Excelence versus (?) expertíza: regionální aktivity univerzit v mezinárodním pohledu Jana Dlouhá Univerzita Karlova Centrum pro otázky ţivotního prostředí
Transformace VŠ – obecné trendy (Kohoutek, 2009)
Změny v letech 1990-1993: liberalizace, decentralizace, autonomie, výzkum Druhá fáze (1994-1999) více studentů, méně financí – nutnost řešit kvalitu pragmatismus & hnací síla znalostní společnosti Třetí období - 1999 aţ do současnosti Boloňský proces – přiblížení Z Evropě posuzování kvality výstupů
Role VŠ Ne jen „produkce“ vzdělaných studentů a výsledků výzkumu (V & V) „Třetí role“ univerzit: založena na interakci s jinými společenskými subjekty – –
vytváření nejen lidského intelektuálního kapitálu, ale též sociálního kapitálu společnosti odklon od modelu čisté vědy aplikované v praxi
Regional Sustainability Initiatives, Regionální centra expertízy (RCE), … Sdílení zkušeností – dobré praxe
Síť RCE Celosvětová síť RCE: v březnu 2011 ve světě již 85 RCE, z čehož 26 v Evropě Ve státech střední a východní Evropy – 2 RCE, a to v Rusku (Fadeeva, 2011). Relativní uzavřenost univerzit vůči společenským procesům – specifikem tohoto regionu. Souvisí s historickým vývojem včetně období transformace a snahou o dosažení příliš úzce definované excelence či odborné kvality.
Regionální centra expertizy v oblasti UR (RCE) (Fadeeva, 2010) Formální vzdělávání (Centra výzkumu) Vertikální vazby
Univerzity Střední školy Základní školy
Univerzity Střední školy Základní školy
Příčné vazby
Neformální vzdělávání Muzea Botanické zahrady Zoo Přírodní parky Místní samosprávy Komunity Media Podnikatelský sektor
Horizontální vazby
Nevládní organizace
Principy regionální spolupráce Regionální procesy směrem k udržitelnosti – založeny na pěti principech (Mader, 2009): vůdcovství (leadership), spolupráci v sociálních sítích, participaci, procesech učení, výzkumu. Pokud jsou principy ve vzájemném spolupůsobení, synergický efekt na celkový dopad regionální spolupráce
Sociální učení Je definováno jako „nedílná součást generativní společenské praxe v žitém světě“ (Cobb, Bowers, 1999). Znaky sociálního učení (Reed et al. 2010): – probíhá na úrovni sociálních jednotek či „komunit praxe“ – transformační působení (na jedince i na společenské struktury) – důležitá interakce (přímá, virtuální – Web 2.0)
4 prvky procesu sociálního učení (Wals, 2007)
Akce: předpokládá rozhodnutí (leadership); odpovědnost; kompetentní přístup Kooperace: participativní přístup; je ale také zdrojem napětí a rozporů Komunikace: podmínka sociálního učení, transfer zkušeností Reflexe: má za následek, že učení je transformováno do změny
Výzkumná reflexe Země střední a východní Evropy: obecně chybí výzkum reflexivní povahy – hodnocení změn a inovací Např. výzkum v oblasti vzdělání (environmentální & VUR) na úrovni VŠ: ze 115 článků v International Journal of Sustainability in Higher Education za poslední 3 roky – pouze 1 ½ článku podepsáno autory z regionu střední a východní Evropy.
Okruhy práce COŢP UK Podpora dialogu přes hranice VŠ: mezinárodní sítě spolupráce:
národní (síť spolupráce v ČR)
VCSE : http://www.vcse.eu/ LENSUS: http://www.3-lensus.eu/ ISPoS: http://www.czp.cuni.cz/ispos Fórum VŠ učitelů, Dohoda pražských VŠ,... Projekt OPVK
prostředí pro spolupráci
Enviwiki, VCSE wiki
Odborné publikování environmentální vzdělávání & VUR Envigogika 2006-2010: 51 recenzovaných článků Srovnání: pedagogika EV a VUR, recenzované časopisy & Filosofický časopis (Činčera, 2010): – –
2000-2005: 5 článků domácích autorů 2006-2010: 1 článek + 3dílný text (Hudební výchova)
Udrţitelný rozvoj
(Wikimedia Commons:
A representation of sustainability showing how both economic and societal values are constrained by environmental limits)
Děkuji za pozornost Jana Dlouhá
[email protected] COŢP UK http://www.czp.cuni.cz/ Envigogika http://www.envigogika.cuni.cz/
