EVROPSKÁ REGIONÁLNÍ FÓRA _____________________ Zelené technologie
Hnutí Duha
Obsah Zelené technologie..................................................................................................................1 Úvod........................................................................................................................................2 Ekonomické břemeno..............................................................................................................4 Uhlíková ekonomika................................................................................................................5 Vynucený obchod....................................................................................................................5 Cílené impulsy.........................................................................................................................5 Nevyřeší naše problémy atom?...............................................................................................6 Zelená příležitost.....................................................................................................................7 Budovy................................................................................................................................7 Efektivní automobily.............................................................................................................8 Obnovitelné zdroje energie..................................................................................................9 Flavin, C.: Building a low-carbon economy, in: State of the World 2008: Innovations for a sustainable economy. World Watch Institute, Washington D.C. 2008...................................10 Flavin, C.: Building a low-carbon economy, in: State of the World 2008: Innovations for a sustainable economy. World Watch Institute, Washington D.C. 2008...................................10 Recyklace..........................................................................................................................12 Zbytkový odpad.................................................................................................................13 Materiálová efektivnost......................................................................................................13 Legislativa.............................................................................................................................14 Směrnice o obnovitelných zdrojích....................................................................................15 Směrnice o energetické náročnosti budov.........................................................................16 Efektivní automobily...........................................................................................................17 Směrnice o ekodesignu.....................................................................................................17 Obchodování s emisemi....................................................................................................18 Průmyslové technologie.....................................................................................................19 Česká role.............................................................................................................................19
Úvod
Google, technologická star současnosti, v listopadu 2007 anoncoval, že hodlá rozšířit své portfolio. Stamiliony dolarů investuje opět do vývoje high-tech, jenomže v úplně jiném odvětví: zelené elektřině. Plánuje razantními inovacemi během několika let srazit náklady na čistou energii tak, aby byla levnější než uhelná.1 Pokud se to konsorciu, které Google zakládá, opravdu podaří, pak zcela promění výhledy světové energetiky. V první fázi se chce zaměřit na takzvané solární termální elektrárny, které mají podle návrhů enormní potenciál. Experti však s většinou možností doposud vůbec nekalkulovali, protože elektřina ze slunečního záření je prozatím extrémně drahá. Zatím. Nový plán má poměry změnit. Tento plán není přitom až tak nereálný. Solární energetika je odvětví, kde v posledních letech – a zejména měsících – přichází jeden průlom za druhým. Kalifornská společnost Nanosolar v červnu 2008 spustila technologii, která za rok vyrobí fotovoltaické panely o kapacitě jednoho gigawattu.2 Při obvyklé velikosti v Česku instalovaných slunečních elektráren – 1,5 megawattu – nová výroba Nanosolaru uspokojí ročně potřebu pro 670 takových elektráren. Nové řešení umožňuje film namísto komplikovaného potahování ve vakuových komorách na panely prostě nanášet ve formě inkoustu. Nanosolar přitom, stejně jako některé další inovativní firmy, nepoužívá klasický křemík, nýbrž vyvíjí technologii založenou na použití mědi, india, gallia a selenia. Výsledek: náklady jsou o dva řády menší než doposud.3 Americký časopis Popular Science prohlásil Nanosolar za Inovaci roku 2007, takže zelená energie předstihla dokonce i iPhone. Budoucnost fotovoltaiky bývá také často spatřována v panelech vyrobených na bázi tzv. tenkých vrstev (filmů) či z organických sloučenin, jejichž výroba je výrazně méně energeticky náročná. Příběh Nanosolaru není výjimečný. Závodu o to, kdo jako první se solární elektrárnou prolomí hranici konkurenceschopnosti, se účastní také jiné firmy, třeba Miasolé, Heliovolt či Q-cells.4 A obdobné trendy jsou vidět v dalších sektorech. Nové malé podniky s originálními nápady i masivní investiční projekty velkých společností postupně vytvářejí novou tvář celých odvětví. Zelené technologie po léta nebyly více než svého druhu sofistikované kutilství, nebo vágní obecné vize. Ale doba se změnila. Nastupující nová průmyslová revoluce má reálnou šanci během několika desetiletí proměnit energetický metabolismus a průmysl Evropy. Zelená odvětví – nové zdroje energie, ultraefektivní automobily, pasivní domy, intenzivní recyklace, moderní technologie průmyslové výroby či kreativní design výrobků zaměřený na
Google Inc.: Google’s goal: renewabe energy cheaper than coal, www.google.com/intl/en/press/pressrel/20071127_green.html, 8. 7. 2008 2 Nanosolar: Nanosolar achieves 1GW CIGS deposition throughput, www.nanosolar.com/blog3/?p=10, 8. 7. 2008 3 Nanosolar: Nanosolar achieves 1GW CIGS deposition throughput, www.nanosolar.com/blog3/?p=10, 8. 7. 2008 4 Pernick, R., et Wilder, C.: The clean tech revolution. The next big growth and investment opportunity, Collins Business, Collins 2007 1
nízkou spotřebu materiálů – představují mimořádnou příležitost pro českou i evropskou ekonomiku. „Zelený v současné době znamená „geostrategický, geoekonomický, kapitalistický a patriotický”, argumentuje Thomas Friedman, prominentní komentátor New York Times.5 Vyšší energetická materiálová efektivnost, impuls čistým technologiím a start radikálních inovací totiž pomůže řešit několik velkých problémů, kterým Evropská unie čelí: •
Ulehčí ekonomice, protože sníží náklady a objem dovozu paliv a surovin z ciziny, a posílí tím nejen konkurenceschopnost, ale rozhýbou i nová průmyslová odvětví.
•
Srazí exhalace skleníkových plynů i masivní ekologické škody, které vznikají při těžbě surovin.
•
Osvobodí nás ze závislosti na obchodu s autoritářskými režimy v nestabilních zemích.
Ekonomické břemeno
Každý den ekonomika Evropské unie pohltí asi 1 121 000 tun uhlí, 14 662 000 barelů ropy, 7551 gigawatthodin elektřiny, 63 000 kilogramů uranu6, 1,5 miliardy krychlových metrů zemního plynu – a také 456 000 tun železné rudy, 11 000 tun mědi, 20 000 tun hliníku či 251 000 tun papíru a 48 080 000 tun plastů. Vysoká spotřeba paliv a dalších surovin je břemeno, které za sebou Evropa táhne jako kouli na noze. Nové členské země jsou na tom zvlášť špatně. Česká republika na každou vyrobenou korunu hrubého domácího produktu spotřebuje asi 1,8krát více energie – tedy uhlí, ropy, plynu či uranu – než patnáct států původní EU.7 A výroba tisícovky eur u nás vyžaduje 1,9 tuny materiálů, tedy více než ve kterémkoli jiném státě EU, a to i při přepočtu podle parity kupní síly.8 Asi 85 % z toho tvoří neobnovitelné suroviny.9 Vysoká spotřeba zvyšuje náklady průmyslu, a tak poškozuje konkurenceschopnost evropských podniků na globálních trzích. Čísla ještě více komplikuje rapidní růst cen surovin v posledních letech. Nejde pouze o ropu, která byla v červnu 2008 přibližně dvaapůlkrát dražší než v roce 2005 (a zhruba šestinásobně oproti roku 2000). Světové ceny kovů se za stejnou dobu zvýšily na 170 % – ovšem už jednou srovnatelnou měrou vyrostly během předchozích pěti let.
New York Times 15. dubna 2007 Kalkulace Hnutí DUHA podle ČEZ: Nuclear power engineering development in the world, www.cez.cz/en/power-plants-and-environment/nuclear-power-plants/temelin/potential-completion-ofthe-temelin-nuclear-power-plant/nuclear-power-engineering-development-in-the-world.html, 8. 7. 2008 7 Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2005, Ministerstvo životního prostředí, Praha 2006 8 Druhá situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR, Rada vlády pro udržitelný rozvoj, Praha 2006 9 Druhá situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR, Rada vlády pro udržitelný rozvoj, Praha 2006 5 6
Unie velkou část surovin importuje a vysoká spotřeba ještě prohlubuje závislost na dovozu. Každá další tuna zvětšuje deficitní sloupeček ve statistikách obchodní bilance. Ilustrativním příkladem jsou čísla za Českou republiku. Zahraniční obchod s ropou a ropnými výrobky vykázal v roce 2007 saldo 104 miliard korun. Zdejší ekonomika v červenci 2008 za jejich dovoz každý den utratila přes 420 milionů. Finanční objem importu takzvaných nepoživatelných surových materiálů (tj. hlavně nerostných), minerálních paliv a kovů v letech 2006–2007 stoupl o 28 miliard. Stačí vynásobit české údaje evropskými – a dostanete ohromující sumy. Snížení spotřeby energie o 20 % – kterého lze reálně dosáhnout do konce příštího desetiletí – by tak evropským ekonomikám ušetřilo 60 miliard eur ročně.10 Řešením nemůže být větší využití domácích, evropských surovin. Za prvé budou stejně drahé. Světové ceny komodit táhne nahoru hlavně rapidně rostoucí spotřeba v Číně a v dalších zemích – a trochu větší produkce v zemích EU by byla kapkou v moři, která poměry na globálním trhu příliš neovlivní. Za druhé beztak už skoro žádné nejsou. Nízká těžba na starém kontinentu má hlavně historické příčiny. Zdejší ložiska jsou vesměs vyčerpána, často už od středověku, nebo – jako v případě ropy a plynu v Severním moři – se rychle tenčí. Uhlíková ekonomika
Evropa zároveň potřebuje snížit vysoké emise oxidu uhličitého. Patří k částem světa, které nesou největší díl odpovědnosti za rostoucí koncentraci oxidu uhličitého. V průměru vypouští kolem 9 tun exhalací na obyvatele za rok (Česká republika se 12 tunami patří k evropským rekordmanům). Pro srovnání: na jednoho Inda připadá asi tuna, na Číňana zhruba 2 tuny a na jednoho obyvatele Keni asi 300 kilogramů. Pokud má mezinárodní společenství podniknout účinné kroky ke snížení emisí, musejí hlavní znečišťovatelé projevit dobrou vůli. Proto před Evropskou unií a Spojenými státy stojí úkol začít. Příčinou znečištění jsou hlavně uhelné elektrárny, které vypouštějí 39 % evropských exhalací oxidu uhličitého11, značné plýtvání energií v obstarožním průmyslu a špatně izolované budovy. Největší fosilní zdroj ČEZ – elektrárna Prunéřov – produkuje pouze o několik procent oxidu uhličitého méně než všechna česká osobní auta dohromady. Spotřeba energií v domech v Evropské unii zodpovídá za 40 % celkových emisí CO2. Vynucený obchod
Vysoký dovoz surovin má pro Evropu ještě jeden vážný důsledek. Nejenže vinou dovozu z rizikových zemí evropské hospodářství nezdravě závisí na rozhodnutích tamních politických
Rocholl, M., Giljum, S., et Schlegelmilch, K.: Factor X and the EU: How to make Europe the most resource and energy efficient economy in the world, Aachen Foundation, Aachen 2006 11 Fosilní faktor: analýza hlavních zdrojů znečištění oxidem uhličitým a emisní intenzita českých uhelných elektráren, Hnutí DUHA, Brno 2005 10
elit. Import surovin nás také nutí ke spolupráci s autoritářskými režimy, které se zcela rozcházejí s naší představou o hodnotách. Evropské státy pomáhají lidem, kteří v zemích na východ nebo jih od nás prosazují svobodu a demokracii. Chceme tak rovněž rozšířit prostor klidu a stability v našem okolí. Ale stejná Evropa zároveň financuje právě ony nepředvídatelné diktátory, kteří stejné země utlačují. Nelíbí se nám manýry ruské armády? Platíme ji my, z našich účtů za naftu. Peníze za každý devátý litr benzínu, který Češi načerpají u pumpy, zase posíláme ázerbajdžánskému státu dynastie Alijevů, prolezlému korupcí.12 Propočetla to studie Hnutí DUHA a Zeleného kruhu. Cílené impulsy
Dobrou zprávou je, že existuje řešení. Evropa – Českou republiku nevyjímaje – nemusí už být závislá na enormním množství paliv a surovin, které protékají ekonomikou. Se současnými technologiemi lze vylepšit energetickou efektivnosti českého průmyslu o 23 %, což odpovídá výrobě dvou jaderných elektráren v Dukovanech. Vlámsko recykluje třiapůlkrát větší a Německo či Rakousko asi dvaapůlkrát větší část komunálního odpadu než Česká republika. České domy by podle studie Hnutí DUHA mohly snížit nároky na energie o 60 %.13 Řešení čekají na daňové reformy, legislativní změny a další opatření, která jim otevřou cestu na trh, budou motivovat k investicím nebo usnadní domácnostem třídění odpadu a izolaci domů. Pokud stát vytvoří prostředí, kde se vyplatí inovace, podnítí tím i nárůst nových kreativních technologických nápadů. Mnohé koncepty jsou už na rýsovacích prknech a pokud se vyplatí je uvést na trh, inženýři a podniky zakrátko přijdou s komerčními aplikacemi. Česká vláda a další státy EU nyní musí cílenými impulsy rozpohybovat investice a inovace do zelených odvětví.V dalších dvou kapitolách se příležitostem věnujeme podrobněji: •
Příští kapitola popisuje některé nejpozoruhodnější technologické trendy současnosti, ať už jde o vytápění budov, výrobu elektřiny, využívání odpadu coby suroviny nebo výrobky s velmi nízkou materiálovou náročností.
•
Poslední kapitola je české předsednictví republika potřebuje důležitých trendů je společná opatření.
více praktická. Diskutuje konkrétní legislativní projekty, které v EU dostane na stůl během prvního pololetí 2009. Česká vlastní, domácí zákony na podporu eko-inovací. Ale v řadě výhodné spolupracovat s ostatními evropskými státy a připravit
Třebický, V., Rut, O., Skalský, M., Drhová, Z., et Kotecký, V.: Česká stopa: Ekologické a sociální dopady domácí spotřeby za našimi hranicemi, Hnutí DUHA – Zelený kruh, Brno – Praha 2005 13 Potenciál úspor energie v obytných a administrativních budovách do roku 2050, Hnutí DUHA, Brno 2008 12
Nevyřeší naše problémy atom? A má smysl snažit se rozpohybovat nové technologie? Nebylo by jednodušší raději vsadit na atomové elektrárny? Nechme teď na chvíli stranou debaty, zda atomovou energetiku ano, nebo nikoli. Jedno je samozřejmé: nemůže být kompletním receptem. Za prvé reaktory dodávají pouze elektřinu (a případně vytápějí nevelké sousední město), ale už nezajistí potřebu tepla či pohonných hmot pro auta a kamiony, nemluvě samozřejmě o rudách, surovinách na výrobu plastů, papíru a dalších materiálech. Za druhé ani poptávku po elektřině nejde – byť jen hypoteticky – pokrýt jadernými zdroji. Nukleární elektrárny nedovedou operativně regulovat výkon. Špičkovou elektřinu proto musí dodávat někdo jiný. A hlavně: atomové reaktory nemají problém s dostatkem paliva jen proto, že dodávají pouhých 6 % světové spotřeby celkové energie. Kdyby jaderné elektrárny měly kompletně nahradit uhelné (a ani se nepokoušely nahradit ropu), světová ložiska uranu dojdou koncem století, a to i když započítáme takzvané spekulativní zásoby.14
Zelená příležitost
„…imaginární, ale dost dobře možná konverzace z poloviny osmdesátých let…: A: ‚Během dvaceti let si budeme moci koupit přenosný telefony menší než balíček karet, který půjde používat kdekoli na světě a poslouží taky k fotografování, filmování, poslouchání hudby a dokonce sledování televize.‘ B: ‚To je pitomost. Telefony přece už máme, stejně jako kamery, walkmany a přenosný televizory. A co baterie? To by musely být tak velký, že bychom je nosili v kufru. Tohle se nikdy nestane.‘ A: ‚Hm, asi máš pravdu. Mimochodem, slyšel jsi někdy o finský firmě Nokia?‘ B: ‚Jasně, ti vyráběj‘ pneumatiky. Co s tím vším mají společného?‘…“ Gary Kendall: Plugged in. The end of the oil age15 Pozoruhodné technologie umožňují podstatně snížit naši závislost na přírodních surovinách – ať už coby palivech, nebo jako materiálech pro průmyslovou ekonomiku. Před pětadvaceti, třiceti lety byly obnovitelné zdroje energie nebo vysoká recyklace jen sofistikovanějším kutilstvím, nebo vágním konceptem. Ale nyní průlomové inovace podstatně mění hranice možného i každodenní trh.
Polanecký, K.: Meze atomového optimismu, Hnutí DUHA: Proč není jaderná cesta řešením energetických problémů, Hnutí DUHA, Brno 2005 15 Kendall, G.: Plugged in. The end of the oil age, WWF, Brussels 2008 14
Budovy Mezinárodní energetická agentura (IEA) kalkuluje, že je naprosto reálné do poloviny století snížit emise oxidu uhličitého na polovinu. IEA přitom počítá, že 36 % z potřebné redukce zajistí lepší energetická efektivnost ekonomiky – nové, vysoce efektivní technologie s nízkou spotřebou energie. Asi 40 % evropské spotřeby energie pohltí budovy. Zdaleka největší díl z toho tvoří vytápění a ohřívání vody v domácnostech. Ale nové technologie, které právě seriózně vstupují na trh, dovolují energetickou náročnost razantně snížit. Roční spotřeba novostaveb budovaných podle platné české legislativy by měla být do 150 kilowatthodin na jeden čtvereční metr. Běžné rodinné domy postavené v devadesátých letech potřebují přibližně 200 kilowatthodin. Jenomže takzvané nízkoenergetické domy mají spotřebu 50 kilowatthodin na čtvereční metr a pasivní budovy dokonce méně než 15kWh/m2 ročně. Účty za energii v pasivním domě jsou oproti běžnému o 80–90 % nižší. Každý může mít teplý, pohodlný a zdravý domov – a přitom domácnosti ušetří tisíce korun ročně, srazíme české exhalace oxidu uhličitého i dovoz plynu z Ruska. Přitom nejde o žádnou fantastickou architekturu s vizáží science fiction. V Rakousku stálo tisíc pasivních domů už v roce 2006 a do konce desetiletí budou naši jižní sousedé budovat v pasivním standardu 28 % všech novostaveb. Neméně důležitým trendem jsou rekonstrukce starších budov na pasivní. Právě Rakušané jsou evropskými lídry v této technologii, podobně jako Němci a Dánové vedou unii v obnovitelných zdrojích energie. V České republice stojí desítky pasivních domů. Některé jsou v obcích nedaleko Třebíče, Brna či Slavkova, v Bruntále, Novém Jičíně, Klášterci nad Orlicí i jinde.16 Vesměs jde o rodinné domky. Nemuselo by však jít pouze o ně. Na nízkoenergetický nebo dokonce pasivní standard lze rekonstruovat školy či školky, kancelářské budovy a podobně. Náklady na stavbu nízkoenergetického domu – který srazí účty za vytápění na třetinu – jsou víceméně stejné jako u běžných staveb.17 Vicenáklady na pasivní budovy činí 5–10 %.18 Komfortní způsob života umožňuje použití naprosto jednoduchých principů, které nejen šetří energii. Vysoká tepelná pohoda v domě v létě i zimě a stálý přívod čerstvého vzduchu bez průvanu také významně vylepšují kvalitu života. Technologie sice využívají velmi vyspělé materiály a zařízení, ale nekladou žádné vysoké požadavky na obsluhu. Tepelné ztráty jsou tak nízké, že běžné vytápění není vůbec třeba. Slunce plus teplo vyzařované lidmi a elektrickými spotřebiči v domě pohodlně vytopí celou budovu po většinu roku.19 Konsorcium Smart Energy Homes, ve kterém kooperují univerzity, chemické a stavební společnosti, anoncovalo, že na konci roku 2009 nabídne k pronájmu v Paříži a Barceloně Bárta, J. (ed.): Pasivní domy 2006, Centrum pasivního domu, Brno 2006 SEVEn: Nízoenergtická architektura, www.svn.cz/cs/activity/jhgfd , 8. 7. 2008 18 Bárta, J.: Ekonomika pasivního domu – vyplatí se pasivní dům skutečně? In: Bárta, J. (ed.): Pasivní domy 2006, Centrum pasivního domu, Brno 2006 19 Centrum pasivního domu: Co je pasivní dům? www.pasivnidomy.cz/pasivni-dům, 16 17
první byty v činžovních domech, jež budou prakticky energeticky soběstačné. Projekty kombinují velmi nízkou energetickou náročnost s mikrogenerací energie; další stavby mají následovat ve Varšavě a Berlíně. Makroekonomické důsledky jsou enormní. Současné technologie umožňují během několika desetiletí snížit energetickou náročnost českých domů až o 175 petajoulů ročně.20 Pro srovnání: to je šestinásobek elektřiny, kterou by dodávalo rozšíření severočeských uhelných dolů, nebo čtyřnásobku roční výroby Temelína. Efektivní automobily Nové, moderní automobilové technologie umožní ujet více kilometrů s jedním litrem benzínu, omezí dovoz ruské ropy a srazí exhalace oxidu uhličitého. Politická debata o ropě se soustřeďuje hlavně na alternativní paliva – biopaliva, výhledově vodík. Ale taková řešení mají velké mínusy a malý potenciál (biopaliva), nebo jsou reálná až za několik desetiletí (vodík). Bezprostřední (a velkou) příležitostí jsou malé technologické úpravy, které razantně zvýší efektivnost motorů. Německý autoklub ADAC spočetl, že už nyní je technicky proveditelné devatenáctiprocentní snížení spotřeby a že menší spotřeba paliva ušetří více, než o kolik dražší budou nová auta.21 Přitom automobilky zdaleka nevyužívají své možnosti. Kdyby všechna auta na trhu používala nejmodernější dostupné technologie, spotřeba by byla o 20–25 % nižší než ve skutečnosti – při motorech o stejném výkonu a bez použití hybridního pohonu.22 Šéf výzkumu ve společnosti DaimlerChrysler nedávno řekl, že společnost má už několik let připravený tzv. start-stop systém, jenž automatickým vypínáním motoru šetří palivo stojících aut, ale rozhodla se jej zatím nenasadit na trh. Obnovitelné zdroje energie Patrně nejlépe jsou technologické proměny vidět v obnovitelných zdrojích energie. Řada českých debatérů se na ně dívá skepticky. Nechávají se odradit současným stavem. Což je však chyba. Nemá smysl se dívat na současné technologie, nýbrž na technologické trendy. V roce 2025 totiž budeme samozřejmě používat technologie roku 2025, nikoli 2008. Budou se lišit cenou, operativností, výkonem i zaměřením. IEA počítá, že obnovitelné zdroje zajistí 21 % z potřebného snížení emisí do půle století (pro srovnání: jaderná energie má zajistit asi 6 %). Leitmotivem odvětví jsou dnes hydrocentrály, větrné turbíny a energetické plodiny pro elektrárny a teplárny. Ale to se brzy změní. Potenciál úspor energie v obytných a administrativních budovách do roku 2050, Hnutí DUHA, Brno 2008 21 de Rooij, A., et Schulz, N.: Driving climate change: how the car industry is lobbying to undermine EU fuel efficiency legislation, Greenpeace, Amsterdam 2008 22 Nagley, J.: CO2 targets: is the car industry crying wolf? www.cleangreencars.co.uk/jsp/cgcmain.jsp? lnk=401&featureid=601&pageid=-1, 8. 7. 2008 20
Větrné elektrárny v patnácti původních státech EU mohou koncem příštího desetiletí realisticky dodávat asi 510 terawatthodin elektřiny – to je asi desetinásobek kompletní české spotřeby v současnosti. Asi polovinu by zajišťovaly pozemní zdroje, druhou půli turbíny umístěné na moři.23 Právě mořské větrné elektrárny mají enormní potenciál, velmi příznivé podmínky a přístupnější lokality. V Norsku zamýšlí stavbu plovoucích větrných elektráren, což by umožnilo využít pásmo 50-150 km od pobřeží. Velkolepý projekt chystá Belgie. Asi 30 kilometrů od pobřeží vyrůstá obří větrný park. Výška každé turbíny bude 180 metrů, průměr rotorů 126 metrů. Masivní betonové pylony zapuštěné do mořského dna budou vážit šest tisíc tun. Už koncem roku 2008 se bude v Severním moři tyčit šedesát elektráren, každá o výkonu pět megawatů. Budou vyrábět asi jednu terawatthodinu ročně, tj. ekvivalent spotřeby 300 000 českých domácností. Během posledních deseti let každý rok přibylo kolem 25–30 % instalovaného výkonu větrných elektráren a celková kapacita stoupla na více než dvanáctinásobek. 24 V Dánsku už vyrábějí 20 % elektřiny.25 Americké ministerstvo energetiky v Bushově administrativě publikovalo studii, kde plánuje, že vítr by mohl v roce 2030 dodávat 20 % americké elektřiny. 26 Obdobně tempo instalace fotovoltaických panelů – které vyrábějí elektřinu ze slunce – se mezi roky 1997 a 2007 zvýšilo bezmála o 2900 %. Asi třetina připadá na Evropu. Světové investice do obnovitelných zdrojů v roce 2006 činily 52 miliard dolarů, o 33 % více oproti předcházejícím dvanácti měsícům. 27 První odhady pro rok 2007 hovoří o 66 miliardách dolarů.28 Česká spořitelna odhaduje, že do roku 2020 u nás investoři postaví nové obnovitelné zdroje za 75–150 mld korun. Posledních několik let se největší pozornosti těšily větrné turbíny. Ovšem hit příštích desetiletí se skrývá jinde. „Větrná energie funguje a bude fungovat i nadále. Ale vítr je pouze mezikrok na cestě k elektřině, která už nebude záviset na fosilních palivech,“ poznamenává The Economist, týdeník světového kapitalismu.29 Klíčovým hráčem se zanedlouho stane solární energetika. První fotovoltaické panely vznikly v padesátých letech v Bellových laboratořích a na trh se dostaly o dvě dekády později. Trhu dnes dominuje několik velkých výrobců, převážně se zázemím v elektrotechnickém průmyslu. Více než čtvrtina dodávek připadá na společnost Sharp. Giganti se zaměřují na postupné snižování nákladů na výrobu konvenčních (lze-li takové slovo vůbec v souvislosti s high-tech produkty používat) pevných křemíkových
23
Ragwitz, M., Schleich, J., et Huber, C. Forres 2020: Analysis of the renewable energy sources’ evolution up to 2020, Karlsruhe 2005 24 Global wind 2007 report, GWEC 2008 25 Energy. Yearly statistics. 2005. Eurostat, Brussels 2007 26 20 % wind energy by 2030: increasing wind energy‘s contribution to U.S. electricity supply. U.S. Department of Energy, Washington D.C. 2008 27 Flavin, C.: Building a low-carbon economy, in: State of the World 2008: Innovations for a sustainable economy. World Watch Institute, Washington D.C. 2008 28 Flavin, C.: Building a low-carbon economy, in: State of the World 2008: Innovations for a sustainable economy. World Watch Institute, Washington D.C. 2008 29 The Economist 19. 7. 2008
panelů. Řada menších firem – Nanosolar, Miasolé, Konarka, Nanosys a další – se s úspěchem pokouší o průlom v originálních, nekřemíkových inovacích. Rovněž velmi perspektivní, ačkoli z trochu jiného soudku, jsou takzvané solární termické elektrárny (CSP). Zrcadly koncentrovaný sluneční svit v nich ohřívá páru, která pak roztáčí turbíny. Využít lze i vznikající teplo – například v průmyslu nebo k odsolování vody. Skladování vyrobeného tepla je navíc několikanásobně levnější než ukládání elektřiny v bateriích. CSP elektrárny pokrývající méně než 0,3 % pouště v severní Africe a na Blízkém východě by zajistily veškerou elektřinu pro EU plus kompletní místní spotřebu. Iniciativa TransMediterranean Renewable Energy Cooperation plánuje do roku 2050 vybudovat kapacitu 100 tisíc megawattů roztroušených do stovek zdrojů v pouštích kolem Středozemního moře. Proud bude putovat kabelem do Evropy. Alžírsko plánuje vybudovat tři tisíce kilometrů dlouhé přímé vedení do německých Cách, které by obsluhovalo CSP elektrárny o výkonu 6000 MW. Mezinárodní energetická agentura kalkuluje, že světová instalovaná kapacita solárních termálních zdrojů koncem příštího desetiletí realisticky může činit 20–40 tisíc megawattů. Největší, s instalovaným výkonem 354 MW, už dnes stojí v kalifornské poušti Mojave. Během roku 2007 bylo instalováno asi 100 MW, tedy čtvrt až půl procenta potenciálu. Ale prognózy očekávají, že během příštích pěti let kapacita každých 16 měsíců stoupne na dvojnásobek, takže roku 2012 by měla dosáhnout až 6400 MW. 30 Konkrétní plány projektů momentálně počítají ve stejném výhledu s 3100 MW v USA a 2570 MW ve Španělsku. Zdejší projekt Solúcar, jehož první část už stojí, sám o sobě do roku 2013 dosáhne instalovaného výkonu 300 MW. Zelená produkce někdy hodně stojí. Ale masovější výroba a inovace soustavně snižují náklady. Cena jedné kilowatthodiny z větru od konce osmdesátých let klesla na méně než desetinu.31 Ve Velké Británii už konkuruje jaderné a je levnější než uhelná.32 Na dobrých místech už dnes vyrábějí za pouhých 90 haléřů za kilowatthodinu, tedy cenu, která může konkurovat uhelným elektrárnám.33 Trend bude patrně pokračovat. Prognózy očekávají, že do roku 2020 klesne cena elektřiny z běžných pozemních větrných elektráren až na 55 eur za megawatthodinu, u mořských na 70–130 €/MWh. Pro srovnání: silová elektřina dnes na burze stojí 70–90 €/MWh, špičková kolem 100–130 €/MWh.34
30
Brown, L., Larsen, J., Dorn, J.G., et Moore, F.: Time for Plan B: cutting carbon emissions 80 percent by 2020, www.earth-policy.org/Books/PB3/80by2020.pdf, 8. 7. 2008 31 Brown, L., Larsen, J., Dorn, J.G., et Moore, F.: Time for Plan B: cutting carbon emissions 80 percent by 2020, www.earth-policy.org/Books/PB3/80by2020.pdf, 8. 7. 2008 32 British Wind Energy Association: The economics of wind energy, www.bwea.com/ref/econ.html, 3. 4. 2007 33 Brown, L., Larsen, J., Dorn, J.G., et Moore, F.: Time for Plan B: cutting carbon emissions 80 percent by 2020, www.earth-policy.org/Books/PB3/80by2020.pdf, 8. 7. 2008 34 Ragwitz, M., Schleich, J., et Huber, C. Forres 2020: Analysis of the renewable energy sources’ evolution up to 2020, Karlsruhe 2005
Komerční cena solárních fotovoltaických modulů se ze 32 dolarů na každý watt instalovaného výkonu v roce 1979 propadla na 3 dolary v roce 2006.35 S každým zvýšením výroby na dvojnásobek ceny panelů klesají o 18 %.36 Doba energetické návratnosti se snižuje stejně rapidně jako návratnost ekonomická. Fotovoltaický panel v českých podmínkách vyrobí veškerou energii, která byla potřeba k jeho výrobě, po třech až šesti letech37. Větrná elektrárna se energeticky vyplatí zhruba po půl roce.38 Neméně důležitým průlomem bude skladování elektřiny. Energetický koncern RWE ve spolupráci s General Electric přišel s nápadem spojit větrnou turbínu s elektrárnou poháněnou stlačeným vzduchem. Při přebytku elektrického proudu z větrných turbín bude zařízení stlačovat vzduch do podzemních zásobníků a v době bezvětří tak pohánět turbínu. V Německu už obdobná technologie funguje, ale u jaderného reaktoru. Kompresory pod tlakem 5 až 7 megapascalů stlačují vzduch do dvou dvousetmetrových podzemních zásobníků o průměru 70 metrů. Ve špičce pak mohou do sítě dodávat až 290 megawattů. V České republice by takové řešení pro větrné elektrárny mělo smysl pouze tehdy, kdyby zde vznikla skutečně velká větrná farma s výkonem desítek megawattů. Nyní se diskutuje o stavbě jedné takové v Krušných horách. Recyklace Polovina až tři čtvrtiny materiálových vstupů průmyslových ekonomik během jednoho roku končí coby odpad.39 Spotřebu přírodní komodit by pochopitelně hodně snížilo, pokud se podaří, aby v ekonomice kolovaly, namísto aby do ní suroviny přitékaly a záhy v podobě odpadů odtékaly. Třicet recyklovaných PET lahví stačí k výrobě jedné fleesové bundy, na tričko jich potřebují pět. Každá recyklovaná tuna skla ušetří 1,2 tuny minerálů, jež by byly potřeba k jeho výrobě z přírodních surovin.40 A spotřeba energie k recyklaci jednoho kilogramu hliníku je dvacetkrát nižší než při výrobě z rudy.41
35
Pernick, R., et Wilder, C.: The clean tech revolution. The next big growth and investment opportunity, Collins Business, Collins 2007 36 Pernick, R., et Wilder, C.: The clean tech revolution. The next big growth and investment opportunity, Collins Business, Collins 2007 37 Wortner, V.:Energetická návratnost fotovoltaických systémů, FFMU Brno 2007 38 American Wind Energy Association: The most frequently asked questions about wind energy, http:// www.awea.org/pubs/documents/faq2002%20-%20web.pdf, 8. 7. 2008 39 Matthews, E., Amann, C., Bringezu, S., Fischer-Kowalski, M., Huttler, M., Kleijn, R., Moriguchi, Y., Ottke, C., Rodenburg, E., Rogich, D., Schandl, H., Schutz, H., van der Voet, E., et Weisz, E.: The weight of nations. Material outflows from industrial economies, World Resources Institute, Washingon D.C. 2000 40 The legislative driven economic framework promoting MSW recycling in the UK. Final report to the National Resources and Waste Forum, Eunomia Research and Consulting, Bristol 2002 41 Statistická data k 31.12.2004 k Surovinové politice v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů schválené usnesením vlády č. 1311 ze dne 13. 12. 1999, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha 2005
Evropská komise hovoří o vznikající recyklační společnosti. Inspirací může být Nový Zéland, který řekl, že cílem země bude: nulový odpad, koncept původem z Japonska.42 Prvním krokem je podstatně zvýšit recyklaci. Asi 80 % českých komunálních odpadů zůstává nevyužito. Na skládkách či ve spalovnách tak každoročně končí statisíce tun papíru, plastů, hliníku, dřeva, kompostovatelného materiálu a dalších. Ovšem belgické Vlámsko už několik let recykluje či kompostuje přes 70 % komunálního odpadu.43 Nizozemsko překročilo 60 % a Rakousko či Německo jsou na více než 50 %.44 A pozor: slovenské město Palárikovo dosahuje 75% míry recyklace. Výborné výsledky umožnila nová, progresivní řešení. Především je to větší uživatelský komfort. Třídit odpad musí být stejně snadné jako jej sypat do popelnice. Úspěšná evropská města proto zavádějí takzvaný odvozný sběr. Namísto aby chodili do barevných kontejnerů, jako je zvykem v českých městech a obcích, lidé dostávají barevné pytle nebo krabice přímo domů. Ve Velké Británii podle zákona počínaje rokem 2010 takovou službu dostane každá domácnost. Důležitým prvkem je také sběr více druhů odpadu, včetně kompostovatelných kuchyňských zbytků či zeleného odpadu ze zahrad. Mohou nahrazovat průmyslová hnojiva (jejichž výroba je velmi náročná na energii i materiály) v zemědělství, nebo jsou výbornou surovinou k výrobě bioplynu. V Rakousku obce a města povinně musí poskytnout občanům možnost, aby tuto část odpadů třídili; na Slovensku obdobná legislativa začne platit v roce 2010. Zbytkový odpad Ani sebelepší recyklace nikdy nezajistí úplné využití komunálního odpadu. Nevyužitelná část nyní tvoří asi pětinu. Nová technologie takzvané mechanicko–biologické úpravy (MBÚ) zbytkového odpadu dovoluje i z něj získat ještě další suroviny. MBÚ má dvě fáze. V první znovu vytřídí poslední materiály, které by ještě šlo recyklovat. Většinou se v popelnicích ještě nějaké najdou. Druhá kombinuje různé techniky ke zpracování zbytků. Vyrábí z nich například bioplyn, zeminu používanou mimo jiné k rekultivaci skládek nebo třeba palivo pro cementárny. Technologie slaví velký úspěch. V současnosti je ve světě v provozu osmdesát MBÚ zařízení, která každoročně zpracují 8,5 milionu tun zbytků.45 Nejvíce jich zatím stojí v Německu, Španělsku a Itálii; ovšem první vznikají také v Polsku.
Hill, J., Shaw, B., et Hilsop, H.: A zero waste UK, Institute for Public Policy Research–Green Alliance, London 2006 43 Delatter, C.: Waste management policy in Flanders, VVSG, Brussels 2005 44 Department for Environment, Food and Rural Affairs: e-Digest of Environmental Statistics, www.defra.gov.uk/environment/statistics/waste/kf/wrkf08.htm, 15.1.2006 45 Mechanical biological treatment: a guide for decision makers – processes, policies and markets, Juniper Consultancy Services/SITA/Assurre, London 2005 42
Materiálová efektivnost Rostoucí cena surovin a hlavně účinná legislativa přiměla řadu firem, aby hledaly příležitosti, jak snížit materiálovou náročnost svých výrobků. Kreativní design se také často zaměřuje na úpravy, jež usnadní recyklaci. Pionýrem je Xerox, který už od roku 1991 rozjel program zpětného odběru výrobků. Už po deseti letech dostával od spotřebitelů zpět více než 65 % svých kopírek, tiskáren a tonerů.46 Nová evropská směrnice o elektrošrotu rozhýbala obdobné programy v řadě odvětví elektroniky a elektrospotřebičů. Toshiba změnila vinutí drátů v kompresorech svých klimatizačních zařízení, a snížila tak spotřebu mědi o 35 %.47 Asi 16 % plastů, jež při výrobě svých počítačů používá Samsung, nejlepší z elektronických firem, které srovnávají žebříčky Greenpeace, tvoří recyklovaný materiál; firma se přitom hodlá dostat na 25 %.48 Aby usnadnil recyklaci, Hewlett Packard mezi roky 1992 a 2004 snížil počet součástek ve svých tonerech na polovinu.49 Na první pohled nenápadné změny mají dramatické důsledky. V součtu šetří desítky tun materiálů. Elektronika je nápadné odvětví, ale prudké změny designu probíhají také v ostatních sektorech. Prazdroj zavedl o pětinu lehčí lahve na pivo. Nové obaly slouží stejně dobře jako původní, ovšem společnost během jediného roku ušetřila 5350 tun sklářského písku.50 Lehké lahve přitom ušetří také energii na přepravu i produkci.
van Rossem, C., Tojo, N., et Lindhquist, T.: Extended producer responsibility: an examination of its impact on innovation and greening products, International Institute for Industrial Environmental Economics pro Greenpeace–Friends of the Earth Europe–European Environmental Bureau, Brussels– Amsterdam 2006 47 van Rossem, C., Tojo, N., et Lindhquist, T.: Extended producer responsibility: an examination of its impact on innovation and greening products, International Institute for Industrial Environmental Economics pro Greenpeace–Friends of the Earth Europe–European Environmental Bureau, Brussels– Amsterdam 2006 48 Greenpeace: Guide to greener electronics. Version 8, www.greenpeace.org/raw/content/international/press/reports/guide-greener-electronics-8-edition.pdf, 15.7.2008 49 van Rossem, C., Tojo, N., et Lindhquist, T.: Extended producer responsibility: an examination of its impact on innovation and greening products, International Institute for Industrial Environmental Economics pro Greenpeace–Friends of the Earth Europe–European Environmental Bureau, Brussels– Amsterdam 2006 50 Prazdroj: Lehčí lahve šetří životní prostředí, www.prazdroj.cz/cz/index.php?print=true&&page=promedia/aktualne/540, 8. 7. 2008 46
Zelený kapitalismus Vyspělé technologie vznikají v laboratořích firem, které se nápadně podobají podnikům z garáží, kde před dvaceti lety vypukla komputerová revoluce. Vývojová střediska v naprosté většině pohání soukromý kapitál, nikoliv státní dotace. Nová odvětví proto potřebují státní zásah, který narovná podmínky a otevře trh, kde silně dominují stará odvětví, spíše než státní finance. Neznamená to, že nehrají žádnou roli. Některé klíčové projekty opravdu vznikají při vládou podporovaných projektech či na univerzitách. Mnohem důležitější jsou ale systémové změny – nastavení podmínek ekonomického prostředí. Hlavním zdrojem peněz pro zelené inovace totiž vždy budou podnikatelé. Legislativa
Evropská unie schválila obsáhlý dokument s komplikovaným názvem Akční plán pro environmentální technologie (ETAP). Obsahuje řadu dobrých nápadů a účinných kroků. Nicméně není to nic více než – plán. Rozhodující bude proto nová legislativa, daňové reformy a další konkrétní opatření, která rozhýbou dílčí odvětví. České předsednictví Evropské unie bude důležitou příležitostí, jak šanci využít. Mělo by spolupracovat s politickými špičkami ostatních zemí na konkrétních, cílených legislativních projektech. Zde mapujeme hlavní návrhy, které mají sloužit jako impuls pro takzvané ekoinovace a jež ministři států EU budou projednávat v průběhu prvního pololetí 2009. Sada nových legislativ, které hlavně Mirek Topolánek, Martin Říman a Martin Bursík dostanou na předsednický stůl, dohromady představuje program prudké technologické modernizace Evropy. Pomůže osvobodit unii od vysokých nákladů na dovážená paliva i suroviny v řadě důležitých odvětví a zároveň srazí znečištění: • rozhýbe novou zelenou energetiku; • přiměje developery, aby stavěli domy s nízkou energetickou náročností; • dostane na trh auta s ultraefektivními motory; • vylepší energetickou efektivnost mnoha druhů spotřebního zboží; • motivuje podniky k investicím do vysoce efektivních, nízkouhlíkových technologií průmyslové výroby; • a zajistí, aby nové továrny nejenže využívaly nejlepších dostupných technologií – a aby inovace postupně zvedaly laťku.
Směrnice o obnovitelných zdrojích Evropská komise navrhla novou legislativu, která má cíleným impulsem rozhýbat investice do zelené energie a zároveň zajistit, aby výrobci pokračovali v inovacích. První debaty příslušných ministrů členských zemí i poslanců Evropského parlamentu už probíhají. České předsednictví možná dostane na starost závěrečná vyjednávání o návrhu.
Unie by do konce příštího desetiletí měla pětinu své spotřeby energie – elektřiny, tepla i motorových paliv dohromady – zajišťovat z obnovitelných zdrojů. Směrnice obsahuje rovněž konkrétní pravidla, kterými se podpora solárních kolektorů, větrných či fotovoltaických elektráren, kotlů na biomasu i podobných projektů má řídit. Přitom ponechává jednotlivým členským zemím EU na výběr, jaký konkrétní mechanismus podpory použijí, aby jej mohly přizpůsobit podmínkám domácí ekonomiky. Podpora by neměla spočívat v dotacích, jež by donekonečna prostě pokrývaly větší náklady. Musí posloužit jako cílený prvotní impuls s úkolem: rozjet odvětví. Nové technologie a masovější výroba postupně snižují ceny, takže obnovitelné zdroje časem budou moci konkurovat uhelným či atomovým elektrárnám bez státní intervence. Stát by – pokud je to možné – neměl platit budování čistých elektráren přímo. Podpora by měla účinně motivovat k soukromým investicím. Většina pozornosti se soustředila na rozpočítání dvacetiprocentního cíle do čísel pro jednotlivé země. Pro Českou republiku je 13 %. Komise tak hrubě podcenila naše možnosti. Podle vládní studie můžeme v roce 2020 z obnovitelných zdrojů rozumně vyrábět asi 16 % současné spotřeby. Nicméně důležitější než obecná pravidla směrnice bude, jaká konkrétní domácí opatření rámcovou evropskou legislativu vyplní. Česká republika už má progresivní a úspěšný zákon o podpoře obnovitelných zdrojů elektřiny, který během pouhých tří let vyvolal miliardové projekty soukromých investorů. Hnutí DUHA soudí, že by vláda teď měla navrhnout obdobný zákon o zeleném teple. Usnadnil by domácnostem nákup moderních, čistých kotlů na biomasu, solárních panelů či tepelných čerpadel a motivoval obce či firmy k výstavbě tepláren na biomasu a podobně. Pro ně totiž doposud chybí jakákoli legislativa, přitom jejichpotenciál je násobně větší než u elektřiny. Ekologické organizace prosazují, aby z návrhu byl vyškrtnut závazný záměr do roku 2020 nahradit 10 % benzínu a nafty agropalivy, tzv. biopalivy. Současné technologie vyvolávají vážné sociální a ekologické problémy, které jiné obnovitelné zdroje nezpůsobují. Přitom je mnohem výhodnější příslušnou zemědělskou půdu použít k pěstování jiných energetických plodin, jež nekonkurují na trhu s potravinami. Pokud Česká republika použije pozemky, které potřebuje ke splnění desetiprocentního cíle, k pěstování speciálních plodin pro spalování v elektrárnách, vyrobíme tak sedm terawatthodin, dost pro polovinu našich domácností. Směrnice o energetické náročnosti budov Směrnice platí od roku 2002. Unie v ní stanovila minimální standardy energetické efektivnosti, které nové nebo opravované domy v členských zemích musí splnit. Vlastník musí také mít certifikát o energetické náročnosti své budovy, aby si případný kupec mohl ověřit, kolik spotřebuje. Legislativa má však vážný nedostatek: vztahuje se pouze na velké stavby s plochou nad 1000 čtverečních metrů. Nejlepších výsledků při využívání směrnice dosahují státy, které zároveň mají vlastní, domácí legislativu zaměřenou na energetickou efektivitu budov: Irsko, Dánsko, Nizozemsko a hlavně Německo.
Evropská komise nicméně připravuje novelizaci směrnice. Ekologické organizace a průmysl se shodují, že by měla rozšířit platnost na všechny budovy. Účinná legislativa by měla masivní přínos. Srazila by účty za vytápění milionům domácností a dovolí využít největší – a nejlevnější – jednotlivou příležitost, kterou EU má ke snížení exhalací skleníkových plynů. Budovy nyní spolykají 40 % evropské spotřeby energie.51 Evropský parlament už předběžně schválil zrušení tisícimetrového limitu poměrem hlasů 592 ku 26.52 Konkrétní standardy by měly platit na jeden až dva roky s tím, že budou pravidelně revidovány. Budou tak motivovat k dalším inovacím a postupnou instalaci moderních technologií. Nová legislativa by rovněž měla využít dobré zkušenosti některých států EU a zavést pravidlo, že developeři musí v každém novém domě část spotřeby energie zajistit solárními panely na střeše nebo jiným obnovitelným zdrojem. Nejenže tak otevře cestu na trh zeleným zdrojům tepla. Rovněž osvobodí budoucí nájemníky od vysokých účtů za vytápění zemním plynem. Návrh novelizované směrnice má vzniknout do konce roku 2008. Proto by vláda měla během předsednictví usilovat o prosazení silné, účinné legislativy. Česká republika patří mezi země, které na ní mají velký národní zájem. Efektivní automobily Členské státy Evropské unie už před dvanácti lety rozhodly, že přimějí automobilky, aby na trh dodávaly vozy s podstatně efektivnějšími motory. Návrh požadoval, aby průměrné auto spotřebovalo nejvýše 5,1 litrů benzínu, respektive 4,6 litrů nafty na kilometr – v obou případech to znamená exhalace do 120 gramů oxidu uhličitého na kilometr.53 Automobilky – včetně asijských – nakonec s Evropskou komisí podepsaly dohodu, která spočívala na obdobném principu, jen trochu pozměnila čísla: 140 gramů na kilometr a rok 2008. Jenomže ji vůbec nesplnily. Proto Evropská komise v prosinci 2007 bouchla do stolu a navrhla závaznou legislativu. Termín odsouvá do roku 2012, což dovolí mírně přitvrdit požadavek: tentokrát 130 gramů na kilometr. Nová auta by tedy měla u benzínových pump o 19 % nižší účty, než kolik činí průměr současných modelů. Plán se setkal se zuřivým odporem především německých automobilek, ačkoli původně v dohodě samy slíbily víceméně totéž. Přitom nová směrnice by měla enormní přínos.
Rocholl, M., Giljum, S., et Schlegelmilch, K.: Factor X and the EU: How to make Europe the most resource and energy efficient economy in the world, Aachen Foundation, Aachen 2006 52 EuroACE: EuroACE position paper on the recasting of the EU Energy Performance of Buildings Directive, www.euroace.org/news/N080411.htm, 8. 7. 2008 53 Kågeson, P.: Reducing CO2 emissions from new cars. A progress report on the car industry’s voluntary agreement and an assessment of potential policy instruments, T&E – European Federation on Transport and Environment, Brussels 2005 51
Milionům evropských řidičů každoročně ušetří tisíce eur. Razantně sníží dovoz ropy z Ruska i Perského zálivu. A posílí také konkurenceschopnost průmyslu. Ultraefektivní automobily budou důležitou inovací, která v době rapidně rostoucích cen ropy představuje mimořádnou výhodu na světovém trhu. České předsednictví bude pravděpodobně ještě mít na stole poslední vyjednávání o této důležité legislativě. Směrnice o ekodesignu Směrnice o ekodesignu z roku 2005 stanovila pravidla, podle kterých státy Evropské unie budou stanovovat standardy pro energetické spotřebiče. Postupně by tak měly přimět výrobce, aby na trh dodávali velmi efektivní výrobky. První praktické výsledky legislativy už vznikají. Předložen byl návrh standardů na stand-by zařízení54 a očekávají se například regule pro žárovky. Účinné standardy by tak mohly postupně snižovat energetickou náročnost výrobků na evropském trhu – a podstatně tedy domácnostem snížit účty především za elektřinu. Evropská komise v červenci 2008 navrhla rozšíření směrnice na další tzv. s energií související výrobky. Znamená to, že se nemá vztahovat pouze na spotřebiče, ale také na jiné zboží, jež spotřebu v domácnosti ovlivňuje, například okna nebo spotřebiče (teplé) vody. Prioritou přitom budou výrobky, které mají velký dopad na evropský trh a kde jsou dobré možnosti je dobrými standardy vylepšit. České předsednictví tedy bude moderovat debatu evropských států o novele směrnice. Ekologické organizace ovšem namítají, že návrh skončil na půli cesty. Omezuje se totiž pouze na energii. Vzdává možnost, že by standardy pokrývaly také spotřebu materiálů, například papíru, plastů nebo kovů, a pomohly tak snížit surovinovou náročnost zboží. Přitom právě materiálová efektivnost se silně podepisuje nejen na ekologických škodách z kácení a dolování, ale při raketově rostoucích cenách surovin také na ceně výrobků. Modernizaci ekonomiky EU by velmi pomohla širší verze legislativy. Obchodování s emisemi Evropská unie od března 2005 spustila obchodování s emisemi oxidu uhličitého. Program se inspiroval úspěšnou legislativou, která v USA pomohla levně snížit exhalace, jež způsobují kyselé deště a smog.
Evropská komise: Draft Commission regulation implementing Directive 2005/32/EC of the European Parliament and of the Council with regard to ecodesign requirements for standby and off mode electric power consumption of electrical and electronic household and office equipment (Text with EEA relevance), http://ec.europa.eu/energy/demand/legislation/doc/regulatory_committee/2008_06_03_standby_post_ vote_en.pdf, 8. 7. 2008 54
Obchodování s emisemi má oproti klasickým regulacím, tedy limitům exhalací pro jednotlivé továrny, dvojí přínos: působí coby permanentní motivace a navíc díky tržnímu principu snižuje znečištění levněji. Pokud je ovšem použito správně. Právě zde byla slabina především prvního, tříletého kola obchodování. Špatná pravidla vedla bezmála ke kolapsu celého programu, mnohamiliardovým neoprávněným ziskům velkých znečišťovatelů a také k nezájmu o zelené investice. Evropská komise proto navrhla několik důležitých reforem příslušné směrnice. Platit by měly od roku 2013 s tím, že některé body budou zavedeny během několika let, krok po kroku. Francouzské předsednictví velmi pravděpodobně nestihne debatu o novele – která je součástí takzvaného klimaticko–energetického balíčku – dokončit, takže rozhodující vyjednávání připadnou na české ministry. Novela by měla zajistit, aby obchodování skutečně motivovalo k investicím do moderních, vysoce efektivních technologií a volbě čistějších paliv. K tomu je potřebných několik důležitých změn oproti současné legislativě. Elektrárny, chemičky, hutě a další továrny by už rozhodně neměly dostávat povolenky k exhalacím – tedy miliardové kredity – od státu zadarmo, nýbrž si je kupovat v aukci. Rovněž plánovaný jeden velký balík povolenek pro všechny evropské firmy dohromady by byl významnou inovací, neboť odstraní neprůhledné rozdělování po jednotlivých státech. Přitom velikost balíku bude známa už hned po schválení legislativy, takže podniky budou moci plánovat investice léta dopředu. Průmyslové technologie Dobrým příkladem legislativy sestavené tak, aby nejen chránila zdraví a kvalitu života, ale také cíleně táhla inovace, je evropská směrnice o takzvané integrované ochraně z roku 1996. Vztahuje se na ocelárny, elektrárny, spalovny odpadu, cementárny, chemičky a mnoho dalších podniků. Spadá pod ni asi 52 000 průmyslových provozů v zemích EU.55 Směrnice zavedla takzvané integrované povolení: kompletní povolení k vypouštění znečištění do vody, půdy a vzduchu, k zástavbě zemědělské půdy, produkci odpadů a tak dále, jež nahradilo řadu dílčích ekologických razítek. Omezilo tak zbytečnou byrokracii. Ale klíčová je klauzule, podle které provozovatel nově povolované továrny musí použít nejčistější dostupnou technologii. Účinně tak tlačí na zavádění inovativních, moderních průmyslových výrob i na efektivní využití odpadních surovin. V povolovacím řízení úřady prověřují, zda projekt podmínku splnil. Neznamená to, že by továrna musela použít konkrétní zařízení od nejúspěšnějšího dodavatele – ale musí mít stejné nebo lepší ekologické parametry. Kritéria pro nejlepší technologii z výrobků dostupných na trhu pro každé odvětví společně
Evropská komise: Environment: Commission takes steps to cut industrial emissions further http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do? reference=IP/07/1985&format=HTML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en, 8. 7. 2008 55
vybírají experti Evropské komise, členských států EU a průmyslových podniků z daného sektoru. Pravidelně je aktualizují, aby pravidla držela tempo s technickým pokrokem. Potud dosavadní směrnice na papíře. V některých případech ale nepracuje, jak by měla. Evropská komise proto na konci roku 2007 navrhla novou směrnici o průmyslových emisích.56 České předsednictví bude řídit její projednávání v radě ministrů životního prostředí. Návrh spojí dohromady původní směrnici a šest dalších norem, které regulují dílčí odvětví, takže legislativa bude přehlednější. Ale hlavně zahrnuje důležité změny, které posílí tah na inovace. Nová pravidla zajistí sofistikované sbírání a revizi údajů o nejlepších technologiích na trhu tak, aby postupně zdvihala laťku. Bude tedy působit coby soustavná, účinná motivace.57
Česká role Průmyslové revoluce se obvykle neodehrávají na desetimilionových trzích. Takže jakou roli v tomhle všem hraje Česká republika? Český zájem je trojí. Za prvé by zdejší politické špičky měly pracovat s ostatními státy unie na tom, aby průlomové technologie vznikaly a dostaly se na trh spíše v Evropě než u konkurence. Prozatím máme zpoždění. Trendy v řadě zelených oborů vedou Spojené státy. Rovněž Čína má jeden z nejlepších zákonů na podporu obnovitelných zdrojů na světě. Právě zde je klíčový úkol pro české předsednictví EU: mělo by přicházet s konkrétními, cílenými legislativními impulsy, které v Evropě rozběhnou konkrétní technologické a investiční trendy. Vláda má šanci během prvního pololetí 2009 právě takové příležitosti nabídnout. Za druhé přirozeně chceme, aby slušný podíl získal i domácí průmysl. Máme jasné plusy: tradici strojírenských odvětví, silné průmyslové firmy, výborné inženýry a kvalifikované dělníky. Kyocera v Kadani postavila továrnu na solární panely. Schott Solar investovala asi padesát miliard eur do nové linky na fotovoltaické panely ve Valašském Meziříčí, hodlá zde zaměstnávat tisíc lidí. Škoda Plzeň je už teď s odstupem největším světovým výrobcem hřídelí pro velké větrné turbíny. Wikow v Hradci Králové, ČKD Nové Energo nebo ČKD Blansko vyrábějí celé elektrárny. Výrobců kotlů na biomasu, solárních kolektorů a tepelných čerpadel jsou u nás přinejmenším desítky. TTS má v Třebíči vývojové centrum na kotle na biomasu. Podobných případů by mohlo být více. Za třetí – Česká republika nebude světovým lídrem v zeleném průmyslu, na to je moc malá. Ale v jednom dílčím odvětví se jí to klidně může podařit. Vláda by si měla vybrat některý z perspektivních sektorů a motivačními programy, legislativou i podporou výzkumu soustředit soukromé investice právě do něj. Přirozeně by mělo jít o technologie, které u nás
Evropská komise: The IPPC directive: Revision of the IPPC directive, http://ec.europa.eu/environment/air/pollutants/stationary/ippc/ippc_revision.htm, 8. 7. 2008 57 EEB brief on the directive on industrial emissions (IPPC recast), European Environmental Bureau, Brussels 2008 56
mají velký potenciál. Vhodným kandidátem by mohly být třeba některé technologie pro nízkoenergetické a pasivní domy.
