EXEGEZE ZJEVENÍ 12. KAPITOLA

Tomáš Živný, ETF UK

Práce k první odborné zkoušce z Nového Zákona

EXEGEZE ZJEVENÍ 12. KAPITOLA „A kéž se splní i ono slovo Zjevení! Žena oděná sluncem, pod jejímaž nohama byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd, a jsouc těhotná, křičela, pracujíce k porodu a trápíc se, aby porodila. Bude li tedy České království něčím těhotné, bude křičet pracujíc k porodu, tak jako v mnoha krajích křičí vesničané, od pronásledovatelů utlačení, a jejich trápení povede je k tomu, aby porodili...(Jan Želivský, z kázání u Panny Marie Sněžné)”

1

Tomáš Živný, ETF UK I.a. Vlastní text – překlad a osnova verš

text

název MSS – Úvo d

A veliké znamení bylo vidět v nebi, 1) 2)

3)

4)

5)

6) 7) 8)

9)

10)

11)

12) 13)

14 )

15) 16)

17 ) 18)

žena o děná sluncem, měsíc po d svýma no hama a na (její) hlavě ko runa dvanácti hvězd. Úvo d – hrdina T a žena byla těho tná a křičela, trpíc po ro dními bo lestmi a snášejíc přichází; jeho po ro d. matka. A bylo vidět jiné znamení v nebi. A hle, MSS – pro tivník drak veliký o hnivý, maje sedm hlav a deset ro hů a na hlavách jeho sedm diadémů. Úvo d – po pis Ocas jeho smetl třetinu nebeských hvězd a sho dil je na zem. pro tivníka I po stavil se drak před ženu po čínající ro dit, aby, jakmile by po ro dila dítě své, sežral jej. I) krize A po ro dila syna – muže, který má všechny náro dy světa pásti ho lí železno u. I vytrhl Bůh její dítě ke svému trůnu. Ž ena pak utekla na po ušť , aby tam měla o d Bo ha místo [úkryt, příležito st] připraviti se a aby tam byla živena po tisíc dvě stě šedesát Řešení I) krize [+ pět] dní. A nastala bitva [spo r, po lemika] v nebi, MSS – Krize Michael a jeho andělé bo jo vali [přeli se, po lemiso vali] s drakem. Drak bo jo val a jeho andělé s ním, ale nezvítězili, nenašlo se pro ně místo [ani už nenašli své místo ] v nebesích. T ak byl svržen drak, to tiž ten pradávný veliký had, zvaný ďábel a satan. T en tedy, kdo sváděl II) krize a její celý svět [svůdce celého světa] byl svržen na zem a jeho andělé s ním řešení A v nebesích byl slyšet veliký hlas (říkající): MSS – Z ávěr „Právě nastala spása a mo c! Nastává králo vství [spasení] našeho Bo ha a právo [spása] jeho Krista, nebo ť byl svržen žalo bce jejich [jeho , totiž Krista] před Bo hem žalující dnem i no cí. A o ni nad ním zvítězili skrze [pro ] krev Beránka a skrze [pro ] slo vo svého svědectví, neboť nemilo vali svých duší až do smrti [ale raději podstoupili smrt], pro to se radují nebesa i ti, kdo v nich přebývají. Běda však zemi a Nebeská liturgie už je mo ři, pro to že k vám byl svržen ďábel, maje veliký hněv [veliko u „vše vyřešeno “ vášeň; vášnivě se hněvaje], vida, že má málo času.“ A když drak uviděl, že byl svržen na zem, pro následo val ženu, která po ro dila muže. I byla o né ženě dána dvě veliká o rlí křídla, aby ulétla na po ušť na své místo [do svého úkrytu] a tam byla živena lhůtu [ro k, čas], dvě lhůty a po lo vinu lhůty. A had vyvrhl ze své tlamy [ze svého chřtánu] za ženo u vo du jako řeku [pro ud, říční pro ud], aby ji [tuto ženu] učinil pro udem strženo u [strhl pro udem, uto pil]. A země přispěla ženě na po mo c, o tevřela se (země) a její chřtán po hltil řeku, ktero u vyvrhl drak ze svého chřtánu. A zapřísahal se drak pro ti ženě a o dešel, aby bo jo val pro ti zbylému [o statnímu] jejímu po to mstvu zacho vanému příkazem Bo žím, majíce Z ávěr – III) krize a její řešení svědectví [utrpení] Ježíšo vo . A byl (jsem) po staven na písek mo řský [na břeh mo ře]! MSS – Ko nec

2

Tomáš Živný, ETF UK

I.b. Zhodnocení různočtení Na jednotlivá různočtení odkazuji v hranatých závorkách přímo v mém překladu nebo ve je zmiňuji ve výkladu textu. Text si někdy hraje s významem slov. II. Vymezení oddílu a jeho charakteristika Náš oddíl zaujímá v rámci knihy Zjevení postavení úplně nového obrazu – jde vlastně o vylíčení již vícekráte řečeného, které se ovšem děje z jiné perspektivy. Jedním z ústředních motivů proplétajících se celou knihou je totiž motiv posvátné matematiky, na které je celé kniha vystavěna, nesouc se ve znamení čísla sedm. Po sedmi listech sedmi církvím (1. - 3. kap.) následuje sedm pečetí sedmkráte zapečetěné knihy (4, 1 – 8, 5) a sedm polnic (8, 6 – 11, 19). Logika oné posvátné matematiky jest taková, že po prvních šesti „znameních“ by posluchač očekával znamení sedmé, kterým by se apokalyptická sedmička naplnila (uzavřela) a nastal konec, ale nestane se tak a Jan začne vyprávět jiných sedm „znamení“ jakoby od znova a z jiné perspektivy. Tak i našemu textu předchází takovéto sedmé znamení: „Tu se otevřel Boží chrám v nebesích a bylo v něm vidět truhlu jeho smlouvy... (11, 19).“ Zde by klidně pro posluchače mohl nastat konec, ale nenastává a vypráví se dál. Mnou vykládaný úsek je pak vlastně jakási příprava na jiných sedm znamení (sedm andělů s nádobami pohrom). III, Synchronní analýza textu – postavy a jejich role. a) žena Jde o hlavní hrdinku celého příběhu, která je ovšem po celou dobu pasivní – stojí ozdobená, rodí, utíká do připraveného místa, dostává dvě orlí křídla. Tím, kdo v příběhu jedná, jsou pak vlastně ostatní postavy kolem ženy. b) drak – had Záhy se objevuje na scéně jako hlavní protivník, který je značně aktivní: shazuje třetinu hvězd, staví se před ženu, chce sežrat jejího potomka, pře se, bojuje, pronásleduje a chrlí. To, že jde o klasického záporného hrdinu ukazuje i sám text, jmenuje jej ďábel a satan. c) ženino dítě mužského pohlaví Spíše než o postavu jde o zápletku děje, kolem které se všechno točí.

3

Tomáš Živný, ETF UK d) Michael Protože hlavní hrdinka je pasivní a v případě dítěte o hrdinu ani tak nejde, objevuje se na scéně klasický „kladný hrdina“, mající svůj pravzor snad v rytíři a jeho rytířském chování. e) roztodivní andělé Slouží spíše jako kulisy dokreslující bojovou scénu, de facto jsou jen doplňky ke kladnému nebo zápornému hrdinovi. f) hlas v nebi Jde spíše o způsob jak zastavit děj, něž o postavu, právě tento hlas vyhlašuje slavnostní hymnus nebeské liturgie (dalšího ze stavebních kamenů celé

knihy Zjevení), kterým se děj

přerušuje, jakoby platilo – je vlastně jedno, co se děje na zemi, důležité je to, co se děje v nebi, kde nebeská liturgie musí neustále v klidu probíhat, ať se děje cokoliv. g) země Další z řady kladných hrdinů příběhu, chová se jako postava, když přispěchá ženě na pomoc a otevře svůj chřtán, aby pohltila vodní proud. h) ostatní ženino potomstvo V ostatním ženině potomstvu se setkávají osoby posluchačů s aktéry vlastního děje, čímž je vyprávěný příběh, ona apokalyptická vize, aktualizován do života každého posluchače. i) Jan Jde o vypravěče celé knihy Zjevení, v mnou vykládaném se ovšem (téměř) vůbec neprojevuje, mimo verš 18. IV. Diachronní analýza textu. Jestliže se ptáme po žánru našeho textu, můžeme jednoduše konstatovat, že jde o apokalyptický žánr, vždyť sama kniha je jeho jediným představitelem v Novém Zákoně. Jistým způsobem jde o pokračovatelku starozákonních apokalyps jako jsou Daniel nebo Ezechiel s tím rozdílem, že: a) starozákonní prorok šel „se svou kůží na trh“, když se jal prorokovat někomu z mocných a častokráte na to i sám doplatil (např.: Izaiáš či Jeremiáš), což autor novozákonní apokalypsy nemusí, protože ani není za kým jít, neboť světu vládne nenáviděná Římská říše; b) autor novozákonní apokalypsy už nepotřebuje osobní svědectví, dokonce nepotřebuje ani svědectví Písem, ba naopak se objevuje nový styl vyprávění – mýtické snové vize. Pustíme-li se do hledání pramenů a motivů, ze kterých autor apokalypsy čerpá, budeme

4

Tomáš Živný, ETF UK překvapeni, že motivy převzaté ze Starého Zákona se v textu nevyskytují (jen možné narážky), což už bylo popsáno výše jako jeden z obecných znaků tehdejší apokalyptiky. Oproti tomu jsou nejspíše půdou pro tento text živnou různé mýty, jak byly všeobecně sdílené a známé tehdejšímu helénizovanému posluchačstvu. A opravdu, pokud budeme považovat verš 11. a zmínku o Ježíšovi v 17. verši za dílo ruky pozdějšího křesťanského redaktora, dostaneme text vpravdě mýtický, který se nápadně podobá egyptskému astrálnímu mýtu O bohyni Isis a jejím synu Horovi; nutno podotknout, že tento mýtus tehdy patřil právě k oněm obecně sdíleným. Mezi tímto mýtem a naším textem jsou však tyto zásadní rozdíly a přeznačení: a) Ženino dítě není charakterizováno solární theologií egyptskou, ale mesiášskou theologií židovskou; b) Dítě není zachráněno útěkem spolu s matnou, ale Božím zásahem, což dobře stojí zakotveno ve starozákonní tradici; c) Bitvu s drakem nesvádí ženino dítě, nýbrž apokalipticko-dualistická postava Michaela, která je rovněž známa již ze SZ; d) Záchrana ženy se neděje v mokřinách, ale na poušti, což má důležité starozákonní konotace. „Sitz im Leben“ textu je třeba vidět především ve zmínce o Ježíšovi na konci 17. verše (εχοντων την μαρτυριαν Ιησου), kdy je ono apokalyptické dění posluchačům zpřítomňováno a říká se jim, že to, co slyší se děje už teď. Dalším důležitým bodem textu je 11. verš, který plní text christologickým obsahem – Kristus jako Beránek Boží. Celý text, rovněž tak i jeho mýtickým vzor, pak došly přeznačení v křesťanské mariologii, kdy je Maria oslavována a zobrazována jako ona „žena oděná sluncem“ nebo jako Matka kojící Syna. V. Vlastní výklad textu po verších. 1: Objevuje se žena oděná sluncem. Jan si pohraje se slůvkem σημειον, které může znamenat nejen Slunce, ale také souhvězdí. Takto, jako žena oděná sluncem, bývají zobrazovány bohyně, například již výše zmíněná Isis, ale také babylónská Ištar. Jan se toto snaží karikovat. Ženin „sluneční“ oděv je paradoxní v tom, že ji, jsou takto oděnou, vlastně nikdo nemůže vidět, ježto pohled do slunce se nedá snést, oslepuje případné pozorovatele.

5

Tomáš Živný, ETF UK Jeden z výkladů, kterého se drží zastánci teorie tvrdící, že tento text je inspirován mýtem, je, že se Jan dívá na nebesa, na souhvězdí Panny. Někteří vykladači také vidí ve 12 hvězdách kolem hlavy 12 znamení, ale spíše se jedná o náznak 12 pokolení Izraele. 2: Těhotná žena jest velmi silný obraz (např. Iz 26, 17-18, Ř 8, 22). V obraze porodních bolestí je přítomná symbolika naděje, vždyť se na něco čeká! To, na co se čeká, jsou porodní bolesti. Trápení a pronásledování, to jsou ony očekávané porodní bolesti. PŘEKLAD ČEP má jeden háček – ten, kdo nezná řečtinu může zde narazit na symboliku hodiny - „naplnila se její hodina“ - a použít ji, díky tomu se pak dostane do omylu, neboť se takováto symbolika v originále vůbec nevyskytuje. 3: Do děje vstupuje drak – znamení, podle teorie o inspiraci mýtem jde i v tomto případě o souhvězdí… existuje sice souhvězdí Draka, není však moc výrazné; je také známo souhvězdí Hada, jenž jest velmi blízko souhvězdí Panny; ještě by se mohlo jednat o souhvězdí Štíra, které má kolem „ocasu“ jen málo hvězd a „zabořuje jeho konec“ do Mléčné dráhy. Drak je velký, nadto ještě πυρος (rudý, červený, ohnivý), tehdy sice ještě neznali „rudé nebezpečí“, ale znali Římany, kteří měli právě červené pláště. Jsou zde poznat silné mýtické náznaky, jde zde o jejich originální převyprávění – příběh o Apollónovi, který zabíjí draka, měli Římští císaři rádi, jde tedy o parodii na císařský trůn. Obludu je skutečně těžké popsat (10 rohů na 7 hlavách ??? - hádanka). Na hlavách jsou diadémy což naznačuje, že drak drží politickou moc. 4: Drak smetává ocasem hvězdy (I zde jde v případě třetiny o jedno číslo „posvátné matematiky“) – chaos. Pak se staví před ženu a chce sežrat její dítě, rodící žena se jeví býti příslibem naděje a zároveň ztělesněním bezbrannosti, drak toho zneužívá - motiv Spasitele ohroženého již od samého narození. 5: Naděje vkládaná do dítěte parafrázuje Ž 9, 2: „Požádej a národy ti dám…“ Dochází zde k napětí, vládce, který by měl vládnout železnou holí, jest bezbranné dítě. Stojí za to položit si otázku, proč Jan zdůrazňuje, že jde o syna mužského rodu? Snad by to mohla být narážka na starozákonního „beránka samečka“k oběti ukazující na Krista. Jak interpretovat to, že dítě bylo uchváceno k trůnu Božímu, jak to spojit s Ježíšovým životem? Někdy se navrhuje chápat text jako výpověď o narození, po kterém následuje znovuzrození. (Tato teze je ovšem značně problematická.) Smysl dává vykládat zjevení tak, že jde o Boží ochranu až do určité chvíle, aby se stihlo vykonat, co je ještě potřeba. 6: Kdo je ta žena? Tři tradiční výklady: 1. Katolický výklad vidí v ženě pannu Marii, odtud

6

Tomáš Živný, ETF UK Mariánská ikonografie. 2. Protestantský výklad vidí v ženě Církev. 3. Někteří vidí v ženě vyvolený národ. Tvrzení, že žena je Církev, vzniklo už v prvotní církvi, ale byl to jen druhotný alegorický výklad. Mariánský výklad se v tomto působí věrohodněji, ale i zde však vyvstává námitka proti takovému výkladu opírající se o zmínku o dalších potomcích, kteří v textu figurují. Tvrzení, že jde o Izrael, se pak jeví jako nejlogičtější. Zmíněných 1260 dní se rovná 3,5 roku, což je polovina čísla 7 – židé, kteří jsou po zničení Jeruzaléma v novém exodu, jsou znovu přivedeni na poušt. (Ovšem i toto tvrzení může narazit, pokud budeme zmínku o synagoze satanově vyskytnuvší se v knize dříve interpretovat protižidovsky.) 7-9: Na nebesích dochází k bitvě, někteří vykladači v bitvě vidí věčný zápas dobra se zlem, jiní vyprávění o pádu andělů, ale toto vše se zdá být jen dokreslujícím pozadím. Podstatná přímá intervence, ke které dochází po narození dítěte. Proč se však čeká na narození dítěte, proč přichází Michael? Michael nevydržel s nervy a nedokázal se jako rytíř dívat na to, že drak ohrožuje nevinnou ženu a její dítě. Nad drakem Michael sice vítězí – drak je svržen na zem – andělé oslavují, ale na zemi bude ještě hůř, než kdy předtím – Pyrhovo vítězství. Jméno Μιχαηλ z hebrejského ‫ םיכאל‬znamenající „ten, kdo je jako Bůh“ bývá někdy vykládáno jako jiné pojmenování Ježíše, což by znamenalo, že apokalyptickou bitvu nakonec svádí Ježíš sám. 10: Michael dosáhl alespoň toho, že na nebi už je vyhráno – „Čest, hrdlo statek, nechť sobě mají, nic tím nezískají, nebes nám však nechají.“ Je možný též výklad, že jde o jiný (nebeský) pohled na celou věc. Hlas z nebe, u kterého nevíme, kdo mluví (Bůh sám, trůn, anděl ?), se ozývá a zpívá jeden z hymnů nebeské liturgie. Děj knihy se přerušuje, jakoby v tuto chvíli bylo jedno, že se někde vede bitva. Sama slova hymnu pak již jen oznamují vítězství, jen se ještě musejí naplnit na zemi. 11: Vítězství však nakonec nedosáhli andělé, ale mučedníci pro krev Beránkovu. 12: Michaelův výsledek je rozpačitý – to málo co ďáblu ještě zbývá bude skutečně stát za to. 13: Zdá se, jakoby se děj zacyklil. Jde o dvě zprávy o tomtéž nebo je to nové pronásledování? Jan jen nejspíše začne tam, kde skončil před Michaelovou bitvou (zde jen zmiňuje narozené dítě). 14: Připomenutí toho, že se nejedná o dějepis, ale o snová vidění. Žena (snad Izrael) se opět dostává do pronásledování, křídla jsou metafora na Ex 19, 4: „Nesl jsem vás na orličích křídlech a přivedl vás k sobě.“ Lhůta dá dohromady 3, 5 roku.

7

Tomáš Živný, ETF UK 15 - 16: Svérázně ztvárněný přechod Rudým mořem? Záchrana od Hospodina. 17: Logika silnějšího „někdo vás chce sežrat, když se mu to nepodaří, tak se na vás naštve“. Drak se tedy obrátí proti ženinu potomstvu. Žena se zde dá nejspíše identifikovat s Dcerou siónskou a její potomci jsou církev. Křesťané jsou charakterizováni jako ti, kdo dodržují přikázání, zde je však mezní situace, kdy se všechna etika smrskne na to, zda se člověk zaplete se šelmou či nikoliv. 18: Začíná zde nové vidění – nová vize. Existují zde dvě textové varianty, neboť zde není jasné, kdo stanul na mořském písku (Stanul jsem na mořském písku; (Drak) stanul na mořském písku). Oba (drak i autor) vlastně čekají na totéž.

VI.a. Studie Při své práci jsem užil studie Altes und Neues zur >>Sonnenfrau am Himmel (Apk 12)<<, k níž musím v první řadě říci, že mi pomohla v rámci diachronní analýzy textu osvětlit jeho vznik a prameny, ze kterých jeho původce čerpá. Představila mi také jeden dosti důležitý výkladový způsob mého textu na základě hypotézy o jeho inspirovanosti mýtem O Isis a Horovi. Z této studie čerpám některé své závěry v podrobném výkladu textu. VI.b. Shrnutí Domnívám se, že mnou zpracovávaný text skýtá nemálo možností využití, zejména ku kázání, kde bývá kniha Zjevení často opomíjena (Perikopální systémy ji prakticky neznají). Míním, že toto vyprávění nás stále znovu uvádí a staví do eschatologického kontextu naší doby a našeho života tím, že se nás snaží do svého děje vtáhnout a chce, abychom si spolu s ní nad podávanými mýtickými obrazy kladli otázky jako: „Proč má drak deset rohů, ale jen sedm hlav?“ Text se mi zdá použitelný zejména: a) v postě, neboť obsahuje motiv pokání a vedení na poušť; b) v adventě, protože mluví o církvi rodící Mesiáše; c) na Památku reformace – motiv záchrany od Boha.

8

Tomáš Živný, ETF UK

Primární použitá literatura: 1. E. Nestle a K. Alend, Novum Testamentum Graece, 27. revidierte Auflage, Deutsche Bibellgeselschaft, Stuttgart 2006 2. Altes und Neues zur >>Sonnenfrau am Himmel (Apk 12)<<, Roland Bergmeier, in: ZNW 73 (1982) str. 97 - 107 3. Jürgen Rolf, Die Offenbahrung des Jonannes, Zürcher Bibelkommentare, TVZ 1987 4. Helmut Kraft, Die Offenbahrung des Jonannes,

Handbuch zum Neuen Testament,

J. C. B. Mohr, Tübingen 1974 Sekundární literatura – pomůcky: 1. Bible ČEP, ČBS, Praha 1996 2. J. B. Soušek, Řecko-Český slovník k Novému Zákonu, Kalich 2003 3. Jan Heller, Výkladový slovník biblických jmen, CBS 2003

9

Tomáš Živný, ETF UK

10