evaluační sborník Profesní rozvoj pedagogických pracovníků INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

evaluační sborník Profesní rozvoj pedagogických pracovníků MATEŘSKÝCH ŠKOL

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

PROJEKT „ŠIKULKOVÉ“ (REG. ČÍSLO: CZ.1.07/1.3.00/48.0094) JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

Obsah evaluačního sborníku 1. Úvod

3

2. Charakteristika projektu

3

3. Charakteristika cílové skupiny

4

4. Plnění cílů výuky 1. vzdělávacího okruhu (1. modulu)

5

Téma – Dítě a jeho tělo

5

Téma – Dítě a jeho psychika

7

Téma – Dítě a ten druhý

9

Téma – Dítě a společnost

11

Téma – Dítě a svět

13

5. Plnění cílů výuky 1. vzdělávacího okruhu – praktické části „Hravých dnů“ (2. modulu)

15

6. Plnění cílů výuky 2. vzdělávacího okruhu

18

7. Shrnutí evaluačních dotazníků

20

8. Zkušenosti a poznatky účastníků projektu vyjádřené ve vybraných závěrečných pracích

21

9. Shrnutí, závěry

35

2

1. Úvod Vážení čtenáři, vážené čtenářky, do rukou se Vám dostává evaluační sborník, který vznikl ve Vzdělávacím institutu, spol. s.r.o. v Prostějově v rámci realizace projektu Šikulkové s reg. č. CZ.1.07/1.3.00/48.0094 spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem České republiky. Cílem sborníku je přinést čtenáři nejen informace, poznatky a zkušenosti, které realizátoři a lektoři nasbírali během realizace pilotních kurzů „Profesní rozvoj pedagogických pracovníků mateřských škol“, ale i postřehy a příspěvky účastníků kurzů, pedagogických pracovníků mateřských škol. V první části sborníku přinášíme institucím, podobným té naší, poznatky, které mohou pomoci k vlastní přípravě a realizaci obdobných kurzů a zároveň mohou přispět k zefektivnění procesu vzdělávání pedagogických pracovníků mateřských škol. Samotným pedagogům, ve druhé části sborníku, nabízíme příklady dobré praxe, nápady a tipy, jak zatraktivnit výchovně vzdělávací proces v mateřské škole, jak byly prezentovány účastníky pilotních kurzů v jejich zpracovatelských úkolech. Tento sborník, výukové materiály i další informace ke kurzům najdete na portálu www.sikulkove.eu. Věříme, že sborník může pomoci snazší organizaci kurzů s prvky polytechnického vzdělávání dětí a zároveň může obohatit a zpestřit každodenní činnosti a aktivity v mateřských školách. Realizační tým projektu Šikulkové

2. Charakteristika projektu Vzdělávací institut, spol. s r.o. Prostějov zorganizoval v první polovině roku 2015 pilotní kurzy nesoucí název „PROFESNÍ ROZVOJ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ MATEŘSKÝCH ŠKOL“. Kurzy se konaly v rámci realizace projektu Šikulkové (reg. č. CZ.1.07/1.3.00/48.0094), jehož primárním cílem je prostřednictvím adekvátně proškolených pedagogických pracovníků rozvíjet znalosti o technickém prostředí již u dětí předškolního věku. Rozvíjet zejména jejich technické a motorické dovednosti, manuální zručnost, invenci, kreativitu a touhu po vlastním tvoření a tím následně posílit jejich zájem o technické obory již od nejútlejšího věku, což může mít následně dopad na jejich další vzdělávací cestu s možným dosahem až k budoucímu výběru povolání. Náplň kurzů tak reagovala na aktuální trend podpory technického a přírodovědného vzdělávání. Tým zkušených pedagogů a psychologů připravil v prvotní fázi realizace projektu ucelené výukové materiály k teoretickým i praktickým částem kurzu. Tyto materiály, které jsou v elektronické podobě k dispozici na portále www.sikulkove.eu, byly využity při pilotním ověření, doplněny na základě zpětné vazby lektorů i účastníků kurzů a bude s nimi následně také pracováno v již Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy akreditovaném vzdělávacím programu. V rámci sedmdesátihodinového kurzu si pedagogičtí pracovníci mohli osvojit nové metody a nástroje vzdělávání a výchovy svých svěřenců s důrazem na způsoby povzbuzení technických schopností a dovedností dětí, získat nové poznatky, které přispějí k jejich osobnostnímu a sociálnímu rozvoji a prohloubí jejich znalosti pro práci s nadanými dětmi, či naopak s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a dovednost komunikace s rodiči. Kurz byl materiálně a technicky plně zajištěn s využitím celého komplexu nejrůznějších didaktických a technických pomůcek a hraček, které si mohli všichni prohlédnout, vyzkoušet, osahat a naučit se s nimi správně manipulovat a pracovat.

3

3. Charakteristika cílové skupiny V rámci základního, středního i vysokoškolského vzdělávání je v současné době kladen důraz právě na podporu technického a přírodovědného vzdělávání pedagogických pracovníků, žáků a studentů, aby byly reflektovány požadavky pracovního trhu, na kterém dnes panuje nedostatek kvalifikovaných, technicky zručných a schopných pracovníků. Další vzdělávání pedagogických pracovníků zaměřené na rozvoj technických dovedností je přitom směřováno především až do vyšších stupňů vzdělávání a učitelé mateřských škol bývají v tomto směru opomíjeni. Protože ale předškolní vzdělávání představuje první stupeň celoživotního učení a jeho kvalita výrazným způsobem ovlivňuje účast jedinců na jeho dalších úrovních, jsou učitelé mateřských škol významnými činiteli ovlivňujícími efektivitu procesu vzdělávání. Právě na tuto „potřebu“ byl zaměřen projekt Šikulkové, když nabízel vzdělávání pedagogickým pracovníkům mateřských škol směřující k polytechnické výchově jejich svěřenců. Cílovou skupinou projektu proto byli pedagogičtí pracovníci mateřských škol a školských zařízení vzdělávajících děti předškolního věku podle platného RVP pro předškolní vzdělávání. Celkem byly Vzdělávacím institutem, spol. s.r.o. Prostějov uskutečněny čtyři pilotní kurzy, přičemž prvního v Prostějově se zúčastnilo 12 pedagogických pracovníků, druhého v Olomouci 8 a v  dalších dvou kurzech v Šumperku bylo vždy po 15 účastnících. Vytvořený vzdělávací program absolvovalo v plném rozsahu celkem 50 pedagogických pracovníků MŠ, z nichž bylo 48 žen a 2 muži. Na všech realizovaných kurzech se sešli pedagogičtí pracovníci různých věkových skupin, s různým stupněm vzdělání, různou délkou praxe i pracovním zařazením. Pilotního ověření se účastnili jak učitelé MŠ, tak ředitelky, jejich zástupkyně či osobní asistenti dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Podařilo se tak zprostředkovat kvalitní a širokou platformu pro jejich vzájemnou výměnu zkušeností a zajistit tak přenos nově nabytých poznatků do reálné praxe v jejich profesním životě. Dle zkušeností nabytých z pilotních kurzů se nejvíce osvědčily skupiny po 12-15 osobách, které poskytují větší prostor k diskuzi a výměně názorů a zároveň je možné je pro realizaci jednotlivých aktivit v  rámci Hravých dnů rozdělit do menších pracovních skupinek. Jako efektivnější se z výše uvedeného důvodu jeví také organizace kurzů tak, aby se v jedné skupině, pokud možno, setkávali pedagogičtí pracovníci z různých mateřských škol.Takové uspořádání poskytne prostor pro větší otevřenost mezi účastníky a rozšíří i prostor pro vzájemnou inspiraci. Stejně tak je vhodné ve skupinách kombinovat muže a ženy a zároveň učitele a speciální asistenty. Realizované pilotní kurzy přijali pedagogičtí pracovníci MŠ velice kladně. Z provedené evaluace na základě vyplněných evaluačních dotazníků vyplynulo, že oceňovali jak teoretický základ kurzu, tak zejména jeho praktický přínos – možnost poznat a vyzkoušet si nové, dosud neznámé hračky a didaktické pomůcky, stejně jako objevit nové možnosti jejich využití k polytechnické výchově u dětí a tím sledovat aktuální trend podpory technického a přírodovědného vzdělávání.

4

4. Plnění cílů výuky 1. vzdělávacího okruhu (1. modulu) Téma – Dítě a jeho tělo Mezi cíle 1. vzdělávacího okruhu v tématu Dítě a jeho tělo patřilo: obohatit vědomosti pedagoga MŠ v oblasti biologické tak, aby pedagog kvalitně stimuloval a podporoval růst a nervosvalový vývoj dítěte, jeho fyzickou pohodu, zlepšoval fyzickou zdatnost, pohybovou a zdravotní kulturu, podporoval rozvoj jeho pohybových a manipulačních dovedností, vedl je ke zdravým životním postojům a návykům. Téma bylo propojeno ukázkami možných činností v MŠ v rámci polytechnické výchovy. Všechny tyto cíle se podařilo splnit.

Co přináší téma účastníkům Pedagogové mateřských škol se seznámili s charakteristikami širšího a užšího předškolního věku. Důraz byl kladen na vývojové mezníky - pedagogové se seznámili s tím, kdy začíná dítě zpracovávat vizuální a zrakové informace, upevňovat rovnováhu a prostorové vidění, jak se postupně rozvíjí hrubá a jemná motorika, koordinace oko-ruka, hmatové vnímání. Prvky polytechnické výchovy se výborně hodí k zařazování do činností rozvíjejících výše uvedené. Byly předvedeny praktické ukázky rozvoje motoriky, hmatového vnímání, sluchového vnímání, grafomotoriky, vizuomotorické koordinace, prostorového vnímání, zrakové paměti. Bylo pracováno s pojmy jako kinestézie, propriocepce, senzomotorické činnosti a psychomotorické činnosti, lateralita, mozkové hemisféry a jejich spolupráce, lokomoční a nelokomoční činnosti v MŠ. Výchozím materiálem byl RVP PV. Celý seminář byl doplněn ukázkami literatury, mnoha pracovními listy, ukázkami výroby domácí plastelíny, škrobového materiálu k  rozvoji hmatového vnímání, tangramy k  posílení vizuomotorické koordinace, ukázkami skládaček, provlékadel k rozvoji jemné motoriky. Výborným pomocníkem v rámci polytechnické výchovy jsou také dětské PC a tablety, interaktivní tabule, keramika, pískoviště, různé tvarovací hmoty a činnosti v dílničkách. V průběhu celého semináře byly střídány skupinové i individuální aktivity, rozehřívací a kooperativní hry, což účastníkům vzdělávací akce velice vyhovovalo. Pro udržení pozornosti pedagogů byly zadávány i tzv. zábavné chvilky, hlavolamy, hádanky. Byly jim ukázány fotografie z kurzu k rozvoji grafomotoriky. Podařilo se vytvořit velmi přátelskou a tvůrčí atmosféru, která vedla k předávání zkušeností mezi pedagogy navzájem. Podařilo se vytvořit bezpečné prostředí pro sdílení zkušeností navzájem, pro spontánní aktivitu všech přítomných.

Poznatky a zkušenosti z průběhu výuky Seminář na téma Dítě a jeho tělo byl úplně první vzdělávací akcí pro pedagogy, skupina se sešla poprvé. Z počátku byly znatelné mírné rozpaky především při interpretaci zadaných úkolů v rámci individuální i skupinové práce. Všichni se ale postupně zapojovali aktivně do programu semináře, atmosféra byla přátelská. Vždy bylo nutné dohodnout pravidla, přičemž nejtěžší pro pedagogy bylo pravidlo - Vždy mluví jen jeden. Pedagogové byli k nabízeným informacím vstřícní, velmi aktivní byli v diskuzích. Velmi se osvědčila skupinová práce, která jednak přinesla oživení do teoretického výkladu, jednak se projevila velká schopnost pedagogů přede všemi prezentovat své znalosti, zkušenosti po odeznění počáteční nejistoty. Podařilo se vytvořit ucelený obraz motorického vývoje dítěte od narození až po konec předškolního věku a také postupy, možnosti jeho dalšího rozvoje, přípravy na vstup do základní školy a v neposlední řadě i to, jak předcházet obtížím v motorickém vývoji dítěte předškolního věku.

5

Současně s tím pedagogové získali poznatky i praktické rady a návody, jak uplatňovat prvky polytechnické výchovy v jednotlivých etapách vývoje dítěte.

Co účastníky nejvíc zajímalo Všichni pedagogové se projevili jako velice zkušení ve svém oboru, výborně zvládající výchovu a vzdělávání dětí předškolního věku. Témata, která nejvíce zaujala, byla: rozvoj grafomotorických dovedností; spolupráce hemisfér; vývoj laterality a kombinace dominance ruky a oka; praktické ukázky relaxace; senzomotorické činnosti; vývoj motorických dovedností od narození až po předškolní věk; ukázky cviků k posílení rozvoje mozkových hemisfér; ukázky praktických her k rozvoji pravolevé a prostorové orientace; možnosti práce s pracovními listy k rozvoji vizuomotorické koordinace, prostorové a pravolevé orientace, zrakového a sluchového vnímání; úspěch měly chvilky s hádankou, hlavolamem; zařazení polytechnické výchovy do rozvoje hrubé a jemné motoriky, vizuomotoriky, hmatového i sluchového a zrakového vnímání, využití stavebnic, plastelíny, keramické hlíny, kinetického písku, bzučáků, drobných materiálů, nářadí a PC, tabletu a interaktivní tabule.

• • • • • • • • • • •

Celkově byl 1. vzdělávací okruh v tématu Dítě a jeho tělo vnímán velmi pozitivně. Jak vyplývá nejen ze statistiky hodnocení, ale i z komentářů, pedagogičtí pracovníci ho vnímali přínosně jednak pro upevnění již známých vědomostí, ale i pro mnohé nové poznatky a výměnu zkušeností mezi sebou. Sdělovali, že získali větší sebevědomí pro to, co s dětmi dělají, hodnotili pozitivně ucelení poznatků.

Co by vyžadovalo více času k objasnění Pedagogové projevovali zájem o ukázky dramaterie, o více ukázek fotografického materiálu z grafomotorického kurzu. Na základě hodnocení byli pedagogové spokojeni s tím, jak seminář probíhal a jak se cíle podařilo naplnit. Téměř všichni účastníci seminářů se vyjadřovali k tomu, že poznatky, které na semináři Dítě a jeho tělo získali, je velmi zaujaly, že je přenesou do běžného denního vzdělávacího procesu v MŠ.

6

Téma – Dítě a jeho psychika Obsahový rámec 1.VO je limitován Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání a musí s ním být v souladu. V intencích programu byl také členěn na 5 vzdělávacích oblastí.

K cílům vzdělávacího okruhu patřilo: Seznámit účastníky s novými a podnětnými poznatky, které vycházejí z praxe pedagogických pracovníků i dětských psychologů a lze je účelně využít k stimulaci a podpoře: • duševní pohody a psychické zdatnosti dítěte; • rozvoji intelektu, řeči a jazyka, sebepojetí, citů a vůle; • schopnosti předškolních pedagogů diagnostikovat individuální potřeby dítěte a v rámci těchto • potřeb stimulovat další zdárný psychický vývoj dítěte. V průběhu semináře byl cíl naplněn. Naplánovaná časová dotace byla přiměřená.

Co přináší téma účastníkům Seminář na téma Dítě a jeho psychika obsahoval následující témata: Význam mateřské školy v psychickém vývoji dítěte • historie mateřských škol a vzdělávacích koncepcí; • možnost užití prvků alternativních mateřských škol ve standardních zařízeních; • R. Fulghum – pochvala a ocenění práce pedagogů v mateřských školách. Adaptace dítěte v mateřské škole • časová pásma adaptačního procesu; • adaptační problémy; • vliv uspokojování základních potřeb na adaptaci; • ovlivnění adaptace rodinou i pedagogy. Psychický vývoj dítěte předškolního věku • vývoj poznávacích procesů a specifika poznávacích struktur; • vývoj základních dovedností – motorika, kresba; • předškolní věk jako senzitivní období ve vývoji řeči; • sociální a emoční vývoj, význam emoční a sociální inteligence. Polytechnická výchova a stimulace psychického vývoje • vliv na vývoj jednotlivých poznávacích procesů; Pedagogická diagnostika dětí v předškolním věku • nosná myšlenka individuálního přístupu k dítěti; • seznámení s metodickými materiály; • náměty pro stimulaci jednotlivých kognitivních procesů, rozvoje řeči a základních dovedností; • výměna praktických zkušeností pedagogů. Příprava dítěte na vstup do základní školy • problematika školní zralosti a školní připravenosti; • práce s dětmi s odkladem školní docházky; • poznatky z předškolních psychologických vyšetření. Odchylky ve vývoji dítěte • nadané děti – typické projevy chování nadaných dětí; • děti se speciálními vzdělávacími potřebami – význam spolupráce se SPC, pomoc rodičům, problematika integrace, zkušenosti;

7

• poruchy chování u dětí předškolního věku – dětský vzdor, dětská agresivita, druhy agresivních projevů, dětské neurózy; • vývojové poruchy chování – poruchy pozornosti s hyperaktivitou, s hypoaktivitou, emoční poruchy chování; • vývojové poruchy učení ve školním věku.

Poznatky a zkušenosti z průběhu výuky

považujeme za přínosné, že lektor byl seznámen se skladbou účastníků – věkové složení, délka praxe, vzdělání; vhodný počet účastníků ve skupině – jako optimální se osvědčila skupina nejméně 12 pedagogů; pro možnost širší diskuze a výměny zkušeností je vhodná volba účastníků z různých mateřských škol; samozřejmostí by měla být dobrovolná účast pedagogických pracovníků.

• • • •

Dále oceňujeme hodnocení semináře bezprostředně po odprezentování tématu – zejména poznatky a názory je možné realizovat v následující skupině – tuto zpětnou vazbu považujeme za přínosnou. Pedagogičtí pracovníci byli velice vstřícní – se skupinami se velmi dobře pracovalo. K aktivní atmosféře přispěla i skutečnost, že některé paní učitelky měly řadu osobních zkušeností – např. z oblasti alternativní mateřské školy “Začít spolu“ nebo z působení ve třídě nadaných dětí. Ve skupinách panovalo přátelské naladění, diskuze byla věcná, konkrétní a výměna názorů a zkušeností byla konstruktivní.

Co účastníky nejvíce zajímalo účastníci pozitivně reagovali na předkládané výsledky provedených odborných výzkumů v některých oblastech – např. Nadané děti, Úroveň řeči; nejvíce je zajímala témata, která souvisela s možností využití v přímé pedagogické praxi - odchylky ve vývoji dítěte /vzdor, projevy agresivního chování s možností eliminace těchto projevů/, dále problematika školní zralosti a připravenosti, diagnostika v předškolním věku i vývoj řeči; s kladným ohlasem se setkalo rovněž předání metodických materiálů k probírané tématice, které jsou využitelné i pro práci s rodiči; pedagožky uvítaly i další předloženou odbornou a metodickou literaturu.

• • • •

Co by vyžadovalo více času k objasnění Potřeba větší časové dotace byla řešena operativně dle hodnocení účastníků semináře, ale i dle aktuální potřeby a hlavně zájmu učitelů. Celkovou časovou dotaci pro oblast Dítě a jeho psychika považujeme za dostačující.

Dílčí závěry Z reakcí účastníků semináře a zpětných vazeb vyplynulo, že obsahová náplň semináře je velmi přínosná a potřebná pro jejich práci s dětmi. Nově získané poznatky a vědomosti využijí ve své praxi, včetně dodaného materiálu. Pozitivně hodnotí možnost vzájemné výměny zkušeností, prolínání teorie s praxí, navázání nových kontaktů.

8

Téma – Dítě a ten druhý Mezi cíle 1. vzdělávacího okruhu patřilo v tématu Dítě a ten druhý rozšířit vědomosti pedagogů mateřských škol tak, aby v oblasti interpersonální podporovali utváření vztahů k jinému dítěti i pracovníkům mateřské školy, dospělým. Aby posilovali jejich vzájemnou komunikaci a pomáhali dětem učit se respektovat odlišnosti mezi sebou. Cílem bylo také propojit dané téma s polytechnickou výchovou v mateřské škole. Všechny tyto cíle se podařilo splnit.

Co přináší téma účastníkům Obsahem seminářů byl vývoj emočních projevů a jejich socializace, funkce emocí, zvláštnosti emocí dětí předškolního věku, význam emocionálního a sociálního vývoje u dětí v mateřské škole. Dále charakteristika dětí úzkostných, agresivních, nadaných, dětí s dg. ADHD, dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Probrána byla legislativa, především § 16 zákona čís. 561/2004 Sb., (školský zákon). Delší čas byl věnován přístupu a rozvoji dovedností těchto dětí. Pedagogy zaujal i pohled na současnou rodinu a vztahy v ní. Mezi důležitá témata patřila pravidla chování ve vztahu k druhému, rozvoj kooperativních dovedností pomocí dětských her. Pomůckami se staly rozličné stavebnice, které jsou v mateřské škole v rámci polytechnické výchovy a vzdělávání plně využívány. Také práce s PC a interaktivní tabulí umožňovala využívat např. skenovaný obrazový materiál s různými emocionálními výrazy, skládáním obličejů do výrazů apod. Významnou součástí semináře byly příklady her k rozvoji sebepoznání a sebekontroly dětí. Uvedeny byly další hry k rozvoji kamarádských vazeb, kooperace. Pedagogové se seznámili s Maslowovou pyramidou – teorií základních lidských potřeb. Seznámili se s tvorbou pravidel v mateřské škole jak pro děti, tak i pro rodiče. Seminář byl doplněn ukázkami literatury, pomůckou k  rozvoji emočního rozvoje u dětí – Emušáci , kterou lze objednat na www. scio.cz. Pedagogové byli seznámeni s metodou NOMI, která je určená k odhalení nadání u dětí předškolního věku. Dále byli seznámeni s možností práce s nadanými dětmi podle programu NTC, který nabízí Menza České republiky.

Poznatky a zkušenosti z průběhu výuky  Pedagogové byli vstřícní, aktivní. Téma Dítě a ten druhý je viditelně zaujalo, živě reagovali a doplňovali seminář svými zkušenostmi. Celý seminář byl opět veden formou střídání teoretických poznatků i hravých aktivit, formou skupinové i individuální práce, což pedagogům dle zpětných vazeb velmi vyhovovalo. Podařilo se vytvořit ucelený obraz emočního vývoje dítěte od narození až po konec předškolního věku, naznačit a objasnit odchylky v chování, obtíže dětí v MŠ, které je nutné legislativně ošetřit. Prohovořeny byly způsoby práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami i dětmi nadanými. Pedagogové si doplnili přehled konkrétních her, získali mnoho tištěného materiálu s konkrétními příklady her a činností dětí v mateřské škole, návody k tvorbě pravidel pomocí říkanek, piktogramů. Materiály pedagogové velmi uvítali, sdělovali, že další náměty jsou velmi užitečné. Přivítali náměty k využití PC a interaktivní tabule v rámci polytechnické výchovy v mateřské škole.

9

Vzhledem k tomu, že seminář na téma Dítě a ten druhý byl již v pořadí třetím ze seminářů, byli pedagogové již na sebe více zvyklí, méně se ostýchali projevit před skupinou, celkově byli aktivnější. Navrhovali zkrátit délky přestávek i oběda, využít čas co nejefektivněji. Z hlediska prostředí a možnosti práce s prostorem se jako optimální projevil prostor mateřské školy, kde seminář probíhal částečně ve vzdělávací místnosti, částečně ve třídě u stolků a částečně v prostoru na koberci. Ale i semináře v předešlých třídách byly efektivní a cíle byly plně splněny. Pedagogové mateřských škol patří k velice dobře informovaným, vzdělaným pedagogům, ale i přesto hodnotili seminář jako obohacující pro svou denní práci s dětmi předškolního věku.

Co účastníky nejvíc zajímalo 

• • • • • • • • • •

přehled vývoje emocí dětí v předškolním věku; zvláštnosti emocí dětí předškolního věku; ukázky práce s dětmi s ADHD, s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami; ukázky práce s dětmi úzkostnými; charakteristika nadaných dětí a možnosti jejich rozvoje; celkově pedagogové velice kladně přijímali jakékoliv konkrétní hry a doporučení k činnostem v MŠ; výměna zkušeností mezi pedagogy; doporučení pro práci se skupinou, pravidla komunitního kruhu, skupinová dynamika; využití polytechnické výchovy k podpoře a rozvoji kamarádských vazeb; využití možností PC a interaktivní tabule v rámci polytechnické výchovy v MŠ.

Celkově byl 1. vzdělávací okruh v tématu Dítě a ten druhý vnímán velmi pozitivně. Jak vyplývá nejen ze statistiky hodnocení, ale i z komentářů, pedagogičtí pracovníci ho vnímali přínosně jednak pro upevnění již známých vědomostí, ale i pro mnohé nové poznatky a výměnu zkušeností mezi sebou.

Co by vyžadovalo více času k objasnění Pedagogové projevovali zájem o ukázky práce s nadanými dětmi i ukázky práce s dětmi s ADHD. Tato témata by zcela jistě dokázala pokrýt i více času. Na základě hodnocení byli pedagogové mateřských škol spokojeni s tím, jak seminář probíhal a jak se cíle podařilo naplnit. Téměř všichni účastníci seminářů se vyjadřovali k tomu, že poznatky, které na semináři Dítě a ten druhý získali, je zaujaly, seminář vnímali jako obohacující.

10

Téma – Dítě a společnost K cílům vzdělávacího okruhu patřilo zprostředkovat základní teoretické znalosti o interpersonálním a společenském vývoji dítěte předškolního věku a posílit pedagogické kompetence k uvedení dítěte do společenství ostatních lidí a do pravidel soužití s nimi. Jednotlivá témata byla směřována do těchto oblastí: • základní pravidla chování a společenské hodnoty (pravidla vzájemného soužití – slušnost, ohleduplnost, komunikace, tolerance, sebepojetí atd.); • sociální prostředí, ve kterém se dítě pohybuje (význam primární rodiny, širší sociální prostředí, základní orientace a souvislosti); • povolání, pracovní činnosti a sociální role; • možnosti zvyšování sociálních kompetencí u dětí (vhled do sociálních situací, umět rozpoznat nebezpečí, říci si o pomoc, práce s emocemi atd.); • uvedení dítěte do světa kultury a umění (naše vlast, odlišnosti v jiných kulturách). Cíle byly naplněny, v rámci naplánované časové dotace byl přiměřený prostor věnovat se všem tématům. U některých témat se projevila výraznější potřeba účastníků se jimi zabývat více do hloubky – např. možnosti zvyšování sociálních kompetencí a práci s emocemi u dětí.

Co přináší téma účastníkům Účastníci získali jak teoretické poznatky z oblasti interpersonálního a společenského vývoje dítěte předškolního věku, tak i praktické náměty ke konkrétní práci s dětmi v této oblasti. Pozornost byla věnována možnostem rozvíjení polytechnických dovedností u dětí. Zařazeny byly aktivity využívající práci s provázkem (házení, namotávání), míčky, voskovkami, pastelkami, křídami, lepidlem, nůžkami, obrázkovými kartami apod. Dále byly v  rámci semináře zařazovány také prožitkové techniky, aby si je mohli účastníci vyzkoušet i sami na sobě. Uvědomění si důležitosti toho, co se jeví někdy jen jako maličkost a může výrazným způsobem ovlivnit např. sebehodnocení dítěte nebo jeho zařazení v kolektivu. Některé aktivity je možné současně využít jako určitou „diagnostiku“ sebehodnocení či pomoc při začleňování neprůbojných dětí do kolektivu. Velkou výhodou a přínosem pro účastníky projektu je obsáhlý a prakticky strukturovaný výukový materiál, který mohou využívat v praxi a získané vědomosti si tak dle potřeby oživit. Současně se při práci skupiny a zpětných vazbách vytvořil prostor pro sdílení a především výměnu zkušeností z pedagogické práce.

Poznatky a zkušenosti z průběhu výuky Projevila se značná různorodost jednotlivých skupin v očekáváních souvisejících s nabízenou tematikou. Tato konkrétnější očekávání byla v rámci monitoringu na začátku semináře úžeji vyspecifikována a bylo k nim dle možností přihlíženo. Příklady některých jednotlivých očekávání:

• • • • • • •

sociální role; základní hodnoty ve společnosti, vliv společnosti na dítě; užší sociální prostředí; sociální kompetence; emoce; umění a kultura – podněty, nápady; zvyky a tradice (jak dětem zprostředkovat Vánoce, když je rodiče neslaví a nepřejí si dítě s touto tematikou seznamovat).

Často se objevila i obecná očekávání především z pohledu uplatnitelnosti v praxi. Různorodost mezi skupinami, ale i jednotlivci se projevila také v jejich potřebě zpětných vazeb. Co bylo možné vnímat jako sjednocující a oceňované u všech skupin, bylo díky projektu vzniknuvší prostředí ke sdílení zkušeností a výměně názorů. Z tohoto prostředí vyplynulo, že pedagogičtí pracovníci MŠ podobnou platformu k výměně zkušeností zcela postrádají.

11

Co účastníky nejvíce zajímalo Opět se projevily individuální odlišnosti mezi jednotlivými skupinami. Přesto se, na základě jejich reakcí, jevil značný zájem ve všech skupinách o možnosti zvyšování sociálních kompetencí u dětí, ať již formou příběhů nebo strukturovaného rozhovoru s obrázky a možnosti práce s emocemi (uvědomění si co prožívám, umět to pojmenovat a vybrat vhodné formy reakcí). Zájem účastníci projevili i u tematiky sociálních rolí a pozice jednotlivce v  kolektivu. Pozitivní zpětné vazby ve skupinách zazněly také na aktivity, které jsou dobře využitelné v praxi a posilují polytechnické dovednosti u dětí. Kladné ohlasy ze strany účastníků semináře směřovaly také k širokým možnostem práce s nedokončeným příběhem. Některá skupina měla vyšší míru potřeby sdílení a výměny konkrétních osvědčených aktivit, tipů na školní výlety apod. Jiná skupina výměnu těchto informací naopak nevnímala jako potřebnou. Pozitivní přínos byl vnímán ve všech skupinách i z pohledu možnosti výměny zkušeností v rámci jednotlivých pracovišť.

Co by vyžadovalo více času k objasnění Jednotlivá témata jsou i vzhledem k  časové dotaci jakousi „ochutnávkou“, kdy není časově možné jít zcela do hloubky, ale jako základní informovanost pro využití v  běžné práci pedagogického pracovníka se jeví jako přiměřené a přínosné. Dle vyjádření účastníků by stálo za zvážení prohloubení témat v těchto oblastech: ještě více aktivit, problematika náboženství a jejich uchopení v MŠ, posílení tématu povolání a pracovní činnosti.

Dílčí závěry Z reakcí účastníků seminářů se jeví obsahová náplň, která vychází z RVP pro předškolní vzdělávání, jako přínosná pro jejich práci. A to jak po stránce teoretické (např. možnosti zvyšování sociálních kompetencí, práce s emocemi, uvědomění si sociálních rolí ve skupině atd.), tak i po stránce praktické (seznámení se s jednotlivými aktivitami, možnosti zvyšování sociálních kompetencí u dětí, práce s emocemi, možnosti práce s příběhem apod.), rozvíjení polytechnických dovedností u dětí předškolního věku. Velký význam má také možnost vzájemné výměny zkušeností a v  neposlední řadě navázání osobních kontaktů s  kolegy z jiných pracovišť.

12

Téma – Dítě a svět K cílům vzdělávacího okruhu patřilo rozšířit účastníkům teoretické a praktické dovednosti tak, aby mohli utvářet u dítěte elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí, formovat základy pro otevřený a odpovědný postoj dítěte k životnímu prostředí. Jednotlivá témata se týkala těchto oblastí: • • •

okolní svět (město, venkov, příroda, rostliny, zvířata, přírodní jevy a děje); přístroje a zařízení (co děti znají ze svého okolí, možnosti využití, bezpečnost); životní prostředí na Zemi a jeho změny (rozmanitosti a proměny, lidské zásahy, změny v životním prostředí, důležitost a možnosti ochrany přírodních zdrojů).

Cíle se dařilo naplňovat, i když informovanost a praktické zkušenosti účastníků v této oblasti byly velice široké. V rámci časové dotace byl prostor věnovat se všem tématům dodstatečný. Zmíněn byl také model efektivity učení (význam zážitku).

Co přináší téma účastníkům Účastníci získali převážně praktické náměty na různé aktivity, kterých je možné využít při práci s dětmi. Značná část aktivit byla z  oblasti environmentální výchovy. Při aktivitách byly ve velké míře využívány především různé druhy stavebnic, obrázkových karet a výtvarných potřeb (voskovky, papíry, lepicí pásky, nůžky apod.), které posilují rozvoj polytechnických dovedností a zručnost u dětí. Účastníci byli také inspirativně seznámeni s literaturou a materiály, kterých lze při práci s dětmi využívat a vést je tak k vyšší informovanosti v dané tematice, ale také např. kreativitě a sebevyjádření. Při své práci mohou dobře využít také materiál, který vznikl pro jejich potřeby jako součást výstupu z projektu.

Poznatky a zkušenosti z průběhu výuky Seminář byl zaměřen především praktickým směrem – seznámení s aktivitami a literárními zdroji, které by mohly účastníky inspirovat a pomoci jim při jejich práci s danou tematikou. Očekávání jednotlivých skupin byla značně různorodá. Některá z očekávání účastníků semináře:

• • • • •

město x venkov, jak dětem z města zprostředkovat nejefektivněji venkov, náměty; tipy na školní výlety; projekty v MŠ; využitelnost v praxi, výměna zkušeností; aktivity v přírodě – rozvíjení a vnímání přírody.

Výměna zkušeností, jakým způsobem dětem co nejintenzivnějším zážitkem zprostředkovat sepětí s  přírodou, byla velice nosná: návštěvy na rodinných farmách, motýlí, šnečí a mravenčí líhně přímo v MŠ, den v MŠ se zvířecími domácími mazlíčky, kdy si děti mohou přinést menší živočichy z domova a vzájemně se informovat o tom, čím se zvíře živí, jak je potřeba se o něj starat apod. Hovořeno bylo také o konkrétních ekologických programech, které nabízejí různé organizace v místě působnosti jednotlivých MŠ. Určitá různorodost mezi jednotlivými skupinami se projevila také v jejich přístupu a vlastní aktivitě. Některé skupiny byly výrazně aktivní a kreativní při spoluvytváření jednotlivých aktivit, jako byla dramatizace příběhu „O kapce Jáře“ (koloběh vody) apod., jiná skupina byla nastavena spíše na pasivnější příjem informací.

Co účastníky nejvíc zajímalo Ze zpětných vazeb účastníků vyplynulo, že účastníky zaujaly knižní materiály, které velice hravou a danému věku přiměřenou formou seznamují s přírodními ději a procesy a poskytují také značné pole pro iniciativu a kreativitu pedagoga. Dále zaujala možnost kreativní práce s příběhem a možnosti práce při řazení obrázků pro různorodost řešení (výrobní řetězec různých potravin, recyklace apod.). Velký ohlas ze strany účastníků semináře získaly také aktivity, které využívají spojení různých stavebnic a výtvarných pomůcek. Tyto aktivity současně přispívají k rozvoji polytechnických dovedností u dětí předškolního věku.

13

Jako přínosnou účastníci ve zpětných vazbách hodnotili environmentální výchovu, tematiku město x venkov, jednotlivé aktivity (především společnou stavbu z kostek a kresbu „místa, kde je mi dobře“). Jako již při předchozím semináři se opět projevila značná potřeba výměny zkušeností mezi pedagogy, ale také např. informací v rámci materiálního zajištění jednotlivých pracovišť, což do značné míry ovlivňuje možnosti využitelnosti některých nabízených programů pro MŠ na PC nebo přes internetové připojení.

Co by vyžadovalo více času k objasnění Ze zpětných vazeb účastníků semináře vyplynula potřeba většího prostoru pro výměnu zkušeností, více se věnovat tematice bezpečného pohybu v přírodě, možnost zhlédnutí práce v lesní MŠ, více prostoru pro téma dopravy.

Dílčí závěry Seminář se snažil účastníkům přinést především praktické tipy a náměty aktivit a materiálů pro jejich pedagogickou práci. Při práci s touto tematikou mají pedagogové velké zkušenosti, protože patří mezi jejich základní náplň práce. Bylo proto poměrně náročné přijít s něčím novým a přínosným. Přesto se podařilo účastníky nabízenými aktivitami a podněty zaujmout a podpořit jejich praktickou vybavenost se zaměřením na rozvoj polytechnických dovedností u dětí. Jako velmi významné se jeví také vytvoření určité platformy pro vzájemná setkání, výměnu zkušeností a názorů, což se díky projektu podařilo realizovat.

14

5. Plnění cílů výuky 1. vzdělávacího okruhu – praktické části „Hravých dnů“ (2.modulu) Mezi cíle Hravých dnů patřilo: • • • • •

osvojit si nové metody a formy na podporu rozvoje polytechnických dovedností a schopností dětí předškolního věku pomocí hry a dalších manuálních činností (malování, modelování, experimentování, pokusy, objevy); s využitím rozličných konstruktivních her, stavebnic, didaktických pomůcek a dalších herních předmětů a technických materiálů (různé druhy papíru, dřevo, textil, kov, plastické hmoty, drobné předměty, hlína, plastelína, písek, přírodní materiály) získat vědomosti a praktické návody, jak záměrně a cíleně rozvíjet, podporovat a povzbuzovat manuální zručnost, pracovní návyky, pracovní postupy a samostatnost při běžných pracovních činnostech u dětí předškolního věku; seznámit pedagogické pracovníky s možnostmi rozvoje hrubé a jemné motoriky u dětí, se základy matematického, logického a technického myšlení, tvořivostí a invencí, jak u nich posílit zájem o technické obory; získat poznatky, jak začlenit polytechnickou výchovu do tematických celků a projektů ve ŠVP a jak rozvíjet klíčové kompetence dětí předškolního věku; seznámit se s novými typy a druhy hraček a didaktických pomůcek a s jejich praktickým využitím pro rozvoj polytechnického vzdělávání v MŠ.

Co Hravé dny přináší účastníkům V  rámci Hravých dnů měli účastníci jedinečnou příležitost seznámit se s  hračkami, pomůckami, stavebnicemi, hrami, ale i knižními publikacemi, jež mají u dětí podporovat rozvoj polytechnického vzdělávání. Účastníci Hravých dnů se s danou problematikou seznamovali především prakticky. Nutná teorie, která spočívala především v seznámení se se základním členěním her, vývojovými etapami hry, jejími základními znaky a tipy na to, jak si hračku vybrat, jak se zorientovat na trhu tak, aby se děti v předškolních zařízeních setkávaly s hračkami bezpečnými a rozvíjejícími jejich stránku psychickou i fyzickou, byla předkládána rovněž formou aktivního zapojení. Účastníkům tak bylo mimoděk sdělováno, že hru a práci s pomůckami a dalšími hračkami lze začleňovat do jakékoliv části vzdělávacího procesu. Při předávání jak teoretických, tak praktických témat bylo dbáno, aby jednotlivé lekce měly jasnou strukturu, byly přehledné, aby účastníci měli jasno v tom, co se dovídají a proč se to dovídají. Struktura Hravých dnů vychází z konstruktivistického přístupu k plánování výuky, přičemž bylo využíváno třífázového modelu učení, tzv. metody E-U-R (tzn., že každá oblast je členěna na část evokační, uvědomovací a reflexivní). Důraz je kladen rovněž na zapojování co nejvíce smyslů při práci s pomůckami. Prostředí Hravých dnů bylo uzpůsobeno tak, aby bylo motivující pro všechny účastníky. Ti měli možnost s hračkami a didaktickými pomůckami pracovat a manipulovat dle svých potřeb, mohli se ptát, diskutovat s lektory i ostatními kolegy, což vedlo k hlubšímu rozšíření povědomí nejen o oblasti polytechnického vzdělávání, ale i o předávání si rad a tipů na běžné výchovné a vzdělávací momenty při práci s dětmi.

Jak se podařilo naplnit dílčí cíle praktické výuky Účastníci si vyzkoušeli didaktické pomůcky, hračky, stavebnice a společenské hry, které přispívají především k rozvoji polytechnické výchovy. Lektorky pracovaly s hračkami a  materiály již známými a osvědčenými (např. keramická hlína, farma s modely zvířat, dětské pracovní nářadí) a rovněž s novinkami, které se k dětem dostávají postupně (např. kinetický písek, některé netradiční logické hry a nové typy stavebnic jako Continuo, Katamino, Meta –forms, Quarto, Qwirkle, Gyges, Gringo maxi, Roto universal, Clics, Geomag, Kids panels apod.). V rámci Hravých dnů se účastníci seznamovali rovněž se skupinou robotických a elektronických hraček, kde lze za hlavní a zásadní cíle vymezit především seznámení se s jednotlivými zástupci, poznání funkčnosti jednotlivých materiálů, zaměření se na bezpečnost, získání povědomí o označení kvality a bezpečnosti, rozšíření možnosti pro práci s jednotlivými pomůckami a hračkami, přenášení získaných dovedností a znalostí do běžného života. Byly jim nabízeny nejrůznější pohledy na propojení dětského světa s realitou všedního dne. K základním zástupcům robotických a elektronických hraček patřily např. dětské tablety a PC, chytré telefony, herní konzole, dětské digitální kamery,Voltík I. a Voltík II., vizualizéry, detektory kovů, robotické hračky typu HEXBUG a jiné.

15

Jednotlivé cíle vzdělávacího programu se při realizaci hravých dnů dařilo plnit. Lektorky Hravých dnů za pomoci mobilní herny obsahující širokou škálu hraček, her a didaktických pomůcek seznamovaly účastníky kurzů s tím, jak zvyšovat zájem o polytechnické vzdělávání v mateřských školách. Předkládaly jim náměty, jak zlepšovat manuální zručnost a pracovní návyky u dětí předškolního věku. Pomáhaly jim uvědomit si pedagogicko-psychologické a sociální aspekty hraček. Pedagogové získali poznatky, jak zařadit polytechnickou výchovu do tematických celků a projektů ve školních a třídních vzdělávacích programech. Rovněž jim byly předkládány návody, jak nejlépe rozvíjet tvořivost, invenci a fantazii u dětí v mateřských školách. Lektorky pomohly pedagogům orientovat se v obrovském sortimentu hraček a didaktických pomůcek, které se v současnosti na trhu nabízí, a to nejen z hlediska didaktického, ale i z pohledu kvality a bezpečnosti. Obsah mobilní herny – hračky, stavebnice, didaktické pomůcky a další materiál byl dán účastníkům kurzů k dispozici k praktickému vyzkoušení. Účastníci kurzu si mohli vyzkoušet hračky, stavebnice a didaktické pomůcky, které v hernách svých mateřských škol nemají. Naopak osvědčené typy hraček, stavebnic a didaktických pomůcek, které mají k dispozici, si vzájemně doporučovali. Lektorky představovaly hračky a didaktické pomůcky a nabízely možnosti jejich nového netradičního využití. Podle zájmu účastníků z jednotlivých skupin se věnovaly hlouběji té oblasti, která je nejvíce zaujala.

Poznatky a zkušenosti z přípravy a průběhu výuky Jednotlivé skupiny účastníků Hravých dnů byli smíšené jak věkově a genderově, tak zkušenostně. Vzhledem k celkové pestrosti skupin lze konstatovat, že se Hravé dny setkaly s úspěchem u všech pedagogů a pedagožek. Všichni odcházeli s novými teoretickými znalostmi, ale i praktickými dovednostmi, které mohou využívat ihned po návratu do své pedagogické praxe. Jednotlivé skupiny účastníků v Prostějově, Olomouci a v Šumperku se mírně lišily. Skupina pedagogů v Prostějově hodnotila velmi pozitivně velké množství prvků v mobilní herně, možnost vyměňovat si vzájemně zkušenosti a empatické vystupování lektorek hravých dnů. Z materiálu obsaženého v mobilní herně je nejvíc zaujal kinetický písek a keramická hlína. Oba materiály si prakticky vyzkoušeli. Upřednostňovali klasické stavebnice a didaktické pomůcky před elektronickými. Prostředí mateřské školy bylo velmi vkusné, přiměřeně vybavené hračkami, stavebnicemi a didaktickými pomůckami, což velmi přispělo k příjemnému průběhu Hravých dnů. Účastníci uváděli, že dnešní děti v mateřských školách jsou méně manuálně zručné, než tomu bývalo dříve. Došli k závěru, že je to vlivem častého sledování televize a manipulací s tablety a dalšími elektronickými pomůckami. Účastníci kurzu si uvědomovali nutnost tento trend zvrátit. Náš projekt jim může v tomto úsilí pomoci. Skupina pedagogů v Olomouci byla poněkud odlišná. Byli velmi aktivní, vybavení množstvím teoretických poznatků. Uváděli, že jim chybí náměty na praktické činnosti. Proto praktické činnosti s hračkami, stavebnicemi a didaktickými pomůckami vítali s nadšením. Zaujala je tvorba projektů pomocí myšlenkových map a rovněž neotřelé využívání materiálů – částí stavebnic a hraček při hrách i řízených činnostech v mateřské škole. Chválili množství a různorodost hraček a didaktických pomůcek v mobilní herně. Sdělovali, že by přivítali, aby byl v projektu vymezen větší počet hodin pro praktické ukázky. Hravé dny byly realizovány ve velmi podnětném a vkusném prostředí mateřské školy, což mělo vliv na celkový velmi příjemný dojem. Na závěr si pedagogové společně s lektorkami prohlédli celou mateřskou školu a rovněž keramickou dílnu, která je zaujala nejvíce. Skupina pedagogů obou kurzů v Šumperku byla velmi početná. V obou bězích (ve třetím i čtvrtém kurzu) se Hravých dnů zúčastnilo celkem 30 pedagogů převážně středního věku. Skupiny byly rovněž velmi aktivní, komunikativní s velkým zájmem o vše, co jim lektorky předkládaly. Účastníci vítali seznámení s novými typy stavebnic, hraček a didaktických pomůcek. Do všech hravých činností se zapojovali s chutí a invencí. Vyjadřovali spokojenost s možností vyměnit si praktické zkušenosti, vítali nové náměty k využití hraček a pomůcek. Prostředí mateřské školy „Veselá školka“ na Prievidzké ul., kde se kurzy uskutečnily, bylo rovněž velmi pěkné, podnětné, nově opravené a vybavené množstvím her, stavebnic, didaktických pomůcek, a dokonce interaktivní tabulí. Účastníci z menších mateřských škol na Šumpersku vítali možnost prohlédnout si mateřskou školu na vysoké úrovni a vyměnit si poznatky a zkušenosti s kolegy z velkého komplexu spojených mateřských škol. Účastníci kurzu sdělovali, podle jakých metod v mateřských školách pracují. Většina upřednostňuje činnostní a prožitkové učení. Skupina účastníků šumperských kurzů působila jako pedagogové, kteří jsou velmi zapáleni pro svou práci s dětmi.

Shodné názory účastníků všech skupin: • • • •

Účastníci projevili spokojenost s velkým množstvím hraček, stavebnic a didaktických pomůcek v mobilní herně. Byl patrný velký zájem o možnost rozšířit si vědomosti o tom, jak realizovat polytechnické vzdělávání u dětí předškolního věku, jak rozvíjet manuální zručnost u dětí, jejich tvořivost, fantazii. Oceňována byla i práce lektorek z praxe, které účastníkům poskytly inspiraci nejen v oblasti tvořivých činností. Možnost výměny názorů a vzájemné sdělování praktických zkušeností bylo hodnoceno pozitivně.

16

• Jako inspirativní se účastníkům jevila možnost poznat prostředí jiných mateřských škol. • Účastníci vyjadřovali velkou spokojenost s výukovým materiálem „Šikulkové - Profesní rozvoj pedagogických pracovníků MŠ“. • Někteří účastníci kurzu negativně vnímali průběžné natáčení na videokameru. • Na všech Hravých dnech v Prostějově, v Olomouci i v Šumperku převažovaly pochvalné reakce účastníků kurzů.

Jak přispěla praktická výuka ke zvládnutí metod a forem polytechnického vzdělávání

Účastníci si veškeré získané praktické znalosti vyzkoušeli v praxi, oceňovali možnost vše si aktivně vyzkoušet, s hračkami a pomůckami pracovat a manipulovat dle osobních potřeb. Účastníci rovněž pracovali ve skupinkách, díky čemuž si mohli vyzkoušet, jak se mohou cítit děti při kooperativních činnostech. Mohli si tyto osobní zkušenosti odnést do svých profesních životů a vycházet z nich při plánování aktivit. Důraz byl taktéž kladen na rozvoj fantazie a získání dovednosti přenášet práci s konstrukčním materiálem do běžného života. Pedagogové byli vedeni k tomu, že ne vždy je možné a správné pouze jedno řešení a nabízená varianta práce s pomůckou, sami si na vlastní kůži mohli vyzkoušet, jak je možné rozproudit fantazii a co se díky tomu dozvědí o sobě, ale i o ostatních. Rovněž si zkoušeli propojování jednotlivých pomůcek a odnesli si náměty na dlouhodobější projekty. Získali zásobárnu metod, jak mohou se stavebnicemi a elektronickými hračkami pracovat tak, aby byly u dětí rozvíjeny nejen prvky polytechnické, což je hlavní náplní celého projektu „Šikulkové“, ale aby při práci s dětmi docházelo k propojování všech vzdělávacích oblastí, aby s pomůckami bylo pracováno v souladu s rozvojem např. předmatematických představ, jazykových a předčtenářských dovedností. Při práci se skupinou elektronických hraček probíhala ve všech skupinách diskuse, zda a do jaké míry tyto pomůcky zařazovat do běžného dne v mateřské škole. Pedagogové se většinou shodovali v tom, že děti přicházejí se znalostí elektronických hraček ze svých domovů, že s technikou pracují dle svých potřeb. Na semináři byly rozvíjeny možnosti, jak u dětí při práci s elektronikou rozvíjet kompetence potřebné pro život, jako je např. práce s časem, plánování, kompetence komunikativní při následném sdělování, co si z práce s elektronickou pomůckou odnesly, řešení problémů.

Závěry: Hravé dny se celkově setkaly s kladnou odezvou a pozitivní zpětnou vazbou na straně účastníků, lektorky zase oceňovaly nejen jejich aktivní přístup a míru zapojení, ale i prostředí jednotlivých mateřských škol, celkovou organizaci a komfort, jež jim byl při lektorování poskytnut zastřešující organizací – Vzdělávacím institutem, spol. s. r. o., Prostějov. Výukový materiál „Šikulkové – Profesní rozvoj pedagogických pracovníků“ byl zpracován profesionálním způsobem a uchazeči jistě bude i v budoucnu použit jako metodická pomůcka pro rozvoj polytechnických dovedností dětí předškolního věku. Hračky, stavebnice a didaktické pomůcky v mobilní herně byly výbornou základnou pro zdárný průběh Hravých dnů. Mateřské školy, které byly velmi vhodně vybrány k realizaci Hravých dnů, přispěly k pohodě účastníků a k příjemnému průběhu všech kurzů. Lektorky pracovaly promyšleně, k účastníkům přistupovaly empaticky a respektujícím přístupem. Připravovaly se na Hravé dny pečlivě, promyšleně instalovaly mobilní hernu a tím se jim dařilo plnit stanovený cíl projektu. Byly vnímavé k potřebám účastníků, Hravé dny byly schopny přizpůsobit každé skupině tak, aby jim náplní zcela vyhovovaly a splnily jejich očekávání i slíbený obsah.

17

6. Plnění cílů výuky 2. vzdělávacího okruhu Mezi cíle 2. vzdělávacího okruhu patřilo:

• • • • • • •

osvojit si nové poznatky, které přispějí k  osobnostnímu a sociálnímu rozvoji pedagogických pracovníků; zjistit svoje silné stránky i oblasti pro další seberozvoj; zefektivnit svoji komunikaci s rodiči na principech partnerství; naučit se používat prostředky aktivního naslouchání jako prevenci proti vzniku nedorozumění a konfliktu; seznámit se s konkrétními technikami pro zvládání námitek a obtížných situací v komunikaci s rodiči i kolegy; zjistit, které situace je stresují a jak je možné akutní stres zvládat; naučit se zvládat emočně vypjaté situace a vnímat problémy z různých úhlů pohledu.

Tyto cíle se dařilo během výuky velmi dobře naplňovat. U všech témat by bylo samozřejmě možné jít do mnohem větší hloubky, ale v rámci časové dotace se podařilo všechna témata projít a předat praktické a užitečné informace, stejně jako nacvičit základní modelové situace.

Co přináší účastníkům Prostřednictvím dotazníků a zpětné vazby se naučili rozpoznávat svoje silné stránky i oblasti pro další seberozvoj. Byly ukázány cesty, jak posilovat vlastní odolnost pro zvládání stresu a obtížných situací, jak rozvíjet empatii a proaktivitu v komunikaci s rodiči, jak obohatit rejstřík reakcí na námitky a výmluvy kolegů a rodičů, jak eliminovat vlastní domněnky a předsudky, jak mít „otevřenou mysl“, jak upevnit pozitivní postoj a myšlení jako předpoklad pro profesionální komunikaci a jak obohatit vlastní sebepoznání a využít nové poznatky pro zvýšení komunikační obratnosti s rodiči a kolegy. Podařilo se vytvořit prostor pro sdílení zkušeností a pro nácvik nových dovedností a reakcí. Podařilo se vyprovokovat a podpořit odhodlání účastníků pro změnu a pro uvedení nových informací a dovedností do každodenní praxe.

Poznatky a zkušenosti z průběhu výuky  Ve skupinách od počátku panovala přátelská a otevřená atmosféra. Jednalo se ve většině o přemýšlivé a komunikativní účastníky, pro které bylo důležité dobře nastavit pravidla - chartu pro vzájemnou komunikaci a vytvořit určitou míru bezpečí v rámci sdílení. Všichni se zapojovali do programu. Byli vnímaví k podnětům a nabízeným informacím, velmi aktivní v diskuzích. Výborně fungovala týmová dynamika, účastníci otevřeně sdíleli a prezentovali svoje názory i zkušenosti. Bylo znát, že učitelské povolání je baví a že mají skutečný zájem pracovat na svém seberozvoji. Účastníci projevovali velkou míru osobní zralosti a sebereflexe. Cítí se jistě v odborných kompetencích. Jako zátěžová se pro ně jeví komunikace s  dospělými a zvládání nestandardních situací s  rodiči. Jedná se především o komunikační strategie, posilování mentální odolnosti a zpracování emočně náročných situací. Jako náročnější se jevilo: ustát roli – mít talár, nebrat věci osobně, vést dialog s rodiči a kolegy, klást otevřené otázky, nevytvářet si domněnky – mít otevřenou mysl, pojmenovat si stresory, ventilovat emoce, mít věci pod kontrolou, vyjadřovat empatii. Dospěli si k  tomu, že mnohé situace se opakují a že je možné se na ně mentálně i komunikačně připravit a tím eliminovat svoje emoce a akutní stres. Účastníci si vyměňovali nápady a podněty a vzájemně se podporovali v hledání řešení. Ve skupině panovalo klima důvěry a otevřenosti. Podařilo se vytvořit prostor pro sdílení zkušeností a pro nácvik nových dovedností a reakcí a vyprovokovat a podpořit odhodlání účastníků pro změnu a pro uvedení nových informací a dovedností do každodenní praxe i vlastního života.

18

Co účastníky nejvíc zajímalo  V  průběhu kurzů účastníci potvrzovali, že jako jedno z nejpřínosnějších témat hodnotí - komunikaci s  rodiči. Pedagogičtí pracovníci byli vesměs velmi vyzrálé osobnosti se zkušenostmi z oboru, výborně zvládající výchovu a vzdělávání dětí předškolního věku. Sami se však vyjadřovali, že komunikace s dospělými - především s rodiči, ale někdy i kolegy - je pro ně v některých situacích náročnější, a proto uvítali možnost připravit se na opakující se situace a vyzkoušet si různé varianty, jak je možné postupovat. U nestandardních situací, do kterých se mohou dostat, si vyzkoušeli především techniku STOP. Uvědomili si, jak je výhodné při jakékoliv komunikaci využívat sílu empatie a naslouchání, stejně jako dovednosti ošetřit emoce, které mohou vzniknout. Účastníci si vyzkoušeli, jak je možné i v obtížnějších situacích emoce ustát a zůstat v profesionální roli pedagogického pracovníka. Na tréninku nejvíce zaujaly: pilíře úspěchu, uvědomění si a posílení role učitele, význam pozitivního přístupu v životě i v práci, nácvik technik na zvládání námitek ze strany rodičů a eliminace vlastních domněnek a strachů. Velký zájem vzbudily dotazníky a testy, konkrétně monitoring ego stavů a stylů zvládání konfliktních situací. Dále témata týkající se pozitivního myšlení, domněnek, reakce na emoce, typologie ego stavů i popis tzv. pasivní agrese. Celkově byl 2. vzdělávací okruh vnímán velmi pozitivně. Jak vyplývá nejen ze statistiky hodnocení, ale i z komentářů, ho pedagogičtí pracovníci vnímali přínosně nejen z profesního, ale i z osobního hlediska.

Co by vyžadovalo více času k objasnění Dle účastníků by u těchto témat rádi měli více času na ukotvení si návyků:

• • • • • • • • • •

přepínat role – mít talár; práce s otázkami – využívat sílu i efektivitu otevřených a alternativních otázek, omezit uzavřené otázky; nevytvářet si domněnky – eliminovat předsudky a svoje strachy; korigovat emoce, zbytečně se nevysilovat v situacích, které se opakují; pracovat s akutním stresem; mít naučené obraty a „využívat automatický pilot“ na zvládání obtížnějších situací; obohatit rejstřík na projevování empatie; nezatěžovat se navzájem negativními informacemi – nenechávat se strhnout; sdílet pozitivní emoce a šířit dobrou náladu i mezi kolegy; začínat komunikaci s rodiči pozitivně.

Téměř všichni účastníci seminářů se vyjadřovali k tomu, že poznatky, které ve 2. vzdělávacím okruhu získali, je velmi zaujaly. Někteří dokonce uváděli, že to byl pro ně vůbec první seminář, který se zabýval přímo jejich sebepoznáním a seberozvojem. Vyjadřovali se k tomu, že by tento okruh vyžadoval mnohem více času. Stejně tak navrhovali pravidelné opakování (případně alespoň follow up), které by vedlo k tomu, že by nabyté dovednosti bylo snazší trvale ukotvit. Z našeho pozorování by jistě za úvahu stála ještě témata, která by se více věnovala regeneraci sil při tomto náročném povolání, např. relaxační či meditační techniky a vhodné by také byly ještě podporující semináře k uvědomění si vlastních kvalit a zvýšení sebevědomí účastníků.

19

7. Shrnutí evaluačních dotazníků Evaluační dotazníky byly zpracovány pro pro 1. i 2. vzdělávací okruh - teoretickou část a také pro praktickou část 1.vzdělávacího okruhu – „Hravé dny“. Po každém semináři účastníci kurzu zhodnotili průběh semináře. Hodnocení bylo provedeno hodnotící škálou 1-5, tak jako ve škole. V závěru dotazníku byla také dána možnost slovního komentáře k zadaným otázkám. Pro zhodnocení celého kurzu byl vytvořen Evaluační dotazník - závěrečná část, kde v první části si účastníci kurzu vybrali odpověď dle svého hodnocení, v druhé části dotazníku byla opět dána možnost slovního komentáře k zadaným otázkám. Cílem evaluačních dotazníků bylo získat zpětnou vazbu od účastníků kurzu, která tvůrcům a realizátorům projektu, především pak lektorům, poskytovala aktuální obraz o úspěšnosti a doplňujících podnětech, z nichž některé byly aktuálně využity v dalších seminářích. Tato zpětná vazba ukázala tvůrcům projektu, že problematika zpracovaná projektem je velmi žádoucí a otevřela dosud chybějící a nezpracovanou oblast vzdělávání v mateřské škole – polytechnické vzdělávání dětí předškolního věku. Níže uvedený výčet (přehledná tabulka) vám poskytne nejfrekventovanější hodnocení, podněty a připomínky. Uvádíme statistické vyhodnocení všech čtyř pilotních vzdělávacích kurzů - závěrečného evaluačního dotazníku.

STATISTICKÉ VYHODNOCENÍ EVALUAČNÍCH DOTAZNÍKŮ SOUHN ZA VŠECHNY KURZY ZÁVĚR

Počet evaluací 50 Kritéria hodnocení

ANO

NEVÍM

ČÁSTEČNĚ

NE

Dle mého názoru vzdělávací program splnil své cíle Počet číselný

49

1

Počet procentuální

98

2

Vzdělávací program doporučím ostatním kolegům Počet číselný

50

Počet procentuální

100

Program mi poskytl praktické informace, které využiji v praxi Počet číselný

48

2

Počet procentuální

96

4

Počet číselný

47

3

Počet procentuální

94

6

Počet číselný

48

1

1

Počet procentuální

96

2

2

Počet číselný

47

3

Počet procentuální

94

6

Program mi poskytl teoretické informace, které využiji v praxi

Zpracované materiály budu využívat ve své praxi

Zapůjčím je taky kolegům

Uvedené výsledky zcela jasně ukazují na úspěšnost celého kurzu a především potvrzují potřebnost rozvíjení oblasti polytechnického vzdělávání dětí v mateřské škole.

20

8. Zkušenosti a poznatky účastníků projektu vyjádřené ve vybraných závěrečných pracích Pro zdárné splnění celého kurzu měli účastníci - pedagogičtí pracovníci mateřských škol- samostatně vypracovat úkol na zadané téma o rozsahu minimálně 1800 znaků. Všech 50 účastníků tento úkol úspěšně splnilo. Témata se týkala rozvoje polytechnického vzdělávání v  MŠ - zejména pak vytváření pracovních dovedností, vědomostí, manuálních zručností a návyků, cíleného rozvoje jemné a hrubé motoriky dětí, práce s technickou hračkou a využití technického materiálu v MŠ, seznamování dětí s moderními technologiemi i řemesly, počítačové gramotnosti, práce s elektronickými hračkami aj. Další témata byla zaměřena na rozvoj logického, matematického a technického myšlení dítěte předškolního věku, na rozvoj kreativity, tvořivosti, invence a pracovní samostatnosti při hledání správných polytechnických postupů v průběhu pracovních činností. Také byla zadána otázka, jakým způsobem využít polytechnickou výchovu ke vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, či  dětí nadaných a jaké metody, formy, prostředky a činnosti se osvědčily při uplatňování polytechnického vzdělávání dětí. K zajímavým a obsažným tématům patřily „Pracovní dílny v MŠ“ a zkušenosti pedagogických pracovníků s nimi. Účastníci při zpracování tohoto individuálního úkolu vyjádřili nejen své vlastní praktické zkušenosti a poznatky z výchovně vzdělávací práce v mateřské škole, ale využili také poznatky z teoretických i praktických částí obou vzdělávacích okruhů. Vybrané, nejlépe zpracované samostatné úkoly, jsou zčásti nebo zcela zařazeny do Evaluačního sborníku pro přímé praktické využití pedagogickými pracovníky a při vzdělávací práci v MŠ. Takto je, milí čtenáři, předkládáme a chceme se s vámi podělit o získané zkušenosti, nápady a náměty. Několik zpracovaných příspěvků se zabývá cíleným rozvojem hrubé a jemné motoriky dětí předškolního věku se zaměřením na rozvoj polytechnických dovedností a zručností. Jednotlivé autorky těchto prací se shodují v zásadních postupech i myšlenkách. Hrubou a jemnou motoriku rozvíjíme u dětí v průběhu celého dne, při všech činnostech a situacích a se vzájemnou kombinací a propojeností. Pro ilustraci předkládáme část příspěvku Zuzany Studené, účastnice 3. vzdělávacího kurzu v Šumperku. Hrubou motoriku děti rozvíjejí  při činnostech, jako je sebeobsluha, při osvojování hygienických a společenských návyků. Vedeme děti k samostatnosti při přípravě jídla, děti si samy nalévají nápoje a mažou pečivo, při tom si osvojují náročnější pohyby, které vyžadují pozornost a koordinaci. Při pobytech dětí venku, na zahradě i při vycházkách do okolí mateřské školy učíme děti zdolávat překážky, nerovnosti v terénu, učí se orientaci, vylézat na průlezky, chůzí na pohyblivých lávkách se zdokonaluje rovnováha. Také při pracovních činnostech, jako je úklid zahrady, hrabání listí, nakládání a převážení, je rozvíjena hrubá motorika. Do programu dne pravidelně zařazujeme Tělovýchovné chvilky, kde si děti osvojují motorické dovednosti, procvičují rovnováhu, koordinaci, chůzi, běh, lezení, poskoky, házení… vše formou motivovaného cvičení, pohybových a hudebně pohybových her, cvičením na překážkových dráhách. Při cvičení používáme různé nářadí – lavičky, švédské bedny, trampolíny, průlezky a skluzavky - a náčiní – míče různých velikostí, obruče, stuhy, pompony, tyče, plátěné pytlíky naplněné rýží nebo luštěninami apod. Část příspěvku Dagmar Musilové, účastnice 1. vzdělávacího kurzu v Prostějově, se zabývá zkušenostmi s rozvojem jemné motoriky. Prakticky denně nabízíme dětem činnosti, kterými zdokonalují svoji jemnou motoriku. Všechny děti mají založeny svá vlastní portfolia, kam si zakládají svá díla, která jsou důkazem o pokrocích ve vývoji dítěte v jednotlivých etapách. Pozitivem archivace dětských výtvorů je to, že rodiče mají možnost prohlédnout si výtvory dětí a vidět výstupy pedagogického procesu v praktické podobě. Před samotnou archivací jsou výtvory dětí prezentovány po dobu zpravidla jednoho týdne ve veřejných prostorách naší MŠ, což z mého pohledu zvyšuje u dětí motivaci vytvořit úkol v co nejlepším provedení. Další formou implementovanou do procesu rozvoje jemné motoriky je plnění úkolů v pracovních listech, které byly zakoupeny předškolákům. Úkoly z nich však mohou plnit i děti mladší, pokud o ně projeví zájem. Jemná motorika je u dětí rozvíjena také každodenními činnostmi, jako jsou sebeobsluha, rukodělné hry, tvořivé a manipulační hry.

21

O své zkušenosti, jak podporovat u dětí zájem a aktivní účast na rozvoji jejich polytechnických vědomostí a dovedností s využitím „Pracovních dílen“ ve své MŠ, se podělila Petra Korgerová, účastnice 4. vzdělávacího kurzu v Šumperku. Myslím si, že hlavní věcí, jak u dítěte podporovat jeho zájem a aktivní účast na získávání polytechnických vědomostí, dovedností a návyků je hlavně dobře zvolená a účinná motivace. Dále jsou to činnosti a hry v centrech aktivit. Nejúčinnější motivace probíhá v ranním komunikativním kruhu, kde se děti scházejí po ranní svačince. Kruh je zvolen proto, že symbolizuje partnerství všech jeho členů, stmeluje, všichni jsou jeho součástí. Děti se v kruhu vzájemně přivítají, pozdraví, pohladí se. Součástí je zopakování si každodenních informací, jako je den, měsíc a roční období. V ranním kruhu je čas pro vhodnou motivaci dítěte. V kruhu platí pravidlo: Když jeden mluví, ostatní naslouchají. K tomu nám napomáhá posílání si předmětu. Ten, kdo má předmět, mluví, ostatní poslouchají. Cílem ranního kruhu je vést děti k tomu, aby si pro sdílení naslouchaly, aby se seznámily s tématem dne a s prací v centrech. Práce v centrech pro rozvoj polytechnických vědomostí a dovedností dětí: Ateliér: V tomto centru si děti mohou cokoliv vyrobit, používají nejrůznější materiál, pomůcky jsou dětem dostupné. Zde se rozvíjí fantazie, tvořivost, představivost, manipulace s materiálem a pomůckami, dbá se na správný úchop pomůcek, děti procvičují koordinaci ruka – oko, zrakovou percepci, hmat, rozpoznání barev, jemnou motoriku. Kostky: V tomto centru mají děti možnost rozvíjet matematické znalosti, zopakování barev, tvarů a velikostí při stavění z kostek (dle vlastní fantazie, nebo k danému tématu), při přenášení a třídění kostek. Děti mají k dispozici kostky molitanové, dřevěné, papírové a nyní nově i umělohmotné. Manipulační a stolní hry: Zde mají děti různé společenské a stolní hry, mozaiky, různé druhy pexesa, puzzlí, skládaček, korálky, stavebnice (Lego, Seva, Cheva, Playstix atd.). Pomůckami pro rozvoj smyslů jsou např. hmatový pytlík, vkládací tvary s úchyty. V centru se rozvíjí matematické představy, poznávání barev, číslic, zvířat, rostlin, druhů práce, geometrické tvary, jemná motorika, rozvíjí se fantazie, trpělivost, schopnost přijímat úspěch a neúspěch. Knihy a písmena: Děti se seznamují s knihami a jejich obsahem, prohlíží si je a vyhledávají obrázky k tématům, vypráví příběhy podle obrázků, vyhledávají písmena, starší děti i slova, přepisují je do sešitu, hledají dvojice obrázek – slovo. Seznamují se s písmeny a slovy, číslicemi, rozvíjejí slovní zásobu a komunikační schopnosti. Při opisu slov, písmen se také cvičí koordinace ruka – oko a správný úchop tužky. Dílna: V tomto pracovně – technicky zaměřeném centru aktivit mají děti možnost pracovat s různým materiálem a nástroji. Základním vybavením je stabilní podstavec, kladívka, pilky, hřebíky, šroubky, šroubováky, svěrák, kleště, kombinačky, dráty, odřezky, prkýnka, korek, krabice, kusy polystyrenu, plastové láhve, ochranné brýle, přilby, rukavice. Mohou zatloukat hřebíky, jejich zatloukáním a navíjením provázků vytvářet obrázky, určovat počet použitých hřebíků, jejich velikosti. Opravovat poškozené hračky, zhotovovat různé předměty a prostorové stavby k tématům. Také mohou tvořit z drátků různé ozdobné předměty. Zatloukáním geometrických tvarů vytvářejí obrázky. Procvičují jemnou motoriku, manuální zručnost, počty, tvořivost, správné zacházení s předměty a pomůckami, dodržují bezpečnost při práci. V tomto centru děti rádi pracují, protože při práci vznikne vždy něco hezkého, zajímavého a užitečného. Uplatňují zde i sociální role. Moc je baví tvoření z přírodního materiálu, kdy rádi zkoumají různé materiály, porovnávají jejich vlastnosti a možnosti, třídí předměty z různých materiálů. Na vycházce děti vyhledávaly předměty z určeného materiálu. Zajímavé bylo i spojení procházky s povídáním o tom, kde se materiály berou. Když připravíme dětem podmínky k technickým činnostem a k hrám s dětským nářadím, budeme překvapeni, co dokážou vyrobit a s jakým zaujetím a úsilím hledají řešení k dosažení svého cíle. Děti pracují také s  keramickou hlínou v  kroužku keramiky. Tvoří z  hlíny různé výrobky dle přání, tématu nebo události. Hlínu vyvalují, vykrajují, detaily dotvářejí párátky, pracují i s glazurou, engobou nebo barvičkami na keramiku. Práce s keramickou hlínou je velmi baví, protože je to pro ně netradiční materiál a nepracuje se s ním každý den. Protože je to práce zdlouhavá (než hlína zaschne, než se vypálí atd.), jsou děti natěšené a šťastné, když si výrobek konečně mohou vzít domů. V naší MŠ tradičně každý rok pořádáme Tvořivá odpoledne pro rodiče s dětmi. V zimě je to tvoření vánočních ozdob (svícnů, věnců apod.) z různých druhů materiálu. Vždy záleží na volbě rodičů a dětí. Děti jsou nadšené, když si mohou vyrobit něco společně s maminkou nebo tatínkem. Následně se často chlubí, že i ony přispěly k tak krásnému výslednému výrobku. Toto tvoření doprovází nejen krásné výrobky, ale i nádherná atmosféra Vánoc. Na jaře to bývá Velikonoční tvoření, kde si děti s rodiči tvoří také různé velikonoční ozdoby (zápichy, věnce apod.). Záleží na jejich fantazii a dostupnosti materiálu a pomůcek. Rodiče si mohou přinést i svůj vlastní materiál podle potřeby. Někteří si své výrobky odnesou domů a někteří je nechávají k výzdobě třídy. A na konci jara pořádáme tvoření zaměřené na savování a batikování triček. Na toto tvoření dětem stačí si přinést bílé tričko na batikování a barevné na savování. Děti velmi baví si vytvořit něco, co mohou samy nosit. Tvoření s rodiči se nám osvědčila, ale přáli bychom si, aby chodilo více rodičů.

22

S dětmi tvoříme v průběhu celého roku podle témat. Když to není v dopoledních řízených činnostech a centrech aktivit, tak využíváme společné práce dětí ve skupinkách (dle počtu dětí). Společná práce se jim moc líbí, musí se při ní vzájemně spolupracovat, společně se domlouvat, komunikovat a rozdělovat práce, starší děti se snaží pomáhat mladším. Upevňují si tím kamarádské vztahy. Jak rozvíjet počítačovou gramotnost dětí předškolního věku? Je podle vašeho názoru práce s  počítačem a elektronickými hračkami pro děti předškolního věku vhodná? Jaké metody používáte – jaké lze použít? Touto otázkou se zabývá výňatek z příspěvku Bc. Jitky Martinkové, účastnice 3. vzdělávacího kurzu v Šumperku. Dítě 21. století je již po narození v bezprostředním kontaktu s elektronikou, počínaje monitorem dechu. Elektronické hračky se stávají běžnou součástí výbavy dětských pokojů. Již kojenec je obklopen hračkami, které na něj mluví, chůvičkou, která je pomocníkem pro rodiče, nebo elektronickým autem, které je vozí. Batole je fascinováno elektronickými hračkami, které na něj mluví. Vnímá již televizi, telefony dospělých, berou tyto věci jako přirozené. Ke svému hraní využívají různé elektronické knihy, elektronické zatloukadlo. Existují také elektronické bubny se stoličkou. Děti se chtějí přiblížit dospělým, napodobují je při svých hrách, tudíž je pro ně velkým lákadlem dětský telefon či smartphone, což je výuková interaktivní hračka vhodná od 1 do 3 let, nebo různé pokladny. Dítě předškolního věku je již velmi zvídavé, velmi šikovné při manipulaci s elektronickými věcmi. Rádo by pracovalo na dětském počítači či využívalo tablet. Je podle vašeho názoru práce s počítačem a elektronickými hračkami pro děti předškolního věku vhodná? Dle mého názoru je tato otázka velmi aktuální, neboť doba nás vede směrem, kde elektronika je důležitou součástí každodenního života - od vaření přes práci na počítači po elektrické otvírání brány ke svému domu. Velké problémy nastávají, když elektrika přestane fungovat. Rodiče se snaží již od mala děti seznamovat s elektronikou, jako jsou elektronické hračky pro nejmenší typu mluvících hraček nebo elektronických knih. Co se týče vhodnosti či nevhodnosti využívání elektronických hraček již v předškolním věku, je dle mého názoru dobré jít zlatou střední cestou. Vhodné je určitě zajímavou cestou děti seznámit s dětským tabletem nebo počítačem či interaktivní tabulí a jinými prostředky a užít je k učení, kdy s dětmi budeme jednotlivé činnosti komentovat a probírat. Nevhodné je však, když si děti tuto techniku osvojí a využívají ji neustále ve svém volném čase na úkor pohybu a jiných činností rozvíjejících osobnost dítěte. Důležité je dětem vytyčit čas strávený u počítače či jiného přístroje a stanovenou dobu dodržovat, nejen ve školce, ale i doma. Toto téma doplňuje část příspěvku Ireny Peškové, účastnice 4. vzdělávacího kurzu v Šumperku. Elektronické hračky se v MŠ využijí nejvíce u předškolních dětí, kde se rozvíjí jemná motorika, koordinace oko – ruka, logika, jazyková, rozumová a matematická dovednost. Boffin auto je elektronická stavebnice, která umožňuje sestavit auto na dálkové ovládání – pro děti starší a nadané. Některé děti vlastní elektronická vozítka. S těmito vozítky se předškoláci setkávají na dopravním hřišti v Mohelnici, kde se seznamují s dopravními značkami a řeší jízdu vozítky po silnici a řídí se pokyny semaforu. Procvičují koordinaci, reakci na daný signál, ohleduplnost k ostatním dětem (účastníkům provozu). Děti si vozítka rychle oblíbí a jízda jim nečiní větší problémy. Nevýhodou je malá výdrž baterií. V mateřské škole využíváme hry s auty na dálková ovládání, děti procvičují pravolevou orientaci, jízdu dopředu a dozadu. Další elektronickou hračkou je autodráha. Zde děti procvičují hlavně soutěživost, reakci a rychlost. Bagr na dálkové ovládání – procvičování motoriky. V domácnosti děti využívají elektronickou pokladnu obsahující snímací čárový kód. Dále dětskou mikrovlnnou troubu se zvukem, světlem a spínacími hodinami. Děti rády pracují s elektrickým vysavačem, napodobují práci maminky nebo tatínka. Vhodnou hračkou pro děti tohoto věku jsou interaktivní zvířátka. Pejsek Bobby poslouchá povely a děti využívají tři barevné píšťalky. Vypne se, pokud si s ním nehraješ. Je to skvělá hračka pro děti, které doma nemohou mít živého pejska. Naučí se o něho starat a získají pocit zodpovědnosti. V mateřské škole využíváme v hudební výchově elektronické klávesy casio. Otázkou využívání moderních technologií v MŠ a svými zkušenostmi s využíváním interaktivní tabule se zabývá ve svém příspěvku Jarmila Mlčochová, účastnice 4. vzdělávacího kurzu v Šumperku. Uvádíme jeho část: Naše mateřská škola „Veselá školka“ se zapojila do mezinárodního projektu Comenius Regio „Cestička k úspěchu“, který byl zaměřený na podporu a rozvoj vzdělávání pedagogických pracovníků mateřských škol v oblasti péče o mimořádně nadané

23

děti. Díky tomuto projektu vznikla nová třída vybavená moderními technologiemi, interaktivní tabulí SMATR Board, různými polytechnickými a deskovými hrami. Jakým způsobem děti v mateřské škole seznamujeme s moderními technologiemi v rámci polytechnického vzdělávání? V naší mateřské škole se děti seznamují s moderními technologiemi při hře a činnostech na interaktivní tabuli, která je pro ně velice zajímavá, lákavá, nevšední a atraktivní. Děti jsou z práce na interaktivní tabuli nadšené. Hlavně nejstarší předškoláci a nadané děti našli v této činnosti zalíbení. Nestačili jsme se divit, jak se dokážou rychle orientovat v dané situaci a zapojit myšlení takovým směrem, jakým je třeba. Kombinací s prožitkovým učením a hrou chceme dosáhnout co nejkvalitnějšího vzdělávání. Kdy je vhodné začít děti s těmito technologiemi seznamovat? Myslím si, že je vhodné postupně děti seznamovat s moderními technologiemi již od jejich útlého věku, protože tyto otázky už nyní v jejich životě hrají významnou úlohu. Je důležité brát moderní technologie jako doplněk a oživení k ostatním činnostem. Doma si často malé děti hrají na tabletech, počítačích a chytrých mobilech. Toto chování rodičů však není správné, protože místo aby se věnovali dětem, nechají je sedět u počítače. Přístup k moderním technologiím by měl být citlivý a vyvážený. Musíme brát ohled také na vyspělost a věk dítěte. Jak k moderním technologiím přistupovat a jak s nimi pracovat? Pro práci s dětmi v mateřské škole je nejvhodnější interaktivní tabule. Na interaktivní tabuli pracujeme hlavně s předškolními dětmi a občas zapojíme do hry i malé děti. Ve školce máme kroužek “Interaktivní dílničky“, kde předškolní děti pracují na interaktivní tabuli. Úkoly a hry, které děti plní, nenásilně rozvíjejí jejich dovednosti, rozvíjí myšlení, představivost, kreativitu, tvořivost, logické uvažování, základy matematického poznání, grafomotoriku, předčtenářskou gramotnost, poznávání základních jevů, barev, zdokonalování řeči, pojmenování předmětů, cvičení paměti sluchové i zrakové a postřehu. Chtěla bych vás seznámit s využitím interaktivní tabule v období Vánoc, neboť je to pro mne to nejkrásnější a nejkouzelnější období v celém roce. Práci na interaktivní tabuli předchází mnoho činností. Děti si zdobí třídu, pečou perníčky, vyrábí dárečky a přáníčka, zpívají koledy, zdobí vánoční stromeček, seznamují se s lidovými tradicemi a zvyky, připravují vánoční besídku pro rodiče. Interaktivní tabuli použiji jako vhodný doplněk k těmto činnostem. Práce na interaktivní tabuli-děti pracují kolektivně, skupinově nebo individuálně. Povrch tabule ovládají prstem nebo speciálními fixy. Děti mohou využít pro skupinové činnosti spolu s interaktivním programem také TEMATICKÉ PRACOVNÍ LISTY. 1. Úvod - Děti zhlédnou animovaný děj měsíce prosince s motivačním příběhem a písničkou“Písnička pro čerta“. Čertík přibíhá na scénu a děti ho vítají potleskem. 2. Sestavování obrazu - Děti si vypráví u obrazu o měsíci prosinci. Obraz mohou podle přání skládat z jednotlivých dílků nebo obrázků vložením na černobílý nebo barevný podklad. V tomto případě je vhodné umožnit dětem pracovat v kooperaci ve skupině. Každý jednotlivec pak plní jiný úkol na sestavení obrazu. Při správném řešení úkolů zahraje krátká melodie. 3. Lidové tradice a zvyky - Děti pracují s obrázky: Svatý Mikuláš, anděl a čert, Adventní čas, Štědrý den a vánoční svátky, Zlaté prasátko, Štědrovečerní večeře, Pouštění ořechových lodiček, Rozkrajování jablek, Betlém a Betlémská hvězda, Jmelí, Barborka. 4. Adventní kalendář - Je tvořen souborem 24 pytlíčků s číslicí označující den od 1. do 24. prosince a s úkoly pro děti. Po otevření všech úkolů přijde Ježíšek a zahraje písničku“O Vánocích“. Kalendář s úkoly lze vrátit na začátek tlačítkem „ZNOVU“, tak aby se vystřídaly všechny děti. 5. Čertíkovy úkoly - Čertík se představuje říkankou. Nese dětem plný pytel úkolů. Při jejich plnění nakukuje na scénu a řinčí řetězem, při správném plnění úkolu přiběhne a radostně skáče. Zároveň vždy zahraje krátká melodie. Čertíkovy úkoly jsou rozděleny na: Jazyk, řeč a písmena - Děti skládají slova z písmen dle předlohy, vyhledávají písmena, která se odlišují postavením od ostatních v řadě, čtou obrázky a vytleskávají počet slabik, určují balíčky označené stejným tvarem písmene, pojmenují hračky s určováním místa, kde se pod stromečkem nachází. Časoprostorová orientace - Děti určují dotykem první, druhý, prostřední a poslední balíček, střed jablíčka pro hvězdičku z jadýrek, kde je vpravo a vlevo vedle stromečku. Barvy a tvary - Děti zdobí vánoční stromeček ozdobami podle stanovené barvy nebo tvaru vánočních ozdob, doplňují vánoční ozdoby, které chybí na větvičce, umísťují obrázky do jejich stínů, určují stejné dvojce tvarů vykrajovátek na perník, vyhledávají stejné poloviny tvarů vánočních ozdob.

24

Geometrické tvary - Děti sestavují obrazce z geometrických tvarů podle předlohy i fantazie, dotvářejí vzor v řadě vždy podle prvního řádku. Číselná řada a počet - Děti umísťují prskavky na horní, prostřední a dolní větve vánočního stromečku s počítáním, dej stejně, více nebo méně než je daný počet. Porovnávání, uspořádání a třídění - Děti porovnávají velikosti a uspořádání svíček od nejdelší po nejkratší a naopak, který kapr, zvonek nebo stromek mezi ostatní nepatří a proč. Pojmy označující velikost - Děti určují krátké a dlouhé svíčky, vysoké a nízké stromky, malé a velké balíčky. Zdraví a bezpečné chování - Děti si povídají o bezpečném chování, o zacházení s některými předměty jen za přítomnosti dospělých lidí, o nebezpečí požáru a popálení-svíčka, prskavka, elektrická zásuvka, nůž… Nakonec si zazpíváme písničku „O Vánocích“ od autorky J. Horáčkové s využitím hudebního doprovodu na tabuli. Výhodou tohoto programu je okamžitá zpětná vazba o úspěšnosti splněného úkolu, a to jak zvukové, tak zrakové, které jsou zárukou rozvoje trpělivosti a pozornosti, tolik důležitých dovedností pro školní úspěšnost v první třídě, ale i později. O svých zkušenostech s rozvíjením logického, matematického a technického myšlení dětí ze své MŠ se podělila Bc. Jitka Kučerová, účastnice 3.vzdělávacího kurzu v Šumperku. V mateřské škole pracuji více jak deset let, a to především s programem „Začít spolu“. Tento program díky svému nastavení v dětech pěstuje samostatnost, touhu vyřešit problémy samostatně a po svém, připravuje děti na vstup do základní školy. Tudíž všechny činnosti i přístup pedagogů je tomu přizpůsoben. LOGICKÉ MYŠLENÍ Logické myšlení u dětí rozvíjím téměř v každé činnosti. Tyto činnosti jsou samozřejmě přizpůsobeny věku dítěte. Jelikož pracuji ve smíšeném oddělení (2,5 – 7 let), je to o něco komplikovanější, ale jde to dobře. Nejdůležitější je zvolit vhodný postup a dobře se připravit. V ranním kruhu jsou ideálním příkladem „Kimovy hry“ – děti vylučovací metodou určují chybějící předmět, který předmět stejné barvy chybí apod. Hledáme správné myšlenkové postupy, když popisujeme znaky ročních období, jak funguje koloběh vody, ale i co se stane, když nedodržíme pravidla, která jsme si společně na začátku školního roku nastavili. Logické myšlení můžeme u dětí navodit také v běžných činnostech dne, když rozvíjíme debatu o tom, co dělat, když jsme ospalí, hladoví, když venku prší apod. Logické úlohy také zařazuji v kroužku „Školáček“, který je zaměřen výhradně na posilování školních dovedností před vstupem do 1. třídy ZŠ. Pracovní listy zaměřené na zrakovou diferenciaci, z několika obrázků dané pohádky sestavit posloupnost – její děj a dodržet přitom serialitu nebo různá bludiště. Hry určené i pro děti mimořádně rozumově nadané, s kterými jsem jeden rok pracovala: IQ puzzle a další, kde pracujeme podle daného návodu či postupu. Úlohy, které se dají vyřešit cestou – pokus x omyl, kuličková dráha, Tučňáci atd. MATEMATICKÉ MYŠLENÍ Matematické myšlení úzce souvisí s logickým, v podstatě to nejde oddělit. Hodně využívám při práci v centru „Kostky“ barevná sklíčka a vršky, děti vytvářejí různé tvary – geometrické tvary, k předmětům přiřazují správné číslice, řeší jednoduché slovní úlohy: „když budu mít dvě jablka a maminka mi koupí ještě jedno, kolik jich budu mít?“ apod. Ideální jsou i pohybové hry – „Molekuly“ – děti se spojují dle pokynů, tvoří dvojice, trojice. Nebo se děti postaví do řady podle číslovky, kterou mají v ruce tak, aby nebyla narušena posloupnost. Další je: „Spočítej a vybarvi“ – v každém řádku je několik zvířátek a na konci řádku vždy jiná číslovka. Úkolem dětí je vybarvit tolik zvířátek, kolik nám říká daná číslovka. Oblíbená je u dětí také hra „Co kamarád změnil“ – jedno dítě jde za dveře a ve třídě si zatím dva kamarádi vymění místo nebo si vymění oblečení atd. Ten co se vrátí, hádá změnu. Tady děti zároveň procvičují paměť a zrakové vnímání. Myslím si, že k matematickému myšlení patří i určování více – méně, hodně – málo. Děti pojmy využívají např. při hrách v „Domácnosti“ při manipulaci s ovocem a zeleninou. Také pojmy „před, za, mezi, poslední,…“ v pracovních listech nebo ve hře „Na vláček“, kdy se děti řadí dle mých pokynů: „ stoupni tak, abys stál jako poslední apod.“ a další prostorové pojmy jako „pod, nad, vedle“ při hře s předměty nebo v orientaci na ploše či v knize. TECHNICKÉ MYŠLENÍ Technické myšlení je úzce propojeno s matematickým. Ve své práci přímo tento termín nepoužívám, ale jistě bych sem zařadila jakoukoliv manipulaci s předměty a ne přímo s technikou. Tudíž práci v „Dílně“ – práce se šroubovákem, klíčy, kladívkem apod. V předchozí MŠ děti pracovaly se skutečným dřevem, hřebíky atd. Různé stolní a manipulační hry – CHEVA, SEVA, LEGO, manipulace s barevnými dřívky a hřebíčky, kuličková dráha, lovení rybek. Dále dotykový tablet pro děti na baterky, kde plní různé úkoly – určit první písmeno ve slyšeném slově, poznej hudební nástroj a co nejrychleji jej stiskni atd. Tady jde také o bystrost a technickou zdatnost. Obecně jde v technickém myšlení o nalezení postupů, držet se různých návodů, být zručným a uvažovat tzv. prakticky.

25

METODY A FORMY PRÁCE Dětem se snažím nabídnout takové činnosti, aby se díky situačnímu učení samy dobraly výsledku nebo se alespoň díky němu něčemu novému naučily. Co se týká řízené činnosti, tam děti pracují samostatně čili individuálně anebo ve skupinkách, kde nádherně rozvíjí kooperativní činnost. Myslím si, že mohu být pyšná na to, jak krásně se naučily spolupracovat, záměrně vybírám takové aktivity, aby se děti domlouvaly, rozdělovaly si role a díky tomu se naučily dodržovat pravidla mezilidské komunikace, tedy respektovat své kamarády v herní skupině. Mým cílem je také to, aby vše co dělají, si tzv. prožily. Vůbec nepředkládám hotové informace, kde děti nemusí přemýšlet. Chci, aby samy byly účastníky debaty či vnějšího světa, aby neviděly např. jen obrázky kadeřnice, strojvedoucího, policisty, ale jdeme na návštěvu do kadeřnictví, vydáme se na nádraží a pozorujeme život tam, pozveme si policistu do MŠ apod. Sbíráme kaštany pro zvířata v lese, pečeme buchty a jiné dobroty, takže děti vychází z vlastní zkušenosti a pronikají tak do reality a jsou součástí skutečného života. Ve své práci využívám mnoha metod, nejvíce asi metodu podněcování a tlumení citů, která se prolíná celým dnem. V podstatě tlumím nebo podporuji jejich emoce, sympatie, získávám je pro nějakou myšlenku, na příkladech odstraňuji z jejich okolí výchovně nežádoucí podněty atd. Metoda přesvědčování u dětí vzbuzuje pocit povinnosti a odpovědnosti, chápou důvod a smysl morálních norem. Nejvíce však využívám metody příkladu, kdy vlastně příklad je jako metoda: podněcuji je k napodobování, ukazuji konkrétní jednání lidí – co dělat, proč to dělat, jak to dělat. Využívám k tomu divadlo, televizi, ale i vyprávění a četbu. Metod, bez kterých se nemohu obejít, je mnoho. Určitě k  nim bezesporu patří metoda získávání – získat si důvěru dětí a metoda hodnocení, protože děti chtějí být oceňovány a vše vlastně dělají pro to, aby byly pochváleny, oceněny, odměněny. Osvědčila se mi především u plachých dětí, získávají tak větší sebevědomí. Při své práci nedám dopustit na knihy a publikace Jiřiny Bednářové a Vlasty Šmardové, její moderní metodika „Diagnostika dítěte předškolního věku“ je pro naši práci téměř nepostradatelná, alespoň podle mého. Mám v tomto roce třídu, kde je 13 předškoláků a přiznávám, že práce s nimi je úžasná. Samostatně pracují, uvažují, jsou aktivní, zvídavé, dokážou vyvodit závěry a důsledky je radost pro ně připravovat další a další náměty. Věřím, že jsem jim předala, co nejvíce jsem mohla a že všechnu tu svou dětskou aktivitu a samostatnost uplatní i ve škole. K výše uvedenému tématu se se svou zkušeností vyjádřila i Bc. Jana Mayerová, účastnice 2.vzdělávacího kurzu v Olomouci. Z jejího příspěvku předkládáme tuto část. Co se týče matematického myšlení u dětí předškolní věku, využíváme hlavně prostorové orientace a hry s geometrickými tvary, jednoduše pomocí barevných kostek, každý má před sebou stejnou hromádku kostek. Na pokyn „čtverec“, děti zvedají nad hlavu čtverec, tyto pokyny různě obměňujeme „najdi všechny modré kostky“, „najdi všechny čtverce“, „vyber modré a červené kostky“. S dětmi procvičujeme i sčítání a odčítání opět pomocí barevných kostek. Dále umisťujeme magnetické tvary na podložku, „Čtverec polož vpravo, trojúhelník doprostřed...“ (Meta - forms). V porovnávání velikostí využíváme také kruhy, kde jeden je menší a druhý větší, snažíme se v co nejhojnějším počtu vlézt do těchto kruhů. Následně zjišťujeme, kolik dětí se vejde do kterého kruhu, a vyhodnotíme, který je menší a který větší. Tímto způsobem můžeme porovnávat i kamarády podle výšky. Např. měříme se u dveří, překreslujeme své postavy na flipchartový papír a porovnáváme kdo je z dětí menší či větší. Jinou možností je navlékání korálků, kde s dětmi určujeme uspořádání. Připravíme jim první čtyři korálky a dále postupují každý sám ve stejném pořadí. Další metodou je, když v pracovních listech domalovávají děti druhé poloviny obrázku, učí se vidět věci zrcadlově. Prostorovou orientaci dítě vnímá také tím, že jde na vycházku, vidí tramvaje, návštěvou institucí, významných budov apod. Přirozené i zprostředkované poznávání přírodního okolí (přírodní jevy, rostliny, živočichové, krajina, počasí, podnebí, roční období). Během předmatematických představ uplatňujeme ve větším případě frontální a skupinovou formu výuky. Individuální dle potřeb a načasování. K logickým operacím docházejí děti až během šestého či sedmého roku, jejich myšlení je egocentrické, mění fakta podle vlastního úsudku (Wedlichová, 2010). U dětí se snažíme logiku podporovat jednoduššími hlavolamy či labyrinty (např. dřevěné labyrinty s cestičkami a magnetickou kuličkou, kterou pomocí magnetické tužky vyvedou z labyrintu, hry QUARTO, Katamino, Logico primo, Geomag). Pro technické myšlení děti velice často ve spontánních činnostech využívají „vláčko-dráhu“, kde staví koleje, domy podél tratě, stromy, nádraží a značky. Staví společné městečka, u kterých využívají vlastní fantazii. V konstruktivních hrách si ještě vyhrají s „farmou“ (ohrada, domy, umístění zvířat), šroubováním matic. S dětmi v rámci vzdělávacích bloků vytváříme různé konstruktivní projekty např. s vršky od PET láhví.

26

Klára Nevídalová, účastnice 1. vzdělávacího kurzu v Prostějově, přispěla k tématice rozvíjení základů matematického, logického a technického myšlení u dětí předškolního věku svými poznatky a zkušenostmi. Z její práce vyjímáme. Na tomto semináři jsem se dozvěděla mnoho nových informací a naučila jsem se spoustu nových her, kterými nás zásobovali zkušení lektoři, ale také jsme si předávali zkušenosti a osvědčené činnosti z praxe s ostatními učitelkami mateřských škol. Nejvíce mne zaujaly ,,Hravé dny“, kde jsem poznala a mohla prakticky vyzkoušet spoustu nových her a hraček pro rozvoj matematického, logického a technického myšlení i tvořivosti. Mezi tyto hry určitě patří Katamino, Meta-Forms, Quarto, Gringo, Geomag a Kinetický písek s pískovničkou. Bylo by fajn, kdyby tyto hry a stavebnice mohla vlastnit každá mateřská škola, aby měla větší prostor pro rozvoj matematického, logického a technického myšlení u dětí zábavnou a především hravou formou (tzv. učení hrou), protože věk, kdy jsou děti schopné logicky uvažovat a učit se této dovednosti je mezi 3–4 rokem. Začít by se tedy mělo nejlépe formou stolních her, skládaček, stavebnic a jednodušších hlavolamů. Nejlepší hrou pro rozvoj logického myšlení jsou puzzle, které jsou dostupné v každé mateřské škole. Děti tím rozvíjejí nejen myšlení ale i fantazii, protože musí přijít nejen na to, jaký tvar se hodí k jakému, ale také se učí představit si obrázek v té fyzické podobě puzzlí, aby jim správně pasovaly. Myslím si, že obsah kurzu je dostatečně zaměřen k naplnění tohoto cíle. Dovolím si uvést několik praktických nápadů, jakými rozmanitými způsoby lze rozvíjet u dětí předškolního věku matematické myšlení: Velice oblíbenou pohybovou hrou jsou tzv.“molekuly“. Tato hra je určena pro děti ve věku 5-6 let. Pomůcky jsou nenáročné, stačí nám pouze klavír a dostatek prostoru. Samotná hra spočívá v určování počtu dětí, které se mají na povel spojit v molekulu. Pedagog hraje na klavír nějakou písničku. Děti se po dobu této písně pohybují po prostoru, ať už tancem, nebo jen poskoky. V momentě, kdy hudba přestane hrát, děti na číselný povel pedagoga vytvoří skupinu o daném počtu dětí. Poté opět začne hrát hudba a operace se opakuje s jiným číselným údajem. V této hře se dají velice dobře rozvíjet jak pohybové dovednosti, tak i matematické a logické uvažování. Z vlastní zkušenosti vím, že děti tuto hru velice pozitivně vnímají. A jako poslední ukázku nabídky činností nabízím klasické určování více – méně a hodně – málo. Toto můžeme provádět třeba v herně na koberci s dětmi ve věku 4-6 let. Jako pomůcku můžeme použít kupříkladu  barevné kostky ze stavebnice. Do jedné misky dáme například pět kostek a do druhé pouze dvě. Děti se pak snaží určit, kde je méně kostek a kde více. Často se stává, že když děti přijdou na to, v čem hra spočívá, může je to brzy přestat bavit, protože pak už dělají danou věc automaticky a neobjevují tím nic nového.  Skládanky a hračky je proto dobré střídat. Řídit se dle věku – starší předškolní děti ocení stavebnice, kde se zase rozvíjí jejich technické a prostorové vnímání. Naše děti si nejraději hrají se stavebnicemi, kde mohou něco montovat, šroubovat, utahovat a povolovat, protože doma pozorují tatínky, pomáhají jim a pak si na to samy rády hrají. A vůbec nezáleží na tom, jestli se jedná o kluky nebo holky, všichni ve spolek nejraději stavějí silnice, dráhy a domečky. Jak lze vhodně posilovat sebevědomí dítěte při rozvoji jeho manipulačních, manuálních, pracovních a konstruktivních činnostech? Jaké metody a formy se vám osvědčily? Touto otázkou se ve své práci zabývá Dagmar Žídková, účastnice 4. vzdělávacího kurzu v Šumperku. Její příspěvek je předkládán čtenáři v plném rozsahu. Naše mateřská škola si klade za cíl spokojené, šťastné a radostné dítě připravené na vstup do základní školy. Je vedeno k samostatnosti, kamarádství, schopnosti samostatně uvažovat, schopnosti učit se stále něco nového a tvořivému přemýšlení a jednání. Naší snahou je začlenit dítě do společnosti jako osobnost se zdravou sebedůvěrou, touhou poznávat i objevovat stále něco nového a mít touhu po vzdělání. Forma vzdělávání je daná tématem Školního vzdělávacího programu: Škola hrou aneb „Když jsi kamarád, tak pojď si se mnou hrát“. Z hromadného (frontálního), skupinového (kooperativního) a samostatného (individuálního) vzdělávání preferujeme skupinové vzdělávání, i když hromadné v komunikativním kruhu a individuální při veškerých činnostech je při naší práci ve vzdělávání dítěte rovněž velmi důležité. Vzdělávání probíhá formou volné hry v menších nebo větších skupinkách, hrou tvořivou a konstruktivní, didakticky cílenými a individuálními činnostmi. Snažíme se o vzdělávání hrou v malých skupinkách v centrech aktivit. S touto formou děti teprve seznamujeme, pracujeme s prvky vzdělávacího programu „Začít spolu“. Metoda slovní a názorně praktická je dětem předškolního věku nejbližší. Po celý den jsme s dětmi ve slovním kontaktu, kdy s nimi neustále rozmlouváme a vše vysvětlujeme. Děti napodobují své okolí a dospělé, proto jim jdeme vzorem a budujeme u nich vztahy založené na důvěře a vzájemném pochopení. Přitom se držíme pravidel, která jsme si společně ve třídě vytvořili.

27

Vzdělávání se uskutečňuje po celý den ve všech činnostech a situacích, které se v mateřské škole naskytnou, má charakter hry, zábavy a zajímavých činností. Je založeno na přímých zážitcích dítěte, ve vyváženosti spontánních her i řízených činností a aktivit. Pořádáme dny s různou tematikou jako např. Srdíčkový den, Šmoulování, Den veselých Smajlíků, Barevné dny, Den tance, Kovbojský den, Víly a Hejkalové v MŠ, Jablíčkovámí apod. Děti se na tyto dny plné zábavy a aktivit těší a ztrácejí obavy a zábrany. Během celého dne rozvíjíme manipulační schopnosti dítěte, cíleně je rozvíjíme v sebeobslužných činnostech a ve všech centrech aktivit - v Dílně, Stolních a manipulačních hrách, Pokusech a objevech, Domácnosti, Kostkách, Knihách a písmenech, Ateliéru, Dramatice, Hudbě, a protože nemáme prozatím zřízeno centrum Písek a voda, své činnosti směřujeme na školní zahradu. Ta je prostorná a poskytuje dětem spoustu možností. Po zadaptování dítěte na prostředí třídy, zaměstnance, kamarády a okolí vtahujeme dítě do činností v daných centrech. Snažíme se o nenásilnost, dítě nenutíme. Samo sleduje daný režim, do kterého vstupuje, pokud se mu činnost líbí. Ve třídě máme malé děti, které se zapojily ihned, jsou však zde děti, které jsou fixovány na rodinu, jsou bojácné a snaží se činnostem vyhnout. Za všechny uvádím příklad Jakuba, který nastupuje po prázdninách do ZŠ, je šikovný zejména v konstruktivních činnostech, má dobré vyjadřovací schopnosti, pěkně kreslí a pokud se zapojí a vzbudíme u něho zájem, má pěkné výsledky. Nevěří si, stále prohlašuje, že nic neumí, bývá svéhlavý a pláče. Snažím se o to, aby viděl výsledek činnosti v centru u kamaráda, nechávám ho hrát s oblíbenou hračkou, do jeho hry vstupuji se zájmem a prosbou, aby mi ukázal to, co „já tak dobře nedovedu“/ stavby z lega, dřevěných kostek…/. Vzbudím tak u něho pocit dokázat, co ještě dovede. Další dny pracujeme v centru společně, ke konci týdne mívá radost ze svého výrobku, který vytváří třeba i se svým kamarádem. Netvrdím, že se to vždy podaří. Pokud ano, na výrobku lpí, odnáší si ho domů a má z něho radost. Během roku se setkáme s několika projevy malé sebedůvěry u dětí, v praxi se mi osvědčil kamarádský vztah, který dítě musí vnímat - sedím mezi dětmi v komunikačním kruhu a zapojuji se do hry, cvičím s dětmi s plyšovými hračkami, při hudbě, s náčiním, nevyhýbám se pohybovým činnostem, mluvím s dítětem jako se sobě rovným partnerem. Tím, že dospělý takto nenásilně vstupuje do hry, bere ho dítě jako sobě rovného, ztrácí ostych a malou sebedůvěru v sebe samého. Za každý, i malý úspěch dítě pochválím, vyzdvihnu vždy pozitiva, snažím se být veselá a usměvavá. V tomto školním roce jsou ostýchavější chlapci a výhodou věkově smíšených tříd je ochota staršího kamaráda pomoci, ať už jsou to činnosti přímo v centrech aktivit nebo v sebeobslužných činnostech. Uvádím několik příkladů činností v centrech aktivit, při kterých prohlubuji sebedůvěru dítěte. Stolní a manipulační hry: Děti mají rády různé mozaiky / kuličkové, hříbečkové…/ - domluvím se s nimi na střídání barev a počtu tak, že jednu řadu vytvořím já, druhou vytvoříme společně, třetí řadu dítě vytvoří samo. Většinou na toto dítě přistoupí, v  závěru má radost z výsledku a oba se pochválíme. Takto využívám společně barevné tyčinkové hry, korálky, mozaiky Včeličky, různé drobné stavebnice a stavebnice Lega, kterou si v letošním roce oblíbily i mladší děti a dovedou z ní hezky stavět. Dílna: Děti vždy zaujme práce s papírem, proto ráda zařazuji trhání papíru na malé kousky. Nejraději začínám kolektivními pracemi, kdy barevný papír trhá skupinka kamarádů - u stolečku nebo i v kruhu na koberci do misky, společně lepí buď předkreslený jednoduchý obrázek, nebo obrázek ve dvojici, i samostatně. Děti se rády seznamují s nůžkami, zpočátku pozorují stříhání materiálu u kamarádů a v době, kdy projeví zájem (snažím se je motivovat), jim pomohu. Dobré zkušenosti mám s kolektivními pracemi, které dítě přece jen dovedou k samostatnosti a pocitu, že také chce něco dokázat. Nejen chlapci mají rádi šroubování, zatloukání hřebíčků (výborná je kladívková hra, kdy zatloukají malé hřebíčky do korku), práci s hlínou atd. Pokusy a objevy: I nejmenší děti zaujme práce s voskovými pastely. Vyrobí si ve spolupráci s ostatními pro maminku ubrousek (mladší dítě pokládá na ubrousek strouhané voskovky, starší dítě si je i nastrouhá a učitelka přes papír voskovky zažehlí), ostýchavé děti mohou činnost sledovat a touha mít takový dáreček pro maminku, kterou milují, je vede k tomu, aby činnost zkusily. Toto je jedna ze spousty činností, které centrum nabízí. Dá se takto pracovat s vodou, sledovat drobné živočichy nebo části jejich těla (kůži z hada, křídla hmyzu…), barvami, sádrou, potravinami atd. V  centru se staráme o africké hlemýždě, pozorujeme jejich vývoj. Už se staráme i o malé „šnečky“ a máme z nich radost, tak jako z naší rybky bojovnice, kterou pozorujeme i periskopem umístěným ve vodě.

28

Domácnost: V tomto centru aktivit se děti seznámí s potravinami, stolováním, oblékáním panenek apod. V praxi si vyzkouší např. krájení ovoce, hnětení těsta, vaření kompotu, čaje, pečení atd. Všechny děti mohou přispět k danému výsledku přinesením materiálu z domova, zapojí se tak často děti, které jsou bojácné, avšak doma své zážitky sdělují. U mě ve třídě mají děti rády větší syrové těstoviny, které používají na tzv. vaření – třídí různé druhy, na talířky dávají různý počet kusů a malé děti mají pocit, že skutečně něco dobrého uvařily. Zvou na hostinu kamarády a nejraději paní učitelku. Ti nejmenší zejména v kuchyňském koutku ztrácí zábrany a ostych. Kostky: Zpočátku si dítě samo půjčí auto, později si staví z dřevěných kostek věž nebo jednoduchou stavbu, postaví si autodráhu nebo vláčkodráhu a v době, kdy naváže kamarádské vztahy, začne mít zájem o velké molitanové kostky, ze kterých se staví společně. Líbilo se mi, když jsme s dětmi postavili knihovnu. Udělali jsme si „pelíšek“, (využili jsme molitanových kostek, dek, žíněnek, polštářů, plyšových hraček) a přečetla jsem jim v tomto pokojíčku pohádku. Povídali jsme si o knížkách, jak se vyrábí a kde se prodávají. Děti si z pokojíčku postavily knihkupectví, později knihovnu. Toto téma knihy se prolínalo činnostmi nejen v centru Kostky, ale i v dalších centrech - výroba papíru v Pokusech a objevech, leporela v Dílně, ilustrace v Ateliéru, stavba prodejny a knihovny v centru Kostky. Užili jsme si workshop v ruční papírně ve Velkých Losinách. Zájem dětí o poznávání a zapojení se do všech činností bez ostychu a se zdravou sebedůvěrou chceme vyvolat prožitkovým učením formou hry. Mám pocit, že se nám to daří. Ateliér: V tomto centru je celá řada zajímavých činností, které můžeme dětem nabídnout, počínaje pastelkami, přes prstové, vodové, temperové aj. barvy, barevné křídy, uhly, voskovky, různé barvy na textil, sklo apod. Začneme tvořit v tomto centru, pokračovat můžeme v jednom z dalších center, než výrobek dojde do finální podoby. Nepřecházíme z centra do centra během jednoho dne, ale pokračujeme v dalším centru v následujících dnech. Pokud je pedagog kreativní, dokáže vykouzlit s dětmi nejen pěkný výrobek, ale i dobrou atmosféru a na tom nám v prostředí mateřské školy záleží. Hudba: Svou pohodu a radost upevňujeme během celého dne častým zpěvem a hudebně pohybovým projevem. V tomto centru děti využijí kromě hry na tělo k doprovodu písní také různých materiálů - skořápky oříšků, plastové lahve z poloviny naplněné vodou, igelitové pytlíky atd. Jen málokteré dítě odolá pocitu takovou zábavu nevyzkoušet. Mám velmi ráda hudbu, lidové písničky a doprovázím děti na klavír, zobcovou flétnu, akordeon. Většinou děti opustí zábrany, a jak tvrdím, “ledy se prolomí“. Ztrácejí svou nejistotu, přestávají být bojácní a za podpory svých kamarádů při společném zpěvu ucítí radost z činnosti, stávají se sebejistějšími a úspěchem pro pedagoga a dítě samotné je vystoupení ve skupince, dvojici a při sólovém zpěvu. Naše mateřská škola se stala základnou dětského pěveckého sboru pro ostatní mateřské školy Veselé školky, děti se nakonec nebojí vystupovat ani na veřejnosti. Dramatika: Centrum dramatiky má velmi blízko k hudbě, děti zkouší různá vystoupení pro kamarády a při tomto počínání je potřeba, aby navzájem komunikovaly. Děti jsou v této situaci nuceny komunikovat s ostatními tzv. „v dobrém“, aby nezůstaly vyčleněny z kolektivu. Mají ke hře dostatek kostýmů, a když se do nich obléknou, stanou se někým jiným (princeznou, králem, opravářem…) a prostřednictvím těchto osob se dostávají do hry. Ne všechny děti mají sklony se před ostatními předvést, nemusí být vždy v činnosti, stačí i to, že jsou ochotny se do kostýmu obléci a dále jen pozorovat. Příště se třeba zapojí třeba jen pohybem nebo písničkou. U dítěte ostýchavého, fixovaného na rodinu nebo s jakýmkoliv handicapem, je to práce třeba i na delší dobu. Vyplatí se však trpělivost, úsměv a podpora učitele, kde dítě cítí jistotu, tak jako u rodičů a svých blízkých. Knihy a písmena: Lásce ke knihám by měla své dítě naučit každá rodina. Každé dítě má rádo povídání nad obrázky, samotné ilustrace, jednoduché říkanky a pohádky. U nás mají děti knížek dostatek, v centru se s nimi učí zacházet. Seznamují se s  prvními písmenky, se kterými si tzv. obrazně „hrají“. Činnosti navazují na znalosti dětí, které získaly např. v komunikačním kruhu a v dalších centrech aktivit, pracují s tiskátky, plastovými písmenky, k dispozici mají různě náročné pracovní listy atd. Vymalují si obrázek, vyzdobí si začáteční písmeno nalepením čočky nebo koření, semínek a mají pocit, že jsou ilustrátoři a spisovatelé. Podobně pracujeme s číslicemi, využíváme rozstříhaných písmenek ke skládání slov podle předlohy a obrázku a používáme pomůcky určené k postupné přípravě na školu - děti vkládají tvary, číslice a písmena do domečku, autíčka…, skládají slova z kostek s písmeny, využívají puzzle, skládanky s písmenky, tvoří kytičky pro včelky podle počtu puntíků apod. Seznamují se s globusem, mapou, atlasem, encyklopediemi. Dítě, které svým schopnostem nevěří, bude jisté sebevědomí prostřednictvím knížky postupně získávat. Nejlépe, když si děti z domova přinesou svou oblíbenou knížku nebo časopis, to si potom celé ráno i během

29

dne prohlížíme obrázky, povídáme si a k našemu rozhovoru se přidají se i ostatní děti. Naposledy jsem vedla rozhovor s dětmi nad knihou Lidské tělo a přidaly se i nejmladší tříleté děti. Spoustu se toho dozvěděly, musela jsem se zamýšlet nad tím, jak zformulovat svou odpověď na zvídavé otázky, a také jsem se s nimi nasmála. Neprůbojnému a nejistému dítěti i tyto každodenní situace pomohou. Dobrá nálada a hlavně pochvala je utvrdí v tom, že něco dokážou, ať už ony samy nebo s  pomocí kamaráda či dospělé osoby. Práce s technickým materiálem je obsahově výrazná a pro děti neobyčejně přitažlivá činnost. Rozvíjí polytechnické a manuální dovednosti dětí, koordinační schopnosti a praktičnost. Jde o materiály, které se nejčastěji uplatňují ve výrobě. Jsou to různé druhy papíru, dřevo, textil, kov, plastické hmoty, drobný materiál, hlína, plastelína, písek, modurit a přírodní materiály. Děti poznávají existenci materiálu i některé jeho základní vlastnosti, jako je tvrdost, pevnost, ohebnost, opracovatelnost, křehkost, tíha apod. Při manuální práci, opracování a zpracování technického materiálu se dítě dostává také do kontaktu s rozličnými nástroji. Je zde velmi cenná i možnost nacvičovat hygienické prvky práce a klást základy bezpečné práce. S jakým technickým materiálem v mateřské škole pracuje při rozvoji polytechnických a manuálních dovedností dětí předškolního věku, se s námi podělí Erik Wohland, účastník 2. vzdělávacího kurzu v  Olomouci. Jeho příspěvek je předkládán v celém znění. Jako první materiál bych chtěl zmínit papír. K dostání je mnoho druhů papíru - balicí, obyčejný bílý, novinový, hedvábný, průsvitný a spousta jiných druhů. Stejně tolik, kolik je druhů, tolik je barevných odstínů. A právě u papíru jako takového bych se chtěl zastavit. Pominul bych papír jako podklad pro kresbu, malbu nebo jinou podobnou výtvarnou techniku, ale chtěl bych vyzvednout jeho skvělou ohebnost a tvárnost při jiných činnostech. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jakmile se mi pod rukou začne objevovat lodička, parník nebo cokoliv jiného, děti okamžitě zpozorní a chtějí skládat a překládat se mnou. Samozřejmě jsou tyto papírové skládanky, obecně známé jako Origami, jednoduché, ale jsou i složité, až náročné. Děti rády zkouší papír přehýbat, skládat a řekl bych, že největší radost jim působí, když mohou papír jednoduše zmuchlat. Tohle všechno vede k rozvoji jejich jemné motoriky a propojení ruky a oka. Samozřejmě jsou to bohaté podněty pro jejich bujnou fantazii. Menší děti samozřejmě ještě neumí vyvinout dostatečný tlak prstem na hranu papíru tak, aby se co nejlépe přehnul. U mladších dětí je tedy nutný individuální přístup a práce s malou skupinou. Dostatek času a trpělivost jsou samozřejmostí. Při této činnosti je nutné postupovat krok po kroku s dětmi a všechny sklady a překlady jim dostatečně předvést a ukázat. Děti si výrobek následně mohou dozdobit pastelkami nebo podle své vlastní fantazie. I přes velkou náročnost mohu říct, že jsem zkoušel se staršími dětmi (tj. 5-6 let) vyrobit tradiční japonskou skládanku „jeřába“. Některé děti, zvláště chlapci, ho zvládli poskládat naprosto přesně a ukázkově. Jako další materiál bych rád zmínil dřevo. Dřevo jako přírodní materiál je trvalé, odolné a vděčné. Ze dřeva je nábytek, doplňky, vyrábí se z něj podlahy a spousta jiného. V neposlední řadě se z něj vyrábějí hračky. Dřevěné kostky jako nejideálnější zástupce dřevěných hraček pamatuje snad každý. Stavby měst, hradů, věží a komínů provázely v dětství snad každého, ať chlapce či dívku. Máme-li k dispozici dřevěné piliny, což je vlastně odpadní materiál při zpracování dřeva, můžeme ho krásně využít při práci s dětmi. Vysypávané obrazce, ať už geometrické či jiné, působí teple a křehce. Vysypávat se dají i obrázky zvířat, kterým tak vdechneme život. Na podklad, zpravidla papír, předkreslíme obrazec či obrázek, potřeme jej lepidlem a pak už necháme dítě vysypávat piliny, které díky lepidlu k papíru přilnou. Dalším materiálem bych zvolil textil. Textil se dá stříhat, lepit a přilepovat, obarvovat a mnoho dalšího. Pokud máme v mateřské škole textilní zbytky, dají se motivy vystřihovat a vytvářet z nich koláže. S textilními zbytky či spíše se zbytky oděvů se dá pracovat i tak, že se na nich děti budou učit (nebo procvičovat) zapínání knoflíků, zipů, šněrování a zavazování tkaniček. Materiál náročnější na zpracování, ale přesto dostupný, je kov. S kovem se dá v mateřské škole pracovat tak, že pokud máme k dispozici drátky, dají se různě ohýbat a tvarovat. Drátky nemusí vypadat pouze jako kov. V mateřských školách pracujeme s plyšovými drátky, což je obyčejný kokový drátek obalený plyšem. Pro děti je jistě více atraktivní a snadněji zpracovatelný. Při výtvarné výchově je k nezaplacení při vytváření končetin pro zvířátka nebo jiné bytosti. Jako poslední materiál bych uvedl keramickou hlínu. S hlínou děti v mateřské škole pracují rády. Tvarování, válcování, vykrajování, otiskování různých věcí do hlíny (ruce, nohy, razítka, přírodniny - listy, kůra apod.), to vše děti baví. Už vůbec proces, jakým se jim hlína mění pod rukama, je pro ně zábavou. Než začneme pracovat s keramickou hlínou, mohou děti nejprve vytvářet výrobky z plastelíny nebo jiné hmoty.

30

Také zkušenosti Jany Obrové, účastnice 1. vzdělávacího kurzu v Prostějově, jsou podnětné i pro nás ostatní. S dětmi často a rádi tvoříme a využíváme k tomu různé volně dostupné materiály. Těmi nejběžnějšími jsou různé druhy papíru, krabice, rolky, roury, velké formáty, lepenka. Z nich děti tvoří prostorové objekty, např. hrady, moderní domy, roboty, kosmickou stanici, ale třeba i exotická zvířata v našem projektu Hurá na cesty. Dále využíváme textilní materiál, vlnu, koženku, syntetické kožešiny, vatu, dřevěné prvky jako klacíky, špachtle, špejle, párátka, piliny, hobliny, dřevěné suky. Z včelařské prodejny na Stražisku jsme si obstarali ke tvoření voskové pláty, dále různé samotvrdnoucí hmoty, modurit, keramickou hlínu, modelínu. Vyrábíme si také třeba perníkové, vizovické či slané těsto. V poslední době si děti také vyzkoušely oblíbené pletení z gumiček a vánoční korálkování a drátkování. Zkrátka experimentujeme s různými materiály, jejich výčet není zdaleka úplný, ale to je obvyklé i na jiných mateřských školách. Na práci s různým technickým materiálem navazuje také téma: Jak seznamujete děti s řemesly, s hodnotou řemeslné práce, jaké vhodné polytechnické aktivity v MŠ používáte a kam můžete za řemesly? Příspěvek zpracovala Bc. Lenka Burianová, účastnice 2. vzdělávacího kurzu v  Olomouci a je předkládán v plném znění. V dnešní přetechnizované době je pojem řemeslo už téměř zastaralé slovo. Ale jak na to slovo, které v sobě ukrývá pracovitost, manuální zručnost, ruční práci, trpělivost a tradici nezapomenout? Touto otázkou se zabývají nejen školy, které nabízejí žákům další vzdělání, kantoři na základních školách, kteří dětem přibližují řemeslo v technické výchově, ale i učitelé a učitelky v mateřských školách. Pro ně to je úkol nejtěžší. Jak přiblížit dětem práci pekaře, mlynáře, řezníka, kominíka, zlatníka, zemědělce, řezbáře, obuvníka, švadleny či instalatéra? Jak jim vysvětlit, že brambory nerostou v supermarketu, že kráva není fialová a že za každou věcí, kterou děti vidí nebo znají, se skrývá poctivá práce řemeslníka, která se nedá nahradit. Samozřejmě v dnešní vyspělé době jde snad každá práce nahradit strojem. Ale o to víc bychom si měli vážit práce poctivé a manuální. Udržování tradic je přirozeným projevem všech lidí, kdy se hlásíme s úctou k našim předkům. Rozhodně to není projev strnulého konzervativního myšlení a negativní postoj k novým věcem. Naopak, je to pokračování v díle našeho kulturního dědictví, které nám zanechali naši předchůdci. Rozdílem může být i to, zda děti vyrůstají ve městě, či na vesnici. Naštěstí spousta rodin má na venkově své příbuzné, u kterých se děti setkávají s domácími užitkovými zvířaty, prací na zahradě, na poli nebo v dílně. Co je to řemeslo? Nejprve si řekněme, co je to řemeslo. Můžeme ho definovat jako určitý druh manuální dovednosti, zručnosti, provozovaný za účelem obživy, resp. zisku. 1) Dále je můžeme rozdělit do různých oblastí. Např. kovy, dřevo, textil, potravinářství, stavebnictví, kůže, papírenství, keramika, oděvnictví, řeznictví, mlékárenství a mnoho dalších. S dětmi se pokusíme předměty z různých oblastí výroby najít u nás ve třídě, resp. ve školce. Každé dítě bude držet určitou věc a jeho úkolem bude ji pojmenovat. U předškolních dětí budeme rozvíjet spolupráci a komunikaci ve skupině tím, že jim dáme pokyn, aby utvořily skupiny podle toho, jakou hračku drží v ruce a z jakého je materiálu. Dále nám věc představí, z čeho se vyrábí. Otázek se nabízí několik. Kdo má stejnou věc? Je ve třídě vyrobeno něco ze stejného materiálu? Jak se jmenuje ten, kdo takovou věc vyrábí? Znáš někoho, kdo umí takovou věc vyrobit? Atd. Nabyté vědomosti můžeme zužitkovat v písničce či básničce, kterou se s dětmi naučíme. Dětem můžeme řemeslo přiblížit pomocí obrázků nebo přímo různým nářadím, které budou samy poznávat a přiřazovat k jednotlivým řemeslům. Řekneme si, jaká řemesla známe, jak se jmenuje ten, kdo určitou práci provádí, co k tomu potřebuje. S využitím magnetické tabule máme možnost přiřadit jednotlivé nářadí k danému povolání. Např. práci zemědělce si vyzkoušíme přímo na školní zahradě. Není-li možné zasahovat přímo do země, vezmeme si větší květináč nebo truhlík. Děti zasejí různá semínka. Na jaře to mohou být ředkvičky, řeřicha, osení. Dozví se, jak dál postupovat v péči o zasetá semínka. Potřebují sluníčko, pravidelně zalévat. V průběhu času děti pozorují, jak „rostlinka“ klíčí, sílí a roste. Hrou na cukráře děti zaujmeme ze všeho nejvíce. Samy si budou moci vyrobit vlastní dort (použijeme košíčky na muffiny pro každé dítě). Společně pojmenujeme suroviny, které do dortu patří. Budeme se ptát i na to, odkud dané suroviny pochází. Společně vyrobíme těsto, děti si ho pak do svého „košíčku“ naberou. Dáme upéct. Dortíky dozdobíme dle vlastní fantazie. Ochutnávka výrobků nesmí chybět. V dramatické výchově můžeme využít pantomimy nebo hry na povolání. Děti budou hádat po skupinkách jednotlivá řemesla, poté se v rolích vymění. Ve výtvarných činnostech si děti mohou vykreslit omalovánku s tématem povolání (řemesla) nebo si dle své fantazie namalovat to, čím by se chtěly stát. Kam za řemesly? Určitě bych využila rodičů, kteří pracují v oboru nějakého odvětví. Mohla by to být návštěva hodinářství. Podle věkové skupiny dětí bych pro mladší děti pozvala hodináře k nám do mateřské školy, pro starší děti by byla návštěva hodinářství velkým zážitkem. Dále bychom mohli navštívit muzeum s expozicí tradičních řemesel nebo rodinnou farmu. Děti by si zde mohly

31

vyzkoušet, jak se vyrábí mouka, jak vypadá tkalcovský stav, jak se vyrábí sýr či tvaroh. Nemusíme však opustit budovu naší školky a v keramické dílně si mohou děti vyrobit užitkové nádoby, misky, hrnečky. To vše pod vedením zkušené paní keramičky. ZDROJ: 1) http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98emeslo Toto téma částí svého příspěvku doplňuje Sylvia Wildová, účastnice 1. vzdělávacího kurzu v Prostějově. Děti by měly mít poznatky z nejrůznějších oblastí života, proto je seznamuji s řemesly, aby si uvědomily, že každé řemeslo je důležité. Při vycházkách nebo na výletech pozorujeme různé pracovní stroje, práci stavbařů, zedníků, zemědělců apod. Na tato řemesla vymýšlíme různé hry, činnosti. Mezi nejoblíbenější patří zedníci, truhláři, pekaři – cukráři, stavbaři, švadleny… Na každé řemeslo jsou děti motivovány písničkou, básničkou, obrázkovým materiálem, filmovými dokumenty, pohádkami a především praktickou ukázkou. Děti si při činnostech rozvíjí pohybové a vyjadřovací schopnosti. Při hrách na zedníky děti poznávají hravou formou pracovní nářadí, a co tato práce obnáší. Z papírových cihliček staví zdi, poznávají materiály k práci, pracovní oděv apod. Velmi často zařazujeme do her práci truhláře. Děti zatloukají hřebíky do malých desek, správně manipulují s kladivem, zkouší řezat pod dohledem učitelky. Zajímavostí je, že do těchto činností se rády zapojují i děvčata. Děti poznávají druhy dřeva, nástroje, hrají různé hry zaměřené na charakter dřeva, jeho vlastnosti a využití k jednoduchým činnostem. Také si uvědomují nebezpečí při nesprávném zacházení s nářadím. U dětí je důležité podporovat a povzbuzovat manuální zručnost, návyky, pracovní postupy, samostatnost při běžných pracovních činnostech. Důležitou oblastí v rámci polytechnického vzdělávání dětí je spolupráce mateřské školy a rodiny. Nejen, že se rozvíjí a upevňují vzájemné vztahy školy a rodiny, ale rodiče se tak mohou přímo podílet na vzdělávání svých dětí v rámci školy. Na tomto se shodují zpracovatelky příspěvků na toto téma. Zdůrazňují především společné prožívání rodičů a dětí při společných činnostech a možnost strávit s dětmi určitý čas na „půdě“ mateřské školy. Pro ukázku uvádíme část příspěvku Marcely Streitové, účastnice 1. vzdělávacího kurzu v Prostějově. Projekt - „Město, kde jsem doma.“ Začali jsme prohlížením fotografií, které si děti přinesly z domova (rodiče byli seznámeni s projektem). Prohlédli jsme si s dětmi obrázky našeho náměstí, krátce pohovořili o městě a jeho historii. Pak nás čekala vycházka do centra města. Děti si se zájmem prohlížely starobylé domy, kašnu, lavičky i květinovou výzdobu. Dobře jsme si zapamatovali podobu dominant náměstí, např. starou radnici. Do projektu se zapojila celá školka, každý přispěl dobrým nápadem nebo radou. Naše náměstí rostlo dětem pod rukama. Krátké porady o umístění domků se zúčastnili všichni stavitelé (v odpoledních hodinách i rodiče). Děti získaly pomocí prožitkového učení velké znalosti o Prostějovu - městu, kde jsme doma. Téma se samozřejmě objevilo ve všech činnostech, tedy i v grafomotorické přípravě předškoláků. Metodické listy plné domečků, fontán a okýnek byly zábavné a děti se učily hrou. Rodiče si mohli prohlédnout model města, který dětem pochválili, a přispěli dobrou radou i příhodou, která k městu patřila. Mezi další formy spolupráce školy a rodiny rozvíjející polytechnické vzdělávání dětí patří např. společné podzimní a jarní brigády na školní zahradě, pomoc při opravě hraček za účasti dětí, tvořivé odpoledne s rodiči a dětmi v MŠ - vytváření různých výrobků, pracovní úkoly pro děti a rodiče doma, beseda s rodiči o jejich povolání s možnými ukázkami (včelař, hodinář, kadeřnice…), exkurze na pracovišti rodičů, společné akce apod. Při společných činnostech si také rodič zpětně uvědomuje, že učitelka MŠ především dítě vzdělává a vychovává, nejen že si „s dítětem jen hraje nebo ho hlídá“. Tento názor je bohužel ještě mezi některými rodiči dosti rozšířen. Rámcové cíle a záměry předškolního vzdělávání jsou pro všechny děti společné. Při vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je třeba jejich naplňování přizpůsobit tak, aby maximálně vyhovělo dětem, jejich potřebám i možnostem. Snahou pedagogů by mělo být vytvoření optimálních podmínek k rozvoji osobnosti každého dítěte a pomoci mu, aby dosáhlo co největší samostatnosti (str. 36, RVP PV, Výzkumný pedagogický ústav v Praze, 2004, ISBN 80-87000-00-5, nakl. Tauris). Příspěvek na téma – Jak využíváte polytechnickou výchovu ke vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, jaké metody, formy a činnosti práce se vám osvědčily? – zpracovala Bc. Erika Sychrová, účastnice 2. vzdělávacího kurzu v Olomouci. Předkládáme jej v celém znění. V první části své práce bych se ráda zaměřila na polytechnickou výchovu a pomůcky, které při své práci u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v mateřské škole používáme. Vzhledem k tomu, že existuje široké spektrum žáků se speciálními

32

vzdělávacími potřebami, konkrétně se jedná o žáky se zdravotním znevýhodněním, žáky se zdravotním postižením a žáky se sociálním znevýhodněním, ráda bych se zde více zaměřila na žáky se zdravotním znevýhodněním, se kterými v naší mateřské škole pracujeme. Pro žáky se zdravotním znevýhodněním jsou výborné pomůcky vyrobené ze dřeva, které si žáci mohou osahat, cítí materiál a také tvar, který hračka tvoří. Tím, že je dřevo materiál přírodní, mohou se s ním setkat i mimo třídu, venku v přírodě. Klasickou pomůckou jsou kostky. Výborný je již jejich různý tvar, na kterém si žáci uvědomují geometrické tvary a prostorová tělesa. Dále rozvíjí v dětech kreativitu při stavbách různých budov (domů, garáží), které děti využívají ve hře. Procvičuje to také jemnou motoriku, což je výhodné pro děti, které ji nemají dostatečně vyvinutou, a také pro děti se zrakovým postižením, které si díky kostkám rozvíjí představivost ohledně tvarů věcí kolem nich. Hra s kostkami je také hra strukturální, rozvíjí logické myšlení. Nejprve se musí postavit základna, aby kostky, které se staví výš, držely, a stavba nespadla. Podobně funguje také stavebnice typu Lego, kdy si žáci procvičují jemnou motoriku zapojováním jednotlivých součástek do sebe, rozvíjí kreativitu pomocí toho, jaké části je třeba využít tak, aby vznikl tvar, který žák požaduje, nebo aby splnil úkol, který mu byl zadán. Pokud si děti hrají spolu, rozvíjí také komunikaci, která vzniká z potřeby spolupráce, což může fungovat jako přirozeně navazující komunikace pro děti, které jsou uzavřené, např. pro děti, které trpí poruchou autistického spektra. Dalšími pomůckami, které mohou využít žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, jsou různé druhy pexesa. Výborná jsou hmatová pexesa, na která se použijí různé druhy látek. Děti zavřou oči a po hmatu poznávají dvě stejné látky. Toto je opět výborné pro žáky se zrakovým postižením, ale mohou ho využít i další žáci pro zlepšení hmatové paměti a poznávání jednotlivých materiálů, se kterými se denně setkávají. Dalším druhem pexesa je pexeso sluchové, kdy jsou v krabičkách různé materiály (např. písek) a žáci musí po zvuku poznat dva stejné. V další části práce bych se chtěla zaměřit na různé formy a metody, které využíváme při práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Zaměřila bych se na relaxaci, která je vhodná pro každého žáka, nicméně výuka pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami může být více náročná než pro ostatní děti a relaxace může sloužit jako prostředek k uvolnění a zároveň načerpání energie pro další činnost. Pro relaxaci je vhodná uklidňující hudba, která může být doprovázena klidným slovem, tichým a pomalým hlasem. Příběh, který lze při relaxaci rozvinout, se může odehrávat v přírodě, je potřeba navodit bezpečnou atmosféru. Děti leží na zádech, pro pocit bezpečí je také třeba, aby kolem sebe měly dostatek prostoru, což platí zejména u dětí se zrakovým postižením a pro děti s poruchou autistického spektra, které mívají problém s navazováním kontaktu s okolím. V příběhu zmíníme, že tělem postupně proniká teplo a uvolňují se jeho jednotlivé části. Vyprávěním pak dítě pomalu navrátíme myšlenkami do místnosti, ve které se nachází. Další relaxační aktivitou, která je vhodná pro děti se smyslovým postižením či pro děti s poruchou autistického spektra, je psaní prstem na záda. Tato aktivita navazuje důvěru mezi žákem a vyučujícím, jedná se o nenásilný fyzický kontakt. Také rozvíjí představivost a dětem se smyslovým postižením tak lze navodit představu o jednotlivých tvarech, které na záda kreslíme. Toto je výčet některých aktivit a polytechnických pomůcek, které lze použít při práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, rozhodla jsem se jmenovat výše uvedené proto, že se s nimi v praxi setkávám nejčastěji. Výňatky z příspěvku Martiny Vymazalové, účastnice 1.vzdělávacího kurzu v Prostějově, doplňují toto téma. Zmiňují také práci s dětmi nadanými a s odkladem školní docházky. Téměř v každé třídě mateřských škol se setkáváme s dětmi, u kterých se objevují různé odchylky ve vývoji. Jsou to děti s poruchami chování i učení. Na druhou stranu se ve třídě můžeme setkat i s dětmi nadprůměrně inteligentními či jinak nadanými. Proto je nutné jednotlivé činnosti v mateřské škole přizpůsobit většímu spektru dětí a je třeba pro tyto cílové skupiny vybrat vhodné typy her a hraček pro motivaci těchto konkrétních dětí. Pro děti s poruchami pozornosti, hyperaktivní děti, děti neklidné, ale i pro děti méně průbojné, vyhledávající individuální činnosti, se mi jako nejvhodnější nová aktivita jevil KINETICKÝ PÍSEK. Myslím si, že bude pro tyto děti vhodný zejména pro uvolňování psychického i svalového napětí, přispěje ke zlepšení motorické neobratnosti i ke snížení agresivity a následně lepšímu zvládání zátěžových situací. Děti se při práci s  ním budou cítit odpočatější, uvolněné, méně podrážděné a zlepší se jejich motorické dovednosti. Pro práci s nadanými dětmi mne zaujaly hry typu KATAMINO, QUARTO, elektronická hra VOLTÍK a použití badatelských setů. Tyto děti si těmito hračkami procvičují své kooperativní dovednosti, rozvíjejí dalším směrem své logické myšlení i prostorové vidění, zejména pak rozlišení prostoru a roviny. Na druhou stranu bych tyto hračky nedoporučovala zařazovat pro práci s dětmi s vývojovými poruchami. Snadno se při nich unaví, necítí se při hře s nimi příliš dobře, jsou si nejisté, nedokáží vyvinout

33

dostatek volního úsilí na jejich dokončení, nevěří si, nedokáží si určitý tvar (například u hry Katamino) představit otočený jinak než plošně a stává se, že si často nevšimnou nezaplněného prostoru. Pro děti ostýchavé, nejisté a neprůbojné bych zvolila hru ADAMOVA FARMA. Hry se zvířátky jsou dětem bližší než složitější technické práce, jsou jim známé, lépe se v nich zapojí a získají zájem ostatních dětí ve třídě. Dojdou spíše k uvolnění emocí, k odreagování se, jsou při těchto hrách ve větší psychické pohodě, zvyšují si své sebevědomí a docílí lepšího sociálního uznání. U dětí s odkladem školní docházky se mi jako velice vhodná jeví hra META-FORMS, zejména pro posilování jistoty při opakovaném využití. U této hry je možné dobře sledovat postupné pokroky jak v oblasti koordinace ruka-oko, procvičování zrakové paměti, procvičování matematických pojmů, tak v oblasti zlepšení koncentrace pozornosti i rozvoj logického myšlení. Věříme, že výběr zpracovaných příspěvků, které jsou pouze reprezentačním vzorkem jinak velmi zodpovědně a kvalitně odvedené práce všech účastníků projektu „Šikulkové“, obohatí a přinesou podnětné myšlenky, náměty a nápady do vaší nelehké pedagogické práce.

34

9. Shrnutí, závěry V období od ledna do června 2015 se uskutečnily čtyři pilotní kurzy pro učitele mateřských škol v rámci realizace projektu „Šikulkové“ (reg. č. CZ.1.07/1.3.00/48.0094). Cílem projektu byl další profesní rozvoj pedagogických pracovníků mateřských škol v oblasti využití polytechnického vzdělávání při výuce v mateřských školách a také osobnostní a sociální rozvoj učitelů. Tohoto cíle bylo dosaženo prostřednictvím vytvoření nového vzdělávacího programu „Profesní rozvoj pedagogických pracovníků mateřských škol“. Stanovený cíl navazuje na snahu rozvíjet znalosti o technickém prostředí již u dětí předškolního věku, rozvíjet jejich technické dovednosti a touhu po vlastním tvoření. Jedná se o cíl posílit zájem o technické obory už od nejútlejšího věku dětí. Na učitele mateřských škol jsou v současné době kladeny stále větší nároky, a proto je nezbytné jejich další vzdělávání a přizpůsobování se novým trendům ve výuce. Od pedagogů v MŠ se očekává, že budou svou výuku přizpůsobovat transformující a měnící se společnosti, budou dětem předkládat aktuální informace, zajímat se o nové trendy, metody a přístupy ve výchově a vzdělávání s využitím moderních pomůcek. Právě díky realizaci projektu, vytvořením nového vzdělávacího programu, zaměřeného na využití polytechnického vzdělávání v MŠ a také osobnostní a sociální rozvoj učitelů MŠ, mohou pružně reagovat na současné trendy ve vzdělávání a připravit děti pro jejich následnou vzdělávací cestu i budoucí uplatnění. Stanovené cíle projektu tak byly v plné míře splněny. Celý vzdělávací program se odvíjel od RVP pro předškolní vzdělávání, od jeho pěti vzdělávacích oblastí (biologické, psychologické, interpersonální, sociálně-kulturní a environmentální) se zaměřením na rozvoj polytechnického vzdělávání dětí předškolního věku v mateřské škole. Tak byl vytvořen vzdělávací celek ve vzájemném souladu s propojením teorie a praxe. Oba vzdělávací okruhy byly realizovány formou vzdělávacích seminářů, které byly vedeny lektory interaktivní formou, využitím individuální i skupinové práce pedagogů mateřských škol, zařazováním her i využitím práce v komunitním kruhu. Pedagogové tak získali ucelený a propojený vhled do celkového vývoje dítěte předškolního věku i s praktickými ukázkami možností práce v oblasti polytechnického vzdělávání dětí v mateřských školách, a to nejen u dětí s běžným vývojem, ale i u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, i dětí mimořádně nadaných. Osvojili si nové poznatky a vědomosti, které přispěly k jejich osobnostnímu a sociálnímu rozvoji. V praktické části Hravých dnů, vedle nutné teoretické základny, se pedagogové seznámili s novými typy a druhy hraček, didaktických pomůcek a dalšími herními předměty a s jejich praktickým využitím pro rozvoj polytechnického vzdělávání dětí v MŠ. Při realizaci jednotlivých seminářů účastníci projevovali velkou míru osobní zralosti, sebereflexe a ochotu se dále rozvíjet. Byli spokojeni s vedením přednášek, tréninku, obsahem jednotlivých seminářů i stylem práce lektorek. Aktivně a komunikativně se zapojovali do všech činností, programu a oceňovali také možnost vzájemné výměny zkušeností z pedagogické práce a velmi dobré propojení teorie a praxe. Výborně fungovala týmová dynamika. Všichni tvůrci výukového materiálu, lektoři a celý realizační tým projektu pracoval s vysokým erudovaným pracovním nasazením, včetně týmu, který zabezpečoval logistiku projektu. Všichni účastníci kurzu splnili dané podmínky, zpracovali individuální samostatné práce ve stanoveném rozsahu a po úspěšném ukončení získali osvědčení o absolvování kurzu. V závěru patří poděkování všem. Vzdělávacímu institutu, spol. s.r.o., v Prostějově, pod jehož záštitou celý projekt vznikl, realizátorům projektu, tvůrcům výukových pomůcek, lektorům, týmu, který zabezpečoval logistiku projektu, všem ředitelům škol za poskytnutí školních prostor, kde se mohl projekt úspěšně realizovat, i dalším, kteří se větší či menší měrou podíleli na realizaci projektu. Poděkování pak patří zejména všem účastníkům projektu - pedagogům mateřských škol za velmi profesionální a přátelský přístup i příkladnou spolupráci. Na zpracování sborníku se podíleli: Jaroslav Ondrejčák, PaedDr. Alena Hekalová, Mgr. Marcela Kropáčová, Mgr. Ivana Dušková, PhDr. Alena Chvátalová, Mgr. Vlasta Recová, Marie Dočkalová, Mgr. Gabriela Ježková, Mgr. Jitka Štádlerová, Mgr. Blažena Mačáková a Ing. Eva Hekalová. Korektorské úpravy – Mgr. Josef Švábenický. Grafická úprava – Radek Váňa. Fotografie – autoři sborníku. Dětské kresby – děti z MŠ Moravská 30 a MŠ Raisova ul. 6 v Prostějově. 2015, 36 stran, formát A4.

35

Prostějov 28. 1. - 18. 2. 2015 Olomouc 27. 2. - 18. 3. 2015 Šumperk 27. 4. - 20. 5. 2015 Šumperk 28. 5. - 17. 6. 2015

www.sikulkove.eu

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

PROJEKT „ŠIKULKOVÉ“ (REG. ČÍSLO: CZ.1.07/1.3.00/48.0094) JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY