andělé – a 9. verši – plurál, anebo singulár – mají zásadní vliv na smysl textu a budou muset být osvětlena v následující exegezi. 2.1. Osnova textu verš 1. - Nadpisek Žalmu část 1a. - způsob zpěvu (LXX příležitost ke zpěvu) část 1b. - nástroj (LXX místo zpěvu) 5
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
část 1c. - formální autor, jemuž je píseň připsána verš 2a. - refrén žalmu (zpívají všichni) verš 2b. až 4. - 1. strofa oslava Hospodina (zpívá předzpěvák, anebo lid a pak předzpěvák) část 2b. až 3. - oslava Božího jména (lid nebo předzpěvák) část 4. - oslava Božího stvoření nebes (předzpěvák) verš 5. až 9. - 2. strofa, silně antropologická (předzpěvák) část 5. - zásadní antropologická otázka (paralelismus!) část 6. - omezení člověka část 7. - poslání a velikost člověka část 8. až 9. - co vše je člověku poddáno (paralelismus!) verš 10. refrén jako v 2a. (všichni) 2.2. Stavba oddílu Z výše nastíněné osnovy je stavba Žalmu pěkně vidět, žalm neužívá téměř žádné básnické figury, je však ohraničen refrénem (2a. a 10.), pak jsou vysledovatelné dvě strofy: první (2b. - 4.) mluví o Hospodinu, přičemž mírně paralelně navazuje na refrén; druhá (5. - 9.) mluví o člověku, přičemž je lemována dvěma paralelismy (5. a 8. - 9.). 3.1. Žánr a „Sitz im Leben“ Tento Žalm je hymnickým chvalozpěvem, jenž velebí Boží majestát či vznešenost, jež se odráží ve stvoření. Vesmír i člověk dle tohoto Žalmu dosvědčuje slávu Boží. Žalm sám byl nejspíše používán v rámci židovského kultu1. Úvodní slova 1. verše „ח ַ צ ֵּ מַנ ְ ל ַ “ se v žalmových nadpisech vyskytují poměrně často (55x), dokonce i v Abakukovi 3, 19: „תי ָֽ בְנִגיֹנו ִּ ח ַ צ ֵּ מַנ ְ ל ַ " - „přednímu zpěváku na můj negimot (na strunný nástroj)“. LXX si úvodní slova přeložila jako „εις το τελος“ tedy „nakonec“ (ve Vulgátě někdy „in finem“), což by mohlo odkazovat k tomu, že textu se užívalo jako závěru Bohoslužby (jakési písně k odchodu) či jako zakončení určitého liturgického obřadu. Druhé bližší určení prvního verše je podobně nejistý, kořen „n-c-ch“ se vyskytuje vícekrát v rozličných významech např. V Ezd 3, 8 či 1.Par 15, 21; a to ve významech „vést“, „stát v čele“ či „dirigovat“, ovšem též „hrát – na hudební nástroj“.
1 „Hodil by se ke slavnosti stánků!,“ dle CRAIGIE, P. C., Word Biblical Commentary (WBC), vol. 19, Psalms 1-50, Word Books Publisher, Dallas, 1983.
6
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
Třetí určení „תית ִּ הִּג ַ על־ ַֽ “ (též Ž 81 a 84) je zase nejasné, buď jde o filištínské město Gát, pak by šlo o nějaký „gátský hudební nástroj“ nebo „gátský nápěv“2; LXX však vidí jako slovní základ „gat“, tedy „lis na vinné hrozny“, čímž by naše píseň byla kulticko-pracovní písní k vinobraní. Na základě 4. verše, který opisuje noční oblohu by se mohlo usoudit, že píseň se zpívala za shromáždění konaných večer nebo v noci. O takových shromážděních máme zprávy např, u Iz 30, 29. (Religionistika potvrzuje, že noční slavnosti většinou souvisí s kultem plodnosti.)3 Jelikož ve verších 2.-3. a pak 10., z nichž 2. a 10. jsou zároveň jakýmsi refrénem, a ve verších 4.-9. zase jednotlivec, lze se domnívat, že píseň byla zpívána střídavě sólistou a sborem, který opakoval též zmíněný refrén. 3.2. Dějiny formy Dobu vzniku žalmu nelze přesně a spolehlivě určit, může souviset s Deuteroizaiášem, kde se opěvuje Boží stvořitelské působení anebo zase s Preisterschriftem, na základě 7. verše, kde se mluví o „obětních zvířatech“.4 4. Exegeze po verších (s přihlédnutím ke komentářům) 2: Žalm začíná oslovením Hospodina, jakožto „můj Pán“, což je oslovení, jehož se užívalo jako královské titulatury (tak např. 1. Kr 1, 11), avšak i v souvislosti s Hospodinem (takto Ž 97, 5). V hebrejské tradici nese oslovení zároveň souhrn všech činů oslovovaného, vždyť ten, kdo vykoná něco velikého „si udělá jméno (Gn 11, 4)“. Boží jméno s sebou nese i další Boží atributy jako jsou: nádhera, sláva, moc či majestát. Universum, celek světa, „země“ i nebe i to, co je „nad nebesy“, totiž odráží Hospodinovu slávu a moc, jak se v něm Hospodin sebezjevuje. Slůvko „תָנה ְּ “ - „dal“ pak odkazuje k tomu, že tato Boží činnost, Jeho sebezjevování, se děje neustále, je procesem. (Protiklad vůči statickému chápání Hospodina!) 3: Zmínka verše o „nemluvňátkách a kojencích“ nemá v celém SZ paralelu; alegorický výklad, že jde o Izrael – kněze a levity – nemá v textu žádnou oporu (Talmud). Je zajímavé, že se zde objevují právě děti, neboť ty byly v myšlení antického člověka těsně nad domácími zvířaty (Aristotelés). Jakoby se Hospodinova velebnost, jež přesahuje nebesa dotýkala též těch 2 „Gittit“ - a) hudební nástroj pojmenovaná po místě; b) nota či melodie; c) nějaký fastival – dle WBC 3 KRAUS, Hans-Joachim, Psalmen I., Neukirchen Verlag des Erziehungsvereins, Neukirchen-Vluyn, 19663, str. 66n. 4 Ibid., str. 66.
7
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
nejnepatrnějších. Ti, kdo se teprve mají naučit mluvit, tudíž chválit Boha, přece již Boží slávu zrcadlí. NZ cituje tato slova v souvislosti s očištěním chrámu u Mt 21, 12nn, když Ježíš uzdravil slepého a děti volali „Hosana Synu Davidovu!“ Na místě je také otázka, kdo jsou nepřátelé, o nichž žalmista mluví. Pohané či odboj uvnitř Izraele? 4-5: Pohled na nebeskou oblohu (4.) dovádí k otázkám (5.), těmito verši začíná zpěv jednotlivce. Nebeská tělesa jsou tu dílem Božího stvoření; pohled na oblohu – hvězdné nebe nade mnou – vede člověka k otázkám po smyslu vlastní existence. Člověk je tu viděn jako slabí, což ostře kontrastuje s Boží milostí a péčí o něj, 6-7: Verše jsou v souhlasu s Gn 1: verš 6. mluví o podobnosti člověka Bohu (v. 27) a 7. pak o podřízení všeho člověku (v. 26-28). LXX maskuje lidskou podobnost Bohu z dogmatických důvodů za podobnost andělům. 8-9: Jde o „podrobný“ výčet toho, co vše Bůh poddal člověku, přičemž v závěru 9. verše zní narážka na mýtického pra-netvora. LXX proto čte plurál (demythologisace!) V závěru se opakuje hymnus. 5. Jak a co dí komentáře? WBC Máme zde co činit s žalmem chvály či, dle Westermanna, žalmem stvoření, přičemž není jisté, byl-li žalm užíván v rámci židovského kultu, spíše se má za to, že nikoli. Pokud jde o autorství, nejsme s to s jistotou určit dobu vzniku žalmu. Nápadná je obsahová paralela s Gn 1. Dále je tu paralela u Joba Jb 7,17. „Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci…“ Vzhledem k hypotéze, že teologie stvoření se plně rozvinula až během exilu anebo po něm, jde spíše o poexilní žalm. V 7. verši se objevuje problém s časy nejprve imperfektum následují perfekta – návrh chápat obé jakožto minulý čas, což ostatně činívají i české překlady. Hlavním motivem je Boží jméno, čímž není míněn toliko Bůh sám, ale i jeho sebe-zjevení. Jméno a vznešenost jsou poetická synonyma. Dále je zde kontrast mezi dvojicemi: „nemluvňata a kojenci“ a „nepřítel a mstitel“. Symbolická nevinnost a nesoběstačnost nemluvňat je zde postavena proti síle nepřátel. Nepřátelé symbolizují lidské nerespektování Božího jména ve světě, kdežto nemluvňata ty, kdo rozpoznali svou malost a v kontextu velikosti světa se podřizují Božímu zjevení. (Ti co nesou Boží jméno Aronovské požehnání Nu 6,24-26.) Síla a postavení člověka nejsou jeho přirozenou vlastností, jsou mu darovány Bohem, jeho
8
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
Stvořitelem. Žalmista vykresluje frustrací z velikosti a neuchopitelnosti světa. V tomto duchu se pak táže, co je člověk - nic, ovšem sám si dává pozitivní odpověď. „Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu.“ Snad aluzi na Boží obraz v člověku. Jméno Boží formuje lidskou realitu. Bruggenam, W. The Message of the Psalms, a theological commentary. Minneapolis: Azgsburg Publishing House, 1984. Píseň stvoření - žalm orientace, jde tu o artikulaci víry ve stvoření. Člověk zde vystupuje jako Boží regent, jenž vládne nad svěřeným mu Božím stvořením, tudíž ve stvoření zastává klíčovou úlohu. Ve verších 3. - 8. se popisuje role člověka: a) ve vztahu k nebeským bytostem (v. 5) - člověk je korunován slávou a důstojností – Božské atributy, čímž si zaslouží poctu od andělů, stejně jako Bůh; b) ve vztahu k ostatním živým bytostem na zemi – rovněž Boží atribut. Žalmistův svět je dobrý a bezpečný, spojení s Gn 1,1-2,3, kde je překonán Chaos, žalmista oslavuje dobrý řád. V obou textech člověk stojí na klíčovém místě v Božím řádu světa. Žalm oslavuje královskou osobnost, snad náleží „ke královským žalmům“. (Ž 72 a docela Ž 144) Ž 8 je použit v Jb 7,17-21 – Jobovi však Boží péče vadí, ba je břemenem. NZ interpretuje žalm christologicky – Ježíš Kristus jako ten, kdo vládne naděvším (Žid 2,68). Chvála a autorita jdou ruku v ruce. Chvála Božího jména je tedy rámcem pro lidské autority ve světě. Tyto aspekty se nesmí od sebe oddělovat. Autorita bez chvály Stvořitele je nepřátelská vůči Bohu, Chvála bez lidské autority a odpovědnosti člověka za svěřený úkol mu je zřeknutím se Božího úkolu. ICC Žalm pochází z perského období, čerpaje z Gn 1, rozhodně ne naopak. Stvoření zde však probíhá jinak, Božími prsty, nikoli slovem. Žalm se více podobá druhé zprávě o stvoření, čemuž odpovídá i jeho řeč o člověku. Jde o večerní hymnus – žádná reference na období nebo osobu. Zřejmě určen pro veřejné chvály ve společenství.
9
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
Kraus Komentář je typickým dílem německé bohoslovecké školy a s pořádkem sobě vlastním podrobně rozebírá snad všechny dílčí aspekty Žalmu, na ukázku: 1-2: Označení „Pane náš“ je typickým označení krále → královský žalm. Pánovník Izraele je Pánem celého stvoření (tak Ž 24) Jméno Panovníka Izraele se tu pak představuje ve vší své majestátní velikosti. 3: "Z chvály úst..." Význam této chvály: 1. Konec vší anarchie v Božím stvořitelském díle. 2. Modlitba dětí jako preludium k tomu, co se teprve naplní Mt 21, 16. 4: Mluvčí je jediný a verš připomíná orientální hymny na hvězdy; přitom je to Hospodin, kdo stvořil nebesa. 5: Člověk má v Bohu hlubinu svého lidského bytí. 6. Celková exegetická teze Žalm je trefným shrnutím židovské theologie, která se nezaměřuje především na výpovědi o Bohu in stricto sensu, ale na výpovědi o Bohu, který se zjevuje či „stává“ člověku, který „chodí s Bohem“. Člověk si Boží velikost, vlastně majestát Božího jména – toho, co z Boha vůbec lze poznat – když se dívá na Boží stvoření. Tehdy si člověk uvědomí dvojí, jak malý je vůči Bohu, ale zároveň jak významnou roli hraje ve všem Božím stvoření, které má odpovědně (!) správcovat, neboť je mu poddáno – v tom se totiž rovněž zjevuje majestát Božího jména. 7. V Novém zákoně a) Mt 21,16: V kontextu očištění chrámu, kdy velekněží a zákoníci kritizují, že děti volají „Hosana, synu Davidovu“, Ježíš reaguje: „Nečetli jste: 'Z úst nemluvňátek připravil sis chválu'?“ b) Žd 2,6-8: V kontextu vysvětlování smyslu Kristova ponížení jsou citovány verše, dle LXX: „Co je člověk (…) pod jeho nohy. (v. 5-7)“ c) 1Kor 15,27: Při vysvětlování smyslu Kristova vzkříšení a toho, že musí kralovat citován v. 7. d) Ef 1,22: V rámci hymnu o Kristově vzkříšení citován v. 7. e) Ř 1,20: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho dílo, nemají výmluvu!“ Snad aluze na celý Žalm. 8. Střípky k dějinám výkladu a působení
10
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
Sv. Augustin - exposition of psalms, psalm 8 1: Vinným lisem je dle Augustýna církev. Nemusí se však jednat jen o lis, ale též o mlat, každopádně je úloha církve vymačkat to nejlepší (lis) či čistit, oddělit zrno od plev (mlat). Lidé jsou vybírání a oddělováni skrze služebníky Božích. V pravý čas (eschatologie) bude zrno shromážděno do sýpek (svatí) a plevel bude spálen (peklo). Podobně to může být s Božím slovem, které je hrozen. Hrozen se může dostat k ústům, podobně jako slovo se může dostat k uším, ale aby se dostalo do paměti a do srdce je zapotřebí lisu. Ten pak lisuje víno, které můžeme pít jakožto krev Kristovu. Lisu může být rovněž rozuměno jako mučednictví, když na církev dolehne pronásledování. 2: Jak je vznešené jeho jméno? Má se namysli vyvýšení. Boží vystoupení. 3: Nemluvňata – poukazuje na Pavla, který píše Korintským, že jim nemohl dát pevné jídlo ale toliko mléko. Nepřátele jsou všichni, kdo odmítli uvěřit v neznáme věci a zaslíbení, tedy heretici a filosofové. 4: Hvězdy co jsi tam upevnil. – čteme, že Zákon byl napsán Božím prstem. Prstu lze rozumět jako Duchu svatému, nebo jako Božím služebníkům naplněný, týmž svatým Duchem. Těmi přece bylo sestaveno Písmo, jež je nazýváno nebem. To je i řečeno v souvislosti s Mojžíšem Ex 8,19. Je také řečeno, že nebe se svine jako kniha. Tudíž: Porozumím Písmu, které jsi napsal Duchem skrze své služebníky. Prizmatem 2 verše, celý význam je, že bylo vyhlášeno Písmo. Hvězdy a měsíc – církev, stojí za tím idea obecné církve, přičemž každou místní církev drží jedna autorita. 5: Rozlišení člověk a syn člověka je cílené. Ne každý člověk je syn člověka, jen někteří. Člověk je pozemský, syn člověka je nebeský nový člověk, který nastupuje na místo toho starého, a to se děje v bolesti a slzách. Takový nový člověk je ještě nemluvně a potřebuje duchovní mléko, jak píše Apoštol. 6: První takový člověk byl Kristus, jehož ponížení a sestoupení značí to, že byl jen o málo omezen než andělé. Ale jeho vyvýšení je popsáno hned v následujícím verši. Korunuješ ho… I andělé jsou dílo Božích rukou. To vše je mu kladeno pod nohy 7: Ovcemi a osli (!) rozumíme svaté duše. Martin Luther, Kleinere Arbeiten über Psalmen (1530-32), Psalm VIII.5 5 Arbeiten zu den Summarien Ps. WA 31/I, 503-507; Exegetische studien zu den Psalmen WA 31/I, 535
11
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
1: Gittit je buď hudební nástroj a nebo název města Gith. 2: Evangelium (Boží jméno) v budoucnu naplní celou zemi, nastane tak na konci časů Boží království, jehož hlavou je Kristus, vždyť i v listu židům se píše, že „uzří všechny národy země tvé skutky“. 3: I děti mohou mít víru, vždyť právě je podle Matoušova evangelia Ježíš volá k sobě. Z úst, tedy Božím slovem, těchto maličkých, kteří jsou reformovaní křesťané, bude přemožen ďábel. Luther rovněž poukazuje na to, že chce mít dětinskou víru i o Svátosti, že, když se řekne „je“, myslí se tím „toto je skutečně mé tělo“. 4: Protože hřích může dosáhnout až do nebe, musí být Boží sláva nad nebesa, přičemž měsíc je církev a hvězdy jsou apoštolé a proroci. To vše bude upevněno v budoucnu, 5: „Co je člověk?“ vztaženo na Krista a jeho ponížení, v utrpení a kříži. „Že na něho pamatuješ,“ je pak Boží přiznání se ke Kristu. Kristus je tu dán do protikladu s Adamem – zároveň nový Adam. 6: Kristu je všechno podřízeno. Slova žalmu také říkají, že Kristus je Bůh. Tři slovesa „korunuješ, dáváš mu vládu a pod nohy kladeš“ vidí Luther jako tři stupně Kristova oslavení: vzkříšení, nanebevstoupení a usednutí po pravici. 7: Oproti království Kristovu, které dosahuje nebes je tu ještě staré pozemské království Adamova propadlé hříchu, to je v Kristu obnoveno. Jindy vidí ovce a skot jako rozličné Kristovi místní církve. Pavel VI. „Člověk..., střed tohoto díla, se nám jeví jako cosi nesmírného. Ukazuje se nám jako božský, ne sám v sobě, nýbrž ve svém původu a ve svém určení. A tedy čest člověku, čest jeho důstojnosti, jeho duchu a jeho životu.“ Těmito slovy v červenci roku 1969 svěřoval Pavel VI. americkým kosmonautům před jejich letem na měsíc text 8. žalmu, který byl zde nyní přednesen, aby vstoupil do vesmírných prostorů (Insegnamenti VII (1969), s. 493-494).6 Otto Herman Pesch – theologická antropologie Snad první katolická (theologická vůbec) antropologie po „rahnerovském obratu“ k člověku, stojí na 5. verši 8. Žalmu: „Co je člověk, že na něho pamatuješ!“ Prvně se rozříká ono „co je člověk“, zde lze aplikovat mnoho vědeckých přístupů (lékařská antropologie, sociologická 6 [online] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=160 [18.července 2011]
12
Seminář Starého zákona.
Tomáš Živný
antropologie, kulturní antropologie), od nichž se pak odliší ta theologická, v níž se postupně proberou všechny aspekty lidského života, aby se došlo k tomu, že člověk sám o sobě je omezený, že se mu s přibývajícím roky života uzavírají životní cesty, až smrt nakonec nenechá otevřenou ani jedinou, co tu zbývá? „Že na něho pamatuješ“, je pak mocná Boží odpověď, trvalá důstojnost člověka a člověku Bohem darovaná naděje!7 9. Užití v liturgii a bohoslužebném životě církve a) římskokatolická církev –
Je zajímavé, že Žalm není ani jednou použit v Českém misálu, tedy, že jím není inspirována
žádná preface a že není užit ani jako mešní antifona „na začátku“ či „při přijímání“. –
Lekcionář užívá tento žalm jako responsoriální pro: čtvrtek ve velikonočním oktávu spolu
se Sk 3,11-26, což je Petrovo kázání; středu 1. týdne v liturgickém mezidobí spolu s Žid 2,14-18, ujmutí se potomků, a Mk 1, 29-39, uzdravování nemocných; úterý 5. týdne v mezidobí spolu s Gn 1,20-24, což má logiku – obé o stvoření; sobotu 28. týdne v mezidobí s Ef 1,12-23, Kristus hlava církve - hymnus, což má opět logiku – v obou vyvýšení Krista. –
Breviář: sobota 2. týdne jako 3. žalm v ranních chválách spolu s Ž 91 (chvála Boha
stvořitele) a Dt 32,1-12 (Boží dobrodiní) na základě společného motivu Boží velikosti; sobota 4. týdne v modlitbě během dne jako 3. žalm spolu s Ž 91 a Ez 36,24-28 (obnovení lidu); pondělí v oktávu Velikonoc jako 1. žalm spolu s Ž 18; na svátek Povýšení svatého kříže v modlitbě se čtením jako 2. žalm spolu s Ž 2 a Ž 96, chce se vyjádřit Kristova velikost a ponížení; na Svátek sv. Michala v nešporách jako 1. žalm spolu s Ž 138 a Kol 1,12-20 – zmínka o andělech; na svátek Všech svatých v modlitbě se čtením jako 1. žalm spolu s Ž 15 a Ž 16 – chce se ukázat, jak velký může být člověk. b) evangelické církve –
Jako žalmová kolekta (vstupní modlitba) na Nový rok v Agendě ČCE II., str. 306 – motiv
Boží velikosti a pamatování na člověk a zároveň lidské omezenosti až pomíjejícnosti. –
Reihe Gottesdienst (1978) doplňuje žalm ke starocírkevním perikopám pro svátek Zjevení
Páně – motiv velikosti Krista. –
Saské perikopy text uvádějí jako možnost pro 2. neděli po Zjevení Páně.
–
Slezský evangelický kancionál jako žalm dne (verše 2.-10.) pro 1. ledna – Nový rok a svátek
Jména Ježíš. 7 PESCH, Otto Hermann, Frei sein aus Gnade : theologische Anthropologie, Herder, Freiburg im Breisgau, 1986.
13
Seminář Starého zákona. –
Tomáš Živný
Žalmový lekcionář staré Agendy a. v. pro 12. neděli po Trojici.
c) hudební zpracování –
Slezský evangelický kancionál: píseň 613.
–
Svítá: ohlas v písních 75, 76 (žalm v interpretaci Slávka Klecandera a Oborohu) a 77
(Kačmar). –
Evangelická zpěvník: píseň Ž 8 Vstříc tobě celá země plesá (Ženeva 1542/51 – Batelka).
10. Homiletická teze a homiletické užití textu Na základě textu 8. Žalmu lze dobře postavit antropologické kázání o úkolu člověka, že člověk je prvně obdarován Bohem, a to vše proto, aby šířil slávu Božího jména; člověk sice sám sebe rozpoznává jakožto omezeného a konečného, ovšem tato konečnost je děsivá pouze pro člověka, který neví, že to vše, co jej upomíná na vlastní malost je svěřené mu Boží dílo. Možno zdůraznit lidskou odpovědnost za celé stvoření. Ideálním případem člověka, jenž žije podle slov žalmu pak je Ježíš Kristus. Kázání na text si lze dobře představit v těchto kontextech: 1. v rámci lectio continua na žalmy; 2. jako kázání na Nový rok, což sugerují i evangelické bohoslužebné knihy; 3. v římském katolicismu na svátky, které akcentují Kristovo lidství a Krista jako ideální vzor: Krista krále, Všech svatých... 4. antropologicky laděné evangelické kázání s notnou dávkou antropologického pesimismu; 5. pokud bych chtěl zdůraznit roli přírody jako Božího stvoření a upozornit na theologii naturalis; 6. „eko-kázání“ o tom, jak bychom měli spravovat zemi, nikoli na ní vládnout.
14
