Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Teologická fakulta Katedra biblistiky
Exegeze Jan 21, 15 - 19
Student:
Jaroslav Fogl
Obor:
teolog
Forma studia:
prezenční
Vyučující:
Mgr. Julius Pavelčík
Ročník:
třetí
Akademický rok:
2004/2005
Datum:
12. 5. 2005
2 Exegeze Jan 21, 15 - 19
1. Exegeze Jan 21,15-19 1.1. Pracovní překlad Jan 21,15-19 v. 15. {Ote ou=n hvri,sthsan le,gei tw/| Si,mwni Pe,trw| o` VIhsou/j\ Si,mwn VIwa,nnou( avgapa/|j
me ple,on tou,twnÈ le,gei auvtw/|\ nai. ku,rie( su. oi=daj o[ti filw/ seÅ le,gei auvtw/|\ bo,ske ta. avrni,a mouÅ - Když tedy posnídali, Ježíš řekne Šimonu Petrovi: „Šimone Janův, miluješ mě více těchto?“ řekne mu: „Ano, Pane, ty jsi věděl a víš, že tě mám rád.“ Řekne mu: „pas mé beránky.“ v. 16. le,gei auvtw/| pa,lin deu,teron\ Si,mwn VIwa,nnou( avgapa/|j meÈ le,gei auvtw/|\ nai. ku,rie( su.
oi=daj o[ti filw/ seÅ le,gei auvtw/|\ poi,maine ta. pro,bata, mouÅ - Řekne mu opět podruhé: „Šimone Janův, miluješ mě? Řekne mu: „Ano, Pane, ty jsi věděl a víš, že tě mám rád.“ „Pas mé ovce.“ v. 17. le,gei auvtw/| to. tri,ton\ Si,mwn VIwa,nnou( filei/j meÈ evluph,qh o` Pe,troj o[ti ei=pen
auvtw/| to. tri,ton\ filei/j meÈ kai. le,gei auvtw/|\ ku,rie( pa,nta su. oi=daj( su. ginw,skeij o[ti filw/ seÅ le,gei auvtw/| Îo` VIhsou/jÐ\ bo,ske ta. pro,bata, mouÅ - Řekne mu potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“ Petr se zarmoutil, protože mu řekl potřetí: „máš mě rád“ a řekne mu: „Pane, ty jsi věděl a víš všechno, ty znáš, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekne: „Pas mé ovce.“ v. 18. avmh.n avmh.n le,gw soi( o[te h=j new,teroj( evzw,nnuej seauto.n kai. periepa,teij o[pou
h;qelej\ o[tan de. ghra,sh|j( evktenei/j ta.j cei/ra,j sou( kai. a;lloj se zw,sei kai. oi;sei o[pou ouv qe,leijÅ - Amen, Amen, říkám tobě, když jsi byl mladý, sám ses přepásal a šel jsi, kam jsi chtěl; jakmile zestárneš, vztáhneš své ruce a jiný tě opáše a povede, kam nechceš. v. 19. tou/to de. ei=pen shmai,nwn poi,w| qana,tw| doxa,sei to.n qeo,nÅ kai. tou/to eivpw.n le,gei
auvtw/|\ avkolou,qei moiÅ - Toto řekl, aby předpověděl, jakou smrtí oslaví Boha. A když toto řekl, řekne mu: „Následuj mě.“
1.2. Zvláštnost kapitoly Jan 21 Závěr kapitoly Jan 20,30-31: „Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“, vypovídá o tom, že s největší pravděpodobností byla 20. kapitola Janova evangelia závěrem celého spisu. Tuto skutečnost mnozí exegeté neusuzují jenom podle zřejmého ukončení textu ve verši 30 a 31, ale též na základě některých jazykových zvláštností, které se na jiných místech Janova evangelia nevyskytují.1 Této doměnce nahrává také
1
Např. sloveso iscuein – moci se na jiném místě Janova evangelia nevyskytuje.
3 Exegeze Jan 21, 15 - 19 skutečnost, že celá 21. kapitola Janova evangelia je nesena v duchu harmonizace role učedníka, „kterého miloval Pán“, a Petra. Celá tato kapitola také zdrůrazňuje misii (rybolov) a umožňuje, aby Janovo evangelium, které vzniklo a rozšířilo se v menší reformní skupině uvnitř rané církve, bylo přijato v širších kruzích křesťanů. Je také zaměřena na zdůraznění autority Petra, kterou však chápe jako autoritu závislou na milování Pána a na jeho blízkosti, bez níž je každá misie neúčinná. Je zde také naznačeno, že autorem evangelia je sám „učedník, kterého miloval Pán.“ To je teoreticky možné, pokud vezmeme v potaz, že evangelista reagoval na pozdější situaci ranné církve, ale protože v posledních pěti verších se stává zřejmým odstup od postavy milovaného učedníka, který již zemřel, je pravděpodobné, že některý evangelistův žák upravil celý spis, i když není známo do jaké hloubky a rozsahu.2
1.3. Širší kontext úryvku Pokud počítáme se skutečností, že 21. kapitola Janova evangelia byla dodána později, musíme se dotázat po smyslu dodání tohoto úryvku. Čtenář, který se začte do posledních úryvků 20. kapitoly, nabude dojmu, že již nic nebude následovat. Přesto ale se děj přesouvá o několik desítek kilometru ke Galilejskému jezeru, kde hlavní postava příběhu – Petr, spolu s Tomášem, Natanaelem, syny Zebedeovými a dalšími učedníky, kteří rovněž tápají jako on a nevědí, co dál, se navracejí k svému původnímu řemeslu, jakoby zapoměli na vše, co prožili s Ježíšem před i po jeho zmrtvýchvstání i jaký úkol od Ježíše dostali. Vyvstává však první otázka, proč se děj přesunuje z Jeruzaléma právě do Galileje? Na tuto otázku je možno odpovědět pouze úryvkem z Matoušova evangelia (Mt 26,3; 28,7), kdy Ježíš sám posílá své učedníky do Galileje s ujištěním, že tam ho znovu spatří. Toto se stalo podnětem pro autora 21. kapitoly, který na základě Ježíšova podnětu přenáší celý děj do Galileje, k Galilejskému jezeru. Učedníky, kteří už nevědí co dál, překvapí na břehu nějaký člověk. Tento muž není nijak zvláštní, pouze opakuje to, co udělal jejich drahý Ježíš před časem. (Srov. Lk 5,1n) Znovu je nabádá, aby spustili sítě. Sítě se naplní vrchovatě, ale neprotrhnou se oproti ději popsaném v Lk 5,6. A tento moment stačí k tomu, aby učedník, „kterého miloval Pán“, pochopil o koho se jedná. Opět se ukáže ve srovnání s Petrem, jako ten, kdo poznává Ježíše bezprostředněji a hlouběji. (srov. Jan 20,4 – 8). Naproti tomu Petr jedná podle zájmu a záměru autora, ihned spontánně reaguje a spěchá vstříc Pánu. Zdůrazněním tohoto Petrova činu, vystupuje do popředí jeho postavení mezi ostatními učedníky. Ale podívejme se ještě zpět na událost rybolovu, která velmi silně připomíná událost, při níž byl Petr povolán, ale která nosí podobný prožitek úspěšného lovu po prožité neúspěšnosti. (srov. Lk 2
Srov. POKORNÝ PETR. Literární a teologický úvod do Nového Zákona. Praha: Vyšehrad, 1993, s. 143 – 144. ISBN 80-7021-052-4
4 Exegeze Jan 21, 15 - 19 5,1n) Lukáš ve svém evangeliu rozšiřuje zprávu, kterou má od Marka, aby odhalil něco z Ježíšovy moci, a aby hovořil o Petrově víře a o jeho budoucí úloze. Není jasné, kolik převzal autor Lukašova evangelia z jiných zdrojů a kolik vytvořil sám, ale je jasné, že Petrovo povolání vetkává do události zázračného rybolovu, podobně jako autor Janova evangelia vetkává důležitý rozhovor s Petrem do události v pořadí třetího zjevení Ježíšova po svém zmrtvýchvstání, spojeného se zázračným rybolovem. Ježíš je vždy zobrazen jako učitel, jehož moc se projevuje ve skutcích. Petr, který se dostává jakoby náhodou do tlačenice lidí, je Ježíšem požádán, aby ho vzal na loďku, nástroj jeho výdělku. Tak přichází do bezprostředního kontaktu s Pánem. Odráží od břehu svoji loďku, se srdcem plným zklamání od neúspěšného nočního lovu, a vůbec netuší, co bude následovat. Po promluvě, na které byl přítomen, a která jistě na něho zapůsobila, dostává nabídku úspěšného lovu. Petr nevěří, že se může něco takového podařit, vždyť ryby, kvůli dennímu horku zalézají do hlubin vod. Ale přesto Ježíše poslechne a spouští sítě. Sítě se plní a Petr poznává svoji hříšnost a ubohost oproti Boží velikosti. Tento prožitek připravuje úrodnou půdu pro působení Božího slova: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi."(Lk 5,10b). Obrácenému Petrovi je svěřen lov. Ne však lov ryb, ale „lov“ lidí pro Boží království. Petr v 21. kapitole Janova evangelia opět loví. Znovu se navrací k lovení ryb, což můžeme chápat jako návrat, a tak trochu útěk od svěřeného úkolu. Hází svoji síť na levou stranu (počin člověka, který jedná bez Boha) a zatím netuší, že ryby plavou na pravé straně. Ježíš se zjevuje a ukazuje zmateným učedníkům, jež sami (bez Boha) zbytečně vydali svoji energii na lov, aniž se pozastavili nad tím, zda-li je tento lidský počin zároveň Boží vůlí, že bez něho bude lov vždy neúspěšný. Přesto událost postačí k tomu, aby „učedník, kterého miloval Pán“, poznal svého Pána a Mistra. Na základě prožitku hříšnosti, neúspěšnosti a ubohosti člověka, poznává velikost a podstatu Pána a Mistra. A tehdy se otvírají oči všech, které do té doby byly uzavřeny. Podobně jako učedníkům putujícím do Emauz, kteří poznávají Pána až v ten nejhlubší moment jejich setkání – při lámání chleba. (Srov. Lk 24,30n) Tehdy již nikdo nepochybuje, že to byl Pán. A Petr, jakožto hlavní a zdůrazněná postava příběhu postrčen Janovým poznáním Pána, spěchá vstříc Vzkříšenému, s nímž má hlubokou potřebu se setkat. Ježíš připravuje půdu pro důležité setkání a zve učedníky ke snídani. Není řečeno, kdo připravil ohniště, rybu a chléb, ale je jasné, že jídla nebylo dostatek, proto Ježíš žádá o další plody jejich práce. Petr, který stále zaujímá důležitou roli v tomto příběhu přitahuje těžkou síť plnou ryb, jejichž počet 153 má jistě symbolický, ale nespecifikovatelný význam. Popisovaná scéna je zjevně doplněná a zároveň maličko izolovaná od události zázračného rybolovu, který zde plní „přípravnou funkci“ na něco mnohem vážnějšího. Přesto zde má velice vážné a důležité postavení. Jídlo bylo vždy považováno za něco kultického. Zpravidla bylo provázeno modlitbou na začátku i na konci
5 Exegeze Jan 21, 15 - 19 společného stolování a znamenalo vždy nejužší společenství s druhým člověkem.3 Ježíš rovněž význam společného stolování nejužšího společenství přenáší do eucharistické hostiny. Ale v tento moment má lámání chleba a ryby pomoci k navázání vztahu mezi ním, Petrem a ostatními učedníky. Má, hlavně Petra, kterého se týká 21. kapitola, připravit na důležitý rozhovor, i když „lámání chleba“, jakožto název prvotních křesťanů pro slavení eucharistie, má též nezanedbatelný význam.4
1.4. Vlastní exegeze Jan 21, 15 - 19 Proč právě Petr je tolik vyzdvižen v této kapitole Janova evangelia? Odpovědí může být fakt toho, že Petr také v ostatních evangeliích zaujímá postavení prvního mezi Dvanácti. Ve všech evangeliích patří Šimon Petr mezi učedníky „první hodiny“, tedy mezi první, kterým Ježíš řekl „následuj mne“. (Viz: Mt 4,18n; Mk 1,16n; Lk 5,1n; Jan 1, 40n) Na dalších stránkách evangelií má stejně tak výsadní postavení jako na začátku Ježíšova veřejného působení. Jím začíná výčet apoštolů (srov. Mt 10,2), je vždy vybírán ještě s dalšími třemi, aby byl svědkem těch nejdůležitějších okamžiků Jažíšova života (srov. Mt 17,1-13; Lk 8,51)5, je mluvčím ostatních (srov. Mt 16,23; 18,21; 19,27), jako první prohlašuje Ježíše Mesiášem (srov. Mt 16,16; Jan 6,68), o velikonoční neděli ho nechává Jan vstoupit jako prvního do hrobu (Jan 20,1-10); také andělé, kteří se zjevují ženám rovněž dávají důraz na to, aby poselství vzkříšení předali Petrovi (Mk 16,7) a hlavně zmrtvýchvstalý Ježíš se zjevuje Petrovi dříve, než ostatním učedníkům. (Lk 24,34; 1Kor 15,5) Petr vždy je ten, kdo reaguje na Ježíšovy podněty, i když je někdy Ježíšem samým „uzemněn“. Ale vždy je to on, kdo reaguje první a tudíž je všemi evangelisty staven do vůdčí role.6 Fakt zdůraznění Petrova postavení nad ostatními v 21. kapitole Janova evangelia je zjevný, přestože v celém čtvrtém evangeliu je vynikající postavou „učedník, kterého Ježíš miloval“. V této kapitole se jakoby postava „učedníka, kterého Ježíš miloval“ přesouvá do pozadí a je pouze jakousi rádoby konkurencí Petrova postavení, i když je patrno, že i v této doplněné kapitole hraje velice podstatnou roli. Přesuňme se však na vlastní rozhovor Ježíše se Šimonem, synem Janovým (nebo Jonášovým). Než Vzkříšený svěří Petrovi službu pastýře, ptá se ho třikrát na velice důležitý fakt, zda-li ho Petr miluje. Je jasné, že při první Ježíšově otázce: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než tito zde?" 3
Srov. NOVOTNÝ, ADOLF. Biblický slovní A-P. Praha: Kalich – Česká biblická společnost, 1992, s. 297. ISBN 80900881-1-2 4 Také díky lámání chleba jej poznali emužští učedníci. (Srov. Lk 24,13n) 5 Zde je dobré uvést zvláštní skutečnost, že „vyčleňování“ těchto tří není uvedeno v žádném úryvku Janova evangelia. Pouze je zde vyzdviženo Petrovo prvenství, i když v dosti malé míře. Snad právě proto bylo třeba v Janovské obci zdůraznit Petrovo postavení mezi Dvanácti doplněním 21. kapitoly. Ale toto může být pouze doměnka. 6 Viz. Mt 14,28n; Mt 15,15n; Mt 16,15n....; Mk 10,28n; Mk 14,28n; Lk 5,1n; Lk 8,45n; Lk 9,20...; Jan 6,67n; Jan 13,6n; Jan 13,36n; Jan 18,25n atd.
6 Exegeze Jan 21, 15 - 19 (Jan 21,15), ještě Petr nechápe důvod Ježíšova ujištění o jeho lásce k němu, ale po třetí otázce mu vše dochází a vzpomínka na trojí zapření jej velice zarmucuje. Večer před utrpením Petr pyšně a sebejistě prohlašuje, že je ochoten obětovat za Ježíše svůj život (srov. Jan 13,37; Lk 22,31n; Mk 14,30n; Mt 26,33n), a vzápětí, kdy může svědčit o svém Pánovi a Mistrovi, jej třikrát zrazuje a zapírá, že jej vůbec kdy poznal. (srov. Jan 18,15n; Lk 22,54n; Mk 14,66n; Mt 26,69n) Jeho sebejistota se záhy mění v poznání vlastní slabosti (srov. Lk 5, 8), v lítost, v pokorný návrat v náruč Ježíšovu po jeho zmrtvýchvstání a v plné spoléhání se pouze na Ježíše a Boží milost. Ten večer Ježíš Petrovu ochotu k následování nepřijímá, protože víra jeho učedníka je na to příliš slabá, ale nyní když je Petr ochoten vzdát své falešné sebejistoty a spoléhá se plně na Ježíše, vyzývá jej Ježíš sám k následování a předává mu službu pastýře svých ovcí. „Pastýř ovcí“ není vybrán pouze podle kvality, výkonu a schopností učedníka, ale pouze podle jeho stupně lásky k Pánovi. A právě v tento moment se stírá konkurenčnost „učedníka, kterého Ježíš miloval“. On nikde není stavěn do pozice vůdčího typu, ale pouze a vždy je „milujícím srdcem Pána“, který je ho schopen plně nahlížet a pochopit, bez žádných pochybností milovat a sloužit. (srov. Jan 20,8; Jan 13,25)
1.4.1. Jan 21,15 • {Ote ou=n hvri,sthsan le,gei tw/| Si,mwni Pe,trw| o` VIhsou/j\ Si,mwn VIwa,nnou( avgapa/|j
me ple,on tou,twnÈ le,gei auvtw/|\ nai. ku,rie( su. oi=daj o[ti filw/ seÅ le,gei auvtw/|\ bo,ske ta. avrni,a mouÅ - Když tedy posnídali, Ježíš řekne Šimonu Petrovi: „Šimone Janův, miluješ mě více těchto?“ řekne mu: „Ano, Pane, ty jsi věděl a víš, že tě mám rád.“ Řekne mu: „pas mé beránky.“ Když se opět navrátíme do děje zázračného lovu a společné snídaně, jež se může chápat zároveň i jako „lámání chleba“, a odhlídneme od faktu, že tento úryvek byl doplněn později, tudíž může zde chybět jeho historicita, ale v žádném případě výpovědní hodnota, pochopíme, že rozhovor, který proběhl mezi Ježíšem a Petrem byl velice důležitý v Petrově životě. Vždyť dobře známe, že proviněnný člověk, kterému záleží na tom, aby se vztah zase nějak obnovil, vyhledává důvěrné setkání s člověkem, vůči němuž se prohřešil, aby mu bylo odpuštěno, a aby vztah mohl dále pokračovat. Do podobné situace se dostává i Petr, který zrazuje toho, koho miloval, ale který zároveň musel tím vším projít, aby pochopil, do jaké míry je v jeho životě Ježíš důležitý. Ježíš reaguje na potřebu Petra po jisté rehabilitaci a klade mu otázky, které se musí hluboce dotýkat Petrova nitra. Celý děj je situován do ranních hodin, krátce po ranním rozbřesku. Proto i sloveso vhri,sthsan, jakožto indikativ aoristu aktivního 3. osoby množného čísla od slovesa aristan, je možné chápat spíše jako posnídat, než pojíst. Toto sloveso také v původním významu znamenalo snídat, teprve až
7 Exegeze Jan 21, 15 - 19 později bylo chápáno i jako obědvat nebo večeřet.7 Tomuto vážnému rozhovoru předcházela snídaně, tedy společné jídlo na znamení vzájemného společenství, které mělo za úkol Petra připravit, skrze „společenství stolu“, na důležitý rozhovor. Je velice zvláštní, že tento rozhovor je veden v přítomném čase. Evangelista, nebo jeho žák zde použil sloveso le,gei, které je indikativem prézenta aktiva 3. osoba jednotného čísla od slovesa legeivn, což se překládá slovem říkat, mluvit apod. Proto toto slovo můžeme z jedné strany překládat přítomným časem, pokud tento verš chceme přeložit doslovně a poukázat na skutečnost, že text evangelia se promítá i do současné situace a kontextu doby, nebo pokud vezmeme na zřetel, že evangelista měl záměr situaci vážného rozhovoru Vzkříšeného s Petrem čtenářovi zpřítomnit. Též jej můžeme přeložit minulým časem, pokud vezmeme v potaz smysl a situační kontext celého textu.8 Ježíš, který tuší Petrovu nejistotu se ptá: „Šimone Janův, miluješ mě více těchto?“ Hned při této první Ježíšově otázce nás nemůže nenapadnout, proč Ježíš nazývá Šimona-Petra Šimonem Janovým (nebo Jonášovým)? Ježíš ho nenazývá Petrem (Pe,troj), tedy podle překladu SKÁLOU, protože svým činnem z Jan 18,15-27 (srov. Lk 22,54-62 apod.) neprokázal, že je jeho víra dostatečně pevná. Veliké problémy vznikají však také s překladem slova VIwa,nnou. Zde je uvedeno jako vlastní jméno v 2. p. j. č. Jméno VIwa,nnhj, uvedené v těchto verších, ale i na jiných místech evangelií, může být překládáno jako Jan, ale také jako Jonáš. Podle tzv. textus receptus, což je tradiční text řeckého Nového Zákona, otiskovaného od doby Erasmovy (poč. 16. stol.) až do doby vzniku novodobé textové kritiky, se čte jméno VIwa,nnhj spíše jako Jonáš, než Jan. Ale celkově se to těžko posuzuje, protože jiní Janové, zejména Jan Křtital a Jan, syn Zebedeův, jsou pojmenováni též stejným slovem VIwa,nnhj, a přesto žádný překlad jej nepřekládá jako Jonáš Křtitel apod.9 „...miluješ mě...?“ V řeckém textu slovo avgapa/j| , které je zde uvedeno jako indikativ prézenta aktiva 2. osoba jednotného čísla od slovesa avgapan, má v řeckém textu zjevnou přednost před všemi ostatními výrazy podobného významu. Z řečtiny se toto slovo dá přeložit - milovat, jež spíše zdůrazňuje vůli, než city a projevuje se především činy vůle. Toto slovo v sobě zahrnuje též nevypočítavou lásku, která pečuje a stará se o dobro nějaké osoby. Přesto podle významu slova a jeho použití v textu je jasné, že tento způsob lásky (milování) je v Novém Zákoně více preferován, hlavně z důvodu její významové náplně. Vyjadřuje totiž více než sloveso file,in. Vyznačuje se touhou, udělat druhému dobře to, po čem v srdci touží – zcela zapomenout na svoji touhu. Naproti
7
Srov. SOUČEK JOSEF. Řecko – český slovník k Novému Zákonu. Praha: Kalich, 1997, s. 45. ISBN 80-7017-025-5 Srov. SOUČEK, JOSEF. Řecko – český slovník k Novému Zákonu. Praha: Kalich, 1997, s. 154. ISBN 80-7017-025-5 9 Srov. Tamtéž. s. 309. 8
8 Exegeze Jan 21, 15 - 19 tomu slovo file,in můžeme přeložit - míti rád i zároveň políbit. Významově se toto sloveso posunuje do pozice člověka, který jakoby říkal: „Mám tě tak rád, že chci pro tebe udělat cokoliv.“ 10 Ovšem Ježíš se ptá Petra: „...miluješ mě více těchto?“ – Slovo tou,twn zde jistě nemůžeme chápat neutrálně. Je zde několik možných vysvětlení: 1.) „...více, než všechny tyto věci, které jsi dělal?“ – tedy sítě a lov ryb? 2.) nebo podle Bernarda – „...více, než tito zde přítomní?“ 3.) podle Friedrichsena – „...více než tito zde přítomní?“, ale ve smyslu služby a starosti o svěřené ovce. Toto se dá chápat pouze v paralele s Jan 5,36n. Pokud bychom vzali za bernou minci tuto třetí možnost, potom bychom snáze vysvětlili, proč evangelista použil sloveso avgapan namísto file,in. Avgapan totiž více odpovídá lásce, kterou by měl mít každý pastýř, tedy milování skrze touhu po naplnění zadaných úkolů té osoby, která tyto úkoly zadala, a které zároveň plněním zadaných úkolů říkám: miluji tě. ... řekne mu: „Ano, Pane, ty jsi věděl a víš, že tě mám rád.“...- Slovo ku,rioj – v textu oslovení
ku,rie – vychází z hebrejského slova
!Ada', které Septuaginta překládá řeckým slovem ku,rioj, a
v čestině znamená pán. V původním významu vzhledem k člověku znamenalo toto hebrejské slovo
!Ada'
- vládce, nebo velitele; vzhledem k Bohu se pomocí tohoto slova často přepisoval tzv.
tetragram (hwhy), ale bylo použito i v běžné větě. V zásadě vždy bylo projevem úcty a podřízenosti. V Novém Zákoně se titul ku,rioj začal používat jako titul pro Ježíše Krista, zmrtvýchvstalého a oslaveného, ale též už za jeho pozemského života proniká úcta k Ježíšovy, která bývá prokazována pouze Bohu. (Lk 5,8n; Mk 9,24 atd.)11 Na základě těchto skutečností se nemůžeme divit, proč Petr oslovuje Ježíše ku,rioj. Vždyť Ježíš, kterého miluje mu dává úkol (srov. Jan 21,15), vždyť on je ten, bez kterého nezmůže nic (srov. Jan 15,5) a v poslední řadě, on je ten, který je oslaven a jemuž na prvním místě patří úcta. A toto vše Petr reflektuje a apeluje na skutečnost toho, že Ježíš vždy věděl a stále ví, jak ho měl rád a jak ho stále má rád, jak ho ctil i jak si ho stále váží, a že už opravdu je pro něho ochoten udělat cokoliv. Sloveso oi=da inf. eivde,nai – vědět, znát, rozumět, dovést, je v textu obsaženo ve tvaru oi=daj, jako indikativ perfekta aktiva, 2. os. j. č. Perfektum se v řečtině překládá dějem dokonavým, v následcích trvajícím. Proto se můžeme domnívat, že Petr v textu Jan 21,15-19 apeluje na skutečnost důvěrné známosti mezi jím samým a Ježíšem, která od společného seznámení, až do této chvíle vždy byla a stále trvá a pokračuje.12 Přesto se zdá, že Petr není schopen přijmout 10
Srov. SOUČEK, JOSEF. Řecko – český slovník k Novému Zákonu. Praha: Kalich, 1997, s. 15 a 272. ISBN 80-7017025-5; NOVOTNÝ, ADOLF. Biblický slovní A-P. Praha: Kalich – Česká biblická společnost, 1992, s. 369. ISBN 80900881-1-2 a ALLMEN, JEAN-JACQUES VON. Biblický slovník. 1. vydání Praha: Kalich, 1987, s. 129. ; ŠPIDLÍK, TOMÁŠ. Živé slovo. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 1997, s. 179. ISBN 80-86045-13-7 11 Srov. NOVOTNÝ, ADOLF. Biblický slovní A-P. Praha: Kalich – Česká biblická společnost, 1992, s. 588. ISBN 80900881-1-2 12 Srov. BARTOŇ, JOSEF. Uvedení do Novozákonní řečtiny. Praha: Karolinum, 1998, s. 52. ISBN 80-7184-171-4 a SOUČEK, JOSEF. Řecko – český slovník k Novému Zákonu. Praha: Kalich, 1997, s. 79. ISBN 80-7017-025-5
9 Exegeze Jan 21, 15 - 19 Ježíšovu nabídku na lásku do takové míry, jakou mu Ježíš předkládá, protože je si stále vědom své nedostatečnosti a slabosti v kontextu Jan 18,15-27. V jeho srdci však je přítomna hluboká touha po tom, udělat z lásky k němu cokoliv. Proto zřejmě namísto slova avgapw/ používá filw/, tedy sloveso, které označuje nevypočítavou lásku člověka, znamená „mít rád“ a zároveň „políbit“ a můžeme jej najít v celém Novém Zákoně pouze 12 krát. Je možné ji také chápat jako lásku přítele ve srovnání s Jan 11,3.36. V Novém Zákoně bylo toto slovo méně používané, neboť se zdá, že tento druh lásky, který je o stupínek menší než u slovesa avgapa=n, nevyjadřuje tak velikou významovou dokonalost milování. Toto sloveso má naopak o stupínek vyšší hloubku lásky než u slovesa eran, která více označuje touhu po tom, co milujeme, tedy lásku tělesnou nebo pohlavní, spíše citovou než volní, egocentrickou, toužící po majetnictví druhé osoby k uspokojení sama sebe, i když také může být někdy zduchovnělá.13 Avšak Ježíš neodmítá zjevnou Petrovu nejistotu v lásce ve smyslu avga,ph (tedy ve smyslu bezvýhradné lásky, jež plní zadaný úkol), ale pro zjevné přátelství a podřízenost k jeho osobě, která je tvrdě vyzkoušena jeho selháním (Jan 18,15-27) a osvědčena sílou jeho víry a pokory, říká: „pas mé beránky.“ Tento příkaz, který svěřuje Šimonu Petrovi je totožný s obrazem dobrého pastýře v Jan 10. Již v úvodních verších 10. kapitoly Janova evangelia se Ježíš stylizuje do postavy dobrého pastýře, jehož hlas ovce slyší (srov. Jan 10,3n), který nechává ovce, aby u něho nalezli dobrou pastvu (srov. Jan 10,9.10), který je ochoten za život ovce položit svůj vlastní život (srov. Jan 10,11), a který jim v poslední řadě zprostředkovává věčný život (srov. Jan 10,28). Petr ovšem tyto ovce nedostává do vlastnictví, ale pouze jsou mu svěřeny jako Ježíšovo vlastnictví, tedy aby je ochraňoval a vodil na pastviny života. Samotnému Ježíšovi byli lidé svěřeni Otcem, jako jeho ovce, a proto i tento jedinečný vztah ke svým ovcím není přenosný. Přesto je velice zvláštní, že v řeckém textu namísto slova pro,bata, - ovce, které je použito také v 10. kapitole Janova evangelia, používá evangelista slovo avrni,a – beránky, ale smysl této změny, oproti běžného použití slova pro,bata (srov. Jan 10,1n; Jan 21, 16-17) je dosti nejasný. Je zde použito také sloveso bo,skein, které podle Filóna označuje obstarání potravy nezbytné k životu, i když je zde potravou míněna potrava duchovní, tedy potrava ve formě Božího slova, která je rovněž k životu z Ducha nezbytná. 1.4.2. Jan 21,16 • le,gei auvtw/| pa,lin deu,teron\ Si,mwn VIwa,nnou( avgapa/|j meÈ le,gei auvtw/|\ nai. ku,rie(
su. oi=daj o[ti filw/ seÅ le,gei auvtw/|\ poi,maine ta. pro,bata, mouÅ - Řekne mu opět 13
Srov. NOVOTNÝ, ADOLF. Biblický slovní A-P. Praha: Kalich – Česká biblická společnost, 1992, s. 369. ISBN 80900881-1-2 a ALLMEN, JEAN-JACQUES VON. Biblický slovník. 1. vydání Praha: Kalich, 1987, s. 129.
10 Exegeze Jan 21, 15 - 19 podruhé: „Šimone Janův, miluješ mě? Řekne mu: „Ano, Pane, ty jsi věděl a víš, že tě mám rád.“ „Pas mé ovce.“ Tento druhý dialog má téměř doslovné znění, jako první. A proto je zde mnoho věcí, které si žádají vysvětlení, podobných. Přesto situace otázky není stejná, protože Petr jistě začal být nejistý, proč se ho Ježíš ptá na to samé. Jistě ho ještě nemohlo napadnout, že otázky, které mu Ježíš klade mají ve skutečnosti očišťující a rehabilitační účinek. „Šimone Janův, miluješ mě?“ Otázka již postrádá ple,on tou,twn – více těchto. Je otázkou proč, tyto dvě slova v dalším textu chybí, ale zdá se, že Ježíš postupně slevuje ze svých nároků na Petrovu lásku k němu a jeho poslání, i když je zde myšlena stále stejně hluboké a silné avgapan, tedy milovat obětavě a bezvýhradně s plněním toho, co Ježíš Petrovi svěřil. Petr však, veden zkušeností své nedostečnosti a slabosti, neváhá a odpovídá opět stejně s apelem na to, že přeci tuto skutečnost Ježíš dávno znal a zná, protože si velice silně uvědomuje, že přes všechnu svoji slabost a nedostatečnost je Ježíš tím prvním a posledním, kterého on ze srdce filei – má rád. Na tuto Petrovu věrnost Ježíš odpovídá: „poi,maine ta. pro,bata, mou“ - „Pas mé ovce.“ Je velice zvláštní, že evangelista v Ježíšově odpovědi používá sloveso poimai,nen, namísto slovesa již v prvním dialogu obsaženém bo,skein. Ale jak jsem již uvedl, Filón staví význam slovesa bo,skein do paralely s poskytováním potravy a naproti tomu význam slovesa poimai,nen do paralely s vedením, ne pouze pasením. Tento význam nalezneme i ve slovnících řecko-českých k Novému zákonu. Pokud nahlédneme do řeckého překladu Starého Zákona tzv. Septuaginty, v Zachariášově proroctví (Za 11,4) je též použito v podobném kontextovém smyslu sloveso poimai,nen, které je přeloženo z hebrejského slova h['r', které je možné do češtiny přeložit třemi významovými slovesy a to: pást, starat se, vést. Zdá se tedy, že nezbývá, než si do překladu vybrat tu variantu, která se nejvíce blíží Janově teologii a kontextovému smyslu. Ale v tomto případě, bych preferoval všechny tři významové varianty, protože každý dobrý pastýř by měl tyto funkce: pasení, vedení a starání se, nějakým způsobem naplňovat. (srov. Jan 10,1-30). 1.4.3. Jan 21,17 • le,gei auvtw/| to. tri,ton\ Si,mwn VIwa,nnou( filei/j meÈ evluph,qh o` Pe,troj o[ti ei=pen
auvtw/| to. tri,ton\ filei/j meÈ kai. le,gei auvtw/|\ ku,rie( pa,nta su. oi=daj( su. ginw,skeij o[ti filw/ seÅ le,gei auvtw/| Îo` VIhsou/jÐ\ bo,ske ta. pro,bata, mouÅ - Řekne mu potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“ Petr se zarmoutil, protože mu řekl potřetí: „máš mě rád“ a řekne mu: „Pane, ty jsi věděl a víš všechno, ty znáš, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekne: „Pas mé ovce.“
11 Exegeze Jan 21, 15 - 19 Evangelista, v tomto třetím dialogu mezi Vzkříšeným a Petrem, klade do úst Ježíše sloveso
filei=n. „Šimone Janův, máš mě rád? Jsi pro mne ochoten udělat cokoliv? Právě zde nastává velice zvláštní posun v celém dialogu. Jakoby při první otázce zdůraznil – miluješ mě tak, že toužíš jenom po tom, abys splnil úkoly, které ti já dávam, máš ochotu zapomenout na touhu svého srdce naplnit to, po čem touží tvé srdce; a takovým to způsobem: miluješ mě více, než tito zde přítomní? Petr neváhá a říká filw – tedy mám tě rád a chci pro tebe udělat cokoliv. Při druhé otázce – to samé „miluješ mě“, avšak již tato láska není srovnávána s ostatními, jako kdyby si Ježíš uvědomil, že požadavek na Petra je veliký a chtěl tento požadavek snížit, úměrně jeho schopnostem milovat. Přesto Petr neváhá, protože vložil svoji jistotu ve Vzkříšeného. Třetí otázka, kde Ježíš již značně slevil ze svých nároků, a jakoby nabízí Petrovi přátelství a tudíž společenství života, Petra zarmucuje, protože „pochopil, že se tu připomíná něco, co ho bolelo: trojí zapření svého milovaného Ježíše, v době jeho umučení. U nás by taková narážka znamenala výčitku, smutnou vzpomínku, která kalí radost z přítomnosti. Ježíš nevzpomíná ani ve zlém, ani se smutkem, ale poučuje: láska Boží se nemůže zakalit ani minulými hříchy, naopak jejich vzpomínka lásku zvětšuje.“14 Tato bolest ho tak skličuje, že neváhá až vykřiknout: „Pane, ty jsi věděl a víš všechno, ty znáš, že tě mám rád.“ Chce se mu vykřiknout, ale uvědomuje si, že je před ním ku,rioj, tedy ten Pán zmrtvýchvstalý, který si zasluhuje největší úctu a lásku. Navazuje na to ujištění spojené s vírou v podobě jediného slovesa oi=da inf. eivde,nai – vědět, znát, rozumět, dovést. V textu je obsaženo toto sloveso oi=daj, jako indikativ perfekta aktiva, 2. os. j. č. Tedy, vždyť ty jsi věděl a víš všechno, proč se mě na to ještě ptáš, když su. ginw,skeij – ty znáš, že tě mám rád. Tímto končí Ježíšovy otázky na tělo, při kterých se jistě muselo Petrovi značně ulevit. Musel pocítit sílu Božího milosrdenství, které „jménem církve odpouští provinění. V tuto chvíli apoštol zakusil první na sobě, co to znamená a jakou chuť do nového života to dává.“15 Ježíš mu řekne: „Pas mé ovce.“ – Tento Ježíšův odkaz má stejnou hodnotu, jako na začátku celého dialogu, avšak na tomto místě je již poznamenáno smířením. Petr se vzdal veškeré své sebejistoty, a teprve nyní je schopen a ochoten přijmout v plnosti to, co mu Ježíš svěřuje. Zde se promítá zkušenost běžného života, že tomu, kdo nás má rád, svěřujeme to, co je nám nejdražší. Petr projevil svoji lásku, proto mu Ježíš svěřuje to, co mu vždy bylo zde na světě nejdražší, a to lidské duše. V řeckém textu je použita opět věta bo,ske ta. pro,bata, mou – pas mé ovce, které má vyjadřovat budoucí Petrův úkol a službu. A tímto úkolem a službou jsou pověřeni i dnešní nástupci sv. Petra, i když je tato skutečnost Petrova nástupnictví některými exegety zpochybňována.
14 15
ŠPIDLÍK, TOMÁŠ. Živé slovo. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 1997, s. 180. ISBN 80-86045-13-7 ŠPIDLÍK, TOMÁŠ. Živé slovo. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 1997, s. 180. ISBN 80-86045-13-7
12 Exegeze Jan 21, 15 - 19 1.4.4. Jan 21, 18 • avmh.n avmh.n le,gw soi( o[te h=j new,teroj( evzw,nnuej seauto.n kai. periepa,teij o[pou
h;qelej\ o[tan de. ghra,sh|j( evktenei/j ta.j cei/ra,j sou( kai. a;lloj se zw,sei kai. oi;sei o[pou ouv qe,leijÅ - Amen, Amen, říkám tobě, když jsi byl mladý, sám ses přepásal a šel jsi, kam jsi chtěl; jakmile zestárneš, vztáhneš své ruce a jiný tě opáše a povede, kam nechceš. Vzkříšený svěřuje Petrovi starost o celé své stádo, o své ovce i o své beránky. S touto starostí je též spojena oběť pastýře, protože dobrý pastýř položí za ovce svůj život. (srov. Jan 10,11; 10,14-15) Ježíš Petrovi předpovídá hrůznou skutečnost mučednické smrti, která však v Petrovi nevzbuzuje žádné zvláštní pocity. Vždyť „ku,rie( pa,nta su. oi=daj( su. ginw,skeij o[ti filw/ se“ - „Pane, ty jsi věděl a víš všechno, ty znáš, že tě mám rád“, a že jsem ochoten pro tebe udělat a vytrpět cokoliv. Před velikonocemi Petr ještě nebyl schopen Ježíše následovat na smrt, proto musel Ježíš tuto nabídku odmítnout, avšak od tohoto důležitého a očisťujícího dialogu se svým Mistrem a Pánem je připraven ho následovat. Už ví, že láska k Pánovi je tak silná, že nemůže ani nechce váhat jít kvůli němu až na smrt. Ovšem Petr si nebude sám určovat svou poslední cestu, ale jiní ho ve stáří přepášou a povedou, kam nechce. Je jasné, že v době sepsání evangelia se tato slova již naplnila, protože podle staré křesťanské tradice byl Petr umučen v Římě za císaře Nera ukřižováním hlavou dolů. Proč hlavou dolů? Existuje několik doměnek: 1.) císař Nero chtěl zvětšit Petrovo utrpení, 2.) Petr sám požádal o ukřižování hlavou dolů, protože z pokory něchtěl, aby byl ukřižován stejně jako jeho Pán.16 1.4.5. Jan 21,19 • tou/to de. ei=pen shmai,nwn poi,w| qana,tw| doxa,sei to.n qeo,nÅ kai. tou/to eivpw.n le,gei
auvtw/|\ avkolou,qei moiÅ - Toto řekl, aby předpověděl, jakou smrtí oslaví Boha. A když toto řekl, řekne mu: „Následuj mě.“ Předpověď Petrovy smrti nemohla již vésti k ničemu jinému než k výzvě „Následuj mě.“ Jakoby Ježíš říkal: Pokud mě miluješ Petře, následuj mě, tedy stejně jako já, dobrý pastýř, jsem kázal Boží slovo, tak i ty jej kaž; stejně jako já, dobrý pastýř, jsem přinesl oběť za spásu duší i ty ji musíš přinést (Srov. Jan 10,11) a v poslední řadě - stejně jako já jsem svou smrtí oslavil Boha, i ty svou smrtí musíš oslavit Boha. (srov. Jan 17,1n) Sloveso avkolouqei=n se do češtiny překládá - následovat, jít za někým. V Novém zákoně se nikde nemluví o následování Boha, ale o následování Ježíše Krista. Slovo „následování“ je zde chápáno ve smyslu, stát se Ježíšovým učedníkem, tedy připojit se k němu a stát se rybářem lidí. (srov. Mt 4,19; Lk 5,10) Znamená to také vzdát se všeho, co může bránit ve službě Kristu a 16
Vztažení rukou naznačuje smrt na kříži. Ta se objevuje až v pozdější tradici, ale je vyvozována z tohoto místa.
13 Exegeze Jan 21, 15 - 19 dosavadních zvyklostí, které učedník vlastní (srov. Mt 8,19-22), přestat být svým vlastním pánem, ale také mít účast na království Božím a Ježíšových utrpeních (srov. Lk 9,23n). Nejde tu tedy o nějaké fyzické chození s Ježíšem nebo za Ježíšem, ale plné spolehnutí na něho, oddání se jemu a trpělivé snášení všech protivenství, jemuž je vydán každý, kdo uposlechl evangelium, ať už je zde na světě jeho úkol jakýkoliv.17
17
Srov. NOVOTNÝ, ADOLF. Biblický slovní A-P. Praha: Kalich – Česká biblická společnost, 1992, s. 474. ISBN 80900881-1-2
14 Exegeze Jan 21, 15 - 19
Literatura •
Bible. Ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 1995. ISBN 80-85810-08-5
•
SCHNACKENBURG, RUDOLF. Das Johanesevangelium. III. část – Kommentar zu Kap. 13 – 21. Wien: Herder, 1979, s. 406 - 438. ISBN 3-451-17335-2
•
BLANK, JOSEF. Geistliche schriftlesung. Das Evangelium nach Johannes. 3. Teil. Düsseldorf: Patmos Verlag, 1977, s. 199 – 207. ISBN 3-491-77128-5
•
PORSCH; FELIX. Malý stuttgartský komentář. Evangelium sv. Jana. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998, s. 203 – 207. ISBN 80-7192-262-5
•
NOVOTNÝ, ADOLF. Biblický slovní A-P. Praha: Kalich – Česká biblická společnost, 1992. ISBN 80-900881-1-2
•
ALLMEN, JEAN-JACQUES VON. Biblický slovník. 1. vydání Praha: Kalich, 1987, s. 129.
•
POKORNÝ PETR. Literární a teologický úvod do Nového Zákona. Praha: Vyšehrad, 1993. ISBN 80-7021-052-4
•
ŠPIDLÍK, TOMÁŠ. Živé slovo. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 1997. ISBN 8086045-13-7
•
LÉON-DUFOUR, XAVIER. Slovník biblické teologie. Řím: Křesťanská akademie Velehrad, 1991.
•
BARTOŇ, JOSEF. Uvedení do Novozákonní řečtiny. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 807184-171-4
•
SOUČEK, JOSEF. Řecko – český slovník k Novému Zákonu. Praha: Kalich, 1997. ISBN 80-7017-025-5
•
JOHNSON, LUKE T. Sacra Pagina – Evangelium podle Lukáše. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. ISBN 80-7192-560-8
•
Software BIBLEWORKS 5.0 [CD-ROM]
•
RIGS, ELIAS. Komentar na Rigs: [on-line]. Sofia: Bulgaria Bible Team. Dostupné na: http://bible.netbg.com/bible/riggs/t.php?364
15 Exegeze Jan 21, 15 - 19
Obsah 1. EXEGEZE JAN 21,15-19...............................................................................................................................................2 1.1. PRACOVNÍ PŘEKLAD JAN 21,15-19.................................................................................................................................2 1.2. ZVLÁŠTNOST KAPITOLY JAN 21.......................................................................................................................................2 1.3. ŠIRŠÍ KONTEXT ÚRYVKU..................................................................................................................................................3 1.4. VLASTNÍ EXEGEZE JAN 21, 15 - 19.................................................................................................................................5 1.4.1. Jan 21,15..........................................................................................................................................................6 1.4.2. Jan 21,16..........................................................................................................................................................9 1.4.3. Jan 21,17........................................................................................................................................................10 1.4.4. Jan 21, 18.......................................................................................................................................................12 1.4.5. Jan 21,19........................................................................................................................................................12 LITERATURA.................................................................................................................................................................14 OBSAH.............................................................................................................................................................................15
