Eva Veškrnová ZDRAVÍ NENÍ NÁHODA Z OBSAHU:

ZDRAVÍ NENÍ NÁHODA Když jsem kvùli svému zdraví musela odejít z divadla, zùstaly mi jen vzpomínky, krásné recenze, dopisy od ctitelù a divákù, nìjaký ten videozáznam a nìkolik kilogramù situaèních fotografií. Trochu málo, že? Celá léta jsem vùbec netušila, že èas plodné práce by mìl být vyvážen èasem a starostmi o vlastní zdraví. A že špetka prevence je mnohem hodnotnìjší než potom kilogramy lékù.

Eva Veškrnová

Zdraví je jako kyslík nebo svoboda. Když ji máte, nepøemýšlíte o ní. Když je èlovìk

Z OBSAHU: JÁ MÁM RÝMU ......................3 VݎIVOU PROTI RAKOVINÌ..4 NEBOJTE SE OBILOVIN ..........6 VIZIONÁØ PREVENCE ............8 VIZE, VIZE, TELEVIZE...........10 MÝTY VE VZDÌLÁVÁNÍ .......12 MENOPAUZA JINAK ............13 POZOR NA MYŠÍ OCÁSKY ..14 POVOLÁNI K MILOVÁNI ......16 SLUNEÈNÍ SVIT ...................18 AKTUALITY CL A SPZ .........18

zdravý, má tisíce pøání a plánù. Nemocný èlovìk bývá skromnìjší, vystaèí si s jednou pøedstavou: být zdravý. Také já jsem pochopitelnì, navzdory své mono-ledvinì, uskuteèòovala své pøedstavy o životì, s duší upsanou divadlu. Jako relativnì zdravý jedinec jsem se

poradna zdravé výživy • mýty a omyly zdraví a nemoc • pøírodní léèebné prostøedky životní styl • ekologie • dìti a rodièe vztahy a komunikace • duchovní zamyšlení produkty a recepty • pøednášky a semináøe

Myslím si, že v ovzduší pokorné odevzdanosti, kdy dochází ke zmìnám v naší mysli, máme mnohem vìtší šanci uzdravit se než v ovzduší reptání a konfrontace se svým okolím. chovala macešsky sama k sobì. Pojem zdravá èi racionální výživa byl pro mne zbyteèností, domnívala jsem se, že podobné starosti patøí lidem obézním – já v dobì života ve svìtle ramp vážila pouhých padesát kilogramù. Neustálé pøepínání fyzických sil, neznalost pravidelné relaxace, neskuteèná únava podmínìná navíc zhoršenou filtrací ledviny – to vše spolu s nízkým tlakem tehdy odborníci kvalifikovali jako únavový syndrom, na nìjž mi vøele doporuèili pít èernou kávu. Ve vìcech mlsného jazýèku jsem bývala maximalista, a tak vypít za den šest hrníèkù kávy z oblíbeného hrníèku po babièce pro mne nebyl problém. Špatný krevní obraz zase po poradì s lékaøem vyøešilo domácí èervené... Ono odolat lahodnému moku z plodù vinné révy rodící se pøátelùm Ždáòským na pálavských stráních, to už vyžaduje silnou a motivovanou sebekázeò a tu jsem rozhodnì nemìla. Jako vìtšina pracujících a vìènì bojujících s èasem jsem se stravovala obvykle „na jedné noze“ nìkde v restauraci èi v bufetu, v lepším pøípadì v závodní jídelnì. Mìla jsem dokonce ráda pokrmy jako

2 / PRAMENY ZDRAVÍ

vepøové nožièky nebo vývary z kostí, které bych dnes nepøedložila ani svému milému pejskovi. Moje masožravost pøerostla v mánii a já, v podobì salámù, uzenin, toxických solí a v poklusu s bílou houskou v ruce letìla hekticky vstøíc èerné perspektivì. Myslím si, že mi energie unikala rovnìž citovými zvraty a nervovým vypìtím pøi každém pøedstavení, tancem a zpìvem v prašném prostøedí. Já tehdy vùbec netušila, jak snadno a hlavnì zdravì lze energii doplòovat. Také v oblasti výživy, myslím, platí moudrá myšlenka Williama Shakespeara: „Rány, které jsme si zpùsobili sami, se léèí nejhùøe.“ Dnes už vím, že k dobrému zdraví patøí také duševní vyrovnanost. Celá léta však mohla být pro mne jenom snem. Díky mé stálé absenci v domovì se zaèaly vytrácet ony chvíle malin lehce zrajících – a já se rozlouèila docela bez boje, velkodušnì, jakoby s nadhledem se svojí první láskou. Z psychologického hlediska lidé vìtšinou obviòují toho druhého, že selhal, a zapomínají nastavit zrcadlo i sami sobì. Sebekritika pomáhá nadlehèovat trápení. Bilance mnoha let divadelní øehole zviditelnila další daò, již divadlu mnozí umìlci obìtují. Veèery na pøedstavení, které trvají dlouho do noci. Pøíjemné teplo spícího domova charakterizovala napuštìná vana pro smytí prachu a líèidel, na nìž byl mùj muž alergický v nejširším slova smyslu. Mùj manžel mne nacházel vždy jen unavenou, spící a popovídat si se mnou chodil do divadla nebo k našim. Nikdy jsem nièemu nepropadla! To bylo moje heslo, živící se jedním velkým vtíravým omylem té doby. Mnì se nemoc urèitì vyhne, vždy nekouøím, nepiji tvrdý alkohol, neberu drogy, neflámu-

ji, jím jenom takové pokrmy, na které mám chu, takže je jistì tìlo potøebuje... Zaèalo to hned ráno. Bez kávy jsem se nedokázala vùbec probudit, natož zpívat a hýbat se pøi dopoledních dosti nároèných zkouškách v divadle. Ne že bych byla závislá na kofeinu, ale když jsem si odepøela další šálek v pauze, místo obìda s ostatními kolegy, kteøí také nestihli nic poøádného energeticky hodnotného sníst, byla jsem velmi znavena. Mým vodítkem však vždy byla výmluva na nízký tlak a doporuèení tehdejších odborníkù. Odpoledne po zkoušce, kdy jsem stihla nanejvýš nìkde v bufetu na jedné noze sníst párek nebo nìkdy nákupní horeèku, aby manžel nebyl hladem, jsem si pak doma pøipadala jako hrdina, který všechno stihne. Pøitom nejt잚í práce na mne èekala veèer, kdy èlovìk pøedstoupí pøed svého diváka a nabízí mu celé své já, kdy, jak se øíká v divadelním žargonu, nese svou kùži na trh. Slastné zdøímnutí pøed veèerním muzikálem, jak o nìm nìkteré kolegynì básnily, u mne nepøipadalo v úvahu: „Spadl by mi hlas...“ Polohu ležícího støelce tedy vystøídala poloha opakování textu a další ètvrtlitráèek (kafíèka) po babièce s pomnìnkami. S mylnou pøedstavou, že presso je zdravìjší než káva turecká a že porce smetany zahladí škodlivost pøepražené kávy, jsem se oddávala idylce zlo netušících toxikomanù. Rychle se rozezpívat za doprovodu zvuku mytí nádobí, kafíèko fungovalo a postavilo mne na nohy – podráždìné neurony v mozku si pøijdou vždy na své. Pøed šestou být v divadle, líèit se, jak to role vyžaduje, a opájet se radostí divákù, kteøí vás odmìní potleskem... Domù vcházím v nejlepším pøípadì okolo jedenácté. Vykoupat se, smýt prach jevištì, vybílit lednièku a sníst všechno to, na co pøes den nezbyl èas. Je po pùlnoci. Panelák rezonuje oddychujícími pracujícími nebo televizní show... Nìkdy tlaèily vavøíny, nìkdy vøela krev po doporuèeném Vavøineckém z Pálavy. Vždy pøece chudokrevnost se v této dobì podøizuje pití èerveného, ne? Vyøešil to kvalitní prášek na spaní, který naše milá a tìžce nemocná paní doktorka tak ráda pøedepisovala: „Tak co vám mám napsat, paní Evièko? Už jste vyzkoušela...?“ Jitro pro mne bylo i pøi sebelákavìjším sluneèním uvítání vždycky chronicky nedospalé, jak už to u umìlcù bývá, a provázely mne èasto vtíravé bolesti hlavy i zad. Já bláhová netušila, že pøemíra toxických látek v organismu se podepisuje na mé ledvinì a játrech, a fakt, že bolí, jsem pøipisovala normálnímu procesu pøepracování. Pùlnoc jsem mìla ještì v autobuse, který doháním vždy jen tak tak: že by

Zhroucením k sebepoznání Sebepoznání v pøípadì náhlého zhroucení organismu, kdy lékaøi mnoho šance nedávají, je velice silným stimulem ke zmìnám. Dokonce snad i jedinou vìcí, která lidi mého typu dokáže pøinutit, aby vyøešili ty nejhlubší konflikty: sami se sebou. A já jsem svoji nucenou absenci u divadla èasem zaèala považovat za dar. Byla to nejvìtší pøíležitost v mém životì k osobnímu rùstu a rozvoji osobnosti jako celku, k pøijetí sebe sama – se všemi nedostatky, chybami a omezeními. Myslím si, že v ovzduší pokorné odevzdanosti, kdy dochází ke zmìnám v naší mysli, máme mnohem vìtší šanci uzdravit se než v ovzduší reptání a konfrontace s okolím. Domnívám se, že jen díky pøijetí ztráty – v mém pøípadì seberealizujícího povolání, ale i romantického manželství – je možné dojít k cestì poznání skuteèného smyslu života. Nemoc nás mnohdy donutí podívat se na problémy minulosti èi na konflikty rùzných situací z nadhledu. Rozhodnì bychom je nemìli ignorovat a doufat, že odezní samy, ale jít proti nim s bojovnou odhodlaností. „Vzít je pod krkem“, pouèit se z nich a nabýt skálopevného pøesvìdèení, že všechno pøišlo pro naše „znovuzrození“ a každá bolestná zmìna nás pøibližuje o krok blíže k vyšší pøíèce hodnoty poznání a uzdravení. Tato ochota – vést se sebou a vyšší mocí dialog, jako by odblokovala pøekážky, které jsou v nás, a naše vnitøní síly, spojí-li se s mocí nejvyšší, se už prosadí samy a spoleènì nás vynesou od porážky k vítìzství. Neznám silnìjší myšlenku, než že Bùh je se mnou, rád mi pomáhá, zaslíbil to; vìøím mu, vede mé kroky – volant mého života – chci být lepší a s jeho pomocí budu, až mne uzdraví. Nikdy se neptejme na radu svých obav a negativních pochodù myšlenek, které každého z nás napadají! Vyžeòme je ze své hlavy a rychle doplòme myšlenkami kladnými – víry, dùvìry, sebepoznání i sebedùvìry a jistoty, že nejsme sami na tento život. Je tady kvalitní návod, jak žít. Vryjme si hluboko do podvìdomí pamìti motto: „Je-li Bùh s námi, kdo proti nám?“ G

Ukázka z knihy Evy Veškrnové „Jevištì života“ (Advent-Orion). Autorka po svém nuceném odchodu z divadelních prken pomáhá lidem najít cestu k radosti a zdraví. (V Praze lze zakoupit v prodejnì Country Life, Melantrichova 15.)

JÁ MÁM RÝMU Mohla by existovat nìjaká souvislost mezi nosem a oèima plnými rýmy a konzumací mléèných výrobkù? Alergické reakce na mléko se mohou projevit i øadou dalších zpùsobù, vedle zácpy, ekzémù, zvracení, bolení hlavy, únavy èi problémù s psychikou tøeba i zpomalením rùstu.17 Do souvislosti s konzumací mléèných produktù je kladeno dokonce i pomoèování se.18 U malých dìtí se mùže v dùsledku vstøebávání nedokonale strávených živoèišných bílkovin rozvinout citlivost na nìkteré potraviny, která mùže vést až k alergii.19 „Mìl jsem pacienty, u kterých docházelo po konzumaci mléèných produktù ke znatelným zmìnám v chování – a jejichž chování se zcela zmìnilo, když mléèné výrobky vysadili.“ Dr. John J. Murray (dìtský lékaø) Pediatrics 1979;64(5):699

Vzhledem k tomu, že alergie na mléko je i u dospìlých pomìrnì bìžná a že ji lze snadno zamìnit za jinou alergii,20 zaslouží si zkoumání vztahu mezi konzumací mléka a vznikem alergií jistì další výzkum. Jedna studie z nedávné doby zjistila u malých dìtí krmených sušeným kravským mlékem (bohatým na kasein) rozvoj metabolického onemocnìní charakterizovaného neschopností øádnì metabolizovat bílkovinu tyrosin (které u tìchto dìtí pozdìji vyústilo v poškození schopnosti se uèit).21

NELZE TOLEROVAT! Alergie na kravské mléko jsou bìžnìjší, než bychom si mohli myslet. Èlovìk mùže být citlivý na mléènou bílkovinu, na laktózu (mléèný cukr) èi na obojí – anebo na zbytky léèiv, které se v mléce nacházejí. Asi 20% malých dìtí trpí dìtskou kolikou, žaludeèními køeèemi a plynatostí. Mléèné bílkoviny mohou být jednou z hlavních pøíèin tìchto zažívacích potíží. Lancet 1978;2(8087):437-439 Pediatrics 1991;87(4):439-444

Lidé s laktózovou intolerancí nedokáží strávit mléèný cukr; nemají totiž trávicí enzym laktázu. Laktózová intolerance je v nìkterých zemích bìžným jevem,23 postihuje asi 90% všech èernochù a Asiatù.23 Nedávná tøi roky trvající studie na 129 dìtech trpících opakovanými bolestmi žaludku, plynatostí, nadýmáním, prùjmem a zácpou zjistila u 25% z nich laktózovou intoleranci.24 Když byla tìmto dìtem podávána strava bez laktózy, mnohé ze symptomù zmizely.24 Podle výzkumu trpí 15%

dìtí ve školním vìku opakujícími se bolestmi žaludku.24

MLÉKO A ŠEDÝ ZÁKAL Nìkteøí výzkumníci poukazují na to, že pití mléka a laktózová intolerance hrají velmi pravdìpodobnì roli i v rozvoji staøeckého šedého zákalu.25 Má-li trávicí systém urèitého èlovìka problémy s trávením laktózy (a galaktózy, složky laktózy), mùže být výsledkem poškození oèní èoèky. U jedincù se špatnou vstøebatelností laktózy, kteøí konzumovali dennì 100 ml mléka, bylo zjištìno 2,5x vyšší riziko onemocnìní šedým zákalem.25 A toto riziko se zvyšuje se zvyšující se dávkou: Èím vìtší konzumace mléka, tím vyšší riziko. Výzkumníci rovnìž zjistili, že ve stáøí se snižuje schopnost metabolizovat mléèný cukr.25 Mohlo by to hrát roli ve vysokém výskytu šedého zákalu u starých lidí? Víme rovnìž, že u dìtí, které jsou kojeny, se mateøským mlékem pøenáší imunita z matky na dítì. Na èlovìka, který pije kravské mléko, by se pak tedy mohla pøenášet kravská imunita! Imunologické potøeby èlovìka a krávy se ovšem liší... Mléèný tuk patøí mezi tuky zpùsobující stoupání hladiny cholesterolu v krvi; obsahuje totiž cholesterol a je pøevážnì saturovaný. Journal of Dairy Science 1991 74(11):4002-4012

Kvùli tìmto a dalším problémùm spojeným s konzumací kravského mléka v raném dìtství doporuèují mnozí dìtští lékaøi pro kojence, jejichž matky nemohou kojit, rùznì upravené sójové mléko. V porovnání se sušeným kravským mlékem (založeným na kaseinu) jsou tyto sójové formule snadnìji stravitelné (aè u citlivých dìtí mùže také dojít k rozvoji alergie).1 Malé i vìtší dìti nejsou jedinou skupinou, která je ohrožena konzumací mléka. Mléèné produkty mívají vysoký obsah tuku, což pøispívá ke zvyšování rizika onemocnìní srdce.26 V této oblasti existují však ještì nezodpovìzené otázky – nìkteré nové studie totiž pøekvapivì ukázaly silnìjší vztah mezi úmrtím na ischemickou chorobu srdeèní (špatné zásobení srdce krví, které mùže zpùsobit bolesti na prsou èi dokonce srdeèní záchvat) pøi konzumování odtuènìných mléèných výrobkù než pøi konzumování mléèného tuku (tedy másla) nebo margarinu!27 Co by mohlo zpùsobovat tento pøekvapivý jev? G

kapitoly o mléku

stres hned po ránu? Ale ne, to je pøece normální pro pracující nìžného pohlaví, jsme asi zhýèkané... Hlavní vìc, že jsem nikdy nièemu nepropadla a nepotøebuji si zapálit cigaretu...

To si povíme pøíštì... Ukázka z knihy „Moooove over milk“ podávající pøehled poznatkù o dùsledcích konzumace kravského mléka pro zdraví èlovìka.

PRAMENY ZDRAVÍ / 3

VݎIVA A RAKOVINA Rakovina vzniká zøejmì z jediné buòky, jejíž genetický kód byl poškozen. Když se tato buòka dìlí, jsou defektní i buòky, které z ní novì vzniknou. Takto mùže nakonec vzniknout nádor. V protikladu k rozšíøené pøedstavì je mezi prvním poškozením buòky a skuteèným vznikem nádoru znaèný èasový odstup – ve vìtšinì pøípadù nìkolik let nebo dokonce desetiletí. Co však zpùsobí prvotní poškození buòky? Karcinogeny – chemikálie obsažené ve vodì nebo v potravì, v tabákovém kouøi a zneèištìném vzduchu, urèité viry, ultrafialové a rentgenové záøení, stres, to jsou jen nìkteré z pøíèin, se kterými se setkáváme. Každý karcinogen mùže napadnout normální buòku a poškodit její genetický kód uložený v deoxyribonukleové kyselinì (DNA) v bunìèném jádøe.

STOP KARCINOGENÙM Ideální by bylo, kdyby karcinogeny vùbec nemohly vniknout do tìla. Je známo, že pøed rakovinou plic se èlovìk mùže nejlépe chránit tím, že zanechá kouøení, nebo tím se zabrání poškození plic karcinogeny obsaženými v tabákovém kouøi. Podobnì mùže èlovìk snížit pøíjem karcinogenù potravou tak, že se vyhýbá nìkterým rizikovým zpùsobùm její pøípravy. Když se maso tepelnì zpracovává nad ohnìm a tuk kape na uhlí nebo hoøák, tvoøí se karcinogeny, které se stoupajícím kouøem pøenášejí zpátky na maso. V oblastech, kde lidé jedí mnoho uzených nebo solí konzervovaných potravin, je více pøípadù rakoviny žaludku. Je tedy dobré položit pøi grilování maso na hliníkovou fólii nebo na pánev. Další možností, jak se karcinogenùm vyhnout, je zabránit jejich vzniku pøímo v lidském organismu. Tímto zpùsobem napøíklad chrání vitamín C tìlo pøed útoky velmi silných karcinogenù, nitrosaminù. Nitrosaminy se tvoøí v žaludku z dusiènanù a dusitanù, které jsou obsaženy v mnohých potravinách, ve vodì a dokonce i ve slinách. Vitamín C mùže vzniku nitrosaminù takøka úplnì zabránit. Aby mohl vitamín C pùsobit, musí být k dispozici v dostateèném množství. Toto mùžeme v každodenním životì jednoduše uplatnit: dopøejte si pøi každém jídle trochu vitamínu C. Tato dùležitá látka není sice obsažená v masitých, mléèných a obilných pokrmech, ale v ovoci a v zeleninì se nalézá v dostateèném

4 / PRAMENY ZDRAVÍ

množství. Vitamín C obsahuje vìtšina druhù ovoce a zeleniny v syrovém i ve zpracovaném stavu – to však za pøedpokladu, že nejsou rozøezány na drobné kousky a vystaveny teplu a vzduchu, protože tím se vitamín C nièí (napø. hranolky). Jedno kiwi ke snídani, koleèko rajèete na chleba ke svaèinì, peèený brambor nebo tøeba kousek jahodového dortu – to jsou jen nìkteré z možností, jak zajistit dostatek vitamínu C. Možná nás vitamín C chrání i pøed jinými karcinogeny, ale o dusiènanech a dusitanech, kterým jsme vystaveni každý den, to víme naprosto bezpeènì. Pøesto nemùžeme zabránit, aby se nìkteré karcinogeny dostaly do trávicího traktu. I zde však mohou urèité potraviny pomoci. Ukazuje se, že celozrnné produkty obsahují urèité látky, které nièí nìkteré karcinogeny, a mnohé nasvìdèuje tomu, že výživa bohatá na vlákninu snižuje koncentraci karcinogenù ve støevech, takže mají menší šanci své pùsobení plnì rozvinout! Vláknina poskytuje dokonce velmi dobrou ochranu pøed rakovinou prsu. Ženy vegetariánky mají mnohem nižší výskyt rakoviny prsu, za což zøejmì vdìèí potravì s vysokým obsahem vlákniny. Existuje souvislost mezi rakovinou prsu a vysokou hladinou estrogenù v krvi. Estrogeny (ženské pohlavní hormony) se dostávají z jater žluèí do zažívacího traktu, kde se vážou na vlákninu a jsou pak vylouèeny z tìla, èímž se brání jejich zpìtnému vstøebání do krve a následnému zvýšení jejich hladiny.

DETOXIKAÈNÍ CENTRUM Pøesto se podaøí nìkterým karcinogenùm dostat se do krevního obìhu; tìlo má však k dispozici ještì další obranný systém: detoxikaèní centrum (centrum odbourávání škodlivých látek a jedù) v játrech a jiných tkáních. I v tom hraje výživa svoji roli a dokonce si myslím, že právì zde je souvislost mezi výživou a rakovinou nejmarkantnìjší. Existují totiž dùkazy pro to, že u lidí, kteøí jedí èasto zelí, kvìták, brokolici, rùžièkovou kapustu a jinou zeleninu z rodu køížatých, je menší pravdìpodobnost, že onemocní rakovinou. Urèité

Existují zøetelné dùkazy, že v boji tìla s rakovinou hraje výživa velmi dùležitou, èasto dokonce rozhodující roli – daleko vìtší, než se kdy myslelo. látky v tìchto potravinách zvyšují aktivitu enzymù dùležitých pro proces detoxikace. Tyto enzymy zøejmì pøemìòují karcinogeny na neškodné látky, které jsou z tìla posléze vylouèeny. Ale jako v každém èistícím procesu, i pøi tomto se ne všechny karcinogeny „oèistí“. Nìkolik málo jich vytrvá na své „zlé“ cestì a opustí detoxikaèní centrum se zesílenými karcinogenními vlastnostmi. Mluvíme zde o aktivovaných karcinogenech.

NAPADENÍ ZDRAVÉ BUÒKY Tyto aktivované karcinogeny dìlají „špinavou“ práci. Napadají genetický materiál (DNA) zdravé buòky a mohou zapøíèinit jeho zmìnu – mutaci. Všechny další buòky, které pak vzejdou z dìlení takto poškozené buòky, budou defektní. Pøestože byla poškozena DNA, není ještì všechno ztraceno. Další dùležitá látka, vitamín A, zde mùže hrát významnou obrannou roli. Pokusy s vitamínem A provádìné na zvíøatech pøinesly úžasné výsledky a zdá se, že tato látka poskytuje – dokonce i pøes vdechování cigaretového kouøe – urèitou ochranu pøed rakovinou plic. Protože je již dlouho známo, že vitamín A je dùležitý pro tvorbu epitelových bunìk, nepøekvapuje pøíliš, že mùže tìlu pomoci v obranì pøed karcinomy (nádory z epitelových bunìk) a možná i sarkomy. (Vìtšina pøípadù úmrtí v dùsledku rakoviny je zapøíèinìna karcinomy.) Jak již bylo zmínìno, provádí se øada pokusù na lidských dobrovolnících (napø.

ROZMNOŽOVÁNÍ POŠKOZENÝCH BUNÌK Toto stadium je dùležité, protože žijeme ve svìtì, ve kterém je pravdìpodobnì nemožné vyhnout se fázi napadení, ale urèitým zpùsobem lze zabránit dalšímu rozšíøení již vzniklých škod. Naneštìstí existuje v našem zpùsobu života mnohé, co napomáhá rozmnožování poškozených (napadených) bunìk. Takovým podpùrným faktorem ve výživì je alkohol, vysoký pøíjem tukù a èásteènì i vysoký pøíjem bílkovin. Sám karcinogen za normálních okolností není podpùrným faktorem, ale zvýhodòuje rozmnožování poškozených bunìk proti rozmnožování bunìk zdravých; tak vznikají novì poškozené buòky, které jsou vystaveny pùsobení karcinogenù a mohou být dále poškozovány.

VZNIKAJÍCÍ NÁDOR Buòky, jejichž genetický materiál (DNA) byl poškozen na dvou rozhodujících místech, se budou divoce rozmnožovat i bez pomoci takových zvýhodòujících faktorù. Ani v tomto pokroèilém stadiu však není ještì všechno ztraceno. Pravdìpodobnì je to dokonce tak, že rakovinné buòky vznikají i v tìle zdravých lidí, ale normálnì fungující imunitní systém je schopen tyto buòky rychle znièit, protože èást imunitního systému, tzv. T-buòky, jsou zvl᚝ uzpùsobené k odstraòování rakovinných bunìk. Je mnoho vìcí, které podporují imunitní systém v jeho funkci, a správná výživa patøí k nejdùležitìjším z nich. Naproti tomu nadváha snižuje poèet T-bunìk. Snížením hmotnosti lze poèet T-bunìk opìt zvýšit na normální stav. Je známo, že imunitní systém je poslední obranou baštou tìla proti rakovinì. Když se rakovinným buòkám podaøí uniknout imunitnímu systému, zaènou se tvoøit zhoubné nádory. A tyto nádory „vysíla-

AMERICAN CANCER SOCIETY Následující doporuèení American Cancer Society (Americké spoleènosti pro výzkum rakoviny), z nichž vìtšina se týká výživy, vám mohou pomoci v boji proti rakovinì. • Jezte více zelí a jemu pøíbuzné zeleniny. Výzkumy ukazují, že tento druh zeleniny (z rodu køížatých) chrání pøed rakovinou støev a koneèníku, ale také žaludku a dýchacích cest. Patøí sem brokolice, kvìták, rùžièková kapusta, všechny druhy hlávkového zelí a kadeøavá kapusta. • Jezte více vlákniny. Výživa bohatá na vlákninu vás mùže ochránit pøed rakovinou støeva. Tyto látky jsou obsaženy v celozrnných produktech, luštìninách, ovoci a zeleninì. • Nezapomínejte na zvýšený pøíjem vitamínu A. Chrání pøed rakovinou jícnu, hrtanu a plic. Èerstvé potraviny s obsahem beta-karotenu (karotka, broskve, meruòky, tykev, špenát a brokolice) jsou jeho nejlepšími zdroji. (To se ménì týká umìlých vitamínových preparátù.) • Totéž platí pro vitamín C. Tento vitamín chrání pøed rakovinou jícnu a žaludku. Vyskytuje se bohatì v èerstvém ovoci a zeleninì (napø. grapefruity, kiwi, pomeranèe, jahody, èervená a zelená paprika, brokolice, rajèata). • Sledujte pozornì svoji hmotnost. Existuje souvislost mezi nadváhou a rakovinou dìlohy, žluèníku, prsu a støeva. Sportem a nižším pøíjmem kalorií mùžete zvýšit pravdìpodobnost, že se tìmto nemocem vyhnete. Chùze je pro vìtšinu lidí ideálním pohybem, kterým se mùžete pøipravit i na jiné druhy sportu. Ale døíve, než se rozhodnete pro namáhavý druh sportu nebo speciální dietu, poraïte se se svým lékaøem. • Vaše strava by mìla obsahovat ménì tuku. Strava s nadmìrným množstvím tuku zvyšuje riziko onemocnìní rakovinou prsu, støeva a prostaty a zpùsobuje i pøibývání na váze, zvláštì, když máme nedostatek pohybu. Snižte svùj celkový pøíjem tuku tím, že se budete vyhýbat potravinám, které jej v nadbytku obsahují, tedy zejména potravinám živoèišného pùvodu – masu, mléku a mléèným výrobkùm, vejcím atd. – ale i nemírné konzumaci rostlinných tukù a olejù. • Vyhýbejte se potravinám, které jsou konzervovány solí, uzením, a naložením do solného láku. V zemích, kde se tyto potraviny konzumují ve velkém množství, je nadmìrnì rozšíøena rakovina jícnu a žaludku. Vyhýbejte se špeku, nasolené šunce, nasolenému salámu a nasoleným rybám. • Zanechte kouøení. Kouøení je nejvìtším rizikovým faktorem rakoviny – je hlavní pøíèinou rakoviny plic a tøiceti procent rakovinných onemocnìní vùbec. Kouøíte-li doma, zvyšujete tím ohrožení svých dìtí nemocemi dýchacích cest a alergiemi. Tìhotné ženy, které kouøí, poškozují své dítì. Žvýkací tabák zvyšuje riziko rakoviny ústní dutiny a hltanu. • Buïte opatrní na alkohol. Konzumujete-li mnoho alkoholu, zvyšujete tím riziko rakoviny jater. Kouøení a alkohol zvyšují nebezpeèí rakoviny ústní dutiny, hrtanu, hltanu a jícnu. Jestliže pijete alkohol, pijte ho jen v malém množství. • Neopalujte se nadmìrnì dlouhou dobu. Velké dávky sluneèního záøení zpùsobují rakovinu kùže i jiné kožní nemoci. Používejte ochranný krém a noste dlouhé rukávy a klobouk, zvláštì v dobì kolem poledne (mezi 11.-15. hodinou). Nepoužívejte UV-lampy, solária nebo prostøedky „ke zhnìdnutí“. Když si všimnete jakýchkoli zmìn na vašich „mateøských znamínkách“ nebo nìjakého nehojícího se poranìného místa, jdìte k lékaøi. G

civilizaèní nemoci

výzkum provádìný na tøiceti tisících lékaøích, kteøí pøijímají beta-karoten). Výsledky ještì nejsou k dispozici, ale zdá se, že beta-karoten má v prevenci rakoviny ještì výraznìjší úèinky než vitamín A. Zatímco vitamín A je obsažen v živoèišných produktech, jako jsou vnitønosti, mléko, sýr èi vajeèný žloutek, beta-karoten je obsažen v tmavì zelených a žlutých druzích ovoce a zeleniny, jako jsou broskve, meruòky, kiwi, mrkev, tykev, brokolice, sladké brambory, špenát atd. Jistì tedy není tìžké sníst každý den trochu beta-karotenu. Protože pøedávkování vitamínem A mùže zpùsobit otravu, nedoporuèuje se pøekroèit doporuèenou denní dávku – pouze pod dohledem lékaøe. Nadmìrná konzumace potravin obsahujících beta-karoten mùže zpùsobit sice neškodné, ale nepìkné zabarvení kùže a sklér (oèní bìlimy). To se však stává až pøi nìkolikanásobnì vyšším pøíjmu, než je doporuèená denní dávka.

jí“ do krevního obìhu buòky, které mohou tvoøit nové nádory na jiných místech.

DODATEK Líèila jsem proces vzniku rakoviny a vliv karcinogenù na tento proces velmi zjednodušenì. Podstoupila jsem tím riziko, že nebudu správnì pochopena. Existují zøetelné dùkazy, že v boji tìla s rakovinou hraje výživa velmi dùležitou, èasto dokonce rozhodující roli – daleko vìtší,

než se kdy myslelo. Souèasnì ovšem platí, že vznik rakoviny je komplexní, mnohostranný proces a výživa je jen jedním z mnoha faktorù, které ho ovlivòují. G

Z knihy „Být fit a zdráv“ dr. Julie Swarnerové. Autorka mj. pøednáší výživu na univerzitì Loma Linda v Kalifornii. Vydal Advent-Orion.

PRAMENY ZDRAVÍ / 5

BIOPOTRAVINY? COUNTRY LIFE! Melantrichova 15 & Jungmannova 1, P-1

Porce obilovin dennì... Jedna porce celozrnných obilnin dennì dokáže snížit riziko úmrtí na rakovinu, kardiovaskulární nemoci i na další chronická onemocnìní. Velká studie na 38 740 amerických ženách ve vìku 55-69 let ukázala, že „ženy s vyšším pøíjmem (celozrnných potravin) mìly zdravìjší životní styl a ... ménì trpìly nemocemi,“ píše dr. Jacobs se svými kolegy z University of Minnesota v Minneapolisu. Ze závìrù studie výzkumníci odhadují, že každodenní konzumace celozrnných potravin snížila u tìchto starších žen úmrtnost asi o 15%. V USA se podílejí celozrnné obiloviny jen na 1% celkového denního pøíjmu energie, zatímco rafinované obiloviny se podílejí na krytí energetické spotøeby z více než 20%. American Journal of Public Health 1999;89:322-329

Prevence? I pro mladé! Pitvy mladých Amerièanù ukazují, že ateroskleróza, tedy rozvoj tukových nánosù na stìnách cév, který mùže vést k infarktu èi mozkové mrtvici, zaèíná èasto velmi brzy. Podle výsledkù pitev 2 876 mladých Amerièanù (ve vìku 15 až 34 let), kteøí zemøeli na jiné pøíèiny než srdeèní onemocnìní, by mìly programy zamìøené na prevenci srdeèního onemocnìní zaèít již v dìtství èi v období dospívání. Aterosklerotické léze byly totiž pøítomny ve 100% aort (nejvìtší céva v tìle) a ve více než 50% pravých koronárních artérií (céva, která pøivádí krev do srdce). Bylo zjištìno, že množství a velikost tukových nánosù s pøibývajícím vìkem rostly. Již mladí lidé by proto mìli sledovat program, který je obvykle doporuèován až lidem ve støedním vìku – jíst zdravou stravu, snižovat svùj cholesterol, udržovat si zdravou váhu, vyhýbat se kouøení a kontrolovat svùj krevní tlak, uvedl vedoucí studie dr. Strong z university v New Orleans. The Journal of the American Medical Association 1999;281:727-735

6 / PRAMENY ZDRAVÍ

OVOCE, ZELENINA

ÈI OBILOVINY?

Ovoce a zelenina mají témìø zcela stejné pøednosti jako obiloviny, resp. zrniny. Neobsahují cholesterol. Obsahují minimum saturovaných tukù a minimum polynesaturovaných tukù (ale souèasnì právì tolik, aby kryly naše nezbytné potøeby). Obsahují minimum sodíku a chloru (kuchyòská sùl), ale souèasnì tolik, aby kryly naše nezbytné potøeby. Pøi stravì založené pøevážnì na obilovinách nebo pøevážnì na ovoci a zeleninì èi na jejich kombinaci se obtížnì získá a stìží udrží obezita. Pokud shromáždíme údaje z celého svìta, tak se ukáže, že èím více se na celkovém složení stravy (na jejím celkovém energetickém obsahu) podílí zrniny plus ovoce plus zelenina, tím nižší je výskyt civilizaèních chorob. Ale v podstatì již pøíliš nezáleží na tom, jak se na tomto celkovém podílu dìlí ovoce plus zelenina na stranì jedné a obiloviny na stranì druhé. A stejnì tak nezáleží na tom, jak velké je zastoupení ovoce v porovnání se zeleninou. (To platí v prùmìru, v jednotlivých speciálních pøípadech jsou výjimky.) Zjed-

z 80% z obilovin a z 10% z ovoce a zeleniny, tak velmi zhruba je to strava stejnì zdravá, jako kdyby se skládala ze 45% z obilovin a ze 45% z ovoce a zeleniny anebo jako kdyby se skládala z 80% z ovoce a zeleniny a z 10% z obilovin. (Nemùžeme zde hovoøit o kilogramech potravin, musíme mít na mysli celkovou výživnou hodnotu, energii obsaženou ve stravì. Ovoce a zelenina jsou vlastnì samá voda. Velmi zjednodušenì si mùžeme pøedstavovat, že pokud jde o výživnou hodnotu, o energii, tak 10 kilogramù ovoce a zeleniny rovná se 1 kilogram zrnin.) Pro lidi, kteøí nemají pøíliš finanèních prostøedkù, je dùležité uvìdomit si, že zdravou stravu si mohou poøídit velmi levnì. Postaèí když naprostou vìtšinu jejich stravy budou tvoøit obiloviny (a to vèetnì u nás tak neprávem odsuzovaných knedlíkù, ovšem bez tuèných, tìžkých omáèek).

Klíèovou úlohu pøi ochranì pøed civilizaèními nemocemi hraje vysoká spotøeba zrnin a brambor; spotøeba ovoce a zeleniny hraje ménì dùležitou roli...

ZDRAVOU STRAVU SI MَEME POØÍDIT VELICE LEVNÌ, POSTAÈÍ, KDYŽ JEJÍ NAPROSTOU VÌTŠINU BUDOU TVOØIT OBILOVINY (HLAVNÌ CELOZRNNÉ). nodušenì øeèeno, jestli se naše strava bude skládat co do energetického obsahu

Vezmeme-li si sborníky FAO (Organizace pro zemìdìlství pøi OSN) o složení

mýty a omyly

stravy v jednotlivých státech, tak zjistíme, že v rozvojových zemích je podíl zrnin a brambor na stravì, napø. na energii stravy, neporovnatelnì vyšší než v hospodáøsky vyspìlých zemích. A ve všech takových zemích je souèasnì velmi nízký výskyt hlavních civilizaèních chorob. Pokud se tam nìkteré civilizaèní choroby vyskytují, existuje vysvìtlení, které nesouvisí s výživou. Uvedu jediný pøíklad. V oblastech svìta, kde je velmi èastá hepatitis B, je i velmi èastá rakovina jater. Je pøitom velmi dobøe zdokumentováno, že hepatitis B (žloutenka) snad stokrát, snad pìtsetkrát zvyšuje riziko pozdìjší rakoviny jater. Pøitom v øadì nejbohatších zemí je podíl ovoce a zeleniny na stravì vìtší než v øadì chudých zemí. V bohatých zemích je pøitom vysoký a v chudých zemích nízký výskyt civilizaèních chorob. Vidíme tedy, že klíèovou ochrannou úlohu tu hraje vysoká spotøeba zrnin a brambor a mnohem ménì dùležitou úlohu hraje spotøeba ovoce a zeleniny. V Japonsku krátce po druhé svìtové válce byl výskyt civilizaèních chorob minimální. V té dobì jedli Japonci pøevážnì rýži a další zrniny, spotøeba ovoce a zeleniny a také ryb byla velmi nízká. Od té doby spotøeba zrnin klesla, spotøeba ovoce, zeleniny a ryb naopak vzrostla. Výskyt civilizaèních chorob stoupnul. Pokud srovnáváme spotøebu ovoce a zeleniny s èetností civilizaèních chorob, tak velmi zhruba øeèeno v prùmìru stejnì èasto pozorujeme, že s rostoucí spotøebou ovoce a zeleniny výskyt civilizaèních chorob stoupá a stejnì èasto, že klesá. Detailnìjší analýza s vhodnì zvolenými soubory údajù ovšem ukáže, že ovoce a zelenina snižují výskyt civilizaèních chorob. Síla jejich úèinku je ovšem úmìrná pouze jejich podílu na celkové energetické hodnotì stravy. Proto tento úèinek je pomìrnì malý. Srovnáváme-li však celkovou výši spotøeby zrnin, brambor, ostatní zeleniny a ovoce na stranì jedné a výskyt civilizaèních chorob na stranì druhé, pak vidíme, že s rostoucí spotøebou všech tìchto rostlinných potravin dohromady výskyt civilizaèních chorob výraznì klesá. Nemohli bychom jíst pouze obiloviny. Již proto, že bychom ve stravì nemìli beta-karotén a vitamin C. Nemohli bychom jíst pouze u nás pìstované druhy brambor, protože bychom ve stravì nemìli beta-karotén. Jakmile ale už ve stravì máme urèité množství ovoce a zeleniny, tak nelze prokázat, zda budeme zdravìjší, když celý zbytek stravy nebo rozhodující èást zbytku stravy budou již

... ovoce a zelenina jsou totiž vlastnì samá voda. Velmi zjednodušenì si mùžeme pøedstavovat, že pokud jde o výživnou hodnotu, o energii, tak 10 kg ovoce rovná se 1 kg zrnin. pouze obiloviny a brambory anebo když to bude další ovoce a zelenina. Pokud máme dostatek finanèních prostøedkù, mùžeme se živit pouze ovocem a zeleninou. Pokud však nemáme penìz nazbyt, mìli bychom v první øadì omezit spotøebu drahých živoèišných potravin, snížit spotøebu soli a bìžných rostlinných olejù. Èást takto ušetøených prostøedkù bychom mohli vìnovat na zvýšení spotøeby ovoce a zeleniny nebo tøeba na koupi olivového oleje. Podstatnì si tím zlepšíme zdraví a ještì ušetøíme. Pokud máme opravdu málo finanèních prostøedkù, tak nemusíme nutnì ani zvyšovat spotøebu ovoce a zeleniny. Prospìch plynoucí ze snížení spotøeby živoèišných potravin na desetinu souèasné výše je totiž možná desetkrát, možná padesátkrát vìtší než zdravotní prospìch plynoucí ze zvýšení spotøeby ovoce a zeleniny. Samozøejmým pøedpokladem ovšem je, že požíváme aspoò trochu ovoce a zeleniny, pokud možno alespoò ve výši souèasné prùmìrné spotøeby. (V krajním pøípadì bychom ovoce a zeleninu mohli èásteènì nahrazovat viamínem C a beta-karoténem v pilulkách.) Brambory jsou také zelenina. Vše, co jsme øekli ve prospìch zeleniny, tedy platí i ve prospìch brambor. Brambory jsou ovšem tzv. škrobnatá zelenina, èili v pøepoètu na jejich sytivost na jednotku energie jsou brambory mnohem levnìjší než ostatní zelenina. Živit se tedy hlavnì nebo ve velké míøe bramborami je mnohem levnìjší než živit se hlavnì nebo ve velké míøe ovocem nebo zeleninou. G

Z knihy Tomáše Husáka „Stop nemocem“. Knihu lze zakoupit v prodejnì Country Life v Melantrichovì ulici. Vydalo nakladatelství Pragma, Praha 1, Vìzeòská 3 (na této adrese je možno objednat zaslání knihy na dobírku).

„Støedozemní“ dieta a riziko chorob srdce Podle francouzských výzkumníkù dokáže støedomoøská strava – bohatá na zeleninu, ovoce, zrniny, fazole a ryby – snížit riziko druhého srdeèního záchvatu až o 70%. Tým dr. Michela de Longeril sledoval po 46 mìsícù 423 úèastníkù pøedchozí Lyon Diet Heart Study. Úèastníci studie konzumovali buï stravu „støedozemního“ typu anebo bìžnou západní stravu bohatou na saturované tuky a chudou na živiny chránící pøed srdeèním infarktem (jako jsou napø. n-3 mastné kyseliny nacházející se v rybách). Lidé na experimentální dietì mìli o 42-72% nižší riziko srdeèních pøíhod (smrtelného i nefatálního infarktu, mozkové mrtvice i nestálé anginy). Autoøi studie poukazují na to, že vìtšina tìch úèastníkù studie, kteøí byli na „støedozemní“ stravì, setrvávala pøi této srdci napomáhající stravì ještì ètyøi roky po zahájení diety. Tento poznatek vyvrací bìžnou lékaøskou pøedstavu, že pro pacienty je obtížné dosáhnout trvalé zmìny jídelníèku. The Lancet 1998;352:1864

Pozor na železo! Starší lidé mají vìtší riziko srdeèního infarktu konèícího smrtí, konzumují-li stravu, která je bohatá na hemovou formu železa. V nizozemské studii na více než 4 800 lidech mìli ti z nich, kteøí konzumovali nejvìtší množství hemového železa – které se nalézá v mase, rybách a drùbeži – témìø dvojnásobné riziko srdeèního záchvatu v porovnání s lidmi, kteøí konzumovali nejménì hemového železa. Celkové množství železa ve stravì pøitom nemìlo s rizikem srdeèního záchvatu žádnou souvislost. Autoøi studie vypracované na Erasmus University Medical School v Rotterdamu uzavírají, že „vysoký pøíjem hemového železa stravou zvyšuje za pøítomnosti dalších rizikových faktorù riziko infarktu myokardu a mùže zvláštì ovlivòovat jeho závažnost/smrtelnost“. American Journal of Epidemiology 1999;149:421-428

PRAMENY ZDRAVÍ / 7

NEWSTART Letní rekondièní a výukový pobyt Bližší informace tel. (02) 2431-6406

Nedostatek spánku zvyšuje krevní tlak Špatný noèní spánek mùže znamenat vzestup krevního tlaku bìhem noci i následujícího dne, což mùže u jedincù s vysokým krevním tlakem znamenat dodateèné riziko srdeèních problémù. Studie vypracovaná na univerzitì v italské Pavii zdùraznila dùležitost sedmi až osmi hodin noèního spánku, a to hlavnì pro lidi s vysokým krevním tlakem. Pøi nedostatku spánku stoupnul totiž systolický krevní tlak druhý den ráno prùmìrnì o 7 mm Hg, zatímco diastolický krevní tlak vzrùstal prùmìrnì o 4 mm Hg. American Journal of Hypertension 1999;12:63-68

Rajèata vs. rakovina Vrší se dùkazy, že velká spotøeba rajèat (anebo produktù z rajèat) souvisí s nízkým rizikem rakoviny. Témìø 50% studií, jejichž analýzou se zabýval výzkumný tým, zjistilo takový vztah. Žádná studie neuvádìla, že by konzumace rajèat zvyšovala riziko rakoviny. Podle dr. Giovannucciho z Harvard Medical School v Bostonu byl prospìšný úèinek rajèat nejvýraznìjší u rakoviny prostaty, plic a žaludku. Pìtatøicet ze 72 studií ukázalo souvislost mezi konzumací rajèat a poklesem rizika rakoviny – obvykle o 40%. Studie vìtšinou porovnávaly stravu pacientù s rakovinou se stravou zdravých lidí stejného vìku. Je rovnìž možné, že lidé, kteøí do svých jídelníèkù zaøazují hojnì rajèat, mají obecnì zdravìjší životní styl a tak nižší riziko rakoviny. Za snižování rizika rakoviny mùže však být odpovìdný i antioxidant (lycopen), který se v rajèatech nachází. Journal of the National Cancer Institute 1999;91:317-331

8 / PRAMENY ZDRAVÍ

VIZIONÁØ PREVENCE Jméno Amerièana Nathana Pritikina u nás není pøíliš známé. A to pøesto, že tento muž, aè bez lékaøského vzdìlání, významnou mìrou pøispìl k pochopení pøirozeného léèení arteriosklerózy. Podobnì jako u mnoha dalších reformátorù výživy i u zrodu Pritikinova ozdravného systému stála jeho vlastní nemoc. V roce 1955 u tehdy ètyøicetiletého Pritikina diagnostikoval lékaø závažné srdeèní selhávání. Jeho hladina cholesterolu dosahovala 7,3 mmol/l; podle znalostí tehdejší doby však lékaø Pritikina informoval, že nemá smysl pokoušet se dìlat nìco pro její snížení, protože je urèena geneticky. Bylo mu také doporuèeno, aby se, pokud možno, co nejménì namáhal a vùbec co nejménì pohyboval. Pritikin byl od dìtství fascinován lidským tìlem. Ještì jako chlapec se nauèil nazpamì názvy všech 206 kostí lidského tìla. I když studium na univerzitì nedokonèil, jeho záliba v nekonvenèním výzkumu jej nakonec pøivedla k tomu, že se stal úspìšným vìdcem a podnikatelem. Proto také zaèal experimentovat s výživou a rùznými pohybovými režimy. Zaèal pochybovat, že lidský organismus byl stvoøen pro moderní americkou stravu obsahující velké množství tukù – zejména v podobì steakù, rùzných pamlskù, sýrù, zákuskù a zmrzlin. Vìtšinu takto pøijatých tukù tvoøil tuk nasycený, podporující rozvoj arteriosklerózy. Samotný Pritikin, døíve než bylo u nìj diagnostikováno srdeèní selhávání, každý veèer spoøádal pùl litru zmrzliny! Z literatury si Pritikin zjistil, že bìhem druhé svìtové války došlo u Evropanù v dùsledku nedostatku potravin k významné-

mu snížení výskytu srdeèních onemocnìní. Po válce se – s rozvojem blahobytu – poèet srdeèních onemocnìní výraznì zvýšil. Pritikin dospìl k jednoznaènému závìru: bìžná americká strava podporuje rozvoj srdeèních onemocnìní. Zaèal proto preferovat stravu skládající se z obilovin, ovoce a zeleniny a – pøes dùrazný zákaz svého lékaøe – zaèal pravidelnì bìhat. Ze zaèátku se ovšem jednalo spíše o rychlejší chùzi než bìh; každým mìsícem se však zlepšoval. Jeho celkový cholesterol v krvi postupnì klesl až na hodnotu neuvìøitelných 2,6 mmol/l. Pritikin vìøil, že díky radikální zmìnì stravování a pravidelnému bìhání se postupnì jeho tepny zanesené cholesterolem, vápníkem a rùzným fibrózním materiálem vyèistí. Výsledkem bude omlazený cévní systém, schopný pøivádìt do srdce a mozku více krve. Oficiální medicína se ani nepokoušela mu jeho „scestné a pošetilé“ názory vyvracet. Jednoduše ho ignorovali èi ho oznaèovali za „blázna ze Santa Barbary“. Jedenáct let poté, co u nìj lékaø diagnostikoval srdeèní selhávání, absolvoval Pritikin pod skeptickým dohledem stejného lékaøe zátìžový test na bìhátku. Po dobu dvaceti minut bìžel rychlostí 15 km/hod. Lékaø peèlivì studoval záznam EKG, který nevykazoval žádné známky abnormality. „Co se stalo s mojí srdeèní nedostateèností?“, ptal se Pritikin. „Je možné, že moje koronární tepny teï pøivádìjí do srdce více krve?“ Lékaø jen nerad pøitakal. „Je tedy možné, že jsem se ze srdeèního onemocnìní vyléèil?“ „Asi to možné je,“ musel nakonec uznat lékaø. Tato zkušenost Pritikina jen utvrdila v pøedstavì, že co pomohlo jemu, mùže pomoci i druhým. Svùj první rekondièní kurz zorganizoval ve mìstì Long Beach v Kalifornii v roce 1975. Nìkteøí úèastnící kurzu byli již tak vážnì nemocní a trpìli takovou anginósní bolestí (píchání u srd-

Pritikin vìøil, že díky zmìnì stravování a pravidelnému bìhání se jeho tepny, zanesené vápníkem, cholesterolem a rùzným fibrózním materiálem, postupnì vyèistí.

cesty ke zdraví

ce), že témìø nemohli chodit. Po pouhých ètyøech týdnech na Pritikinovì stravì za jeho pohybového režimu došlo u vìtšiny z nich k poklesu hladiny cholesterolu a krevního tlaku i k celkové obnovì vitality. Trvalo léta, než se Pritikinovi podaøilo shromáždit dostatek údajù, které by vìdecky podpoøily jeho názory. Za posledních 24 let prošlo jeho kurzy a rekondièními pobyty více než 70 000 lidí. Výzkum organizovaný v The Pritikin Longevity Center (Pritikinovo støedisko pro výzkum dlouhovìkosti) ukázal, že Pritikinùv pøístup ke stravování a k životosprávì vede k dramatickým fyziologickým zmìnám, které mají blahodárný dlouhodobý úèinek. V renomovaných lékaøských èasopisech jako napøíklad v New England Journal of Medicine, Circulation, Archives of Internal Medicine a Diabetes Care byly publikovány výsledky jeho výzkumu dokazující blahodárný vliv zmìny stravy a životosprávy – jmenovitì znamenající pokles hladiny cholesterolu, triglyceridù i krevního tlaku, možnost vyhnout se operaci bypassu, zlepšení až vyléèení cukrovky II. typu i snížení rizika rakoviny prsu a tlustého støeva. Plného uznání oficiální medicíny se však Nathan Pritikin bìhem svého života nedoèkal. V roce 1985 ukonèila jeho plodný život leukémie. Podle jeho poslední vùle byla na nìm provedena pitva, která prokázala, že jeho srdeèní tepny byly èisté a hladké jako u novorozeného dítìte. Takto vlastnì i po své smrti podal dùkaz o tom, že životní styl, který celý život propagoval, je schopen srdeèní onemocnìní vyléèit. The Pritikin Longevity Center v Santa Monice v Kalifornii dnes vede jeho devìtaètyøicetiletý syn Robert.

bo syrové, konzumovaly v co nejpøirozenìjší formì. Zcela zakázány jsou všechny druhy olejù, máslo, margariny, sádlo apod. Podobnì je zakázána konzumace cukru, sirupu, melasy atd. Je povoleno bílé kuøecí maso (bez kùže) a ryba, ale pouze v maximálním celkovém množství 250 grramù týdnì – jedná se tedy o zpùsob stravování, který se blíží vegetariánství. Z vajec se smí konzumovat pouze bílky. Z mléèných produktù se mohou konzumovat pouze odtuènìné výrobky – a to maximálnì do 250 gramù dennì. Zakázány (kvùli vysokému obsahu tuku) jsou olivy, avokádo a všechny druhy oøechù (s výjimkou kaštanù). Doporuèována je zelenina (míru je tøeba zachovávat pøi konzumaci zeleniny, která obsahuje kyselinu oxalovou, což je napø. špenát) a èerstvé ovoce v množství kolem 150 gramù dennì. Bez omezení je pak možno jíst všechny možné produkty z obilovin (pšenice, žito, rýže, pohanka, jáhly atd). Konzumace soli je omezena na množství 3-4 gramy dennì. K pití se doporuèuje hlavnì èistá voda (nebo minerální vody), pøípadnì øedìné zeleninové nebo ovocné džusy. Nedoporuèuje se pití alkoholu a nápojù obsahujících kofein. I pøes všechna tato omezení dokáže tato strava být velice chutná a rùznorodá. Druhou èást Pritikinova systému obnovy zdraví tvoøí pohyb. Doporuèuje se zejména rychlá chùze nebo bìh. Každý den se doporuèuje ujít (ubìhnout) alespoò 2,5 až 3 kilometry (týdnì pøibližnì 16-20 km).

HODNOCENÍ V prùbìhu let vystoupilo nìkolik dietologù s kritikou Pritikinova programu. Kritizovali pøedevším zákaz konzumace veškerých tukù a upozoròovali na možný nedostatek esenciálních mastných kyselin. Bývalá dietioložka Pritikinova centra dlouhovìkosti Ann L. Gittlemanová dokonce po odchodu z centra napsala knihu s názvem „Dál než Pritikin“, ve které kritizuje Pritikinovu posedlost ohlednì vyhýbání se tuku – a doporuèuje užívaní malého množství rostlinných olejù. I pøes tuto kontraverzi je Pritikinùv program prevence civilizaèních chorob propracovaným, uceleným a úèinným systémem, který lze doporuèit a který pomohl a zajisté ještì pomùže tisícùm lidí k lepšímu zdraví a vìtší vitalitì. G

ZÁKLADNÍ PRINCIPY Pritikinùv systém obnovy zdraví se dá rozdìlit na dvì hlavní èásti. První je jeho zpùsob stravování. Jedná se o výživu chudou na tuky, cholesterol a bílkoviny, ale bohatou na komplexní sacharidy (neboli škroby). Dùraz se klade na to, aby se potraviny, a již vaøené ne-

MUDr. Peter Pribiš, Dr.P.H., autor èlánku i celého seriálu „Cesty ke zdraví“, je absolventem Fakulty všeobecného lékaøství UK a absolventem oboru výživa a preventivní medicína na School of Public Health na Loma Linda University v Kalifornii.

Sexuální problémy vidí muži a ženy rùznì Podle britských výzkumníkù mají muži tendenci pøisuzovat sexuální dysfunkce tìlesným problémùm, zatímco ženy se domnívají, že je pùsobí v první øadì problémy v manželství nebo deprese. Mezi pøíèinami, které uvádìli muži, byl vìk, problémy s prostatou, vysoký krevní tlak a cukrovka. Pøedèasná ejakulace byla spojována hlavnì s pocity úzkosti. Ženy na druhé stranì uvádìly, že se vzrušením, orgasmem a pocity rozkoše v prùbìhu pohlavního styku souvisely v první øadì manželské problémy. Ty ženy, které mìly manželské neshody, uvádìly sexuální dysfunkci až pìtkrát èastìji. Výzkumníci poznamenávají, že „veškeré ženské sexuální problémy byly spojovány s pocity úzkosti a s depresemi“. Studii se 789 muži a 979 ženami vypracoval tým dr. Dunna z univerzity ve Staffordshire ve Velké Británii. Journal of Epidemiology and Community Health 1999;53:144-148

Pití kávy zvyšuje tlak a zpùsobuje stres Vypití ètyø až pìti šálkù kávy v prùbìhu dopoledne vede k vzestupu krevního tlaku a zvýšenému vyluèování stresových hormonù – což je reakce podobná odezvì na chronický stres. Výzkumný tým z Duke University Medical Center v Durhamu uvedl, že tento stresu podobný stav vyvolaný dopolední konzumací kávy mùže pøetrvat až do veèera. Kofein zpùsobil v prùmìru vzrùst systolického i diastolického krevního tlaku o 3 mm Hg a zvýšenou hladinu stresových hormonù v krvi, vèetnì zvýšení adrenalinu o 32% a noradrenalinu o 14%. „Nejedná se o velký úèinek (na krevní tlak),“ uvedl vedoucí studie dr. Lane, který souèasnì konstatoval, že jiné studie zjistily vìtší vliv konzumace kofeinu. „Ale již vzrùst krevního tlaku o pouhých 5 mm Hg je spojen s nárùstem pøípadù mozkové mrtvice o 34% a výskytu srdeèního onemocnìní o 21%.“

PRAMENY ZDRAVÍ / 9

VIZE... VIZE... TELEVIZE! Z pohledu statistiky je dnes sledování televize jedním z hlavních zpùsobù trávení volného èasu. Mezi nejvíce znepokojující charakteristiky tohoto zpùsobu trávení volného èasu ovšem patøí jeho nesporná schopnost vytváøet a ovlivòovat naše hodnoty i všudypøítomnost násilí na televizní obrazovce. Nìkteøí lidé brání toto násilí slovy: „Každý si mùžeme sami urèit, èím se necháme ovlivnit a èím ne. Trocha násilí v televizi by nemìla mít žádný velký vliv.“ Je zajímavé, že tento koncept, že totiž naše chování není ovlivnìno tím, co vidíme na obrazovce, zcela zøejmì vùbec nevyznávají firmy, které v televizi propagují své výrobky, firmy, které jsou ochotny za nìkolik prchavých obrázkù utratit statisíce. Zjistily totiž, že prùzkumy veøejného mínìní mezi zákazníky vždy podceòují vliv reklamy na poptávku a tržby. A jsou si dobøe vìdomy, že i když si možná jejich reklamní šot nebudeme pamatovat, budeme jím pøesto podvìdomì ovlivnìni. Studie, která se uskuteènila v jednom supermarketu, ukázala, že pøedškolní dìti se pokoušely pøibližnì asi jednou za dvì minuty ovlivòovat výbìr toho, co jejich matka kupovala, pøitom hlavnì žádaly sladkosti (na které je soustøedìna i vìtšina televizních reklam). A je-li nᚠnákupní úsudek ovlivòován reklamou, je i nᚠmorální úsudek ovlivòován tím, co vidíme na televizní obrazovce mezi reklamními spoty. Je stále t잚í popírat, že zpùsob, jakým televize pøedstavuje sex a násilí, poškozuje naši spoleènost. Vìtšina liberálních myslitelù zastávala až do nedávné doby názor, že svoboda projevu je té nejvìtší dùležitosti. Nìkteøí z tìchto pøesvìdèených zastáncù svobody projevu na televizních frekvencích však zmìnili názor. Child Development Unit pøi Nottinghamské univerzitì v Anglii vydala prohlášení, ve kterém pìtadvacet psychologù a dìtských lékaøù pøiznává, že se v tomto ohledu vážnì zmýlili: „Mnozí jsme vyznávali liberální ideály svobody projevu, nyní však zaèínáme cítit, že jsme byli naivní, když jsme nedokázali pøedpovìdìt rozsah škodlivosti televizního vysílání vèetnì jeho naprosté pøístupnosti dìtem...“ „Znemožnìním vysílání takových programù musí na sebe vzít spoleènost zodpovìdnost a zaèít tak chránit dìti od této, jakož i od jiných forem zneužívání.“ I pøes taková prohlášení, zùstávají ještì mnozí, kteøí škodlivost násilí na televizní

10 / PRAMENY ZDRAVÍ

obrazovce odmítají. Tvrdí, že neexistují absolutní dùkazy o vztahu pøíèiny a následku, a že je mnoho dalších faktorù, které ovlivòují chování mladých lidí, jako je prostøedí doma, morální výchova a tlak ze strany jejich vrstevníkù. Jak však uvedl úvodník Wall Street Journal z 31. kvìtna 1994, veškeré indicie zcela jasnì ukazují na sex a násilí v televizi, jako na jeden z koøenù agresivního chování u mládeže. Dùkazy jsou tak zjevné, že v mysli bìžného èlovìka nezùstávají žádné pochyby. Dr. Brandon Centerwall, profesor epidemiologie na Washingtonské univerzitì, zkoumal úèinek zavedení televizního vysílání do komunit, kde pøedtím televize neexistovala. První takovou komunitou bylo mìsto v odlehlé èásti Kanady, které mìlo po celá léta problémy s pøíjmem televizního signálu. Problémy byly nakonec v roku 1973 vyøešeny a obyvatelé se mohli zaèít dívat na televizi. Druhou komunitou byly dva milióny bìlochù žijících v sedmdesátých letech v Jižní Africe. Tato skupina zahrnovala bohaté i chudé, ve mìstì i na venkovì žijící, vzdìlané i nevzdìlané. Z kulturních a politických dùvodù jihoafrická vláda povolila totiž televizní vysílání v zemi až v roce 1975. Obì studie byly provádìny velmi peèlivì, aby bylo možné pùsobení televizního vysílání maximálnì izolovat od jiných vlivù. V kanadské studii tak sledovali i dìti žijící ve dvou dalších podobných komunitách, které však již mìly nìjaký èas k televizi pøístup. Tìlesná agresivita (bouchání, strkání, kousání) dìtí se v tìchto kontrolních komunitách ve sledovaném období nezmìnila, v oblasti, kde byl televizní signál novì zaveden, však stoupla o 160 procent! Køivka trestných èinù, zvláštì u mladistvých, také výrazné stoupla. Poté, co byla v Jižní Africe zavedeno televizní vysílání, v následujících 12 letech stouplo množství roènì spáchaných vražd o 130 procent! A to v období, kdy množství vražd roènì spáchaných v USA a Kanadì zùstalo v podstatì na stejné úrovni. Tyto rozsáhlé výzkumy vedly dr. Centerwalla mimo jiné i k závìru, že tele-

Mnozí lamentují nad škodami, které pùsobí televize dìtem, ale souèasnì dopouštìjí, aby to pokraèovalo dále – kvùli svému vlastnímu vysedávání pøed televizní obrazovkou. vize má nejvìtší vliv na pøedadolescentní dìti, tedy dìti pøed obdobím dospívání. I když obèas slyšíme o násilných trestných èinech spáchaných dìtmi, vìtšina vražd je spáchána dospìlými. Z tohoto dùvodu mùžeme oèekávat, že vìtší èást vlivu televize na rùst násilí se projeví až se zpoždìním deseti èi patnácti let. Tyto studie prokázaly mimo jakoukoliv pochybnost, že sledování televize je jedním z hlavních koøenù agresivního a násilného chování. Kanaïané a Jihoafrièané zjistili, že to, že nemìli pøístup k televizi, znamenalo pro jejich komunity vlastnì nezamýšlený pøínos – násilné trestné èiny se u nich pøed zavedením televizního vysílání vyskytovaly v menší míøe, než tomu bylo jinde. Další výzkum zjistil souvislost mezi zkušeností s televizí v dìtství a násilností v dospìlosti. Rozsáhlá studie nejprve zjišovala, jak mnoho násilí (a jakého druhu) sledovali v televizi osmiletí chlapci. Po dvaadvaceti letech bylo zjištìno, že množství a druh násilí, které tito chlapci mìli možnost sledovat v dìtství v televizi, až dìsivì pøesnì korespondovalo se závažností trestných èinù, které spáchali do svých tøiceti let. Vidím zde zajímavou paralelu s kouøením. Když zaène dospívající kouøit, není žádné zdravotní poškození patrné. My ale dnes víme, že o léta pozdìji mohou být

MALÉ DÌTI A TELEVIZE Rodièe bývají pøíjemnì pøekvapeni, jak brzy je dokáží jejich malé dìti napodobovat. Zakrátko po narození jim již miminko vrací jejich úsmìvy. Ale pozor – malé dìti nejsou schopny rozlišit dobré do špatného, napodobují cokoliv, èemu jsou vystaveny. Bylo zjištìno, že již dìti ve stáøí ètrnácti mìsícù nejenom kopírují chování svých pøátel a pøíbuzných, ale také sledují a pøebírají chování, které mohou vidìt v televizi. Vezmeme-li v úvahu rychlý spád a nízkou morální hodnotu vìtšiny programù, mùžeme z toho mít strach. Televize se stala jedním z oblíbených baby-sitterù. A a se nám to líbí nebo ne, dìti se uèí od tìch, kteøí se o nì starají. Solidní vìdecký výzkum ukazuje, že dìti ve vìku tøí až ètyø let nejsou prostì schopny rozeznat skuteènost od fantazie, když se jedná o televizi. Když tedy dìti vidí v televizi násilí, vìøí, že se jedná o realistickou reprezentaci okolního svìta. Dospìlí mohou vykazovat podobnou tendenci, ale s urèitým duševním vypìtím jsou schopni si pøipomenout, že to, co vidí, se ve skuteènosti nedìje. Dìti tomu vìøí, a to i pøesto, co jim øeknete. Kritickým obdobím, kdy si televize vybírá nejvìtší daò, jsou léta pøed pubertou. Byly-li v tìchto letech dìti zaplaveny obrazy násilí a pokoutního sexu, pak se tyto obrazy nesmazatelnì vtiskly do jejich mysli. Pozdìji v životì bude pro nì tìžké odolávat urèitému ovlivnìní tìmito pøedstavami. Takové „zneèištìní mysli“ mùže mít na nì permanentní úèinek. Když dospìjí a budou muset øešit rùzná morální dilemata, a to zvláštì ve stresu, nedostanou se tyto pøedstavy na povrch a neovlivní jejich chování? Základní osobní zdroj, který každý vlastníme, je citadela naší duše, lidská mysl. Mùžeme se divit, že v naší spoleènosti dnes stoupá násilí, zatímco morálka silnì upadá? S ovocem dìtského sledování násilí v televizi se však neshledáváme jen v dospìlosti. Kanadská studie ukázala, že pár let sledování televize dokáže zpùsobit dramatický vzestup agresivity u dìtí. A další studie to potvrzují. Desítky studii navíc ukázaly, že dìti napodobují násilí, které právì vidìly v televizi. Napø. dìti ve vìku pìti až devíti let, které byly vystaveny pouhým tøem a pùl minutám jistého televizního programu plného násilí, byly ochotnìjší zranit druhé dítì než dìti, které sledovaly ménì násilný program. Situaci ještì dále zhoršuje to, že mnohé televizní programy pro dìti jsou dokonce ještì více pøeplnìné násilím než programy pro dospìlé. Podle jednoho

prùzkumu byly dìti (v USA) vystaveny oproti dospìlým šestinásobku násilí na obrazovce.

ÚÈINKY TELEVIZE NA DOSPÍVAJÍCÍ A DOSPÌLÉ Hlavní poškození pøináší sledování televize v dìtství. To, na co se dívají dospívající a dospìlí, však má také svùj úèinek. Zvláštì riskantním obdobím v tomto ohledu je období mezi desátým a patnáctým rokem. Mnohé dìti mají již totiž v tomto vìku k dispozici nadmìrné množství volného èasu, jehož trávení nepodléhá nièí kontrole. Vypodobòování sexuálního života v televizi zvyšuje sexuální touhy teenagerù i dospìlých. Èím více se dívá dospívající na televizi, tím døíve dochází k jeho prvnímu sexuálnímu styku (a to vìtšinou mimo manželství). Dospívající sledující èasto televizi mají menší zájem o ètení a uèení se, špatné zdravotní návyky a problematické životní postoje. Tyto úèinky, aè pøímo nesouvisí s násilným chováním, mohou být k nìmu v nepøímém vztahu. Co se týká potenciálu televize ovlivòovat dospìlé, podívejme se na následující pøíklad. Výzkum ukázal, že 22-34 procent kriminálníkù, kteøí si odpykávají tresty za trestné èiny jako je vražda, znásilnìní èi ozbrojený útok, se pøiznává, že vìdomì použili kriminální techniky, které se nauèili z televize – a to obvykle úspìšnì. Kolik je takových, kteøí si tuto souvislost neuvìdomují, ale pøesto mohli být podvìdomì ovlivnìni násilím vidìným v televizi? Podle peèlivé statistické analýzy dr. Centerwalla je televize odpovìdná za plnou polovinu dnes páchaných trestných èinù.

CO SE DÁ DÌLAT? V USA byly již podniknuty mnohé pokusy pùsobit na televizní prùmysl, aby dobrovolnì snížil nemorálnost a množství kriminálních èinù ve svých poøadech. Tyto pokusy nebyly nic platné. Dr. Centerwall je pøirovnává k pokusùm pøimìt výrobce cigaret k tomu, aby dobrovolnì snížili své tržby – aby se obèané mohli tìšit lepšímu zdraví. Skuteèností však zùstává, že èím více se v televizi vyskytuje násilných scén, tím vìtší je úèinnost reklamy, která je do tìchto poøadù zaøazována – a tím vyšší mohou být pøíjmy televizních spoleèností z této reklamy. Mìlo by být to, co se v televizi vysílá, nìjakým zpùsobem regulováno vládou? Zdá se, že to, že dospìlí si chtìjí svobodnì vybírat, na co se budou v televizi dívat, tvoøí velkou èást problému. Mnozí lamentují nad škodami, které pùsobí televize dìtem, ale souèasnì dopouštìjí, aby to pokraèovalo dále – kvùli svému vlastnímu vysedávání pøed televizní obrazovkou. Stávají se tak naše dìti obìmi hledání našeho vlastního uspokojení?

CO MOHOU RODIÈE UDÌLAT, ABY DOSTALI TELEVIZNÍ MONSTRUM POD KONTROLU? Tím nejjednodušším, nejlevnìjším a nejúèinnìjším postupem, jak získat kontrolu nad televizním vysíláním, je zøejmì postup, který jsme použili u nás doma – prostì se televizního pøijímaèe zbavit. Již pøed lety jsme tak uèinili, a vìøte tomu nebo ne, nikdy jsme tohoto našeho rozhodnutí nelitovali. Pøed nìkolika lety probìhla médii zpráva, jakým zpùsobem se vzbouøili proti televizi nìkteøí obyvatelé Bombaje. V prosinci 1994 vyházeli stovky lidí, kterým se již dìlalo špatnì z násilí a sexu v televizi, své televizní pøijímaèe z oken. Dnes nevlastní žádný z 1 200 obyvatel této módní bombajské ètvrti televizi. Tito lidé uvádìjí, že v dùsledku toho se život jejich rodin zlepšil. V jedné studii byli placeni lidé, aby se vzdali na jeden mìsíc televize. Nìkteøí mìli zpoèátku velké problémy, do konce studie si však všichni nalezli mnoho konstruktivních èinností, kterým se ve volném èase mohli vìnovat. „Tím, že na nìco hledíme, jsme tím promìòováni. Necháte-li svou mysl prodlévat u nedostatkù a morálních prohøeškù druhých lidí, budete sami promìnìni do stejného obrazu. Vᚠcharakter bude zdeformován, stanete se nevyrovnanou a jednostrannì zamìøenou osobností.“ (Ellen Gould Whiteová) G

životní styl

dùsledky velmi závažné, dokonce mohou ohrožovat jeho život. Abychom zabránili tìmto problémùm, snažíme se ovlivnit naše dìti, aby nekouøily. Proè bychom nemìli zaujmout stejný postoj vùèi dívání se na televizi?

Z knihy dr. Neila Nedleyho „Proof Positive“. Autor, povoláním lékaø, se zabývá problématikou zdravé výživy a životosprávy.

PRAMENY ZDRAVÍ / 11

MENOPAUZA

JINDE A JINAK Ženy žijící v oblasti Støedomoøí se vdávají za muže, kteøí chtìjí mít dìti, hodnì dìtí. Vdávají se proto brzy, krátce po pubertì, ke které dochází (jak bylo ostatnì døíve v Evropì bìžné) mezi jejich ètrnáctým a šestnáctým rokem. Mladý muž si bere dívku, která pravdìpodobnì otìhotní bìhem prvního roku manželství – a nastoupí tak pravidelný cyklus tìhotenství, porodu a kojení, cyklus, ve kterém zbývá velmi málo (pokud vùbec nìjaký) prostoru pro menstruaci. Mùže se tak snadno stát, že kromì nìkolika period v pubertì (obvykle bez ovulace) u takové ženy v prùbìhu jejího života k pravidelnému mìsíènímu krvácení vùbec nedojde. Skuteèností je, že tyto ženy mají zøídka periodu, protože dva až tøi roky trvající období kojení bývá hned následováno dalším tìhotenstvím. Mezi jednotlivými tìhotenstvími jsou tedy velmi dlouhá období, kdy nedochází k vùbec žádným ztrátám krve. Ke snížení hladiny estrogenu (estrogen je hormon potøebný k vyvolání ovulace a poté menstruace), které se dìje za pøechodu, dojde obvykle za právì probíhajícího cyklu kojení – probìhne tedy bez povšimnutí. Poté, co je dítì odstaveno, žena oèekává, podobnì jako døíve, další tìhotenství, ke kterému jednoduše nedojde. Není tìžké pochopit, že nástup pøechodu nemá žádný velký význam pro ženu, která zažívá mìsíèní periodu velmi zøídka – a v dùsledku toho nezakouší problémy, které postihují tak mnoho žen žijících na Západì (bolestivá perioda, pøedmenstruaèní syndrom, dlouhotrvající krvácení atd.). Menopauza nepøedstavuje tedy pro tradièní ženu žijící v oblasti Støedomoøí žádný mimoøádný stres. Když porovnáváme typickou západní ženu se ženou žijící v oblasti Støedomoøí, nemùžeme si nepovšimnout, že jejich vnímání sexuality se zcela rozchází. Sexualita té první je èasto jednorozmìrná – prožitek rozkoše – zatímco sexualita druhé má rozmìrù více, nese s sebou i touhu po heterosexuálním vztahu, radost, když dojde k otìhotnìní, radost z dání nového života i potìšení z kojení a péèe o dítì. Pro ženu žijící na Západì je první menstruace signálem, že již mùže být sexuálnì aktivní; pravidelný cyklus bìhem dvacátých a tøicátých let jejího života ji utvrzuje v tom, že je stále mladá a, co je nejdùležitìjší, že se jí podaøilo neotìhotnìt. Pro ženu ze Støedomoøí znamená první menstruace pøíslib manželství, rození dìtí a spokojeného muže. Menstruace bìhem života manželky bude pak pro ni znamenat

nadìji, že brzy opìt pøijde do jiného stavu. Když u západní ženy ustává perioda, pøedstava, kterou má o sobì jako o aktivním sexuálním partnerovi, je automaticky velmi vážnì narušena. Pomyslete jen na tu ironii! Poté, co tato žena strávila celé své reprodukèní období ve strachu z nejmenšího zpoždìní periody, s blížící se padesátkou nabývá pøesvìdèení, že jakmile perioda odejde, její mládí a krása, tedy dùvody její existence a pocitu, že je alespoò trochu milovaná, odejdou nenávratnì též. (Je dobøe známým faktem, že vysoký poèet západních žen zaène v tomto období svého života pohlavní styk zcela odmítat.) Na stranì druhé, nedojde-li k periodì u støedomoøské ženy, vyvolá to v ní nejprve nadìji (bude si myslet, že je opìt tìhotná) – anebo to vùbec v aktivním oèekávání dalšího tìhotenství nezaznamená. Støedomoøské ženy obvykle svoji sexuální aktivitu v tomto období svého života zvyšují. Nemají v úmyslu sdílet se se svou možnou neplodností svým manželùm – a kromì toho vìdí, že mají ještì stále šanci znovu otìhotnìt (na Západì se uvádí, že žena mùže reálnì otìhotnìt ještì 18-24 mìsícù po poslední menstruaci). Když již k žádnému dalšímu tìhotenství nedojde, není to žádná tragédie, žena již pøece dala život øadì dìtí. Navíc, když její poslední dítì zaèíná cupitat okolo, nejstarší synové a dcery už mají své první ratolesti. Nikdy tedy nepøestane být matkou a až do jejích posledních dnù ji neopustí vìdomí, že naplnila. svùj osud jako žena. Podle jednoho amerického gynekologa nᚠzápadní životní styl zplodil jev, který on nazývá „nepøestávající ovulací“; zatímco ještì pøed nìkolika generacemi probíhala vìtší èást reprodukèního období ženy bez ovulace – byla totiž buï tìhotná anebo právì kojila. Mnohé lékaøské knihy dnes uvádìjí, že hlavním znakem reprodukèní schopnosti ženy je menstruaèní cyklus. I když to snad mùže být pravda pro ženy žijící na Západì, neplatí to jistì pro zbytek svìta, kde je hlavním znakem reprodukèní schopnosti ženy to, že má dìti! Zajímavé je, že již roku 1775 se lékaø a filozof jménem Roussel domýšlel, že „menstruaèní krvácení není pøirozeným stavem, ale naopak umìlou potøebou získanou v dùsledku spoleèenských podmínek.“ Mnozí souèasní lékaøi a vìdci tvrdí, že sociální zmìny, které vedly západní ženu k tomu, že menstruuje bìhem celého svého reprodukèního období, vedly také k tomu, že její tìlo – zvláštì orgány závislé na produkci hormonù – je vystaveno opakujícím se nefyziologickým hladinám estrogenu (což zpùsobuje vážné narušení hormonální rovnováhy). Vìdcùm se zdá stále více nepøirozené, že by žena mìla každý rok celkem dva mìsíce krvácet (za život to dìlá sedm let nepøetržitého krvácení)! Ve vìdecké literatuøe se nacházejí zprávy, které uvádìjí, že pravidelné menstruování od puberty (ke

které dochází na Západì stále døíve, i v 810 letech), až po období pøechodu (v 4852 letech) je stav velmi vzdálený pøirozeným podmínkám. Došli jsme už tak daleko, že zaèínáme hovoøit o unikátní ženské bioendokrinologii vyvolané spoleèenskokulturními volbami, které jsou ve své podstatì znásilòováním pøírody. Chceme-li shrnout naše dosavadní poznatky, skuteènost, že støedomoøská žena má mnoho dìtí, je základnou jejího sebevìdomí, jejího spoleèenského postavení a v posledku i klidného prùbìhu menopauzy, který pro ni splývá se získáním ještì vìtší dùstojnosti, nezávislosti a autonomie. Navíc, pøístup této ženy k periodì zahrnuje nejenom symboliku, která je v dramatickém protikladu vùèi vnímání západní ženy, ale také velmi specifické hygienické chování. Nepøítomnost menstruaèního krvácení ji chrání pøed celou øadou zdravotních problémù a pøísné dodržování hygienických pravidel, když k menstruaci dojde, jí dovoluje vyhnout se sérii potíží, které se u nás naneštìstí staly bìžnými – a to i od té doby, co „osvobozenᓠžena naší západní civilizace zaèala pokládat ve zvýšené míøe za svou povinnost být sexuální partnerkou „na plný úvazek“. G   

pokraèování pøíštì

Z knihy „Menopause: A New Approach“ kanadské spisovatelky Daniele Starenkyj. Knihu je možno objednat (v angliètinì nebo francouzštinì) na adrese: Diffusion Express, 77 Impasse des Pommiers, 30140 Boisset et Gaujac, Francie (tel. 0033 4 6661-6766, fax: 0033 4 6661 7893).

PRAMENY ZDRAVÍ / 13

MÝTY VE VZDÌLÁVÁNÍ Každý rok nastupuje pár tisíc prvòáèkù do školy s oèima rozzáøenýma oèekáváním dobrodružství poznávání. Pravda, mnozí z nich byli varováni staršími sourozenci (škola je otrava) nebo dospìlými (to víš, teï už ti nastanou povinnosti). Nicménì, zkušenost je nepøenosná, a tak varování nejsou brána vážnì. U dìti pøedškolního vìku nastává chvíle, kdy cítí, že „jen si hrát“ je už málo, a chtìjí se „doopravdy uèit“. Proto ta touha jít do školy, proto ta oèekávání. Proè ale tak mnoho z nich po pár týdnech ochladne, vstává do školy s nechutí nebo dokonce do školy chodit odmítá? A proè to až na malý poèet „blouznivcù“, kteøí usilují o zmìnu školy, nechává vìtšinu lidí lhostejnými? Vzpomínám na výrok synka jedné kolegynì, který v polovinì øíjna, tedy asi po šesti týdnech docházky lapidárnì shrnul své zkušenosti: „Už jsem na to pøišel: ve škole se nedá nic dìlat!“ Vìtšina rodièù i uèitelù se snaží dìtem školu ulehèit, dìlají pro to vše, o èem myslí, že by mohlo pomoci: vysvìtlují, utìšují, snaží se o zpestøení nejrùznìjšího druhu. Tyto snahy se ale míjejí s podstatou problému. Jak øíká Stephen Covey, mají žebøík opøený o nesprávnou zeï. Tradièní škola poškozuje všechny dìti Negativní zkušenosti ze školy má vìtšina dospìlých. Nejde však jen o zážitky

strachu, nespravedlnosti, nudy. Daleko nebezpeènìjší jsou dlouhodobá poškození. Dá se øíci, že tradièní škola poškozuje každé dítì bez výjimky, ovšem každé jinak. Za poškození považuji napøíklad nerozvinutí øady individuálních dispozic a schopností, snížení sebevìdomí, vytvoøení závislosti na autoritì, neosvojení si komunikaèních dovedností a kritického myšlení, pøijetí pøedstavy, že soutìžit a dokazovat druhým, že jsou horší než já, je správné a je dùležitìjší než spolupráce atd. Nebezpeèné je ale také snížení až úplné ubití motivace k uèení, degradace vzdìláváni na sbìr známek a pozdìji na získání „papíru“ o absolvování školy. V dobì, kdy se celoživotní vzdìlávání vèetnì nìkolika rekvalifikací stává nutností a samozøejmostí, tento získaný postoj snižuje nadìji na vlastní tvoøivý rozvoj i plné adekvátní uplatnìní v životì. Jednou z pøekážek, které brání zlepšení vzdìláváni, je zpùsob, jakým tato negativa, kterých jsme si ve vìtší èi menší míøe vìdomi, vnitønì zpracováváme. Nejèastìjší reakcí je jejich pøijetí jako nutného zla, danì, kterou musíme za své vzdìlání zaplatit. Prostì dál naivnì vìøíme, že to jinak nejde. Chápeme, že uèit se je potøebné, a neznáme jiný zpùsob, než jakým jsme kdysi prošli sami (jinak by tu školu snad už nìkdo zmìnil, ne?). Dalším mechanismem je pak pøímé popøení škodlivosti: Podívejte se na mne, já jsem také chodil do školy a stal se ze mne snad špatný èlovìk? (Obdobnými výroky jsou: Mne táta øezal dennì a vidíte, nijak mi to neuškodilo!) Oba postoje jsou stejnì nebezpeèné: zbavují nás odpovìdnosti za trápení vlastních i jiných dìtí ve škole, nenutí nás hledat nové informace ani s tím nìco dìlat. V každé lidské èinnosti pøetrvává øada mýtù, tj. obecných pøedstav o správnosti

nìèeho; aèkoliv souèasnì existují nezvratné dùkazy o jejich mylnosti. Rovnìž výchova dìtí a jejich vzdìlávání jsou oblastmi, kam poznání proniká velmi obtížnì. To, že v nìco vìøí vìtšina, èi je to dokonce oficiální èi státní doktrínou, není dostateèným dùkazem správnosti (vzpomeòme napø. upalování èarodìjnic èi víru, že Slunce se toèí kolem Zemì). Špatná jsou už východiska Pøedcházející øádky o tom, jak tradièní pojetí vzdìlávání dìti poškozuje, pravdìpodobnì øadu lidí popudí, zejména asi uèitele. Mám zkušenost, že podobné vývody cítí mnozí z nich osobnì jako obvinìní, že oni sami dìlají nìco vìdomì èi dokonce zámìrnì špatnì, což nemusí být pravda. Znám øadu uèitelù, kteøí se snaží zmínìné dopady zmírnit laskavostí èi bagatelizováním neúspìchù, vymýšlením zábavnìjších zpùsobù, jak dìtem pøiblížit látku, které ještì pro svùj vìk nemohou porozumìt. Nejsou si ale èasto vìdomi mylných východisek, na kterých škola stále setrvává, èasto ani širších souvislostí (napø. že tradièní frontální systém výuky, kdy nejvíc ve tøídì mluví uèitel, promeškává u dìtí pøíležitost pro rozvoj øeèi a komunikace). Proto bychom chtìli v seriálu èlánkù nabourat nìkteré z mýtù ve školství. Jako první si vezmeme na mušku velmi rozšíøený mýtus, že dìti by se samy neuèily, kdybychom je k tomu nenutili. Jsou ale i další mýty. Daly by se charakterizovat následujícími výroky: Dìti nemohou dìlat jen to, co je baví. Známka je pro dítì odmìnou, jako je mzda odmìnou za práci dospìlého. Všechny dìti se mají uèit totéž. Hlavní je, aby uèitel umìl dobøe vyložit látku a udržel si ve tøídì disciplínu. Cílem vzdìlávání je osvojení znalostí a dovedností. Uèebnice jsou základem výuky. Dítì se musí nauèit poslouchat. Odpovìdnosti dítì nauèíme tím, že jsme dùslední a neustále je kontrolujeme. 0dmìny a tresty jsou dùležitými prostøedky výchovy a vzdìláváni. Škola musí pøedstavovat pro dítì urèitý stres: pøipravuje je tak nejlépe na život, kde také bude muset èelit stresu. Život je samá soutìž, proto se ve škole dìti také musí uèit obstát v soutìži. Ve škole by šlo ledacos zmìnit, kdyby bylo ménì dìtí ve tøídách. Nìkterými z tìchto mýtù se budeme postupnì zabývat. G PhDr. Jana Nováèková NEMFS – Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdìlávání

12 / PRAMENY ZDRAVÍ

POZOR NA MYŠÍ OCÁSKY „Dovedu vypìstovat rùznì zbarvené kvìtiny a to v jakýchkoli barvách.“ „Nepovídej!“ „Ano, zalévám je zbarvenou vodou. Èervená voda zbarví kvìtinu èervenì, modrá modøe atd. Je to docela jednoduché.“ Takto jednoduše vidìl pøírodu jeden malý chlapec, když popisoval svému kamarádovi uvedené pokusy – které ovšem nikdy nedìlal. Ten chlapec se jmenoval Charles Darwin. Pozdìji se ve svém životopise svìøil, že si velmi rád vymýšlel rùzné nepravdivé historky, aby zpùsobil rozruch. Netušil, že se mu to pozdìji podaøí nad jeho nejsmìlejší oèekávání. Narodil se 12. února 1809 v Anglii, která stála na poèátku toho, co nazýváme vìdeckotechnickou revolucí. Charles Darwin zatím vychodil základní školu a otec ho poslal do Edinburghu na studium medicíny. Pozdìji se pøiznal, že byl špatným žákem a radìji než do posluchárny chodil na lov a èetl knihy s pøírodovìdným obsahem. Ty ovšem obsahovaly znalosti jeho doby. Šíøily se naivní myšlenky Lamarckovy o tom, jak žirafa tím, že trhala listí ze stromù, získala dlouhý krk, i fantastické názory Cuvierovy o katastrofách a stále novém stvoøení. Když Charlesùv otec poznal, že syn se nestane lékaøem tìla, navrhl mu, aby se stal lékaøem duší. A tak zaèíná Darwin v roce 1828 studovat v Cambridgi teologii. Lavina nedorozumìní Toto studium sice nedokonèil, ale uslyšel zde od svých profesorù vìtu, která se stala pøíèinou mnoha dalších nedorozumìní: „Zvíøata jsou taková, jaká je na poèátku stvoøil Bùh.“ Domnívali se, že jen opakují výrok velkého botanika C. Linného: „Druhù je tolik, kolik jich na poèátku stvoøil Bùh.“ Oè šlo? Až do Linného vládl v pøírodovìdì velký chaos. Jedna a tហrostlina (nebo tøeba zvíøe) mìla i deset názvù. Øecký, latinský a lidový. „Jak se mohou vìdci vzájemnì domluvit? S tím se musí nìco udìlat, øekl si Linné a zavedl jednotnou klasifikaci zvíøat i rostlin. Rozdìlil je na druhy, rody, èeledi, øády, tøídy a kmeny. Linné vìøil ve stvoøení pùvodních druhù, ale nikoli odrùd. Páni teologové, kteøí uèili mladého Darwina, neporozumìli podstatì problému, a proto se vyjádøili špatnì. Netušili, že spustili lavinu dalších nedorozumìní v dramatu zvaném evoluce.

14 / PRAMENY ZDRAVÍ

Pøírodovìdecké zájmy tehdy pøevládly u Darwina nad teologií. Pøerušil proto studium a pøijal místo pøírodovìdce na lodi Beagle, která v letech 1831-36 uskuteènila plavbu kolem svìta. Darwin tento svùj zážitek právem považoval za rozhodující událost svého života. Vidìl a popsal ohromné množství nových druhù rostlin a zvíøat. Zjistil, že se od sebe výraznì liší – a to podle zemìpisného rozšíøení. Stále více v nìm uzrávalo pøesvìdèení, že uèitelé v Cambridgi nemìli pravdu, když tvrdili, že zvíøata jsou stejná od doby stvoøení. Naopak, promìòují se. Dochází tedy ke zmìnám, ale Darwin provedl ve svých úvahách špatný závìr, když prohlásil: „Pøíroda se vyvíjí, promìòuje se. Vznikají nové odrùdy a druhy. Vše se vyvíjí tak jako dítì v zárodku. Primitivní technika v dokonalejší. Z jednoduchých forem života, které stvoøil Bùh na poèátku, stále dokonalejší druhy – až k èlovìku.“ Pøirozený výbìr Darwin si byl tímto procesem vývoje jist, hledal jen mechanismus, který to zpùsobil. Pozoroval chovatele a pìstitele v okolí svého domu. „Poznal jsem, že klíèem k chovatelskému úspìchu pìstitele – a zvíøat èi rostlin – je výbìr.“ Kdo dìlá tento výbìr a kontroluje ho v pøírodì? Po nìkolik mìsícù se zabýval touto otázkou. Jednou – bylo to na podzim r. 1838 – èetl spis národohospodáøe Thomase Malthuse. Autor v nìm tvrdil, že lidé pøibývají rychleji než potraviny, a proto jsou války, živelné pohromy, epidemie i hlad pøirozené prostøedky, kterými se dosahuje potøebné rovnováhy. Dnes víme, že je to nesmysl, a že rozumným obdìláváním pùdy a následným rentabilním hospodaøením se sklizenými surovinami by se zajistila obživa pro mnohem vìtší poèet lidí než dnes. Darwina na Malthusových úvahách

zaujalo ještì nìco jiného. Øekl si: To je ono. Výsledkem tohoto zápasu o pøežití je pøirozený výbìr. Ten upøednostní jen nejzdatnìjší a nejlépe pøizpùsobená zvíøata k pøežití. „Tak vznikají pøímo z boje v pøírodì, z hladu a smrti nejvelkolepìjší vìci, jaké mùžeme pochopit,“ píše nadšenì a pokraèuje: „Urèitá schopnost, která se u zvíøete objevila a pomohla mu pøežít, se dìdièností pøenese na potomky, a tak vznikají nové odrùdy a druhy.“ Všechny tyto a další myšlenky i zdánlivé dùkazy zachytil v knize, kterou vydává roku 1859 pod názvem „O vzniku druhù pøírodním výbìrem“. Teorie evoluce Evoluèní teorie byla tedy na svìtì. Rozruch zpùsobila veliký a reakce byly zcela protichùdné. Evoluèní teorie vznikla v Anglii, ale její skuteènou vlastí je Nìmecko. Tam byla v polovinì minulého století silnì protináboženská nálada, a proto chápeme Engelsovo nadšení, když psal do Londýna svému pøíteli Karlu Marxovi: „Tak to nám ještì chybìlo, abychom náboženství zcela znièili.“ Velký apoštol ateismu a evoluce E. Haeckel volá: „Kniha o pùvodu druhù je biblí devatenáctého století!“ Mnozí vìdci však nadšení tìchto agitátorù nesdíleli. Zoolog Ch. Giebel o Darwinovì knize napsal, že je to „chaos neuvìøitelností a nedokázaných pitomých drzostí“. Ch. G. Ehrenberg ji nazval básní, ale ne vìdou. Proslulý nìmecký antropolog Virchow o ní øekl: „To je fantazie, ne vìda.“ Francouzský botanik A. Wigand: „Darwinismus není ani teorií; je náladou, která uchvátila mysl lidí. Je vìdou asi tak, jako je pohádka dìjepisem. “ Marnì se tito a mnozí další vìdci, kteøí znali složitost pøírody, stavìli proti naivitì Darwinovy teorie. Zmocnili se jí pøedevším ateisté, kteøí ji zaøadili do arzenálu své ideologické výzbroje. Jaké však byly

TomᚠGarrigue Masaryk jejich pøírodovìdecké znalosti, to snad nejlépe dokumentuje vìta, kterou pronesl veliký Stalinùv chránìnec, akademik T. D. Lysenko. Pøi pitce se Stalinem prohlásil: „Josife, já z Darwina vím jen to, že èlovìk povstal z opice.“ Dùvody proti Témìø po celé pùl století se u nás málokdo mohl dovìdìt, že tato teorie je naprosto v rozporu s procesy probíhajícími v pøírodì. Dùvody proti uskuteènìní evoluce – jak to popisoval Darwin a jeho následovníci – jsou ve zkratce následující: Co oznaèujeme slovem druh? V dobì, kdy žil Darwin, se vìtšina pøírodovìdcù domnívala, že druh není nìco pøesnì ohranièeného. Proto jim nedìlalo potíže pøijmout uèení o promìnì druhù. Dnes je vìc zcela jasná – a i tak ateisticky zamìøený „Pøíruèní slovník nauèný“ (Academia, Praha 196267) definuje druh takto: „Druh – systematická jednotka zahrnující organismy, které mají spoleèný pùvod a plodnì se mezi sebou køíží. Uvnitø druhu (napø. pes) rozeznáváme odrùdy a plemena, která se od sebe liší ménì dùležitými znaky. Druhové vlastnosti jsou stálé a pøedávají se potomkùm.“ Po všech tìch oklikách zpùsobených „atmosférou“ darwinismu se pøece jen nakonec moderní pøírodovìda ztotožòuje s Linného výrokem: „Druhy jsou stálé a nemìnné.“ Druhá otázka znìla: Mohou se druhy vzájemnì køížit? Bylo provedeno mnoho pokusù, výsledek je však definitivní. Zvíøata jiného druhu se mezi sebou nekøíží, a v pøípadì spojení nemají potomky. Zajímavý, ale výjimeèný je pøípad konì a osla. Jejich zkøížením dostaneme velmi pracovitá a užiteèná zvíøata – mulu a mezka. Ale ti již nemohou mít další potomky. Køížení je možné v rámci druhu, a tím se získávají nové odrùdy a plemena, nikdy však nový druh. Je známo, jak rozdílné znaky mají napø. psí plemena, ale stále je to jeden druh – pes. A mùže jít tøeba o pekingského psíka, anebo dobrmana. Urèité rozdílné znaky mohou vzniknout i vlivem prostøedí. Pouštní liška má velké

uši. Potøebuje je k ochlazování, na rozdíl od polární lišky, která má uši malé. Páni profesoøi v Cambridgi se mýlili, když tvrdili: „Zvíøata jsou taková, jaká je na poèátku stvoøil Bùh.“ Nejsou, prochází urèitými zmìnami vzhledu vlivem køížení v rámci svého druhu. Ale ještì více to pøehnal jejich posluchaè Darwin, když prohlásil: „Druhy se promìòují a vznikají nové.“ Dnes víme, že druhy jsou jako samostatnì stojící pilíøe mostu, a není mezi nimi žádné propojení. Stálost a nemìnnost druhù Na rozdíl od toho, co pøedpokládal Darwin a co by si pøáli vidìt jeho zastánci, nacházíme v pøírodì naopak doklady o stálosti druhù. Vezmìme si napøíklad baktérie. Baktérie se množí obrovskou rychlostí. Každou hodinu vzniká nová generace. Na mumiích ze starého Egypta se však nacházejí stopy tìch nemocí, které stejné baktérie zpùsobují i dnes. Co jsou ale tøi tisíce let proti dobì, kdy zanikli obrovští ještìøi? A pøece na kostrách nìkterých z nich se nalezly otoky, zpùsobené urèitým druhem baktérie, která je zpùsobuje i v dnešní dobì. Kolik by to bylo milionù generací baktérií podle evoluèní teorie od tìch èasù do naší doby – a pøece se nezmìnily. To je doklad neuvìøitelné stálosti druhù. Jantar je znám od dob starých Øekù po názvem „sluneèní zlato“. M. V. Lomonosov v r. 1757 dokázal, že je to zkamenìlá pryskyøice z pravìkých jehliènatých stromù. Èasto se v nìm nachází stejné druhy zalitého hmyzu nebo èásteèek rostlin, které známe i dnes. Vydávají tedy také svìdectví o stálosti druhù. Živá zkamenìlina Tak je nazývána ryba, kterou vylovili rybáøi koncem roku 1938. Úlovek vyvolal mezi paleontology velké vzrušení. Znali ji sice velice dobøe, ale jen ze zkamenìlin, kde se její otisk nacházel. Podle evolucionistù mìla být pøechodným èlánkem mezi rybami a suchozemskými plazy. Mìla totiž výrazné první prsní ploutve pøipomínající pøední konèetiny. Zcela vyhynout mìla pøed desítkami milionù let. Ona však na teorie nedbá a vesele se prohání v tropických moøích. Do roku 1960 bylo uloveno dalších dvanáct exempláøù. Ryba byla nazvána po øeditelce muzea v Kapském mìstì, která ji pro vìdu objevila – latimérie podivná. Tato zvláštní ryba jasnì ukazuje, že ve zkamenìlinách se nalézají kosterní zbytky druhù, které dosud žijí, a pak i tìch, které úplnì vyhynuly – jako napø. dinosauøi. Žádné pøechodné tvary a druhy neexistují, i když Darwin pøedpokládal, že se èasem najdou. Nenašly. Naopak, zkamenìliny vydávají svìdectví o neuvìøitelné stálosti genetické informace.

Pøenos získaných vlastností Zjištìní, zda to je nebo není možné, má zásadní význam pro evoluèní mechanismus. Správnì to vyjádøil Darwinùv stoupenec a souèasník Herbert Spencer: „Buï existuje pøenos – dìdiènost získané vlastnosti, nebo nebyla žádná evoluce.“ Existuje dìdiènost získané vlastnosti, nebo ne? O tom, že se pøenáší vrozené vlastnosti a znaky, nebylo pochyb. Habsburkové dìdili výraznì pøevislý spodní ret z generace na generaci. Kdyby ale nìkdo roztrhl ret mnì, objeví se jizva také u mých potomkù? V devadesátých letech minulého století August Weismann témìø patnáct let usekával myším ocásky a èekal, kdy se toto zmrzaèení objeví u potomkù. Neobjevilo. Závìr dnes zní: „Vlastnost získaná bìhem života se nepøenáší na potomky, dìje se to jen u vlastnosti vrozené.“ Jinak øeèeno: „Døevìné nohy se nedìdí, ale døevìné hlavy ano.“ Tedy – i kdyby zmínìný jedinec získal bìhem života nìjaký nový znak na svém tìle, nepøenese se to na potomstvo. Když B. Engels – ovlivnìn Darwinem napsal knížku „Podíl práce na polidštìní opice“, vycházel z pøedpokladu, že se získané vlastnosti dìdí na potomky: „Jen prací, pøizpùsobením se ke stále novým úkonùm a dìdìním takto vzniklých znakù, i dalším užíváním a dìdìním tohoto zjemnìní nabyla lidská ruka schopností, které má dnes.“ Nevìdìl, že to není možné. Zruènost Tizianova nebo Rembrandtova nebyla v jejich ruce, ale v mozpokraèování na pøíští stránce

tajemství života

Bez první pøíèiny, bez prvého Tvùrce a Hybatele nemùžeme rozumìt vzniku, pohybu a vývoji veškerenstva.

PRAMENY ZDRAVÍ / 15

VEGETARIÁNSKÁ RESTAURACE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 9-21 hodin (v sobotu zavøeno) dokonèení z pøedchozí stránky ku, který tu ruku vedl. Bez tohoto zvláštního nadání by se ani úporným cvièením nikdo malíøským géniem nestal. Otazníky zùstávají i po evoluci Žádný z pøedpokladù evolucionistù nevyšel. Darwinova teorie o „pùvodu druhù“ je pouhou fantazií, která je založena na dùkazech, o nichž bylo prokázáno, že dùkazy nejsou. V pøírodì všechno funguje podle zcela jiných zákonù, než se domníval Darwin. Dnes vìtšina tìch, kdo vìøí v evoluci, pøedpokládá, že se prostì nìjak odehrála, i když se neví jak. A nadále tvrdí, že život je jen náhoda – i když vìdí, že jejich „dùkazy“ už dnes neobstojí. V opaèném pøípadì by totiž museli znovu uvažovat o poèátku toho, co nazýváme pøírodou. Museli by pøiznat, že to mohl zpùsobit jen speciální, nám nepochopitelný akt nìjaké Inteligence. A to je pro mnohé velmi tìžké. Možná nám však mohou v našem rozhodování pomoci slova objevitele mikroskopu a prvního èlovìka, který spatøil dosud neviditelné mikroby, Anthony van Leeuwenhoeka: „Rozhodl jsem se, že nebudu zarputile lpìt na svých názorech, nýbrž je opustím a pøejdu k jiným, když mi nìkdo ukáže rozumné dùvody, kterých bych se mohl chopit. Nemám totiž jiný cíl, než se pøiblížit pravdì.“ Jak to tedy je? Co stojí na poèátku svìta, když ne evoluce? Když život není náhoda, je snad zámìrem? Pokud nám Darwin a evolucionisté nedávají uspokojivou odpovìï, která se týká vzniku a pùvodu života, kde jinde lze hledat odpovìï? G

Z knihy Ludvíka Švihálka „Dùvìøuj životu!“ Odkud jsme? Proè žijeme? Kam jdeme? Má život vùbec nìjaký smysl? Existuje život po životì? Lze opravdu a šastnì žít? To jsou nìkteré z otázek, které si klade tato kniha – kterou vydalo nakladatelství Advent-Orion a již lze zakoupit v prodejnì Country Life v Melantrichovì ulici.

16 / PRAMENY ZDRAVÍ

POVOLÁNI K MILOVÁNÍ Milovat je døina! V naší spoleènosti se o lásce zpívá, píše a mluví jako o krásném ideálu, po kterém všichni toužíme. Ale zatímco Madonna zpívá své milostné písnì a jeden film za druhým ukazuje nejdùvìrnìjší zpùsoby milování, je každodenní realitou, že vìtšina pøátelství netrvá dlouho, že mnoho milencù spolu nevydrží, že mnohá manželství zatrpknou nebo se rozpadnou a že mnohé komunity jdou z krize do krize. Lidské vztahy jsou velmi roztøíštìné. I když se touha po lásce zøídka vyjadøuje tak pøímo, vypadá láska ve své všední podobì málokdy tak nestálá. Pøestože je v naší neustále soupeøící spoleènosti obrovský hlad a žízeò po pøátelství, dùvìrnosti, spojení a spoleènosti, nikdy nebylo tak tìžké utišit tento hlad a žízeò. Slovo, které je uprostøed toho všeho, je „vztah“. Pøejeme si rozbít naše osamìní a vstoupit do vztahu, který nám nabídne pocit domova, pocit, že nìkomu patøíme, pocit jistoty a dokonalého spojení. Ale pokaždé, když hledáme takový vztah, velmi rychle poznáváme, jak je tìžké být nìkomu nablízku a jak je dùvìrný vztah mezi lidmi složitý.

Když jsme sami a hledáme nìkoho, kdo by zrušil naši samotu, býváme velmi rychle rozèarováni. Ti druzí, kteøí nám na krátký okamžik mohli nabídnout pocit celistvosti a vnitøního míru, brzy ukáží neschopnost dávat nám trvalou lásku a místo toho, aby nás zbavili naší osamìlosti, nám zjeví celou její hloubku. Èím vìtší jsou naše oèekávání, že nìjaká jiná lidská bytost splní naše nejtajnìjší touhy, tím vìtší je naše bolest, když stojíme tváøí v tváø omezenosti lidských vztahù. Naše potøeba intimity se snadno zmìní v požadavek. Ale jakmile zaèneme od jiné osoby vyžadovat lásku, zmìní se v násilí, z mazlení se stane bití, z polibkù kousání, nìžné pohledy se zmìní v podezøívavé, poslouchání se zmìní na pøeslechnutí a pohlavní styk se zmìní na znásilnìní. Když vidíme v naší spoleènosti silnou potøebu lásky a dìsivý výbuch násilí tak blízce spojené, nevyhneme se dùležité otázce: Co to vlastnì je, tahle døina lásky? BÝT SPOLEÈNÌ POVOLÁNI Co znamená milovat jinou osobu? Oboustranná náklonnost, intelektuální sluèitelnost, sexuální pøitažlivost, stejné ideály, spoleèné finanèní, kulturní a náboženské zázemí, to všechno mohou být dùležité faktory pro dobry vztah – které však nezaruèují lásku. Jednou jsem potkal mladého muže a ženu, kteøí se chtìli vzít. Oba byli pohlední, velmi inteligentní, mìli podobné rodinné zázemí a moc se milovali. Strávili spoustu èasu u kvalifikovaného psychoterapeuta, aby prozkoumali svou psychologickou minulost a pøímo poznali své citové klady a zápory. V každém ohledu se zdáli být

Pøejeme si rozbít naše osamìní a vstoupit do vztahu, který nám nabídne pocit domova, pocit, že nìkomu patøíme, pocit jistoty a dokonalého spojení. Ale pokaždé, když hledáme takový vztah, velmi rychle poznáváme, jak je tìžké být nìkomu nablízku a jak je dùvìrný vztah mezi lidmi složitý.

zení, které charakterizují naši spoleènost. Ale když budeme zas a znova prohlašovat Boha za zdroj veškeré lásky, poznáme lásku jako Boží dar Božímu lidu. ŽIVOT VE SPOLEÈNÉM NÁSLEDOVÁNÍ Manželství je jedním ze zpùsobù, jak být žijícími svìdky vìrné Boží lásky. Jakmile se jednou muž a žena rozhodnou žít svùj manželský život tímto zpùsobem, dostává jejich vztah zcela nový význam. Jejich vzájemná láska, nehledì na její citové uspokojení, se stává výrazem jejich následování Ježíše, takže jejich hlavním zájmem je prožívat toto následovnictví ve dvojici. Pro mnohé lidi je následování Krista individuální, nebo dokonce soukromou záležitostí. Øíkají: „Víra je moje osobní vìc. Nechci, aby se druzí pletli do mého náboženského života, a já se nebudu plést do jejich.“ Tento postoj proniká také do dùvìrného vztahu v manželství. Muž øíká: „Víra mé ženy je její soukromá záležitost.“ Žena øíká: „Nechávám svému muži v otázkách víry naprostou volnost.“ Ale to není život spoleèného následování. Manželství – nahlížené shora – je novým svazkem mezi dvìma lidmi vytvoøeným Bohem, aby bylo skrze toto viditelné a hmatatelné spojení pøedstaveno svìtu nové znamení, které ukáže lidem Boží lásku. Když se dva lidé zavážou, že budou žít svùj život spoleènì, zaène existovat nová skuteènost. „Stanou se jedním tìlem,“ øíká Ježíš. To znamená, že jejich jednota vytváøí nové posvìcené místo. Mnohé vztahy jsou jako propletené prsty. Dva lidé lpí jeden na druhém jako ruce propletené ze strachu. Spojili se, protože nedokážou samostatnì pøežít. Ale když se spojili, poznali také, že nedokážou jeden druhého zbavit opuštìnosti. A potom vznikají neshody a zvyšuje se napìtí, a koneèným výsledkem je rozpad. Ale Bùh volá muže a ženu k jinému vztahu. Je to vztah, který pøipomíná dvì ruce sepjaté k modlitbì. Koneèky prstù se dotýkají, ale dlanì vytváøí prostor, jako malý stan. Je to prostor vytvoøený láskou, ne strachem. Manželství vytváøí nový, otevøený prostor, kde se mùže Boží láska zjevit „cizinci“: dítìti, pøíteli nebo návštìvníkovi. Takové manželství se pak stává svìdkem Boží touhy být mezi námi jako vìrný pøítel. VOLBA PØÁTEL Jednou z nejdùležitìjších voleb je výbìr lidí, se kterými rozvíjíme blízké dùvìrné vztahy. Nᚠživot má pouze svùj vymezený èas. S kým ho strávíme a jak? To je pravdìpodobnì jedna z nejvíce rozhodujících otázek našeho života. Není jistì bezdùvodné, když se rodièe starají o to, koho

Mnohé vztahy jsou jako propletené prsty. Dva lidé se spojili, protože nedokážou samostatnì pøežít. Ale Bùh volá muže a ženu ke vztahu, který pøipomíná ruce sepjaté k modlitbì. Koneèky prstù se dotýkají, ale dlanì vytváøejí prostor – prostor vytvoøený láskou, ne strachem. si jejich dìti pozvou domù, s kým si hrají, s kým se pøátelí, koho milují. Rodièe vìdí, že velká èást štìstí jejich dìtí závisí na tom, koho si zvolí, aby jim byl nablízku. Ke komu chodíme na radu? S kým trávíváme volné veèery? S kým pojedeme na prázdniny? Nìkdy mluvíme nebo jednáme, jako bychom mìli v této vìci jen malou možnost volby. Nìkdy se chováme, jako bychom mìli štìstí, že je tu nìkdo, kdo chce být naším pøítelem. Ale to je velmi pasivní, a dokonce fatalistický postoj. Nemùžeme èekat pasivnì, až se vynoøí nìkdo, kdo nám nabídne pøátelství. Jako lidé, kteøí vìøí v Boží lásku, musíme mít odvahu a dùvìru øíct nìkomu, jehož prostøednictvím se stává Boží láska k nám viditelnou: „Rád bych se s tebou seznámil, rád bych s tebou strávil svùj èas. Chtìl bych s tebou navázat pøátelství. Co ty na to?“ Dostane se nám záporných odpovìdí, a mùžeme zažít bolest z odmítnutí. Ale když se rozhodneme vyhnout se všem „ne“ a veškerým odmítnutím, nikdy nevytvoøíme prostøedí, kde bychom mohli posilovat a prohlubovat lásku. G

partnerské vztahy

pøipraveni uzavøít manželství a žít spolu šastný život. Pøesto zùstává otázka: Budou tito dva lidé schopni se milovat ne jen chvilku nebo pár let, ale celý život? Pro mì, který jsem byl požádán, abych je oddal, to nebylo tak samozøejmé jako pro nì dva. Byli spolu dlouho a byli si jistí svou vzájemnou láskou, ale budou schopni stát spoleènì tváøí v tváø svìtu, který dává jen malou podporu trvalým vztahùm? Kde vezmou sílu zùstat vìrni jeden druhému v èasech hádek, ekonomického tlaku, hlubokého žalu, nemoci a nutného odlouèení? Co znamená pro tohoto muže a tuto ženu milovat se jako manželé až do smrti? Èím víc o tom pøemýšlím, tím víc cítím, že manželství je pøedevším povolání. Dva lidé jsou povoláni, aby spoleènì splnili poslání, kterým je povìøil Bùh. Manželství je duchovní realita. Struènì øeèeno, muž a žena spojí své životy nejen proto, aby zažili hlubokou lásku jeden k druhému, ale protože vìøí, že Bùh miluje každého z nich nekoneènou láskou a svolal je, aby se stali žijícími svìdky této lásky. Milovat znamená vtìlit nekoneènou Boží lásku do vìrného vztahu s jinou lidskou bytostí. Vzájemná láska neznamená lpìt na sobì, abychom se cítili bezpeènì v nepøátelském svìtì, ale žít spolu tak, aby v nás každý rozpoznal lidi, kteøí zviditelòují svìtu Boží lásku. (Z Boha pochází nejen veškeré otcovství a mateøství, ale také pøátelství, manželské partnerství a skuteèná dùvìrnost a spoleèenství.) Když budeme žít, jakoby byly lidské vztahy vytvoøeny èlovìkem, a podøizovat se tak zmìnám lidských pravidel a zvyklostí, nemùžeme oèekávat nic jiného než velkou roztøíštìnost a odci-

Henry J. M. Nouwen, se sdílí ve své knize meditací „Tady a teï“ (z ní pochází naše ukázka) ètenáøùm se svou duchovní cestou. Knihu, kterou vydalo nakladatelství Zvon, je možno zakoupit mimo jiné i v prodejnì Country Life v Praze v Melantrichovì ulici è. 15.

PRAMENY ZDRAVÍ / 17

SLUNEÈNÍ SVIT Již Hippokrates, otec medicíny, objevil, že sluneèní svìtlo je užiteèné pøi léèení urèitých nemocí. Toto využití sluneèního svìtla nazval helioterapií. To bylo pøed více než dvìma tisíci lety. Od té doby slunce neztratilo nic ze své léèebné schopnosti. Je napøíklad jedním z nejpùsobivìjších nièitelù baktérií.

pøírodní léèebné prostøedky

Nepøítel baktérií V roce 1877 dva vìdci, Downs a Blunt, objevili, že sluneèní svìtlo zabíjí baktérie. Tito vìdci nasadili baktérie do živného roztoku v nìkolika zkumavkách. Docela náhodou byly nìkteré vystaveny sluneènímu svìtlu. Baktérie rostly ve zkumavkách, které byly ve stínu, ale ne v tìch, které byly na slunci. V roce 1903 mladý dánský lékaø Niels Fensen získal Nobelovou cenu za úspìšné léèení tuberkulózy pomocí sluneèního svìtla. To urychlilo další výzkum v léèení infekcí sluneèním svìtlem. Vìtšinu infekèních nemocí, vèetnì angíny, zápalu plic, horeèky omladnic a malomocenství, pomáhá sluneèní svìtlo léèit. Kromì toho pùsobí sluneèní svìtlo proti infekci i preventivnì. Pamatuji si na své první setkání se sluneèní terapií. Bylo mi asi sedm a mìl jsem bradavici na høbetì levé ruky. V té dobì jsme bydleli v zapadlém místì na Kubì. Protože v našem mìstì nebyl lékaø, otec mì vzal ven na slunce a pomocí lupy soustøedil sluneèní paprsky na bradavici. Okamžitì jsem ucítil palèivou bolest. Za nìkolik minut byla bradavice pryè. Všude kolem nás existuje množství baktérií. Hromadí se na šatech i na pokožce, na podlaze, stìnách a nábytku v tmavých místnostech. Okna mohou pùsobit problémy pøi uchovávání tepla, ale jsou dùležitá kvùli svìtlu, které nièí baktérie. Je dùležité vìtrat noèní prádlo, zvláštì ty èásti, které se pravidelnì neperou a nevyváøejí v automatických praèkách. Jeden vìdec - šprýmaø vypoèítal, že èlovìk má na povrchu kùže prùmìrnì více živých tvoreèkù než celý svìt obyvatel. Vìtšina z nich jsou neškodné baktérie a viry. Èlovìk má alespoò o dùvod více k èastému sprchování nebo vykoupání. Nezoufejte, žádné velké nebezpeèí nám nehrozí. Je to veselé pøirovnání a není tøeba brát ho tak vážnì, jinak bychom se mohli stát neurotiky. Když už jsme u tohoto docela všedního tématu, pak pøipomeòme, že je vhodné

18 / PRAMENY ZDRAVÍ

vìšet prádlo venku na slunci. Mám pøíjemný pocit, když projíždím ulicemi mìst a vesnic v rozvojových zemích a vidím dvorky a balkóny s øadami šòùr ovìšených prádlem. Není to sice krásná podívaná, ale každý hygienik by zajásal: slunce nedává šatùm jen vùni svìžesti a èistoty, ale nièí i mikroby. Jestliže ve vašem bytì nìkdo onemocnìl chøipkou, nezavírejte okna a nezatahujte závìsy. Nechejte sem vniknout plné svìtelné spektrum, které nièí stále se množící viry a baktérie. Svìtlo v našich oèích Svìtlo, které prochází okem, mùže mít další léèivé vlastnosti. Je možné, že tímto zpùsobem dochází k lepší funkci nìkterých èástí mozku, jako je podvìsek mozkový, šišinka èi hypotalamus, a zlepšuje se i pøenos signálu mezi nervovými buòkami. Urèité vlnové délky svìtla se v sítnici našeho oka pøemìòují na nervovou energii. Tuto energii pøenáší oèní nerv do horní èásti míchy a týlního laloku, kde je scéna, kterou jsme vidìli, nejen zaznamenána, ale také ovlivòuje centrum bdìlosti v mozku. Má se za to, že tato energie stimuluje šišinku mozkovou (epifýzu) k produkci melatoninu. Pøestože funkce melatoninu není jasná, výzkumy nasvìdèují tomu, že povzbuzuje èinnost endokrinních žláz - napø. hypofýzy, podvìsku mozkového, nadledvinek, pohlavních žláz, slinivky bøišní. Melatonin také zpomaluje rùst a šíøení rakoviny. Mnohé z biologických úèinkù svìtla jsou výsledkem pùsobení ultrafialových paprskù, jak viditelných, tak neviditelných. Velkou èást tohoto svìtla zachycuje sklo. Pro naše oèi je dùležité, aby dostávaly plné svìtlo nefiltrované sklem oken a brýlí. Zdá se, že psi a koèky vìdí o sluneèní energii nìco, co nevíme my. Neustále cestují za sluncem. Zdá se, že instinktivnì cítí výhodu sluneèního svìtla. Nejen, že se mohou na slunci vyhøívat, ale ono je také uklidòuje. Nᚠnervový systém obvykle reaguje na sluneèní svìtlo pøíznivì. Slunce u vìtšiny lidí zlepšuje náladu. Jestliže opravdu chcete zaèít den dobøe, vyskoète z postele hned ráno, abyste se mohli dívat na východ slunce. Není nic krásnìjšího než pozorovat, jak tma ustupuje a jak se rodí nový den. Je to duchovní zážitek! Sluneèní svìtlo zøejmì zvyšuje tvorbu endorfinù v našem mozku, uvolòuje naše svaly a napomáhá tak pocitùm spokojenosti. G Z knihy „Newstart“ od V.W. Fostera (vydal Advent-Orion). Kniha, která se mùže stát skuteèným novým zaèátkem pro každého, kdo chce pro zdraví své i svých blízkých udìlat vše, co je v jeho silách. K zakoupení v Country Life.

AKTUALITY CL V pátek otevøeno déle... Dovolujeme si upozornit vážené zákazníky našich prodejen a restauraèních zaøízení v Melantrichovì a Jungmannovì ulici v Praze, že (vzhledem k tomu, že denního svìtla utìšenì pøibývá) budou naše provozovny otevøeny (v období duben až záøí) v pátek opìt až do šesté hodiny veèerní. Dùvodem, proè je provoz našich støedisek v podzimním a zimním období v pátek ponìkud zkrácen, je skuteènost, že mnozí pracovníci firmy Country Life jsou pøíslušníky Církve adventistù sedmého dne (CASD) a svìtí tedy sobotu jako biblický den odpoèinku (který ovšem zaèíná již s páteèním západem slunce).

100% celozrnné - a BIO! Již ne pouze v restauraci, ale i v obchodì Country Life si budou moci naši zákazníci (zøejmì již od druhého dubnového týdne) zakoupit dennì èerstvé 100% celozrnné peèivo v kvalitì BIO pocházející z vlastní minipekárny Country Life. 100% celozrnný chléb i peèivo Country Life nebudou obsahovat žádné pøídavky chemikálií, barviv ani kypøidel. Úplné složení: celozrnná pšenièná mouka BIO, ovesné vloèky BIO, moøská sùl, pøírodní cukr, sušená petrželová na.

Víte, co je to seitan? Seitan je vegetariánská náhražka masa vyrobená z pšenièné bílkoviny (neboli lepku). Pšenièná bílkovina se získává vymýváním z pšenièné mouky. Jedná se o jemný nažloutlý prášek, který se dá v kuchyni použít pøi øadì pøíležitostí (nejste-li ovšem na bezlepkové dietì): mimo jiné k vlastnoruèní výrobì tzv. rostlinného masa (které si ovšem mùžete také zakoupit již v hotové podobì), dále tøeba jako pøídavek do tìsta pøi peèení (zlepšuje konzistenci). Do prodejen Country Life nyní pøichází ve formì tuzemského výrobku pod názvem „moravský pšenièný lepek Vital Gluten“.

EKOLOGICKÉ MYCÍ, ÈISTÍCÍ A PRACÍ PROSTØEDKY ECOVER COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1

Krém na ruce s karité V prodejnì pøírodní kosmetiky Country Life lze zakoupit mezi mnoha dalšími novinkami i krém na ruce L’Occitane (150 ml) s obsahem másla karité. Díky vysokému obsahu karité (20%) a dále obsahu pøirozených hydrataèních faktorù (med, mandle, len, ibišek) tento krém na ruce velmi úèinnì chrání, vyživuje a regeneruje pokožku rukou. Snadno a rychle se vstøebává a zanechává pøíjemný pocit.

MASÁŽE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1

KOSMETICKÝ KOUTEK CL Péèe o suchou a citlivou ple

objednávky na tel. 2421-3366 l. 22

COLD CREAM (75 ML)

NEWSTART’99: LÉTO SE BL͎Í! Country Life ve spolupráci se Spoleèností Prameny zdraví poøádá tøetím rokem rekondièní a výukový program NEWSTART. Tento program je založen na dùsledném využívání osmi zdravotních principù zdravá výživa, pravidelný pohyb, užívání vody, sluneèního svitu, støídmost, pobyt na èerstvém vzduchu, dostatek odpoèinku, víra dávající životu smysl. NEWSTART ’99 se bude opìt konat v pøíjemném prostøedí hotelu Abram v Jizerských horách (nedaleko Jablonce n. Nisou). Nabízíme plnou penzi (vegetariánská strava z kuchynì Country Life) a organizovaný program – masáže, rehabilitaèní cvièení, školu vaøení, zdravotnì-osvìtové pøednášky, využívání rehabilitaèního støediska (vše v cenì). Možnost vycházek do okolí (pro nároènìjší horské túry) a sportovního vyžití – jak v areálu støediska (tenisové a volejbalové kurty, minigolf, tìlocvièna, stolní tenis), tak mimo nìj (koupání, horská kola, v blízkosti projížïky na ponících). Program probíhá pod lékaøským dohledem a zahrnuje lékaøskou prohlídku na zaèátku i na konci pobytu. Cena letního desetidenního pobytu (10.-20. 8. 1999) èiní 4 200 Kè, pro dìti od šesti do dvanácti let 3 000 Kè. Pro dìti zajišujeme program, aby se rodièe mohli úèastnit procedur, cvièení, školy vaøení a pøednášek. (Dìti pøedškolního vìku se mohou zúèastnit za podmínky, že se o nì rodièe postarají.) Vzbudila-li tato naše nabídka Vᚠzájem, staèí zaslat vyplnìnou pøíhlášku (viz níže) na adresu: Spoleènost Prameny zdraví, U 5. baterie 26, 162 00 Praha 6. Obratem Vám zašleme bližší informace. S pøípadnými dotazy se mùžete obracet na tel. (02) 2431-6406. Rádi Vám je zodpovíme. G

Denní krém na oblièej s vysokým obsahem másla karité (15%) úspìšnì regeneruje i velmi suchou pokožku. Pøináší úèinnou ochranu proti atmosférickým vlivùm (vìtru, chladu, slunci), ideální na hory èi do chladu. HYDRATAÈNÍ MÝDLO S MÁSLEM KARITÉ (150 G) Pøetuènìlé hydrataèní mýdlo obsahující Cold Cream (3%), výtažek z meduòky a máslo karité (20%). Jemnì omývá pokožku, kterou zanechává hebkou a svìží. Díky unikátnímu složení a protidráždivým vlastnostem je vhodné pro všechny druhy pleti, a to i pro nejjemnìjší dìtskou ple. Užívá se pro denní péèi o tìlo i o oblièej.

Prodejna pøírodní kosmetiky COUNTRY LIFE Melantrichova 15 (ve dvoøe) Praha 1 Po-Èt: 9-19, Pá: 9-18

L’OCCITANE

Pøihláška na letní výukový a rekondièní program NEWSTART ‘99 Jméno a pøíjmení: Rodné èíslo: Adresa: Telefon domù/do zamìstnání: Hlavní zdravotní problémy: Prodìlané operace (rok): Od koho (kde) jste se dozvìdìl/a o tomto pobytu: Pøihlášku zašlete na adresu: Spoleènost Prameny zdraví, U 5. baterie 26, 162 00 Praha 6

PRAMENY ZDRAVÍ / 19

RECEPTY COUNTRY LIFE

PØEDNÁŠKY:

Hrášek na zeleninì

První úterý v mìsíci MÝTY A OMYLY 6. dubna, 4. kvìtna a 1. èervna Diskusní veèery s ing. Robertem Žižkou, šéfredaktorem „Pramenù“, nad mýty a omyly ve výživì.

1/2 šálku nakrájené cibule, 1/2 šálku vody, 3 šálky èerstvého nebo mraženého hrášku, 2 šálky na hrubo nastrouhané mrkve, 2 šálky na hrubo nastrouhané petržele, 2 lžíce rajèatového protlaku (1 malá konzerva), 2 lžièky pøírodního cukru, 1 lžièka moøské soli, 1/2 lžièky šalvìje, 2-3 lžíce hrubé mouky, 3 šálky vody, 2 lžièky mletého lnìného semínka, 2 lžíce oleje Na vodì poduste nakrájenou cibuli, pøidejte zeleninu a hrášek, zamíchejte, pøisypte cukr, pøidejte rajèatový protlak, všechno dohromady osmahnìte, pøidejte lnìné semínko a zalijte vodou. Vaøte asi 15 minut, potom za ustavièného míchání pøisypávejte mouku, pøevaøte, dochute solí a šalvìjí. Pokapejte olejem. (3 porce)

Rajèatová omáèka s celerem 2 lžíce oleje, 1/2 šálku nakrájené cibule, 2 bobkové listy, 1/3 šálku na jemno nastrouhaného celeru, 1 nakrájené rajèe, 3-4 lžíce rajèatového protlaku, 3-4 lžíce celozrnné žitné mouky, 2 šálky studené vody, 2 šálky studeného sójového mléka, 1 lžíèka soli, 1 lžíce pøírodního cukru, podle potøeby citrónové šávy

Druhé úterý v mìsíci PANE DOKTORE, CO NOVÉHO VE VݎIVÌ? 13. dubna, 11. kvìtna a 8. èervna MUDr. Peter Pribiš, odborník na preventivní medicínu, uvádí nìkteré z posledních poznatkù vìdy o výživì. (Téma 13. dubna: Etikologie aneb Jak vyzrát na potravináøský prùmysl) Poslední úterý v mìsíci ŠKOLA VAØENÍ S R. UHRINEM 30. bøezna, 27. dubna a 25. kvìtna Veèery se šéfkuchaøem Country Life – nové recepty, informace ze svìta zdravé výživy, ochutnávka...

Na oleji poduste cibuli, pøidejte bobkový list, celer a nakrájené rajèe, poduste, pøidejte rajèatový protla a osmahnìte. Zasypte moukou, zamíchejte, zalejte vodou a sójovým mlékem, rozšlehejte a za obèasného míchání vaøte až do požadované hustoty. Pøeceïte anebo pøetlaète pøes sítko. Výborné napø. s pohankovou sekanou (k zakoupení v restauraci Country Life) a celozrnnými knedlíky. (3-4 porce)

Prostory restaurace Country Life Melantrichova 15, Praha 1

Dobrou chu pøeje Roman Uhrin, šéfkuchaø vegetariánské restaurace Country Life. Recepty pocházejí z jeho kuchaøky „Zdravá kuchyòa v praxi“ (aneb 250 receptù bez cholesterolu) - k zakoupení pouze v restauraci Country Life!

Zájemci o studium Bible (a ti, kteøí hledají pomoc v oblasti duchovního zdraví) se mohou obracet na Mgr. M. Hloucha na tel. (02) 652-0431.

Za zdravím do pøírody - a do Country Life!

Zaèátky vždy v 18.45 hod. Vstupné dobrovolné Aktuální informace o programu podá na tel. (02) 2431-6406 ing. Žižka.

OTEVØENO V COUNTRY LIFE Melantrichova 15, Praha 1 Obchod:

Objednávám závaznì pøedplatné èasopisu zdravého životního stylu

PRAMENY ZDRAVÍ

za èástku 98,- Kè/“pùlroèní“ pøedplatné (è. 3-6/99) za èástku 138,- Kè/roèní pøedplatné (è. 1-6/99) - vèetnì poštovného

Prosím o zasílání na následující adresu:

Jungmannova 1, Praha 1 Obchod:

Po-Èt 8:30-18:30 Pá 8:30-18 Obèerstvení: Po-Èt 9:30-18:30, Pá 10-18

Jméno a pøíjmení

Ès. armády 20, Hostivice u Prahy

Adresa

„Pùlroèní“ pøedpl. Roèní pøedpl.

Datum

Po-Èt 8-19 Pá 8-18, Ne 11-18 Restaurace : Po-Èt 9-21 Pá: 9-18 Ne 11-21 Kosmetika: Po-Èt 9-19, Pá 9-18

Podpis Vyplnìný lístek zašlete, prosím, na adresu redakce: U páté baterie 26, 162 00 Praha 6 (tel/fax: 02/2431-6406)

Na Slovensku rozesílá OZ Život a zdravie, Záhonok 1195/19, 960 01 Zvolen, tel/fax: (0855) 536-2585

Po-Èt 9-17 Pá 9-17

Èasopis PRAMENY ZDRAVÍ Vydává Country Life s.r.o. U páté baterie 26, 162 00 Praha 6 tel/fax: (02) 2431-6406 Šéfredaktor: Ing. Robert Žižka Registraèní èíslo MK ÈR 7115 Podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p., Odštìpný závod Praha, èj. nov 5445/95 ze dne 30.11. 1995