ETNOGRAFICKÁ STUDIE 2
Martin Kaleja
Obecně o výzkumném záměru
Předložená kvalitativně-orientovaná etnografická studie je parciálním výstupem rozsáhlého celoplošného republikového výzkumného záměru projektu CZ.1.07/1.2.00/47.0009 s názvem
Sociologický monitoring vzdělanostních vstupů a výstupů dětí a žáků, včetně dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice. Dominantním cílem projektu bylo provést sociologický monitoring vzdělanostních ukazatelů ve vzdělávání dětí a žáků, včetně dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve všech krajích České republiky, mimo hlavní město Praha. Konkrétněji se jednalo o provedení aktuálního a zcela objektivního monitoringu sociologických, pedagogických, speciálněpedagogických a psychologických ukazatelů v předškolním a povinném vzdělávání. Při vlastní aplikaci celého výzkumného rámce
byl
uplatněn
transdisciplinární
přístup,
pomocí
kvantitativně
i
kvalitativně
orientovaných strategií. Etnografická studie je tedy legitimní součástí zmiňovaného výzkumu a klade si primárně za cíl zaměřit se kvalitativně na analýzu a s ohledem na limity vlastní prezentace rámcovou deskripci vymezených oblastí zájmu, jejichž konstruované schéma bylo zadáno poskytovatelem finanční dotace. Rámcová deskripce zohledňuje všechny relevantní parametry procedurální stránky etnografie školského terénu.
Etnografie školy v kontextu projektového záměru
Vlastní výzkumný proces byl započat definicí výzkumného problému, řešením zjevných a skrytých úskalí, která se sebou etnografický sběr dat nese. Poskytovatel dotace stanovil časové parametry minimální délky trvání výzkumného procesu na 4 kalendářní měsíce jdoucí po sobě. Projektový výzkumný tým byl tvořen pracovníky z interní základny. Do samotného sběru potřebných dat však mohli být zapojeni (a dokonce pro některé dílčí části poskytovatel podmínečně stanovil) i pedagogičtí pracovníci školských zařízení, která se stala součástí
zkoumaného
souboru/vzorku.
S respektem
k uznávaným
standardům
etnografických procedur jsme však v tomto případě tuto možnost zcela vyloučili. A pedagogové ze škol, které se staly objekty zkoumání, figurovali výhradně na pozici informantů.
1
V kontextu ČR bylo sledováno celkem devět základních škol, přičemž diferenciace z hlediska
typologie, resp. charakteru škol byla předem stanovena. Hloubkovému poznání v rozsahu výše uvedených limitů se podrobily tři základní školy běžného typu hlavního vzdělávacího proudu, tři základní školy hlavního vzdělávacího proudu s dominantním počtem žáků z prostředí sociální exkluze, resp. v blízkosti takto uměle zformované lokality a základní školy dominantně vzdělávající žáky s lehkým mentálním postižením. Pro všechny pracovníky této výzkumné agendy platily stejné principy všech výzkumných etap, včetně jejich charakteru. Diametrálně koncipovaná rozdílnost byla, zcela z logických úvah, ve vlastním charakteru výzkumného materiálu. Každá studie se orientuje na individuální a specifickou deskripci vlastní charakteristiky školy, proběhlých výchovněvzdělávacích
procesů,
interpersonálních
sociálních
relací
mezi
žáky,
kooperace
pedagogických pracovníků, vzájemnou komunikaci pedagogů a žáků, globálně vnímaného sociálního klimatu školy a vzájemné kooperace školy s rodinou.
Deskripce školy
Sledovaná základní škola patří k běžným základním školám hlavního vzdělávacího proudu. Jedná se o fakultní školu Ostravské univerzity v Ostravě.
Studenti zde vykonávají
pregraduální praxi a v rámci reciproční smlouvy také pomáhají při organizování mimoškolních aktivit. Vzdělávací proces je ve škole uskutečňován podle Rámcového
vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Škola má 9 postupných tříd a její celková fyzická kapacita je 750 žáků ZŠ. V průměru má škola každý rok cca 600 žáků. Kromě běžných tříd jsou zde od 3. ročníku zařazeny i třídy se sportovním zaměřením (v každém ročníku 1-2 třídy). V roce 1999 byla škola zařazena MŠMT ČR do projektu „Intenzifikace sportovních tříd“. Statut sportovních tříd získala na rozšířenou výuku tělesné výchovy-lední hokej a od 1. 9. 2006 i na plavání. Pro oba sporty má škola ideální polohu, neboť se v její blízkosti nachází zimní stadion i plavecký bazén. Do této školy dojíždějí žáci běžných i sportovních tříd z širokého okolí. Ve sledovaném období měla škola 20 tříd s různým počtem žáků. Na prvním stupni jsou dva ročníky, které mají 3 třídy s počtem žáků kolem dvaceti. Na druhém stupni jsou naopak ročníky se dvěma třídami s třiceti žáky. Škola sídlí ve čtyřpodlažní budově tvaru písmene U, levé křídlo je dále prodlouženo a napojeno k tělocvičnám. V době sběru dat byl celkový počet všech žáků 499, z toho na 1. stupni 284, na 2. stupni 215. Speciální vzdělávací potřeby vykazovalo 46 žáků (nejčastěji měli diagnostikovanou dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii, jeden žák měl diagnostikovanou pervazivní vývojovou poruchu) individuálně integrovaných do běžných tříd. Na škole působí celkem 34 2
pedagogických pracovníků. Součástí školy je školní družina, která je rozčleněna do kroužků
podle zájmů žáků a organizuje také akce o prázdninách a víkendech (výlety, tábory).
Deskripce výchovně-vzdělávacího procesu
Dynamičnost procesu je velmi důležitá zvláště pro menší žáky. Paní učitelky na 1. stupni jsou si toho vědomy a své hodiny připravují tak, aby se žáci nenudili, aby žáci neupadli do únavy.
Relaxační chvilky se aplikují v nejnižších třídách, v jejich učebnách jsou vzadu
koberce, karimatky. Žáci se mohou pod dohledem učitele protahovat, nebo dělat relaxační činnosti, které souvisí s vyučováním. Dramatické prvky pozitivně ovlivní vyučovací proces. Žáci to oceňují, vždy zpozorní. Tento prvek ale není používaný často mezi pedagogy 2. stupně. Nuda v hodině se někdy objevuje. Učitel má pro žáky příliš mnoho informací, které předává podle nich nezajímavým stylem. Obzvláště slabí žáci se nudí, nic je nezajímá. Hlasový projev pedagoga je podstatný. Monotónní a tichý projev neudrží pozornost žáků, přináší pak do hodiny jejich rušivé chování. Na 2. stupni se takto projevují žáci v hodině učitelky německého jazyka. Naopak v českém jazyce, kde paní učitelka také mluví tiše je v hodině absolutní pořádek, Hlasitý projev využívají především muži. Podle jejich sdělení jde především o výrazný projev. Vyrušování se dá najít v každé hodině. Učitel to má vždy různě nastaveno. Žáci každého učitele znají, vědí, kam je bude pouštět a kde jsou hranice. Např. učitelka matematiky zakazuje žákům pít ve svých hodinách. Materiální vybavení tříd je odlišné. Standardní třídy na prvním stupni užívají různé výrobky žáků k výzdobě. Vše záleží na třídní učitelce.
Obvyklou součástí těchto tříd je využití
volného prostoru pro hru a relaxaci o přestávkách, případně jako součást vyučovacích hodin, např. v anglickém jazyce a hudební výchově. Žáci jsou s touto aktivitou spokojeni. Audiovizuální technika je v několika běžných třídách a v odborných učebnách. Běžná třída je k vybavení zvolena náhodně, není zde žádná preference. První stupeň má vybaveny tři běžné třídy počítačem, projektorem a interaktivní tabulí. Takto je vybavena učebna jazyků, která je zároveň knihovnou a dále počítačová učebna. Druhý stupeň má takto vybaveny dvě standardní třídy, dvě odborné učebny ICT učebnu přírodopisu, zeměpisu a chemie a fyziky. učebny velkým přínosem pro výuku.
V každém případě je audio-vizuální vybavení
Žáky na prvním stupni využití
smartboardů přímo
vtahuje do výuky. Doslova s nadšením rádi řeší úlohy nebo sledují výukové programy. Na druhém stupni se vzrůstajícím věkem žáků upadá zájem o řešení úloh i sledování výukových programů, které jsou velmi cenné pro přírodovědné předměty. I tak je škoda, že toto vybavení není v každé učebně. Využití interaktivní učebnice je možno pouze ve třídách s výbavou. V případě výuky stejně zaměřené hodiny v paralelních třídách daného ročníku je 3
významný rozdíl učit s využitím nebo bez využití audio-vizuální techniky. Vybavení ICT
učeben je nedostačující. Učebna pro 1. stupeň má 15 notebooků, „malá učebna pro 2, stupeň má 14 počítačů, „velká“ učebna má 25 počítačů. Přitom obzvlášť na 2. stupni jsou třídy s 30 žáky, tudíž nedojde na každého žáka. Tento nedostatek velmi komplikuje práci se třídou.
Deskripce interpersonálních relací žáků
Interpersonální vztahy dětí a žáků školy jsou determinovány především osobnostními charakteristikami žáků, jejich osobnostními vlastnostmi. Vztahy mezi žáky jsou různorodé, vše se odvíjí od kolektivu třídy, od nevraživosti mezi třídami stejného ročníku, od jejich vztahů, které mají mimo školu. Celkově jsou vztahy žáků na škole dobré, násilí zde neprobíhá. V případě sociálně-patologických jevů se hned řeší. Žáci spolupracují při různých aktivitách v hodinách, vztahy se utužují na mimoškolních akcích. Práce pedagoga taky zasahuje do vztahů v kolektivech. Už jen tím, že nařídí zasedací pořádek. Kroužky spojují děti napříč ročníky, poznávají se tam blíže děti různého věku. Potkávají se pak ve škole a mají se k sobě. Ve vztahu k negativní stránce sledované oblasti můžeme upozornit na otázku šikany a kyberšikany. Šikana je věc, která se musí zavčasu odhalit a odstranit. Vždy se najdou příklady, o kterých je dobré se zmínit. V sedmém ročníku probíhala šikana jednoho chlapce, o kterém třída mluví, jako o „jiném“. Systematicky si z něj dělali legraci, dobírali si ho, prováděli mu naschvály i v šatnách plaveckého výcviku. Jeho odlišnost se jim prostě nelíbila. „Když jsme tohle řešili, samozřejmě se nikdo nepřiznal a nic se vlastně nestalo. Až po delší
době, když jsme přitvrdili, konkrétní aktéři se přiznali. Poté přestali, ale i tak jsme museli situaci hlídat a neustále se ptát obou stran, jestli je všechno v pořádku.“ (pedagog) Odlišnost chlapce souvisela s jeho fyziognomií a sexuální orientací. Kyberšikana je jevem, s kterým škola má jisté zkušenosti. V sobě monitoringu bylo předmětné tento sociálně nonkonformní jev pedagogicky efektivně řešit.
„Ona a on se dlouhou dobu bavili přes FB. Jevili o sebe zájem. Domluvili se, že si pošlou určité partie svého těla. Ona si nafotila svá prsa a poslala mu to. On si měl nafotit svůj penis a poslat, nestalo se tak. Stáhl z internetu fotku penisu a poslal jí to. Pak jí to napsal a s její fotkou se chtěl chlubit a ukazovat ostatním.“ (pedagog)
4
Deskripce kooperace pedagogických pracovníků Pedagogický sbor je gendrově nevyvážený. Dominují jako všude jinde v základním vzdělávání ženy. Pedagogický personál je plně kvalifikovaný. Rozdílně spolu komunikují pedagogové na prvním a na druhém stupni. Na prvním stupni více bojují za sebe. Nemají tendenci si pomáhat, kooperace není moc zřejmá. Intenzivnější komunikace mezi pedagogy je patrná na druhém stupni. Jsou ochotní dělit se o pracovní úkoly, modifikovat rozsah povinností a sdílet relevantní informace o žácích a postupech, které se v pedagogické intervenci jeví jako účinné. Celkově atmosféra na druhém stupni v řadách pedagogického personálu je vnímaná jako více uvolněná a všemi pojímaná jako upřímná. Komunikace se školním vedením je podle slov pedagogů výborná.
V pedagogickém sboru je poměrně
hodně mužů. Všichni náleží k druhému stupni. I toto určitě ovlivňuje vztahy na prvním stupni. Školní speciální pedagog ze školního poradenského pracoviště se věnuje žákům se SVP. Se svou činností vždy seznamuje třídní učitele, společně s nimi komunikuje s rodiči. U žáků je oblíbený, do hodin reedukace chodí rádi. Nestydí se tam, a proto pracují lépe než v běžných hodinách, kdy se subjektivně domnívají, ale i někdy to tak je, že budou terčem posměchu právě pro jistý nedostatek.
Deskripce vzájemné komunikace pedagogů a žáků
Žáci a pedagogové spolu komunikují na více úrovních. Někteří učitelé mají k žákům blíž. Kromě školních věcí spolu komunikují i o potřebách žáků, o jejich sociální situaci, o postavení mezi vrstevníky apod. Pro první stupeň prakticky nezbývá nic jiného, než převládat jako autoritativní učitel. Podle zkušeností všech kantorů, by děti každého převálcovaly. Žáci se naučí reagovat na přesné instrukce kantor, berou ho jako autoritu a všem to vlastně vyhovuje.
Učitelé jazyků mají většinou tento styl, najde se i ten, který preferuje styl
demokratický. Obecně v předmětech výchov je atmosféra uvolněnější. Na druhou stranu vyučující hudební výchovy je silně autoritativní. Demokratický styl se využívá ve výchově k občanství a výchově ke zdraví. Někteří učitelé využívají smíšený styl. Považují za dobré střídat své přístupy, žáky to zaujme, snaží se prosadit. Autorita učitele je různá. Hodně záleží na osobnosti učitele, částečně na postavení učitele na pracovišti. Plně respektována je autorita učitelů matematiky, chemie, jazyků, zeměpisu a prvního stupně. Tito učitelé mají svou autoritu, povětšinou nekomunikují, neposkytují prostor pro konstruování společných pravidel. Učitelka zeměpisu uplatňuje výhradně autoritativní styl. Žáci z ní mají vcelku strach, jsou mnohdy pod stresem. Najevo jí to nedají, ale jiným to poví. Ostatní vyučující pak vidí, jak v jejich hodinách plní úkoly a šperkují svůj sešit do hodin zmíněné paní učitelky. Nerespektovanou autoritu má např. paní učitelka jazyků a výtvarné výchovy. Neumí si žáky 5
srovnat, neumí je nějak nadchnout. Při výtvarné výchově sami opustí třídu a jdou na záchod.
Odcházejí na chodbu a nezeptají se. Nekázeň probíhá často při mimoškolních aktivitách, také v hodinách ve třídách, kde se vyskytují žáci, kteří mají tendenci neustále vyrušovat a dávat o sobě vědět. I přes upozornění vyučujícího se jejich nekázeň stále opakuje. Tyto typy žáků se najdou téměř v každé třídě. V hodinách vyučujících, kteří si neumí kázeň udržet tak strhávají celý kolektiv.
Deskripce sociálního klimatu školy
Škola je pro dnešní děti a mládež velmi důležitá instituce, která poskytuje vzdělání a často nahrazuje rodinu. Učí žáky, jak lidé spolu komunikují, jak se lidé k sobě chovají. V dnešní době je plno rodin dysfunkčních, děti nemají žádné vzory, nemají ke komu vzhlížet. Také je plno rodin, které jsou rozpadlé a žáci v nich nejsou spokojeni. Ve škole se žáci mohou cítit dobře, komunikují s vrstevníky, mohou si také najít dospělé, se kterými si rozumí, které obdivují. Vztahy s vrstevníky jsou důležité, škola poskytuje možnost naučit žáky, jak spolu vycházet, jak překonat překážky jako je antipatie, konkurence apod. Pedagogové sledují chování a vztahy mezi dětmi. Jsou schopni korigovat jejich chování, radit a pomáhat. Škola takto řeší např. vztahové záležitosti jako šikana, kamarádské problémy ad, Celkové sociální klima škole lze považovat za velmi dobré. Pozitivní atmosféra je dána jednak pedagogickým sborem, vedením školy, aktivní komunikací s rodiči, možností každého žáka projevit svůj názor. Faktem také je, že třídní kolektivy stmelují jejich sportovní aktivity – hokej a plavání, na co se sledovaná škola právě zaměřuje. Tato společná záležitost z žáků dělá silný tým, který se výborně zná, umí si pomoct.
Deskripce vzájemné komunikace školy a rodiny
Vzájemnou spolupráci školy lze považovat za vcelku dobrou. Škola díky své sportovní orientaci láká rodiče a žáky. Činnosti související s organizací různorodých sportovně koncipovaných aktivit vyžadují pravidelnou a aktivní komunikaci mezi oběma stranami. Ta zcela jistě není 100%. V obecném měřítku rodiče spolupráci vnímají pozitivně. Dostávají od školy informace, které je zajímají. Chtějí znát známky, školní výkony, chování a problémy svých dětí. Zodpovědní rodiče chodí vždy na třídní schůzku. Rodiče problémových žáků chodí v případě, že se stydí za činy svých dětí a chtějí je napravit. Pokud jim je všechno jedno, nejeví zájem. Nereagují na výzvu školy, aby se dostavili. Rodiče či zákonní zástupci podle sdělení učitelů končících ročníků obvykle její zájem a více komunikují se školou v době, kdy je jejich dítě v nižších třídách. Tento stav je pro rodinu nový 6
a snaží se naplnit své naděje pro jejich děti. Pokud má rodina interní problémy, zanedbává
komunikaci se školou. „Najít rodinu, kde jsou oba rodiče všech jejich dětí spolu je dnes
těžké. Plno dětí má „jiného“ tatínka, „novou“ maminku, nebo je vychovává babička, jelikož rodiče nejsou schopni. Plno dětí má maminku, která nosí jiné jméno, než mají oni.“ (pedagožka)
„Pedagog vnímá spolupráci s rodiči jako důležitou věc. Pokud funguje a rodiče s pedagogy táhnou za jeden provaz, tak je to výborné. Žáci pochopí, že pedagog je prodlouženou rukou jejich rodičů a má to vliv na jeho chování. Žák se také rád zeptá pedagoga, jestli je vidět jeho dobré chování, když ví, že učitel diskutoval s rodiči o jeho chování. Pokud komunikace nefunguje, žák to umí zneužívat. Využívá svého postavení na obou stranách. Je schopen „pošpinit“ svou rodinu nebo školu. Pokud komunikace mezi školou a rodičem vázne a posléze dojde ke zlepšení, má to na žáka vliv. Ten, který zneužíval nastavený systém, je pak postaven do situace, že už si nemůže dovolit lživě vysvětlovat postavení druhé strany.“ (pedagog) Pokud v některých případech komunikace vázne, zašle škola oficiální školní dopis s žádosti o aktivní spolupráci v dané věci. Pokud dále vázne, obrátí se škola na sociálku a požádá o prošetření. Rodiče jsou zváni na třídní schůzku. Rodiče znají kontakty na školu, třídní učitele apod. V případě, že se rodičům nelíbí jednání vyučujícího, je možno provést jednání v přítomnosti paní ředitelky. Stejně tak, pokud pedagog není spokojený s rodičem, je rodič pozván na jednání, které proběhne i s paní ředitelkou.
7
