1
TŘETÍ SEKTOR
V následujícím textu seznámíme s vymezením třetího sektoru, s koncepcí občanského sektoru a s koncepcí sociální ekonomiky zejména v kontextu evropského prostředí. Organizace občanského sektoru i subjekty sociální ekonomiky mají společné tradice i hodnotová východiska, vyskytují se v podobných oblastech. Částečně se liší zaměřením a rolemi, které plní. V občanské společnosti, v jejím tzv. třetím sektoru, máme možnost setkávat se s rozmanitými organizacemi nebo podniky, které jsou dobrovolně zakládány za účelem plnění svého poslání. Obsah poslání se liší od cíle dosahování zisku, i když finanční příjmy jsou pro existenci podstatné. Některé mají základ v minulosti a navazují na své kořeny či tradice, jiné reagují na nové současné problémy nebo společenskou situaci. Často představují institucionalizaci přátelských sítí a svazků mimo stát a trh. Různý původ těchto organizací, asociací a podniků v sobě zahrnuje různou povahu vztahů a chování, slouží k posilování vzájemnosti, solidarity a humanismu. Otázka hodnot je tak důležitá, že se hovoří o „hodnotami poháněných organizacích třetího sektoru“.9 Pro třetí sektor se užívá označení občanský sektor, neziskový sektor, dobrovolnický sektor nebo sociální ekonomika. Třetí sektor označuje veřejný prostor, který je definován většinou pomocí typologie neziskových organizací (not-for-profit) nebo výčtem subjektů sociální ekonomiky.10 Asociace, zařízení církví, nadace, některá družstva, společnosti apod., obecně nazývané subjekty, jsou soukromé organizace oddělené od státu a od ziskových subjektů, které se odlišují tím, že jejich činnost nespočívá pouze a prvořadě ve vykonávání ekonomických aktivit orientovaných na dosahování zisku.11 Lidé dobrovolně zakládají organizace, které ve svých aktivitách propojují vzájemně a veřejně 9
10
11
DEFOURNY, J., PESTOFF, V. (eds.) Images and Concepts of the Third Sector in Europe. EMES European Research Network 2008. Zkrácený překlad M. Rulíkové. Představy a koncepty třetího sektoru v Evropě. In DOHNALOVÁ, M., PRŮŠA, L. Sociální ekonomika. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 11–21. EVERS, A., LAVILLE, J.-L. The Third Sector in Europe. Camberley Surrey: Edward Elgar Publishing, 2004, s. 13. ANHEIER, K. H. Defining the Nonprofit Sector: Germany. Baltimore, 1993.
13
SOCIÁLNÍ EKONOMIK A, SOCIÁLNÍ PODNIK ÁNÍ. PODNIK ÁNÍ PRO K AŽDÉHO
prospěšné cíle, sociální i ekonomické záměry.12 Subjekty mají významnou úlohu v místních podmínkách, neboť bezprostředně reagují na konkrétní problémy a na potřeby občanů.13 Existují téměř ve všech oblastech lidské činnosti.14 Poskytují veřejné služby, pracují pro své členy, nadace finančně podporující činnosti ostatních apod.
1.1
Tradice třetího sektoru
Organizace třetího sektoru byly formovány různými tradicemi, které se datují přinejmenším od 19. století. Jacques Defourny a Victor Pestoff zmíněné proudy shrnují následovně: – „tradice filantropie (charita, neziskový sektor atd.), která je významná ve Velké Británii a Irsku; – tradice občanské odpovědnosti vůči celé společnosti zaměřená na podporu rovnosti a demokracie ve skandinávských zemích; – tradice spojená s principem subsidiarity, který převládá zvláště ve vztahu k církevním iniciativám v Německu, Belgii, Irsku a Nizozemí; – tradice družstevního hnutí, které bylo postavené buď na společném občanském smýšlení spojeném s participací a s demokracií (jako například v Dánsku, Švédsku apod.), anebo na společné náboženské víře (jako například v Itálii, Belgii, Francii apod.); – role, která je v zemích jako Španělsko, Portugalsko, Řecko či Itálie přisuzována rodině, měla také velký vliv na tempo rozvoje třetího sektoru, především pokud jde o poskytování osobní péče (péče o děti, staré lidi apod.).“15 Třetí sektor je spjat s prostředím občanské společnosti.16 „V nejširším významu pojem občanská společnost označuje soubor komunit či sdružení, 12
13
14
15
16
14
Subjekty jsou veřejně prospěšné (uspokojující potřeby veřejnosti) a vzájemně prospěšné (zřizované pro potřeby členů). BARBETTA, P. The Nonprofit Sector in Italy. Manchester: Manchester University Press, 1997. SOKOL, J. Společnost jako komunikace. In DOHNALOVÁ, M., ANDERLE, P. (eds.) Občanský sektor: Úvahy a souvislosti. Moravský Beroun: Moravská expedice, 2002. DEFOURNY, J., PESTOFF, V. (eds.) Images and Concepts of the Third Sector in Europe. EMES European Research Network 2008. Zkrácený překlad M. Rulíkové. Představy a koncepty třetího sektoru v Evropě. In DOHNALOVÁ, M., PRŮŠA, L. Sociální ekonomika. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 11–21. SOKOL, J. Společnost jako komunikace. In DOHNALOVÁ, M., ANDERLE, P. (eds.) Občanský sektor: Úvahy a souvislosti. Moravský Beroun: Moravská expedice, 2002.
TŘE TÍ SEK TOR
která existují a fungují nezávisle na státu.“17 Občanská společnost má svou právní, politickou, sociální, ekonomickou a kulturní stránku. Její koncept je často používán k popisu, vysvětlení, objasnění a pochopení rozmanitých jevů ve společnosti. Je to společnost založená na solidaritě a svobodné a otevřené komunikaci.18 Občanské společnosti je vlastní vztah veřejného a soukromého, vystoupení jedinců ze svého soukromí a vyjádření se k dění, které se týká ostatních. Každý občan má možnost stát se členem dobrovolné organizace, kde jsou lidé podobní svým smýšlením, jednáním a zájmy. Organizace učí jednotlivce společně uskutečňovat jejich přání a uplatňovat je v nejširším měřítku. „Od této chvíle to už nejsou izolovaní jedinci, ale síla, kterou je vidět zdaleka a jejíž činnost slouží jako příklad; která mluví a které lidé naslouchají.“19 „Jsou to místa a způsoby, jež mohou být nazvány veřejným prostorem. Je to tedy jakýsi společný prostor, v němž se členové společnosti setkávají tváří v tvář ve více lidech, aby si mohli vyměňovat názory o tématech vzbuzujících obecný zájem nebo také prostřednictvím širokého okruhu médií, tj. tisku, rozhlasu, televize i internetu. Jde o společný prostor, jelikož i přes veškerou různorodost stýkání a médií existuje mezi lidmi rozsáhlá vzájemná komunikace.“20 Marc M. Howard zdůrazňuje, že „občanská společnost je sférou organizací, skupin a asociací, které jsou formálně ustaveny, chráněny zákonem, samostatné, ke kterým se mohou dobrovolně připojit běžní občané“21, a uvádí různé segmenty společnosti.
17
18
19
20 21
BROKL, L. Hledání občanské společnosti. Praha: Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2002, s. 11. HABERMAS, J. Theorie des kommunikativen Handelns. Díl 2. Frankfurt nad Mohanem, s. 471. TOCQUEVILLE, A. Demokracie v Americe. Díl I., II. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 1992, s. 83. MÜLLER, K. Češi a občanská společnost. Praha: Triton, 2002, s. 48. HOWARD, M. M. The Weakness of Civil Society in Post-Communist Europe. Cambridge University Press, 2003, s. 36–37.
15
SOCIÁLNÍ EKONOMIK A, SOCIÁLNÍ PODNIK ÁNÍ. PODNIK ÁNÍ PRO K AŽDÉHO
Schéma č. 1:
Politická společnost, ekonomická společnost a občanská společnost
Zdroj: M. M. HOWARD, 200322
1.1.1
Heterogenní smíšená ekonomika a ekonomický význam třetího sektoru
Třetí sektor vstupuje do vztahů s veřejným sektorem i se ziskovým sektorem. Tyto vztahy by měly být všestranně prospěšné a měly tak přispívat k ekonomickému, sociálnímu i kulturnímu rozvoji společnosti. Mezi subjekty třetího sektoru mohou být různé vertikální i horizontální vazby, některé z nich vstupují do zastřešujících organizací a spolupracují spolu. Význam třetího sektoru roste z různých důvodů.23 Ekonomickou důležitost má třetí sektor zejména z hlediska zaměstnanosti, produkce a vytváření hodnot. Státy věnují větší pozornost organizacím třetího sektoru, které se stávají důležitým partnerem při zajišťování veřejných statků, hlavně služeb. Helmut K. Anheier a Jeremy Kendall při objasňování ekonomického přístupu k třetímu sektoru zdůrazňují, že různé sektory, tedy subjekty veřejného, tržního i třetího sektoru, mohou koexistovat i v rámci stejné oblasti, například v sociálních službách, ve zdravotnictví, vzdělávání, kultuře i ve sportu. V rámci jedné oblasti poskytují různé služby a dodávají je různým spotřebitelům (klientům, zákazníkům) nebo různým cílovým skupinám. Alternativní volby spotřebitelů odrážejí jejich různé preference a v případě výběru třetího sektoru jsou spojeny s vyšší důvěryhodností organizací.24 Jeho organizace mohou být pro občany
22 23
24
16
Schéma upravila M. Dohnalová. Popisuje je H. K. Anheier v textu vydaném v roce 2002 v Centre for Civil Society, London School of Economics and Political Science v Londýně. ANHEIER, H. K., KENDALL, J. Interpersonal trust and voluntary associations: Examining Three approaches. British Journal of Sociology, 2002, č. 53, s. 343–362.
TŘE TÍ SEK TOR
přijatelnější než státní instituce ve veřejném sektoru anebo soukromé komerční společnosti. Adalbert Evers a Jean-Louis Laville hovoří o heterogenní, pluralitní, smíšené ekonomice, kdy vedle sebe koexistují tři sektory a vzájemně se doplňují.25 Rovněž v ekonomických teoriích sociálních podniků se zdůrazňuje heterogenní ekonomika.26 Badatelé evropského třetího sektoru diskutují tzv. welfare mix skládající se ze společné zodpovědnosti mezi různými druhy poskytovatelů, který funguje v Evropě, a někteří navrhují „sociální trojúhelník“ (viz schéma č. 2) pro lepší pojetí vztahů mezi různými sektory. Schéma č. 2: Tře sektor v tzv. trojúhelníku blahobytu 27
formální neformální
STÁT (veƎejné ŝŶƐƟƚƵĐe) T\ETÍ SEKTOR ASOCIACE
veƎejný
(dobrovolnické neziskové organizace) SEKTOR
TRH (soukromé Įrmy)
KOMUNITA (domácnosƟ, rodiny atd.) neziskový
soukromý
ziskový
Zdroj: V. PESTOFF, 1998, 200528
25
26
27
28
EVERS, A., LAVILLE, J.-L. The Third Sector in Europe. Camberley Surrey: Edward Elgar Publishing, 2004. STEINBERG, R. The Economics Of Nonprofit. Cheltenham, Glos.: Edward Edgar, 2004. Pestoff ve své knize A Democratic Architecture for the Welfare State trojúhelník používá k vysvětlení prostoru pro smysluplné občanství ve 21. století. In DEFOURNY, J., PESTOFF, V. (eds.) Images and Concepts of the Third Sector in Europe. EMES European Research Network 2008. Zkrácený překlad M. Rulíkové.
17
SOCIÁLNÍ EKONOMIK A, SOCIÁLNÍ PODNIK ÁNÍ. PODNIK ÁNÍ PRO K AŽDÉHO
Jaké jsou důvody vzrůstajícího významu třetího sektoru? Demografické změny (také rostoucí počet obyvatel v postproduktivním věku – „stárnutí populace“) způsobují, že věkově různé sociální skupiny mají nové požadavky na služby, zejména sociální. Požadavek genderového přístupu rovných příležitostí, ale i profesní a existenční důvody vedou k brzkému návratu žen z mateřské dovolené do zaměstnání, mění se také role rodiny. To vyvolává potřebu nových služeb pro děti předškolního věku a tyto služby pružně poskytuje třetí sektor. Stěhování a migrační procesy způsobují, že ve velkých městech vznikají části obydlované lidmi, kteří přicházejí ze zahraničí.29 Tito cizinci se obtížně začleňují do většinové společnosti, třetí sektor jim může pomoci být ekonomicky samostatní, a tím přispět i k sociálnímu začlenění. Sebeorganizování občanů, kteří společně vykonávají soukromé aktivity ve veřejném zájmu, jež slouží obecnému dobru. Dochází k posunu hodnot směrem k vlastní odpovědnosti za sociální zabezpečení, za vzdělání, kulturní aktivity a svým způsobem za stav životního prostředí, i když takové záruky byly dříve spojované výlučně se státem. Občané mají větší důvěru v sebe sama, roste individualizace. Zvyšuje se počet nezaměstnaných, a to i s vysokoškolským vzděláním,30 kteří mohou sami zakládat organizace nebo v nich najít uplatnění. Současné redukování rozsahu sociálního státu a úspory v řadě zemí; vytváření určitého druhu partnerství mezi veřejným, soukromým a třetím sektorem, který začíná stát nahrazovat. Vlády procházejí procesem předávání některých jejich tradičních úkolů do rukou soukromých neziskových institucí a ziskových poskytovatelů.31 Rozšiřování nabídky v sektoru služeb, a tím také růst zaměstnanosti zde. Vznik nových forem subjektů a organizací, které sledují ekonomické, sociální a environmentální cíle. Společensky odpovědné chování firem, v jehož rámci firmy propojují ziskové a veřejně prospěšné aktivity, praktikují firemní filantropii a podporují místní komunitu.
29 30 31
18
Představy a koncepty třetího sektoru v Evropě. In DOHNALOVÁ, M., PRŮŠA, L. Sociální ekonomika. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 17. KELLER, J. Tři sociální světy. Praha: SLON, 2010. KELLER, J. Tři sociální světy. Praha: SLON, 2010. ANHEIER, K. H. The third sector in Europe: Five theses. Civil Society Working Papers Numer 12. The Centre for Civil Society. Londýn: London School of Economics and Political Science, 2002.
TŘE TÍ SEK TOR
Probíhající změny ve společnosti, které mění očekávání od třetího sektoru a hledání dalších možností financování jeho subjektů. Podporuje se zvýšená ekonomická aktivita přinášející vlastní příjmy, schopnost organizací propojit ekonomické a sociální zájmy, přispět k místnímu rozvoji i k sociálnímu začleňování jedinců ze znevýhodňovaných sociálních skupin.
1.2
Občanský sektor
Třetí sektor, který se nachází mezi státem, trhem a domácnostmi, se nazývá občanským sektorem a z tohoto pohledu ho tvoří různé dobrovolně zakládané organizace. Jejich činnosti jsou zaměřeny na plnění poslání a přiblížení se k vizi budoucího stavu. Mezi cíle nepatří snaha dosáhnout soukromého zisku ani přímého podílu na výkonu politické moci. V rámci asociací je mnoho těch, které se věnují podpoře veřejně prospěšných cílů, z nichž má užitek celá společnost nebo její nezanedbatelná část. Specifickou podobou svobodného sdružení občanů jsou církve a náboženské společnosti, které často spolu s náboženskou činností vykonávají i nejrůznější charitativní funkce. Vedle asociací a církví tvoří občanský sektor i další typy subjektů, které občané zakládají a podporují proto, aby mohly sloužit veřejnému prospěchu. K nim patří zejména nadace, tj. soukromá sdružení majetku, jež slouží veřejně prospěšným aktivitám tím, že na ně poskytují prostředky.32
1.2.1
Definování občanského sektoru
Občanský sektor je definován pomocí organizací, u kterých jsou určeny typické charakteristiky. Ty jsou obsahem mezinárodní strukturálně-operacionální definice Lestera M. Salamona a Helmuta K. Anheiera z 90. let. Definice byla použita v mezinárodním srovnávacím výzkumu organizací občanského sektoru Univerzity Johnse Hopkinse a odvolává se na ni i zpráva ze srovnávacího výzkumu sociální ekonomiky, který realizoval CIRIEC.33
32
33
SKOVAJSA, M., et al. Organizovaná občanská společnost: teorie a vývoj. In SKOVAJSA, M., et al. Občanský sektor. Organizovaná občanská společnost v České republice. Praha: Portál, 2010, s. 3. Organizace CIRIEC vypracovala pro Evropský ekonomický a sociální výbor srovnávací studii Sociální ekonomika v Evropské unii, která zmapovala situaci v roce 2005 v tehdy 25 členských státech EU včetně České republiky.
19
SOCIÁLNÍ EKONOMIK A, SOCIÁLNÍ PODNIK ÁNÍ. PODNIK ÁNÍ PRO K AŽDÉHO
Strukturálně-operacionální definice se skládá z pěti znaků, které musí subjekt splňovat, aby jej bylo možné považovat za organizaci občanského sektoru: Organizovanost: organizace je do určité míry institucionalizovaná. Buď je formálně zřízena jako právnická osoba, nebo se alespoň vyznačuje jasnou a stálou organizační strukturou. Jednorázová, neformální a dočasná shromáždění a skupiny nejsou organizacemi občanského sektoru, i když mohou patřit do neformální části občanské společnosti. Soukromý charakter a nezávislost na státu: organizace není součástí státu ani není státem řízena. To ale neznamená, že nemůže od státu dostávat třeba i většinu prostředků k činnosti nebo že zástupci státu nemohou být členy jejích orgánů. Zásada nerozdělování zisku: organizace nerozděluje zisk mezi členy, vlastníky nebo manažery. Není jejím posláním vytvářet a rozdělovat zisk. Zisku může dosahovat, ale musí ho použít pro naplňování vlastního poslání. Samosprávnost: organizace je schopna se sama spravovat a má k tomu potřebné struktury. Není řízena jinou organizací. Dobrovolnost: organizace vykonává činnost za spoluúčasti dobrovolníků. Může být podporována dobrovolnými dary, využívat práce dobrovolníků nebo dobrovolníci mohou působit v jejích řídících orgánech. Zastoupení dobrovolnického prvku nemusí být většinové. Dobrovolnost dále znamená také nepovinnou povahu členství v organizaci nebo spolupráce s ní.34 Organizace občanského sektoru se podle evropských dokumentů odlišují od jiných společenských subjektů tímto: a) od neformálních uskupení (například účelových, sociálních nebo rodinných) stupněm formální institucionální existence; b) jsou neziskové, to znamená, že sledují jiné účely než opatřovat zisk pro své vedení nebo členy; c) jsou nezávislé, nepodléhají vládě nebo jiné veřejné autoritě ani politické straně či obchodním organizacím; mohou se svobodně rozhodovat bez zásahů podle svých vlastních pravidel a postupů; d) musí být řízeny způsobem nazývaným nestranný. To znamená, že organizace jsou nejen neziskové, ale ti, kdo je řídí, to nesmí činit v naději na osobní výhody; mají obvykle své zřízení, poslání, cíle a sféru působnosti; zaměstnanci jsou odpovědni členům a donátorům;
34
20
SKOVAJSA, M., et al. Organizovaná občanská společnost: teorie a vývoj. In SKOVAJSA, M., et al. Občanský sektor. Organizovaná občanská společnost v České republice. Praha: Portál, 2010, s. 27–28.
TŘE TÍ SEK TOR
e) jsou do určitého stupně aktivní na veřejné scéně, usilují o dobro lidí, zvláštních skupin nebo společnosti jako celku, přispívají k veřejnému prospěchu, nesledují obchodní ani profesní zájmy svých členů.35 Název občanský sektor zdůrazňuje prvek občanství a občanskou kulturu. V prostředí organizací vznikají a rozvíjejí se takové lidské vlastnosti, jako je altruismus, dobročinnost, solidarita, filantropie a normy vytvářející způsoby mírumilovného a solidárního soužití. Korektní mezilidské vztahy, založené na vzájemné úctě a ohleduplnosti, bez kterých by bylo soužití složité anebo nemožné. Občanská kultura jsou mravní hodnoty a normy částečně podobné pravidlům společenské etikety, nejsou ale stejné, nejde pouze o soubor způsobů, zvyklostí a zásad slušného chování.36 Vznik a rozvoj občanského sektoru je spojen s třemi faktory: 1. tlaky zdola, organizování „obyčejných“ lidí, kteří zakládají organizace z důvodů zlepšení svých podmínek či prosazení základních práv; 2. faktory přicházející „zvenku“, především od církví, zahraničních organizací či rozvojových agentur; 3. podpora shora neboli státní podpora organizací občanského sektoru za účelem snižování veřejných výdajů zejména na sociální záležitosti.37
1.2.2
Role a funkce organizací občanského sektoru
Organizace občanského sektoru mohou přispět k tomu, jak řešit místní potřeby, stejně tak jako národní problémy nebo velké globální výzvy. V občanské společnosti mají organizace dvě nezastupitelné role.38 První z nich je role participativní, prostřednictvím které občané sdružující se v organizaci vyjadřují své společné zájmy a požadavky. Tímto způsobem se aktivně podílejí na spolurozhodování, na jednotlivých stupních samosprávy i státní správy.
35
36
37
38
EUROPEAN COMMISSION. The Commission and Non-Governmental Organisations: Building a Stronger Partnership. Discussion Paper. Brussels: European Commission, 2000 [cit. 2005-06-20]. Dostupné na Internetu: <www.europe.int>. CAMPSOVÁ, V., GINER, S. Pohĺady na občiansku kultúru. Bratislava: Kalligram, 2000, s. 14–15. DOHNALOVÁ, M. Antropologie občanské společnosti. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 2004. RAKUŠANOVÁ, P. Povaha občanské společnosti v České republice v kontextu střední Evropy. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007.
21
SOCIÁLNÍ EKONOMIK A, SOCIÁLNÍ PODNIK ÁNÍ. PODNIK ÁNÍ PRO K AŽDÉHO
Druhou rolí organizací občanského sektoru je role servisní, poskytování služeb v dané komunitě nebo společnosti, zejména v oblasti, kde je neposkytuje trh či stát, nebo jen v omezené míře či kvalitě především skupinám lidí, které nemají možnost své potřeby uspokojit jiným způsobem. Organizace „v různých oblastech společenského zájmu agregují, selektují a uspokojují zájmy občanů a svou různorodostí pomáhají vytvářet názorovou pluralitu a nabízejí alternativní řešení rozličných problémů“.39 Vedle uvedených rolí jsou dále uváděny: – inovační funkce, v rámci které organizace často reagují na nové situace, které dosud nebyly řešeny, vytvářejí a aplikují nové ideje a postupy, čímž i experimentují a berou na sebe velká rizika; tyto inovativní postupy mohou využít ostatní subjekty, jako je stát nebo soukromé společnosti; – funkce ochrany práv a sociální změny, kdy organizace chrání své členy i ostatní osoby proti „síle“ státu, majoritní skupině apod.; – filantropická funkce, která je nástrojem podpory obecně prospěšných cílů prostřednictvím soukromých zdrojů; – expresivní a školící funkce, díky které organizace představují prostor k sebevyjádření svých členů či stoupenců; – ochrana hodnot čili ztělesnění, naplnění a uchování společenských hodnot; – komunitní a demokratizační, kdy organizace poskytují prostor k projevu pluralitních názorů a zároveň posilují mezi lidmi smysl pro solidaritu a komunitu; – podpora pluralismu, podpora různorodých cílů, hodnot, znevýhodněných skupin, právního a politického prostředí; – charitativní/přerozdělovací funkce, tedy vytváření a podpora charitativních projektů a činností, včetně přerozdělování zdrojů od bohatších k chudším; – podpora společenských změn neboli prostředek k vytváření významných změn v názorech a chování lidí, ve veřejné politice i politice firem.40 Funkce, které plní organizace občanského sektoru, jsou uvedeny v dokumentu Evropské komise z roku 1995 Communication from the Commission on Promoting the Role of Voluntary Organisations and Foundations in Europe. Jsou to: 39
40
22
RAKUŠANOVÁ, P., STAŠKOVÁ, B. Organizovaná občanská společnost v České republice. Praha: Professional Publishing, 2007, s. 38. SALAMON, L. M., ANHEIER, H. K. Global Civil Society: Dimensions of the Nonprofit Sector. Baltimore: Johns Hopkins Center for Civil Society Studies, 1999, s. 23–30; SKOVAJSA, 2010, s. 42–43.
TŘE TÍ SEK TOR
– Výkon služeb nebo jejich zajištění: organizace zajišťují svým klientům služby sociální, zdravotní, tréninkové, informační, poradenské a podpůrné. – Obhajování: cílem je prosazovat, lobbovat nebo jinak argumentovat pro nějaký účel nebo skupinu, kdy účelem je změna veřejného vnímání nebo politiky. – Svépomoc nebo vzájemná pomoc: organizace jsou typicky vytvářeny skupinami nebo jednotlivci, kteří mají nějaký společný zájem nebo potřebu. Zajišťují vzájemnou pomoc, informace, podporu a spolupráci. – Východisko a koordinace: organizace koordinují aktivity, poskytují informace a podporu individuálním organizacím pracujícím v určité oblasti nebo sektoru vcelku. Takové organizace hrají důležitou funkci při zajišťování přechodu mezi občanským sektorem a státem.41
1.2.3
Oblasti občanského sektoru
Organizace občanského sektoru jsou nejčastější v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, sociálních služeb, kultury a rekreace. Ve zprávě z mezinárodního srovnávacího výzkumu z roku 1995 se uvádí: „Dvě třetiny všech pracovníků občanského sektoru je soustředěno ve třech tradičních oblastech péče o veřejné blaho: vzdělávání s celkem třiceti procenty, zdravotní péči s dvaceti a v sociálních službách s celkem osmnácti procenty. Obor rekreace a kultury není příliš pozadu.“42 V rámci tohoto mezinárodního srovnávacího výzkumu Univerzity Johnse Hopkinse (Salamon, Sokolowski, Anheier, 2000)43 byla vytvořena Mezinárodní klasifikace organizací občanského sektoru (International Classification of Nonprofit Organizations, ICNPO).
41
42
43
EUROPEAN COMMISSION. Communication from the Commission on Promoting the Role of Voluntary Organisations and Foundations in Europe. Brusel: Evropská komise, 1995 [cit. 2005-06-20]. Dostupné na Internetu:
. SALAMON, L. M., SOKOLOWSKI, S. W., ANHEIER, H. K. Social Origins of Civil Society: An Overview. Working Papers of the Johns Hopkins Comparative Nonprofit Sector Project, č. 38. Baltimore: The Johns Hopkins Center for Civil Society Studies, 2000. ANHEIER, H. K., SALAMON, L. M. The Emerging Nonprofit Sector: An Overview. Manchester University Press ND, 1996.
23
