Bankovní institut vysoká škola Praha Institut pro evropskou integraci
Evropská unie a tradiční vlastní zdroje spravované celními orgány České republiky Diplomová práce
Autor:
Bc. Filip Nosek Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Leopold Tanner
Březen, 2009
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Teplicích dne 20. března 2009
Bc. Filip Nosek
2
Poděkování: Rád bych tímto způsobem poděkoval vedoucímu mojí diplomové práce panu Ing. Leopoldu Tannerovi za konzultace, které mi poskytoval při zpracování diplomové práce a za metodické vedení při práci. Dále bych chtěl poděkovat pracovníkům Generálního ředitelství cel Praha a celního úřadu Most, kteří mi poskytli odpovědi na mé otázky ohledně této problematiky. Hlavně bych ale rád poděkoval za podporu a pomoc celé mé rodiny a blízkých, a to v průběhu celého mého studia.
3
Anotace Ve své práci jsem se zaměřil na, veřejnosti dnes ještě téměř neznámou, problematiku spjatou s původním příjmem rozpočtu Evropských společenství, a tím je tradiční vlastní zdroj – clo, který hraje důleţitou roli při stanovení výše výdajů celé Evropské unie. Snaţil jsem se poskládat všechny nejdůleţitější relevantní právní akty jak národní, tak právní akty Společenství. Shrnout nutné postupy, úkony a termíny této velice sloţité problematiky. Odpovědět na základní otázky, co to jsou vlastní zdroje, kdy a kde vznikly. Zaměřit se na postup při účtování a výběru tradičního vlastního zdroje, na národní i nadnárodní kontrolní činnosti, včetně uvedení moţných alternativních a hospodárnějších řešení, které jsou zvláště v dnešní době velmi aktuální.
Annotation In my thesis, I aimed at (not very well known to public) an issue related to the original income of the European Communities budget, which is in fact the traditional own resource – the duty, playing an important role in determining the amount of cost of the European Union. I endeavoured to put together all the most important relevant acts both national and Community instruments. It is to summarize necessary procedures, tasks and terms of this very comprehensive issue. To reply on the basic questions, i.e. what are these own resources, where and when they originated. To aim at a procedure by accounting and a selection of traditional own resource and at national and supra-national supervisory activity including involvement of possible alternative and more economical solutions, which are namely nowadays very topical.
4
Obsah diplomové práce Úvod ...................................................................................................................................... 8 1. Vznik a vývoj vlastních zdrojů Společenství .................................................................. 11 2. Vlastní zdroje Společenství ............................................................................................. 21 2.1 Platné právní předpisy Společenství ........................................................................... 21 2.2. Dělení vlastních zdrojů Společenství ........................................................................ 22 2.3 Instituce odpovědné za správu vlastních zdrojů Společenství v ČR .......................... 25 2.4 Subjekty vztahů v oblasti vlastních zdrojů Společenství............................................ 28 3. Tradiční vlastní zdroj – clo .............................................................................................. 29 3.1 Celní předpisy Společenství ....................................................................................... 29 3.2 Celní předpisy národní ............................................................................................... 32 3.3 Smlouva a Akt o přistoupení ČR k EU ...................................................................... 33 3.4 Vznik nároku Společenství na tradiční vlastní zdroj – clo ......................................... 37 3.4.1 Podmínky pro zaúčtování dluţné částky cla......................................................... 37 3.4.2 Podmínky pro vyrozumění dluţníka..................................................................... 42 4. Účtování částek cel .......................................................................................................... 44 4.1 Evidence A ................................................................................................................. 46 4.1.1 Výkaz evidence A................................................................................................. 46 4.1.2 Příloha výkazu evidence A ................................................................................... 47 4.2 Evidence B.................................................................................................................. 47 4.2.1 Výkaz evidence B ................................................................................................. 48 4.2.2 Příloha výkazu evidence B ................................................................................... 48 4.3 Status částek cel .......................................................................................................... 49 4.4 Řízení vedená o částkách cel a určení rozhodného dne.............................................. 50 4.4.1 Zaúčtování a dodatečné zaúčtování částky cla ..................................................... 50 4.4.2 Úhrada částky cla vedené v evidenci B ................................................................ 50 4.4.3 Vrácení a prominutí částky cla ............................................................................. 51 4.4.4 Napadení výměru částky cla a rozhodnutí o napadení ......................................... 58 4.4.5 Odpis částky cla pro nedobytnost ......................................................................... 61 4.4.6 Den úhrady částky cla........................................................................................... 63 4.5 Minimální částka cla................................................................................................... 63 4.5.1 Vracení a promíjení částky cla ............................................................................. 64 4.5.2 Zaúčtování částky cla ........................................................................................... 64 5
4.5.3 Dodatečné zaúčtování částky cla .......................................................................... 65 4.6 Počátek běhu lhůt pro zaúčtování a dodatečné zaúčtování částky cla ........................ 65 4.6.1 Počátek lhůty podle článku 218 celního kodexu .................................................. 66 4.6.2 Počátek lhůty podle článku 220 celního kodexu .................................................. 68 4.7 Lhůty pro sdělení částky cla dluţníku ........................................................................ 68 4.8 Lhůty pro platbu cla.................................................................................................... 71 4.9 Návrh nových postupů při účtování částek cel ........................................................... 71 5. Odvod částek cel.............................................................................................................. 78 5.1 Odvod částek cel do rozpočtu EU .............................................................................. 78 5.2 Odvod částek cel do státního rozpočtu ČR................................................................. 80 6. Kontrolní činnost v oblasti tradičního vlastního zdroje .................................................. 82 6.1 Právní předpisy Společenství o kontrole .................................................................... 82 6.2 Kontrolní činnost prováděná institucemi EU ............................................................. 83 6.2.1 Kontroly Komise .................................................................................................. 83 6.2.2 Kontroly Účetního dvora ...................................................................................... 87 6.3 Kontrolní činnost prováděná národními institucemi .................................................. 89 6.3.1 Vnitřní kontrolní činnost ...................................................................................... 89 6.3.2 Vnější kontrolní činnost ....................................................................................... 89 6.4 Návrh na změnu kontrolních činností v oblasti tradičních vlastních zdrojů .............. 90 Závěr .................................................................................................................................... 94 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 96
6
„Musíme evropskou rodinu přetvořit tak mnoho, jak budeme moci, a vystavět ji tak, aby se stala domovem míru, bezpečnosti a svobody. Musíme vybudovat něco na způsob Spojených států evropských... Jako první krok, pokud chceme dát znovu dohromady evropskou rodinu, musí vzniknout partnerství mezi Německem a Francií. Jen na této cestě Francie obnoví svoji mravní a kulturní vedoucí úlohu v Evropě. Duchovní obrození Evropy je vyloučené bez duchovně veliké Francie a duchovně velikého Německa. Skladba Spojených států evropských, pokud má být vystavěna dobře a opravdově, musí být taková, aby se materiální síla jednotlivého státu stala méně důleţitá. Malé národy by měly mít stejnou váhu jako národy velké... První praktický krok, který je potřeba učinit, je zaloţit Radu Evropy. Pokud zpočátku nebudou některé státy Evropy chtít anebo moci se připojit k Unii, musíme alespoň zajistit prostor, kde se bude moţné, aby se setkávali ti, kteří tomu chtějí a mohou. Ochrana lidí všech ras a všech zemí před válkou nebo před znevolněním musí být vystavěna na pevných základech a musí být zabezpečena připraveností všech muţů a ţen, kteří raději zahynou, neţ aby ţili v tyranii. Tuto naléhavou práci musejí Francie a Německo řídit společně...―
(výňatky z projevu Winstona Churchilla předneseného na universitě v Curychu dne 19. září 1946)
7
Úvod Kaţdý stát pro plnění svých funkcí musí mít k dispozici potřebnou sumu financí, aby mohl pokrýt státní výdaje. Tyto výdaje čerpá ze svého rozpočtu, centralizovaného peněţního fondu, ve kterém se soustřeďují a následně přerozdělují veřejné příjmy. Vznik státního rozpočtu je spojen s oddělením státního hospodářství od soukromého hospodářství panovníka na sklonku feudalismu. Hospodaření státu bylo v této době nepřehledné, rozdělené do celé řady fondů. S upevněním státní moci se centralizuje i státní finanční hospodaření a s původními fondy se setkáváme jiţ jen výjimečně. Význam rozpočtové politiky státu v závislosti na rozšiřování jeho působnosti vzrůstal. K zásadní změně úlohy státního rozpočtu dochází se vstupem státu do ekonomiky po světové hospodářské krizi 30. let minulého století (1929-1933), státní rozpočet se začíná vyuţívat jako aktivní nástroj k ovlivňování vývoje poptávky a sociálních procesů. Státní rozpočet je základním článkem veřejných financí. Soustřeďuje největší část příjmů rozpočtové soustavy a jejím prostřednictvím se nejvíce podílí na přerozdělování značné části hrubého domácího produktu. Je schvalován zákonodárnými sbory a nabývá formy rozpočtového zákona. Problematiku státního rozpočtu v České republice řeší zákon o rozpočtových pravidlech1, který upravuje tvorbu, funkce a obsah střednědobého výhledu státního rozpočtu. Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, je moţné činnosti, kterými se zajišťují funkce státu, financovat pouze prostřednictvím státního rozpočtu, nebo prostřednictvím Národního fondu. Národní fond je tvořen také peněţními prostředky, které svěřují Evropská společenství České republice k realizaci programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie (dále jen „EU―). Tyto peněţní prostředky lze pouţít v souladu s principy rozpočtového výhledu a závazky vyplývajícími pro Českou republiku z práva Evropských společenství. Při sestavování ročního rozpočtu EU musí být dodrţen strop daný tzv. finanční perspektivou. Finanční perspektiva je víceletý rámcový finanční plán, který vymezuje limity výdajů EU. Vzniká jako výsledek ujednání mezi Evropským parlamentem, Radou EU (dále jen „Rada―), ve které jsou zastoupeny všechny členské státy a Evropskou komisí
1
Zákon č. 218/2000 Sb. ze dne 27. června 2000, o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v platném znění.
8
(dále jen „Komise―). EU v něm vytyčuje maximální částky pro jednotlivé kapitoly výdajů, které nesmí v daném období roční rozpočet překročit. Finanční perspektiva musí být v souladu se stropy vlastních zdrojů EU. Na podobě nového sedmiletého rozpočtu EU na léta 2007 aţ 2013 se v dubnu 2006 dohodli zástupci členských států, Evropského parlamentu a Komise. Dohoda ze Štrasburku znamenala navýšení původního rozpočtu o částku dvou miliard eur na celkových téměř 865 miliard eur, přičemţ další dvě miliardy bude muset EU v tomto období najít mimo rozpočtový rámec. Základní zásadou rozpočtů EU je zásada vyrovnanosti příjmů a výdajů2. Jak je však naplňována příjmová stránka rozpočtu EU? S jakými příjmy můţe EU vůbec počítat? Na tyto otázky můţeme najít odpověď v rozpočtové skladbě příjmů EU, např. v materiálu „Financování souhrnného rozpočtu pro rok 2009― (viz příloha č. 1). Podle tohoto materiálu se za příjmy rozpočtu EU povaţují a) různé příjmy uvedené v hlavách 4 aţ 9 celkových příjmů (dále dělené na kapitoly), a to
• příjmy od osob pracujících v orgánech a jiných institucích Společenství (hlava 4), • příjmy ze správní činnosti orgánů (hlava 5), • příspěvky a vrácení v rámci dohod a programů Společenství (hlava 6), • úroky z prodlení a pokuty (hlava 7), • výpůjční a úvěrové operace (hlava 8), • různé příjmy (hlava 9), b) přebytek z předchozího rozpočtového roku (některé kapitoly hlavy 3), c) přebytky vlastních zdrojů (některé kapitoly hlavy 3), d) zůstatek vlastních zdrojů3 z předcházejících let (některé kapitoly hlavy 3), e) vlastní zdroje (hlava 1). Celkové příjmy uvedené v hlavách 3 aţ 9 představují cca 1 % z celkové částky souhrnného rozpočtu. Myslím, ţe ve světle této komparace je zcela zřejmé, ţe hlavním zdrojem příjmů jsou jiţ několikrát zmiňované vlastní zdroje uvedené v hlavě 1. Co jsou vlastní zdroje Společenství? Kdy a proč tento institut, pro plnění příjmové stránky rozpočtu EU zcela nepostradatelný, vůbec vznikl?
2
Článek 268 odst. 3 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství. Tento zůstatek vlastních zdrojů se týká zůstatků pocházejících z daně z přidané hodnoty a hrubého domácího produktu (hrubého národního produktu). 3
9
Co jsou to tzv. tradiční vlastní zdroje, na základě jakých pravidel je tradiční vlastní zdroj, clo, spravován příslušnými orgány České republiky jako členského státu EU? Existuje kontrola při jejich výběru či odvádění? Bylo by moţné tuto kontrolu provádět efektivněji? Jaký by mohl být budoucí postup při účtování a výběru tradičního vlastního zdroje, cla, také v souvislosti s modernizací právních předpisů Společenství? Nalezení odpovědí na tyto i další otázky a navrhnutí moţných alternativních řešení, to je můj hlavní úkol při zpracování této diplomové práce, neboť jejím cílem je, na základě posouzení stávajícího stavu, navrhnout moţné změny při účtování tradičního vlastního zdroje, cla, v rámci EU, a dále navrhnout jiný model, dnes jiţ částečně aplikovaný, provádění kontrol v oblasti tradičního vlastního zdroje, a to novým vymezením oprávnění pro kontrolní činnost, včetně její četnosti. V neposlední řadě je mým cílem, formou této diplomové práce, snaha shromáţdit všechny dostupné informace z oblasti (tradičních) vlastních zdrojů Společenství, přehledně je zpracovat a přiblíţit tuto v podstatě neznámou problematiku veřejnosti.
10
1. Vznik a vývoj vlastních zdrojů Společenství Do roku 1970 se na příjmech i výdajích rozpočtu Společenství podílely formou finančních příspěvků, resp. jejich čerpání, pouze zakládající členské státy4. Pro kaţdý rozpočtový rok musely být veškeré příjmy a výdaje Společenství, včetně těch, které se vztahovaly k Evropskému sociálnímu fondu, předběţně vyčísleny a zahrnuty do rozpočtu. Podle článku 200 odst. 1 Smlouvy o zaloţení Evropského hospodářského společenství, ve znění platném v rozhodné době, zahrnovaly příjmy rozpočtu (kromě jiných příjmů) finanční příspěvky členských států, které byly určeny podle tohoto klíče5: Belgie
7,9
Německo
28
Francie
28
Itálie
28
Lucembursko 0,2 Nizozemsko 7,9 Na základě jednomyslného rozhodnutí Rady mohl být klíč změněn. Ve Smlouvě o zaloţení Evropského hospodářského společenství (dále jen „Smlouva o EHS―) i ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Smlouva o ESAE―) bylo stanoveno, ţe Komise prozkoumá, za jakých podmínek mohou být finanční prostředky členských států částečně nebo zcela nahrazeny vlastními zdroji Společenství, zejména příjmy ze společného celního sazebníku po jeho konečném zavedení. Komise měla za tímto účelem a ve smyslu dotčených ustanovení těchto Smluv předloţit Radě návrhy, které by se týkaly základu, způsobu určení sazby a podrobností výběru těchto dávek. Rada byla zplnomocněna, po konzultaci se Shromáţděním sloţeným ze zástupců lidu států sdruţených ve Společenství a vykonávajícím rozhodovací a kontrolní pravomoci
4
Členskými státy Společenství byly státy tzv. Šestky – Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemí a Lucembursko. 5 Finanční příspěvky členských států určené ke krytí výdajů Evropského sociálního fondu (článek 200 odst. 2 Smlouvy o zaloţení Evropského hospodářského společenství), resp. pro příjmy provozního rozpočtu či rozpočtu pro výzkum a investice (článek 172 odst. 1 a 2 Smlouvy o zaloţení Evropského sdruţení pro atomovou energii) byly stanoveny podle téměř shodného klíče.
11
svěřené Smlouvou o EHS6, přijmout jednomyslně odpovídající ustanovení k těmto návrhům Komise, a doporučit je členským státům k přijetí v souladu s jejich ústavními předpisy. Je třeba zmínit, ţe vedle výše zmíněných smluv, Smlouvy o EHS a Smlouvy o ESAE, existovalo také „třetí Společenství―, a to na základě Smlouvy o zaloţení Evropského sdruţení uhlí a oceli (dále jen „Smlouva o ESUO―). Tato smlouva byla jako jediná uzavřena na dobu určitou a to na 50 let. Tato tři Společenství měla koncem 60. let minulého století pouze dva společné orgány Soudní dvůr a Parlamentní shromáţdění. Zástupci členských států Společenství dne 8. dubna 1965 v Bruselu podepsali smlouvu o fúzi exekutivních orgánů tří Společenství, Smlouvu o ustavení společné Rady a společné Komise Evropských společenství. Tato smlouva, po ratifikaci jednotlivými členskými státy (Francie a Německo v červnu 1965, Belgie a Itálie v dubnu 1966, Lucembursko v červnu 1966 a Nizozemsko v říjnu 1966), nabyla účinnosti dne 1. července 1967. Evropská společenství tak nadále měla jednu Komisi a jednu Radu, avšak oba tyto orgány vykonávaly i nadále svou činnost podle pravidel příslušného Společenství. Dne 3. července 1967, pod předsednictvím Německa, se sešla Rada (Evropských společenství) ke svému prvnímu jednání. Komise (Evropských společenství) začala vykonávat svůj úřad dne 6. července 1967. Komise předloţila Radě v průběhu let 1965 aţ 1969 několik návrhů, které se týkaly problematiky vlastních zdrojů. Jednalo se o a) Memorandum o financování Společné zemědělské politiky (dále jen „SZP―) a o vlastních příjmech Společenství, předloţené Radě dne 22. července 1965, b) návrh na financování SZP, na vlastní příjmy Společenství a na rozšíření kompetencí (jiţ) Evropského parlamentu, předloţený Radě dne 31. března 1966, c) Memorandum o konečné úpravě financování Společenství, podle které by měly být finanční příspěvky členských států nahrazeny vlastními zdroji Společenství, předloţené Radě dne 16. července 1969. Důleţitým mezníkem pro moţnost financovat rozpočet Společenství pouze z vlastních zdrojů je 1. červenec 1968. Tento den vstupuje v platnost celní unie. Zbývající cla v obchodu mezi členskými státy Společenství byla zrušena, a to 18 měsíců před termínem
6
Článek 137 Smlouvy o EHS.
12
stanoveným Smlouvou o EHS, a národní cla pouţívaná v obchodu s třetími zeměmi byla nahrazena Společným celním tarifem (sazebníkem). Pro vznik vlastních zdrojů Společenství a jejich pouţití pro krytí příjmové stránky rozpočtu tak bylo vše připraveno. Zástupci členských států Společenství se sešli v dubnu 1970 v Lucemburku. Na tomto zasedání Rada přijala dne 21. dubna 1970 rozhodnutí 70/243/ESUO, EHS, Euratom, o nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji Společenství7 (dále jen „rozhodnutí č. 243/1970―). Z odůvodnění přijetí tohoto rozhodnutí vyplývá, ţe a) úplného nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji lze dosáhnout pouze postupně, b) v článku 201 Smlouvy o EHS jsou jako vlastní zdroje uvedeny výslovně příjmy ze společného celního tarifu po jeho konečném zavedení, c) pro zmírnění účinků na rozpočty členských států v důsledku převedení příjmů z cel na Společenství je nutné přijmout regulující opatření, která umoţní úplný převod těchto cel postupně v rámci určitého období. Podle článku 2 rozhodnutí č. 243/1970 tvořily ode dne 1. ledna 1971 vlastní zdroje tyto příjmy a) dávky, prémie, doplňkové nebo vyrovnávací částky, dodatkové částky a další poplatky z obchodu se třetími zeměmi, které byly orgány Společenství v rámci SZP zavedeny nebo ještě zavedeny budou a poplatky stanovené v rámci společné organizace trhu s cukrem (dále jen „zemědělské dávky―), b) cla stanovená ve společném celním sazebníku a další cla v obchodě se třetími zeměmi, která byla orgány Společenství zavedena nebo ještě zavedena budou (dále jen „cla―). Za vlastní zdroje odváděné do rozpočtu Společenství byly dále povaţovány příjmy dalších poplatků zavedených na základě Smlouvy o EHS či Smlouvy o ESAE, pokud bude uplatněn postup podle článku 201 Smlouvy o EHS nebo článku 173 Smlouvy o ESAE. V článku 3 odst. 1 tohoto rozhodnutí bylo stanoveno, ţe ode dne 1. ledna 1971 budou zemědělské dávky odváděny do rozpočtu Společenství v celkové výši. Od stejného data budou do rozpočtu Společenství odváděny také příjmy z cel, a to postupně za podmínky, ţe částka cel kaţdoročně odváděná členským státem ve prospěch Společenství se bude rovnat rozdílu mezi níţe uvedenou částkou stanovenou k odvodu a částkou odvedených
7
Úřední věstník L 094, 28.4.1970.
13
zemědělských dávek. Pokud by byl tento rozdíl záporný, nebude členský stát muset odvést ţádná cla, avšak ani Společenství nebude muset provést zpětnou platbu odvedených zemědělských dávek. Částka stanovená k odvodu představovala: v roce 1971
50 %,
v roce 1972
62.5 %,
v roce 1973
75 %,
v roce 1974
87,5 %, a
od 1. ledna 1975
100 %
celkové částky zemědělských dávek a cel vybraných v kaţdém členském státu. V tomto ustanovení bylo také stanoveno, ţe Společenství ponechávají kaţdému členskému státu jako úhradu nákladů spojených s výběrem zemědělských dávek a cel 10 % jejich celkové výše. V odstavci 2 tohoto článku rozhodnutí č. 243/1970 byl pro přechodné období od 1. ledna 1971 do 31. prosince 1974 stanoven základní klíč pro finanční příspěvky jednotlivých členských státům, které byly nutné k vyrovnání rozpočtu Společenství, takto: Belgie
6,8
Německo
32,9
Francie
32,6
Itálie
20,2
Lucembursko 0,2 Nizozemsko 7,3 V dalších odstavcích článku 3 uvedeného rozhodnutí byly stanoveny jak výjimky týkající se výše částek zemědělských dávek a cel odváděných jednotlivými členskými státy, tak i postupy zohlednění výdajů pro některé instituce Společenství (např. výdaje Evropského sociálního fondu, nebo financování výdajů pro společný rozvojový program v rámci Evropského sdruţení pro atomovou energii, apod.). V preambuli rozhodnutí č. 243/1970 bylo také uvedeno, ţe příjmy ze zemědělských dávek a cel nebudou pro vyrovnaný rozpočet Společenství dostačující. Z tohoto důvodu by proto měly členské státy do rozpočtu Společenství také odvádět příjmy z daní, zvláště určitá část příjmů z daně z přidané hodnoty. Toto odůvodnění bylo dále rozvedeno v článku 4 rozhodnutí č. 243/1970. Podle odstavce 1 tohoto článku musí být od 1. ledna 1975 rozpočet Společenství plně financován z vlastních
14
zdrojů, přičemţ tyto vlastní zdroje zahrnují jednak zemědělské dávky a cla, jednak příjmy z daně z přidané hodnoty. V článku 4 byl také stanoven postup, který by se uplatnil v případě, ţe k 1. lednu 1975 by nebyly moci být aplikovány předpisy o určení jednotného daňového vyměřovacího základu pro daň z přidané hodnoty. V tomto případě by kaţdý členský stát neaplikující tyto předpisy odvedl do rozpočtu Společenství částku odpovídající podílu jeho hrubého národního produktu (dále jen „HNP―) na celkové sumě HNP všech členských států. Toto náhradní řešení se mělo pouţívat pouze přechodně, a to do doby, neţ budou předpisy týkající se jednotného daňového vyměřovacího základu pro daň z přidané hodnoty aplikovány všemi členskými státy. Případný přebytek vlastních zdrojů mezi příjmy a výdaji rozpočtu Společenství, rezultující z příjmů z daně z přidané hodnoty, mohl být převeden na následující rozpočtový rok. Podle článku 5 rozhodnutí č. 243/1970 mohly být příjmy uvedené v tomto rozhodnutí pouţity výhradně k financování všech výdajů rozpočtu Společenství. Rada byla také zplnomocněna, aby na návrh Komise a po projednání Evropským parlamentem vydala předpisy o kontrole vybírání vlastních zdrojů a také o jejich odvádění ve prospěch Komise. Toto rozhodnutí Rady představovalo základní právní normu umoţňující vznik vlastních zdrojů, jejich definování a stanovení postupů při určení jejich výše a určení jejich adresáta, Komisi. Bylo jím také rozhodnuto o postupném zavádění systému vlastních zdrojů, kde v rámci tohoto systému mají být ve prospěch Společenství odváděny cla z dovozů ze třetích zemí, zemědělské dávky a část příjmů z daně z přidané hodnoty. Zároveň bylo rozhodnuto o rozšíření oprávnění Evropského parlamentu, týkajících se rozpočtu. Systém vlastních zdrojů však nebyl, a ani nemohl být systémem rigidním, procházel vývojem. Musel nutně reagovat na aktuální potřeby rozpočtu Společenství, a to zvyšováním příspěvku členských států. Jako příklad je moţné uvést změnu ve výši příspěvku členských států, kde jako vlastní zdroj vystupuje daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH―). U tohoto zdroje činil v roce 1979 příspěvek jednotlivých členských států 1 % DPH. Z důvodu potřeby navýšení příjmové stránky rozpočtu Společenství byl příspěvek členských států v roce 1984 zvýšen na 1,4 % DPH. Jak se však o několik let později ukázalo, ani toto navýšení nepokrývalo neustále rostoucí potřeby rozpočtu Společenství. Problematiku vlastních zdrojů upravovaly právní předpisy vydávané Evropským parlamentem (většinou v součinnosti s Radou – např. směrnice), Radou a Komisí. Přehled zrušených právních předpisů vydaných Radou je uveden v příloze č. 2. Kompetence pro 15
vydání těchto předpisů byly obsaţeny ve Smlouvě o EHS, resp. ve Smlouvě o ESAE (tzv. Římské smlouvy, které vstoupily v platnost dne 1. ledna 1958), popř. ve Smlouvě o ESUO (podepsána v Paříţi dne 18. dubna 1951). Posledně jmenovaná smlouva vstoupila v platnost dne 23. července 1952. Byla uzavřena na období 50 let, a její platnost vypršela dne 23. července 2002. Tato tři Společenství tvořila základ dnešní EU. V preambuli kaţdého právního předpisu byly tyto smlouvy uváděny, kdyţ zároveň, podle problematiky, která je předpisem upravována, je uvedeno téţ konkrétní ustanovení (článek) těchto smluv. Příprava rozpočtu Společenství, resp. současného rozpočtu EU vychází z pěti základních zásad. Jedná se o a) zásadu jednotnosti znamenající, ţe rozpočet postihuje veškeré příjmy a výdaje EU, výjimku představoval rozpočet Společenství uhlí a oceli, který byl sestavován samostatně a odděleně od rozpočtu Společenství, resp. rozpočtu EU. Rozpočet Společenství uhlí a oceli se stal součástí rozpočtu EU teprve v roce 2002, kdy Smlouva o ESUO pozbyla dne 23. července 2002 platnosti, b) zásadu univerzálnosti, kde jsou nejdříve vybrány (určeny) veškeré příjmy, a následně dochází k jejich rozdělení (výdaje), c) zásadu anuality, která stanoví, ţe čerpání příjmů je prováděno v daném rozpočtovém roce8, s výjimkou oblasti zemědělství, kde platí zásada nediferencovaných poloţek a financování probíhá po dobu delší neţ jeden rok, d) zásadu rovnováţnosti určující, ţe suma na straně příjmů se vţdy musí rovnat celkové částce na straně výdajů. Neexistuje deficitní rozpočet, do úvahy nepřichází případný úvěr (půjčky). Případný přebytek se převádí do následujícího roku jako příjmová poloţka, e) zásadu specifičnosti, která stanoví, ţe výdaje určené pro regionální spotřebu jsou čerpány výhradně pro potřebu regionu. Při sestavování rozpočtu hraje důleţitou roli finanční perspektiva. Představuje víceletý finanční rámec EU (původně pětiletý, od roku 1993 sedmiletý), který je přijímán ve formě meziinstitucionální dohody, tedy dohody mezi Komisí, Radou a Evropským parlamentem. Rada na základě návrhu Komise rozhoduje jednomyslně o jednotlivých výdajích a příjmech. Evropský parlament můţe návrh finanční perspektivy schválit nebo zamítnout, 8
Podle článku 6 nařízení Rady (ES,Euratom) č. 16 05/2002 ze dne 25. června 2002 (rozpočtová pravidla), v platném znění, se poloţky zapsané do rozpočtu schvalují na dobu jednoho rozpočtového roku, který začíná 1. ledna a končí 31. prosince.
16
nikoli však měnit. Předmětem meziinstitucionální dohody je stanovení rozpočtových priorit EU na střednědobé období a nastavení výdajových stropů pro kaţdou z těchto priorit na jednotlivé roky. Za jeden z hlavních cílů těchto plánů lze povaţovat udrţení rozpočtové disciplíny EU a kontrolu rozpočtových výdajů. V průběhu daného období finanční perspektivy se kaţdoroční výdaje odpovídajícím způsobem upravují, např. na základě aktuálních ekonomických údajů. V průběhu osmdesátých let docházelo k prohlubování politické a institucionální nestability v oblasti financování činnosti Společenství a ke stále rostoucím tlakům na rozpočet Společenství. Najít politickou shodu mezi členskými státy při kaţdoročním schvalování rozpočtu bylo stále obtíţnější, potíţe vycházely jak z nadměrných poţadavků na výdajové straně rozpočtu, tak z nedostatků prostředků na příjmové straně rozpočtu. Zejména díky tehdejšímu rigidnímu systému SZP neustále rostl objem zemědělské produkce vyprodukované v členských státech a z toho vyplýval i stále větší tlak na financování jejich vývozů do třetích zemí. Navíc klesaly světové ceny zemědělské produkce, vývozy agrární produkce za hranice Společenství proto vyţadovaly stále více finančních prostředků. Na příjmové straně rozpočtu se současně vyskytly také potíţe a původní zdroje příjmů rozpočtu nestačily pokrývat stále rostoucí finanční poţadavky komunitárních politik. Všechny příjmové poloţky společného rozpočtu rostly pomaleji, neţ-li vykazoval růst HNP, v důsledku rostoucí soběstačnosti Společenství klesal objem dovozů zemědělského zboţí ze třetích zemí. Tím klesaly příjmy ze zemědělských dávek a sniţoval se i základ pro výpočet DPH. V důsledku mezinárodních obchodních jednání a rostoucí liberalizaci mezinárodního obchodu se Společenství zavázalo sníţit společná dovozní cla, coţ vedlo k poklesu příjmů evropské pokladny z vybraných cel na hranicích ES při dovozech z třetích zemí. V souvislosti s budováním jednotného vnitřního trhu byly zakladatelské smlouvy Společenství revidovány Jednotným evropským aktem podepsaným roku 1986. Komise v této souvislosti zároveň navrhla komplexní reformu evropského rozpočtu. Na začátku července 1988 vstoupila v platnost první pětiletá finanční perspektiva Společenství, jejímţ cílem byla zejména stabilizace financí společného rozpočtu. Tato finanční perspektiva byla pětiletá, a vztahovala se k období 1988 aţ 1992. Cílem bylo zejména podpořit politiku hospodářské a sociální soudrţnosti Společenství. Zahrnovala
17
v sobě opatření tzv. Delorsova balíčku I9, coţ na výdajové straně rozpočtu představovalo reformu SZP a postupné sniţování podílu výdajů plynoucích na zemědělskou politiku Společenství. Zároveň měly být v tomto období zvýšeny výdaje na podporu hospodářsky slabších regionů a oblastí procházejícím ekonomickou restrukturalizací. Podíl výdajů na strukturální politiky na celkových výdajích rozpočtu vzrostl v letech 1988 aţ 1992 ze 17 % na 27 %. Ke změně došlo také v oblasti příjmů rozpočtu. Touto změnou mělo být dosaţeno stabilizace rozpočtu Společenství. Změna spočívala v zavedení dalšího vlastního zdroje Společenství, zdroje financování rozpočtu. V roce 1988 se dalším vlastním zdrojem stal HNP. Tento vlastní zdroj dal moţnost vyrovnávat nedostatečné příjmy rozpočtu Společenství a v podstatě problémy naplnění příjmové stránky rozpočtu ukončil. Kaţdý členský stát se na tomto zdroji podílel do pevně stanovené výše vztaţené k HNP. Druhá finanční perspektiva schválená na zasedání v Edinburku v prosinci 1992 pokrývala období 1993-1999. Tato dohoda o finančním výhledu stanovila, oproti původnímu návrhu Komise ve výši 1,37 % HNP, strop rozpočtu ve výši 1,27 % HNP. Zpomalení výdajů bylo způsobeno zejména opětovným sniţováním výdajů na SZP, a dále také zachováním britské úlevy z roku 198410. Schválená finanční perspektiva obsahovala, jako reakci na revizi Smluv Maastrichtskou smlouvou zakotvující harmonogram vytváření hospodářské a měnové unie (podepsaná zástupci členských států v únoru 1992), také nárůst výdajů na regionální a strukturální politiku. V rámci finanční perspektivy byly hospodářsky slabším členským státům EU poskytnuty finanční prostředky (Kohezní fond), které měly přispět k jejich hospodářské konvergenci a měly jim napomoci v přípravách na budoucí zavedení jednotné evropské měny euro. Finanční perspektiva na léta 2000 aţ 2006 byla obsaţena ve finanční části Agendy 200011 předloţené Komisí v červenci 1997. Byla schválena na berlínském summitu Rady v březnu 1999. Tuto finanční perspektivu lze charakterizovat a) rozšířením financování zemědělství o politiku rozvoje venkova a o nový předvstupní nástroj pro zemědělství (SAPARD) pro kandidátské země EU,
9
Návrh Komise, který měl umoţnit hladké vytváření vnitřního trhu a udrţení hospodářské sociální koheze ve všech členských státech. 10 Sleva z poplatků do rozpočtu Společenství vyjednaná tehdejší britskou ministerskou předsedkyní Margaret Thatcherovou při výpočtu příspěvku Spojeného království a tím i ostatních členských států do rozpočtu Společenství (dnes tzv. oprava poskytovaná Spojenému království z důvodu rozpočtových nevyváţeností). 11 Agenda 2000 - pro silnější a širší Unii.
18
b) důrazem na vyšší koncentraci a efektivitu vynaloţených prostředků v oblasti strukturální a regionální politiky, a to sníţením počtu cílů (z původních sedmi na tři) a zavedením nového (předvstupního) nástroje pro spolufinancování projektů v oblasti ţivotního prostředí a infrastruktury (ISPA), a c) neměnností předvstupních prostředků, a to bez ohledu na počet kandidátských zemí, strop výdajů na sedmileté období byl stanoven ve výši 1,27 % hrubého národního důchodu. Česká republika přistoupila k EU dne 1. května 2004. Na zasedání Rady v Bruselu ve dnech 16. a 17. června 2005 (předsednictví Lucemburska) nebylo dosaţeno dohody jednotlivých členských států o finanční perspektivě na léta 2007 aţ 2013. Za příčinu je moţné označit jak neshody v otázce výše finančních prostředků, tak zejména odlišný pohled na priority financování jednotlivých oblastí. Velmi zjednodušeně je tento spor moţné definovat jako při mezi odstraněním britské úlevy z poplatků do unijního rozpočtu a reformou SZP. V souladu s výzvou Rady určilo Spojené království jako jednu z hlavních priorit svého předsednictví (druhá polovina roku 2005) diskusi o směřování EU. V průběhu prvních pěti měsíců tohoto předsednictví proběhla bilaterální jednání o finanční perspektivě EU na léta 2007 aţ 2013 se všemi členskými státy EU. Tato jednání na úrovni členských států gradovala v průběhu listopadu, kdy se členské státy měly vyjádřit ke klíčovým otázkám budoucí finanční perspektivy. Jednalo se například o zvýšení prostředků na posílení konkurenceschopnosti EU, globalizační vyrovnávací fond (jeho cílem by bylo tlumení negativních dopadů globalizace na pracovní místa v EU) a posílení reformy SZP přesunem prostředků z přímých plateb do podpory venkovského rozvoje. Britské předsednictví deklarovalo, ţe při svém zpracování návrhu finanční perspektivy bude vycházet z pozic členských států tak, aby vznikl co nejširší prostor pro dosaţení shody. Dne 5. prosince 2005 Spojené království předloţilo návrh finanční perspektivy na léta 2007 aţ 2013, který vycházel z návrhu lucemburského předsednictví a operoval s celkovými rozpočtovými prostředky ve výši 847 miliard eur (1,03 % HNP). Nové členské státy by na základě návrhu dostaly o 14 miliard eur méně na politiku soudrţnosti oproti lucemburskému návrhu (Česká republika přibliţně 2 miliardy eur). Spojené království poukázalo na to, ţe její návrh novým členským státům peníze na politiku soudrţnosti ve skutečnosti nevezme, neboť na základě dlouholetých zkušeností členské
19
státy EU nebyly nikdy schopny vyčerpat srovnatelný objem finančních prostředků z rozpočtu EU, které jsou vyčleněny na politiku soudrţnosti. Návrh také sníţil hranici národního spolufinancování unijních projektů z 20 % na 15 % uznatelných nákladů projektu. V oblasti britské slevy bylo navrţeno její sníţení, které by během sedmiletého rozpočtového období dosáhlo přibliţně 8 miliard eur (lucemburské předsednictví navrhovalo sníţení o 17 miliard). Nové úlevy pro odvody do rozpočtu EU se mělo dočkat také Nizozemsko, jehoţ pozice největšího čistého přispěvatele v přepočtu na jednoho obyvatele by se tak zmírnila. Spojené království také navrhlo revizi společného rozpočtu EU, která by měla být zahájena na základě návrhu Komise v roce 2008, v praxi by měla být realizována aţ po roce 2013. Britský návrh z 5. prosince 2005 byl však většinou členských států EU odmítnut, a to zejména ze strany Francie, Polska, Maďarska či Litvy (návrh není solidární se situací v nových členských státech EU). Vstřícnější postoj k britskému návrhu zaujaly vlády České republiky, Slovenska a Slovinska, které jej shodně označily za základ pro další jednání o finanční perspektivě. Nizozemská vláda se v opatrné podpoře britského návrhu ocitla osamocena. Britský návrh z 5. prosince 2005 také důrazně odmítl předseda Komise José Manuel Barroso, který návrh označil za minimalistický, neboť neodráţí realitu rozšířené EU a neusiluje o posílení postavení EU v globální konkurenci. Barroso také vyzval Spojené království a ostatní členské státy, aby při svých jednáních o finanční perspektivě vzaly na vědomí pozici Evropského parlamentu, který s finanční perspektivou většinou svých členů vyjadřuje souhlas. Spojené království předloţilo revidovaný návrh finanční perspektivy na léta 2007 aţ 2013 před summitem Rady konaným ve dnech 15. a 16. prosince 2006. Jednání nakonec skončila přijetím kompromisu a finanční perspektiva na léta 2007 aţ 2013 byla přijata. Dne 17. května 2006 pak Evropský parlament tento sedmiletý rozpočet EU na léta 2007 aţ 2013 definitivně schválil. Největší část unijního rozpočtu bude směřovat na podporu chudých regionů a do zemědělství. Schválená finanční perspektiva má otevřít novým členským státům, včetně České republiky a Slovenska, cestu k podstatně vyšším příspěvkům ze společné pokladny. Do České republiky by mohl v těchto letech proudit čistý příjem aţ 93 miliard Kč ročně.
20
2. Vlastní zdroje Společenství Vývoj vlastních zdrojů Společenství byl přímo závislý na politických rozhodnutích, kterými byla určována další cesta „spojené Evropy―. Těmito rozhodnutími byly v rámci tzv. evropské politické spolupráce zejména stanovovány cíle (i dílčí) a termíny jejich dosaţení a také postupy, na kterých se politická reprezentace členských států Společenství v průběhu let dohodla12. Na politickou spolupráci měly velký vliv také zvyklosti, jeţ mezi sebou členské státy postupně zavedly. Hlavním cílem Evropských společenství a evropské politické spolupráce bylo společně přispívat k dosaţení konkrétního pokroku na cestě k EU.
2.1 Platné právní předpisy Společenství Problematika vlastních zdrojů Společenství je v současné době upravena právními předpisy přijatými Radou a Komisí. Základním právním předpisem v této oblasti je rozhodnutí Rady ze dne 29. září 2000, o systému vlastních zdrojů Evropských společenství 2000/597/ES, Euratom (dále jen „rozhodnutí Rady 597―). Vzhledem k poţadavku na zajištění dostatečných zdrojů pro řádný rozvoj politik Společenství při dodrţení přísné rozpočtové kázně se Rada usnesla, ţe systém vlastních zdrojů Společenství by měl být spravedlivý, průhledný, hospodárný a jednoduchý a měl by být zaloţen na kritériích, která nejlépe vystihují schopnost kaţdého členského státu přispívat13. Za další důvody přijetí tohoto rozhodnutí lze označit zejména moţnost vyuţití kvalitativně lepších účetních údajů14, nebo moţnost úpravy výše částek, které si členské státy ponechávají na pokrytí nákladů spojených s výběrem takzvaných tradičních vlastních zdrojů odváděných do rozpočtu EU. Rozhodnutí Rady 59715 vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2002. Pro úplnost bych chtěl doplnit, ţe Rada v Lucemburku dne 7. června 2007 přijala nové rozhodnutí o systému vlastních zdrojů, 2007/436/ES, Euratom16 (dále jen „rozhodnutí
12
Postupy dohodnuté členskými státy a uvedené ve zprávách z Lucemburku (1970), z Kodaně (1973), z Londýna (1981), či ve Slavnostním prohlášení o Evropské unii (1983). 13 Usnesení Rady přijaté na zasedání v Berlíně ve dnech 24. aţ 25. března 1999. 14 Zlepšení kvality měření údajů národních účtů mělo být dosaţeno pouţitím Evropského systému integrovaných hospodářských účtů (ESA 95) v souladu s nařízením Rady (ES) č. 2223/96. 15 Úřední věstník L 253, 7.10.2000. 16 Úřední věstník L 163, 23.6.2007.
21
Rady 436―), které s účinkem od 1. ledna 2007 zrušuje rozhodnutí Rady 597. Podle článku 11 prvně uvedeného rozhodnutí Rady vstupuje toto rozhodnutí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po obdrţení posledního oznámení členského státu generálnímu tajemníku Rady o dokončení postupu nezbytného pro přijetí tohoto rozhodnutí v souladu s jeho ústavními pravidly. Rozhodnutí Rady 436 vstoupilo v platnost dne 1. března 2009. Předpisem, kterým se provádí výše uvedené rozhodnutí Rady, je nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 200017 (dále jen „nařízení Rady 1150―). Také zde je moţné uvést krátce důvody pro jeho přijetí. Šlo zejména o nutnost provést pro opakované a podstatné změny původního prováděcího nařízení (nařízení Rady č. 1552/89 ze dne 29. května 1989) z důvodu jasnosti a účelnosti novou kodifikaci, ve které by byly stanoveny jak co nejlepší podmínky dostupnosti vlastních zdrojů pro Společenství, tak i způsoby, kterými členské státy poskytují Komisi tyto zdroje přidělené Společenství. Nařízení Rady 115018 vstoupilo v platnost dne 31. května 2000. Pro zajištění řádného chodu Společenství, finančního zabezpečení všech jeho aktuálních i budoucích potřeb, musí EU také disponovat relevantními informacemi o vlastních zdrojích umoţňujícími Komisi navrhnout rozpočet EU. Některé z těchto informací zasílají členské státy Komisi v souladu s ustanoveními rozhodnutí Komise ze dne 20. března 1997 o postupech, jimiţ členské státy předávají Komisi informace v rámci systému vlastních zdrojů Společenství 97/245/ES, Euratom (dále jen „rozhodnutí Komise 245―). Rozhodnutí Komise, které bylo jiţ dvakrát novelizováno, začalo být členskými státy aplikováno v dubnu 1997. Jeho další změna je podle sdělení Komise plánována na rok 2009, s moţným uplatňováním této změny členskými státy od července 2009. Další právní předpisy Společenství týkající se ochrany finančních zájmů či kontrolní oblasti jsem zařadil do části 6. „Kontrolní činnost―.
2.2. Dělení vlastních zdrojů Společenství Společenstvím jsou přidělovány vlastní zdroje v souladu s pravidly stanovenými v rozhodnutí Rady 597, aby bylo v souladu s článkem 269 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství19 (dále jen „Smlouva o ES―) a s článkem 173 Smlouvy o ESAE zajištěno
17
Toto nařízení bylo novelizováno nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2028/2004 ze dne 16. listopadu 2004. 18 Úřední věstník L 130, 31.5.2000. 19 Smlouva o EHS, ve znění novely provedené Amsterodamskou smlouvou (zasedání Rady v Amsterodamu ve dnech 16. a 17. června 1997), resp. novel dalších (např. Niceská smlouva podepsaná 26. února 2001).
22
financování rozpočtu EU. Rozpočet EU, bez dotčení jiných příjmů, je plně financován z vlastních zdrojů Společenství. Podle článku 2 odst. 1 rozhodnutí Rady 597 tvoří vlastní zdroje zahrnuté do rozpočtu EU tyto příjmy a) dávky, prémie, doplňkové nebo vyrovnávací částky, dodatkové částky nebo poloţky a další poplatky, současné i budoucí, zavedené orgány Společenství v obchodě se třetími zeměmi v rámci společné zemědělské politiky a dávky a další poplatky stanovené v rámci společné organizace trhu s cukrem, b) cla stanovená ve společném celním sazebníku a další cla, současná i budoucí, zavedená orgány Společenství v obchodě se třetími zeměmi a cla na výrobky spadající do působnosti Smlouvy o zaloţení ESUO. Tyto dva vlastní zdroje tvořily původní základní pilíř příjmové stránky rozpočtu Společenství a jsou skutečnými vlastními příjmy EU zaloţenými na faktu, ţe EU je vnitřním trhem jednotně uplatňujícím cla jen ve vztahu k třetím zemím a provádí společnou zemědělskou politiku. Členské země tyto zdroje pouze vybírají a, po odečtení 25 % ponechaných na úhradu nákladů spojených s jejich výběrem, je následně odvádějí do rozpočtu EU. V souvislosti s rozšířením oblasti rozpočtových příjmů o další vlastní zdroje se tyto původní zdroje začaly nazývat tradiční vlastní zdroje. Na tomto místě musím opětovně připomenout, dnes jiţ platné, rozhodnutí Rady 436. V souvislosti s prováděním dohod uzavřených během Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání se Rada na zasedání v Bruselu ve dnech 15. a 16. prosince 2005 mimo jiné usnesla na tom, ţe v právu EU jiţ neexistuje ţádný významný rozdíl mezi zemědělskými poplatky a cly. Proto je vhodné, aby byl tento rozdíl odstraněn i v oblasti rozpočtu EU. Reakcí na toto usnesení je pak znění článku 2 tohoto rozhodnutí, kde jsou za příjmy tvořící vlastní zdroje souhrnného rozpočtu EU společně uvedeny jak cla, tak i dávky a poplatky stanovené v rámci společné organizace trhu s cukrem20. Dalším vlastním zdrojem je příjem z pouţití jednotné sazby pro všechny členské státy na harmonizovaný vyměřovací základ DPH, který se určuje podle pravidel Společenství.
20
Článek 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí Rady 436 stanoví, ţe vlastní zdroje souhrnného rozpočtu EU (příjmy) tvoří dávky, prémie, doplňkové nebo vyrovnávací částky, dodatkové částky nebo poloţky, cla stanovená ve společném celním sazebníku a další poplatky, současné i budoucí, zavedené orgány Společenství v obchodě se třetími zeměmi a cla na výrobky spadající do působnosti Smlouvy o zaloţení ESUO, která pozbyla platnosti, jakoţ i dávky a další poplatky stanovené v rámci společné organizace trhu s cukrem.
23
Vyměřovací základ pro tyto účely nepřesahuje 50 % HNP kaţdého členského státu, přičemţ se pro účely rozhodnutí Rady 597 HNP rozumí hrubý národní důchod za rok v trţních cenách stanovený Komisí při pouţití ESA 9514. Poslední vlastním zdrojem (co do výčtu) je příjem z pouţití sazby, která se určí v rámci rozpočtového procesu s ohledem na celkovou výši ostatních příjmů, na součet HNP všech členských států, a tato sazba se pouţije na HNP kaţdého členského státu. Zdroje dle DPH a HNP, na rozdíl od tradičních vlastních zdrojů, jsou hrazeny z národních rozpočtů členských států. DPH a HNP vytvářejí pouze základnu, ze které se výše těchto zdrojů stanoví. Vzhledem ke skutečnosti, ţe tyto dva posledně zmíněné vlastní zdroje nejsou pro moji práci důleţité, uvádím ve své práci bliţší údaje či další podrobnosti týkající se těchto veličin pouze pro dokreslení a okrajově. V právních předpisech Společenství tohoto typu, které se týkají úpravy finančních vztahů v návaznosti na rozpočet, je také uváděn odkaz na moţnou budoucí úpravu. Proto nepřekvapí, ţe i v tomto rozhodnutí jsou jako moţné další příjmy zahrnuté (pro futuro) do rozpočtu EU uvedeny příjmy z jakýchkoliv nových daní a poplatků zavedených v rámci některé společné politiky v souladu se Smlouvou o ES nebo Smlouvou o ESAE. Za velký úspěch vyjednávání mezi Radou a Komisí na jedné straně, a členskými státy na straně druhé, musím označit zvýšení částky tradičních vlastních zdrojů, které si členské státy mohou ponechat na pokrytí nákladů spojených s jejich výběrem. Tato částka ponechávaná jednotlivým členským státům, stanovená původně ve výši 10 %21, byla rozhodnutím Rady 597 zvýšena na 25 %. Podmínkou bylo, ţe toto zvýšení mohlo být uplatněno pouze na ty tradiční vlastní zdroje, které budou stanoveny (vyměřeny, zaúčtovány) po 31. prosinci 2000. Je nutné také zmínit, ţe všechna rozhodnutí Rady, týkající se vlastních zdrojů a rozpočtu Společenství, stanovovala postup v případě tzv. rozpočtového provizoria. V případě, ţe by na začátku rozpočtového roku nebyl rozpočet přijat, byly by, aţ na výjimky (např. rezervy na úvěry či záruky za úvěry a rezervu na pomoc třetím zemím při mimořádných událostech), pouţity aţ do vstupu nových sazeb v platnost předchozí jednotná sazba DPH a sazba pro HNP členských států.
21
Výše poměrné části tradičních vlastních zdrojů (10 %) ponechávané členským státům na krytí nákladů spojených s výběrem těchto zdrojů byla stanovena jiţ v článku 5 rozhodnutí Rady ze 7. května 1985, o systému vlastních zdrojů Společenství (85/257/EHS, Euratom).
24
2.3 Instituce odpovědné za správu vlastních zdrojů Společenství v ČR Právní předpisy Společenství upravující systém vlastních zdrojů se staly pro Českou republiku závaznými podle článku 2 Aktu o přistoupení nových členských států včetně České republiky k EU22 (dále jen „Akt o přistoupení―), podle kterého ode dne přistoupení se ustanovení původních smluv a aktů přijatých orgány Společenství stávají závaznými pro nové členské státy. Závazek České republiky hradit vlastní zdroje Společenství do rozpočtu EU (stejně jako shodný závazek všech členských států) tak vyplývá přímo z primární legislativy Společenství. Konkrétní výše tohoto závazku na daný rozpočtový rok je odsouhlasena v rámci rozpočtového procesu EU. Neustálá snaha o zlepšení průhlednosti systému vlastních zdrojů je úzce spojena s poţadavky rozpočtového orgánu, Rady a Evropského parlamentu, na poskytování více informací, nejen co do objemu, ale zejména ve vztahu k jejich kvalitě. Tyto poţadavky se musí nutně odráţet i v právních předpisech Společenství a směřují tak zprostředkovaně k národnímu právu členského státu. Jako klasickou ukázku poţadavku tohoto typu, soulad a propojení práva Společenství a národního práva, mohu uvést odkaz na ustanovení rozhodnutí Rady 597 stanovující, ţe členské státy vybírají (tradiční) vlastní zdroje Společenství v souladu se svými správními a právními předpisy, které však musí být případně upraveny tak, aby zcela splňovaly poţadavky stanovené v právních předpisech Společenství. Tomu pak koresponduje povinnost Komise, která pravidelně prověřuje vnitrostátní právní předpisy, které jí sdělí členské státy, a v případě zjištěných odchylek oznamuje členským státům úpravy, které povaţuje za nezbytné k dosaţení souladu s právní úpravou Společenství. O výsledcích těchto prověrek podává Komise zprávy Radě i Parlamentu. Tyto poţadavky na zlepšení funkce celého systému vlastních zdrojů vytváří samozřejmě tlak na instituce, které jsou podle národních právních předpisů určeny za instituce spravující pro a ve prospěch EU vlastní zdroje. Zákon č. 479/2003 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, vytvořil legislativní podmínky umoţňující odvod finančních prostředků vlastních zdrojů Společenství na účet Komise. Jedná se o to, ţe příjmem státního rozpočtu 22
Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichţ je zaloţena Evropská unie.
25
jsou pouze výnosy z podílu na clech ponechávaného členským státům. Clo z celního dluhu vzniklého po vstupu České republiky do EU je vybíráno na oddělený mimorozpočtový účet, který je součástí souhrnného účtu státní pokladny. Co se týká úhrady finančních prostředků vlastních zdrojů podle DPH a HNP, je tato částka rozpočtována jako výdaj státního rozpočtu (kapitola Všeobecná pokladní správa). Odvod těchto vlastních zdrojů lze v předepsané výši provádět i v případě, ţe nedošlo ke schválení státního rozpočtu na příslušný rozpočtový rok. Finanční prostředky na odvod těchto vlastních zdrojů lze získat rovněţ přijetím úvěru nebo prodejem státních dluhopisů, pokud je ve státním rozpočtu přechodný nesoulad mezi výší rozpočtovaných příjmů a výdajů (jednalo by se zejména o úhrady plateb ve prospěch EU na počátku roku). Co se týká tradičních vlastních zdrojů, je zřejmé, ţe v dělení jejich správy se musí zákonitě odráţet působnost příslušných organizací. Krátce bych chtěl popsat instituce a jejich odpovědnost za zajištění jednotlivých oblastí vlastních zdrojů Společenství. Co se týká vlastních zdrojů z DPH a HNP, je tato odpovědnost rozdělena mezi odborné útvary ministerstva financí23 (dále jen „MF―). Podle této dělby, na základě působností jednotlivých útvarů MF, a) odbor 55 zajišťuje (v návaznosti na Organizační řád MF) provádění odvodů finančních prostředků vlastních zdrojů ES dle DPH a HNP do rozpočtu EU a plnění oznamovacích povinností, koordinuje činnosti související s problematikou vlastních zdrojů a je současně odpovědným pracovištěm za oblast vlastních zdrojů ES ve vztahu ke Komisi, b) odbor 25 odpovídá za výpočet a následné zpracování výkazu o harmonizovaném základu pro odvod dle DPH v návaznosti na předpisy Společenství a za zpracování komentářů k případným připomínkám ze strany Komise (generální ředitelství Rozpočet - DG Budget) vyjma činností, které spadají do působnosti jiných útvarů MF nebo jsou v gesci Českého statistického úřadu, c) odbor 18 odpovídá za harmonizaci národní legislativy s právem Společenství, za stanovení platných daňových sazeb k jednotlivým poloţkám standardní klasifikace produkce, a za informace, které souvisejí s úpravou daňových sazeb ve sledovaném období, d) odbor 31 odpovídá za stanovení oficiálních odhadů HNP, který je vyměřovacím základem pro odvod dle HNP za rok probíhající a budoucí,
23
Vnitřní manuál pro řízení vlastních zdrojů Evropských společenství (verze platná od 1.1.2007).
26
e) odbor 11 zajišťuje rozpočtování finančních prostředků na úhradu odvodů vlastních zdrojů Společenství ve všeobecné pokladní správě státního rozpočtu na příslušný rozpočtový rok, jejich uvolňování a provádění potřebných plateb u České národní banky (dále jen „ČNB―), f) odbor 47 odpovídá za vývoj Automatizovaného daňového informačního systému (ADIS), který poskytuje údaje o vybrané DPH. Vybraná daň je výchozím údajem pro stanovení skutečné výše vyměřovacího základu DPH za příslušný rok. Jiţ jsem upozornil na skutečnost, ţe kromě MF je další institucí odpovědnou za zajištění vlastních zdrojů Český statistický úřad. Jeden z jeho odborů, odbor ročních národních účtů, odpovídá za údaje o skutečném vývoji HNP za předcházející období a jejich předkládání Komisi, zajišťuje výpočet váţeného aritmetického průměru daňových sazeb pro stanovení vyměřovacího základu vlastního zdroje z DPH a činnosti s tímto výpočtem související. Pro oblast tradičních vlastních zdrojů jsou v České republice odpovědnými institucemi Generální ředitelství cel (dále jen „GŘC―) a Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „Fond―). GŘC odpovídá zejména za vyměřování, vybírání, převod podílu cel na účet vedený u ČNB na jméno Komise, jejich kontrolu a evidenci, včetně vedení evidencí A a B za oblast cel a plnění příslušných informačních povinností vůči útvarům Komise. Fond pak především odpovídá za vyměřování, vybírání, převod podílu dávek z výroby cukru (dále jen „dávky z cukru―) na účet Komise24, jejich kontrolu a evidenci, včetně vedení evidence A a B za oblast dávek z výroby cukru a plnění příslušných informačních povinností vůči Komisi. Pro úplnost bych chtěl také zmínit roli ČNB, která vede účty Komise, jak v národní měně (Kč), tak i v eurech, otevřené na základě smluv uzavřených mezi ČNB a Evropskými společenstvími zastoupenými Komisí, zajišťuje převod prostředků vlastních zdrojů Společenství na účet Komise v Kč dle dispozic MF, resp. GŘC a převody z tohoto účtu na účet Komise vedený v eurech, či převody z tohoto účtu na další účty podle dispozic Komise.
24
Podíl ve výši 75 % z vybraných dávek z výroby cukru převádí Fond na účet Komise. Zbývající část těchto dávek (25 %) je příjmem Fondu. Tento příjem patří, pod le ustanovení § 6a odst. 1 písm. h) zákona č. 256/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mezi finanční zdroje Fondu.
27
2.4 Subjekty vztahů v oblasti vlastních zdrojů Společenství Členské státy podle dotčených ustanovení jiţ zmíněných právních předpisů Společenství zodpovídají zejména za výběr a odvod tradičních vlastních zdrojů do rozpočtu EU, výpočet harmonizovaného základu pro DPH a HNP, úhradu odvodů vlastních zdrojů zaloţených na DPH a hrubém národním důchodu, souladu národní legislativy s právem Společenství, či zpracování všech poţadovaných hlášení v oblasti vlastních zdrojů a jejich včasné předloţení Komisi. Tyto právní předpisy Společenství, včetně těch upravujících problematiku ochrany finančních zájmů či činnosti kontrolní, upravují práva a povinnosti jednotlivých stran. Těmito stranami jsou jak členské státy, tak i orgány EU. Jak z výše uvedených skutečností vyplývá, tyto právní předpisy se netýkají vztahů mezi dalšími subjekty, tedy vztahů mezi orgány členského státu a hospodářskými subjekty např. dováţejícími zboţí ze třetích zemí. Jedná se výsostně o vztah mezi orgány EU a členskými státy, v otázce odpovědnosti za vlastní zdroje diametrálně odlišný od podobného vztahu mezi příslušnými orgány členského státu odpovědnými za (např.) tradiční vlastní zdroj (cla) a hospodářským subjektem, kterému je při dovozu zboţí ze zemí mimo EU případně tato dávka, clo, předepsána. Problematika tohoto tradičního vlastního zdroje, cla, spadá obsahem do následující kapitoly, proto v této části jiţ ţádné další podrobnosti neuvedu.
28
3. Tradiční vlastní zdroj – clo Jak jsem jiţ v předcházející části zmínil, budu se v této kapitole věnovat zejména těm právním předpisům, které na úrovni EU i úrovni národní upravují pojednávanou problematiku. V souladu se zaměřením diplomové práce na oblast správy tradičních vlastních zdrojů se zaměřím výhradně na ten tradiční vlastní zdroj, který spravují celní orgány České republiky. K celkovému pochopení i vysvětlení procesů a postupů aplikovaných celními orgány je nutné v této části také zmínit výjimky, které Česká republika uplatňovala a při splnění podmínek stále uplatňuje i po přistoupení k EU. Dále je třeba v souvislosti se vznikem nároku Společenství na částky cel popsat jejich základní dělení pro účely zápisu na účty, včetně stanovení rozhodných okamţiků při řízeních o částkách cel prováděných celními orgány České republiky v souladu s vnitřními akty řízení vydávanými GŘC.
3.1 Celní předpisy Společenství Základním právním předpisem Společenství pro oblast celnictví je nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství25 (dále jen „celní kodex―). Tento právní předpis byl několikrát změněn, a to jak nařízeními Evropského parlamentu a Rady, tak také na základě Smluv o přistoupení nových členských států, naposledy Smlouvou o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska26. K provádění ustanovení celního kodexu bylo Komisí vydáno nařízení (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí celní kodex27 (dále jen „prováděcí nařízení―). Toto prováděcí nařízení bylo mnohokrát novelizováno, kromě nařízení vydaných Komisí to byly, shodně s výše zmíněným právním předpisem Společenství, změny vyvolané přijatými smlouvami o přistoupení dalších států.
25
Úřední věstník L 302, 19.10.1992. Smlouva mezi Belgickým královstvím, Českou republikou, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Estonskou republikou, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Polskou republikou, Portugalskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Bulharskou republikou a Rumunskem o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii (Úřední věstník L 157, 21.6.2005). 27 Úřední věstník L 253, 11.10.1993. 26
29
Ustanovení těchto dvou právních norem Společenství se pouţívala ode dne 1. ledna 199428. Obě nařízení patří k právním předpisům závazným v celém rozsahu a přímo pouţitelným ve všech členských státech. Přehled celních předpisů Společenství (rozhodnutí či nařízení Rady, Evropského parlamentu či Komise) by byl velmi obsáhlý, zřejmě jen uvedení jejich názvů by co do počtu stran přesáhlo rozsah této diplomové práce. Proto dále uvedu jiţ jen dva další, a to nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla29, které bylo naposledy pozměněné nařízením Rady (ES) č. 274/2008 ze dne 17. března 2008, a nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku30, naposledy pozměněného nařízením Rady (ES) č. 275/2008 ze dne 17. března 2008. Přijetí celního kodexu bylo podmíněno především tím, ţe bylo v zájmu jak hospodářských subjektů Společenství, tak i celních správ, shromáţdit celní předpisy, které byly do té doby zpracovány ve velkém počtu nařízení a směrnic Společenství, do jediného kodexu, přičemţ tento krok měl zásadní význam pro vnitřní trh Společenství. Celní kodex původní celní předpisy jen nepřejímal, ale tyto předpisy byly za účelem jejich sladění, zjednodušení i zaplnění některých mezer také pozměněny. Dalším důvodem přijetí byla potřeba zapracovat také obecná pravidla a postupy pro zajištění uplatnění sazebních a ostatních opatření zaváděných na úrovni Společenství v rámci obchodu se zboţím mezi Společenstvím a třetími zeměmi, včetně opatření v oblasti zemědělské a obchodní politiky. Mezi základní ustanovení celního kodexu patří vymezení celního území Společenství31, na němţ se celní předpisy Společenství jednotné pouţívají. Z tohoto pravidla pak celní kodex určuje dvě výjimky. První směřuje k vyloučení aplikace celních předpisů na celním území Společenství, je-li tak stanoveno mezinárodní úmluvou, nebo zvyklostmi, resp. autonomními opatřeními Společenství. Druhá výjimka jde opačným směrem a určuje, ţe tyto celní předpisy lze však pouţít i mimo celní území, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva či zvláštní předpisy. V článku 4 celního kodexu jsou uvedeny definice pojmů důleţitých pro tento právní předpis. V bodu 9 je uvedeno, ţe celním dluhem se rozumí povinnost osoby zaplatit dovozní clo (nebo vývozní clo32), které je uplatňováno pro určité zboţí podle platných 28
Článek 253 celního kodex, článek 915 prováděcího nařízení. Úřední věstník L 105, 23.4.1983. 30 Úřední věstník L 256, 7.9.1987. 31 Článek 3 celního kodexu. 32 Vývozní clo vybírané při vývozu zboţí není právními předpisy Společenství stanoveno. 29
30
předpisů Společenství. Definice dovozního cla je uvedena v bodu 10 tohoto článku. Pro účely celního kodexu se jím rozumějí clo a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při dovozu zboţí, a dále dovozní poplatky zavedené v rámci SZP nebo v rámci zvláštních reţimů pro některé druhy zboţí vzniklého zpracováním zemědělských produktů. V hlavě VII kapitole II celního kodexu jsou uvedeny situace, za kterých celní dluh vzniká. Pro účely mé diplomové práce bude dostačující obecný odkaz na články 201 aţ 205 celního kodexu, a dále články 214 aţ 216 celního kodexu. Tyto články stanoví okamţik vzniku celního dluhu, osobu dluţníka či dluţníků, resp. obsahují ustanovení o aplikaci podkladů pro vyměřování cel pro určité zboţí v relaci k okamţiku vzniku celního dluhu, o určení místa, kde celní dluh vznikl, nebo o vzniku celního dluhu v případě tzv. „non draw-back―33. K některým z těchto článků se samozřejmě v dalších částech této práce budu vracet. Základním a klasickým důvodem vzniku celního dluhu je dovoz zboţí ze třetích zemí, na které je deklarantem34 podáno celní prohlášení35. Pokud přijetím celního prohlášení vznikne celní dluh, nesmí podle článku 74 celního kodexu být zboţí, na které se celní prohlášení vztahuje propuštěno, dokud není celní dluh splněn nebo zajištěn. Splněním celního dluhu se rozumí jeho úhrada. Problematika zajištění celního dluhu je upravena v článcích 189 aţ 200 celního kodexu, a také v národním právu. Zajištěním celního dluhu se ve smyslu těchto článků rozumí zajištění částky dovozního cla dluţné ze zákona, nikoliv zajištění např. daní vybíraných v souvislosti s dovozem zboţí. Národní právní úprava zajištěním celního dluhu rozumí celkovou dluţnou částku cla a daní vybíraných v souvislosti s dovozem zboţí36. Za důleţité je třeba označit znění článku 189 odst. 1 celního kodexu, podle něhoţ při povinném poskytnutí jistoty k zajištění úhrady celního dluhu ji musí poskytnout dluţník nebo osoba, která by se jím mohla stát, popř., na základě povolení celních orgánů, také osoba odlišná od osob prvně jmenovaných (dále jen „ručitel―). V těchto případech se musí výše jistoty rovnat přesné, resp. celními orgány odhadnuté nejvyšší moţné výši, celního dluhu. 33
Podle článku 216 celního kodexu podléhá zboţí, které není zboţím Společenství, přida né k výrobku zpracovanému v reţimu aktivního zušlechťovacího styku, při dovozu do třetích zemí v rámci uzavřených dohod příslušnému clu. 34 Deklarantem se podle článku 4 bodu 18 celního kodexu rozumí osoby, které činí celní prohlášení vlastním jménem, nebo osoba, jejímţ jménem je celní prohlášení činěno. 35 Celním prohlášením se rozumí úkon, jímţ osoba projevuje předepsanou formou a způsobem vůli, aby bylo zboţí propuštěno do určitého celního reţimu (článek 4 bod 17 celního kodexu). 36 Podle ustanovení § 254 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, se zajištěním celního dluhu se pro účely tohoto zákona rozumí zajištění cla a daní při dovozu zboţí.
31
Celní předpisy obsahují i ustanovení o nepovinném poskytnutí jistoty. I v těchto případech však celní orgány mohou poskytnutí jistoty poţadovat, pokud mají zato, ţe není zaručena jistá úhrada celního dluhu (článek 190 odst. 1 celního kodexu). Výše takto poţadované jistoty nesmí přesahovat výši jistoty při povinném zajištění celního dluhu. Podle článku 199 celního kodexu je uvolnění jistoty (ve prospěch dluţníka) vázáno na zánik celního dluhu, resp. na nemoţnost jeho vzniku v budoucnu.
3.2 Celní předpisy národní Podle celního kodexu se celní předpisy skládají z celního kodexu a z předpisů přijatých k jeho provádění na úrovni Společenství nebo na vnitrostátní úrovni (článek 1 celního kodexu). Platnými předpisy se podle článku 4 bodu 23 celního kodexu rozumějí předpisy Společenství nebo vnitrostátní předpisy. Základní právní normou v oblasti celnictví v České republice je zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon37, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1993. Také tento právní předpis byl opakovaně novelizován, naposledy zákonem č. 136/2008 Sb., ze dne 20. března 2008, kterým se mění zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Účelem i cílem zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon―) je úprava těch právních vztahů v oblasti celnictví, které nejsou upraveny bezprostředně závaznými předpisy Evropských společenství (ustanovení § 1 celního zákona). Jako příklady některých právem Společenství neupravených vztahů v oblasti celnictví mohu uvést např. ustanovení týkající se povinností a oprávnění celníka (hlava třetí celního zákona), vykonávání dohledu (hlava pátá celního zákona), řízení o přidělení celně schváleného určení a provádění následné kontroly (hlava devátá celního zákona), či řešení celních přestupků a deliktů (hlava čtrnáctá celního zákona). V hlavě třinácté celního zákona je kromě jiţ zmíněné problematiky zajištění celního dluhu upraven způsob úhrady celního dluhu, resp. způsob dalších ulehčení plateb cla, ale také institut promlčení práva vymáhat nedoplatek cla a daně. Prováděcím předpisem k celnímu zákonu je vyhláška MF č. 199/2004 Sb., ze dne 13. dubna 2004, kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona a kterou se zrušují některé vyhlášky upravující osvobození od dovozního cla a nepreferenční původ zboţí.
37
Zákon České národní rady ze dne 15. prosince 1992.
32
Tato vyhláška mimo jiné stanoví doplňující náleţitosti celního prohlášení pro celní a daňové účely a vzory záruční listin. Dalším právním předpisem je vyhláška Českého statistického úřadu a MF č. 201/2005 Sb., ze dne 18. května 2005, o statistice vyváţeného a dováţeného zboţí a způsobu sdělování údajů o obchodu mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropských společenství, ve znění vyhlášky č. 563/2006 Sb. Zde obsaţená úprava se týká zejména Intrastatu38. Důleţitou právní normou v oblasti celnictví je samozřejmě zákon č. 185/2004 Sb. ze dne 1. dubna 2004, o Celní správě České republiky, který jako správní úřady v této oblasti stanoví celní orgány, a dále stanoví jejich organizaci a působnost. Správa cla spadá do působnosti všech celních orgánů, tedy do působnosti GŘC, celních ředitelství i celních úřadů. Podle dotčených ustanovení tohoto právního předpisu39 spravují celní orgány cla v rozsahu a způsobem stanoveným právním předpisem upravujícím správu daní, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Předpisem upravujícím správu daní se rozumí zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád―). Podle této právní normy však celní orgány při správě cla postupují pouze v těch případech, pokud výkon jejich působnosti není upraven zvláštními právními předpisy. Těmi je nutné rozumět zejména celní kodex, prováděcí nařízení i celní zákon.
3.3 Smlouva a Akt o přistoupení ČR k EU Celní předpisy Společenství vydané Radou nebo Komisí patří k těm právním normám, které jsou závazné v celém rozsahu a přímo pouţitelné ve všech členských státech. Česká republika se k aplikaci právních předpisů Společenství zavázala dnem, kdy Smlouva mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy EU) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou,
38
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 638/2004 ze dne 31. března 2004, o statistice Společenství obchodu se zboţím mezi členskými státy a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3330/91 (Úřední věstník L 102, 7.4.2004). 39 Ustanovení § 3, 4a 5 zákona č. 185/2004 Sb., ve znění pozdějších pře dpisů.
33
Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k EU, vstoupila v platnost40. Bliţší specifikace práv a povinností pro nové členské státy EU jsou uvedeny v Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichţ je zaloţena EU (dále jen „Akt o přistoupení―). Podle článku 2 Aktu o přistoupení se ode dne přistoupení ustanovení původních smluv a aktů přijatých orgány Společenství a Evropskou centrální bankou přede dnem přistoupení stávají závaznými pro nové členské státy a uplatňují se v těchto státech za podmínek stanovených v uvedených smlouvách a v tomto aktu. V části druhé Aktu o přistoupení jsou formou změn upraveny zakladatelské smlouvy, Smlouva o ES i Smlouva o ESAE, týkající se zejména sloţení a počtu členů (zastupitelů) orgánů EU. Podrobné změny, např. jednacích řádů orgánů EU, jsou uvedeny v části páté. Nedílnou součástí Aktu o přistoupení jsou přílohy, jejich dodatky a protokoly. S ohledem na téma této diplomové práce je nutné za relevantní povaţovat zejména přílohu IV vydanou na základě zmocnění obsaţeného v článku 22 Aktu o přistoupení. V kapitole 5. (Celní unie) jsou ve 14 bodech stanoveny odchylky či výjimky z uplatňování celních předpisů Společenství. Pro tradiční vlastní zdroj, clo, z pohledu výběru, odvádění či vracení částek cel, jsou důleţité body 13 a 14. Bod 13 zní: „13. Postupy týkající se vzniku celního dluhu, jeho zaúčtování a vybrání po propuštění zboţí stanovené v článcích 201 aţ 232 nařízení (EHS) č. 2913/92 a v článcích 859 aţ 876a nařízení (EHS) č. 2454/93 se v případě nových členských států uplatňují s výhradou těchto zvláštních ustanovení: Výběr je uskutečněn za podmínek stanovených právními předpisy Společenství. Pokud však celní dluh vznikl přede dnem přistoupení, uskutečňuje vybrání dotyčný nový členský stát ve vlastní prospěch za podmínek platných v tomto státě.―
40
Tato smlouva vstoupila podle článku 2 odst. 2 v platnost dne 1. května 2004.
34
Bod 14 zní: „14. Postupy pro navrácení a prominutí cla stanovené v článcích 235 aţ 242 nařízení (EHS) č. 2913/92 a v článcích 877 aţ 912 nařízení (EHS) č. 2454/93 se v případě nových členských států uplatňují s výhradou těchto zvláštních ustanovení: Navrácení a prominutí cla je uskutečňováno za podmínek stanovených právními předpisy Společenství. Pokud se však cla, jejichţ navrácení nebo prominutí je poţadováno, vztahují k celnímu dluhu, který vznikl přede dnem přistoupení, uskutečňuje navrácení a prominutí daný nový členský stát na vlastní náklady za podmínek platných v tomto státě.― Zatímco ustanovení bodu 14 v aplikační praxi celním orgánům České republiky ţádné problémy nepůsobilo, výjimka uvedená v bodu 13 týkající se postupu členského státu, vybrat cla v případech vzniku celního dluhu přede dnem přistoupení za podmínek platných v tomto státě, nebyla z pohledu práva konstruována šťastně. Tento bod, stanovení platných podmínek pro vybrání cla, bylo moţné vykládat různě. V zásadě bylo moţné se rozhodovat obecně mezi podmínkami platnými v České republice přede dnem přistoupení, či platnými od tohoto dne. Tomuto názoru by ostatně svědčilo i znění obdobné výjimky uvedené v Aktu o podmínkách přistoupení Bulharska a Rumunska k EU, podle které je výběr cel uskutečněn za podmínek stanovených právními předpisy Společenství. Pokud však celní dluh vznikl přede dnem přistoupení, uskutečňuje vybrání dotyčný nový členský stát ve vlastní prospěch za podmínek platných v tomto státě před přistoupením41. Takto formulovaná výjimka by svědčila názoru aplikovat na danou kauzu veškeré podmínky stanovené celními předpisy platné přede dnem přistoupení těchto dvou nových členských států EU. Dalším moţným výkladem pak bylo uplatňování těchto podmínek podle jednoho z klasických dělení právních norem, na ustanovení hmotně právní a ustanovení procesně právní. Tento výklad byl nakonec také celními orgány České republiky přijat, a v případech vzniku celního dluhu přede dnem přistoupení České republiky k EU jsou na konkrétní případ uplatňována všechna relevantní hmotně právní ustanovení předpisů platných a účinných v okamţiku vzniku celního dluhu, a ustanovení procesně právní platná v době rozhodování o vybrání částky cla. Tento závěr vypadá sice na první pohled jako jediný moţný (a logický), cesta k němu však nebyla přímá ani jednoduchá, také vzhledem k faktu, ţe přesně rozlišit a určit, zda se jedná o hmotné či procesní ustanovení té které právní normy, bylo mnohdy sloţité. 41
Akt o podmínkách přistoupení Bulharské republika a Rumunska o úpravách smluv, na nichţ je zaloţena Evropská unie (příloha V kapitola 4 bod 19).
35
Tuto sloţitost lze demonstrovat např. na rozhodnutí Evropského soudního dvora o předběţné otázce v řízení vedeném Belgií proti firmě Molenbergnatie NV42. Na tento soud se se ţádostí o rozhodnutí o předběţné otázce na základě článku 234 Smlouvy o ES obrátil belgický soudní orgán (hof van beroep te Antwerpen). Tato ţádost byla podána v rámci řešení sporu mezi Belgií a firmou Molenbergnatie NV (celní zástupce), ve věci dodatečného vybrání dovozního a antidumpingového cla. Jednou z předběţných otázek byla otázka na aplikaci celních předpisů, konkrétně článků 217 aţ 232 celního kodexu, ve znění platném v rozhodné době, při zaúčtování částky cla a její sdělení dluţníkovi u celního dluhu, který vznikl před 1. lednem 1994, jestliţe řízení o vybrání tohoto dluhu nezačalo před tímto datem. Problematika sdělování dluţné částky cla osobě dluţníka podle článku 221 celního kodexu byla do té doby vykládána tak, ţe pokud splatná částka celního dluhu není sdělena dluţníkovi v průběhu tříleté lhůty stanovené v článku 221 odst. 3 celního kodexu, celní dluh nezaniká, ale jiţ nelze přijmout opatření vedoucí k jeho vybrání (kromě případů výslovně stanovených v uvedeném článku). Na základě tohoto závěru pak byl celý článek 221 celního kodexu, odstavce 1 aţ 3, povaţován za ustanovení procesně právní. V této věci však Evropský soudní dvůr tento dosud vţitý názor radikálně změnil a ve výroku rozsudku (body 1 a 3 výroku) mimo jiné stanovil, ţe na vybrání, zahájené po dni 1. ledna 1994, v případě celního dluhu vzniklého před uvedeným datem, se pouţijí pouze procesní pravidla obsaţená v článcích 217 aţ 232 celního kodexu. Uplynutím lhůty stanovené v článku 221 odst. 3 celního kodexu je nárok na vybrání celního dluhu promlčen43, s výhradou výjimky stanovené v tomto článku, coţ znamená, ţe sám celní dluh je promlčen, a tedy zaniká. S ohledem na takto stanovené pravidlo musí být článek 221 odst. 3, na rozdíl od odstavců 1 a 2 téhoţ článku, povaţován za hmotněprávní ustanovení, a nelze jej tedy pouţít na vybrání celního dluhu vzniklého před dnem 1. ledna 1994. Pokud celní dluh vznikl před dnem 1. ledna 1994, můţe být upraven pouze pravidly o promlčení platnými k tomuto datu, i kdyby řízení pro vybrání bylo zahájeno po dni 1. ledna 1994. Pokud celní dluh vznikl v den přistoupení České republiky k EU nebo později, aplikují se při jeho vybrání cele právní předpisy Společenství, a to jak předpisy hmotně právní, tak také procesně právní.
42 43
Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. února 2006 ve věci C-201/04. Výrazem „promlčení― pouţitém v české verzi rozsudku je nutné rozumět prekluzi.
36
3.4 Vznik nároku Společenství na tradiční vlastní zdroj – clo V předcházející části jsem poukázal na některé problémy, které celní orgány České republiky v přechodném období po přistoupení k EU řešily. Konstatoval jsem také, ţe při vzniku celního dluhu dne 1. května 2004 či později je nutné na výběr dluţné částky cla aplikovat pouze celní předpisy Společenství. V souvislosti se vznikem tohoto celního dluhu je pak další neméně důleţitou otázkou přesné určení okamţiku vzniku nároku Společenství na konkrétní částku cla. Odpověď na tuto otázku je nutné hledat v právním předpisu Společenství, který danou problematiku upravuje. Touto právní normou je nařízení Rady 1150. Podle článku 2 nařízení Rady 1150 se pro účely tohoto nařízení nárok Společenství na vlastní zdroje uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí Rady 597, tedy nárok Společenství na tradiční vlastní zdroje, stanoví, jakmile jsou splněny podmínky stanovené celními předpisy, které se týkají zaúčtování částky nároku a vyrozumění dluţníka. Dnem stanovení nároku Společenství na tradiční vlastní zdroj, clo, je den zaúčtování dluţné částky cla podle celních předpisů. V tomto článku je pak dále uvedeno, ţe ve sporných případech se má zato, ţe pro účely stanovení mohou příslušné správní orgány vypočítat výši splatného nároku nejpozději při přijetí prvního správního rozhodnutí sdělujícího dluţníku vznik dluhu nebo při zahájení soudního řízení, jestliţe k němu dojde dříve. Dnem stanovení je v těchto případech den přijetí rozhodnutí nebo den výpočtu, který má být proveden po zahájení soudního řízení uvedeném výše. Z výše uvedeného vyplývá, ţe pro stanovení nároku Společenství na tradiční vlastní zdroj, clo, je nutné, aby byly splněny zde zmíněné podmínky. Těmito podmínkami je třeba rozumět a) podmínky pro zaúčtování nároku (dluţné částky cla), a b) podmínky pro vyrozumění dluţníka, jeţ jsou stanoveny celními předpisy Společenství. Rozhodným okamţikem pro stanovení nároku Společenství na dluţnou částku cla je pak okamţik, ve kterém jsou obě výše uvedené podmínky jiţ splněny.
3.4.1 Podmínky pro zaúčtování dluţné částky cla Podmínky pro zaúčtování částek cel stanoví základní právní předpis Společenství v oblasti celnictví, celní kodex, a to jak pro zaúčtování primární, tak také pro zaúčtování dodatečné. 37
Tyto podmínky jsou obsaţeny v Hlavě VII kapitole 3 oddílu 1, Zaúčtování částky cla a její sdělení dluţníkovi. Podle článku 217 celního kodexu vypočtou celní orgány výši dovozního cla (nebo vývozního cla) vyplývající z celního dluhu, jakmile mají potřebné údaje a zapíší ji do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů (zaúčtování). Toto ustanovení o zaúčtování částky cla se nepouţije, pokud a) bylo zavedeno prozatímní antidumpingové44 nebo vyrovnávací45 clo, b) částka cla dluţného podle právních předpisů přesahuje částku cla stanovenou na základě závazné informace, nebo c) předpisy přijaté postupem projednávání ve výboru zprošťují celní orgány povinnosti účtovat částky cla niţší, neţ je stanovená hranice. V tomto článku celního kodexu je dále stanoveno, ţe členské státy pro účtování částek cel stanoví podrobná pravidla, přičemţ postupy při účtování se mohou lišit podle toho, do jaké míry jsou či nejsou celní orgány jisté s ohledem na okolnosti, za nichţ vznikl celní dluh, ţe dotyčné částky (cel) budou zaplaceny. Obecné ustanovení článku 217 o účtování částek cel je konkretizováno v dalších článcích celního kodexu. V těchto článcích, kde zásadním faktorem je vznik celního dluhu, je také stanovena lhůta, ve které jsou celní orgány povinny dotčenou částku cla zaúčtovat. V článku 218 odst. 1 je stanoveno, ţe v případě vzniku celního dluhu přijetím celního prohlášení s návrhem na propuštění zboţí do jiného celního reţimu neţ dočasného pouţití s částečným osvobozením od dovozního cla46 nebo v důsledku jakéhokoliv jiného úkonu, který má stejné právní účinky, musí být částka odpovídající tomuto celnímu dluhu zaúčtována ihned poté, co byla vypočtena, a nejpozději druhého dne po propuštění zboţí. Lhůta pro zaúčtování však můţe být překročena, pokud byla platba této částky cla zajištěna. V takovém případu můţe být celková částka cla vztahující se k veškerému zboţí propuštěnému jedné osobě během lhůty stanovené celními orgány, která nesmí přesáhnout 31 dnů, zaúčtována celkově na konci této lhůty. K zaúčtování musí dojít do pěti dnů ode dne uplynutí dotyčné lhůty. Toto ustanovení celního kodexu je aplikováno na ty případy, kdy je hospodářskému subjektu rozhodnutím celního úřadu povoleno pouţívání 44
Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, v platném znění. 45 Nařízení Rady (ES) č. 2026/97 ze dne 6. října 1997 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, v platném znění. 46 Podle článku 201 odst. 1 písm. a) celního kodexu vzniká c elní dluh při dovozu propuštěním zboţí podléhajícího dovoznímu clu do volného oběhu. Podle odst. 2 tohoto článku vzniká celní dluh okamţikem přijetí celního prohlášení.
38
zjednodušeného postupu47 při propouštění zboţí, zde do celního reţimu volný oběh. V tomto povolení stanoví celní úřad podmínky pro provádění zjednodušených postupů, zejména stanoví období pro podávání zjednodušených celních prohlášení (např. týden, polovina měsíce, měsíc), lhůtu pro podání doplňkového celního prohlášení, či lhůtu pro provedení úhrady celkové dluţné částky cel. Povolení k uţívání zjednodušeného postupu se můţe týkat i jiných celních reţimů48. Obecně lze tato povolení dělit podle typů na povolení k zjednodušení formalit, kde a) prohlášení podle článku 62 celního kodexu neobsahuje některé údaje stanovené v odstavci 1 tohoto článku nebo k němu nejsou přiloţeny některé doklady uvedené v odstavci 2 uvedeného článku, b) je namísto prohlášení podle článku 62 celního kodexu předloţen obchodní nebo úřední doklad spolu s ţádostí propustit zboţí do daného reţimu, či c) celní prohlášení ke zboţí pro daný reţim bylo provedeno zápisem do protokolu, v tom případě mohou celní orgány zprostit deklaranta povinnosti předloţit zboţí k celnímu řízení (jedná se o tzv. místní řízení). Zjednodušené celní prohlášení, obchodní nebo úřední doklad nebo zápis do protokolu musí obsahovat alespoň údaje nutné ke ztotoţnění zboţí. Osoba, která je drţitelem povolení, je povinna podat doplňkové celní prohlášení. Doplňková celní prohlášení a zjednodušená celní prohlášení se povaţují za jednotný nedělitelný doklad, který nabývá účinku dnem přijetí zjednodušených celních prohlášení. Zápis do protokolu má stejné právní účinky jako přijetí celního prohlášení podle článku 62 celního kodexu49. Odlišná lhůta pro zaúčtování je stanovena také v případě, ţe se původní celní dluh týká předběţného antidumpingového nebo vyrovnávacího cla. Odpovídající částku cla je nutno zaúčtovat nejdéle do dvou měsíců od vyhlášení nařízení, kterým se stanoví konečné antidumpingové nebo vyrovnávací clo, v Úředním věstníku EU. V praxi to znamená, ţe celní úřad na základě dotčeného nařízení Rady vypočítá a rozhodnutím vyměří příslušnou částku konečného antidumpingového nebo vyrovnávacího cla. Celní úřad musí rozhodnutí, platební výměr, vydat do dvou měsíců ode dne vyhlášení tohoto nařízení Rady. Antidumpingové clo můţe být uloţeno na kaţdý výrobek, jehoţ propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu. Výrobek je povaţován za dumpingový, jestliţe je 47
Článek 76 celního kodexu. Např. reţim uskladňování v celním skladu, dočasné pouţití , tranzit apod. 49 Článek 76 odst. 3 celního kodexu. 48
39
vývozní cena výrobku vyváţeného do Společenství niţší, neţ je při běţném obchodu srovnatelná cena obdobného výrobku určeného pro spotřebu ve vývozní zemi. Země vývozu je obvykle zemí původu. Můţe to však být země jednající jako prostředník, kromě případů, kdy výrobky jsou např. pouze předmětem tranzitní dopravy přes tuto zemi, nebo nejsou v této zemi vyrobeny, nebo tam pro ně neexistuje srovnatelná cena. Obdobným výrobkem se rozumí výrobek, který je shodný, tj. podobný ve všech ohledech s posuzovaným výrobkem nebo není-li takový výrobek k dispozici, jiný výrobek, který, ačkoliv není obdobný ve všech ohledech, má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku50. V článku 1 nařízení Rady (ES) č. 2026/97 je stanoveno, ţe vyrovnávací clo můţe být uloţeno, aby se vyrovnala subvence, která byla přímo nebo nepřímo poskytnuta na zhotovení, výrobu, vývoz nebo přepravu jakéhokoli výrobku, jehoţ propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu. Pro účely tohoto nařízení se má za to, ţe výrobek byl subvencován, pokud na něj byla poskytnuta napadnutelná subvence ve smyslu článků 2 a 3 tohoto nařízení. Takovou subvenci můţe poskytnout vláda země původu dováţeného výrobku nebo vláda země jednající jako prostředník, z níţ se výrobek vyváţí do Společenství. Obdobným výrobkem se rozumí výrobek, který je s daným výrobkem totoţný, tj. shoduje se s ním ve všech znacích, nebo pokud takový výrobek neexistuje, jiný výrobek, který se sice neshoduje s daným výrobkem ve všech znacích, ale má znaky danému výrobku velmi podobné. Jiná úprava i odlišná lhůta pro zaúčtování částky cla platí v případech, kdy celní dluh vznikl za jiných podmínek, neţ uvedených výše. Jedná se o celní dluh při dovozu vzniklý a) propuštěním zboţí podléhajícího dovoznímu clu do reţimu dočasného pouţití s částečným osvobozením od dovozního cla [článek 201 odst. 1 písm. b) celního kodexu], b) protiprávním vstupem zboţí podléhajícího dovoznímu clu na celní území Společenství, nebo protiprávním přemístěním takového zboţí umístěného do svobodného pásma nebo svobodného skladu do jiné části celního území Společenství (článek 202 celního kodexu), c) odnětím zboţí podléhajícího dovoznímu clu celnímu dohledu (článek 203 celního kodexu),
50
Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 384/96.
40
d) nesplněním některé povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboţí, které podléhá dovoznímu clu, nebo z pouţití z celního reţimu, do nějţ bylo toto zboţí propuštěno, nebo nedodrţením některé podmínky stanovené pro propuštění zboţí do daného reţimu nebo pro udělení sníţené nebo nulové sazby dovozního cla z důvodu pouţití zboţí ke zvláštním účelům, v jiných případech, neţ jsou uvedeny v článku 203 celního kodexu, pokud se nezjistí, ţe tyto nedostatky nemají zásadní vliv na správné provádění dočasného uskladnění nebo daného celního reţimu (článek 204 celního kodexu), e) spotřebou nebo pouţitím zboţí, které podléhá dovoznímu clu, ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu za jiných podmínek, neţ které jsou stanoveny celními předpisy. Dojde-li ke zmizení zboţí a toto zmizení není celním orgánům uspokojivě vysvětleno, mohou tyto orgány povaţovat zmizelé zboţí za zboţí, které bylo spotřebováno nebo pouţito ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu (článek 205 celního kodexu). V těchto případech vzniku celního dluhu platí, ţe lhůta pro zaúčtování odpovídající částky cla činí dva dny ode dne, kdy celní orgány mohou vypočítat částku příslušného cla a určit osobu dluţníka51. Pro všechny lhůty pro zaúčtování částek cel uvedené v souvislosti se článkem 218 celního kodexu pak dále platí, ţe je moţné je podle článku 219 odst. 1 celního kodexu prodlouţit na maximálně 14 dnů, a to a) z důvodů vyplývajících ze správního uspořádání členských států, a zejména tehdy, jsou-li účty centralizovány, nebo b) brání-li zvláštní okolnosti celním orgánům, aby tyto lhůty dodrţely. Pokud by se jednalo o nepředvídatelné okolnosti52 nebo případy vyšší moci53, uvedené lhůty se nepouţijí (článek 219 odst. 2 celního kodexu). Výše uvedené skutečnosti se týkají primárně zaúčtované částky cla. Pokud se jedná o dodatečné zaúčtování částky cla, je třeba odkázat na článek 220 celního kodexu. Podle tohoto článku částka cla vyplývající z celního dluhu, která nebyla zaúčtována v souladu s články 218 a 219 (celního kodexu) nebo byla zaúčtována ve výši, která je niţší neţ částka dluţná ze zákona, se zaúčtuje ve výši, která má být vybrána nebo dovybrána, a to do dvou dnů ode dne, kdy se celní orgány o této situaci dověděly a mohou vypočítat částku dluţnou
51
Článek 218 odst. 3 celního kodexu. Např. náhlý výpadek elektronického spojení. 53 Vyšší moc je předpokládána tehdy, pokud příčiny stavu mají nevyhnutelné a neod vratitelné důsledky, které objektivně znemoţňují lhůtu dodrţet. 52
41
ze zákona a určit dluţníka. Lhůtu dvou dnů lze prodlouţit v souladu s článkem 219 celního kodexu. I v případě dodatečného zaúčtování stanoví celní kodex výjimky. Dodatečné zaúčtování se neprovede, pokud a) bylo původní rozhodnutí nezaúčtovat clo nebo zaúčtovat je ve výši, která je niţší neţ clo dluţné ze zákona, učiněno na základě obecných předpisů, jeţ byly později zrušeny rozhodnutím soudu, b) částka cla dluţného ze zákona nebyla zaúčtována následkem chyby ze strany celních orgánů, kterou nemohla osoba povinná zaplatit clo rozumným způsobem zjistit, a pokud tato osoba jednala v dobré víře a dodrţela všechna ustanovení platných předpisů týkající se celního prohlášení, c) předpisy přijaté postupem projednávání ve výboru zprošťují celní orgány povinnosti dodatečně účtovat částky cla niţší, neţ je určitá hranice. Pro úplnost musím tuto část doplnit o konstatování, ţe nárok Společenství na tradiční vlastní zdroj, clo, vzniká samotným splněním této podmínky, bez ohledu na to, zda k zaúčtování (dodatečnému zaúčtování) částky cla skutečně došlo. Členské státy jsou povinny stanovit tradiční vlastní zdroj, clo, a to i v případě, ţe tuto pohledávku samy zpochybňují, jinak by bylo připuštěno, aby finanční rovnováha Společenství byla narušena jednáním jednoho členského státu54.
3.4.2 Podmínky pro vyrozumění dluţníka Podmínkou vyrozumění dluţníka o jím dluţené částce cla není moţné rozumět sdělení této částky ve smyslu článku 221 celního kodexu. Jedná se o vyrozumění, které sice obsahuje výši dluţné částky cla, avšak toto vyrozumění je dluţníku zasíláno ještě před tím, neţ je provedeno vlastní zaúčtování. Jedná se o vyrozumění obsahující dluţnou částku cla, které můţe mít i formu rozhodnutí. Toto vyrozumění je dluţníku zasíláno či předáváno ještě před tím, neţ je v něm uvedená částka cla zaúčtována, resp. dodatečně zaúčtována. Vyrozumění má v praktické aplikaci zpravidla formu kontrolního protokolu vyhotoveného celním orgánem v souvislosti s ukončením provedené následné kontroly55, resp. Jiného sdělení56. 54
Např. rozsudek ESD ze dne 15. listopadu 2005 ve věci C – 392/02 (Komise proti Dánskému království), body 57 aţ 61. 55 Ustanovení § 127 odst. 14 celního zákona.
42
Je-li tímto vyrozuměním rozhodnutí, nejde o rozhodnutí o vyměření, resp. dodatečném vyměření dluţné částky cla. Jako příklad lze uvést rozhodnutí, ve kterém celní úřad stanoví dluţníku lhůtu pro zaslání či předání k případu relevantních dokladů či podkladů, které by mohly jako důkazní prostředky mít vliv na následné rozhodnutí o vyměření dluţné částky cla. Obě tyto podmínky, zaúčtování částky cla i vyrozumění dluţníka, musí být splněny, v opačném případě nelze Společenství nárok na tento tradiční vlastní zdroj přiznat. Okamţik splnění druhé zmíněné podmínky má význam pro běh lhůty stanovené právními předpisy Společenství pro zaúčtování, resp. dodatečné zaúčtování částky cla. K této problematice se podrobněji vrátím v části 4 „Účtování částek cel a lhůty―.
56
Např. sdělení celních orgánů drţiteli karnetu TIR nebo karnetu ATA a záručnímu sdruţení ve lhůtě stanovené v čl. 11 odst. 1 Úmluvy TIR nebo v čl. 6 odst. 4 Úmluvy ATA, jestliţe se během dopravy (přepravy) uskutečňované na podkladě karnetu TIR nebo tranzitu na podkladě karnetu ATA nebo v souvislosti s nimi zjistí, ţe došlo k porušení předpisů nebo nesrovnalostem.
43
4. Účtování částek cel GŘC je podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 185/2004, v kontextu s ustanovením § 3 odst. 3 zákona č. 219/2000, ve znění pozdějších předpisů, účetní jednotkou57, která je podle zvláštního právního předpisu58 povinna účtovat o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, a o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímţ tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. V tomto období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami, přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamţik jejich zaplacení nebo přijetí. Celní ředitelství a celní úřady mají ve věcech hospodaření s peněţními prostředky a jiným majetkem státu postavení vnitřní organizační jednotky GŘC. GŘC vede účetnictví i o celkových vyměřených a zaevidovaných částkách cel a daní podle zásad stanovených zvláštním právním předpisem58. O jednotlivých vyměřených částkách cel a daní je prostřednictvím IT systému59 celní správy vedena evidence60. Základním IT systémem v rámci celní správy je Celní informační systém. Tento systém sestává z několika aplikací, z nichţ relevantní pro potřebu mé práce je aplikace WDIS. Aplikace WDIS byla po období zkoušek dána do ostrého provozu dne 15. ledna 1996. Skládá se z jednotlivých modulů, kde za důleţité pro správu tradičního vlastního zdroje, cla, mohu označit následující moduly. MODUL JSD-DOVOZ Tento modul (Jednotný správní doklad – dovoz) je pouţíván, jako jediné místo v aplikaci WDIS61, pro zápis všech údajů nutných pro výpočet vyměřených, resp. dodatečně vyměřených částek cel a daní. Po zapsání všech potřebných údajů tento modul automaticky vypočítá částku cla či daně dluţnou v souvislosti s konkrétním případem dovozu zboţí.
57
Organizační sloţka (státu) je účetní jednotkou, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon. 58 Zákon 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 59 IT systémem se rozumějí informační technologie a komunikační zařízení určené k záznamu, zpracování a archivaci veškerých údajů do elektronické podoby. 60 Ustanovení § 62 odst. 1 daňového řádu. 61 Před přístupem ČR k EU byly částky cel a daní vyměřené z úř ední povinnosti vypočítány prostřednictvím modulu ECD.
44
MODUL ECD-C V tomto portálovém modulu Evidence cla a daní – centrální (dále jen „ECD-C―) jsou evidovány částky vyměřeného a uhrazeného cla a daní na centrálních datech v programu ECD-C, která se člení na evidenci předpisů cla a daní, deník pro evidenci cla a daní a pokladní evidenci62. Předmětem evidence cla a daní je podle ustanovení § 62 odst. 1 daňového řádu zachycování daňových a platebních povinností, jejich úhrad nebo zániků a z toho vyplývajících daňových přeplatků a nedoplatků. Do evidence předpisů cla a daní jsou přenášeny i údaje potřebné pro sledování úhrad cla a daní, vymáhání a vyměřování úroků z prodlení. Pro účely evidování výměrů částek cla v ECD-C se měsíc evidenčně uzavírá poslední den v měsíci (ve 24:00 hodin). Pro potřebu této diplomové práce se zápisem do ECD-C se rozumí zápis všech údajů potřebných pro výpočet částek cel do modulu JSD-dovoz a automatický přenos vypočítané částky cla do ECD-C. MODUL ECD-C – TOR Na základě v aplikaci WDIS nastavených příkazů jsou do tohoto modulu automaticky přenášeny z ECD-C veškeré údaje o vypočítaných částkách cel63 potřebné také z hlediska jejich správného převodu do jedné ze dvou evidencí tradičního vlastního zdroje, cla. Jedná se o a) evidence A, ve které jsou evidovány částky cel, které mají status A (viz níţe), a b) evidence B, ve které jsou evidovány částky cel, které mají status B (viz níţe). Tyto centrální evidence jsou vedeny GŘC. Přístup k evidencím A a B mají určení zaměstnanci celní správy podle jim přidělených přístupových práv (např. určení zaměstnanci GŘC mají přístupová práva prohlíţení těchto evidencí v rozsahu v nich uvedených údajů spravovaných všemi celní úřady – údaje v rámci České republiky, určení zaměstnanci celního ředitelství mají přístupová práva prohlíţení těchto evidencí v rozsahu v nich uvedených údajů, které jsou spravovány všemi tomuto celnímu ředitelství podřízenými celními úřady – údaje v rámci celního ředitelství, atd.).
62
Podrobnosti stanoví Sluţební předpis č. 28/2004 – Evidence a odvody cla a daní z dovozu, platební styk, ve znění pozdějších předpisů. 63 Jedná se o částky cel z celního dluhu, který vznikl v den přist oupení ČR k EU nebo později.
45
Evidence kdykoliv umoţňují aktuální zobrazení údajů o částkách cla zapisovaných do ECD-C. Tato kaţdodenní aktualizace údajů je vyuţívána zejména pro kontrolní činnost, a následně také pro zpracování výkazů evidencí a pro odvod cla do rozpočtu Společenství.
4.1 Evidence A Pro přiřazení částky cla k příslušnému měsíci je rozhodující den zápisu této částky cla do ECD-C. Příslušným měsícem je měsíc, za který se podává hlášení formou výkazu evidence A. Clo vedené v evidenci A se odvádí do rozpočtu EU. Všechny částky cla, které byly během příslušného měsíce vyměřeny a měly ke konečnému dni status A, jsou uvedeny v konečný den ve výkazu této evidence za příslušný měsíc, a následně odvedeny do rozpočtu Společenství. Jako konečný den je stanoven 15. den druhého měsíce následujícího po příslušném měsíci. Není-li konečný den dnem pracovním, je výkaz evidence A vytvořen poslední pracovní den před tímto dnem. Tradičním vlastním zdrojem odváděným do rozpočtu EU je pouze clo, nikoliv jeho příslušenství (penále, úroky, poplatky, náklady řízení). Nárokem Společenství na tradiční vlastní zdroj, clo, nejsou také vyrovnávací úroky, vyměřované v souvislosti se vznikem celního dluhu u celních reţimů aktivní zušlechťovací styk a dočasné pouţití. Členské státy si ponechávají na pokrytí nákladů spojených s výběrem cla podíl ve výši 25 % celkové částky cla odváděné do rozpočtu Společenství64. Tento podíl na cle je v případě České republiky příjmem státního rozpočtu65.
4.1.1 Výkaz evidence A Ve výkazu evidence A, jehoţ vzor je uveden v příloze č. 3, jsou podle druhů zdroje uváděny v jednotlivých sloupcích součty částek cel a) vyměřených v příslušném měsíci, které mají ke konečnému dni status A, b) které jsou opravami původních částek cel uvedených v předcházejících výkazech evidence A (dodatečně vyměřená částka cla má status A), c) které byly 1. vyměřeny v měsících předcházejících příslušnému měsíci, 2. vedeny v evidenci B, a 64
Článek 2 odst. 3 nařízení Rady 597. § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 65
46
3. jejich status se v průběhu příslušného měsíce změnil na status A. Popis výkazu evidence A a podmínky pro zařazení částek cel do sloupců tohoto výkazu jsou uvedeny v příloze č. 4. Výkaz evidence A obsahuje celkové částky cel za příslušný měsíc, za který se výkaz podává. Souhrnná částka cel je ve výkazu rozdělena na částku odváděnou do rozpočtu Společenství (75% celkové částky cel), a na částku, kterou si Česká republika ponechává na pokrytí nákladů spojených s vybíráním tradičních vlastních zdrojů (25 % celkové částky cel). Výkaz evidence A zasílá GŘC elektronicky v konečný den MF. GŘC zasílá MF první pracovní den následující po konečném dni písemné vyhotovení výkazu a přílohy. Písemný výkaz podepisuje určený sluţební funkcionář GŘC nebo jím pověřený zaměstnanec. Část výkazu evidence A, která se týká odvodu dávek z cukru a isoglukózy, spadá do kompetence Státního zemědělského a intervenčního fondu (dále jen „Fond―). Na základě výkazu evidence A vytvořeného pro oblast cel GŘC, pro oblast dávek z cukru a isoglukózy Fondem, sestavuje MF celkový výkaz této evidence, který zasílá Komisi.
4.1.2 Příloha výkazu evidence A Pokud je kontrolou provedenou celním úřadem zjištěno zpoţdění při odvodu cla, zasílá celní úřad nadřízenému celnímu ředitelství a GŘC do 14 dní ode dne zjištění hlášení o tomto zpoţdění. Je-li zpoţdění při odvodu cla zjištěno při kontrole prováděné celním ředitelstvím, zasílá celní ředitelství GŘC hlášení o tomto zpoţdění do 14 dní ode dne kontrolního zjištění. Všechny zjištěné případy zpoţdění při odvodu cla, včetně případů zjištěných při kontrole GŘC, se uvádějí v hlášení zasílaném Komisi. Hlášení o zpoţdění při odvodu cla zasílá GŘC Komisi i v negativním případě. Pro zasílání hlášení platí ustanovení o zasílání výkazu evidence A obdobně. Vzor hlášení o zpoţdění odvodu cla (příloha výkazu evidence A) je uveden v příloze č. 5.
4.2 Evidence B Pro přiřazení částky cla k příslušnému čtvrtletí je rozhodující den zápisu této částky cla do ECD-C. Příslušným čtvrtletím je čtvrtletí, za které se podává hlášení formou výkazu evidence B. Evidence B poskytuje přehled o příjmech, které můţe Společenství v budoucnu do svého rozpočtu očekávat. Všechny částky cla, které byly během příslušného měsíce vyměřeny 47
a mají ke konečnému dni status B, jsou vedeny v evidenci B (dílčí měsíční výkaz). Jako konečný den je stanoven 15. den druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byly částky cla vyměřeny. Čtvrtletní výkaz evidence B sestává ze tří dílčích měsíčních výkazů, které byly systémem vyhotoveny v konečné dny pro příslušné měsíce pro částky cla se statusem B. Převést částky cla z evidence B, nebo ukončit jejich evidenci, lze provést pouze v případech, kdy a) vyměřená částka cla byla uhrazena (převod částky cla do evidence A), b) výměr cla byl zrušen (např. z důvodu neexistence celního dluhu), c) částka cla byla prominuta (rozhodnutí o prominutí), d) částka cla byla odepsána (pro nedobytnost).
4.2.1 Výkaz evidence B Ve výkazu evidence B, jehoţ vzor je uveden v příloze č. 6, jsou podle druhů zdroje uváděny v jednotlivých sloupcích součty částek cel, které mají ke konečnému dni status B. Jedná se o částky, které byly převedeny z předcházejících čtvrtletí, byly vyměřeny v průběhu příslušného čtvrtletí, měly status B a byly vedeny v jednom z dílčích měsíčních výkazů, nebo jsou opravami jiţ vyměřených částek cel (částka cla dodatečně vyměřená v příslušném čtvrtletí měla status B a byla vedena v jednom z dílčích měsíčních výkazů), mají ke končenému dni status B. Popis výkazu evidence B a podmínky pro zařazení částek cel do sloupců toho výkazu jsou uvedeny v příloze č. 7. Výkaz evidence B zasílá GŘC elektronicky v konečný den MF. GŘC zasílá MF první pracovní den následující po konečném dni písemné vyhotovení výkazu a přílohy. Písemný výkaz podepisuje určený sluţební funkcionář GŘC nebo jím pověřený zaměstnanec. Část výkazu evidence B, která se týká uvádění výše odvodu dávek z cukru a isoglukózy, spadá do kompetence Fondu. Na základě výkazu evidence B vytvořeného pro oblast cel GŘC, pro oblast dávek z cukru Fondem, sestavuje MF celkový výkaz z této evidence, který zasílá Komisi.
4.2.2 Příloha výkazu evidence B Pokud je celním úřadem proveden odpis nedobytné částky cla, zasílá celní úřad nadřízenému celnímu ředitelství do 14 dní ode dne podpisu rozhodnutí o odepsání hlášení.
48
Celní ředitelství a GŘC pak postupují obdobně jako při zasílání hlášení o zpoţdění odvodu cla. O problematice odpisu částky cla se podrobněji zmiňuji dále v části 4.4.5 Odpis částky cla pro nedobytnost.
4.3 Status částek cel Kaţdé vyměřené či dodatečně vyměřené částce cla je v okamţiku vydání rozhodnutí přiřazen status, a to status A nebo status B. Statusem A vyměřené částky cla se rozumí skutečnost, ţe se jedná o a) uhrazenou částku cla, nebo b) neuhrazenou, ale zajištěnou částku cla (na tuto částku celního dluhu byla poskytnuta jistota), kde proti rozhodnutí o jejím vyměření nebyl podán opravný prostředek. Statusem B vyměřené částky cla se rozumí skutečnost, ţe se jedná o a) neuhrazenou a nezajištěnou částku cla, nebo b) neuhrazenou a (sice) zajištěnou částku cla, kde proti rozhodnutí o jejím vyměření byl podán opravný prostředek. Pro přiřazení kaţdé jednotlivé částky cla k evidenci A nebo B je rozhodující status této částky při jejím vyměření, a dále změna statusu v rozhodné dny. Následně, pro vyhotovení výkazu evidence A či zápisu do evidence B, je rozhodující status částky cla (status A nebo status B), který má 15. dne druhého měsíce následujícího po příslušném měsíci (výkaz z evidence A v konečný den), resp. který má 15. dne druhého měsíce následujícího po kaţdém měsíci příslušného čtvrtletí (dílčí zápis do evidence B v konečný den). Jako příklad lze uvést, ţe pro částku cla vyměřenou a zapsanou do ECD-C v květnu 2009 je pro vyhotovení výkazu evidence A či zapsání do evidence B rozhodující status, který tato částka cla bude mít dne 15. července 2009 (konečný den). Pokud tato částka cla bude mít k tomuto dni status A, bude uvedena ve výkazu evidence A za měsíc květen a bude odvedena v měsíci červenci do rozpočtu Společenství. Bude-li však tato částka cla mít k tomuto konečnému dni status B, bude vedena v evidenci B za druhý měsíc II. čtvrtletí 2009, a bude uvedena ve výkazu evidence B za II. čtvrtletí 2009, který bude Komisi zaslán v měsíci srpnu 2009.
49
4.4 Řízení vedená o částkách cel a určení rozhodného dne Postup celních orgánů v řízeních týkajících se částek cel upravují výše uvedené celní předpisy (Společenství i národní) a také vnitřní akty řízení66. Rozhodnými dny se rozumějí ty dny, které určují přiřazení částky cla k příslušnému měsíci nebo příslušnému čtvrtletí, nebo mají vliv na vznik či změnu statusu částky cla a její vedení v evidenci A nebo B.
4.4.1 Zaúčtování a dodatečné zaúčtování částky cla Dnem zapsání vyměřené částky cla do ECD-C (zaúčtování) je den, kdy bylo vydáno rozhodnutí o jejím vyměření, přičemţ dnem vydání se rozumí den, kdy oprávněný zaměstnanec celního orgánu rozhodnutí o vyměření částky cla podepsal. Pro přiřazení jednotlivé částky cla se statusem A k příslušnému měsíci, v případě částky cla se statusem B k příslušnému čtvrtletí, je rozhodným dnem ten den, ve kterém byla vyměřená částka cla zapsána do ECD-C. Tato pravidla platí obdobně i pro dodatečně vyměřenou částku cla.
4.4.2 Úhrada částky cla vedené v evidenci B Je-li uhrazena částka cla, která je vedena v evidenci B, v den úhrady se změní její status na status A. Informace o úhradě je do aplikace WDIS (modulu ECD-C) vloţena na základě elektronického výpisu ČNB obsahujícího danou platbu. Současně s vloţením této informace proběhnou v modulu ECD-C - TOR automaticky tyto akce a) původní status B se vloţením informace o úhradě částky cla změní na status A, b) v souvislosti s touto změnou je dotčená částka cla dále vedena v evidenci A a uvedena ve sloupci 2 výkazu této evidence za příslušný měsíc (částky uhrazené ze zvláštního účtu) a zároveň uvedena ve sloupci 6 výkazu evidence B za příslušné čtvrtletí (částky vybrané za čtvrtletí). Rozhodným dnem je den, ve kterém je do modulů ECD-C a „následně― ECD-C - TOR aplikace WDIS vloţena informace o provedené úhradě částky cla. Toto pravidlo platí i v případě, ţe je z nějakého důvodu částka cla uhrazena pouze částečně (např. při dílčí platbě v rámci ulehčení plateb).
66
Vnitřním aktem řízení se rozumí interní předpis vydaný GŘC.
50
4.4.3 Vrácení a prominutí částky cla Vrácením se rozumí úplné nebo částečné vrácení jiţ zaplaceného dovozního (nebo vývozního) cla. Prominutím se pak rozumí rozhodnutí nevybírat celou částku celního dluhu nebo její část, nebo rozhodnutí prohlásit zaúčtování celé částky dovozního (nebo vývozního) cla či její části za neplatné, pokud toto clo nebylo ještě zaplaceno67. Řízení o vrácení nebo prominutí částky cla vede celní úřad v případech a) neexistence celního dluhu nebo zaevidování částky cla v rozporu s článkem 220 odstavec 2 celního kodexu, a to podle článku 236 tohoto právního předpisu Společenství, b) prohlášení celního prohlášení za neplatné, a to podle článku 237 celního kodexu, c) vrácení poškozeného nebo smlouvě neodpovídajícího zboţí dovozcem, a to podle článku 238 celního kodexu, d) vrácení nebo prominutí částky cla z jiných důvodů, neţ jsou uvedeny v článcích 236 aţ 238 celního kodexu, a to podle článku 239 celního kodexu. V řízení o vracení či promíjení částek cel vystupuje a) účtující celní úřad, kterým je celní úřad, který vyměřil a do ECD-C zapsal částku cla, o jejíţ vrácení nebo prominutí se ţádá, b) rozhodující celní úřad, kterým je celní úřad příslušný rozhodovat o ţádosti o vrácení nebo prominutí částky cla, c) dohlíţející celní úřad, kterým je celní úřad, v jehoţ územní působnosti se nachází zboţí, které bylo předmětem ţádosti o prominutí nebo vrácení částky cla, a který provádí určité kontroly potřebné k posouzení ţádosti, d) provádějící celní úřad, kterým je celní úřad přijímající opatření nezbytná k řádnému provedení rozhodnutí o vrácení nebo prominutí částky cla. Účtujícím celním úřadem a rozhodujícím celním úřadem je tentýţ celní úřad68. Tento celní úřad můţe být, i částečně, dle okolností také dohlíţejícím celním úřadem či provádějícím celním úřadem. Ţádost o vrácení nebo prominutí cla se podává účtujícímu celnímu úřadu, a to na tiskopisu podle vzoru uvedeného v prováděcím nařízení69, nebo na jiném písemném podkladě obsahujícím všechny nezbytné údaje.
67
Článek 235 celního kodexu. Ustanovení § 320 odst. 5 celního zákona. 69 Příloha č. 111 prováděcího nařízení – Ţádost o vrácení nebo prominutí cla. 68
51
K ţádosti musí být přiloţeny všechny doklady, resp. poskytnuty všechny údaje, které celní úřad potřebuje pro přijetí rozhodnutí. Ţádost můţe být podána u kteréhokoliv celního úřadu. Není-li tento celní úřad rozhodujícím celním úřadem, postoupí ţádost příslušnému rozhodujícímu celnímu úřadu. Ţádost o vrácení nebo prominutí částky cla můţe podat osoba, která částku cla uhradila, dluţník nebo jeho nástupce v právech a povinnostech. Ţádost můţe být podána také zástupcem těchto osob. Pokud je podáno více ţádostí o vrácení nebo prominutí téţe částky cla, vede celní úřad řízení o té z nich, kterou obdrţí jako první. Okamţikem vrácení částky cla ţadateli zanikají nároky ostatních osob, které jsou k podání ţádosti o vrácení této částky cla oprávněny. Vnitřní akt řízení70 stanoví postup celních orgánů v některých případech podaných ţádostí. Pokud je ţádost o vrácení nebo prominutí částky cla odůvodněna tím, ţe tato částka cla byla zaúčtována v rozporu s článkem 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu, nebo je taková ţádost podána podle článku 239 celního kodexu, je rozhodující celní úřad povinen vyţádat si jako jeden z podkladových materiálů nutných pro přijetí rozhodnutí stanovisko, a to a) v řízení o vrácení nebo prominutí částky cla do výše 300.000 eur stanovisko 1. Celního ředitelství Praha pro ţádosti zasílané z celních úřadů podřízených celním ředitelstvím České Budějovice, Brno, Plzeň a Ústí nad Labem, 2. Celního ředitelství Brno pro ţádosti zasílané z celních úřadů podřízených celním ředitelstvím Hradec Králové, Olomouc, Ostrava a Praha, b) v řízení o vrácení nebo prominutí částky cla vyšší neţ 300.000 eur, a to aţ do částky 500.000 eur, stanovisko GŘC. Rozhodující celní úřad nevyţaduje v řízení o ţádosti o vrácení nebo prominutí částky cla podle článku 239 celního kodexu stanovisko v případech, kdy důvody uvedené v ţádosti odpovídají některé z okolností uvedené v článcích 900 aţ 903 prováděcího nařízení (viz níţe). Rozhodující celní úřad rozhoduje samostatně také v řízení o ţádosti o vrácení nebo prominutí částky cla v případech, které jsou věcně a právně srovnatelné s případy, ve kterých jiţ bylo stanovisko výše uvedeným celním orgánem vydáno, a to aţ do částky cla ve výši 10.000.000 Kč. Celní úřad ve vydaném rozhodnutí o vrácení nebo prominutí částky cla neuvádí ţádný odkaz na případné stanovisko. V rozhodnutí, kterým celní úřad vyhověl ţádosti o vrácení
70
Sluţební předpis č. 18/2004 – Tradiční vlastní zdroje Společenství, ve znění pozdějších předpisů.
52
nebo prominutí částky cla, musí být uvedeny veškeré údaje, potřebné pro provedení tohoto rozhodnutí. Vrácení nebo prominutí je podmíněno předloţením zboţí provádějícímu celnímu úřadu. Není-li moţno tuto podmínku splnit, přizná rozhodující celní úřad nárok na vrácení nebo prominutí tehdy, jestliţe z jemu předloţených údajů a podkladů vyplývá, ţe se dodatečně předloţené potvrzení nebo podklady nepochybně týkají zboţí uvedeného v ţádosti. Ţádost o vrácení nebo prominutí částky cla můţe být podána opakovaně, obsahuje-li nové odůvodnění. V opačném případě celní úřad řízení zastaví. Řízení podle článků 236 až 238 celního kodexu Celní úřad podle článku 236 celního kodexu na základě ţádosti vrátí nebo promine částku cla, prokáţe-li se, ţe tato částka nebyla v okamţiku úhrady (vracení) nebo zapsání do ECD-C (promíjení) ze zákona dluţná, nebo tato částka cla byla do ECD-C zapsána v rozporu s článkem 220 odst. 2 celního kodexu. Jedná se např. o objektivně nesprávné stanovení částky cla nebo o zánik celního dluhu z důvodů jiných neţ z důvodu uhrazení celního dluhu či promlčení. Výše částky cla dluţné ze zákona se vztahuje v souladu s článkem 214 odst. 1 celního kodexu k okamţiku vzniku celního dluhu. Zjistí-li celní orgán splnění podmínek pro vrácení nebo prominutí částky cla sám, rozhodne o vrácení nebo prominutí této částky cla. Částka cla bude vrácena nebo prominuta za podmínky, ţe taková skutečnost je zjištěna či ţádost podána ve lhůtě stanovené ve článku 236 odst. 2 prvním pododstavci celního kodexu, tedy ve lhůtě tří let ode dne, kdy byla částka cla dluţníkovi sdělena71. Je-li částka cla zaplacena, vrátí celní úřad podle článku 237 celního kodexu tuto částku cla v případech prohlášení celní deklarace za neplatnou podle článku 66 celního kodexu a článku 251 prováděcího nařízení. Ţadatel přikládá k ţádosti odpovídající doklady, které zrušení celního prohlášení prokazují. Ţádost musí být podána ve lhůtě tří měsíců ode dne přijetí celního prohlášení. Celní úřad můţe tuto lhůtu ve výjimečných řádně odůvodněných případech prodlouţit. Je-li celní deklarace prohlášena za neplatnou před zaplacením částky cla, celní dluh podle článku 233 prvního pododstavce písm. a) celního kodexu zanikne. Celní úřad vrátí nebo promine podle článku 238 celního kodexu na ţádost dovozní clo týkající se zboţí, které bylo dovozcem odmítnuto z důvodu jeho poškození nebo proto, ţe neodpovídá podmínkám smlouvy. Ţádost musí být podána ve lhůtě 12 měsíců od okamţiku vyrozumění dluţníka o částce dovozního cla. 71
Tuto lhůtu můţe celní úřad prodlouţit, pokud ţadatele prokáţe, ţe ţádost nemohl podat ve stanovené lhůtě z důvodu nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci.
53
Dovozní clo bude vráceno nebo prominuto za předpokladu, ţe ţádostí dotčené zboţí nebylo pouţito nebo uţíváno a bylo vyvezeno z celního území Společenství. Na ţádost celní úřad povolí, aby místo vývozu bylo zboţí zničeno, nebo, s ohledem na jeho zpětný vývoz, propuštěno do reţimu vnějšího tranzitu nebo do reţimu uskladňování v celním skladu, nebo dopraveno do svobodného pásma nebo svobodného skladu. Po přidělení takového celně schváleného určení se zboţí povaţuje za zboţí, které není zboţím Společenství. Dovozní clo bude ve vztahu ke zboţí, které bylo před podáním celního prohlášení dočasně dovezené ke zkouškám, vráceno nebo prominuto pouze v tom případě, ţe jeho poškození nebo zjištění, ţe neodpovídá smluvním podmínkám, nemohlo být za obvyklých okolností zjištěno během zkoušky. Celní úřad nevrátí nebo nepromine dovozní clo v případě propuštění zboţí, jehoţ poškození bylo zohledněno v podmínkách stanovených ve smlouvě, zejména v podmínkách stanovení ceny zboţí, nebo v případě, kdy dovozce po zjištění vady zboţí nebo skutečnosti, ţe zboţí neodpovídá podmínkám smluvního ujednání, toto zboţí prodal. Řízení podle článku 239 celního kodexu Celní úřad můţe vrátit nebo prominout částku cla z důvodů jiných, neţ v případech uvedených v článcích 236, 237 a 238 celního kodexu. Případy uvedené v článku 239 odst. 1 první odráţce celního kodexu jsou tzv. katalogové případy, jejichţ věcný obsah je konkretizován v článcích 900 aţ 904 prováděcího nařízení. V článku 239 odst. 1 druhé odráţce celního kodexu jsou předpokládány ty případy, jiné neţ katalogové, které vyplývají ze zvláštní situace zde zmíněné. Není moţné stanovit konečný výčet těchto zvláštních situací (okolností), které by mohly připadat do úvahy. Ţádost o vrácení nebo prominutí částky cla musí být podána ve lhůtě 12 měsíců ode dne, kdy byl dluţník příslušným celním úřadem vyrozuměn o výši částky cla. Tato lhůta můţe být v odůvodněných výjimečných případech celním orgánem prodlouţena. Podle článku 239 celního kodexu můţe být celním úřadem částka cla vrácena nebo prominuta v případě existence zvláštní situace vyplývající z okolností, za kterých nelze dotčené osobě, dluţníku, přičítat podvodné jednání nebo zřejmou nedbalost. Můţe-li osoba povinná zaplatit částku cla prokázat existenci zvláštní situace a zároveň neexistenci podvodu či zřejmé nedbalosti na její straně, má podle práva Společenství nárok na vrácení nebo prominutí částky cla dluţné podle zákona.
54
Ve smyslu článku 239 celního kodexu je moţno povaţovat za zvláštní situace zejména a) situace zmíněné v článcích 900, 901 a 903 prováděcího nařízení (katalogové případy), b) chyby na straně celních orgánů [viz článek 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu], c) fakt, ţe některá z jazykových verzí právního předpisu Společenství nebyla publikována v Úředním věstníku EU, d) výskyt chyb v jedné nebo ve více jazykových verzích zveřejněného textu legislativy. Za zvláštní situace není moţné povaţovat zejména a) situace uvedené v článku 904 prováděcího nařízení, b) neschopnost profesionálního zástupce (deklaranta) v řízení o přidělení celně schváleného určení, získat částky cla od klientů, které zastupuje, z důvodů jejich insolvence nebo bankrotu, c) případy, kdy deklarant nedodrţí instrukce osoby, kterou zastupuje, d) chyby zaměstnance deklaranta, a to i v těch případech, kdy je tento zaměstnanec nový nebo nezkušený, e) problémy spojené se zaváděním nové počítačové aplikace ve firmě deklaranta, f) osobní problémy deklaranta (nemoc, dovolená apod.), g) dodání dokladů klientem profesionálnímu zástupci (deklarantu), o kterých se následně prokáţe, ţe jsou padělané nebo pozměněné, nebo obsahují nesprávné údaje. Pojmu „zřejmá nedbalost― je moţné mimo jiné podřadit jednání, kdy deklarant a) má problémy se získáním dokladu od svého obchodního partnera, nutného pro přidělení preferenčního zacházení pro zboţí, a přesto nekontaktuje tohoto partnera za účelem řešení tohoto problému, i kdyţ mu je známo, ţe tento doklad je důleţitý, b) nedodrţel podmínky, které mu byly stanoveny v povolení pro provádění celních reţimů s ekonomickým účinkem, c) se neřídil písemnými upozorněními celních orgánů, ve kterých byl ţádán o dodrţování ustanovení relevantních předpisů a lhůt v nich stanovených. Pokud rozhodující celní úřad zjistí, ţe odůvodnění ţádosti o vrácení nebo prominutí, podané ve smyslu článku 239 odst. 2 celního kodexu, splňuje některou skutkovou podstatu uvedenou v článcích 900 aţ 903 prováděcího nařízení, a ţadatel nejednal v podvodném úmyslu nebo se zřejmou nedbalostí, vrátí nebo promine ţádostí dotčenou částku cla.
55
Předávání případů Komisi Rozhodující celní úřad rozhoduje o vrácení nebo prominutí částky cla samostatně, s výjimkou případů, které jsou podle článku 905 prováděcího nařízení předávány Komisi. Dojde-li k situaci předvídané v tomto ustanovení prováděcího nařízení a celní úřad zastává názor, ţe podle odůvodnění ţádosti o vrácení nebo prominutí podle článku 239 celního kodexu se jedná o zvláštní situaci, vyplývající z okolností, za kterých není moţné ţadateli (osobě zúčastněné na řízení) přičítat ani podvodný úmysl, ani zřejmou nedbalost, předá věc (kompletní spis obsahující veškeré podklady) prostřednictvím GŘC Komisi k řešení. Celní úřad spis k případu předává v případech, kdy a) se domnívá, ţe tato zvláštní situace nastala v důsledku toho, ţe Komise nesplnila své povinnosti, b) okolnosti případu mají souvislost s výsledky šetření prováděného orgány Společenství v rámci nařízení (ES) Rady č. 515/9772, nebo v rámci jiných právních předpisů Společenství, či dohod, které Společenství uzavřelo s jinými zeměmi nebo skupinami zemí, ve kterých je moţnost provedení takového šetření předvídána, nebo c) (celková) částka cel z jedné nebo více dovozních či vývozních operací u zúčastněné osoby odpovědné za její platbu v důsledku jediné zvláštní situace činí 500.000 eur nebo více. Komise vede o ţádosti řízení ve smyslu článku 907 prováděcího nařízení. Po konzultaci s odbornou skupinou sloţenou ze zástupců všech členských států, která se sejde v rámci výboru k projednání dané věci73, Komise rozhodne, zda zkoumaná situace umoţňuje vrátit nebo prominout dotčenou částku cla. Komise o výsledku řízení uvědomí doţadující členský stát. Na základě rozhodnutí sděleného Komisí přijme rozhodující celní úřad své rozhodnutí o ţádosti o vrácení nebo prominutí cla. Komise z důvodu sjednocení postupů při rozhodování celních orgánů ve věcně a právně srovnatelných případech sděluje svá rozhodnutí všem členským státům. Pokud zvláštní situace ospravedlňuje vrácení nebo prominutí částky cla, můţe Komise stanovit, za jakých podmínek jsou členské státy ve srovnatelných případech zmocněny částku cla prominout 72
Nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájem né pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného pouţívání celních a zemědělských předpisů, v platném znění. 73 Jedná se o Výbor pro celní kodex, sekce vracení a promíjení (tzv. sekce REM/REC) ve smyslu článku 247a celního kodexu.
56
nebo vrátit. Týká-li se případ částky cla ve výši 500.000 eur a vyšší, jsou k samostatnému postupu a rozhodnutí ve srovnatelných případech oprávněny pouze členské státy uvedené v rozhodnutí Komise. Členský stát, který tímto zmocněním nedisponuje, zasílá Komisi i věcně a právně srovnatelné případy. V případech řízení o vracení či promíjení částek cel podle článku 239 celního kodexu se jedná tzv. REM – případy74. Srovnatelnost případu je moţno posuzovat zejména na základě a) skutečnosti, ţe osoba zúčastněná na řízení jednala v dobré víře, bez podvodného úmyslu a zřejmé nedbalosti, b) sazebního zařazení zboţí u ţádostí, které byly podány po právním sporu o pouţití kontingentu, o celně sazebním zařazení nebo platnosti závazné informace o sazebním zařazení, či c) celního reţimu u ţádostí, které byly podány po právním sporu o platnosti povolení nebo o pouţití celního reţimu. Rozhodné dny Je-li rozhodnuto o ţádosti o vrácení cla kladně, vrací celní úřad dotčenou částku cla z účtu vratek. Rozhodným dnem není den, kdy je vydáno (podepsáno) rozhodnutí o vrácení částky cla. Podle článku 8 nařízení Rady 1150 se provedené opravy přičítají nebo odečítají od celkové výše stanovených nároků. Opravy se zapisují na účty uvedené v čl. 6 odst. 3 písm. a) a b) tohoto nařízení, tedy do evidence A nebo evidence B, a do výkazů těchto evidencí, podle dne provedení. Tento článek je tedy nutné vykládat tak, ţe v případě vracení částky cla se oprava promítne v dané evidenci či ve výkazu teprve v den, kdy je vracená částka cla skutečně odepsána z účtu vratek celního úřadu (a zaslána např. ţadateli, či převedena na případný jiný dluh ţadatele). Tento den je také uveden v modulech ECD-C i ECD-C – TOR. Pokud celní úřad vyhověl ţádosti o prominutí, je na rozdíl od případu vrácení cla rozhodným dnem jiţ den, kdy bylo vydáno a podepsáno rozhodnutí o prominutí dané částky cla. Na základě tohoto rozhodnutí je také provedena oprava (odečet) celkové výše stanovených nároků Společenství, a to jak v ECD-C, tak i v příslušné evidenci a následně také ve výkazu.
74
Druhým typem případů jsou tzv. REC – případy, tj. případy, ve kterých je vedeno řízení ve smyslu článku 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu.
57
4.4.4 Napadení výměru částky cla a rozhodnutí o napadení Napadením výměru cla nebo následného rozhodnutí o výměru cla se rozumí a) podání řádného opravného prostředku odvolání podle § 48 daňového řádu, b) podání mimořádného opravného prostředku, a to 1. ţádost o obnovu řízení podle § 54 daňového řádu, 2. ţádost o přezkoumání daňového rozhodnutí podle § 55b daňového řádu, 3. ţádost o opravu zřejmých omylů a nesprávností podle § 56 daňového řádu, c) podání návrhu podle dotčených ustanovení zákona č. 150/2002, soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, tedy podání ţaloby podle § 32 v kontextu s § 4 odst. 1 písm. a) tohoto zákona. Jedná-li se o napadení výměru částky cla, která je v době napadení uhrazena, nemá napadení vliv na její status. Případné změny výše této částky cla se promítnou pouze jako opravy, a to sníţením nebo zvýšením původní částky cla v ECD-C, a také v evidenci A, resp. v evidenci B. Jiná situace je však v případě, ţe se jedná o napadení výměru částky cla, která není do dne přijetí napadení uhrazena a na níţ je poskytnuta jistota (dluh je zajištěn). Taková částka cla je do dne zápisu napadení v ECD-C75 příslušného výměru vedena v evidenci A. V den převzetí napadení se mění původní status A této částky cla na status B, a tato částka cla je od tohoto dne dále vedena v evidenci B. Řízení o řádném opravném prostředku Dojde-li v řízení o napadení ke změně původní částky cla, systém na základě vloţených údajů uvedených v rozhodnutí o napadení vydaném příslušným celním orgánem zaznamená změnu této částky cla jak v ECD-C, tak i v té evidenci (evidenci A nebo B), kde byla vedena původní částka cla, pokud nedojde, pouze v případě zvýšení původní částky cla, ke změně jejího statusu. Změna statusu částky cla, změna její výše a převod z evidence jsou na základě údajů vkládaných do aplikace WDIS určenými zaměstnanci celních orgánů prováděny automaticky. Rozhodným dnem pro případnou změnu statusu částky cla je v případě napadení výměru cla nebo následného rozhodnutí o výměru cla den, kdy podání posouzené podle obsahu jako napadení došlo celnímu orgánu. Určený zaměstnanec celního orgánu toto podání (napadení) v den jeho přijetí zaznamená do ECD-C. 75
Zápis napadení výměru cla se provádí prostřednictvím funkce „Napadení― v modulu ECD -C.
58
Není-li takové podání posouzeno jako napadení, stanoví celní úřad podle obsahu podání typ poţadavku, a na základě tohoto posouzení pak vede příslušné řízení (např. při podání posouzeného jako ţádost o prominutí částky cla vede celní úřad řízení podle dotčeného článku celního kodexu). Je-li v řízení o napadení celním orgánem rozhodnuto, ţe se jako nedůvodné zamítá, nedochází ke změně výše původní částky cla. Zápis o výsledku řízení do ECD-C provede určený zaměstnanec toho celního orgánu, který rozhodnutí o zamítnutí napadení vydal, a to uvedením dne vydání rozhodnutí a způsobu vyřízení napadení. Zápis do ECD-C se provede v den, kdy bylo rozhodnutí o zamítnutí napadení podepsáno pověřeným zaměstnancem rozhodujícího celního orgánu. V případě změny statusu částky cla (status B ode dne přijetí napadení) zpětně na status A je den, kdy bylo rozhodnutí podepsáno pověřeným zaměstnancem, rozhodným dnem pro převod částky cla z evidence B do evidence A. Rozhodl-li v řízení o napadení celní orgán o zvýšení původní částky cla, jedná se o opravu této částky cla, která je na základě zápisu o tomto zvýšení (v modulu JSD-dovoz) provedena jak v ECD-C, tak i v dotčené evidenci (A nebo B) automaticky. Určený zaměstnanec rozhodujícího celního orgánu zaznamená dále do ECD-C v den vydání rozhodnutí o napadení den, kdy bylo rozhodnutí o napadení podepsáno a způsob vyřízení napadení (rozhodný den). Pokud je navýšená částka cla zajištěna, je tato částka vedena v evidenci A, a to jako oprava původní částky cla zaznamenané v této evidenci. V případě, ţe navýšená částka cla není zajištěna, je tato částka vedena v evidenci B, a to jako oprava původní částky cla, bez ohledu na skutečnost, zda původně vyměřená částka cla je/byla vedena v evidenci A. Je-li v řízení o napadení celním orgánem rozhodnuto o sníţení původní částky cla, která je uhrazena (částečné sníţení, resp. zrušení původního rozhodnutí), jedná se o opravu původní částky cla, která je na základě zápisu údajů v modulu JSD-dovoz provedena jak v ECD-C, tak i v evidenci A automaticky. Určený zaměstnanec rozhodujícího celního orgánu zaznamená do ECD-C v den vydání rozhodnutí o napadení den, kdy bylo rozhodnutí o napadení podepsáno a způsob vyřízení napadení (rozhodný den). Sníţení původní částky cla je prováděno celním úřadem formou převodu dané částky cla z účtu vratek. Je-li v řízení o napadení celním orgánem rozhodnuto o sníţení původní částky cla, která není uhrazena (částečné sníţení, resp. zrušení rozhodnutí), jedná se o opravu původní
59
částky cla, která je na základě zápisu v modulu JSD-dovoz provedena jak v ECD-C, tak i v dotčené evidenci (A nebo B) automaticky. Určený zaměstnanec rozhodujícího celního orgánu zaznamená do ECD-C v den vydání rozhodnutí o napadení den, kdy bylo rozhodnutí o napadení podepsáno a způsob vyřízení napadení. Rozhodným dnem v řízení o napadení je den, kdy bylo pověřeným zaměstnancem celního orgánu podepsáno rozhodnutí o sníţení neuhrazené původní částky cla. Pokud vzal navrhovatel svůj návrh zpět dříve, neţ o něm bylo v řízení o napadení rozhodnuto, řízení se zastaví (nestanoví-li daňový řád jinak). Zápis o tomto výsledku řízení do ECD-C provede určený zaměstnanec celního orgánu, který rozhodnutí o zastavení řízení vydal, a to uvedením dne vydání tohoto rozhodnutí a způsobu vyřízení napadení. Zápis do ECD-C se provede v den, kdy bylo rozhodnutí o zastavení řízení podepsáno. Údaj o výsledku řízení o napadení zaznamená do evidence A nebo B systém automaticky. Rozhodným dnem je den, kdy je vydáno (podepsáno) rozhodnutí o zastavení řízení. V případě změny statusu částky cla (status B ode dne přijetí napadení) zpětně na status A je tento den rozhodným dnem pro převod částky cla z evidence B do evidence A. Toto pravidlo platí i v případech, kdy je řízení zastaveno z jiných důvodů neţ z důvodu zpětvzetí napadení76. Řízení o mimořádných opravných prostředcích Je-li v řízení o napadení celním orgánem vydáno rozhodnutí, je rozhodným dnem den, kdy bylo vydáno (podepsáno) konečné rozhodnutí o napadení. Tímto dnem je v případě a) povolení obnovy řízení den, kdy bylo podepsáno nové rozhodnutí ve věci, b) nepovolení obnovy řízení den, kdy bylo podepsáno rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, c) povolení přezkoumání den, kdy bylo podepsáno rozhodnutí o výsledku přezkoumání, d) nepovolení přezkoumání rozhodnutí den, kdy bylo podepsáno rozhodnutí o nepovolení přezkoumání. Rozhodující celní orgán vydávající konečné rozhodnutí postupuje při zápisu relevantních údajů do aplikace WDIS obdobně jako v řízení o řádném opravném prostředku.
76
Další důvody zastavení řízení jsou uvedeny v § 27 daňového řádu.
60
Řízení o žalobě Je-li v řízení o ţalobě soudem vydáno rozhodnutí, je rozhodným dnem den, kdy rozhodnutí soudu nabude právní moci. Celní orgány v případech, kdy je rozhodnutím soudu zrušeno následné rozhodnutí o výměru cla, vţdy posuzují výrok soudního rozhodnutí a případně postupují podle dotčených ustanovení zákona č. 150/2002, soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, týkajících se podání kasační stíţnosti. Příslušný celní orgán postupuje při zápisu relevantních údajů do aplikace WDIS obdobně jako v řízení o řádném opravném prostředku.
4.4.5 Odpis částky cla pro nedobytnost Odpis částky cla lze provést pouze při splnění všech podmínek daných pro odpis daňového nedoplatku. Základní podmínky pro odpis zcela nedobytného nedoplatku cla stanoví zvláštní právní předpis77. Částku cla není moţné odepsat zejména v případech, kdy dosud není uzavřeno insolvenční řízení78, nebo nejsou provedeny všechny v úvahu připadající úkony vymáhacího řízení79, resp. firma dluţníka je i nadále vedena v příslušném registru80 bez jakéhokoliv omezení. Členské státy nejsou podle článku 17 nařízení Rady 1150 povinny odvést Komisi stanovené částky cla, které nemohou být vybrány z důvodu vyšší moci, nebo z jiných důvodů, které jim nemohou být přičítány. Celní úřad prohlásí částky stanovených nároků rozhodnutím za částky cla, které nelze vybrat. Tyto částky cla se povaţují za částky, které nelze vybrat, nejpozději po uplynutí 5 let a) ode dne, kdy byla částka cla zapsána do ECD-C, nebo b) ode dne vydání, oznámení nebo vyhlášení konečného rozhodnutí v případech podání odvolání nebo ţaloby. Je-li částka cla uhrazena částečně, počítá se maximální pětileté období ode dne provedení poslední platby, pokud jí není dluh uhrazen. Vnitřní akt řízení81 stanoví, ţe celní úřad si v případě odpisu částky cla vyšší neţ 300.000 Kč vyţádá stanovisko nadřízeného celního ředitelství. Stanovisko vydá celní ředitelství po kontrole dodrţení podmínek pro odpis částky cla a postupu celního úřadu, nejpozději do 77
§ 66 daňového řádu. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 79 § 73 daňového řádu. 80 Např. obchodní rejstřík. 81 Vnitřní pokyn č. 62/2007 – Výkaznictví a reporting v oblasti tradičních vlastních zdrojů, ve znění pozdějších předpisů. 78
61
jednoho měsíce ode dne obdrţení doţádání. O odpisu částky cla rozhodne ředitel celního úřadu také na základě stanoviska poradního orgánu zřízeného tímto vedoucím zaměstnancem. Veškeré částky cla, jejichţ vybrání je prohlášeno nebo povaţováno za nemoţné, se odepíší z evidence B a vykáţí se ve výkazu této evidence i v její příloze. Tato příloha se odesílá s výkazem evidence B vţdy, i v případě negativního hlášení. Celní úřad zasílá do 14 dní ode dne podpisu rozhodnutí o odpisu částky cla v jakékoliv výši elektronicky hlášení nadřízenému celnímu ředitelství, které po kontrole splnění všech podmínek stanovených pro odpis zcela nedobytné částky cla zasílá elektronicky toto hlášení do 14 dní od jeho přijetí GŘC. GŘC zasílá hlášení písemně i elektronicky prostřednictvím MF Komisi ve lhůtě pro zasílání výkazu evidence B. Příloha k výkazu evidence B je uvedena v příloze č. 8. Pokud je celním úřadem odepsána částka cla vyšší neţ 50.000 eur, je celní úřad povinen zaslat do 14 dní ode dne podpisu rozhodnutí o odpisu částky cla elektronicky hlášení nadřízenému celnímu ředitelství, které toto hlášení po kontrole údajů zasílá elektronicky do 14 dní od jeho přijetí GŘC. Podle článku 17 odst. 3 nařízení Rady 1150 GŘC zasílá elektronicky i písemně do tří měsíců ode dne vydání rozhodnutí o odpisu částky cla vyšší neţ 50.000 eur prostřednictvím MF hlášení o odpisu takové částky cla Komisi. Vzor tohoto hlášení je uveden v příloze č. 9. Pokud pro částku cla, jejíţ vybrání je povaţováno za nemoţné, uplynula výše uvedená lhůta 5 let, vydá celní úřad rozhodnutí o odpisu této částky cla. Celní orgány postupují při vydání rozhodnutí o tomto odpisu částky cla přiměřeně a při zasílání hlášení o takové částce cla obdobně jak je uvedeno výše. Dojde-li následně k vybrání, i částečnému, odepsané částky cla, je celá vybraná částka cla odvedena do státního rozpočtu České republiky. Postup celních orgánů při vymáhání a odpisu částky cla (a také daně) stanoví vnitřní akt řízení82.
82
Např. Sluţební předpis č.14/2006 – Vymáhání nedoplatků Celní správou České republiky, Sluţební předpis č. 37/2006 – Daňová exekuce prodejem movitých věcí, Sluţební předpis č. 9/2007 – Daňová exekuce prodejem nemovitostí, Sluţební předpis č. 43/2005 - Odpis nedoplatku cla a daní včetně příslušenství pro nedobytnost.
62
4.4.6 Den úhrady částky cla Pro účely sledování dne splatnosti a pro výpočet úroku z prodlení platby částky cla je za den platby povaţován den uvedený ve zvláštním právním předpisu83. Podle článku 10 odst. 1 druhého pododstavce nařízení Rady 1150 musí být částka cla vedená v evidenci B odvedena Komisi nejpozději první pracovní den po 19. dni druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla uhrazena84. Pro potřebu správného uplatňování právních předpisů Společenství v oblasti tradičního vlastního zdroje, cla, proto vnitřní akt řízení70 stanoví, ţe za den úhrady částky cla je povaţován den připsání hrazené částky cla na účet celního úřadu. U neidentifikovatelných plateb je dnem úhrady den stanovený zvláštním právním předpisem85. Za den úhrady částky cla se povaţuje, podle splnění podmínek, den připsání této částky na účet celního úřadu, resp. den, kdy celní úřad tuto platbu zaevidoval na clo. Částka cla hrazená v hotovosti na pokladně celního úřadu je uhrazena dnem provedení této platby. Částka cla hrazená započtením přeplatku na jiném clu nebo dani je uhrazena dnem, který následuje po vzniku přeplatku. To platí i v případě, kdy je vyhověno ţádosti dluţníka, který poţádal o pouţití přeplatku na úhradu nedoplatku cla. Částka cla hrazená převodem z jistoty poskytnuté sloţením hotovosti je uhrazena dne, kdy celní úřad obdrţel písemnou ţádost sloţitele o převod jistoty na úhradu jím označené částky cla. Úhrada částky cla placené bankovním převodem je do ECD-C zapsána v den, kdy GŘC obdrţí výpis z ČNB, ve kterém je taková částka cla uvedena. Zápis úhrady částky cla je v ECD-C proveden na základě údaje v elektronickém výpisu z ČNB automaticky.
4.5 Minimální částka cla Minimální částkou se rozumí limitní částka cla stanovená právními předpisy Společenství a aplikovaná v řízeních o vracení nebo promíjení, zaúčtování či dodatečném zaúčtování částky cla.
83
§ 61 daňového řádu. Tento právní předpis uţívá pro platbu částky cla slovo „uh razena―, nikoliv zaplacena, přičemţ úhradou je podle výkladu Komise míněn den, kdy je částka cla připsána na účet celního orgánu. 85 § 59 odst. 2 daňového řádu. 84
63
4.5.1 Vracení a promíjení částky cla Celní úřad podle článku 240 prvního pododstavce celního kodexu v kontextu s článkem 898 prováděcího nařízení vrátí nebo promine částku cla, je-li tato částka vyšší neţ 10 eur (limitní částka). Celní orgány mohou podle článku 240 druhého pododstavce celního kodexu vyhovět ţádosti o vrácení nebo prominutí i niţší částky cla neţ je limitní částka. Vnitřní akt řízení70 stanoví, ţe pokud je v řízení o napadení nebo vrácení či prominutí zjištěno, ţe ţádosti je moţné vyhovět, přičemţ vracená nebo promíjená částka cla představuje částku niţší neţ je limitní částka, celní orgány vţdy vrátí nebo prominou i takovou částku cla. Celní úřad vrátí nebo promine podle článku 236 odst. 2 třetího pododstavce celního kodexu částku cla z úřední povinnosti. Pokud celní úřad zjistí, ţe tato částka cla je niţší neţ je limitní částka, nezahájí řízení o vrácení či prominutí takové částky cla a tuto skutečnost pouze uvede v úředním záznamu, který přiloţí k dotčenému rozhodnutí (výměru částky cla).
4.5.2 Zaúčtování částky cla Osvobození celních orgánů od zaúčtování částky cla uvedené v článku 217 celního kodexu je konkretizováno v článku 868 prvním pododstavci prováděcího nařízení, podle kterého členské státy nemusí účtovat (zapisovat do ECD-C) částky cla niţší neţ 10 eur. Je-li podáno celní prohlášení na více poloţek zboţí, povaţují se údaje uvedené ke kaţdé poloţce zboţí pro účely osvobození od zápisu částky cla do evidence za samostatné prohlášení (článek 198 prováděcího nařízení). Do ECD-C nebude proveden zápis v případě, ţe částka cla za jednotlivou zboţovou poloţku v celním prohlášení bude niţší neţ 10 eur. Postup celního úřadu při zápisu údajů do kolonky 47 celního prohlášení stanoví vnitřní akt řízení86. Celková částka cla, vyměřená ze zboţí uvedeného ve všech zboţových poloţkách celního prohlášení, neobsahuje částky cla niţší neţ 10 eur. Do ECD-C můţe být při souběhu částek cel zapsána i částka cla niţší neţ 10 eur. Postup celních orgánů při souběhu „klasického― cla (rozpočtová poloţka 14021), resp. cla týkajícího se zemědělské oblasti (rozpočtová poloţka 14026), s konečným vyrovnávacím
86
Sluţební předpis č. 25/2004 – Písemné celní prohlášení podávané na tiskopise Jednotný správní doklad a Jednotný správní doklad doplňkový.
64
clem (rozpočtová poloţka 14025) nebo konečným antidumpingovým clem (rozpočtová poloţka 14023), stanoví vnitřní akt řízení87.
4.5.3 Dodatečné zaúčtování částky cla Podle článku 220 odst. 2 písm. c) celního kodexu celní orgány neprovedou dodatečné zaúčtování (dodatečný zápis do ECD-C) v případě částky cla niţší neţ je určitá hranice, jejíţ výši stanoví právní předpis Společenství. Podle článku 868 druhého pododstavce prováděcího nařízení se dovozní (a vývozní) clo dodatečně nevybírá, je-li částka cla připadající na jednotlivý případ niţší neţ 10 eur. To znamená, ţe se do ECD-C nezapíše částka cla, která by představovala navýšení původně zaúčtované částky cla o částku niţší neţ 10 eur. Za jednotlivý případ se povaţuje kaţdé celní prohlášení. Je-li podáno celní prohlášení na více poloţek zboţí, povaţují se údaje uvedené ke kaţdé poloţce zboţí pro účely dodatečného vybírání (zaúčtování) částky cla za samostatné prohlášení. Dodatečně nebude vybírána částka cla z té poloţky zboţí uvedené v celním prohlášení, která bude niţší neţ 10 eur.
4.6 Počátek běhu lhůt pro zaúčtování a dodatečné zaúčtování částky cla Právním předpisem Společenství, který obecně upravuje problematiku lhůt, je nařízení Rady č. 1182/7188. Toto nařízení určující pravidla pro lhůty, data a termíny, se vztahuje na akty Rady a Komise, které jsou nebo budou přijaty na základě Smluv89. Pojem „lhůta― podle tohoto nařízení znamená časový úsek, vyjádřený v hodinách, dnech, týdnech, měsících nebo rocích, který není spjat s předem určeným datem či událostí. Je-li v právních předpisech Společenství uvedeno, ţe událost nastane v určitý den, resp. do určitého dne, popř. ţe úkon má nebo musí být proveden v určitém okamţiku (k určitému datu), jedná se o pojmy „data― a „termíny―. Do běhu lhůt se zahrnují svátky, neděle a soboty, pokud nejsou výslovně vyňaty, nebo pokud lhůty nejsou vyjádřeny v pracovních dnech. Je-li posledním dnem lhůty určené jinak neţ podle hodin svátek, neděle nebo sobota, skončí tato lhůta uplynutím poslední hodiny následujícího pracovního dne.
87
Vnitřní pokyn č. 27/2004 – Postup celních orgánů v přechodném období při správě cla a daní vybíraných při dovozu, ve znění pozdějších předpisů. 88 Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, k terým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny. 89 Např. Smlouva o EHS, Smlouva o ESAE, Smlouva o EU.
65
Celní úřad vypočítá částku cla a zapíše ji do ECD-C ve lhůtách uvedených v článcích 218 a 220 celního kodexu. K prodlouţení těchto lhůt můţe dojít v souladu s podmínkami uvedenými v článku 219 celního kodexu. Případné překročení lhůt nemá vliv na povinnost celního úřadu „dodatečně― zapsat částku cla do ECD-C. Komise povaţuje překročení lhůt stanovených celními předpisy Společenství za nesrovnalost, která případně můţe mít za následek finanční postih členského státu v podobě úroků90.
4.6.1 Počátek lhůty podle článku 218 celního kodexu Celní úřad vypočítá částku cla vyplývající z celního dluhu bezprostředně po předloţení či získání potřebných údajů. Částka cla je vypočtena po zadání těchto údajů do modulu JSD-D. Takto vypočtená částka cla je přenesena do ECD-C. Lhůta uvedená v článku 218 odst. 1 prvním pododstavci celního kodexu znamená povinnost zapsat částku cla do ECD-C ihned po jejím vypočtení, nejpozději druhý den po propuštění zboţí. Tato lhůta se vztahuje na případy, kdy přijetím celního prohlášení vznikl celní dluh podle článku 201 odst. 1 písm. a) celního kodexu (reţim volný oběh, resp. reţim aktivní zušlechťovací styk v systému navracení). Toto ustanovení celního kodexu pro zápis do ECD-C platí rovněţ pro případy, kdy při propuštění zboţí nebyla nebo nemohla být stanovena konečná částka cla. Jedná se o a) neúplné celní prohlášení (články 254 aţ 259 prováděcího nařízení), nebo b) případy, kdy celní úřad aplikuje postup podle článku 248 odst. 1 prováděcího nařízení. I tato lhůta můţe být prodlouţena na čtrnáct dnů. Při splnění podmínek stanovených v článku 218 odst. 1 druhém pododstavci celního kodexu zapíše celní úřad souhrnnou částku cel do ECD-C do pěti, resp. čtrnácti dnů ode dne uplynutí lhůty stanovené celním úřadem pro propouštění zboţí. U těchto zjednodušených postupů je počátek běhu lhůty pro zaúčtování částky cla dán dnem, který následuje po dni ukončení období pro podávání zjednodušených celních prohlášení91. Je-li tímto obdobím stanoveným v povolení celního úřadu např. měsíc, lhůta pro zaúčtování
90
Čl. 11 nařízení Rady 1150. Při zjednodušeném postupu typu 1 : 1 (k jednomu zjednodušenému celnímu prohlášení je podáváno jedno doplňkové celní prohlášení) počíná lhůta pro zaúčtování běţet dnem následujícím po dni propuštění zboţí. 91
66
souhrnné částky cla počíná běţet první den následujícího měsíce, a končí čtrnáctý den tohoto měsíce, pokud je dnem pracovním. Pokud je vedeno řízení podle zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví (a o změně některých dalších zákonů), ve znění pozdějších předpisů, postupuje celní úřad podle vnitřního aktu řízení92. Je-li dováţené zboţí moţno propustit do navrţeného reţimu (např. na základě rozhodnutí soudu), vyměří celní úřad částku cla a zapíše ji do ECD-C ve lhůtě nepřekračující čtrnáct dnů po dni propuštění zboţí. Při dovozu některých výrobků93 postupuje celní úřad podle vnitřního aktu řízení94. Rozhodnutí o přerušení řízení vydá celní úřad dne, kdy přijal celní prohlášení s návrhem na propuštění těchto výrobků do příslušného reţimu. Téhoţ dne zašle také příslušnému orgánu dozoru ţádost o závazné stanovisko. Pokud celní úřad závazné stanovisko neobdrţí do tří pracovních dnů, má se za to, ţe výrobek je bezpečný. Vzhledem k ustanovení zvláštního právního předpisu95, který stanoví jako maximální moţnou lhůtu pro zadrţení zboţí 15 pracovních dní, vyměří celní úřad částku cla a zapíše ji do ECD-C do čtrnácti dnů ode dne ukončení 15 denní lhůty. Celní úřad o této maximální lhůtě pro zadrţení zboţí informuje příslušný orgán dozoru. Lhůta pro zaúčtování částky cla počíná běţet dnem po ukončení 15 denní zadrţovací lhůty. Existuje-li pochybnost, zda mají být vůči dotyčnému zboţí uplatněny zákazy a omezení, a tato otázka můţe být zodpovězena teprve na základě výsledku kontroly provedené celními orgány, nepropustí celní úřad toto zboţí do doby, neţ obdrţí výsledek kontroly. Bude-li moţné podle výsledku kontroly zboţí propustit, vyměří celní úřad částku cla a zapíše ji do ECD-C do čtrnácti dnů ode dne, kdy obdrţel výsledek kontroly.
92
Sluţební předpis č. 38/2004 – Uplatňování zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 93 Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů. 94 Sluţební předpis č. 4/2004 – Obecná bezpečnost výrobků, Vnitřní pokyn č. 3/2004 – Postup celních úřadů při uplatňování § 3 odst. 4 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů. 95 Např. rozhodnutí Komise č. 2003/493/ES, kterým se ukládají zvláštní podmínky pro dovoz paraořechů, pocházejících nebo zasílaných z Brazílie, rozhodnutí Komise č. 2005/85/ES, kterým se ukládají zvláštní podmínky pro dovoz pistácií a některých výrobků získaných z pistácií pocházejících nebo zasílaných z Íránu, rozhodnutí Komise č. 2005/402/ES, o mimořádných opatřeních týkajících se chilli papriček, výrobků z chilli papriček, kurkumy a palmového oleje.
67
Lhůta pro zápis částky cla do ECD-C v případě vyhlášení konečného antidumpingového nebo konečného vyrovnávacího cla (2 měsíce) počíná běţet dnem následujícím po dni vyhlášení příslušného nařízení Rady v Úředním věstníku EU. Vznikl-li celní dluh za jiných podmínek, neţ které jsou uvedeny výše, zapíše celní úřad podle článku 218 odst. 3 celního kodexu částku cla do ECD-C (prvotní zápis částky cla) ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne, kdy můţe vypočítat částku cla a určit dluţníka. Zároveň musí být splněna podmínka vyrozumění dluţníka. Běh lhůty pro zaúčtování počíná dnem následujícím po dni, kdy celní úřad zaslal dluţníku rozhodnutí, ve kterém byla, kromě lhůty stanovené pro „odpověď― dluţníka, také uvedena částka cla.
4.6.2 Počátek lhůty podle článku 220 celního kodexu Jsou-li splněny podmínky uvedené v článku 220 odst. 1 celního kodexu (celní úřad můţe vypočítat dluţnou částku cla a určit dluţníka), celní úřad do 14 dnů dodatečně zapíše částku cla do ECD-C. Jedná se o případy, kdy na základě kontrol prohlášení po propuštění zboţí provedených na doţádání deklaranta, či z vlastní iniciativy celních orgánů, je zjištěno, ţe původně vyměřená a zaúčtovaná částka cla je niţší, neţ částka cla dluţná ze zákona. Lhůta pro dodatečný zápis částky cla do ECD-C počíná běţet dnem následujícím po dni, kdy celní orgán vyrozumí stanovenou formou dluţníka o výsledku kontroly po propuštění zboţí. V případě následné kontroly je tímto dnem den následující po seznámení kontrolované osoby s obsahem kontrolního protokolu. V případě zjištění učiněného v rámci kontrolní činnosti celního úřadu je dnem počátku běhu této lhůty den, kdy celní úřad zaslal dluţníku rozhodnutí, ve kterém byla, kromě lhůty stanovené pro „odpověď― dluţníka, také uvedena částka cla.
4.7 Lhůty pro sdělení částky cla dluţníku Sdělení částky cla dluţníku podle článku 221 odst. 1 celního kodexu je rozhodnutím, které musí obsahovat všechny náleţitosti stanovené národní právní úpravou. Tímto sdělením o výši dluţného cla je a) v případě propuštění zboţí na základě celního prohlášení díl celního prohlášení předávaný dluţníkovi, b) v jiných případech vlastní rozhodnutí o vyměření nebo dodatečném vyměření částky cla, vydané z úřední povinnosti.
68
Základní náleţitosti rozhodnutí o propuštění zboţí do celního reţimu nebo o ukončení reţimu jsou uvedeny v ustanovení § 104 celního zákona. Pro řízení před celními orgány platí obecné předpisy o správě daní a poplatků. V souladu s ustanovením § 32 odst. 2 písm. e) daňového řádu musí rozhodnutí obsahovat také lhůtu plnění. Pokud je výrokem rozhodnutí potvrzeno celní prohlášení podané písemně, stávají se jak obsah tohoto prohlášení, tak i skutečnosti, podle nichţ se zboţí propouští, součástí rozhodnutí. Vzhledem k této dikci ustanovení § 104 odst. 6 celního zákona je písemné celní prohlášení nejen rozhodnutím o propuštění zboţí do navrţeného reţimu, ale také sdělením ve smyslu článku 221 celního kodexu. Sdělení o výši dluţné částky cla musí být podle článku 221 celního kodexu dluţníku oznámeno nejpozději do tří let ode dne vzniku celního dluhu. Lhůta pro provedení sdělení počíná běţet dnem následujícím po dni vzniku celního dluhu. V článku 221 celního kodexu jsou z této lhůty stanoveny dvě výjimky. Podle článku 221 odst. 3 celního kodexu se běh lhůty pro sdělení částky cla dluţníkovi staví po dobu trvání řízení o opravném prostředku. Řízení o opravném prostředku můţe být vedeno u celních orgánů nebo u orgánů soudních. Doba, po kterou je běh lhůty stavěn, počíná dnem, kdy je podaný opravný prostředek (napadení) přijat celními orgány, resp. orgány soudními, a je ukončena dnem, kdy konečné rozhodnutí nabylo právní moci. V případě řízení o odvolání pokračuje běh lhůty ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o odvolání. Pokud bude v řízení o mimořádném opravném prostředku96 (napadení) povolena obnova řízení, resp. povoleno přezkoumání rozhodnutí, běh lhůty pro sdělení pokračuje ode dne, který následuje po dni nabytí právní moci „konečného rozhodnutí―, a to a) nového rozhodnutí ve věci vydaného v obnoveném řízení, resp. b) rozhodnutí o výsledku přezkoumání. V případě soudního řízení o ţalobě pokračuje běh lhůty ode dne, kdy rozhodnutí soudu ve věci (rozsudek) nabylo právní moci. Vznikne-li celní dluh v důsledku činu, který byl v době, kdy byl spáchán, trestný, můţe být výše celního dluhu sdělena dluţníku za podmínek stanovených platnými předpisy i po uplynutí tříleté lhůty (viz článek 221 odst. 4 celního kodexu).
96
Za opravný prostředek podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 (Modernizovaný celní kodex) budou povaţovány pouze odvolání a ţaloba.
69
Celní úřad v tomto případu sdělí dluţníku výši dluhu i po uplynutí tříleté lhůty za podmínek, které stanoví platné předpisy. Platnými předpisy se v souladu s článkem 4 bodem 23 celního kodexu rozumějí předpisy Společenství nebo národní předpisy. Jsou-li splněny zákonné podmínky pro vznik či existenci celního dluhu, zahájí celní úřad řízení o vyměření, resp. dodatečném vyměření částky cla. Toto řízení je ukončeno vydáním rozhodnutí o vyměření, resp. dodatečném vyměření částky cla. Částka cla je zapsána do ECD-C. Je-li v takovém případu zahájeno také trestní stíhání dluţníka, můţe celní úřad sdělit tuto částku cla dluţníku i po uplynutí tří let ode dne vzniku celního dluhu. Vzhledem ke skutečnosti, ţe v současné době lhůtu pro tento případ národní předpisy nestanoví, celní úřad můţe sdělit výši dluhu dluţníku kdykoliv po zahájení trestního stíhání97. Celní úřad zkoumá, zda bylo vůči dluţníku zahájeno trestní stíhání týkající se některého z daňových trestných činů. Tento čin, v jehoţ důsledku vznikl celní dluh, bylo moţné v době, kdy byl spáchán, kvalifikovat jako čin trestný podle dotčených ustanovení národních trestních předpisů. Podnět k zahájení trestního stíhání můţe dát i celní orgán. K prolomení tříleté lhůty dojde v okamţiku zahájení trestního stíhání98. Je-li po zahájení trestního stíhání usnesením státního zástupce toto trestní stíhání zastaveno, nebo věc postoupena jinému orgánu, můţe toto usnesení Nejvyšší státní zástupce v lhůtě 3 měsíců ode dne nabytí právní moci pro nezákonnost zrušit. Pokud usnesení o zastavení trestního stíhání, či o postoupení věci jinému orgánu v této lhůtě zrušeno nebylo, nebo pokud je trestní stíhání pravomocně ukončeno zprošťujícím rozsudkem, celní úřad, který dluţníku sdělil částku cla po uplynutí lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu, vydá rozhodnutí, v jehoţ výroku uvede, ţe sdělení dluţníkovi bylo provedeno v rozporu s článkem 221 odst. 3 celního kodexu, a proto se podle článku 217 odst. 1 třetího pododstavce celního kodexu k této zaúčtované částce cla (zápis v ECD-C) z důvodu uplynutí tříleté lhůty nepřihlíţí. Pokud je částka cla uhrazena, celní úřad ji z téhoţ důvodu vrátí. Celní orgány spolupracují v těchto případech s dalšími orgány činnými v trestním řízení a poţadují informace, které jsou relevantní ve vztahu k vydaným rozhodnutím o vyměření či dodatečném vyměření částky cla, zejména informace o zastavení trestního stíhání.
97
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 (Modernizovaný celní kodex ) jiţ pro tyto případy stanoví lhůtu 10 let ode dne vzniku celního dluhu. 98 § 160 trestního řádu.
70
4.8 Lhůty pro platbu cla Lhůtu pro platbu částky cla uvede celní úřad ve sdělení dluţníkovi. Pokud není této osobě povolen některý ze způsobu ulehčení platby, nesmí tato lhůta přesáhnout podle článku 222 odst. 1 celního kodexu deset dní ode dne doručení sdělení. V případě souhrnného zápisu částky cel podle článku 218 odst. 1 druhého pododstavce celního kodexu nesmí lhůta pro platbu cla přesáhnout lhůtu stanovenou v článku 227 odst. 1 písm. c), resp. v článku 227 odst. 3 celního kodexu. Postup celního úřadu v případě aplikace článku 222 odst. 2 celního kodexu, odloţení povinnosti dluţníka zaplatit clo v kontextu s článkem 876a prováděcího nařízení, stanoví vnitřní akt řízení99. Celní úřad povolí odklad platby cla na ţádost dluţníka v případě, ţe se dluţná částka vztahuje na zboţí navrţené v celním prohlášení do reţimu volného oběhu, resp. v případě dodatečně zapsané částky cla. Lhůta pro odklad platby činí 30 dní. Počítání lhůty stanoví článek 227 celního kodexu. Výpočet těchto lhůt provádí podle podmínek stanovených vnitřním aktem řízení99 po zadání vstupních údajů modul JSD-dovoz automaticky. Za jiné ulehčení platby cla ve smyslu článku 229 celního kodexu se povaţuje celním úřadem povolené zaplacení částky cla ve formě a) posečkání, nebo b) splátek. Podmínky, za kterých je moţné povolit tato ulehčení platby cla stanoví zvláštní právní předpis100.
4.9 Návrh nových postupů při účtování částek cel Důvodem pro vydání celního kodexu bylo sjednocení celních reţimů pouţívaných v jednotlivých členských státech v osmdesátých letech 20. století. Celní kodex byl od svého zavedení opakovaně a podstatně změněn, aby řešil mimo jiné specifické problémy, jakými je ochrana dobré víry nebo zohlednění bezpečnostních poţadavků. Vývoj ukázal, ţe je nutné provést další změny celního kodexu, zejména v důsledku významných právních změn, které nastaly v posledních letech jak na úrovni Společenství,
99
Vnitřní pokyn č. 25/2006 – Pravidla pro aplikaci některých lhůt stanovených v právních předpisech Společenství a zákoně č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 100 § 275 celního zákona; § 60 daňového řádu.
71
tak na mezinárodní úrovni, jako například vstup aktu o přistoupení z roku 2003 a aktu o přistoupení z roku 2005 v platnost, jakoţ i změna Mezinárodní úmluvy o zjednodušení a sladění celních reţimů (tzv. revidovaná Kjótská úmluva), k níţ Společenství přistoupilo na základě rozhodnutí Rady 2003/231/ES. Toto hodnocení ukázalo, ţe je vhodné zmodernizovat celní reţimy a zohlednit skutečnost, ţe podávání a zpracování prohlášení elektronickou cestou je pravidlem a listinná prohlášení a jejich odpovídající zpracování výjimkou. Zejména z těchto důvodů bylo rozhodnuto, ţe další změny stávajícího celního kodexu by nebyly dostačující, a proto bude nutné jej zcela přepracovat. Novým základním právním předpisem Společenství v oblasti celnictví se stalo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex101 - dále jen „kodex―). Kodex stanoví v článku 1 obecná pravidla a postupy pro zboţí vstupující na celní území Společenství nebo toto území opouštějící. Aniţ je dotčeno mezinárodní právo a úmluvy a právní předpisy Společenství v jiných oblastech, pouţije se kodex jednotně na celém území Společenství. S dotvořením vnitřního trhu, sníţením překáţek mezinárodního obchodu a investic a rostoucí potřebou zajistit bezpečnost a ochranu vnějších hranic Společenství se změnila role celních orgánů, které získaly vedoucí postavení v dodavatelském řetězci a v rámci sledování a řízení mezinárodního obchodu je učinily katalyzátorem konkurenceschopnosti zemí a společností. Celní předpisy by proto měly odráţet novou hospodářskou situaci a nové postavení celních orgánů a jejich úkoly. Pouţívání informačních a komunikačních technologií, jak je stanoví rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o bezpapírovém prostředí pro celnictví a obchod102, je klíčovým prvkem při zajišťování usnadňování obchodu a současně i účinnosti celních kontrol, a tudíţ i při sniţování nákladů podniků a rizik pro společnost. Je proto nezbytné stanovit v kodexu právní rámec, v němţ lze uvedené rozhodnutí provést, a zejména právní zásadu, podle níţ se veškeré celní a obchodní operace musí provádět elektronicky
101
Ustanovení uvedená v článku 188 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 (Modernizovaný celní kodex) se pouţijí ode dne 24. června 2008. Všechna ostatní ustanovení se pouţijí, aţ budou pouţitelné prováděcí předpisy přijaté na základě článků uvedených v odstavci 1 tohoto článku. Prováděcí předpisy vstoupí v platnost nejdříve dne 24. června 2009. Aniţ je dotčen vstup prováděcích předpisů v platnost, pouţijí se všechna ostatní ustanovení kodexu nejpozději dne 24. června 2013. 102 Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 70/2008/ES ze dne 15. ledna 2008 o bezpapírovém prostředí pro celnictví a obchod.
72
a informační a komunikační systémy pro celní operace musí poskytnout hospodářským subjektům v kaţdém členském státě stejné moţnosti. Pravidla týkající se celních prohlášení a propuštění zboţí do celního reţimu by měla být modernizována a zjednodušena, zejména prostřednictvím poţadavku, aby se celní prohlášení podávala zpravidla elektronickou cestou, a stanovením pouze jednoho typu zjednodušeného celního prohlášení. Jelikoţ revidovaná Kjótská úmluva prosazuje, aby se celní prohlášení podávalo, registrovalo a kontrolovalo před příchodem zboţí a aby místo podání prohlášení mohlo být jiné neţ místo, kde se zboţí fyzicky nachází, je vhodné stanovit, ţe centralizované celní řízení bude probíhat v místě, kde je hospodářský subjekt usazen. V rámci centralizovaného celního řízení by mělo být moţné pouţití zjednodušených celních prohlášení, odklad dne předloţení úplného prohlášení a poţadovaných dokladů, pravidelné prohlášení a odklad platby. S ohledem na tyto důvody kodex také nově určuje úlohu celních orgánů. Celní orgány podle článku 2 kodexu odpovídají především za dohled nad mezinárodním obchodem Společenství, a přispívají tak ke spravedlivému a volnému obchodu, k provádění vnějších aspektů vnitřního trhu, společné obchodní politiky a ostatních společných politik Společenství, jeţ mají dopad na obchod, jakoţ i k celkové bezpečnosti dodavatelského řetězce. Celní orgány přijmou opatření zaměřená zejména na a) ochranu finančních zájmů Společenství a jeho členských států, b) ochranu Společenství před nekalým a nezákonným obchodem při současné podpoře dovolené obchodní činnosti, c) zajištění bezpečnosti Společenství a jeho obyvatel a ochranu ţivotního prostředí, v případě potřeby v úzké spolupráci s jinými orgány, d) zachování řádné rovnováhy mezi celními kontrolami a zjednodušením dovoleného obchodu. Vzhledem k nové úloze celních orgánů, a v rámci plnění těchto úkolů, mohou celní orgány povolit103, aby bylo u celního úřadu příslušného v místě, kde je osoba usazena, tato osoba podala nebo zpřístupnila celní prohlášení pro zboţí, které je předkládáno celním orgánům na jiném celním úřadě. V těchto případech se má za to, ţe celní dluh vznikl na celním úřadě, u něhoţ bylo celní prohlášení podáno nebo zpřístupněno.
103
Článek 106 kodexu (Centralizované celní řízení).
73
Celní úřad, u něhoţ je podáno nebo zpřístupněno celní prohlášení, provádí formality týkající se ověření celního prohlášení, výběru částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající jakémukoli celnímu dluhu a povolení pro propuštění zboţí. Aniţ jsou dotčeny kontroly celního úřadu pro účely bezpečnosti, provádí celní úřad, kterému je zboţí předloţeno, veškeré kontroly, jeţ si odůvodněně vyţádal celní úřad, u něhoţ je podáno nebo zpřístupněno celní prohlášení, a umoţňuje propuštění zboţí, přičemţ zohledňuje informace obdrţené od tohoto celního úřadu. V souladu s tímto ustanovením kodexu stanovujícím podstatné ulehčení provádění obchodu pro ekonomické subjekty, s důrazem zejména na zajištění optimální ochrany finančních zájmů Společenství, také s ohledem na znění článku 10 kodexu104, který tuto problematiku nezahrnuje, se pokusím rámcově navrhnout moţné budoucí postupy při účtování částek cel (cíl návrhu). Metody dosažení cíle Tyto metody je moţné dělit na metodu a) postupného sladění systémů pouţívaných celními orgány členských států při vyměřování a zaúčtování částek cel, b) zjednodušení procesů v oblasti vybírání cla, c) aplikace platných celních předpisů na problematiku daní (DPH a spotřební daně dále jen „SPD―) vybíraných v souvislosti s dovozem zboţí z třetích zemí, a to pouze v těch oblastech, které nejsou přímo upraveny příslušným národním právním předpisem vydaným také na základě směrnice Společenství, resp. pokud na pouţití celních předpisů taková národní právní úprava přímo odkazuje. Časová posloupnost Na základě posouzení doby potřebné pro moţné dosaţení cíle lze tento proces časově rozloţit na tři fáze. Fáze 1 V této fázi by měly být stanoveny postupy zaručující zejména následující: a) v kaţdém členském státu musí být (nejen) pro potřeby vybírání cla vybudován jeden IT systém, sloţený ze subsystémů (aplikací),
104
Členské státy spolupracují s Komisí s cílem vyvinout, udrţovat a vyuţívat elektronické systémy pro výměnu informací mezi celními úřady a pro společnou registraci a vedení záznamů týkajících se zejména hospodářských subjektů, které se přímo nebo nepřímo podílejí na vyřizování celních formalit, a dále ţádostí a povolení ohledně celního reţimu nebo statusu schváleného hospodářského subjektu, či ţádostí a zvláštních rozhodnutí udělených v souladu s článkem 20, resp. společného řízení rizik podle článku 25 (kodexu).
74
b) veškeré údaje vyţadované právními předpisy EU při vybírání cla (resp. DPH a SPD) musí být zapisovány do těchto aplikací, c) tyto aplikace by měly v oblasti vyměřování zejména umoţnit · zápis všech údajů o vyměřené částce cla · zápis všech údajů o vyměřené DPH a/nebo SPD · zápis všech údajů nutných pro provádění statistiky · zápis jakékoliv opravy výše částky cla · zápis jakékoliv opravy výše částky DPH a/nebo SPD · zápis jakékoliv opravy údajů nutných pro provádění statistiky · zápis těchto údajů na místní úrovni (celní úřad) · automatický záznam všech k případu relevantních údajů vedených v rámci celého IT systému · přenos těchto údajů do centrální evidence (např. informační centrum, datový sklad apod.), a to v okamţiku potvrzení zápisu těchto údajů (přenos on-line) · v případě stanovení limitních částek pro účtování cla, DPH, nebo SPD, kromě definovaných výjimek, zablokování přenosu takové částky do (účetní) evidence, d) v oblasti zajištění celního dluhu by měla aplikace umoţnit · zápis všech jistot poskytnutých hospodářským subjektem, schválených celními orgány, s určením celních reţimů, na které se zajištění v případě vzniku celního dluhu můţe aplikovat, a dělených podle typu jistoty · zápis výše jakéhokoliv celního dluhu vyplývajícího z činnosti hospodářského subjektu, a odečtení této výše od posledního zůstatku poskytnuté jistoty · kontrolu okamţitého zůstatku výše zajištění (zůstatek poskytnuté jistoty) prováděnou automaticky · vztáhnout zajištění dluhu, kromě částky cla, případně i na částku DPH a/nebo SPD, e) v oblasti účtování (evidence) částek cel, DPH a SPD · by měla aplikace na základě on-line přenosu údajů o vyměření [viz výše písm. c)] umoţnit jejich zápis do (účetní) evidence · představuje aplikace garanci zápisu všech vyměřených částek cel a DPH či SPD do (účetní) evidence · by aplikace měla automaticky kontrolovat, zda do (účetní) evidence nebyla, kromě stanovených výjimek, zapsána také limitní částka cla, DPH nebo SPD
75
· by aplikace na základě stanovených podmínek umoţnila přenos částek cel do evidence A nebo evidence B, resp. do obdobných evidencí, podle statutů těchto částek, f) v rámci této fáze by mělo být také rozhodnuto, které národní orgány budou zajišťovat správu DPH (případně SPD), zda orgány celní, nebo orgány daňové, a to u všech osob, či pouze u plátců, g) za účelem zachování stejného postavení hospodářských subjektů v řízení před celními orgány stanovit v celních právních předpisech Společenství pouze závazné limity (např. článek 868 první pododstavec prováděcího nařízení umoţňuje moţnost volby při stanovení konkrétní výše limitní částky cla, která bude zaúčtována, kaţdému členskému státu105, coţ při porovnání praxe v jednotlivých členských státech přináší v podstatě nestejné zacházení vůči těmto hospodářským subjektům). Předpokládané trvání fáze 1 Po kvalifikovaném zpracování záměru a provedeném „připomínkovém řízení― v rámci legislativního procesu mezi institucemi EU i členskými státy lze odhadnout tuto dobu na 2 aţ 3 roky ode dne vyhlášení příslušné normy v Úředním věstníku EU. Fáze 2 V této fázi by měl být na základě řízení vybrán jeden pro potřeby vybírání cla (a daní) optimální IT systém sloţený (nejen) z výše uvedených aplikací. Tento IT systém by měl být předán k pouţívání všem členským státům, a po období určeném k jeho zkušebnímu provozu by mělo být pouţívání tohoto IT vyhodnoceno se závěrem, zda je pro stanovený dílčí cíl vhodný. Předpokládané trvání fáze 2 Po ukončení fáze 1 a po provedeném výběrovém řízení, které by mohlo být uzavřeno do jednoho roku, by členské státy cca jeden další rok vybraný IT systém pouţívaly v rámci zkušebního provozu souběţně se stávajícím systémem. Jednou z podmínek by byla podmínka on-line přenosu údajů z účetní evidence jednotlivých členských států do centrální účetní evidence. Hodnocení, zda nový IT systém plně odpovídá zadaným podmínkám, a je vhodný a přijatelný pro všechny členské státy, by mohlo probíhat v závěru zkušebního provozu (cca tři poslední měsíce). 105
Členský stát můţe stanovit, ţe bude účtovat jakoukoliv částku cla, nebo naopak, ţe do účetní evidence budou zapisovány pouze částky cel rovnající se EUR 10 a vyšší.
76
V průběhu této fáze by bylo také určeno centrální místo účtování všech částek cel (resp. i daní106). Fáze 3 Po ukončení fáze 2 účely by mohl být nový IT systém pouţíván v tzv. „ostrém― provozu všemi členskými státy. Základní údaje o zaúčtovaných částkách cel (resp. daní) členskými státy by byly on-line přenášeny do centrálního místa účtujícího (evidujícího) tyto pohledávky. Mezi základní údaje by patřily také ty, které by v centrální evidenci umoţnily zápis částky cla na příslušný účet tradičního vlastního zdroje, cla, tedy na účet A nebo účet B. V centrálním místu účtování (např. Praha) by kromě vedení účetních záznamů o všech v členských státech vyměřených částkách cel (resp. daní) byly vedeny také centrální účty A a B. Přístupová práva prohlíţení účetních údajů by umoţnila také provádět prvotní kontrolu správnosti výše vyměřené částky cla, i to, zda byla splněna podmínka řádného odvodu této částky do rozpočtu EU. Nový způsob vymáhání Pokud by částka cla nebyla dluţníkem uhrazena ve lhůtách stanovených kodexem, následné vymáhání by mohlo být prováděno a) kaţdým členským státem samostatně, nebo b) centrálně, avšak na více místech (např. jedno centrální místo vymáhání pro Španělsko a Portugalsko, jedno centrální místo vymáhání pro členské státy střední Evropy, atp.107), nebo c) centrálně z jednoho místa (např. „Centrální místo vymáhání v Bonnu―). Tento návrh moţného budoucího vedení centrálního účetnictví EU o částkách cel (resp. daní), a také moţného exekučního řízení vedeného např. z jednoho centrálního místa, má jiţ dnes zcela jistě „oporu― v těch ustanoveních kodexu, která se týkají elektronického podávání celních prohlášení a centrálního celního řízení. Je zřejmé, ţe přijetí této nové koncepce by mimo jiné přineslo značnou úsporu finančních prostředků, zejména v oblasti kontroly prováděné pověřenými zástupci některých institucí EU. Ale to je jiţ téma, ke kterému se blíţe vrátím v části věnované kontrolní činnosti. 106
Centrální místo účtování daní vybíraných v souvislosti s dovozem zboţí ze třetích zemí by mohlo být určeno kdykoliv později, protoţe tyto daně nejsou vlastními zdroji ve smyslu tradičního vlastního zdroje, cla. 107 Tato varianta by vyţadovala také změnu právních předpisů Společenství o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek, a také národního právního předpisu (zákon č . 191/2004 Sb. ze dne 1. dubna 2004, o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů).
77
5. Odvod částek cel Podle článku 1 nařízení Rady 1150 jsou vlastní zdroje Společenství uvedené v rozhodnutí Rady 597, tedy i veškeré částky cel vyplývající z celních dluhů vzniklých dnem přistoupení České republiky k EU a později, poskytovány Komisi. Členské státy musí přijmout veškerá nezbytná opatření zajišťující, ţe částky tradičních vlastních zdrojů odpovídající nárokům Společenství stanoveným podle článku 2 nařízení Rady 1150 budou poskytnuty Komisi tak, jak je stanoveno v tomto nařízení. Členské státy se z této povinnosti mohou liberovat. Podle článku 17 odst. 2 prvního pododstavce totiţ nejsou povinny poskytnout Komisi částky odpovídající těmto stanoveným nárokům, a to v případech, kdy tyto částky nemohou být vybrány a) z důvodu vyšší moci, nebo b) z jiných důvodů, které jim nemohou být přičítány. Pokud je splněna jedna z těchto podmínek, není členský stát povinen částku tradičního vlastního zdroje, např. cla, odvést Komisi. Takovou částku stanoveného nároku Společenství pak prohlásí za částku, kterou nelze vybrat, rozhodnutím příslušného správního orgánu členského státu, který tuto skutečnost zjistí. Kaţdý členský stát poukazuje vlastní zdroje na účet vedený na jméno Komise u MF nebo jiného subjektu, který kaţdý členský stát určí. Tento účet je veden bezplatně. Členské státy nebo jimi určené orgány předávají Komisi elektronickou cestou výpis z účtu jako doklad připsání vlastních zdrojů na účet. Připsané částky jsou vedeny v eurech v souladu s finančním nařízením o souhrnném rozpočtu Evropských společenství108 a s prováděcími pravidly k němu.
5.1 Odvod částek cel do rozpočtu EU Článek 10 nařízení Rady 1150 stanoví, ţe se vlastní zdroje uvedené v článku 2 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí Rady 597, po odečtení nákladů spojených s vybíráním vlastních zdrojů109, připisují na příslušné účty nejpozději v první pracovní den po 19. dni druhého měsíce následujícího po měsíci, v němţ byl nárok stanoven.
108
Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství. 109 Podle článku 2 odst. 3 a článku 10 odst. 2 písm. c) rozhodnutí Rady 597 si členské státy u částek tradičních vlastních zdrojů, které měly v souladu s platnými předpisy Společenství poskytnout do 28. února 2001, i nadále ponech ávají 10 % těchto částek jako náklady na výběr.
78
Nároky Společenství uváděné na zvláštních účtech (částky cel vedené v evidenci B) musí být zaúčtovány na příslušné účty nejpozději v první pracovní den po 19. dni druhého měsíce následujícího po měsíci, v němţ byly nárokované částky uhrazeny. V případě České republiky je postup při odvádění částek cel na účet Komise následující. GŘC převádí částky cel uvedené ve výkazu evidence A110 na účet vedený na jméno Komise u ČNB. Po odečtení nákladů spojených s vybíráním částek cel ve výši 25 % nároku Společenství se souhrnná částka cla vedená v evidenci A za příslušný měsíc uvedená ve sloupci 6 výkazu této evidence (sloupec „Čisté částky―), resp. v kolonce „K platbě ES celkem―, v konečný den zaeviduje do zvláštní evidence GŘC jako nárok Společenství na tradiční vlastní zdroj, clo, a to nejpozději první pracovní den po konečném dnu. Jiţ jsem zmínil, ţe konečným dnem je 15. den druhého měsíce následujícího po příslušném měsíci, tedy odvod částek cel zapsaných do evidence A v měsíci březen 2009 (příslušný měsíc) je fakticky proveden první pracovní den po konečném dni, tedy po 15. květnu 2009 (v tomto případě je souhrnná částka cla zaevidována do zvláštní evidence 18. května 2009). Nejpozději první pracovní den po 19. dni druhého měsíce následujícího po příslušném měsíci111 se souhrnná částka cla zaevidovaná do zvláštní evidence jako nárok Společenství na tradiční vlastní zdroje převádí z této zvláštní evidence (účet ,,Clo debet 75 %― 24643 vedený na jméno GŘC u ČNB) na účet Komise vedený také u ČNB. Výpisy z účtu vedeného na jméno Komise zasílá ČNB Komisi ve lhůtách stanovených smlouvou mezi ČNB a MF, a to zpravidla v den připsání, nejpozději však do tří pracovních dnů. Komise můţe v případě potřeby vyzvat členské státy, aby všechny vlastní zdroje, s výjimkou zdrojů z DPH a dodatečného zdroje, zaúčtovaly o měsíc v předstihu. Toto zaúčtování se provádí na základě údajů, které mají členské státy k dispozici k 15. dni tohoto měsíce. Pokud by byla Česká republika Komisí vyzvána, aby o měsíc v předstihu zaúčtovala částky cel, provede GŘC tento odvod na základě údajů o částkách cel, které má k dispozici k 15. dni tohoto měsíce. Za částky cel, které má Česká republika k tomuto datu k dispozici, se přitom povaţují všechny částky cel
110
Výkaz evidence A je na základě podmínek stanovených pro jeho tvorbu v aplikaci WDIS zpracován automaticky na základě údajů vedených v modulu ECD -C – TOR. 111 V uváděném příkladu by se jednalo o den 20. května 2009.
79
a) vyměřené v předcházejícím měsíci, jejichţ úhrada byla do ECD-C do 15. dne měsíce následujícího, b) vedené v evidenci B i za minulá období, které byly uhrazeny v měsíci předcházejícím měsíc, ve kterém je odvod v předstihu prováděn. Kaţdá částka zaúčtovaná v předstihu se upraví v následujícím měsíci při zaúčtování v „klasickém― termínu (v měsíci následujícím po měsíci, kdy bylo provedeno zaúčtování v předstihu). Touto úpravou se rozumí zaúčtování opačné částky rovnající se částce, která byla zaúčtována v předstihu. Ve výkazu evidence A přitom dojde k zaúčtování dílčích opačných částek cel, a to podle typů cla v jednotlivých sloupcích tohoto výkazu dotčených zaúčtováním v předstihu.
5.2 Odvod částek cel do státního rozpočtu ČR Jako zálohu na podíl České republiky ve výši 25 % z vyměřených částek cel na úhradu nákladů (dále jen „záloha―) provede GŘC odvod částek cla do státního rozpočtu ve výši 25 % z přírůstku inkasa na účtu „Clo kredit 100 %― (účet 54746) za běţný měsíc, sníţeného o 25 % všech vrácených částek cel za stejné období. Odvod je prováděn vţdy po zaevidování úhrad částek cla uvedených ve výpisu ČNB, který GŘC obdrţí poslední pracovní den tohoto měsíce. Odvod zálohy provede GŘC po jejím převedení na účet „Převod cla 25 % do státního rozpočtu― (účet 14648) vedený u ČNB na jméno GŘC, z tohoto účtu na účet „Národní podíl na cle― (účet 14744) vedený na jméno GŘC u ČNB. Pro poslední měsíc rozpočtového roku je stanoveno, ţe záloha za měsíc prosinec se převádí do státního rozpočtu nejpozději poslední pracovní den tohoto měsíce. Do konce druhého měsíce následujícího po příslušném měsíci porovná GŘC odvedené zálohy s podílem České republiky ve výši 25 % z vyměřených částek cel za příslušný měsíc a výsledek porovnání odešle elektronickou poštou MF, odboru 55 (Národní fond), odd. 555 (Finanční perspektivy a souhrnné rozpočtové vztahy k EU). Z celkové částky cel uvedené ve všech výkazech evidence A vztahujících se k uplynulému roku (výkazy za měsíce leden aţ prosinec) bude stanoven celkový podíl České republiky ve výši 25 % vyměřených částek cel na úhradu nákladů. Tento celkový podíl bude porovnán se součtem všech provedených měsíčních záloh. Výsledek porovnání odesílá GŘC elektronickou poštou MF, odboru 55, odd. 555 a odboru 11 (státní rozpočet), odd. 112 (Státní závěrečný účet).
80
Pokud je výše zmíněnou komparací dosaţeno kladného výsledku112, odvede GŘC částku zjištěného rozdílu do státního rozpočtu, a to nejpozději do konce druhého měsíce daného roku. O provedeném vyrovnání (převodu částky rozdílu) informuje GŘC avízem MF. Při záporném výsledku porovnání provede GŘC nejpozději do konce druhého měsíce daného roku vyrovnání uvedeného rozdílu (do státního rozpočtu byly odvedeny, v porovnáním s částkou celkového podílu České republiky za přecházející rok ve výši 25 %, vyšší zálohy). Způsob vyrovnání případné záporné částky rozdílu by zainteresované strany, GŘC a MF113, dohodly, pokud by tato situace nastala.
112
Kladným výsledkem se rozumí, ţe částka celkového podílu ČR ve výši 25 % za minulý rok je vyšší, neţ celková částka všech záloh odvedených do státního rozpočtu. 113 V současné době by způsob řešení stanovily odbor 24 GŘC (Správy cel a daní) a odbor 1 1 MF (státní rozpočet).
81
6. Kontrolní činnost v oblasti tradičního vlastního zdroje Kontrolní činnost prováděná v oblasti tradičního vlastního zdroje, cla, za účelem zjištění, zda praktické postupy členských států jsou v souladu s právními předpisy Společenství, i právními předpisy národními, je základním předpokladem pro skutečné zajišťování ochrany finančních zájmů Společenství.
6.1 Právní předpisy Společenství o kontrole Oblast kontroly vlastních zdrojů Společenství je upravena právními předpisy, které se týkají ochrany finančních zájmů Evropských společenství, resp. kontrol a inspekcí. Jedná se o nařízení vydané v letech 1995 aţ 1999 Radou. Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995, o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, stanoví pro účely této ochrany obecná pravidla týkající se stejnorodých kontrol a správních opatření a sankcí postihujících nesrovnalosti s ohledem na právo Společenství. Za důvody, které vedly k přijetí tohoto právního aktu, lze označit zejména skutečnost, ţe dosud byla pravidla pro správu a kontrolní systémy předmětem různých podrobných předpisů pro dané politiky Společenství, ačkoliv v té době byla více neţ polovina výdajů Společenství vyplácena příjemcům prostřednictvím členských států. Tato roztříštěnost práva pak v podstatě nedovolovala orgánům Společenství vést účinný boj proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Společenství. Tímto nařízením Rady tak byl stanoven společný právní rámec pro všechny oblasti politik Společenství, byly definovány nesrovnalosti114 a stanoveny správní sankce a opatření. Dalším důvodem byla potřeba doplnit stávající úpravu společnými pravidly, neboť Smlouvy, Smlouva o ES a Smlouva o ESAE, nestanoví zvláštní pravomoci nezbytné pro přijetí hmotněprávních horizontálních předpisů o kontrolách, opatřeních a sankcích k zajištění ochrany finančních zájmů Společenství. Toto nařízení Rady zároveň počítalo s tím, ţe dodatečná obecná ustanovení týkající se kontrol a inspekcí na místě budou přijata později. 114
Podle článku 1 nařízení Rady 2988/95 se nesrovnalostí rozumí jakékoli porušení právního předpisu Společenství vyplývající z jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, v důsledku kterého je nebo by mohl být poškozen souhrnný ro zpočet Společenství nebo rozpočty Společenstvím spravované, a to buď sníţením nebo ztrátou příjmů z vlastních zdrojů vybíraných přímo ve prospěch Společenství, nebo formou neoprávněného výdaje.
82
Dne 11. prosince 1996 přijala Rada nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96, o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem, které se vztahovalo na všechny oblasti činnosti Společenství. Podle článku 2 tohoto nařízení můţe Komise provádět kontroly a inspekce na místě, aby odhalila závaţné nesrovnalosti nebo nesrovnalosti, jeţ jsou přeshraniční povahy nebo jeţ mohou zahrnovat hospodářské subjekty působící ve více členských státech, popřípadě aby odhalila nesrovnalosti, pokud se na základě situace v nějakém členském státě v jednotlivém případě ukáţe být nutným zesílit kontroly a inspekce na místě za účelem zvýšení účinnosti ochrany finančních zájmů, a tak zajistit stejnou úroveň ochrany v rámci Společenství. Komise můţe provádět tyto kontroly také na ţádost dotčeného členského státu. Další právní normou dopadající na oblast kontroly je nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1026/1999 ze dne 10. května 1999, kterým se určují pravomoc a povinnosti zástupců pověřených Komisí provádět kontroly vlastních zdrojů Společenství. Komise se prostřednictvím svých úředníků a zaměstnanců, které za tímto účelem zvlášť jmenovala, provádí kontroly vlastních zdrojů, a to jak tradičních vlastních zdrojů, tak také vlastního zdroje z DPH či zaloţeného na HNP, resp. se můţe zúčastnit kontrol, které ve vztahu k vlastním zdrojům provádějí členské státy.
6.2 Kontrolní činnost prováděná institucemi EU Tato část je věnována kontrolám prováděným v oblasti tradičního vlastního zdroje, cla, úředníky Komise a auditory Evropského účetního dvora (dále jen „Účetní dvůr―).
6.2.1 Kontroly Komise Komise kaţdý rok zpracovává plán inspekcí v oblasti tradičních vlastních zdrojů115, ve kterém jsou mimo jiné uvedena všechna zaměření kontrol, důvody jejich zařazení do plánu, a také je zde stanoven termín pro provedení kontroly v kaţdém členském státu, včetně konkrétního zaměření116. Není bez zajímavosti, ţe plán kontrol pro rok 2009 počítá také s kontrolou systému výběru tradičního vlastního zdroje, cla, i účetnictví B ve většině
115
Pro rok 2009 se jedná o dokument „2009 Action Programme for the inspection of traditional own resources‖. 116 V roce 2009 provede Komise inspekci v ČR ve dnech 11. aţ 15. května 2009, se zaměřením na strategii provádění celních kontrol a také na případy (částek cel) zaznamenané v účetnictví B.
83
„starých― členských států. Kontroly s tímto zaměřením byly v minulosti prováděny výhradně v nových členských státech. Důvodem pro tuto změnu je zejména skutečnost, ţe i původní členské státy musely nutně přehodnotit stávající systémy vyměřování, zaúčtování a výběru cla, a vydat se cestou kompletní úpravy těchto institutů v rámci IT systémů. Je moţné tvrdit, ţe v tomto směru v podstatě dohánějí náskok nových členských států. Kontroly jsou Komisí prováděny v jednotlivých členských státech podle článku 18 nařízení Rady 1150, a to buď jako kontroly společné, nebo kontroly autonomní117. Komise můţe sama provádět kontrolu na místě. Ověřuje zejména, zda se správní praxe shoduje s pravidly Společenství, zjišťuje existenci nezbytných podkladů a jejich shodu s příjmy a výdaji Společenství, resp. kontroluje podmínky, za nichţ jsou prováděny a kontrolovány finanční operace. Komise kontrolu včas oznámí řádně odůvodněným sdělením členskému státu, ve kterém se má kontrola konat. Kontroly se účastní také zástupci daného členského státu. Kontroloři Komise mají za stejných podmínek jako kontroloři vnitrostátní správy a v souladu s vnitrostátními předpisy přístup ke všem informacím a dokumentaci o dotyčných skutečnostech, jeţ jsou nutné pro řádné provedení kontrol a inspekcí na místě. Mohou pouţívat stejné hmotné prostředky kontroly jako kontroloři vnitrostátní správy a zejména pořizovat opisy příslušných dokumentů118. Pokud provádí kontrolu členský stát, zapojuje Komisi na její ţádost do této kontroly. O výsledcích inspekce vyhotoví Komise zprávu, ve které uvede také zjištěné případné nesrovnalosti (část třetí této zprávy). U kaţdé nesrovnalosti jsou, mimo jejího popisu, uvedeny poţadavky Komise, které by měl členský stát (s)plnit. Komise tuto zprávu předává členskému státu119, který zasílá do tří měsíců od jejího obdrţení své připomínky ke kontrolním zjištěním, zejména ke Komisí zjištěným případným nesrovnalostem. Projednávání zpráv Komise o provedené kontrole Výsledky uvedené ve zprávě Komise o inspekci a připomínky daného členského státu k této zprávě jsou předávány ostatním členským státům a projednávány v rámci Poradního
117
Tento typ kontroly je pouţíván zřídka, jedná se o ad hoc kontrolu na základě určitého zjištění Komise (např. nesoulad postupů s právem Společenství). 118 Článek 7 nařízení Rady (EURATOM, ES) č. 2185/96. 119 Veškerý písemný styk mezi Komisí a členskými státy je veden zásadně prostř ednictvím stálých zastoupení těchto států při EU (v případě ČR je dalším článkem této korespondence MF).
84
výboru pro vlastní zdroje120, sekce Tradiční vlastní zdroje (dále jen „ACOR―121). Zasedání ACORu se koná dvakrát ročně, a to v červenci a prosinci daného roku. Agenda jednání je velmi pestrá, kromě jiţ výše zmíněných zpráv o inspekcích provedených Komisí v členských státech jsou na jednání diskutovány i další body, např. zprávy o činnosti členských států v daném rozpočtovém roce, obsahující souhrnné přehledy, rozbor a statistické vyjádření činností jednotlivých členských států, hlášení členských států o aplikaci některých ustanovení prováděcího nařízení (jedná se o hlášení případného pouţití článků 869, 870, 889 a 904a tohoto nařízení), informace o některých rozhodnutích Soudního dvora, resp. problematika OWNRES122. Při projednávání zpráv o inspekcích Komise jsou příslušným úředníkem Komise předneseny základní a podstatné údaje, se závěrečným hodnocením vztahujícím se zejména ke zjištěným nesrovnalostem. Na základě tohoto hodnocení je konkrétní nesrovnalost uvedená ve zprávě o inspekci povaţována za uzavřenou, nebo Komise prohlásí, ţe k tomuto bodu budou vzneseny další poţadavky Komise na dodatečné vyjádření členských států. Zástupce dotčeného členského státu se můţe k těmto závěrům vyjádřit. Nezřídka se mu podaří, ţe toto vyjádření zvrátí závěr Komise, a bod zprávy původně při jednání Komisí označený za „otevřený― je prohlášen za uzavřenou záleţitost. Postup při odstraňování nesrovnalostí zjištěných při kontrolní činnosti Je-li v průběhu zasedání ACORu, v rámci projednávání zprávy o inspekci v daném členském státu, některá ze zjištěných nesrovnalostí prohlášena za otevřený bod, je v průběhu dalších dvou měsíců Komisí zaslán tomuto členskému státu dopis se ţádostí o poskytnutí dalšího vyjádření. V ţádosti uvedené poţadavky jsou konkrétní. Na vyjádření členského státu, obsahujícího i případné odkazy na formu, kterou byl konkrétní poţadavek Komise splněn123, reaguje Komise dalším přípisem, ve kterém je uvedeno jiţ známé hodnocení – ke kaţdému bodu je přiřazena poznámka „tento bod je uzavřen―, resp. „tento bod zůstává i nadále otevřený―. Tato korespondence probíhá do doby, neţ je uzavřen poslední otevřený bod, týkající se nesrovnalosti uvedené ve zprávě Komise o inspekci v daném členském státu.
120
Tento Poradní výbor zřízený podle článku 20 nařízení Rady 1150 se skládá ze zástupců členských států a Komise, přičemţ kaţdý členský stát můţe být ve výboru zastoupen nejvýše pěti úředníky. Poradnímu výboru předsedá zástupce Komise. 121 Zkratka z anglického „Advisory Committee on Own resources―. 122 Prostřednictvím systému OWNRES (Own Resources) jsou Komisi hlášeny případy podvodů a nesrovnalostí, kde částka zkráceného dovozního cla je vyšší neţ ekvivalent částky 10.000 eur. 123 Např. odkaz na nově vydaný vnitřní akt řízení upravující danou problematiku.
85
Sankce za opožděný odvod Ve zprávě Komise o inspekci jsou uváděny, kromě popisu nesrovnalosti a poţadovaných opatření, také údaje týkající se povahy124 zjištěné nesrovnalosti a jejích důsledků125. Některá z těchto nesrovnalosti můţe mít za následek finanční sankci stanovenou Komisí vůči danému členskému státu. Pokud je Komisí zjištěno, ţe členský stát postupoval v konkrétním případě v rozporu s právními předpisy Společenství, a taková nesrovnalost má podle závěru Komise finanční důsledky, je členskému státu také sděleno (ve zprávě o inspekci, či v průběhu jednání ACORu, nebo následně), ţe dotčená částka cla uvedená ve zjištěné nesrovnalosti nebyla poskytnuta EU v řádné lhůtě. Komise zároveň oznámí členskému státu, ţe z této částky cla je splatný úrok, který bude vypočítán v souladu článkem 11 nařízení Rady 1150. Podle článku 11 tohoto nařízení Rady zaplatí dotyčný členský stát v případě jakéhokoli zpoţdění v připisování částek cel na účet vedený na jméno Komise úroky. V případě členských států, které se účastní hospodářské a měnové unie, se úroková sazba rovná sazbě zveřejněné v řadě C Úředního věstníku EU, kterou Evropská centrální banka pouţívala pro své hlavní refinanční operace prvního dne měsíce splatnosti, zvýšené o dva procentní body. Tato úroková sazba se zvyšuje o 0,25 procentního bodu za kaţdý měsíc prodlení. V případě ostatních členských států se sazba rovná sazbě, kterou centrální banky pouţívaly prvního dne daného měsíce pro své hlavní refinanční operace, zvýšené o dva procentní body. Není-li v daném členském státě sazba centrální banky k dispozici, uvedená sazba se rovná nejvíce rovnocenné sazbě pouţívané prvního dne daného měsíce na peněţním trhu tohoto členského státu, zvýšené o dva procentní body. Tato úroková sazba se zvyšuje o 0,25 procentního bodu za kaţdý měsíc prodlení. Ve všech případech se zvýšená sazba pouţije na celou dobu prodlení. Členský stát následně obdrţí dopis Komise, ve kterém je kromě odkazu na zjištěnou nesrovnalost také vypočítána výše dluţných úroku. Splatnost úroku Komise stanoví buď uvedením konkrétního data, nebo uplynutím určitého období126. Úroky dosud předepsané Komisí za pozdní odvod částek cel České republiky je moţné označit za zanedbatelné127.
124
Povaha nesrovnalosti můţe být opakovaná či jednorázová. Důsledky nesrovnalosti mohou být finanční, leg islativní, nebo jiné. 126 Např. nejpozději poslední pracovní den druhého měsíce po zaslání dopisu Komise. 127 Komise dosud stanovila ČR úroky v celkové výši cca 160.000 Kč. 125
86
6.2.2 Kontroly Účetního dvora Účetní dvůr provádí revizi účtů. Tato revize spočívá v přezkoumání účetnictví všech příjmů a výdajů Společenství. Kromě přezkumu účetnictví všech příjmů a výdajů kaţdého z orgánů, které Společenství ustavilo, přezkoumává Účetní dvůr legalitu a správnost příjmů a výdajů a přesvědčuje se o řádnosti finančního hospodaření. Podává přitom zprávy zejména o jakékoli nesrovnalosti. Kontrola příjmů se uskutečňuje porovnáním splatných pohledávek a došlých úhrad ve prospěch Společenství. Provádí se na základě účetních dokladů a v případě potřeby přímo v ostatních orgánech Společenství a v členských státech, v prostorách jakékoli instituce, spravující příjmy a výdaje jménem Společenství. V členských státech se kontrola provádí v součinnosti s národními auditorskými orgány, a nemají-li tyto orgány potřebnou pravomoc, v součinnosti s příslušnými národními správami. Účetní dvůr a národní auditorské orgány členských států spolupracují v duchu důvěry a při respektování své nezávislosti. Tyto orgány nebo správy sdělují Účetnímu dvoru, zda mají v úmyslu se na kontrole podílet128. Kontrola Účetního dvora je prováděna v souladu s článkem 248 Smlouvy o ES. Podle tohoto ustavení Smlouvy o ES, a také na základě ustálené praxe, oznamuje Účetní dvůr svůj záměr provést v členském státu pro potřeby prohlášení o věrohodnosti účtů za daný rok audit. Výsledkem kontrolní činnosti Účetního dvora je prohlášení o věrohodnosti účetnictví, legality a správnosti souvisejících operací (DAS129), uvedené ve Výroční zprávě předkládané Evropskému parlamentu a Radě130. Účetní dvůr vypracuje po skončení kaţdého rozpočtového roku výroční zprávu. Tato zpráva se předkládá ostatním orgánům Společenství a publikuje se v Úředním věstníku EU spolu s odpověďmi orgánů na zjištění Účetního dvora. Jako příklad mohu uvést Výroční zprávu o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2007 přijatou Účetním dvorem na jeho zasedáních ve dnech 24. a 25. září 2008131. Tento dokument obsahuje 31. výroční zprávu o plnění souhrnného rozpočtu EU. Společně se zprávou se předkládají odpovědi Komise, popřípadě jiných příslušných orgánů a institucí
128
Audit Účetního dvora je v ČR prováděn u konkrétní instituce v součinnosti s Nejvyšším kontrolním úřadem. 129 Zkratka „DAS― je z francouzského „déclaration d’assurance―. 130 Článek 248 odst. 1 Smlouvy o ES. 131 Tato Výroční zpráva byla zveřejněna v Úředním věstníku EU C 286 dne 10.11.2008.
87
EU. Výroční zpráva Účetního dvora je východiskem pro postup udílení absolutoria, kterým se uzavírá roční rozpočtový proces. Ústřední sloţkou této zprávy je prohlášení o věrohodnosti týkající se spolehlivosti účetní závěrky Evropských společenství a legality a správnosti uskutečněných operací. Prohlášení o věrohodnosti a další informace na jeho podporu tvoří kapitolu 1 zprávy. V kapitole 2 se podává zpráva o systému vnitřní kontroly Komise a kapitola 3 se zabývá tím, jak Komise řídila rozpočet na rok 2007. Zbývající kapitoly (kapitoly 4 aţ 11) pojednávají o příjmové straně rozpočtu a jednotlivých výdajových oblastech v podobě skupin politik. Projednávání zpráv Účetního dvora o provedené kontrole Zprávy Účetního dvora o provedeném auditu v členském státu, na rozdíl od zpráv Komise o inspekcích projednávaných na zasedáních ACORu, nejsou (tímto způsobem) projednávány. Postup při odstraňování nesrovnalostí zjištěných při kontrolní činnosti Pokud jsou při auditu Účetního dvora zjištěny nesrovnalosti, jsou uvedeny ve zprávě o předběţných zjištěních auditu. Zpráva je členskému státu zasílána do tří měsíců od ukončení auditu. Členský stát zasílá Účetnímu dvoru v dané lhůtě vyjádření k těmto zjištěním. Pokud toto vyjádření je povaţováno Účetním dvorem za uspokojivé, všechny zjištěné nesrovnalosti jsou povaţovány za uzavřené. V opačném případě Účetní dvůr zasílá členskému státu dopis s poţadavkem na doplnění jeho vyjádření v těch bodech, které jsou i nadále povaţovány za otevřené. Členský stát své původní vyjádření podle poţadavku doplní. Je-li i nadále některá nesrovnalost uvedená v zprávě Účetního dvora povaţována za neuzavřený bod, předává Účetní dvůr tyto nedořešené případy Komisi k vedení dalšího řízení. Komise pak při řešení konkrétních otevřených bodů postupuje obdobně jak je uvedeno výše. Sankce za opožděný odvod Jak jsem jiţ zmínil, další postup a řešení neuzavřených bodů týkajících se nesrovnalostí zjištěných Účetním dvorem stanoví Komise. Pokud se jedná o nesrovnalost s finančním důsledkem, postupuje Komise i v těchto případech obdobně a vyměří případně dotčenému členskému státu úrok.
88
6.3 Kontrolní činnost prováděná národními institucemi Pro dokreslení celkového stavu při provádění kontrolní činnosti uvádím (pouze heslovitě) popis této oblasti v národním rámci.
6.3.1 Vnitřní kontrolní činnost Kontrola je prováděna na úrovni všech celních orgánů. Na úrovni celních úřadů se jedná zejména o kontrolu celého řízení o přidělení celně schváleného určení, kontrolu lhůt stanovených pro vyměření částek cla, správnosti výpočtu částky cla, zapsání částky cla do ECD-C, včasného zápisu údajů o skutečnostech majících vliv na změnu statusu částky cla, odvodu na účet cla, řízení o vracení nebo promíjení částky cla s důrazem na existenci stanoviska nadřízených orgánů či postoupení případu Komisi, zjišťování podmínek pro započtení přeplatku částky cla a provedení tohoto započtení, řízení o odpisu částky cla, kontrolu, zda do ECD-C nebyla zapsána částka cla niţší neţ 10 eur, zda existují důvody pro osvobození od dodatečného zápisu do ECD-C, zda se jedná o částku cla s nárokem Společenství nebo nárokem národním, atd. Tématické kontroly s podobným zaměřením provádějí pověření zaměstnanci GŘC, a to na všech celních ředitelstvích a na jim podřízených útvarech, pověření zaměstnanci celního ředitelství pak tuto kontrolu provádějí na všech tomuto celnímu ředitelství podřízených celních útvarech. Kontrola je prováděna podle plánu kontrolní činnosti, který schvaluje pro GŘC generální ředitel GŘC, pro celní ředitelství ředitel celního ředitelství. Práva a povinnosti kontrolujících i zaměstnanců kontrolovaného celního orgánu, provádění dokumentace o kontrole a zasílání protokolů o kontrole, jsou uvedeny ve vnitřním aktu řízení132. Dalším útvarem celní správy s kontrolní působností je samostatné oddělení 070 GŘC – Interního auditu.
6.3.2 Vnější kontrolní činnost Mezi instituce provádějící ve vztahu k celní správě vnější kontrolní činnost patří zejména Nejvyšší kontrolní úřad a MF, odd. 283 – Audit a koordinace vztahů k EU. Audity těchto
132
Např. Vnitřní pokyn č. 40/2004 – Kontrolní činnost v oblasti tradičního vlastního zdroje, ve znění pozdějších předpisů.
89
institucí jsou prováděny na základě schválených plánů kontrolní činnosti, a jsou samozřejmě zaměřeny i na oblasti mimo (tradiční) vlastní zdroje.
6.4 Návrh na změnu kontrolních činností v oblasti tradičních vlastních zdrojů Na zasedání ACORu dne 6. prosince 2007 byly v rámci schválené agendy také projednávány body týkající se doporučení Rady133, která poţádala Komisi o přezkoumání výše správních výdajů, které vznikají jak členským státům tak také Komisi při provádění, správě a kontrole v rámci systému vlastních zdrojů. Členské státy poţádaly v průběhu roku 2007 Komisi o zaujetí stanoviska k tomuto doporučení. Komise měla podle této ţádosti také připravit zprávu, kterou měly zpracovat její odborné útvary, a to generální ředitelství Rozpočet (DG BUDGET) ve spolupráci s generálním ředitelstvím Daně a celní unie (DG TAXUD). Členské státy vyzvaly Komisi, aby navrhla řešení zejména k těm částem doporučení Rady týkajících se povinnosti Komise pečlivě zvaţovat a rozlišovat případy, ve kterých lze členský stát označit v případě neodvedení vlastních zdrojů za zcela odpovědný, a ve kterých naopak členský stát dostál všem svým povinnostem, avšak vlastní zdroje nebyly vybrány z důvodů, jeţ není moţné tomuto členskému státu přičítat. Členské státy poukazovaly na to, ţe pokud rizika v této oblasti vznikají z důvodů zmírnění byrokratických nákladů pro firmy a jiných liberalizačních opatření v souvislosti s aplikací celního kodexu, je této problematice nutné věnovat zvláštní pozornost. Podporovaly tak poţadavek, ţe pokud dochází k liberalizaci celních předpisů, musí být s touto změnou nutně spojena také změna právních předpisů Společenství v oblasti (tradičních) vlastních zdrojů. Komise reagovala prohlášením, ţe na základě tohoto doporučení Rady je připravena vydat průvodce pro problematiku účetnictví B, kde zejména spatřuje vysoké náklady, a také se pokusit vyčíslit své náklady na kontrolní činnost v oblasti vlastních zdrojů. Sdělila dále, ţe je zodpovědná za rozpočet EU a zejména za jeho příjmovou stránku. Při provádění politiky Společenství je třeba najít rovnováhu mezi přístupem k firmám a dodrţováním pravidel pro oblast (tradičních) vlastních zdrojů. Komise prohlásila, ţe vţdy posuzuje konkrétní okolnosti případů, a pokud členský stát splnil všechny podmínky, není za nevybrání vlastních zdrojů odpovědný. 133
Doporučení Rady ze dne 27. února 2007.
90
Komise se ve své zprávě pokusila nastínit, jaké problémy by mohly být spojené s kvantifikací nákladů vzniklých na straně členského státu. V následně vedené diskusi však tato zpráva Komise nebyla členskými státy hodnocena kladně. Bylo zejména poukazováno na skutečnost, ţe doporučení Rady směřovalo ke kvalitativnímu zhodnocení nákladů. Dalším argumentem bylo, ţe si ţádný členský stát nepřeje, aby Komisí navrhovaná kvantifikace nákladů neúměrně zatěţovala národní administrativu, zvláště není-li výsledek takového hodnocení předem příliš jasný. Se závěrečným tvrzením odkazujícím na klesající tendenci výběru cla v porovnání s neustále se zvyšujícími náklady na výběr, a také neustále se zvyšujícími náklady na provádění kontrolní činnosti, souhlasila většina členských států. Úspory v oblasti kontrol prováděných Komisí, nebo do kterých je Komise zapojena, by bylo moţné podle mého názoru najít v modelu tzv. JAA kontroly, který je dnes pouţíván při kontrolní činnosti pouze některými členskými státy134. Jedná se dohodu o společném auditu, o formu spolupráce mezi Komisí a institucí příslušnou pro provádění vnitřního auditu v daném členském státu. V podskupině auditu v rámci ACORu vytvářely v první polovině 90. let minulého století zúčastněné členské státy na základě vlastní iniciativy a v úzké spolupráci s Komisí pracovní podklady obsahující plány auditu i nástroje, které tvořily jednotlivé moduly auditu. Tyto moduly byly sloţeny ze strukturovaných tabulek, které mohly být pouţity k vyhodnocení klíčových kontrol ve všech členských státech, aby bylo moţné zajistit řádné stanovení, zaúčtování i odvedení vlastních zdrojů Komisi. Moduly také slouţily k měření kapacity systému, či k odhalení strukturálních nedostatků, které bylo nutno odstranit. Na základě těchto modulů vyvinula v roce 1999 Komise ve spolupráci s některými dobrovolně se účastnícími členskými státy134 alternativní metody za účelem zlepšení společných kontrol, které vyţadovaly uţší spolupráci. Podle tohoto konceptu je kontrola prováděna institucí pro vnitřní audit daného členského státu. Po ukončení kontroly vypracuje tato instituce zprávu, kterou předá vnitrostátnímu správnímu orgánu (celní správě), i Komisi, která poté zkoumá závěry auditu. Komise také navštíví členský stát za účelem pohovoru s auditním týmem a dále kontroly pracovních dokumentů i pouţitých metod. Po této návštěvě můţe Komise přijmout zásadní body zprávy o auditu. Pak sestaví svoji vlastní zprávu, ve které přiřadí k případným nesrovnalostem hodnocení její povahy,
134
Společnou kontrolu typu JAA (z anglického „Joint Audit Arrangement―) pouţívají tyto členské státy: Nizozemsko, Dánsko, Rakousko.
91
buď „jednorázová― nebo „opakovaná―. Jedná-li se o nesrovnalost s povahou „opakovaná―, informuje členský stát Komisi o opatřeních, která navrhuje k jejímu odstranění. Tento způsob provádění společné kontroly je výhodný pro obě strany, Komisi i členský stát. Pro Komisi nabízí dostatečné záruky o skutečně efektivním systému vnitřního auditu daného členského státu. Také vede k úspoře zdrojů, které mohou být pouţity v jiných oblastech, zejména v nových členských státech. Pro členský stát je pak spojen s daleko menším narušením kaţdodenní činnosti celních orgánů, a představuje účinnější investici do vlastní správy tohoto státu. Témata JAA kontrol pro rok 2009 budou teprve stanovena ve spolupráci s dotčenými členskými státy na začátku tohoto roku. Společné kontroly typu JAA probíhají od roku 1999, tedy jiţ 10 let. Vzhledem k tomu, ţe dosavadní postupy i výsledky kontrol jsou oběma zúčastněnými stranami, Komisí i danými členskými státy, hodnoceny velmi pozitivně, bylo by vhodné, kdyby Komise, na základě provedeného celkového vyhodnocení těchto auditů a) rozšířila tento typ společných kontrol na všechny členské státy, nebo b) předala stejné kontrolní pravomoci některému útvaru (kontrola, audit) působícímu uvnitř kontrolovaného vnitrostátního orgánu, v první fázi některým vybraným členským státům, ve fázi další pak všem členským státům. Pokud by byl akceptován návrh uvedený výše v písm. b), znamenalo by to daleko vyšší úspory nákladů spojených s kontrolami (nejen) tradičních vlastních zdrojů135. V některých případech, např. při auditu tradičního vlastního zdroje, cla, prováděného kontrolním útvarem (např. oddělením kontroly nebo auditu GŘC), by díky nastavení IT systému, zejména aplikace WDIS, byly tyto náklady v podstatě nepatrné, neboť veškeré informace o konkrétní částce cla, včetně kopií (náhledu) potřebných dokumentů by kontrolující osoba mohla získat přímým přístupem, prostřednictvím svého počítače. Tato kontrolní činnost by mohla být prováděna de facto nepřetrţitě. Bylo by však vhodné stanovit i nadále pro daný rozpočtový rok témata, s tím, ţe by mohlo být pro kaţdý členský stát stanoveno nejen jedno, ale i několik (2 aţ 3) hlavních témat, a i několik témat doplňkových, která by na hlavní témata navazovala. Zprávy z těchto kontrol by podléhaly témuţ reţimu projednání, jak je uvedeno výše. Komise by však získala, bez vynaloţení větších finančních prostředků, daleko ucelenější přehled o praktické aplikaci právních předpisů Společenství v kontrolovaných oblastech ve všech členských státech. Mohla by se 135
Sníţily by se např. náklady na seznámení se se systémem výběru tradičního vlastního zdroje daného členského státu, tlumočení, překlady, pobyt, cestování, atd.
92
tak více věnovat analýze výsledků těchto kontrol, s cílem stanovit, i třeba formou pracovního dokumentu jako doporučení, „best practise― v dané problematice. S ohledem na obdobné IT systémy v dalších členských státech, téţ vzhledem k tomu, ţe takové IT systémy jsou nově zaváděny i ve starých členských státech, zejména však v kontextu s pravidly stanovenými pro futuro novými právními předpisy Společenství pro oblast celnictví (za všechna např. elektronické provádění celních a obchodních operací podle kodexu), je tento návrh moţné povaţovat za zcela reálný.
93
Závěr Zkušenosti nejen České republice, ale v podstatě všech členských států ukazují, ţe správa tradičního vlastního zdroje, cla, není záleţitostí jednoduchou. Přes skutečnost, ţe tento zdroj tvořící část příjmů rozpočtu Společenství zde existuje jiţ od roku 1970, přes právní úpravu Společenství jak v oblasti vlastních zdrojů, tak i v oblasti celnictví, je nutné konstatovat, ţe i dnes se zde můţeme setkat s problémy (např. při výkladu a praktické aplikaci ustanovení právní normy Společenství), které v konečné fázi řeší Soudní dvůr. V této diplomové práci jsem zmínil, kdy a z jakého důvodu vlastní zdroje Společenství vznikly. Uvedl jsem také jejich dělení, včetně tzv. tradičních vlastních zdrojů. Popsal jsem pravidla, podle kterých je tradiční vlastní zdroj, clo, spravován příslušnými orgány České republiky, včetně nastavení modulů v aplikaci WDIS, které je jak pro stanovení statusu jednotlivé částky cla, tak také pro její následné zařazení do příslušného sloupce (výkazu) evidence A či B. Navrhnul jsem jako moţné řešení nový model budoucího postupu v procesu vybírání tradičního vlastního zdroje, cla, při jeho účtování a následném výběru, částečně také při vymáhání nedoplatků cel. Tento návrh byl zasazen do rámce jiţ započaté novelizace právních předpisů Společenství, přičemţ se zejména opíral o stanovení (téměř výhradních) elektronických řízení daných dotčenými ustanoveními modernizovaného základního celního předpisu, kodexu. Efektivněji prováděná kontrolní činnost při současném sníţení nákladů na její provádění? Věčné, avšak nevděčné téma, s mnoha moţnými návrhy na zlepšení situace. Můj návrh na provádění „sebekontroly― vychází jednak z předpokladu důvěry mezi partnery, Komisí a členskými státy, a důvěryhodnosti údajů uvedených ve zprávách o kontrole, jednak opět z obrovského pokroku informačních technologií, kde jeho dílčí část byla pouţita a zapracována do nové právní normy Společenství, kodexu. Jsem si jist, ţe se mi podařilo nalézt odpovědi nejen na otázky uvedené v úvodu diplomové práce. Navrhnul jsem v některých oblastech (účtování částek cel, provádění kontrol) moţná alternativní řešení, coţ byl hlavní úkol i cíl této práce. Je zřejmé, ţe problematika popisovaná v mé diplomové práci nepatří k těm činnostem, se kterými se setkáváme denně. Zmínil jsem to ostatně i v úvodu, kdy jsem za jeden z dalších cílů označil snahu touto formou přehledně zpracovat dílčí oblast práva Společenství, oblast
94
vlastních zdrojů s důrazem na správu tradičního vlastního zdroje, cla, a také přiblíţení této v podstatě neznámé problematiky veřejnosti. Doufám, ţe se mi všechny tyto cíle podařilo splnit.
95
Seznam pouţité literatury Smlouvy a jiné akty 1. Smlouva o zaloţení Evropského společenství uhlí a oceli, podepsaná v Paříţi dne 17. dubna 1952, 2. Smlouva o zaloţení Evropského hospodářského společenství, podepsaná v Římě dne 25. března 1957, 3. Smlouva o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii, podepsaná v Římě dne 25. března 1957, 4. Smlouva pozměňující některá rozpočtová ustanovení Smluv o zaloţení Evropských společenství a Smlouvy o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství, podepsaná v Lucemburku dne 22. dubna 1970, 5. Smlouva pozměňující některá rozpočtová ustanovení Smluv o zaloţení Evropských společenství a Smlouvy o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství (1975), 6. Jednotný evropský akt, podepsaný v Lucemburku dne 17. února 1986 a v Haagu dne 28. února 1986, 7. Smlouva o Evropské unii, podepsaná v Maastrichtu dne 7. února 1992, 8. Amsterodamská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o zaloţení Evropských Společenství a některé související akty, podepsaná v Amsterodamu dne 2. října 1997, 9. Agenda 2000 - pro silnější a širší Unii, schválená na berlínském summitu Rady v březnu 1999, 10. Niceská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o zaloţení Evropských společenství a některé související akty, podepsaná v Nice dne 26. února 2001, 11. Smlouva mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem,
Italskou
republikou,
Lucemburským
velkovévodstvím,
Nizozemským
královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou
96
republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii, podepsaná v Athénách dne 16. dubna 2003, 12. Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichţ je zaloţena Evropská unie, 13. Smlouva mezi Belgickým královstvím, Českou republikou, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Estonskou republikou, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím,
Maďarskou
republikou,
Republikou
Malta,
Nizozemským
královstvím, Rakouskou republikou, Polskou republikou, Portugalskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Bulharskou republikou a Rumunskem o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii, podepsaná v Lucemburku dne 25. dubna 2005, 14. Akt o podmínkách přistoupení Bulharské republiky a Rumunska a o úpravách smluv, na nichţ je zaloţena Evropská unie. Právní předpisy Společenství, v platném znění 15. Rozhodnutí Rady ze dne 29. září 2000, o systému vlastních zdrojů Evropských společenství 2000/597/ES, Euratom, 16. Rozhodnutí Rady ze dne 7. června 2007, o systému vlastních zdrojů Evropských společenství 2007/436/ES, Euratom, 17. Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí Rady ze dne 29. září 2000, o systému vlastních zdrojů Evropských společenství 2000/597/ES, Euratom, 18. Nařízení Rady (ES,Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002 (rozpočtová pravidla), 19. Rozhodnutí Rady ze dne 21. dubna 1970, o nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji Společenství 70/243/ESUO, EHS, Euratom,
97
20. Rozhodnutí Komise ze dne 20. března 1997, o postupech, jimiţ členské státy předávají Komisi informace v rámci systému vlastních zdrojů Společenství 97/245/ES, Euratom, 21. Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, 22. Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, 23. Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995, o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, 24. Nařízení Rady (ES) č. 2026/97 ze dne 6. října 1997, o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, 25. Nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997, o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného pouţívání celních a zemědělských předpisů, 26. Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny, 27. Rozhodnutí Komise ze dne 4. července 2003, kterým se ukládají zvláštní podmínky pro dovoz paraořechů, pocházejících nebo zasílaných z Brazílie 2003/493/ES, 28. Rozhodnutí Komise ze dne 26. ledna 2005, kterým se ukládají zvláštní podmínky pro dovoz pistácií a některých výrobků získaných z pistácií pocházejících nebo zasílaných z Íránu 2005/85/ES, 29. Rozhodnutí Komise ze dne 23. května 2005, o mimořádných opatřeních týkajících se chilli papriček, výrobků z chilli papriček, kurkumy a palmového oleje 2005/402/ES, 30. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex), 31. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 70/2008/ES ze dne 15. ledna 2008, o bezpapírovém prostředí pro celnictví a obchod, 32. Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, 33. Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995, o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, 34. Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. prosince 1996, o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem,
98
35. Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1026/1999 ze dne 10. května 1999, kterým se určují pravomoc a povinnosti zástupců pověřených Komisí provádět kontroly vlastních zdrojů Společenství. Právní předpisy vnitrostátní, ve znění pozdějších předpisů 36. Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, 37. Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, 38. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, 39. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, 40. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, 41. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), 42. Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví (a o změně některých dalších zákonů), 43. Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, a o změně některých zákonů, 44. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, 45. Zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek. Judikáty Soudního dvora 46. Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. února 2006, ve věci C-201/04 (ţádost o rozhodnutí o předběţné otázce na základě článku 234 Smlouvy o ES, podaná rozhodnutím hof van beroep te Antwerpen, Belgie, ze dne 27. dubna 2004, došlým Soudnímu dvoru dne 5. května 2004, v řízení Belgický stát proti Molenbergnatie NV), 47. Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. listopadu 2005, ve věci C-392/02 (ţaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 Smlouvy o ES, podaná dne 7. listopadu 2002 Komisí Evropských společenství proti Dánskému království). Zasedání ACORu 48. Souhrnná zpráva ze 140. zasedání ACORu uskutečněného dne 5. července 2007, 49. Souhrnná zpráva ze 141. zasedání ACORu uskutečněného dne 6. prosince 2007. Informace z Internetu 50. ČÁSTEK M.: Finanční perspektiva 2007 – 2013, < http://www.euroskop.cz >. 51. Instituce Evropské unie: „Historie Evropských společenství a Evropské unie―, dokumenty naposledy zveřejněné na Internetu na původních webových stránkách EU v roce 2002 (obdoba dnešního „Portálu Evropské unie―, < http://europa.eu >). 99
52. Evropská společenství: Financování souhrnného rozpočtu EU pro rok 2009, [online]. Dostupný z WWW: < http://eur-lex.europa.eu/budget/data/AP2009_VOL1/CS/nmcgrseq42960935830-3/index.html >. Vnitřní akty řízení, ve znění pozdějších předpisů 53. Sluţební předpis č. 18/2004 – Tradiční vlastní zdroje Společenství, 54. Vnitřní pokyn č. 62/2007 – Výkaznictví a reporting v oblasti tradičních vlastních zdrojů, 55. Sluţební předpis č.14/2006 – Vymáhání nedoplatků Celní správou České republiky, 56. Sluţební předpis č. 37/2006 – Daňová exekuce prodejem movitých věcí, 57. Sluţební předpis č. 9/2007 – Daňová exekuce prodejem nemovitostí, 58. Sluţební předpis č. 43/2005 - Odpis nedoplatku cla a daní včetně příslušenství pro nedobytnost, 59. Sluţební předpis č. 25/2004 – Písemné celní prohlášení podávané na tiskopise Jednotný správní doklad a Jednotný správní doklad doplňkový, 60. Vnitřní pokyn č. 27/2004 – Postup celních orgánů v přechodném období při správě cla a daní vybíraných při dovozu, 61. Sluţební předpis č. 38/2004 – Uplatňování zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, 62. Sluţební předpis č. 4/2004 – Obecná bezpečnost výrobků, 63. Vnitřní pokyn č. 3/2004 – Postup celních úřadů při uplatňování § 3 odst. 4 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů, 64. Vnitřní pokyn č. 25/2006 – Pravidla pro aplikaci některých lhůt stanovených v právních předpisech Společenství a zákoně č. 337/1992 Sb., 65. Vnitřní pokyn č. 40/2004 – Kontrolní činnost v oblasti tradičního vlastního zdroje. Ostatní zdroje 66. Dokument Komise „2009 Action Programme for the inspection of traditional own resources‖, 67. KNEBLÍKOVÁ, J. Vnitřní manuál pro řízení vlastních zdrojů Evropských společenství (verze platná od 1.1.2007). Praha: Ministerstvo financí, 2006.
100
Příloha č. 1 Financování souhrnného rozpočtu EU pro rok 2009 Poloţky, jeţ je třeba pokrýt z vlastních zdrojů v rozpočtovém roce 2009, v souladu s článkem 1 rozhodnutí Rady 2000/597/ES, Euratom ze dne 29. září 2000 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství VÝDAJE Popis
Rozpočet 2009
Rozpočet 2008(1)
Změna (v %)
1. Udrţitelný růst
45 199 324 666
50 324 204 626
– 10,18
2. Zachování a správa přírodních zdrojů
54 834 932 000
53 241 270 053
2,99
3. Občanství, svoboda, bezpečnost a právo
1 265 680 000
1 501 860 203
– 15,73
4. EU jako globální partner
7 579 456 769
8 112 728 400
– 6,57
5. Správa
7 647 929 959
7 282 085 455
+ 5,02
209 112 912
206 636 292
+ 1,20
116 736 436 306
120 668 785 029
– 3,26
6. Kompenzace / Vyrovnávací platby Výdaje celkem(2)
(1)
Číselné údaje v tomto sloupci odpovídají číselným údajům v rozpočtu na rok 2008 (Úř. věst. L 71, 14.3.2008, s. 1), v opravném rozpočtu č. 1 a v předběţných návrzích opravného rozpočtu č. 2 aţ 4/2008.
(2)
Ustanovení čl. 268 odst. 3 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství zní: „Rozpočet musí být vyrovnaný co do příjmů a výdajů―.
101
PŘÍJMY Popis
Rozpočet 2008(1)
Rozpočet 2009
Různé příjmy (hlavy 4 aţ 9)
Změna (v %)
1 361 477 106
2 148 450 412
p.m.
1 528 833 290
—
p.m.
p.m.
125 750 000
p.m.
p.m.
Celkový příjem za hlavy 3 aţ 9
1 361 477 106
3 803 033 702
– 64,20
Čisté částky cel, zemědělských dávek a dávek z cukru
19 206 100 000
18 748 500 000
+ 2,44
19 616 117 308
19 095 673 953
+ 2,73
76 552 741 892
79 021 577 374
– 3,12
115 374 959 200
116 865 751 327
– 1,28
116 736 436 306
120 668 785 029
– 3,26
Přebytek z předchozího rozpočtového roku (kapitola 3 0,
– 36,63
článek 3 0 0) Přebytek vlastních zdrojů z přesunů mezi kapitolami záruční sekce EZOZF (kapitola 3 0, článek 3 0 1) Přebytek vlastních zdrojů z vráceného přebytku Záručního fondu pro vnější vztahy (kapitola 3 0, článek 3 0 2) Zůstatek vlastních zdrojů pocházejících z DPH a vlastních zdrojů z HDP/HND z předcházejících let (kapitoly 3 1 a 3 2)
(kapitoly 1 0, 1 1 a 1 2) Vlastní zdroje z DPH při jednotné sazbě (tabulky 1 a 2, kapitola 1 3) Zbývající část, který má být financována z dodatečných zdrojů (vlastní zdroje z HND, tabulky 3 a 4, kapitola 1 4) Poloţky, které mají být hrazeny z vlastních zdrojů podle článku 2 rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom(2) Příjmy celkem(3)
(1)
Číselné údaje v tomto sloupci odpovídají číselným údajům v rozpočtu na rok 2008 (Úř. věst. L 71, 14.3.2008, s. 1), v opravném rozpočtu č. 1 a v předběţných návrzích opravného rozpočtu č. 2 aţ 4/2008.
(2)
Vlastní zdroje pro rozpočet na rok 2009 jsou stanoveny na základě rozpočtových prognóz přijatých na 142. zasedání poradního výboru pro vlastní zdroje dne 7. května 2008.
(3)
Ustanovení čl. 268 odst. 3 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství zní: „Rozpočet musí být vyrovnaný co do příjmů a výdajů―.
Zdroj:
http://eur-lex.europa.eu/budget/data/AP2009_VOL1/CS/nmc-grseq42960935830-
3/index.html
102
Příloha č. 2 Zrušené právní předpisy Společenství týkající se oblasti vlastních zdrojů Rozhodnutí a nařízení Rady 1.
Rozhodnutí
1.1.
Rozhodnutí o systému vlastních zdrojů
1.1.1. Rozhodnutí Rady ze dne 21. dubna 1970, o nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji Společenství (70/243/ESUO, EHS, Euratom), 1.1.2 Rozhodnutí Rady ze 7. května 1985, o systému vlastních zdrojů Společenství (85/257/EHS, Euratom), 1.1.3. Rozhodnutí Rady ze dne 24. června 1988, o systému vlastních zdrojů Společenství (88/376/EHS, Euratom), 1.1.4. Rozhodnutí Rady ze dne 31. října 1994, o systému vlastních zdrojů Společenství (94/728/ES, Euratom). 2.
Nařízení
2.1.
Nařízení prováděcí
2.1.1. Nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 2891/77 ze dne 19. prosince 1977, kterým se provádí rozhodnutí ze dne 21. dubna 1970 o nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji Společenství, 2.1.2. Nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství. 2.2.
Nařízení k jednotnosti úprav
2.2.1. Nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 2892/77 ze dne 19. prosince 1977 o pouţití rozhodnutí ze dne 21. dubna 1970 o nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji Společenství na daň z přidané hodnoty jako vlastní zdroj.
103
Příloha č. 3 Účet "A" vlastních zdrojů Evropských společenství - Výkaz stanovených nároků (*) Členský stát: Měsíc/rok:
(v národní měně) Opravy Odkaz
Druh zdroje
členského Nároky stanovené
státu (nepovinné)
1
Částky uhrazené
v měsíci ( )
ze zvláštního účtu
(1)
(2)
dříve stanovených nároků (2) + (3)
(4)
Hrubé částky
Čisté částky
(5) = (1) + (2) + (3) - (4) (6) 0,00 0,00 0,00 0,00
1210 1230 1240 12
Cla (kromě cel antidumpingových a zemědělských) Vyrovnávací a antidumpingová cla na výrobky Vyrovnávací a antidumpingová cla na sluţby Cla
0,00 0,00 0,00 0,00
0,00 0,00 0,00 0,00
0,00 0,00 0,00 0,00
0,00 0,00 0,00 0,00
1000 10
Cla týkající se zemědělství Zemědělské dávky
0,00 0,00
0,00 0,00
0,00 0,00
0,00 0,00
0,00 0,00
0,00 0,00
1110 1100 1120 1130
Dávky ze skladování cukru Dávky z výroby cukru - kvóty A a B Dávky z výroby isoglukosy Dávky z nevyvezeného cukru, isoglukosy a inulinového
1140 1150 1160 11
sirupu v kvótě C Dávky z náhraţkového cukru a isoglukosy v kvótě C Dávky z výroby inulinového sirupu Další dávky Dávky z cukru 0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
Celkem 12 + 10 + 11
(1) (2) (3)
- 25 % nákladů na výběr
0,00
- 10 % nákladů na výběr (3) K platbě ES celkem
0,00 0,00
Včetně účetních oprav. Jedná se o opravy původně stanovených nároků, zejména o případy vybírání po propuštění zboţí a vracení. V případě cukru je třeba uvést opravy týkající se předchozích hospodářských let. Procentní sazba 10 % se pouţije u částek, které v souladu s předpisy Společenství měly být odvedeny před 28. únorem 2001 (čl. 10 odst. 2 písm. c) rozhodnutí 2000/597/ES, Euratom ze dne 29.9.2000).
(*)
Včetně nároku stanovených na základě kontrol a odhalených případů podvodu a nesrovnalostí.
0,00 0,00 0,00 0,00
Příloha č. 4 Popis výkazu evidence A a) sloupec „Druh zdroje― - 1210 Cla (kromě cel antidumpingových a zemědělských) – rozpočtová poloţka (dále jen „RP―) 14021 - 1230 Vyrovnávací a antidumpingová cla na výrobky – RP 14023/14025 - 1240 Vyrovnávací a antidumpingová cla na sluţby – RP neurčena - 12 Cla - 1000 Cla týkající se zemědělství – RP 14026 - 10 Zemědělské dávky b) sloupec „Odkaz členského státu (nepovinné)― - nepovinný údaj c) sloupec (1) „Nároky stanovené v měsíci (1)― - v příslušném měsíci vyměřené částky cel (včetně v tomto měsíci provedených oprav), které - jsou do konečného dne uhrazeny - nejsou uhrazeny, ale jsou zajištěny a proti výměru této částky cla není podán opravný prostředek d) sloupec (2) „Částky uhrazené ze zvláštního účtu― - částky cel vedené v předcházejících měsících v evidenci B, které byly - v příslušném měsíci uhrazeny - zajištěny ale neuhrazeny, a v předcházejících měsících byl proti výměru této částky cla podán opravný prostředek, o kterém bylo v příslušném měsíci rozhodnuto Poznámka: Celkové částky cel uvedené v tomto sloupci výkazu, resp. součet částek cel uvedených v tomto sloupci ve třech měsíčních výkazech, korespondují s částkami cel uvedenými ve sloupci 6 výkazu evidence B. e) sloupec (3) a (4) „Opravy dříve stanovených nároků (2)― - sloupec (3) / + / - částky cel vedené v předchozích měsících v evidenci A, které byly v příslušném měsíci opraveny (jedná se o zvýšení původní částky cla, dodatečně vyměřená částka cla je zajištěna) - sloupec (4) / - / - částky cel vedené v předchozích měsících v evidenci A, které byly v příslušném měsíci opraveny (jedná se o sníţení původní částky cla) f) sloupec (5) „Hrubé částky―
- vzorec pro výpočet částek cel (5) = (1) + (2) + (3) – (4) - hrubé částky cel určené pro odvod g) sloupec (6) „Čisté částky― - skutečně odváděné částky cel do rozpočtu EU h) kolonka pod sloupci 3 a 4, místo pro zápis údajů pod sloupcem 5 - -25 % nákladů na výběr – celková částka cel, kterou si Česká republika ponechává (rozdíl mezi celkovou částkou cel uvedenou ve sloupci 5 a celkovou částkou cel uvedenou ve sloupci 6) - 10 % nákladů na výběr (3) netýká se České republiky (viz poznámka 3) - k platbě ES celkem – odváděná čistá částka cel.
106
Příloha č. 5 Příloha k výkazu účtu „A― vlastních zdrojů Evropských společenství Sledování vybírání částek souvisejících s případy nesrovnalostí nebo prodlení (čl. 18 odst. 2 písm. b) nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000) Měsíc/rok:
(v národní měně)
Hrubá částka vybraných vlastních zdrojů
Pouţitá procentní sazba
Odkazy na nesrovnalosti nebo prodlení ve stanovení, zaúčtování a poskytování vlastních 1
(1) V tomto sloupci se případně uvádějí i odkazy na platby podle čl. 17 odst. 2. (2) V tomto sloupci se případně uvádějí i odkazy na dopisy Komise. (3) Označí se písmenem X.
poloţky „K platbě ES celkem― (3)
2
zdrojů, které byly odhaleny při kontrolách ( ) ( )
Celkem
(3)
Poznámky
Částka zahrnutá do
10 %
25 %
Ano
Ne
Příloha č. 6 Zvláštní účet vlastních zdrojů Evropských společenství (*) - Výkaz stanovených nároků, které nejsou zahrnuty do účtu "A" Členský stát: čtvrtletí/rok:
(v národní měně) Hrubá částka, která má být vybrána za
Druh zdroje
předcházející čtvrtletí (1) 1210 1230 1240 12
Cla (kromě cel antidumpingových a zemědělských) Vyrovnávací a antidumpingová cla na výrobky Vyrovnávací a antidumpingová cla na sluţby Cla
1000 Cla týkající se zemědělství 10 Zemědělské dávky
Oprava stanovených
Nároky stanovené za příslušné čtvrtletí
nároků 1
(2)
Částky,jeţ nelze
Celkem
poskytnout
(1 + 2) - (3 + 4)
vybrané za čtvrtletí
2
(Čl.8) ( )
(Čl.17 odst.2) ( )
(3)
(4)
Hrubá částka, která
Částky
(5)
(3)
má být vybrána na konci příslušného čtvrtletí
(6)
(7) = (5) - (6)
0,00 0,00 0,00 0,00
0,00 0,00 0,00 0,00
0,00 0,00 0,00 0,00
0,00 0,00 0,00 0,00
0,00 0,00 0,00 0,00
0,00 0,00 0,00 0,00
0,00 0,00 0,00 0,00
0,00 0,00
0,00 0,00
0,00 0,00
0,00 0,00
0,00 0,00
0,00 0,00
0,00 0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00 je
0,00
1110 Dávky ze skladování cukru 1100 Dávky z výroby cukru - kvóty A a B 1120 Dávky z výroby isoglukosy 1130 Dávky z nevyvezeného cukru, isoglukosy a inulinového sirupu 1140 1150 1160 11
v kvótě C Dávky z náhraţkového cukru a isoglukosy v kvótě C Dávky z výroby inulinového sirupu Další dávky Dávky z cukru Celkem 12 + 10 + 11
Odhad
0,00 částek, jejich
výběr
nepravděpodobný (4) (1) Opravami stanovených nároků se rozumějí opravy včetně zrušení nároků v důsledku změny původního nároku pocházejícího z předchozího čtvrtletí. Svou povahou se liší od poloţek zaznamenaných ve sloupci 4. (2) Všechny případy jsou podrobně popsány v příloze k tomuto výkazu. (3) Celková částka v tomto sloupci se musí shodovat s celkovou částkou uvedenou ve sloupci 2 výkazů účtu „A― za příslušné tři měsíce. (4) Povinný údaj ve výkazu za čtvrté čtvrtletí kaţdého rozpočtového roku. (*) Takzvaný účet „B― podle čl. 6 odst. 3 písm. b) nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000, včetně nároků stanovených na základě kontrol a odhalených případů podvodu a nesrovnalosti.
108
0,00
Příloha č. 7 Popis výkazu evidence B a) sloupec „Druh zdroje― · 1210 Cla (kromě cel antidumpingových a zemědělských) – RP 14021 · 1230 Vyrovnávací a antidumpingová cla na výrobky – RP 14023/14025 · 1240 Vyrovnávací a antidumpingová cla na sluţby – RP neurčena · 12 Cla · 1000 Cla týkající se zemědělství – RP 14026 · 10 Zemědělské dávky b) sloupec (1) „Hrubá částka, která má být vybrána za předcházející čtvrtletí― · převáděné částky cel uvedené ve výkazu evidence B za předchozí čtvrtletí ve sloupci 7 c) sloupec (2) „Nároky stanovené za příslušné čtvrtletí― · částky cel stanovené za příslušné čtvrtletí, které nejsou zapsány do evidence A z důvodu nesplnění podmínek statusu A částky cla (záznamy ze tří dílčích měsíčních výkazů) d) sloupec (3) „Oprava stanovených nároků (Čl. 8) (1)― · všechny opravy částek cel (zvýšení i sníţení původní částky cla) provedené v průběhu příslušného čtvrtletí · původní částka cla je vedena v evidenci B, resp. v evidenci A e) sloupec (4) „Částky, jeţ nelze poskytnout (Čl. 17 odst. 2) (2)― · částky cel, které byly rozhodnutím prohlášeny za nedobytné f) sloupec (5) „Celkem― · vzorec pro výpočet částek cel (5) = (1+2) - (3+4) g) sloupec (6) „Částky vybrané za čtvrtletí (3)― · celkové částky cel vybrané za příslušné čtvrtletí, a to z nároků Společenství, uvedených ve výkazech evidence B z minulých i příslušného čtvrtletí · celkové částky cel z výměrů cla (zajištěné avšak neuhrazené částky cla), u kterých je o podaném opravném prostředku v průběhu příslušného čtvrtletí rozhodnuto. Poznámka: Celkové částky cel v tomto sloupci se rovnají celkovým částkám cel uvedeným ve sloupci 2 výkazu evidence A, resp. součtu těchto částek uvedených v tomto sloupci ve výkazech evidence A za příslušné čtvrtletí h) sloupec 7 „Hrubá částka, která má být vybrána na konci příslušného čtvrtletí― · zápis částek cel se provede podle vzorce (7) = (5) – (6)
· celkové částky cel se rovnají celkovým částkám cel uvedeným ve sloupci 1 výkazu evidence B za čtvrtletí, které následuje po příslušném čtvrtletí. Kolonka pod sloupci 5 aţ 7 „Odhad částek, jejichţ výběr je nepravděpodobný (4)― slouţí k uvedení odhadu celkové částky cel výkazu za čtvrté čtvrtletí rozpočtového roku.
110
Příloha č. 8 Příloha k výkazu zvláštního účtu vlastních zdrojů Evropských společenství Seznam částek, jeţ jsou v účtu "B" prohlášeny nebo povaţovány za nedobytné (1) Čtvrtletí / Rok
(v národní měně)
Hrubá částka vlastních zdrojů
Odkaz na rozhodnutí členského státu
CELKEM:
(1)
Čl. 17 odst. 2 nařízení 1150/2000, ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2028/2004 ze dne 16.11.2004
111
Příloha č. 9 Oznámení odpisů tradičních vlastních zdrojů Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 Uplatnění článku 17 odst. 3 2009 ČLENSKÝ STÁT:..................................................................... 1.
Celkový počet případů, které členský stát oznámil v této zprávě 1): ................................................................................................................................... Informace v položkách 2 až 10 je nutno uvést zvlášť pro každý odpis vlastních zdrojů, kde výše dávky přesahuje 50 000 eur.
2.
Vnitrostátní referenční číslo 2): Spis č. ........../............./.............
3.
Informace o postupu vymáhání 3) Údaje o dluhu Stadium
Datum
Částka
Poznámky
Stav dluhu Vznik dluhu Správní orgán příslušný pro zaúčtování celního
Název:
dluhu
Adresa:
Právní předpisy Společenství, na jejichţ základě
Článek:
celní dluh vznikl (celní kodex nebo zvláštní
Předpis:
předpisy) Vyrozumění dluţníka Zápis na účet „B― Upomínka, pokud byla zaslána
1)
Pro kaţdý případ pouţijte samostatný tiskopis. Nejsou-li ţádné případy, napište „Ţádný― ( poznámka je jiţ obsolentní). 2) Pouţijte tento formát: členský stát/rok/číslo (např.: CZ/2007/1). 3) Postup vymáhání nároků se můţe v jednotlivých členských státech lišit. Tabulku je třeba vyplnit na základě vnitrostátního postupu vymáhání.
112
Existence společných a nerozdílných dluţníků (1):
Pokud ANO, kolik?
ANO/NE Řízení o opravném prostředku (1): ANO/NE Jedná se o (2): - opravný prostředek k správnímu orgánu?
- opravný prostředek k soudnímu orgánu?
Celní dluh zajištěn podle článku 244 celního
Pokud
kodexu Společenství (1):
důvody:
NE,
uveďte
NE,
uveďte
ANO/NE Řízení v prvním stupni Podání Rozhodnutí Řízení o opravném prostředku Podání Rozhodnutí Platební nástroje (splátky) Ţádost Rozhodnutí (1):
Pokud
ANO/NE
důvody: Pokud ANO, popište přijaté úpravy:
První dílčí splátka Poslední dílčí splátka Celková částka zaplacená dluţníkem (1) Nehodící se škrtněte (2) Prosím, zakříţkujte
Vymáhání Stadium
Datum
Podklad výkonu rozhodnutí Vydán Doručen dluţníkovi
113
Částka
Poznámky
Výkon rozhodnutí a) Dluţníkova aktiva b) Aktiva společných a nerozdílných dluţníků Vzájemná pomoc Stadium
Datum
Částka
Doţádaná země/ doţádané země
Poznámky Odkaz na doţádanou zemi/doţádané země
Ţádost (uvést předmět ţádosti) Odpověď Případné zvláštní problémy uvedené v ţádosti o správní pomoc Správní rozhodnutí o odpisu tradičních vlastních zdrojů Datum
Částka
Částka tradičních vlastních zdrojů, která je povaţována za nedobytnou 4.
Vyměření celního dluhu Byl celní dluh vyměřen po kontrole po propuštění zboţí (1)? ANO
NE
5.
Zajištění celního dluhu
5.1
Byla stanovená částka kryta jistotou (1)? ANO
5.2
(1)
NE
Druh jistoty nebo případně zproštění povinnosti poskytnout jistotu (1) Souborná
Paušální
Jednotlivá
Povinná
Částečná
100 %
Nepovinná
Částečná
100 %
Zproštění
Zaškrtněte příslušné políčko.
114
Poznámky
Paušální: .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. ..................................................................................................... Výše jistoty: .................................................................................…………………… Počet karnetů TIR: ............................................................…………………………… 6.
Přesné uvedení důvodů, pro které je dotyčná částka považována za nedobytnou .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. .....................................................................................................
7.
8.
Částky jednotlivých druhů vlastních zdrojů vyměřené v národní měně a)
Cla a zemědělské dávky:
.....................................
b)
Cla na zemědělské produkty:
.....................................
c)
Antidumpingová cla:
.....................................
d)
Dávky z cukru/isoglukosy:
.....................................
e)
Vývozní cla:
.....................................
Celkem:
.....................................
Částka nároku, který je povaţován za nedobytný:
.....................................
Byl-li případ, ve kterém se částka odepisuje, již oznámen Komisi podle čl. 6 odst. 5 nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 (zprávy o podvodech a nesrovnalostech), uveďte číslo těchto oznámení Zpráva o podvodu č.:
.....................................
Datum odeslání:
.....................................
Zpráva AM č. :
.....................................
Datum obdrţení:
.....................................
115
9.
Podrobnosti o vyměření: použitý celní režim nebo status zboží (1) Dočasné uskladnění
Aktivní zušlechťovací styk
Volný oběh
Pasivní zušlechťovací styk
Pašování
Přepracování po celním dohledem
Reţim vnějšího tranzitu s karnetem
Dočasné pouţití
TIR Reţim vnějšího tranzitu s tranzitním dokladem T1 Uskladňování v celním skladu 1)
Vývoz Jiné 1): .........................................
Blíţe určete.
Zvláštní poznámky: .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. ...........................................................................................................................................…... 10.
Jiné informace (2) .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. .................................................................................................................................................. .......................................................................
_________
(1)
Zaškrtněte příslušné políčko. Členské státy se ţádají o uvedení jakýchkoliv informací, které Komisí mohou usnadnit prošetření případu, např. odkaz na rozhodnutí Společenství týkajících se neplacení, neprominutí nebo vymáhání podle článku 239 celního kodexu Společenství. (2)
116
