Martin Kavěna, LL.B., B.C.L. leden 2014 Studie č

Vyvlastnění kulturních, architektonických a jiných památek z pohledu mezinárodního práva, unijního práva a vnitrostátního práva vybraných sousedních států a ČR

Martin Kavěna, LL.B., B.C.L. leden 2014 Studie č. 5.342

PI 5.342

2

Obsah: A. Mezinárodněprávní a unijní právní úprava:...........................................................................3 1. Obecně k vyvlastňování:....................................................................................................3 a) Mezinárodní právo lidských práv:.................................................................................4 i. Mezinárodní úmluvy:.................................................................................................4 ii. Evropská úmluva o ochraně lidských práv:..............................................................5 b) Mezinárodní právo ochrany investic:............................................................................7 c) Právo Evropské unie:.....................................................................................................8 2. Podrobně k vyvlastňování kulturních a jiných památek:...................................................9 a) Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy:................................................9 b) Rámcová úmluva Rady Evropy o hodnotě kulturního dědictví pro společnost:.........10 c) Evropská úmluva o ochraně lidských práv – judikatura ESLP:..................................10 i. Důležitý veřejný zájem na ochraně kulturní památky, kulturního dědictví a přírodního dědictví:.....................................................................................................10 ii. K omezení vlastnického práva v zájmu ochrany kulturní památky, kulturního dědictví nebo přírodní oblasti:....................................................................................12 iii. Výše spravedlivé náhrady (kompenzace) při vyvlastnění majetku jako kulturní památky:......................................................................................................................12 B. Právní úprava ve vybraných sousedních státech:.................................................................14 a) Německo:.........................................................................................................................14 b) Polsko:..............................................................................................................................16 c) Slovensko:........................................................................................................................19 C. Právní úprava v České republice:.........................................................................................23 D. Seznam zdrojů:.....................................................................................................................30 Česká republika....................................................................................................................30 Německo:..............................................................................................................................30 Polsko:..................................................................................................................................31 Slovensko:............................................................................................................................31 ESLP a SDEU:.....................................................................................................................32 Mezinárodní úmluvy:...........................................................................................................32 Jiné:......................................................................................................................................33

__________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

3

A. Mezinárodněprávní a unijní právní úprava: 1. Obecně k vyvlastňování: Problematika vyvlastnění soukromého majetku je řešena v mezinárodním právu, a to zejména mezinárodním právem lidských práv a mezinárodním právem na ochranu investic. Z hlediska mezinárodního práva lidských práv představuje jakékoli vyvlastnění zásah do chráněného základního práva jednotlivce (fyzické osoby, právnické osoby) na ochranu vlastnictví, event. na ochranu svého obydlí, a tudíž musí být provedeno v souladu s definovanými standardy (jen za podmínek stanovených zákonem, jen v případě, že je vyvlastnění nezbytné k dosažení legitimního veřejného cíle a je-li zásah do vlastnictví proporcionální k důležitosti dosaženého cíle). Při nuceném vystěhování z obydlí, např. v návaznosti na vyvlastnění nemovitosti, platí navíc ještě přísnější lidskoprávní ochrana, kdy kromě samotné kompenzace za vyvlastnění musí stát zvážit nezbytnost vystěhování a současně by měl nabídnout vhodné alternativní řešení (např. možnost náhradního ubytování). Z hlediska mezinárodního práva ochrany investic stanoví zejména příslušné dvoustranné smlouvy povinnost státu chránit práva investorů, zejména povinnost nezmařit investici. Za tím účelem smlouvy rovněž upravují režim vyvlastnění majetku investora (při nedodržení smluvně zakotvených pravidel hrozí mezinárodní investiční spory, tzv. „arbitráže“, podle těchto smluv). Ačkoli Evropská unie nemůže zasahovat do právní úpravy vlastnictví v jednotlivých členských státech, unijní právo stanoví, že pokud členský stát (na základě svého vnitrostátního práva) přistoupí k vyvlastnění majetku, musí tak učinit způsobem, který odpovídá požadavkům unijního práva. To je opakovaně judikováno Soudním dvorem EU a členský stát musí zejména respektovat zásadu nediskriminace a zásadu proporcionality. Pokud jde o specifický případ vyvlastňování majetku, který je kulturní památkou nebo přírodním dědictvím, jedná se o vyvlastnění s cílem ochránit takovou památku (tzv. kulturní památku, přírodní dědictví). V této souvislosti je nutné zkoumat, do jaké míry se může jednat o tzv. legitimní cíl, který opodstatňuje zásah do vlastnictví (z hlediska lidskoprávního, event. z hlediska ochrany zahraničních investic); současně je vhodné zkoumat, do jaké míry se specifická povaha vyvlastňovaného statku (např. architektonické památky) musí zohlednit při __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

4

stanovení výše poskytované náhrady (kompenzace) – k tomu se již opakovaně vyjádřil například Evropský soud pro lidská práva, jak popisujeme níže.

a) Mezinárodní právo lidských práv: i. Mezinárodní úmluvy:

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (publikovaný pod č. 120/1976 Sb.) zaručuje všem osobám ochranu zákona bez jakékoli diskriminace – tato obecná záruka se vztahuje i na případy vyvlastnění majetku, kdy nesmí docházet k diskriminační aplikaci vyvlastňovacích předpisů. Ustanovení čl. 11 mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (publikovaný pod stejným č. 120/1976 Sb.) zaručuje všem osobám právo na byt. Ustanovení čl. 17 mezinárodního paktu o občanských a politických právech pak stanoví, že nikdo nemůže být vystaven svévolnému zasahování do domova. Podle výkladu Výboru (OSN) pro hospodářské, sociální a kulturní práva 1 (viz General Comment no. 72) platí obecná zásada, že nucené vystěhování z bytu je zpravidla zakázané, ledaže je obyvatelům poskytnuta dostatečná procesní možnost se proti vystěhování bránit a současně je vystěhovaným obyvatelům bytu nabídnuto vhodné alternativní řešení. V některých případech dochází k vystěhování obyvatelů bytu mj. i z důvodů, kdy lze konstatovat důležitý veřejný zájem – např. nezbytná oprava chátrajícího domu nebo rozvoj či obnova města. V takových případech platí obecný princip, že jakékoli omezení práva na ochranu obydlí může být provedeno jen v souladu s obecnou zásadou proporcionality, a to ve prospěch důležitého a legitimního veřejného zájmu, je-li takové opatření nezbytné v demokratické společnosti. Z níže popsaných instrumentů mezinárodního a unijního práva vyplývá několik obecných základních principů, které je nutné respektovat při jakémkoli vyvlastnění majetku, ať už se jedná o specifický případ vyvlastnění kulturní či přírodní památky nebo o jiný případ: -

vyvlastnění musí být provedeno na základě zákona,

-

vyvlastnění musí sloužit veřejnému zájmu a musí splňovat požadavky proporcionality,

-

vyvlastněný majitel má právo na adekvátní, efektivní a včasnou kompenzaci, která zohledňuje hodnotu vyvlastněné věci.

1

Výbor byl založen k monitorování implementace Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech ze strany signatářských států, a to rezolucí Hospodářské a sociální rady (OSN) č. 1985/17, v souladu s části IV paktu. 2 General Comment no. 7. Výbor (OSN) pro hospodářské, sociální a kulturní práva, E/1998/22 odst. Annex IV. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

5

ii. Evropská úmluva o ochraně lidských práv:

Dodatkový protokol (č. 1) k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) stanoví ve svém čl. 1 odst. 1 základní rámec ochrany vlastnického práva a podmínky pro případné vyvlastnění: „Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.“3 Vyvlastnění majetku, jako forma zbavení majetku, není možná, ledaže se provádí ve veřejném zájmu (angl. „in the public interest“) a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva (tzv. podmínka zákonnosti, angl. „lawfulness“). I pokud by byl dán veřejný zájem a splněna podmínka zákonnosti, je rovněž nutné, aby omezení majetkového práva bylo realizováno v souladu se zásadou proporcionality. Výklad předmětného ustanovení Dodatkového protokolu (č. 1) k EÚLP je předmětem judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). ESLP dlouhodobě judikuje, že vnitrostátní orgány jsou v zásadě lépe schopny vyhodnotit, zda určité opatření je prováděno ve veřejném zájmu, neboť mají bezprostřední znalost dané společnosti a jejích potřeb. Proto ESLP vychází z toho, že vnitrostátní orgány mají širokou pravomoc pro uvážení, zda je dán veřejný zájem na vyvlastnění (či na jiném omezení majetkového práva) a případný závěr vnitrostátních orgánů, že takový veřejný zájem je dán, vyjma tzv. excesů, ESLP zpravidla respektuje.4 To potvrzuje i odborný komentář k české Listině základních práv a svobod (čl. 11 odst. 4), který na tuto ustálenou judikaturu ESLP výslovně odkazuje i při výkladu vyvlastnění podle Listiny: „Evropský soud pro lidská práva stanovil státům poměrně vysokou míru volné úvahy pro účely určení, co je veřejným zájmem umožňujícím vyvlastnění. Pojem veřejný zájem je nevyhnutelně rozsáhlý ... Soud považuje za přirozené, že rámec volné úvahy ponechaný zákonodárci při uskutečňování sociální a hospodářské politiky by měl být široký, proto Soud bude respektovat zákonodárce v jeho představě, co je veřejný zájem, ledaže by jeho úsudek zjevně postrádal rozumný základ" (rozhodnutí James a další proti Spojenému království). Podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, jakož i Dodatkový protokol (č. 1), Protokol č. 2, Protokol č. 4, Protokol č. 6 a Protokol č. 7, jsou vyhlášeny pod č. 209/1992 Sb., v platném znění. 4 Viz například Rozhodnutí ESLP ve věci Bývalý řecký král a ostatní v. Řecko, č. 25701/94, odst. 87; Rozhodnutí ESLP ve věci Bogdel v. Litva, č. 41248/06, odst. 60. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

6

198/95 "ne každý kolektivní zájem lze označit jako veřejný zájem společnosti, ... pojem veřejný zájem je třeba chápat jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný zájem". Ústavní soud se v tomto nálezu odvolává na slova F. A. Hayeka (Hayek, s. 14): "často se mylně naznačuje, že všechny kolektivní zájmy jsou obecnými zájmy společnosti; avšak v mnoha případech může být uspokojování kolektivních zájmů jistých skupin s obecnými zájmy společnosti v naprostém rozporu". Podle ESLP zbavení vlastnictví provedené v rámci sociální, hospodářské nebo jiné politiky může za jistých okolností odpovídat veřejnému zájmu, i když společenství jako celek příslušný majetek samo neužívá (Papamichalopoulos a další proti Řecku).“5 Pokud jde o proporcionalitu, obecně platí, že omezení majetkového práva musí zachovávat spravedlivou rovnováhu mezi obecným zájmem společnosti a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, tj. musí být zachována proporcionalita mezi mírou a závažností konkrétního zásahu do práv jednotlivce na jedné straně a významu chráněného veřejného zájmu na straně druhé. Při vyhodnocení, zda v daném případě byly splněny požadavky proporcionality, ESLP opět vychází z toho, že státy mají zpravidla širokou pravomoc pro uvážení, jaké prostředky budou uplatněny k ochraně a dosažení daného veřejného zájmu.6 Na druhou stranu se ESLP nevzdává své pravomoci vyhodnotit soulad vnitrostátních opatření se zásadou proporcionality, zejména v případech zjevných excesů. V rámci posuzování proporcionality ESLP mj. zkoumá výši poskytnuté kompenzace za vyvlastnění či jiné omezení majetkového práva, zejména zda výše kompenzace spravedlivě odráží hodnotu věci – v opačném případě zpravidla nebude požadavek proporcionality naplněn.7 V případě, že není poskytnuta jakákoli kompenzace, zpravidla se vždy bude jednat o disproporční zásah do práva jednotlivce (tj. porušení práva podle čl. 1 Dodatkového protokolu (č. 1) k EÚLP), s výjimkou zcela mimořádných okolností.8 Odborný komentář k české Listině základních práv a svobod (čl. 11 odst. 4) odkazuje na dosavadní judikaturu ESLP k otázce kompenzace a 5

Komentář ASPI k Listině základních práv a svobod, čl. 11 odst. 4. Viz rozhodnutí ESLP ve věci Bogdel v. Litva, č. 41248/06. 7 Viz rozhodnutí ESLP ve věci Silahyurekli v. Turecko, č. 16150/06, odst. 48 (text rozsudku k dispozici jen ve francouzštině): „sans le versement d’une somme raisonnablement en rapport avec la valeur du bien, une privation de propriété constitue normalement une atteinte excessive, et qu’une absence totale d’indemnisation ne saurait se justifier sur le terrain de l’article 1 du Protocole no 1 que dans des circonstances exceptionnelles.“ Obdobně pak také viz rozhodnutí ESLP ve věci N.A. a ostatní v. Turecko, č. 37541/97, odst. 42: „ Compensation terms under the domestic legislation are material to the assessment whether the contested measure respects the requisite fair balance and, notably, whether it imposes a disproportionate burden on the applicants. In this connection, the Court has previously held that the taking of property without payment of an amount reasonably related to its value will normally constitute a disproportionate interference, and a total lack of compensation can be considered justifiable under Article 1 of Protocol No. 1 only in exceptional circumstances.“ 8 Viz tamtéž. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. 6

PI 5.342

7

uvádí, cit.: „Dodatkový protokol sice neupravuje existenci a výši odškodnění v případě expropriace, z judikatury ESLP však plyne, že opatření, kterým dochází ke zbavení majetku, musí zachovávat spravedlivou rovnováhu mezi požadavky obecného zájmu společenství a imperativy ochrany základních práv jednotlivce, čemuž musí odpovídat i výše a podmínky odškodnění. Míra odškodnění může být různá podle okolností a důvodů zbavení vlastnictví. Stát požívá široké míry uvážení nejen při rozhodování o znárodnění, ale též při stanovení podmínek a výše odškodnění s výjimkou případů, kdy jeho postup zjevně postrádá rozumný základ (rozhodnutí Lighgow a další proti Spojenému království).“9

b) Mezinárodní právo ochrany investic: Mezinárodní právo na ochranu investic sestává zejména z bilaterálních smluv mezi Českou republikou a dalšími státy. Ministerstvo financí ČR uveřejňuje na svých webových stránkách přehled platných bilaterálních smluv na ochranu investic, které Česká republika uzavřela. 10 Obvyklým ustanovením většiny těchto smluv je závazek České republiky, které reguluje jakékoli vyvlastnění majetku, který byl předmětem zahraniční investice na území České republiky. Například Dohoda mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou o podpoře a ochraně investic (vyhlášena pod č. 89/2006 Sb.m.s.), stanoví ve svém čl. 4 úpravu vyvlastnění: „Čl.4 VYVLASTNĚNÍ 1. Investice investorů kterékoli ze smluvních stran nebudou znárodněny, vyvlastněny nebo podrobeny opatřením majícím podobný účinek jako znárodnění nebo vyvlastnění (dále jen "vyvlastnění") na území druhé smluvní strany s výjimkou veřejného zájmu. Vyvlastnění bude provedeno: (a) v souladu s platným domácím zákonným postupem, (b) na nediskriminačním základě, (c) proti náhradě. Taková náhrada se bude rovnat skutečné hodnotě vyvlastněné investice bezprostředně před vyvlastněním nebo než se zamýšlené vyvlastnění stalo veřejné známým, bude 9

Komentář ASPI k Listině základních práv a svobod, čl. 11 odst. 4. Ministerstvo financí ČR. Přehled platných dohod o podpoře a vzájemné ochraně investic, kterými je Česká republika vázána - rok 2013, web: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/prehled-platnych-dohod/2013/prehledplatnych-dohod-o-podpore-2012-7155 __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. 10

PI 5.342

8

zahrnovat úrok podle převažující obchodní sazby až do data platby, bude uskutečněna bez zbytečného prodlení, bude účinně realizovatelná a volně převoditelná ve volně směnitelné měně. 2. Dotčený investor má právo na neodkladné přezkoumání svého případu a ohodnocení své investice soud-ním nebo jiným nezávislým orgánem smluvní strany v souladu s principy obsaženými v tomto článku. 3. Pokud smluvní strana vyvlastní aktiva společnosti, která je zaregistrována nebo zřízena v souladu s platným právním řádem v kterékoli části jejího území a v níž investoři druhé smluvní strany vlastní podíly, zajistí, že ustanovení odstavce 1 tohoto článku budou uplatněna v rozsahu potřebném k zaručení přiměřené náhrady ve vztahu k investici takových investorů smluvní strany, kteří jsou vlastníky těchto podílů.“

Obdobně pak Dohoda mezi Spojenými státy americkými a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o vzájemné podpoře a ochraně investic (vyhlášena pod č. 187/1993 Sb.), stanoví ve svém čl. III úpravu vyvlastnění: „Čl.III 1. Investice nebudou vyvlastněny nebo znárodněny nebo podrobeny přímým či nepřímým opatřením rovnajícím se vyvlastnění nebo znárodnění ("vyvlastnění") s výjimkou veřejného zájmu; na základě právního postupu; nediskriminačním způsobem; proti okamžité, odpovídající a efektivní náhradě; a v souladu s obecnými principy zacházení uvedenými v článku II odst. 2 této dohody. Náhrada musí odpovídat spravedlivé tržní ceně vyvlastněné investice bezprostředně před vyvlastněním, nebo než se stalo známým; musí být zaplacena bez odkladu včetně úroku ode dne vyvlastnění podle přiměřené tržní úrokové sazby; bude plně proveditelná a volně převoditelná za převládající tržní kurs v den vyvlastnění. 2. Státní příslušník nebo společnost každé ze smluvních stran, který prohlásí, že celá nebo část jeho investice byla vyvlastněna, má právo na bezodkladné přezkoumání příslušnými soudními nebo administrativními úřady druhé smluvní strany, zda k takovému vyvlastnění došlo, a pokud ano, zda takové vyvlastnění a příslušná náhrada odpovídá ustanovením této dohody, která vyjadřuje principy mezinárodního práva.“

c) Právo Evropské unie: Ustanovení čl. 345 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví že „Smlouvy se nijak nedotýkají úpravy vlastnictví uplatňované v členských státech“ (dříve čl. 295 SES). Jedná se o to, že právo EU nemůže měnit ústavní záruky ochrany vlastnictví a právní předpisy veřejného a soukromého práva upravující vlastnictví v členských státech EU. Na druhou stranu Soudní __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

9

dvůr EU již judikoval, že pokud podle vnitrostátního práva členského státu dochází k vyvlastnění, musí být pravidla aplikovány v souladu se zásadou ne-diskriminace občanů EU, která je stanovena primárním právem (členský stát EU nemůže například aplikovat odlišný postup při vyvlastnění majetku ve vlastnictví občanů z jiných členských států EU, než v případě vyvlastnění majetku ve vlastnictví vlastních občanů).11

2. Podrobně k vyvlastňování kulturních a jiných památek: a) Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy: Úmluva byla ratifikována Českou republikou a publikována pod č. 73/2000 Sb. m.s., přičemž ve svém čl. 3 stanoví obecnou povinnost signatářských států přijmout nezbytná legislativní opatření za účelem ochrany architektonického dědictví. Za tím účelem stanoví v ustanovení čl. 4 odst. 2 písm. d) povinnost každého signatářského státu ve svém vnitrostátním právu umožnit povinný výkup tzv. chráněného statku (architektonických památek, souborů a míst). „Zákonné ochranné procedury Čl.3 Každá Strana se zavazuje: 1. přijmout zákonná opatření na ochranu architektonického dědictví, 2. zajistit v rámci těchto opatření a prostředky specifickými pro daný stát nebo region ochranu památek, architektonických souborů a míst. Čl.4 Každá Strana se zavazuje, že: 1. zavede patřičné procedury dohledu a autorizace, jak to vyžaduje právní ochrana daných statků, 2. předejde znetvoření, zchátrání nebo demolici chráněných statků. V tomto směru se každá Strana zavazuje, pokud tomu již tak neučinila, zavést legislativu, která: a) vyžaduje příslušnému úřadu předložit jakýkoli plán na demolici nebo změnu památek, které jsou již chráněné nebo se u nich vede ochranné řízení, jakož i jakýkoli plán, který ovlivňuje jejich okolí, b) vyžaduje příslušnému úřadu předložit jakýkoli plán ovlivňující architektonický soubor nebo jeho část nebo místo, který obsahuje: - demolici budov, - výstavbu nových budov, a - závažné změny, které se dotýkají charakteru architektonického souboru nebo místa, c) povoluje, aby veřejné úřady požadovaly po majiteli chráněného statku, aby provedl práci, a nebo aby provedly takovou práci samy, pokud tak majitel neučiní, d) umožňuje povinný výkup chráněného statku.“ 11

Soudní dvůr EU, rozsudek ve věci č. 182/83, Fearon v. Irish Land Commission, E.C.R. 3677 (1984). __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

10

b) Rámcová úmluva Rady Evropy o hodnotě kulturního dědictví pro společnost: Tato rámcová úmluva nebyla dosud podepsána ani ratifikována Českou republikou, pro smluvní strany je účinná ode dne 1. 6. 201112. Na principy v ní obsažené opakovaně odkazuje Evropský soud pro lidská práva, a to mj. při výkladu rozsahu a ochrany vlastnických práv k věcem, které lze považovat za kulturní dědictví. Úmluva potvrzuje existenci významného veřejného zájmu na tom, aby bylo kulturní dědictví dostatečně chráněno a aby bylo využito trvale udržitelným způsobem. Signatářské státy v ustanovení čl. 4 písm. c) potvrzují, že práva jednotlivce ve vztahu k předmětu kulturního dědictví mohou být předmětem takových omezení, která jsou nezbytná pro ochranu veřejného zájmu a ochranu práv a svobod ostatních.

c) Evropská úmluva o ochraně lidských práv – judikatura ESLP: Jak uvedeno výše, výklad ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu (č. 1) k EÚLP je předmětem judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), přičemž specifická otázka vyvlastňování majetku, který je kulturní památkou a slučitelnost takového postupu s požadavky čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu (č. 1) k EÚLP, byla v roce 2009 podrobně judikována velkým senátem ESLP ve věci Kozacıoğlu v. Turecko13 (dále jen K. v. T.). Evropský soud pro lidská práva se věnuje tématu ochrany kulturního dědictví nikoli jako samostatnému základnímu právu, ale jako důležitému veřejnému zájmu, který může odůvodnit restrikce základních práv jednotlivců, např. omezení vlastnického práva k předmětu kulturního dědictví, resp. případné vyvlastnění nemovitosti. i. Důležitý veřejný zájem na ochraně kulturní památky, kulturního dědictví a přírodního dědictví:

ESLP ve svém rozsudku ve věci K. v. T. konstatoval, že ochrana kulturního dědictví státu je legitimním účelem – veřejným zájmem - který může ospravedlnit vyvlastnění majetku státem, a to v souladu s požadavky čl. 1 odst. 1 Dodaktového protokolu (č. 1) k EÚLP. Velký senát 12

Council of Europe Framework Convention on the Value of Cultural Heritage for Society, CETS No.: 199, web: http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=199&CM=8&DF=20/01/2014&CL=ENG 13 Rozhodnutí ESLP ve věci Kozacıoğlu v. Turecko, č. 2234/03. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

11

ESLP výslovně konstatoval (viz odst. 53 odůvodnění), že ESLP respektuje poměrně široký prostor pro úvahu, který musí být zaručen každému členskému státu, pokud jde o legislativní vymezení případů, kdy se má za to, že je dán veřejný zájem pro vyvlastnění. ESLP bude zachovávat značnou zdrženlivost, tj. nebude přezkoumávat správnost legislativního vymezení veřejného zájmu podle vnitrostátního práva (při kterém zákonodárce musel zohlednit politické, ekonomické i sociální ohledy) a zkoumat soulad takového vymezení s čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu (č. 1) k EÚLP, ledaže vymezení veřejného zájmu podle vnitrostátního předpisu zjevně postrádá rozumný základ (angl.: „the Court will respect the legislature's judgment as to what is “in the public interest” unless that judgment is manifestly without reasonable foundation“ – viz odst. 53 odůvodnění). Ochrana kulturních památek, kulturního dědictví, event. jejich udržitelné využití, plní (nad rámec obecného účelu zachování určité kvality a úrovně života) také důležitý účel zachování historických, kulturních a uměleckých kořenů určitého regionu a jeho obyvatel. Z tohoto pohledu představují kulturní památky a kulturní dědictví pro ESLP zásadní hodnotu, kterou mají orgány veřejné moci povinnost chránit. ESLP rovněž odkazuje na fakt, že povinnost států chránit kulturní památky a kulturní dědictví rovněž vyplývá z dalších závazných mezinárodních smluv, zejména pak z Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy. Skutečnost, že cíl zajistit ochranu kulturnímu dědictví a kulturním památkám může být legitimním záměrem zákonodárce a může odůvodnit aplikaci zákonného omezení vlastnického práva, vč. případného vyvlastnění předmětu kulturního dědictví, byla konstatována i v dalších rozhodnutích ESLP, např. rozsudek věci Beyeler proti Italii, rozsudek Velkého senátu ze dne 5. 1. 2000, stížnost č. 33202/9614 (dále jen B. v. I.). Obdobně pak ustálená judikatura ESLP konstatuje, že ochrana přírodních památek, resp. ochrana území v širším slova smyslu, je důležitým veřejným zájmem, který může odůvodnit omezení vlastnických a jiných majetkových práv. V tomto ohledu ESLP také přiznává členským státům široký prostor pro vlastní úvahu, při regulaci využití území, event. při omezení vlastnických práv v souvislosti s nezbytnou ochranou území, přírodních památek atd. Případný přezkum se tedy bude zabývat zejména otázkou, zda omezení vlastnického práva splňuje další požadavky stanovené ESLP, např. požadavek legality a proporcionality. 15 14

Rozhodnutí ESLP ve věci Beyeler v. Italie, č. 33202/96. Rozhodnutí ESLP ve věci Varfis v. Řecko, č. 40409/08. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

15

PI 5.342

12

ii. K omezení vlastnického práva v zájmu ochrany kulturní památky, kulturního dědictví nebo přírodní oblasti:

Jak uvádí ESLP ve věci K. v. T., jakož i ve věci B. v. I., při posuzování oprávněnosti zákonného omezení vlastnického práva, je nutné zkoumat, zda konkrétní omezení vlastnického práva (např. vyvlastnění) splňuje požadavek „spravedlivé rovnováhy“ (angl. fair balance) mezi obecným zájmem společnosti a základními právy jednotlivce, tj. zda konkrétní omezení vlastnického práva je proporcionální ve vztahu k (významu) veřejného zájmu ochrany kulturní památky, který má být daným opatřením chráněn. To vyžaduje zkoumání všech okolností daného případu, vč. otázky výše případné kompenzace za vyvlastnění. Obdobná judikatura ESLP se vztahuje nejen k otázce vyvlastnění kulturních památek, ale rovněž k jiným zásahům a omezením vlastnického práva z důvodu nezbytné ochrany majetku jako kulturní památky (viz například rozhodnutí ESLP ve věci Scea Ferme de Fresnoy proti Francii, stížnost č. 61093/00; viz rovněž rozhodnutí ESLP ve věci Debelianovi proti Bulharsku, , stížnost č. 61951/00).

iii. Výše spravedlivé náhrady (kompenzace) při vyvlastnění majetku jako kulturní památky:

Ve věci K. v. T. posuzoval ESLP turecký vnitrostátní právní předpis, který vymezil výši kompenzace (v případě vyvlastnění kulturní památky) tak, že stát nemohl při výpočtu kompenzace zohlednit historickou či architektonickou více-hodnotu vyvlastňované věci, resp. více-hodnotu, která odpovídá vzácnosti vyvlastňované nemovitosti. Při znaleckém posouzení tržní ceny (pro účely stanovení výše kompenzace za vyvlastnění), turecký předpis výslovně stanovil, že se nezohledňovaly zmíněné faktory, pokud by při jejich zohlednění došlo k navýšení tržní ceny. Naopak, pokud by při zohlednění těchto faktorů došlo k ponížení tržní ceny, turecká judikatura připouštěla jejich zohlednění při výpočtu kompenzace za vyvlastnění. ESLP konstatoval, že tento systém stanovení výpočtu kompenzace je nespravedlivý, neboť je jednostranně výhodný pro stát. Skutečnost, že vyvlastňovaná věc (nemovitost) je kulturní památkou může být brána v potaz při stanovení její tržní ceny, pokud to vede k ponížení tržní


PI 5.342

13

ceny, která by byla vypočtena, pokud by nedošlo ke zohlednění této skutečnosti. Naopak, pokud by to vedlo k navýšení tržní ceny, nelze tuto skutečnost brát v potaz. ESLP odkázal na praxi jiných členských států Rady Evropy, když uvedl, že ačkoli v žádném státě neexistuje zcela konkrétní pravidlo pro takový případ, právní úprava v jiných státech nikdy výslovně nevylučuje možnost zohlednit specifickou architektonickou a historickou hodnotu vyvlastňované věci (viz odst. 71 rozsudku K. v. T.). S ohledem na zásadu proporcionality je tedy nutné v případě vyvlastnění budovy, která je kulturní památkou, v rozumné míře zohlednit specifické vlastnosti dané budovy, při stanovení výše kompenzace pro

původního

majitele.

Vzhledem

k tomu,

že

Turecko

tak

neučinilo,

jednalo

neproporcionálně a porušilo základní právo v čl. 1 Protokolu č. 1.


PI 5.342

14

B. Právní úprava ve vybraných sousedních státech: Pokud jde o způsob výpočtu hodnoty vyvlastňěného majetku, který má například zvláštní historickou, architektonickou či jinou obdobnou „přidanou hodnotu“, Evropský soud pro lidská práva již vycházel ze stručného srovnávacího přehledu právních úprav v členských státech Rady Evropy, jak konstatoval v odůvodnění svého rozhodnutí ve věci K. v. T. V žádném ze zkoumaných států nebrání vnitrostátní předpisy (např. předpisy o oceňování majetku) zohlednění historických či architektonických vlastností nemovitosti při stanovení spravedlivé výše náhrady (obvykle v „plné výši“, resp. odpovídající „tržní ceně“ či „spravedlivé ceně“) v případě vyvlastnění.16 Pokud jde o podrobnější popis vnitrostátních právních úprav, které se vztahují na vyvlastnění, níže uvádíme přehled právní úpravy Německa, Polska, Slovenska i České republiky. a) Německo: Ustanovení čl. 14 základního zákona (ústavy) stanoví ústavněprávní úpravu ochrany vlastnictví a možností vyvlastnění. Čl. 14 odst. 1 stanoví, že „vlastnictví a dědické právo se zaručují, obsah a omezení jsou stanoveny zákonem.“ Ustanovení čl. 14 odst. 3 pak stanoví, že „vyvlastnění je přípustné jen k blahu společnosti. Smí být proveden jen zákonem nebo na základě zákona, který upraví způsob a rozsah odškodnění. Odškodnění je určeno pro spravedlivém uvážení zájmů společnosti a zúčastněných osob. K určení výše odškodného lze se ve sporném případě obrátit na řádné soudy.“17

16

Rozhodnutí ESLP ve věci Kozacıoğlu v. Turecko, č. 2334/03, odst. 34, cit.: „34. In the Council of Europe's member States, it is accepted in principle that, in order to satisfy the requirements of the principle of proportionality, an amount of compensation that is “fair and just” (Cyprus), “fair and payable in advance” (France), “fair and payable immediately” (Estonia), “adequate” (Slovakia) or “appropriate” (Germany and Austria), or that is based on the “value” (Lithuania), “full value” (Albania), “current value” (Finland), “market value” (Sweden) or the “fair price” (Italy) of the expropriated property must be determined. In the United Kingdom, a property's historical value is held to be one of the criteria used in assessing its “intrinsic qualities” (see Tadcaster Tower Brewery Co v. Wilson [1897] 1 Ch 705, and Belton v. LCC (1893) 68 LT 411). In Greece, the State must take account of the building's possible historical status in assessing the level of compensation. In Latvia, the expropriation legislation provides that the public authorities must take account of any particular feature of the building in determining the level of compensation. In Spain, the expropriation of buildings that are of artistic, archaeological or historical value is subject to a special procedure, and the amount of compensation cannot be fixed at an amount lower than that which would result from application of the general procedure set out in the legislation on expropriation. None of the above States, nor Belgium or the Netherlands, specifically rules out taking an expropriated property's architectural and historical features into account when determining the compensation to be awarded.“ 17 Základní zákon SRN z 23.5.1949, v platném znění. Český překlad k dispozici zde (v původním znění): http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/dejiny/web/prameny/09/Zakladni_zakon_SRN_-_Grundgesetz__1949.pdf __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

15

Ustanovení základního zákona koresponduje s požadavky EÚLP a s požadavky vymezené v judikatuře ESLP, jak uvedeno výše. Vyvlastnění je přípustné jen na základě nebo v souladu se zákonem (požadavek legality), jen k blahu společnosti (požadavek veřejného zájmu), jen po spravedlivém uvážení zájmů společnosti a zúčastněných osob a při úhradě odškodnění (požadavek proporcionality). V Německu upravuje vyvlastnění cca 30 spolkových a zemských zákonů.18 Většina předpisů upravuje vyvlastnění v úzce vymezených případech (např. výstavba dopravních, energetických či telekomunikačních sítí či elektráren). Obecnější úprava, která se dotýká i památkově chráněných objektů, je pak obsažena ve spolkovém stavebním zákonu. Každá spolková země má navíc zvláštní zemský zákon o vyvlastňování. Spolkový stavební zákon19 je

jedním z klíčových předpisů, který upravuje podmínky

vyvlastnění pozemků a staveb. Ustanovení čl. 85 odst. 1 č. 6 stanoví, že vyvlastnění je možné mj. za využití určitého území v souladu s územním plánem, resp. za účelem ochrany a zachování stavby, která se nachází v území, pro které platí zvláštní režim ochrany (např. ochrana z důvodu zvláštního architektonického či historického významu). Jedná se o zákonné vymezení možných přípustných veřejných zájmů na vyvlastnění, které je v souladu s požadavky a judikaturou EÚLP. Ustanovení čl. 87 spolkového stavebního zákona stanoví, že vyvlastnění je možné jen v jednotlivých případech pokud je odůvodněno obecným blahem a nelze stanoveného cíle dosáhnout jinými prostředky (jedná se o odkaz na zásadu proporcionality). Čl. 93 pak stanoví povinnost poskytnout kompenzaci v případě vyvlastnění, přičemž čl. 93 odst. 4 stanoví, že výše kompenzace se stanoví s ohledem na stav vyvlastňovaného statku ke dni rozhodnutí o vyvlastnění. Kompenzace se zpravidla poskytuje jednorázově v penězích (čl. 99), na žádost původního majitele však lze poskytnout náhradní pozemek, pokud vyvlastněný majitel využíval vyvlastněný pozemek ke svému živobytí (čl. 100), event. kompenzaci lze poskytnout formou poskytnutí jiných práv, na žádost majitele (např. spoluvlastnický podíl atp., viz čl. 101).

18

Voss, W. Appropriate Compensation in terms of compulsory purchase in Germany, in Some Aspects of Compulsory Purchase of Land for Public Purposes. Olsztyn: 2010 (Polish Real Estate Scientific Society), ISBN 978-83-61564-20-1, web: http://www.tnn.org.pl/tnn/publik/18/TNN_monografia_2010.pdf 19 Baugesetzbuch, BauGB. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

16

Výše kompenzace se stanoví podle aktuální tržní ceny vyvlastňovaného práva k pozemku a/nebo stavbě (čl. 95). Výpočet aktuální tržní ceny provádí nezávislý znalec (ustanovený v souladu s čl. 192 spolkového stavebního zákona). Při znaleckém stanovení tržní ceny zejména nelze zohlednit zvýšení aktuální tržní hodnoty na základě spekulací o možné budoucí změně využití území, pokud nelze předpokládat, že k takové změně dojde v dohledné budoucnosti, nelze také zohlednit změny v tržní hodnotě v důsledku očekávaného vyvlastnění (čl. 95 odst. 2). Ustanovení čl. 104 a násl. podrobněji upravují postup správního řízení o vyvlastnění, přičemž v praxi je takové řízení zahájeno jen pokud nedojde k dohodě s majitelem pozemku nebo stavby na jejím odkoupení. Návrh na zahájení řízení podává žadatel (např. stát), kterému má připadnout vyvlastňené právo nebo majetek k obecnímu úřadu obce, v jejímž území se dotčená nemovitost nachází. O vyvlastnění pak rozhoduje vyšší správní úřad (höheren Verwaltungsbehörde), tzv. úřad pro vyvlastňování (Enteignungsbehörde), a to zpravidla při uplatnění zásady koncentrace správního řízení do jediného ústního projednání věci. V jednotlivých spolkových zemích se zpravidla jedná o úřad na regionální (krajské) úrovni samosprávy, podrobnosti pak stanoví příslušný zemský zákon o vyvlastňování. Úřad usiluje o smírné řešení formou dohody, ať úplné nebo částečné (čl. 110, 111). Jen v případě nedosažení dohody přistoupí úřad k vydání formálního rozhodnutí (odborná literatura hovoří cca o 10% procentech případů20), ve kterém vymezí předmět a rozsah vyvlastnění a kterých práv se týká, účel vyvlastnění, postavení jednotlivých stran po vyvlastnění, jakož i způsob a výši kompenzace. Úřad může ještě před vydáním konečného rozhodnutí rozhodnout o předběžném opatření, kterým může nařídit převedení předmětu budoucího vyvlastnění do držby žadatele o vyvlastnění, přičemž nařídí i úhradu zvláštní kompenzace v souvislosti s účinností předběžného opatření.

b) Polsko: Ustanovení čl. 21 odst. 1 polské ústavy stanoví, že „Polská republika chrání vlastnictví a právo na dědictví“, přičemž odst. 2 stanoví, že „Vyvlastnění je přípustné jen ve veřejném zájmu a při poskytnutí spravedlivé kompenzace.“

20

Viz výše, Voss., W., str. 60. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

17

Samotný pojem vyvlastnění je podrobněji definován v § 112 zákona o hospodaření s nemovitostmí21 (Wywłaszczanie nieruchomości). Ustanovení § 112 odst. 1 stanoví, že nemovitost lze vyvlastnit, pokud stát rozhodl o realizaci tzv. „investice“, která je ve veřejném zájmu. Ustanovení § 6 téhož zákona vymezuje možné „investice“ ve veřejném zájmu, mezi které patří nejen výstavba silnic, dálnic, vodních cest, železnic, letišť, odvodňovacích stok, produktovodů, distribučních soustav, vodních děl, kanalizací, ČOV, zařízení pro ochranu životního prostředí (vodních zdrojů), ale též se jedná o realizace opatření na ochranu památek, pomníků holokaustu, pomníků nacistických vyhlazovacích táborů, pomníků obětí komunismu, ohrožených rostlin, zvěře nebo přírody, dále se jedná o výstavbu a ochranu míst důležitých pro paměť národa, nebo i další účely stanovené zvláštními předpisy. Výčet investic ve veřejném zájmu v původním znění: „Art. 6. Celami publicznymi w rozumieniu ustawy są: 1) wydzielanie gruntów pod drogi publiczne i drogi wodne, budowa, utrzymywanie oraz wykonywanie robót budowlanych tych dróg, obiektów i urządzeń transportu publicznego, a także łączności publicznej i sygnalizacji; 1a) wydzielenie gruntów pod linie kolejowe oraz ich budowa i utrzymanie; 1b) wydzielanie gruntów pod lotniska, urządzenia i obiekty do obsługi ruchu lotniczego, w tym rejonów podejść, oraz budowa i eksploatacja tych lotnisk i urządzeń; 2) budowa i utrzymywanie ciągów drenażowych, przewodów i urządzeń służących do przesyłania lub dystrybucji płynów, pary, gazów i energii elektrycznej, a także innych obiektów i urządzeń niezbędnych do korzystania z tych przewodów i urządzeń; 2a) budowa i utrzymywanie sieci transportowej dwutlenku węgla; 3) budowa i utrzymywanie publicznych urządzeń służących do zaopatrzenia ludności w wodę, gromadzenia,

przesyłania,

oczyszczania

i

odprowadzania

ścieków

oraz

odzysku

i

unieszkodliwiania odpadów, w tym ich składowania; 4) budowa oraz utrzymywanie obiektów i urządzeń służących ochronie środowiska, zbiorników i innych urządzeń wodnych służących zaopatrzeniu w wodę, regulacji przepływów i ochronie przed powodzią, a także regulacja i utrzymywanie wód oraz urządzeń melioracji wodnych, będących własnością Skarbu Państwa lub jednostek samorządu terytorialnego; 5) opieka nad nieruchomościami stanowiącymi zabytki w rozumieniu przepisów o ochronie zabytków i opiece nad zabytkami; 5a) ochrona Pomników Zagłady w rozumieniu przepisów o ochronie terenów byłych hitlerowskich obozów zagłady oraz miejsc i pomników upamiętniających ofiary terroru komunistycznego;

21

Dziennik Ustaw Nr 261 pozycja 2603 z 9 grudnia 2004 Ustawa z dnia 21 sierpnia 1997 r. o gospodarce nieruchomościami.


PI 5.342

18

6) budowa i utrzymywanie pomieszczeń dla urzędów organów władzy, administracji, sądów i prokuratur, państwowych szkół wyższych, szkół publicznych, a także publicznych: obiektów ochrony zdrowia, przedszkoli, domów opieki społecznej, placówek opiekuńczo-wychowawczych i obiektów sportowych; 6a) budowa i utrzymywanie obiektów oraz pomieszczeń niezbędnych do realizacji obowiązków w zakresie świadczenia usług powszechnych przez operatora wyznaczonego w rozumieniu ustawy z dnia 23 listopada 2012 r. — Prawo pocztowe (Dz. U. poz. 1529), a także innych obiektów i pomieszczeń związanych ze świadczeniem tych usług; 7) budowa i utrzymywanie obiektów oraz urządzeń niezbędnych na potrzeby obronności państwa i ochrony granicy państwowej, a także do zapewnienia bezpieczeństwa publicznego, w tym budowa i utrzymywanie aresztów śledczych, zakładów karnych oraz zakładów dla nieletnich; 8) poszukiwanie, rozpoznawanie, wydobywanie złóż kopalin objętych własnością górniczą; 8a) poszukiwanie lub rozpoznawanie kompleksu podziemnego składowania dwutlenku węgla oraz podziemne składowanie dwutlenku węgla; 9) zakładanie i utrzymywanie cmentarzy; 9a) ustanawianie i ochrona miejsc pamięci narodowej; 9b) ochrona zagrożonych wyginięciem gatunków roślin i zwierząt lub siedlisk przyrody; 10) inne cele publiczne określone w odrębnych ustawach.“

Rozhodování o vyvlastnění přísluší tzv. starostovi (jedná se o výkonný orgán samosprávy na okresní úrovni), který jedná při výkonu státní správy (čl. 112 odst. 4 zákona). Některé zvláštní právní předpisy stanoví, že se žádost podává maršálkovi vojvodství, např. při záměru realizace výstavby některých silnic vyšších tříd a souvisejícího vyvlastnění půdy22. Vyvlastnění může být provedeno pouze ve prospěch státu (zastoupeného ministerstvem financí) nebo ve prospěch územní samosprávy (čl. 113 odst. 1), majetek státu nemůže být vyvlastněn. Předpokladem pro zahájení případného řízení o vyvlastnění je předchozí návrh dohody vůči majiteli, stejně tak po podání návrhu starostovi na zahájení řízení je stanovena další doba 2 měsíců, během níž mají strany dospět k dohodě. Nedojde-li k dohodě, rozhoduje se o vyvlastnění v rámci řízení, a to za podmínek stanovených zákonem o hospodaření s nemovitostmi. V rámci případného rozhodnutí o vyvlastnění musí být stanovena výše kompenzace, a to na základě tržní hodnoty vyvlastňovaného majetku. Tržní hodnota je stanovena na základě znaleckého posouzení, a to podle nařízení vlády č. 207/2004 ze dne 21. 9. 2004 o postupu při stanovení hodnoty nemovitostí a při přípravě znaleckých posudků, v

22

Ustawa o szczególnych zasadach przygotowania i realizacji inwestycji w zakresie dróg publicznych z dnia 10 Kwietna 2003 roku. (Dz. U. 80/2003 z pózn. zm.); podrobjěší informace viz: Walacik, M., Źróbek, S. Chosen Principles of Land Acquisition for Public Purposes and Just Compensation in Poland, in Some Aspects of Compulsory Purchase of Land for Public Purposes, Olsztyn: 2010 (Polish Real Estate Scientific Society), ISBN 978-83-61564-20-1, web: http://www.tnn.org.pl/tnn/publik/18/TNN_monografia_2010.pdf __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

19

platném znění23. Podrobné informace např. k výpočtu tržní hodnoty lze nalézt mj. v citovaných srovnávacích studiích v anglickém jazyce.24 c) Slovensko: Zákon č. 460/1992 Zb., Ústava Slovenskej republiky, v platném znění zakotvuje právo vlastnit majetek (čl. 20 odst. 1) a stanoví, kdy je možné majetek vyvlastnit (čl. 20 odst. 4): „Čl. 20 (1) Kaţdý má právo vlastniť majetok. Vlastnícke právo všetkých vlastníkov má rovnaký zákonný obsah a ochranu. Majetok nadobudnutý v rozpore s právnym poriadkom ochranu nepoţíva. Dedenie sa zaručuje. (2) Zákon ustanoví, ktorý ďalší majetok okrem majetku uvedeného v čl. 4 tejto ústavy, nevyhnutný na zabezpečovanie potrieb spoločnosti, rozvoja národného hospodárstva a verejného záujmu, môţe byť iba vo vlastníctve štátu, obce alebo určených právnických osôb. Zákon tieţ môţe ustanoviť, ţe určité veci môţu byť iba vo vlastníctve občanov alebo právnických osôb so sídlom v Slovenskej republike. (3) Vlastníctvo zaväzuje. Nemoţno ho zneuţiť na ujmu práv iných alebo v rozpore so všeobecnými záujmami chránenými zákonom. Výkon vlastníckeho práva nesmie poškodzovať ľudské zdravie, prírodu, kultúrne pamiatky a ţivotné prostredie nad mieru ustanovenú zákonom. (4) Vyvlastnenie alebo nútené obmedzenie vlastníckeho práva je moţné iba v nevyhnutnej miere a vo verejnom záujme, a to na základe zákona a za primeranú náhradu. (5) Iné zásahy do vlastníckeho práva moţno dovoliť iba vtedy, ak ide o majetok nadobudnutý nezákonným spôsobom alebo z nelegálnych príjmov a ide o opatrenie nevyhnutné v demokratickej spoločnosti pre bezpečnosť štátu, ochranu verejného poriadku, mravnosti alebo práv a slobôd iných. Podmienky ustanoví zákon.“

Ústavní rámec je doplněn podrobnější úpravou vyvlastnění ve zvláštních právních předpisech, zejména pak v zákoně č. 50/1976 Zb., o územnom plánování a stavebnom poriadku (stavebný zákon), v platném znění (§ 108 až 116). Ustanovení § 108 odst. 1 stanoví, že vyvlastnit 23

Rozporzadzenie Rady Ministrów z dnia 21 września 2004 roku w sprawie wyceny nieruchomości i sporzadzania operatu szacunkowego. (Dz. U. 207/2004) 24 Walacik, M., Grover, R., Adamuscin, A., Valuation Systems in Poland, Slovakia and the United Kingdom – Comparative Study. Web: http://www.degruyter.com/dg/viewarticle.fullcontentlink:pdfeventlink/ $002fj$002fremav.2013.21.issue-4$002fremav-2013-0039$002fremav-2013-0039.pdf? t:ac=j$002fremav.2013.21.issue-4$002fremav-2013-0039$002fremav-2013-0039.xml ; Viz také: Źróbek, S., Źróbek, R. Is The Amount of Compensation for Real Estate Expropriation Just? Current State and Proposals for Changes, Nordic Journal of Surveying and Real Estate Research, Special Series Vol. 3, 2008, web: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=4&cad=rja&ved=0CD0QFjAD&url=http %3A%2F%2Fojs.tsv.fi%2Findex.php%2Fnjs%2Farticle%2Fdownload %2F2459%2F2285&ei=rl7rUrm9MMOqhQfW14GACw&usg=AFQjCNFjKmRGU3tobcE9NLBzu6a6AC00sA &bvm=bv.60444564,d.ZG4 ; Viz také: Land Expropriation in Europe, Expropriation in Europe, January 2013, web: http://www.mreza-mira.net/wp-content/uploads/Expropriation-in-Europe-Jan-2013.pdf __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

20

pozemky, stavby a práva k ním, které jsou potřebné na uskutečnění staveb nebo opatření ve veřejném zájmu lze vyvlastnit rozhodnutím stavebního úřadu. Ustanovení § 108 odst. 2 pak stanoví výčet účelů, pro které lze vyvlastnit ve veřejném zájmu: (2) Vyvlastniť možno len vo verejnom záujme pre a) verejnoprospešné stavby podľa schválenej územnoplánovacej dokumentácie b) vytvorenie hygienických, bezpečnostných a iných ochranných pásem a chránených území a pre zabezpečenie podmienok ich ochrany, c) vykonanie asanácie sídelného útvaru alebo jeho asanačných úprav podľa schválenej územnoplánovacej dokumentácie, d) vytvorenie podmienok pre nevyhnutný prístup k pozemku a stavbe, e) vytvorenie podmienok pre umiestnenie alebo riadnu prevádzku zariadenia štátnej pozorovacej siete, ktorou sa zisťuje stav životného prostredia, f) výstavbu a správu diaľníc, ciest a miestnych komunikácií vrátane zriadenia ich ochranných pásiem a pre vybudovanie súvisiacich vyvolaných úprav podľa osobitných predpisov, 10e) g) výstavbu energetického diela na výrobu alebo rozvod elektriny podľa osobitných predpisov, 10c) h) výstavbu plynárenských zariadení podľa osobitných predpisov, 10d) i) výstavbu vojenských objektov a vojenských priestorov osobitného určenia podľa osobitných predpisov, 10b) j) účely dobývania ložísk nerastov podľa osobitných predpisov, 10f) k) výstavbu alebo prevádzkovanie vodohospodárskych diel podľa osobitných predpisov, 10g) l) stavby dráhy a jej súčastí a stavby v ochrannom pásme dráhy, ktoré slúžia prevádzke dráhy alebo doprave na dráhe, na účely prístupu k dráhe alebo k jej súčasti alebo na účel zabezpečenia prevádzky dráhy alebo dopravy na dráhe, 10h) m) zachovanie a riadne užívanie kultúrnej pamiatky podľa osobitných predpisov, 10i) n) výstavbu potrubí pre pohonné látky a ropu podľa osobitných predpisov, 10j) o) uskutočnenie stavieb, ktoré sú významnou investíciou podľa osobitných predpisov, 10ja) p) zriadenie alebo prevádzkovanie verejných letísk a leteckých pozemných zariadení vrátane ich ochranných pásiem podľa osobitných predpisov. 10jb) ------10b) Zákon č. 169/1949 Zb. o vojenských obvodoch, zákon č. 40/1961 Zb. o obrane Československej socialistickej republiky v znení zákona č. 101/1964 Zb., zákonného opatrenia Predsedníctva Federálneho zhromaždenia č. 17/1976 Zb. a zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 42/1994 Z.z., vládne nariadenie č. 42/1961 Zb. o vyvlastnení pre účely obrany v znení vládneho nariadenia č. 44/1963 Zb. 10c) Zákon č. 79/1957 Zb. o výrobe, rozvode a spotrebe elektriny (elektrizačný zákon). 10d) Zákon č. 67/1960 Zb. o výrobe, rozvode a využití vyhrievacích plynov (Plynárenský zákon) v znení zákona č. 64/1962 Zb. a zákona č. 174/1968 Zb. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

21

10e) Zákon č. 135/1961 Zb. o pozemných komunikáciách (cestný zákon) v znení zákona č. 27/1984 Zb. (úplné znenie č. 55/1984 Zb.). 10f) Zákon č. 44/1988 Zb. o ochrane a využití nerastného bohatstva (banský zákon) v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 498/1991 Zb., zákon Slovenskej národnej rady č. 51/1988 Zb. o banskej činnosti, výbušninách a o štátnej banskej správe v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 499/1991 Zb. a zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 154/1995 Z.z. 10g) Zákon č. 138/1973 Zb. o vodách (vodný zákon) v znení zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 238/1993 Z.z. 10h) § 11 zákona č. 513/2009 Z.z. o dráhach a o zmene a doplnení niektorých zákonov. 10i) Zákon Slovenskej národnej rady č. 27/1987 Zb. o štátnej pamiatkovej starostlivosti v znení zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 200/1994 Z.z. 10j) Vládne nariadenie č. 29/1959 Zb. o oprávneniach k cudzím nehnuteľnostiam pri stavbách a prevádzke podzemných potrubí pre pohonné látky a ropu. 10ja) § 1 ods. 2 a 3 zákona č. 175/1999 Z.z. o niektorých opatreniach týkajúcich sa prípravy významných investícií a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov. 10jb) § 31 zákona č. 143/1998 Z.z. o civilnom letectve (letecký zákon) a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov.“

Za pozornost pak stojí zejména písm. b), které stanoví, že vyvlastnit ve veřejnému zájmu lze za účelem vytvoření chráněných území a pro zabezpečení podmínek jejich ochrany, dále písm. m) stanoví, že vyvlastnit ve veřejném zájmu lze za účelem zachování a řádné užívání kulturní památky. Ustanovení § 110 stanoví, že vyvlastnit je možné jen tehdy, pokud není možné dosáhnout cíl vyvlastnění dohodou anebo jiným způsobem, přičemž vyvlastnění se musí uskutečnit jen v nezbytném rozsahu, přičemž je-li možné dosáhnout cíle vyvlastnění jen omezením práva, jení možné právo odejmout v plném rozsahu. Ustanovení § 111 pak stanoví, že vyvlastnění se uskutečňuje za přiměřenou náhradu. Pokud se náhrada poskytuje v penězích, určuje se její přiměřenost podle tržní ceny určené znaleckým posudkem. Za tržní cenu nemovitosti se považuje cena stejné nebo srovnatelné nemovitosti v daném čase a místě a ve srovnatelné kvalitě. 25 Při zpracování znaleckého posudku se postupuje podle vyhlášky č. 492/2004 Z.z., o stanovení všeobecnej hodnoty majetku, v platném znění. Vyhláška byla přijata na základě zmocňovacího ustanovení § 33 zákona č. 382/2004 Z.z., o znalcoch, tlmočníkoch a prekladateľoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov, které odkazuje na vyhlášku, která upraví „podrobnosti o ustanovení metód 25

Podrobnější informace k oceňování nemovitostí na Slovensku – viz výše: Walacik, M.; viz také Kováčechová, E., Vlastnické právo a problém vyvlastňovania – právná analýza, web: http://www.vyvlastnenie.sk/clanok/a/vlastnicke-pravo-a-problem-vyvlastnovania-pravna-analyza/ __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

22

znaleckého určenia hodnoty majetku a postupov v prípadoch, v ktorých sa podľa osobitných predpisov vyžaduje určenie hodnoty majetku vrátane majetku podniku alebo časti podniku, alebo zložiek majetku podniku“. Příloha č. 3 k vyhlášce upravuje tzv. Všeobecnou hodnotu nemovitosti, která odpovídá tržní ceně („všeobecná hodnota je výsledná objektivizovaná hodnota nehnuteľností a stavieb, ktorá je znaleckým odhadom ich najpravdepodobnejšej ceny ku dňu ohodnotenia, ktorú by tieto mali dosiahnuť na trhu v podmienkach voľnej súťaže, pri poctivom predaji, keď kupujúci aj predávajúci budú konať s patričnou informovanosťou i opatrnosťou a s predpokladom, že cena nie je ovplyvnená neprimeranou pohnútkou.“). Náhrada za vyvlastnění se poskytuje v penězích (§ 111b), pokud dohoda s vlastníkem nebo zvláštní předpis nestanoví něco jiného. Samotné vyvlastňovací řízení probíhá jako správní řízení před stavebním úřadem, a to na návrh orgánu státní správy, resp. právnické nebo fyzické osoby, která má předmět vyvlastnění využít na účel, pro který se vyvlastňuje (§ 112); musí být prokázána bezvýsledná snaha o dosažení dohody s majitelem práva, které se vyvlastňuje, a to doložením dodejky od zaslané písemné výzvy k uzavření dohody, přičemž výzva musí obsahovat důvody požadovaného převodu práva, návrh kompenzace odpovídající alespoň kompenzaci určené podle § 111 a upozornění, že pokud majitel neodpoví do 15 dnů, bude se předpokládat, že dohodu odmítá.


PI 5.342

23

C. Právní úprava v České republice: Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, v platném znění, zakotvuje právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1) a stanoví, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu (čl. 11 odst. 3). Komentář k Listině uvádí, cit.: „Vyvlastnění se připouští v případech veřejného zájmu jen tehdy, nelze-li jeho účelu dosáhnout jinak. Vyvlastnění je umožněno jen z konkrétního zákonného důvodu a zákonnou procedurou a za přiměřenou nebo také spravedlivou náhradu. Důvody tedy stanoví zákon a obsah a rozsah vyvlastnění musí být přiměřené účelu, pro který se vyvlastňuje. Z čl. 36 odst. 2 Listiny pak vyplývá, že každé takové vyvlastnění musí podléhat plnému soudnímu přezkumu.“ Narozdíl od Slovenska, které dosud nepřijalo samostatný zákon o vyvlastnění (byť byl již dříve navrhován a projednáván v Národní radě a následně stažen, nyní je opět návrh připravován na vládní úrovni), v České republice je účinný zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), v platném znění, a to již od 1. 1. 2007 (dále jen „ZOV“). Ustanovení § 3, pokud jde o přípustné účely vyvlastnění, ale na rozdíl od obecnější polské, slovenské či německé právní úpravy popsané výše, neobsahuje obecný výčet přípustných veřejných účelů vyvlastnění a odkazuje se na zvláštní právní předpisy. Ustanovení § 3 odst. 1 ZOV stanoví, cit.: „Vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem“ Ustanovení § 4 odst. 1 ZOV pak stanoví, že „Vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem“ a odst. 2 pak stanoví, že „Veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.“ Pokud jde o ochranu kulturního a přírodního dědictví, je takovým zvláštním zákonem například zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, v platném znění, který stanoví ve svém § 170, cit.: „§ 170 __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

24

(1) Práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci a jde-li o (…) b) veřejně prospěšné opatření, a to snižování ohrožení v území povodněmi a jinými přírodními katastrofami, zvyšování retenčních schopností území, založení prvků územního systému ekologické stability a ochranu archeologického dědictví, (…) d) asanaci (ozdravění) území.“ Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, pak stanoví ve svém § 60, cit.: „§ 60 Vyvlastnění a obligatorní převod příslušnosti hospodařit s majetkem (1) Vyvlastnit nemovitost či práva k ní za účelem ochrany přírody a krajiny lze v případech stanovených zvláštním předpisem.24) (2) Při vyvlastňování podle odstavce 1 se postupuje podle zvláštních předpisů o vyvlastnění,25) a to na návrh orgánu ochrany přírody. (3) Příslušnost hospodařit s majetkem k nemovitosti ve státním vlastnictví může převést orgán ochrany přírody z důvodů a v rozsahu uvedeném v odstavci 1 na sebe. Převod příslušnosti hospodařit s majetkem je bezúplatný; úplatně lze příslušnost hospodařit s majetkem převést pouze v případech, kdy převádějící nabyl nemovitost úplatně. (4) Podrobnosti postupu při převodech příslušnosti hospodařit s majetkem podle odstavce 3 upraví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. ------24) § 108 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. 25) § 109 až 116 zákona č. 50/1976 Sb.“ Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, umožňuje vyvlastnění k zajištění péče o kulturní památku (§ 15), cit.:


PI 5.342

25

„(3) Zanedbává-li vlastník nemovité kulturní památky, která není státním majetkem, trvale své povinnosti a ohrožuje tím její zachování nebo užívá-li kulturní památku v rozporu s jejím kulturně politickým významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem, může se ve společenském zájmu, nedojde-li k dohodě s vlastníkem o jejím prodeji státu, výjimečně kulturní památka na návrh obecního úřadu obce s rozšířenou působností rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu vyvlastnit. V případě vyvlastnění nemovité národní kulturní památky zahajuje řízení o vyvlastnění vyvlastňovací úřad na návrh krajského úřadu. Jinak platí pro vyvlastnění obecné předpisy.12) ----12) Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).“ Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon) umožňuje vyvlastnění majitele v souvislosti s vyhledáváním a využíváním přírodního léčivého zdroje, a to podle ustanovení svého § 33, cit.: „§ 33 Omezení vlastnických práv (1) Vlastnická práva k nemovitostem lze omezit nebo nemovitosti lze vyvlastnit pouze ve veřejném zájmu. Veřejným zájmem se pro tyto účely rozumí zájem na vyhledávání a využití zdroje k léčebným účelům a zájem na ochraně zdrojů v zájmu zachování jejich kvalitativních a kvantitativních vlastností a zdravotní nezávadnosti. (2) Pokud vlastník nemovitosti brání a) vyhledávání přírodního léčivého zdroje, lze vlastnická práva k nemovitosti omezit, b) využívání nebo ochraně přírodního léčivého zdroje a ochraně zdroje přírodní minerální vody, lze vlastnická práva omezit nebo nemovitost vyvlastnit. (3) Řízení o vyvlastnění provádí na základě žádosti ministerstva a náhradu za vyvlastnění ve svém rozhodnutí stanoví příslušný vyvlastňovací úřad podle zvláštního právního předpisu.6) __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

26

------6) Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).“ Pokud jde o povinnost nejdříve usilovat o dohodu s majitelem, ustanovení § 5 odst. 1 ZOV stanoví, že „Vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Lhůta k uzavření smlouvy s vyvlastňovaným počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy vyvlastňovanému.“ Ustanovení § 10 a násl. ZOV pak upravují výši náhrady (kompenzace) za vyvlastnění: „§ 10 (1) Za vyvlastnění náleží vyvlastňovanému náhrada a) ve výši obvyklé ceny7) pozemku nebo stavby včetně jejich příslušenství, došlo-li k odnětí vlastnického práva k nim, nebo b) ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu8), došlo-li k omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě zřízením věcného břemene nebo došloli k odnětí nebo omezení práva odpovídajícího věcnému břemenu. (2) Kromě náhrad uvedených v odstavci 1 náleží vyvlastňovanému též náhrada stěhovacích nákladů, nákladů spojených se změnou místa podnikání a dalších obdobných nákladů, které vyvlastňovaný účelně vynaloží následkem a v souvislosti s vyvlastněním. (3) Náhrady podle odstavců 1 a 2 se stanoví takovým způsobem a v takové výši, aby odpovídaly majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. (4) Stanoví-li se náhrada na základě ocenění, musí být ocenění provedeno podle oceňovacího předpisu účinného v době rozhodování o vyvlastnění. V případě, že obvyklá cena7) pozemku nebo stavby by byla nižší než cena zjištěná podle oceňovacího předpisu, náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny zjištěné podle oceňovacího předpisu. (5) Cena pozemku nebo stavby se pro účely stanovení náhrady určí vždy podle jejich skutečného stavu a účelu užití ke dni podání žádosti o vyvlastnění; přitom se nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

27

------7) § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). 8) § 18 zákona č. 151/1997 Sb.“ Místo náhrady lze však poskytnout vyvlastňovanému „jiný pozemek nebo stavb[u], dohodneli se na tom s vyvlastnitelem; právo na vyrovnání rozdílu v ceně vyvlastněného pozemku nebo stavby a náhradního pozemku nebo stavby není dotčeno.“ (§ 11 ZOV). Náhrady podle § 10 a 12 ZOV se poskytují jednorázově v penězích (§ 13 odst. 1 ZOV). Náhrada se stanoví na základě znaleckého posudku (§ 20 ZOV). Samotné vyvlastňovací řízení je upraveno v § 15 a násl. ZOV. Mimo právní úpravu vyvlastnění lze na tomto místě ještě zmínit o povinnostech vlastníků kulturních památek podle českého právního řádu. Zde zejména platí ustanovení § 9 a 10 zákona č. 20/1987 o státní památkové péči, v platném znění: „§ 9 (1) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady. (2) Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky. (3) Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

28

(4) Vlastník, který kulturní památku převádí na jiného, někomu přenechá k dočasnému užívání nebo předá k provedení její obnovy (§ 14), nebo k jinému účelu, je povinen toho, na koho ji převádí nebo komu ji přenechává nebo předá, uvědomit, že je kulturní památkou. § 10 (1) Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření odborné organizace státní památkové péče krajský úřad v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda České republiky. (2) Rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, též na žádost jejího vlastníka. (3) Podrobnosti o povinnostech vlastníků kulturních památek při jejich ochraně a užívání stanoví obecně závazný právní předpis.“ V případě porušení této povinnosti péče o kulturní památku se může jednat o správní delikt (u podnikatelských subjektů) podle § 35 téhož zákona, za který lze uložit pokutu až do výše 4 000 000 Kč, resp. o přestupek (u fyzické, nepodnikající osoby) podle § 39 téhož zákona, za který lze uložit pokutu až do výše 4 000 000 Kč. Obdobně pak jsou stanoveny pokuty za správní delikty (u podnikatelských subjektů – od až do 2 000 000 Kč) a přestupky (u fyzických osob – až do 100 000 Kč) v případě nedovoleného zásahu do přírody, a to v § 87 a 88 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.


PI 5.342

29

Vedle právní úpravy správních deliktů a přestupků samozřejmě lze uvažovat o trestných činech, např. trestný čin výtržnictví se specificky vztahuje na případ hanobení kulturní památky26, event. lze odkázat na trestné činy proti životnímu prostředí.27

26

Viz § 358 trestního zákoníku, cit.: „§ 358 Výtržnictví (1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) opětovně, nebo b) jako člen organizované skupiny.“ 27 Viz § 293 a násl. trestního zákoníku. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 5.342

30

D. Seznam zdrojů: Česká republika •

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění,

•

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění

•

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, v platném znění

•

Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon)

•

Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, v platném znění,

•

Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)

•

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění

•

Dohoda mezi Spojenými státy americkými a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o vzájemné podpoře a ochraně investic (vyhlášena pod č. 187/1993 Sb.)

•

Dohoda mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou o podpoře a ochraně investic (vyhlášena pod č. 89/2006 Sb.m.s.)

•

Komentář ASPI k Listině základních práv a svobod, čl. 11 odst. 4.

•

Ministerstvo financí ČR. Přehled platných dohod o podpoře a vzájemné ochraně investic,

kterými

je

Česká

republika

vázána

-

rok

2013,

web:

http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/prehled-platnych-dohod/2013/prehled-platnychdohod-o-podpore-2012-7155 Německo: •

Grundgesetz (Základní zákon SRN) z 23.5.1949, v platném znění.

•

Baugesetzbuch, BauGB.

•

Voss, W. Appropriate Compensation in terms of compulsory purchase in Germany, in Some Aspects of Compulsory Purchase of Land for Public Purposes. Olsztyn: 2010 (Polish Real Estate Scientific Society), ISBN 978-83-61564-20-1, web: http://www.tnn.org.pl/tnn/publik/18/TNN_monografia_2010.pdf


PI 5.342

31

Polsko: •

Ustawa o szczególnych zasadach przygotowania i realizacji inwestycji w zakresie dróg publicznych z dnia 10 Kwietna 2003 roku. (Dz. U. 80/2003 z pózn. zm.);

•

Dziennik Ustaw Nr 261 pozycja 2603 z 9 grudnia 2004 Ustawa z dnia 21 sierpnia 1997 r. o gospodarce nieruchomościami.

•

Rozporzadzenie Rady Ministrów z dnia 21 września 2004 roku w sprawie wyceny nieruchomości i sporzadzania operatu szacunkowego. (Dz. U. 207/2004)

•

Walacik, M., Źróbek, S. Chosen Principles of Land Acquisition for Public Purposes and Just Compensation in Poland, in Some Aspects of Compulsory Purchase of Land for Public Purposes, Olsztyn: 2010 (Polish Real Estate Scientific Society), ISBN 97883-61564-20-1, web: http://www.tnn.org.pl/tnn/publik/18/TNN_monografia_2010.pdf

Slovensko: •

Zákon č. 50/1976 Zb., o územnom plánování a stavebnom poriadku (stavebný zákon), v platném znění

•

Zákon č. 382/2004 Z.z., o znalcoch, tlmočníkoch a prekladateľoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov, v platném znění

•

Vyhláška č. 492/2004 Z.z.., o stanovení všeobecnej hodnoty majetku, v platném znění.

•

Kováčechová, E., Vlastnické právo a problém vyvlastňovania – právná analýza, web: http://www.vyvlastnenie.sk/clanok/a/vlastnicke-pravo-a-problem-vyvlastnovaniapravna-analyza/

•

Walacik, M., Grover, R., Adamuscin, A., Valuation Systems in Poland, Slovakia and the

United

Kingdom

–

Comparative

Study.

Web:

http://www.degruyter.com/dg/viewarticle.fullcontentlink:pdfeventlink/ $002fj$002fremav.2013.21.issue-4$002fremav-2013-0039$002fremav-20130039.pdf?t:ac=j$002fremav.2013.21.issue-4$002fremav-2013-0039$002fremav-20130039.xml ; •

Źróbek, S., Źróbek, R. Is The Amount of Compensation for Real Estate Expropriation Just? Current State and Proposals for Changes, Nordic Journal of Surveying and Real Estate Research, Special Series Vol. 3, 2008, web: http://www.google.cz/url? sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=4&cad=rja&ved=0CD0QFjAD&url=http %3A%2F%2Fojs.tsv.fi%2Findex.php%2Fnjs%2Farticle%2Fdownload


PI 5.342

32

%2F2459%2F2285&ei=rl7rUrm9MMOqhQfW14GACw&usg=AFQjCNFjKmRGU3t obcE9NLBzu6a6AC00sA&bvm=bv.60444564,d.ZG4 ; •

Land Expropriation in Europe, Expropriation in Europe, January 2013, web: http://www.mreza-mira.net/wp-content/uploads/Expropriation-in-Europe-Jan-2013.pdf

ESLP a SDEU: •

Rozhodnutí ESLP ve věci Kozacıoğlu v. Turecko, č. 2334/03

•

Rozhodnutí ESLP ve věci Varfis v. Řecko, č. 40409/08

•

Rozhodnutí ESLP ve věci Scea Ferme de Fresnoy proti Francii, č. 61093/00

•

Rozhodnutí ESLP ve věci Debelianovi proti Bulharsku, č. 61951/00

•

Rozhodnutí ESLP ve věci Beyeler v. Italie, č. 33202/96

•

Rozhodnutí ESLP ve věci Silahyurekli v. Turecko, č. 16150/06

•

Rozhodnutí ESLP ve věci N.A. a ostatní v. Turecko, č. 37541/97

•

Rozhodnutí ESLP ve věci Bývalý řecký král a ostatní v. Řecko, č. 25701/94

•

Soudní dvůr EU, rozsudek ve věci č. 182/83, Fearon v. Irish Land Commission, E.C.R. 3677 (1984)

Mezinárodní úmluvy: •

Council of Europe Framework Convention on the Value of Cultural Heritage for Society (Rámcová úmluva Rady Evropy o hodnotě kulturního dědictví pro společnost),

CETS

No.:

199,

web:

http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp? NT=199&CM=8&DF=20/01/2014&CL=ENG •

Mezinárodní pakt o občanských a politickch právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, obojí pod č. 120/1976 Sb.

•

Smlouva o fungování Evropské unie

•

Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy, č. 73/2000 Sb. m.s.

•

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů, č. 209/1992 Sb.,


PI 5.342

33

Jiné: •

General Comment no. 7. Výbor (OSN) pro hospodářské, sociální a kulturní práva, E/1998/22 odst. Annex IV.


Martin Kavěna, LL.B., B.C.L. leden 2014 Studie č

Recommend Documents