MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie
Četnictvo v habsburské monarchii a Československu se zaměřením na situaci v letech 1938 – 1939 z pohledu OČV Nové Město na Moravě a nadřízených složek BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Brno 2013
Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.
Vypracoval: Jan Gregor
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
V Brně dne ………………...
............................................ podpis autora práce 2
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Vladimíru Černému, Ph.D. za to, že se ujal vedení mé závěrečné práce, za odborné vedení mé bakalářské práce, ochotu a věcné připomínky. Dále bych chtěl vyjádřit dík ochotným i méně ochotným pracovnicím Moravského zemského archivu, paní Mgr. Zoře Černé, ředitelce Státního okresního archivu ve Žďáře nad Sázavou a též PaedDr. Miroslavu Jurkovi za jeho podnětné gramatické a stylistické připomínky. 3
Obsah Úvod ......................................................................................................................................5 1. Základní pojmosloví ...........................................................................................................8 2. Rakouské císařství, Rakousko – uherská říše a jejich četnictvo ......................................... 10 2.1. Zahraniční a domácí politická situace, organizace a správa v habsburské monarchii .... 10 2.1.1. 1804 – 1867 ........................................................................................................ 11 2.1.2. 1867 – 1918 ........................................................................................................ 13 2.2. Vznik a vývoj četnictva v habsburské monarchii ........................................................ 15 2.2.1. 1804 – 1849 ........................................................................................................ 15 2.2.2. 1849 – 1918 ........................................................................................................ 19 3. Četnictvo v Československu ............................................................................................. 23 3.1. Zahraniční a domácí politická situace, organizace a správa v ČSR .............................. 23 3.2. Povšechně o četnictvu v ČSR ..................................................................................... 28 3.2.1. Organizace četnictva ........................................................................................... 28 3.2.1.1. Řídící orgány četnictva ................................................................................. 30 3.2.1.2 Výkonné orgány četnictva ............................................................................. 33 3.2.2. Poslání a úkoly četnictva ..................................................................................... 36 3.2.3. Doplňování stavů, nároky na osobu četníka, výbava četníka ................................ 39 4. Situace ČSR a četnictva 1938–1939 z pohledu OČV NMNM a nadřízených složek .......... 44 4.1. Zahraniční a domácí politická situace......................................................................... 44 4.2. Struktura a personální obsazení od ZČV v Brně po jednotlivé stanice OČV NMNM k 1. 1. 1938 ....................................................................................................................... 47 4.3. Zpráva o stavu četnictva ZČV Brno a OČV NMNM za I. pololetí r. 1938 .................. 53 4.4. Stručný pohled na události r. 1938, změny v četnictvu po 30. září .............................. 56 4.4. Zpráva o stavu četnictva ZČV Brno a OČV NMNM za II. pololetí r. 1938 ................. 62 4.5. Od četnictva druhé republiky k četnictvu protektorátnímu .......................................... 67 Závěr .................................................................................................................................... 71 Prameny a literatura.............................................................................................................. 73 Resumé (Summary) .............................................................................................................. 77 Přílohy
4
Úvod Tato práce si klade za cíl pojednat o problematice četnictva na našem území. Jeho počátky v českých zemích sahají přibližně na začátek 19. století do právě probíhajících napoleonských válek – zde bych svůj historický exkurz zahájil. Ukončil bych ho potom v březnu roku 1939, na počátku jednoho z nejtemnějších období v moderních českých dějinách. Hlavním cílem je pojednat o cestě, kterou četnictvo urazilo od svých začátků coby lokálně fungujícího sboru v severní Itálii, k celostátní organizaci zahrnující území celého rakousko-uherského mocnářství a od roku 1918 nově vzniklé Československé republiky. Kromě obecných charakteristik o vývoji četnictva, část práce též zaměřím na konkrétním velitelství v určitém období. Jádro práce bude rozděleno na tři stěžejní kapitoly, přičemž první dvě popíší právě onen vývoj a konkrétním problémy, jež ho provázely.
Třetí z těchto
stěžejních kapitol pak pojedná o událostech roku 1938 s přesahem do roku 1939 a to hlavně z pohledu Okresního četnického velitelství v Novém Městě na Moravě a jeho nadřízených orgánů, tedy Četnického oddělení v Třebíči a především Zemského četnického velitelství v Brně. První kapitolu bych věnoval stručnému nahlédnutí do terminologie z oblasti policejní, nejen z území Rakouska-Uherska, ale též z jiných evropských států. Druhá a třetí pak budou pojednávat
o
obecné
problematice
četnictva
v období
habsburské
monarchie
a
Československa. Každá z těchto kapitol je rozdělena na jednotlivé podkapitoly, ve kterých zmíním mj. historicko-politické souvislosti, a pozornost též věnuji vývoji úřadů, pod něž četnictvo spadalo. Druhá kapitola se zaměří na první počátky četnictva na území mocnářství, snahy o jeho rozšíření na celostátní působnost, jejich vyvrcholení a posléze další dráhu četnictva až do roku 1918. Třetí kapitola objasní vývoj četnictva v letech 1918 – 1939 na území Československa. Tato bude obsáhlejší z toho důvodu, že s ní přímo souvisí kapitola čtvrtá, a proto přinese jakýsi obecný předstupeň ke kapitole čtvrté. Na rozdíl od kapitoly druhé, kapitolu třetí zaměřím více do hlouby. Popíši zde mj. službu četnickou jako takovou, nároky na osobu četnickou, úkoly četnictva apod. Zatímco kapitola třetí bude hovořit o četnictvu v ČSR především všeobecně s výjimkou některých konkrétních příkladů vyplývajících např. z porušení oněch obecných nařízení, čtvrtá již se zaměří více na konkrétní situaci. Zde pak nastíním, personální obsazení jednotlivých stupňů četnické hierarchie a pak především změny přinášející do těchto struktur krize r. 1938.
5
Problematika četnictva není v naší soudobé odborné literatuře rozhodně problematikou neznámou. Spíše než na práce věnující se přímo a výhradně četnictvu je však možno narazit na četnickou tematiku v rámci dokreslení jiného tématu. Čestnou výjimku tvoří především publikace Pavla Macka a Lubomíra Uhlíře Dějiny policie a četnictva, I. a II. díl. Podrobné studium obou dílů se mi stalo základním kamenem orientace v daném tématu. K proniknutí do tématu mi též velice pomohly dobové sbírky četnických předpisů a nařízení. Jejich autorem byl major četnictva Josef Erhart, který je autorem díla Rukověť četnictva. Tento, ještě v hodnosti kapitána, napsal spolu s četnickým kapitánem Oldřichem Pinkasem publikaci s názvem Sbírka četnických předpisů, kterou musím též vyzdvihnout. V neposlední řadě je třeba zmínit články Ladislava Vojáčka v odborných časopisech Historický obzor a Kriminalistický sborník, které mi poskytly ucelený pohled na danou problematiku. V oblasti zmapování historicko-politických souvislostí jsem čerpal především z publikací doc. Františka Čapky, jehož široká paleta tvorby, zahrnující veškerá mnou popisovaná období, se mi stala nepostradatelnou. Za všechny mohu jmenovat např. publikace Dějiny zemí koruny české v datech či Tragédie mnichovské dohody: skutečná fakta a odhalené mýty. Podobně jsem využíval též publikací prof. Jaroslava Vaculíka či prací, na nichž oba autoři spolupracovali – Nástin českých dějin 20. století. V oblasti státoprávní a správní jsem získával informace z děl Karla Schelleho, např. Organizace Československého státu v meziválečném období a kolektivu autorů Hledíková, Janák, Dobeš – Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Znalosti jsem částečně doplňoval i z mnoha dalších publikací, jejich podrobný výčet bude uveden v seznamu literatury, zde proto uvádím jen ty nejdůležitější. Pro získání informací a vhledu do konkrétní četnické problematiky let 1938 – 1939 jsem bádal především v Moravském zemském archivu, ve fondu B 72 – zemské četnické velitelství Brno 1864 – 1949. Bádání bylo též vedeno ve Státním okresním archivu ve Žďáře nad Sázavou, zde však bylo na překážku, že se mnoho materiálů z mnou požadované oblasti nedochovalo.
Samotný výběr tématu pramenil především z mého zájmu o ozbrojené složky a jejich historii. Tento zájem byl ve mně mj. vzbuzen rodinnými okolnostmi. Děd z otcovy strany byl před druhou světovou válkou poddůstojníkem z povolání. Můj otec, svého času kapitán Československé lidové armády a později Armády České republiky v záloze, po studiích na vysoké škole odmítl jemu nabízené zaměstnání důstojníka z povolání především z důvodu značné nechuti k způsobu vedení armády komunistickými činiteli. Zároveň můj strýc je 6
důstojníkem u Vězeňské služby a jeho vliv na mne jest nezanedbatelný. Tyto okolnosti, spolu s mým vrozeným zájmem o historii, usměrnily téma mého bádání na ozbrojené složky. Vzhledem k tomu, že se v našem městě nenacházela vojenská posádka ani jednotky státní policie, jevilo se četnictvo se svým vojenským charakterem jako nejlepší volba mého tématu. Téma četnictva je pro mne též rozumným průsečíkem vlivu armádního stran otce a děda – armáda byla pro četnictvo vzorem v mnoha otázkách a vlivu spíše policejního charakteru stran mého strýce.
7
1. Základní pojmosloví „Dějiny lidstva jsou dějinami bojů – lidé po celou dobu své existence bojují nejen s přírodou, ale i mezi sebou navzájem. Ve starověku si státy vytvářely instituci armád pro boj s vnějším nepřítelem, ať již s cizími státy či s pouhými hordami nájezdníků. Armádám původně příslušel i další úkol, ochrana vnitřní stability státu – tedy boj s vnitřním nepřítelem. S vývojem státu pak dochází ke specializaci jednotlivých složek. Vedle vojska, určeného k vnější ochraně státu, se objevují speciální bezpečnostní sbory, zaměřené k ochraně vnitřního pořádku.“1 Právě jedním z těchto bezpečnostních sborů určených k ochraně vnitřního pořádku bylo bezesporu četnictvo. V následujícím krátkém přehledu bych stručně uvedl hlavní termíny a jejich původ z oblasti složek zajišťujících vnitřní bezpečnost. „Bezpečnostní složky byly a jsou označovány různými jmény. U nás byl donedávna oficiálním názvem „Sbor národní bezpečnosti“ (SNB). Ve světě je asi nejběžnějším označením „policie“, nacházíme ale i další, například „četnictvo“, „žandarmerie“, „milice“ aj. Výraz policie má kořeny v řeckém slově polis (obec, město), v přeneseném slova smyslu stát. Název žendarmerie či žandarmerie, užívaný v této formě například na Slovensku či v Rusku, má svůj původ ve francouzském gens d´armes (ozbrojenci). Tento výraz byl posléze zúžen na specializované bezpečnostní jednotky. V českém prostředí se pro ně vžil výraz četnictvo.“2 Ottův slovník naučný definuje četnictvo takto: „Četnictvo, fr. a něm. gendarmerie [žandarmerý], pův. ozbrojený lid, fr. gens d´armes [žandarm], určený, aby střehl pořádek a veřejnou bezpečnost uvnitř země. Původ svůj vzalo již v XV. stol. ve Francii. V Prusku zřízen r. 1691 jízdní sbor vojenský nazývaný gardovým plukem žandarmův. Napoleon I. ve Francii obnovil žandarmerii zaniklou, zřídiv jí 68 setnin a ve Španělsku 6 legií. Toho příkladu následovaly potom jiné státy, zřizujíce potom na francouzský způsob policejní sbory četnické.“3 „Pojmy policie a četnictva, užívané v našem prostředí, nejsou jediným označením pro bezpečnostní složky. Například v Holandsku se setkávám s termínem „maréchaussé“. V Itálii pak s karabiniéry či karabiníky (Carabinieri), jejichž pojmenování je odvozeno od
1
MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Praha: Themis, 1997. s. 9. 2 Tamtéž. 3 OTTO, Jan. Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí, šestý díl [online]. Praha: Nakladatelství Jan Otto, 1893, s. 668 [cit. 2013-01-16]. Dostupné z WWW: http://archive.org/search.php?query=Ott%C5%AFv (ověřeno k 14. 4. 2013).
8
jejich původní výzbroje - karabiny4. V některých komunistických státech bývaly bezpečnostní složky často označovány jako milice5. Důvodem byla jakási hra se slovy – některé pojmy byly prohlášeny za „buržoazní“, a tedy nevhodné. Mezi takto proskribovanými pojmy se ocitla i slova „policie“ a „četnictvo“…“6 Tento proces se bohužel nevyhnul ani poválečnému Československu. Policie a četnictvo byly přetransformovány na Sbor národní bezpečnosti. Muž sloužící u četnictva jest četník. „Četník, fr. a něm. gendarme [žandarm], ital. carabiniere [ka∙], prostonárodně zván žandarm nebo žandár, příslušník četnictva.“7 „Slovo četník je jihoslovanského původu a bývalo v dřívějších dobách užíváno jako označení pro lupiče či banditu (podle toho, že se často sdružovali do čet); teprve později, obrácením významu, pro příslušníky oddílů, určených k boji s banditismem.“8
4
Karabinou jest v řadě zemí nazývána puška, která se vyznačuje menší délkou. V některých zemích je pak za karabinu považována puška s libovolnou délkou nicméně obsahující prvky, které zajišťují pohodlnější používání zbraně v jezdectvu (např. boční umístění poutek na řemen pro vhodnější nošení zbraně na zádech, nikoliv přes rameno, jako je tomu u pěchoty nebo s ohnutým držadlem závěru kvůli větší kompaktnosti zbraně apod.). (ŽUK, Aleksandr Borisovič. Pušky a samopaly. Praha: Naše vojsko, 2004, s 29.) 5 „Slovo pochází z latinského miles (voják). Od stejného základu je odvozeno například i slovo militarismus a řada dalších. V období vytváření stálých armád (na přelomu 17. a 18. století) a v období všeobecné branné povinnosti (v 19. století) pak dochází k jistému posunu obsahu pojmu. Výraz milice se objevuje v souvislosti s pomocnými vojenskými jednotkami typu zeměbrany a domobrany. Konečně ve 20. století se setkávám s výrazem milice jako označením ozbrojené složky vládnoucích politických, povětšinou autoritativních struktur. Namátkou můžeme uvést ozbrojené složky Mussoliniho fašistické strany (Milizia Volontaria per la Sicurezza Nazionale, M.V.S.N., známější jako „černé košile“) či naše lidové milice (LM) z let 1948 – 1989.“ (MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Praha: Themis, 1997. s. 9 – 10.) 6 Tamtéž, s. 9. 7 OTTO, Jan. Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí, šestý díl [online]. Praha: Nakladatelství Jan Otto, 1893, s. 669 [cit. 2013-01-16]. Dostupné z WWW: http://archive.org/search.php?query=Ott%C5%AFv (ověřeno k 14. 4. 2013). 8 MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Praha: Themis, 1997. s. 9.
9
2. Rakouské císařství, Rakousko – uherská říše a jejich četnictvo České země byly v letech 1526 – 1918 součástí mnohonárodnostního soustátí existujícího ve střední Evropě, které v roce 1804 získalo jednotný název Rakouské císařství9, a v roce 1867 se přeměnilo na Rakousko – uherskou říši, případně Rakousko – uherské mocnářství. Pro tyto státní útvary jsou zažity neoficiální názvy habsburská monarchie, rakouská monarchie nebo též jednoduše Rakousko. Vzhledem k tomu, že České země byly v době mnou popisované pevnou součástí tohoto soustátí, nepojednává následující kapitola pouze o stavu četnictva v historických hranicích Českých zemí, ale bude se věnovat četnictvu v celé habsburské monarchii, po jejím rozdělení potom situaci v její rakouské části, neoficiálně nazývané jako Předlitavsko.
2.1. Zahraniční a domácí politická situace, organizace a správa v habsburské monarchii V této kapitole bych stručně nastínil situaci v monarchii. Zahraniční i domácí politická situace měla bezesporu vliv i na bezpečnostní složky říše, četnictvo nevyjímaje. Stejně tak různé úřady byly zřizovány proto, že pod ně měla agenda bezpečnostních složek přímo spadat, nebo do ní nějakým způsobem zasahovaly. Co se orgánů a správy obecně týče, nemohu opomenout ty nejdůležitější a též právě takové, jež svojí působností mohly nějak agendu bezpečnosti či četnictva ovlivňovat. Vývoj správy v říši byl samozřejmě daleko širší, než bude níže popsáno, nicméně ty úřady, které do mého tématu nezasahují, zde nebudu téměř vůbec jmenovat, či se jejich vývojem nějakým způsobem zabývat.
9
Ačkoliv soustátí vládl rakouský císař, titul se neměl nikterak dotknout státoprávního postavení jednotlivých zemí, které tvořily habsburskou monarchii. V království českém vládl císař z titulu českého krále, v markrabství moravském z titulu moravského markraběte. Avšak po zániku Římskoněmecké říše roku 1806 se od původního záměru upustilo a z titulu císaře bylo odvozeno i teritorium císařství zahrnující všechny habsburské země a taktéž císařská moc. Bylo zavedeno nové označování státních úřadů, nově se označovaly jako císařsko-královské (c. k.) a stát taktéž dostal nový znak – dvojhlavého orla. Od roku 1812 se pak začal užívat oficiální státní název – Rakouský císařský stát (Österreichischer Kaiserstaat). (ČAPKA, František. Dějiny českých zemí 18001918. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 12-13.)
10
2.1.1. 1804 – 1867 V roce 1804 již měla za sebou habsburské monarchie dvě prohrané koaliční války s Francií a schylovalo se ke třetí. První koaliční válku Rakousko prohrálo a přišlo o Rakouské Nizozemí a Milánsko. Náhradou mu bylo umožněno anektovat Benátsko. Roku 1799 vstoupilo Rakousko do druhé koaliční války, která pro něj opět nedopadla úspěšně. Mírová smlouva z Lunéville potvrzovala stav z Campo Formia.10 Ještě před vypuknutím třetí koaliční války došlo 11. srpna 1804 k významnému aktu. „Císařským patentem bylo oznámeno přijetí (dosud neexistujícího) titulu dědičného rakouského císaře Františkem II. (pod jménem František I.); souviselo to jak s událostmi v Říši (oslabení pozice Habsburků v Německu), tak s Napoleonovým prohlášením se císařem (18. května 1804).“11 1805 se Rakousko účastnilo třetí koaliční války (1805-1806). Po památné bitvě u Slavkova dne 2. prosince 1805 byl 26. prosince v Prešpurku podepsán mír, Rakousko ztratilo Tyrolsko, Benátsko, Istrii a Dalmácii. 6. srpna se císař František vzdal titulu římskoněmeckého císaře, čímž zanikla Svatá říše římská národa německého.12 Rakouské snahy o pokoření Francie roku 1809 vyvrcholily v další porážku a nové územní ztráty v alpských zemích, Haliči a jihoslovanských oblastech. Ještě téhož roku se s Napoleonem oženila Marie Louisa, dcera Františka I. Po roce 1812 se Rakousko profilovalo jako formální spojenec Napoleona, nicméně po jeho porážkách v Rusku vystupovalo nejdříve jako mírový zprostředkovatel a později otevřeně přešlo na protifrancouzskou stranu. Po bitvě národů u Lipska a řadě dalších porážek byl Napoleon nucen abdikovat. Za předsednictví knížete C. W. L. Metternicha probíhal v letech 1814 – 1815 tzv. vídeňský kongres. Dohody na něm uzavřené nezvrátil ani útěk Napoleona z Elby a jeho sto dní trvající vláda nad Francií.13 Z rozhodnutí vídeňského kongresu získala habsburská monarchie zpět alpské a ilyrské provincie, Východní Halič a taktéž Lombardsko a Benátsko. Spolu s Lombardskem a Benátskem získalo Rakousko také své první stálé četnictvo, jež zde zavedl císař Napoleon a monarchie si ho ponechala. 14 V zahraniční politice se Rakouské císařství pod taktovkou
10
BĚLINA, Pavel a kol. Dějiny Zemí koruny České II.: Od osvícenství po naši dobu. Praha: Paseka, 1997, s. 24-25. 11 ČAPKA, František. Dějiny Zemí koruny České v datech. Praha: Libri, 1998, s. 401. 12 VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku IV (1789-1918). Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 19-20. 13 ČAPKA, František. Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 15-18. 14 SLUŠNÝ, Jaromír. Světové dějiny policie.: středověk, novověk. Praha: Slávy dcera, 2006, s. 711.
11
knížete Metternicha profilovalo jako vůdce tzv. svaté aliance. Měl to být koncert velmocí, který udrží v Evropě mír a rovnováhu. Tento koncert však nehrál nikterak dlouho.15 „Základním rysem vnitřní politiky rakouského státu byl konzervatismus, většinou spojovaný se jménem kancléře Metternicha, přičemž však jeho hlavním tvůrcem a představitelem byl císař František I., který rozhodně odmítal dynamickou politiku josefínského období a zaváděl do řízení státu naprostou strnulost a nedůvěru k jakékoliv změně nebo iniciativě. Proto je daleko výstižnější a přesnější označit rakouský systém předbřeznové doby jako františko-metternichovský absolutismus, obecně pokládaný za nejzaostalejší režim na evropském kontinentě.“16 Dvěma nejvyššími poradními a koordinačními orgány v zemi byly tzv. konferenční rada (později přejmenovanou na státní konferenci, vedená knížetem Metternichem) a státní rada, která se dále dělila na čtyři sekce – pro zákonodárství a soudnictví, pro celkovou státní správu, finanční správu a pro vojenství. Politickou a finanční sekci vedl František Antonín Kolovrat-Libštejnský, který byl velkým rivalem knížete Metternicha. Oba tyto orgány ukončily svou činnost v roce 1848. Nejvyšším orgánem politické správy se stala spojená dvorská kancelář, která byla hned v březnu 1848 přeměněna na ministerstvo vnitra. Pro soudnictví působil samostatný nejvyšší soudní úřad, z jehož části vykonávající vlastní justiční správu vzniklo v březnu 1848 ministerstvo spravedlnosti. Finanční záležitosti spravovala všeobecná dvorská komora, v roce 1848 rozdělena na ministerstvo financí a ministerstvo pro obchod, živnosti a veřejné stavby. V oblasti vojenství působila dvorská válečná kancelář a v oblasti zahraniční politiky tzv. státní kancelář. Tyto kanceláře byly v roce 1848 přeměněny na ministerstva války a ministerstvo zahraničních záležitostí a císařského domu.17 Konec absolutismu nastal s revolucí roku 1848. Ač byla tato revoluce potlačena, přinesla několik změn. Jednak to byla demise kancléře Metternicha, jednak v prosinci 1848 abdikoval císař Ferdinand I. a na jeho místo nastoupil František Josef I., který vládl až do roku 1916. Krátkodobě byla rušena cenzura, přislíbena ústava apod. Hlavním výdobytkem revoluce však bylo zrušení feudálních přežitků.18 V reakci na revoluci došlo k zavádění neoabsolutismu, tzv. Bachovského, dle ministra spravedlnosti a později ministra vnitra Alexandra Bacha. V praxi se jednalo o pokus obnovení absolutismu, svobody dosažené rokem 1848 byly podstatně omezovány. Pro mnou zvolené téma jest mimořádně zásadní, že právě 15
VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku IV (1789-1918). Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 24-25. ČAPKA, František. Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 35. 17 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Jan JANÁK a Jan DOBEŠ. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 154-157. 18 VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku IV (1789-1918). Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 36-40. 16
12
v této době, konkrétně roku 1849, došlo ke zřízení četnictva v rámci celé říše, toto se mělo stát jednou z opor neabsolutistického režimu. V souladu se zájmy režimu vznikl roku 1852 odloučením příslušné agendy z ministerstva vnitra Nejvyšší policejní úřad, tento byl v roce 1859 přeměněn v policejní ministerstvo, které bylo roku 1867 sloučeno s ministerstvem vnitra19, čímž zaniklo. Roku 1853 též vzniklo Nejvyšší armádní velitelství a zaniklo ministerstvo války v tom smyslu, že se stalo jednou ze sekcí tohoto nového orgánu. V roce 1860 pak bylo Nejvyšší armádní velitelství přeměněno na ministerstvo války.20 Liberálně se režim choval například v jistých otázkách samosprávy, kde byla panství nahrazena politickými okresy, které se u nás udržely až do roku 1950. Zcela liberální přístup potom panoval v otázce obchodu a průmyslu. Neúspěchy v zahraniční politice a trvale prázdná pokladna však vedla v roce 1859 k pádu neoabsolutismu a k postupnému návratu k ústavnímu systému.21 20. října 1860 vydal císař František-Josef I. tzv. Říjnový diplom, ve kterém slavnostně vyhlašoval zřeknutí se absolutismu. Tento byl vykládán různě, ať už centralisticky či federalisticky. Teprve ústava22 z 21. února 1861 posunovala jeho výklad blíže k centralismu. Díky ní však byla schválena základní občanská práva a byly v ní koncipovány též zemské sněmy. V nastoleném liberálním proudu docházelo v českých zemích v šedesátých letech 19. století k velkému rozkvětu spolkového života, za všechny lze uvést spolky Hlahol (1860) či Sokol (1862). Závažným problémem však byl spor o budoucí uspořádání země. S německým centralismem nesouhlasila většina negermánských národů říše, v tedy úvahu připadaly federalismus či dualismus. Klíčový zlom představovala prohraná rakousko-pruská válka v roce 1866. V rámci udržení celistvosti monarchie byla obnovena jednání s Maďary, koncepci federalismu panovník zavrhl a situace tedy velice rychle spěla k dualismu.23
2.1.2. 1867 – 1918 Po porážce rakouských zbraní Pruskem v létě roku 1866 u Hradce Králové bylo zřejmé, že dosavadní centralistické uspořádání říše, již není možno udržet. Se svými požadavky se jako vždy přihlásili nejdůrazněji Maďaři. Výsledkem vzájemných jednání
19
Ministerstvo vnitra bylo v letech 1860-1867 přeměno na tzv. státní ministerstvo. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Jan JANÁK a Jan DOBEŠ. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 249-250. 21 BĚLINA, Pavel a kol. Dějiny Zemí koruny České II.: Od osvícenství po naši dobu. Praha: Paseka, 1997, s. 96-97. 22 Též nazývána Schmerlingova, podle německého liberála a bývalého ministra Antona rytíře von Schmerling. 23 VEBER, Václav. Dějiny Rakouska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 418-419. 20
13
bylo tzv. rakousko-uherské vyrovnání, v jehož důsledku se země v roce 1867 rozdělila na rakouskou část, oficiálně nazývanou celek království a zemí zastoupených na říšské radě, neoficiálně Předlitavsko (Cislajtánii) a uherskou část, neoficiálně Zalitavsko (Translajtánii). V praxi tím byla uplatněna koncepce dualismu. Společná zůstala osoba panovníka, ministerstva války, financí a zahraničních věcí. V Předlitavsku dále mj. existovalo ministerstvo zemské obrany a veřejné bezpečnosti, kteréžto bylo roku 1870 změněno na ministerstvo zemské obrany. Velkým posunem byla Prosincová ústava vydaná v prosinci 1867. Říšská rada, dříve poradní orgán, se nyní stává skutečným představitelem zákonodárné moci. Schvalovala zákony, počty branců či daně. I nadále však panovník zůstával posvátným, nedotknutelným a nikomu neodpovědným. Podržel si absolutní moc nad armádou či zahraniční politikou. Sám sebe pak profiloval jako první úředník státu.24 Po neúspěchu fundamentálních článků (1871) povolal císař do vlády německé liberály, kteří vládli až do roku 1879. Po jejich pádu byl jmenován novým premiérem Eduard Taaffe. Jeho kruh železné pravice vládl v letech 1879-1893. Jeho vlády se účastnila i Staročeská strana a pomocí taktiky zvané drobečková politika se jí podařilo dosáhnout roku 1880 zavedení dvojjazyčného úřadování úřadů ve vnějších věcech a roku 1882 rozdělení pražské univerzity na českou a německou a rozšíření českého středního školství.25 Po nezdaru Punktací (1890) dosáhli značného nezdaru i staročeši, a to ve volbách roku 1891, tvůrci české politiky se stali mladočeši. Po Taaffeho byla další významnou vládou vláda Badeniho (1895-1897). Badeniho kabinetu se sice povedlo prosadit volební reformu, ztroskotala však na bouřlivém odporu nejen německých nacionalistů k novým jazykovým nařízením.26 „Pád Badeniho vlády znamenal konec nadějí na to, že se z Rakouska stane spravedlivý demokratický stát. V letech 1897-1914 došlo patnáctkrát ke změně vlády. Všechny se skládaly nikoli ze zástupců stran, ale z aristokratických důvěrníků koruny nebo úředníků. Žádná z vlád se nepokusila otřást postavením Němců v mocnářství, žádná z nich, kromě vlády Koerberovy, která byla u moci v letech 1900-1904, nevládla dost dlouho, aby mohla něčeho dosáhnout.“27 V roce 1907 byla sice Gautschovou vládou provedena volební reforma, která přiznávala volební právo všem mužům starším 24 let. Nový parlament však byl stejně roztříštěn jako v dobách před reformou. „V letech před rokem 1914 docházelo neustále 24
BĚLINA, Pavel a kol. Dějiny Zemí koruny České II.: Od osvícenství po naši dobu. Praha: Paseka, 1997, s. 102-103. 25 VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku IV (1789-1918). Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 76-77. 26 ČAPKA, František. Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 126-153. 27 VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku IV (1789-1918). Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 81.
14
k mezinárodním konfliktům, při nichž se zdálo, že válka vypukne každou hodinu. V červnu 1914 byl na inspekční cestě v Sarajevě zastřelen srbským studentem G. Principem následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand. Rakouský generální štáb viděl příležitost definitivně zúčtovat se Srbskem. Bylo odesláno ultimátum, z jehož deseti podmínek Srbsko přijalo devět. Odmítlo jen právo rakousko-uherského zástupce vyšetřovat spiknutí přímo na srbském území. Rakousko-Uhersko však přesto vypovědělo 28. července Srbsku válku.“28 „Vleklý válečný konflikt a nedostatečná surovinová základna centrálních mocností způsobily zhoršení zásobovací situace a jejími průvodními jevy, například „černým“ obchodem či hladovými demonstracemi. Zásahy bezpečnostních sborů (někdy i za pomoci armády) formovaly a posilovaly negativní postoje veřejnosti vůči represivním orgánům. S celkovým zhoršováním situace se začaly naplno projevovat všechny po léta nahromaděné problémy. Poslední rakouský císař Karel I.29 neúspěšně usiloval o záchranu říše pokusem o separátní mír. Zkáze a rozpadu monarchie však již zabránit nemohl, neboť mu chyběly potřebné prostředky i schopnosti.“30 „28. října. V Praze byl před 10. hodinou ranní zveřejněn na tabuli redakce Národní politika text nóty31 G. Andrássyho, což bylo pochopeno jako faktická kapitulace monarchie. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím a vyhlášení československé samostatnosti.“32
2.2. Vznik a vývoj četnictva v habsburské monarchii 2.2.1. 1804 – 1849 Četnictvo se na území monarchie poprvé objevilo koncem roku 1805, když císař Napoleon obsadil část Horního a Dolního Rakouska včetně Vídně. Za jeho vojenskými 28
VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku IV (1789-1918). Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 82. Poslední rakousko-uherský císař byl prasynovcem Františka-Josefa I. Na trůn nastoupil koncem roku 1916 v době postupujícího rozkladu rakousko-uherské monarchie, způsobeného především vyčerpávající první světovou válkou. Neuspěl s pokusem o separátní mír ani se snahami o federalizaci říše v říjnu 1918. Po kapitulaci Rakousko-Uherska odešel do švýcarského exilu. V roce 1921 se pokoušel o návrat na trůn v Maďarsku, oba jeho pokusy však selhaly. Zemřel roku 1922 na Madeiře v nedožitých pětatřiceti letech. (BARTOŠ, Josef, Stanislava KOVÁŘOVÁ a Miloš TRAPL. Osobnosti českých dějin. Olomouc: Alda, 1995, s. 158.) 30 MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Praha: Themis, 1997. s. 35-36. 31 „27. října. Rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě G. Andrássy (jmenován 24. října t. r.) zaslal prezidentu USA W. Wilsonovi nótu, v níž byl vysloven souhlas s nabízenými podmínkami americké vlády (z 18. října, Wilsonova nóta) a rovněž ochota zahájit okamžité jednání o příměří.“ (ČAPKA, František. Dějiny Zemí koruny České v datech. Praha: Libri, 1998, s. 567.) 32 ČAPKA, František. Dějiny Zemí koruny České v datech. Praha: Libri, 1998, s. 567. 29
15
jednotkami postupovalo francouzské četnictvo, které hodlal císař rozmístit na území poraženého Rakouska, tak jak to udělal např. v části Itálie. Toto četnictvo mělo být složeno jednak z Francouzů a jednak z místních obyvatel. Dne 3. prosince 1805 v Linci vydal Napoleon prozatímní nařízení nazvané Zřízení četnictva za účelem udržování bezpečnosti na zemských silnicích a veřejného pořádku, stejně jako potírání lupičství v Rakousku. Nařízení předpokládalo, že zdejší četnictvo bude mít stejnou strukturu a úkoly jako četnictvo francouzské. Jeho hlavní úkoly byly: zajišťovat bezpečnost zemských cest a veřejný pořádek, bránit loupení, chránit veřejný a soukromý majetek, zajišťovat přísun potravin pro vojsko, zatýkat zběhy a plnit další úkoly vojenské policie.33 Rakouští četníci měli mít stejnou uniformu a plat, i když měli dostávat menší náhrady. Po podepsání Bratislavského míru z 26. prosince si však své plány Napoleon rozmyslel a z Rakouska se stáhl. Spolu s ním odešlo též francouzské četnictvo.34 Po Vídeňském kongresu připadla Rakousku severní území Itálie. Tamní vojenské jednotky, tedy i četnictvo, byly převzaty a po určitých změnách zařazeny do rakouské armády. Četnický pluk v Lombardii podléhal v době míru teritoriálnímu vojenskému velitelství v Miláně, v nejvyšší instanci Dvorní válečné radě. Pluk se skládal z pěti eskadron, eskadrona ze dvou křídel (Flügel) v síle 50 až 150 mužů, křídlo potom ze dvou čet (Zug), četa z několika sekcí a sekce ze dvou až tří brigád, které čítaly 4 až 5 mužů. Pluku velel plukovník, případně podplukovník, který zároveň měl svůj štáb. Křídlu velel rytmistr, četě nadporučík nebo podporučík, sekci strážmistr a brigádě desátník. Se spojováním křídel do eskadron se počítalo pouze za války. Početní stavy se určovaly dle lidnatosti střeženého úseku, část mužstva byla pěší, část jízdní. V jednotlivých provinciích Lombardie bylo dislokováno devět křídel, desáté potom sídlilo v Miláně, bylo složené jen z důstojníků a poddůstojníků a zároveň u něj sídlilo velitelství pluku. Tvořilo zálohu a sloužilo pro výcvik četnických elévů. Jedenácté křídlo přibylo roku 1820 v Jižním Tyrolsku a četnický pluk o pěti a půl eskadronách čítal více než 1000 mužů. Oproti ostatním armádním součástem bylo četnictvo, zejména v době míru, určeno k vykonávání bezpečnostních funkcí ve prospěch civilní státní správy.35 Pokusy o zřízení četnictva probíhaly i na území Českých zemí. Již od roku 1810 se na území Čech uvažovalo o zřízení četnictva. Podnět k tomu zadal teplický lázeňský policejní 33
VOJÁČEK, Ladislav. Československé četnictvo. Historický obzor : časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, Praha: Aleš Skřivan, 1997, roč. 8, č. 5-6, s. 123. 34 SLUŠNÝ, Jaromír. Světové dějiny policie.: středověk, novověk. Praha: Slávy dcera, 2006, s. 711. 35 MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Praha: Themis, 1997. s. 64.
16
rada Eichler, který jej poslal pražskému nejvyššímu purkrabímu hraběti Wallisovi. Tento se obrátil na pražské městské hejtmanství a loketského krajského hejtmana, zda by bylo možno zavést v Čechách četnictvo dle saského36 vzoru. Eichlerův návrh na zřízení četnictva byl vcelku uvítán všemi krajskými hejtmany pohraničních krajů. Existovaly však různé výhrady, jako např. strach ze zneužívání pravomocí a šikanování obyvatelstva. Velký důraz kladli hejtmani na důsledný výběr charakterově kvalitních četníků, který měl zabránit právě onomu zneužívání pravomocí a jiným excesům. Návrhy z roku 1810 však zapadly a k jejich realizaci vůbec nedošlo.37 Jak již bylo výše zmíněno, roku 1815 obdrželo Rakouské císařství z rozhodnutí Vídeňského kongresu Lombardsko a Benátsko a spolu s ním i tamější četnictvo. Vídeň začala uvažovat o zřízení četnictva i v dalších zemích rakouského císařství. Dvorská kancelář vyzvala tehdy mj. pražské gubernium, aby po dohodě s presidiem apelačního soudu podalo dobré zdání o tom, zda a jak by bylo možné zde zavést četnictvo podle benátskolombardského vzoru. Zatímco v roce 1810 krajští hejtmani souhlasili, byť s různými výhradami, v roce 1815 byla již více než polovina proti. Hlavní jejich argument byl, že četnictvo je potřeba v dobytých zemích s pochybným smýšlením obyvatelstva, jako je právě Lombardsko a Benátsko či tam, kde charakter národa není dosti mravný. Rozhodně však nemohou doporučit jeho zřízení na území Čech, kde je obyvatelstvo loajální a tento krok by mohlo vnímat jako urážku. Tato jednání opět nebyla dotažena do zdárného konce, větší vůle ke zřízení četnictva byla podlomena taktéž nedostatečnými financemi.38 K obnově jednání o zřízení četnictva v Čechách došlo po událostech tzv. červencové revoluce odehrávajících se roku 1830 ve Francii. Její ohlas v Sasku a částečně též v Čechách společně s pandemií cholery a tvrdými zdravotními nařízeními proti ní budil ve Vídni obavy ze zhoršující se nálady lidu. Z úředních anket o příčinách úpadku mravnosti a rostoucí zločinnosti vyšel od pražského městského hejtmana Hocha roku 1832 nový podnět k jednání o zřízení četnictva. Ve zprávě z 2. srpna 1832 české gubernium značně kritizovalo nedostatečné 36
Podle tištěné instrukce z roku 1809 mělo saské četnictvo, zřízené tehdy prozatím v Míšenském kraji v počtu 15 jízdních a 19 pěších osob, zejména provádět nižší policejní dozor nad povaleči, žebráky a podezřelými osobami v zemi. S pomocí vrchností a magistrátů mělo kontrolovat silnice, cesty, hospody, krčmy, mlýny, myslivny, odlehlé samoty apod. Revidovat pasy, vyslýchat podezřelé osoby a přepravovat je přes hranice. Mělo dále provozovat dozor na trzích, posvíceních, pomáhat při povodních, epidemiích apod., zároveň pomáhat ubohým, opuštěným a dalším. Plat měl činit 8-10 tolarů měsíčně plus odměny za dopadení zločinců, toto měly poskytovat příslušné vrchnosti spolu s bezplatným ubytováním a stravou pro lidi i koně. (ROUBÍK, František. Pokusy o zřízení četnictva v Čechách. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1939, roč. 39, sešit 1, s. 163-164.) 37 ROUBÍK, František. Pokusy o zřízení četnictva v Čechách. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1939, roč. 39, sešit 1, s. 163-172. 38 Tamtéž, s. 173-179.
17
policejní zřízení v zemi, uvádělo všechny výše zmíněné argumenty a navrhovalo proto zřízení zemské policejní stráže čili četnictva (Gendarmerie). Ani tentokráte, ani v roce 1842, kdy bylo tato otázka opět projednávána, nedošlo k žádnému posunu.39 Teprve po dvou letech v roce 1844 se ve Vídni opět začalo v této otázce jednat. Vídeň vyzvala české gubernium, aby do poloviny května předložilo dobré zdání o zřízení zemské bezpečnostní stráže. Cestou úřední ankety se tentokráte, na rozdíl od dob předešlých, vyjádřili všichni krajští hejtmani i městské hejtmanství jednomyslně pro zřízení četnictva. Městské hejtmanství vypracovalo podrobný návrh organizace četnického sboru. Četnický sbor měl být organizován podle vojenského vzoru s ryze vojenskou disciplínou. Do sboru měli být přijímáni bývalí vojáci ve věku 25 – 35 let. Zdraví, spolehliví, znalí čtení i psaní a obou zemských jazyků. Podle konečného návrhu většiny gubernia se měl četnický sbor skládat ze štábu s 16 vyššími důstojníky a ze čtyř setnin v celkovém počtu 1480 – 1512 mužů z nich čtvrtina měla být jízdních. Četnictvo mělo být taktéž slušně placeno (rytmistr 1400 zlatých ročně, mužstvo po 1 zlatém denně). Jednání se však bezvýsledně táhla a zřízení četnictva se nedostávalo dále než k teoretickým předběžným úvahám. Stížnosti na nemohoucnost venkovské, zejména vrchnostenské policie však neustávaly.40 Události roku 1848 – 1849 zřejmě ukázaly na nedostatečnost bezpečnostní a policejní organizace na venkově. Zejména z tohoto důvodu došlo po březnu 1848 ke zřizování tzv. národních gard v městech, městysích a na panstvích. Tyto měly za úkol ochraňovat jak veřejný, tak soukromý majetek před očekávanými bouřemi proletariátu, nicméně se neosvědčily a císařským patentem z 22. srpna 1851 byly zrušeny. Zároveň válečné události v Itálii a Uhrách odvolaly z Čech vojenské posádky, které se již předtím velmi laxně stavěly k žádostem krajských úřadů o vojenskou asistenci. Zvláště důrazně vystoupila potřeba nové bezpečnostní stráže v roce 1848 při projednávání reformy státní správy a nahrazení patrimoniálních úřadů okresními soudy a okresními hejtmanstvími. Pražský místodržitel Mecséry upozornil v únoru 1849 se vší důrazností ministerstvo vnitra, že podle mínění odborníků bude nová politická a soudní organizace mrtvě narozené dítě, nebude-li zároveň zbudována nová výkonná organizace, řešení spatřoval v zavedení četnictva.41 Prudký spád událostí v letech 1848 – 1849 a též chystaná reforma správní a justiční organizace učinily zbytečnou otázku, zda je třeba nového jednotného bezpečnostního sboru.
39
ROUBÍK, František. Pokusy o zřízení četnictva v Čechách. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1939, roč. 39, sešit 1, s. 179-181. 40 Tamtéž, s. 181-185. 41 Tamtéž, s. 185-187.
18
Nyní šlo již pouze o modality jejího provedení a zřízení celorakouského četnictva nadále nestálo nic v cestě. Roku 1849 se ještě vyskytl návrh, aby byla do chystané organizace četnictva včleněna též pohraniční finanční stráž. Proti tomuto návrhu se však Mecséry ostře postavil. Jako hlavní důvod uváděl, že finanční stráž má kvůli svému chování velmi špatnou pověst a je vysoce nežádoucí, aby byla tato špatná pověst přenášena i na nově zřízené četnictvo. V tomto ohledu ho uspokojil ministr vnitra Alexandr von Bach42 svým ujištěním z 31. srpna, že vláda nemá v úmyslu toto sloučení realizovat.43
2.2.2. 1849 – 1918 „Podnět k založení celorakouského četnictva vzešel z porady A. Bacha se zástupci ministerstev války, financí a spravedlnosti a dalších institucí. Bach návrh tlumočil císaři, který 8. června44 1849 svým nařízením (č. 272 ř.z.) povolil zřídit četnictvo v celém rozsahu Rakouského císařství. Organizaci četnictva a základní otázky jeho fungování upravil brzy nato vydaný prozatímní organický zákon o četnictvu (vyhlášen nařízením ministerstva vnitra č. 19/1850 ř.z.).“45 Podle něj bylo četnictvo definováno jako vojensky organizovaný strážní sbor, určený k udržování pořádku, veřejné bezpečnosti a klidu. Bylo též označeno za součást c. k. armády (Bestandtheil der. k. k. Armee) a podléhalo tedy ministerstvu války. Vzhledem ke službám, které vykonávalo pro civilní správu, bylo v určitých věcech podřízeno ministerstvu vnitra (tyto pravomoci postupně přecházely na Nejvyšší policejní úřad, policejní ministerstvo a prozatímní státní ministerstvo). Četnictvo též spadalo pod vojenskou jurisdikci. U každého pluku, podobně jako v armádě, byl zřízen plukovní auditoriát.46 V čele četnictva stál generální inspektor (General-Gendarmerie-Inspektor), jmenovaný z řad generálů pěchoty. Jako první zastával tuto funkci vedoucí nejvyššího policejního úřadu
42
Před revolucí roku 1848 byl vyhledávaným vídeňským advokátem, politickým přesvědčením liberál. Revoluce ho v létě 1848 vyzdvihla do křesla ministra spravedlnosti. Zpočátku usiloval o přebudování monarchie v demokratický stát s moderní správou. Byl odpůrcem maďarského separatismu. 1849 byl jmenován ministrem vnitra a kladl si otázku, zda může udržet Rakousko v celku jinak, než osvíceným absolutismem. Aby zachoval celistvost říše, byl ochoten otřesenou monarchii vést k modernímu státu, byť za cenu přechodu od ústavnosti k absolutismu. Po pádu absolutismu 1859 byl do roku 1867 velvyslancem u papežské kurie. Zemřel v ústraní v osmdesáti letech. (AUGUSTA, Pavel. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Praha: Libri, 1996, s. 24.) 43 ROUBÍK, František. Pokusy o zřízení četnictva v Čechách. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1939, roč. 39, sešit 1, s. 187. 44 8. červen slaví dodnes současné rakouské četnictvo jako den svého založení. 45 VOJÁČEK, Ladislav. Československé četnictvo. Historický obzor : časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, Praha: Aleš Skřivan, 1997, roč. 8, č. 5-6, s. 123. 46 MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Praha: Themis, 1997. s. 64-65.
19
podmaršálek Johann Kempen von Fichtenstamm47, který do této doby velel Válečnému distriktnímu velitelství v Budíně. Společně s ministrem války hrabětem Gyulayem převeleli z každého pěšího pluku nebo praporu horských myslivců minimálně tři poddůstojníky a z každé jízdní eskadrony minimálně dva poddůstojníky pro službu ve vznikajícím četnictvu. Již v červnu 1850 velel Kempen 16 četnickým plukům, rozložených po celém území říše a to včetně Uherska, které v době Bachova absolutismu ztratilo další rysy své předrevoluční autonomie. Dělení bylo dosti podobné jako u předbřeznového lombardsko-benátského četnictva. Pluk čítal nejméně 1000 mužů, dělil se na křídla, ty dále na čety, sekce a desátky (Corporalschaft). Na nejnižším stupni potom stály četnické stanice (Gendarmerie Posten) v síle 3 – 4 mužů. Pluky byly rozmístěny následovně: 1. pluk sídlil ve Vídni, 2. v Praze (Gendarmerie-Regiment Nr. 2 für Böhmen), 3. pluk48 v Brně (Gendarmerie-Regiment Nr. 3 für Mähren und Schlesien), 4. ve Lvově, 5. – 10. v Uhersku, Sedmihradsku a Chorvatsku, 11. v Lublani, 12. ve Štýrském Hradci, 13. v Innsbrucku, 14. a 15. v Miláně a Padově, 16. v Krakově. V roce 1854 byl počet pluků zvýšen na 19. Od roku 1852 bylo četnictvo podřízeno Nejvyššímu policejnímu úřadu, jeho početní stav dosáhl 17 500 pěších a 1500 jízdních četníků.49 Po pádu Bachova absolutismu se k moci dostali liberálové, kteří usilovali buďto o naprosté zrušení četnictva nebo alespoň o jeho přeměnu na civilní strážní sbor. Oběma snahám sice císař František-Josef I. zamezil, ale ani tak se četnictvo nevyhnulo významnému zeštíhlení. Po reorganizaci z roku 1860 zůstalo vojensky organizovaným strážním sborem, disciplinárně podléhalo velení armády (a tedy ministerstvu války), ve služebních a ekonomických záležitostech bylo podřízeno ministerstvu vnitra. Reorganizace však znamenala snížení pluků z 19 na 10 a početní stavy klesly na necelých 8000 mužů. V Českých zemích zůstal pouze jeden pluk (Gendarmerie-Regiment Nr. 2 für Böhmen, Mähren und
47
Johann Franz Freiherr Kempen von Fichtenstamm se narodil roku 1873 v Pardubicích. Od mládí se věnoval především vojenské kariéře, do armády nastoupil po absolvování vídeňské vojenské akademie v roce 1809. Od roku 1836 v hodnosti plukovníka velel řadovému pěšímu pluku č. 8, za zmínku stojí, že pod jeho velením dosáhl pluk excelentního stupně výcviku a byl prezentován coby vzorový. V roce 1843 byl z Johanna již generálmajor a roku 1849 jeho aktivní vojenská kariéra končí, neboť byl ke dni 17. 9. 1849 jmenován generálním inspektorem četnictva, téhož roku je pak povýšen na polního podmaršála. Ještě větší odklon od původní profese pro něj znamená jmenování do čela nejvyššího policejního úřadu v roce 1852, od této chvíle velel veškerým státním policejním složkám, tajnou policii nevyjímaje. Roku 1858 je pak povýšen na polního zbrojmistra. Penzionován byl 21. 8. 1859 a roku 1863 ve věku sedmdesáti let umírá. (FASORA, Lukáš, Jiří HANUŠ a Jiří MALÍŘ. Člověk na Moravě 19. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2008, s. 328-329.) 48 Prvním velitelem 3. pluku sídlícího v Brně byl od roku 1850 plk. František Reinhart a to až do roku 1857. Od roku 1857 do reorganizace provedené v roce 1860 byl velitelem plk. František de Verette. (Moravský zemský archiv (dále MZA), fond B72, Zemské četnické velitelství Brno 1864-1949 (dále ZČV Brno 1864-1949), inventář fondu, s. XXXII.) 49 SLUŠNÝ, Jaromír. Světové dějiny policie.: středověk, novověk. Praha: Slávy dcera, 2006, s. 712-713.
20
Schlesien). Četnické stanice měly být na příště zřizovány jen v sídlech okresních úřadů. Na druhé straně neměly být zřizovány tam, kde již vykonávala bezpečnostní službu policie. Umisťování nových stanic mělo být vykonáváno po dohodě s politickými úřady.50 Počátkem roku 1866 došlo k další reorganizaci. Jednotlivé pluky byly zrušeny a místo nich došlo ke zřízení jednotlivých zemských četnických velitelství (Landes-GendarmerieCommanden), těchto bylo na území monarchie zřízeno 15. Nových velitelství bylo více než předchozích pluků, proto byly některé pluky rozděleny, např. pluk č. 2 pro Čechy, Moravu a Slezsko byl rozdělen mezi zemské velitelství č. 2 pro Čechy se sídlem v Praze a č. 451 pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně. Odstoupení Benátska Italskému království roku 1866 se nepromítlo do počtu zemských četnických velitelství, protože zemské velitelství č. 3 bylo z Benátek přesunuto do Innsbrucku.52 V roce 1867 došlo k rozdělení říše na rakouskou část (Předlitavsko) a uherskou část (Zalitavsko), a jelikož České země se staly součástí Předlitavska, bude následující část popisovat výhradně četnictvo v Předlitavsku. Četnictvo v Předlitavsku oficiálně neslo název c. k. četnictvo (k. k. Gendarmerie). Neoficiálně se mu říkalo rakouské četnictvo, název byl sice výstižný, nicméně oficiálně platný až od roku 1915. V roce 1868 bylo četnictvo vyňato z kompetence ministerstva války a podřízeno ministerstvu pro zemskou obranu. Zemských četnických velitelství bylo celkem 7 (označena byla čísly 1-5, 7 a 9). Téhož roku byla zrušena generální četnická inspekce a místo ní byla zřízena funkce četnického inspektora (Gendarmerie-Inspector), tento působil při ministerstvu pro zemskou obranu, kde byl jako vrchní velitel četnictva. V letech 1872 – 1873 bylo zrušeno dosavadní dělení na křídla a čety a byla zřízena četnická oddělení. V roce 1873 pak proběhla poslední větší organizační reforma, v rámci níž byl zvýšen počet zemských četnických velitelství na 14. Bezpečnostní službu v Čechách zajišťovalo velitelství č. 2 se sídlem v Praze, na Moravě velitelství č. 4. sídlící v Brně a ve Slezsku velitelství č. 15 sídlící v Opavě. V roce 1876 byla potom zemská četnická velitelství opatřena průběžnými čísly 1 – 14, přičemž ZČV v Opavě dostalo číslo 10.53 Od roku 1874 začaly rakouské orgány připravovat reformu, která měla v rakouské části říše skoncovat s celkovou nesamostatností četnictva, neujasněnými vztahy k politickým 50
MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Praha: Themis, 1997. s. 65. 51 Prvním zemským četnickým velitelem v Brně se stal plk. Petr rytíř z Lammer Castell-Rombalda, který na tomto postu působil do roku 1867. Podrobný seznam všech zemských četnických velitelů sídlících v Brně bude uveden v příloze. (MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, inventář fondu, s. XXXII.) 52 MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Praha: Themis, 1997. s. 66. 53 Tamtéž, s. 66-67.
21
a soudním orgánům a s rozdílností názorů na výcvik. Materiální vyjádření nalezla v Zákonu o četnictvu č. 19 ř.z. z roku 1876 a v nové redakci služební instrukce (Okružní nařízení z 26. února č. 3717/1001-III, uveřejněné ve Věstníku četnictva č. 1/1876). V novém zákonu bylo stále četnictvo charakterizováno jako vojensky organizovaný strážní sbor k udržování práva, veřejné bezpečnosti a pořádku. Četnictvo však bylo zcela odloučeno od armády. Ve výkonu služby podléhalo okresním a policejním úřadům, ve vojenských, administrativních, správních a hospodářských záležitostech svým představeným a v konečné instanci ministerstvu zemské obrany. V podobném duchu pokračovali i tvůrci zákona o četnictvu z roku 1894 (č. 1/1895 ř.z.). Zákon vycházel ze zákona z roku 1876 a prakticky se od něj lišil jen modernějšími formulacemi. K jeho provedení byly vydány ministerstvem zeměbrany nové organizační předpisy a rozsáhlá služební instrukce (Nařízení č. 43 ř. z. z roku 1895). Četnictvo zde dostalo detailní pokyny pro výkon služby, zobecňující téměř půlstoletí zkušenost z působení celorakouského četnictva i z činnosti jeho předchůdců. Jako celek platila pro československé i protektorátní četnictvo až do jeho zrušení roku 1945. Československé ministerstvo vnitra pouze dílčími změnami měnilo její nařízení.54 Zákon pověřoval četnictvo různorodými úkoly. Vedle služby k ochraně veřejného pořádku, při níž bylo podřízeno okresním a zemským politickým úřadům, vykonávalo též dohled i nad místní (samosprávnou) policií a fungovalo jako podpůrný a asistenční orgán soudů, prokuratur, civilních a vojenských úřadů a úřadů obecních. Soudci a prokurátoři mohli dávat četníkům přímo příkazy, museli o tom však spravit politické úřady. Zbraň55 mohli četníci použít v nutné obraně, aby odrazili útok na svou osobu nebo útok ohrožující život jiných, dále k překonání odporu směřujícího ke zmaření služebního úkonu a konečně při zamezení útěku nebezpečného zločince, nešlo-li ho zadržet jiným způsobem.56
54
VOJÁČEK, Ladislav. Československé četnictvo. Historický obzor : časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, Praha: Aleš Skřivan, 1997, roč. 8, č. 5-6, s. 124. 55 Lombardští četníci byli vyzbrojeni zbraněmi ukořistěnými francouzské a italské armádě. Pěší četníci dostali krátké pušky s bajonetem a kratší pěchotní šavle, jízdní měli ve výzbroji kromě pušky též pistole a delší jezdecké palaše (zcela či téměř rovná šavle). Ve výzbroji četnictva v roce 1850 byla kratší puška předovka, pěší četníci měli bodák stále nasazen, jízdní ho potom nosili na závěsníku šavle a nasazovali pouze v určitých případech. Dále šavle, pro pěší četníky kratší, pro jízdní delší, jízdní měli navíc dvě pistole v pouzdrech (tzv. holstrech) u sedla. Jízdní četnictvo však v Předlitavsku existovalo pouze do roku 1876. Od roku 1867 docházelo k přezbrojování četnictva tzv. zadovkami. Po roce 1872 byly do výzbroje zaváděny opakovací pušky typu Fruhwirt a počátkem 90. let se začalo četnictvo přezbrojovat systémem Mannlicher se schránkovým zásobníkem ve střední části zbraně. V sedmdesátých letech 18. století se též začaly objevovat revolvery typu Gasser. Ve 20. století se vedle nich používali i samonabíjecí pistole (konstrukce Karla Krnky aj.). Revolvery či pistole potom nosili především důstojníci a vyšší poddůstojníci. (MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Praha: Themis, 1997. s. 81-82.) 56 VOJÁČEK, Ladislav. Československé četnictvo. Historický obzor : časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, Praha: Aleš Skřivan, 1997, roč. 8, č. 5-6, s. 124.
22
Za I. světové války bychom mohli četníky nalézt na všech frontách, kde se nacházela rakousko-uherská armáda. V prvních dnech války se četnictvo v pohraničních oblastech jako jedno z prvních střetávalo s nepřítelem. Například lze uvést pozdějšího generálmajora četnictva E. Fischera, který se udatně bil s Rusy v Bukovině a pouze s velmi omezeným počtem četníků, příslušníků finanční stráže a domobranců zde Rusům pomocí guerillové taktiky způsoboval nemalé nepříjemnosti. Rusové na něj dokonce vypsali odměnu 100 000 rublů za živého nebo 50 000 za mrtvého. Za sebe mohu pouze říci, jak velká je škoda, že takto schopných velitelů neměla rakousko-uherská armáda více. Po vstupu Itálie do války zadržovali četníci spolu s domobranou první nápor nepřítele v oblastech Tyrolska, Korutan a Istrie. Nové úkoly čekaly na četnictvo například v záborech Polska, ze kterých armáda vyhnala Rusy. Četnictvo zde bylo dokonce plánovitě doplňováno místním obyvatelstvem a k jeho výcviku zde byly zřízeny 3 vzdělávací ústavy. Po celou dobu války samozřejmě četnictvo vykonávalo též běžnou službu v týlových oblastech. Oproti dobám mírovým mu přibylo různých úkolů jako, např. pořádková a dopravní služba při přesunu jednotek, stíhání dezertérů, vyzvědačů apod. Týlové jednotky četnictva byly oslabeny jednak o mužstvo nasazené na frontě (např. ke službě polního četnictva), nebo též o četníky, kteří se na frontu přihlásili dobrovolně. Četnictvo samozřejmě zajišťovalo i bezpečnostní službu ve vojensky obsazených oblastech, jako byla například Albánie, Srbsko či Černá hora.57
3. Četnictvo v Československu 3.1. Zahraniční a domácí politická situace, organizace a správa v ČSR Jak již bylo řečeno, hlavním impulzem pro vyhlášení nezávislosti se stalo zveřejnění nóty rakousko-uherského ministra zahraničí G. Andrássyho prezidentu Spojených států Amerických W. Wilsonovi z 27. 10. 1918. Večer 28. října potom vydal Národní výbor svůj
57
MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Praha:
Themis, 1997. s. 83-84.
23
první zákon58. Poté ještě zveřejnil provolání: „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal se skutkem…“ Pod oba dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár, později zvaní „muži 28. října“. Dalšího dne pokračovalo přebírání policejního ředitelství, vrchního zemského soudu apod. Mezitím mimo Prahu živelně probíhalo vytváření národních výborů. 30. října 1918 se slovenská reprezentace přihlásila k neomezenému právu na sebeurčení a ke společnému československému státu tzv. Martinskou deklarací.59 První místo ve státě zaujal prof. dr. Tomáš Garrigue Masaryk, který byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem. Prvním předsedou vlády se stal vůdce domácího odboje dr. Karel Kramář. Vláda do konce roku prosadila svou moc na území Čech, Moravy a Slezska. Od 18. ledna 1919 probíhala v Paříži mírová konference, která měla formálně ukončit světovou válečnou konflagraci. Za Československo zde vyjednávali dr. Edvard Beneš a dr. Karel Kramář, přičemž většina československých požadavků byla potvrzena. Nejvíce styčných bodů bylo nalezeno s Francií, taktéž její výsadní postavení na kontinentě bylo důležité při budoucím výběru orientace zahraniční politiky. Jiným zahraničně-politickým projektem byla tzv. Malá dohoda mezi ČSR, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Rumunskem. Základním cílem bylo zamezení návratu habsburské dynastie. Po splnění tohoto cíle již vzájemná spolupráce spíše stagnovala a postupně upadala.60 Problémem nejstěžejnějším a taktéž, jak se v budoucnu ukázalo, zásadním pro existenci republiky, byly vztahy s Němci na našem území. Němci se nehodlali smířit s postavením pouhé menšiny a po 28. říjnu postupně ustavili čtyři sudetoněmecké provincie, tyto se však neudržely dlouho a i
58
Tento zákon je označován jako zákon č. 11 Sb. z 28. října o zřízení samostatného státu československého. Vyhlášeno dne 28. října 1918. „Aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti toto: čl. 1. Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s Československou národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor; čl. 2. Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti; čl. 3. Všechny úřady samosprávní, státní a župní, ústavy státní, zemské i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení; čl. 4. Zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem; čl. 5. Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl;“ Následují jednotlivé podpisy výše zmíněných ctihodných pánů. (SCHELLE, Karel. Československé dějiny státu a práva v dokumentech: ústavní systém (1918 – 1938). Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 6) 59 BĚLINA, Pavel a kol. Dějiny Zemí koruny České II.: Od osvícenství po naši dobu. Praha: Paseka, 1997, s. 155-158. 60 K problematice Malé dohody viz SLÁDEK, Zdeněk. Malá dohoda 1919-1938. Její hospodářské, politické a vojenské komponenty. Praha: Karolinum, 2000.
24
odpor proti obsazování československým vojskem tam byl relativně malý. 61 Stejně tak spory s Polskem o Těšínsko i s Maďarskem o části Slovenska byly nakonec vyřešeny ku prospěchu československého státu.62 Stav tehdejšího Slovenska a Podkarpatské Rusi byl skličující. Po odchodu mnoha Maďarů zbyly na Slovensku z 30 000 státních zaměstnanců pouhé 2 000. Rozpad administrativy byl popudem k výtržnostem a rabování. Úplný rozvrat sociálně ekonomického života byl na dosah. Situaci se naštěstí podařilo vyřešit masivní českou pomocí, kdy na území Slovenska a též Podkarpatské Rusi přicházeli policisté, úředníci, učitelé a další. Na neklidném Slovensku bylo třeba tvrdé ruky, proto zde vládl ministr s plnou mocí, kterým nebyl nikdo jiný, než jediný Slovák mezi muži 28. října, dr. Vavro Šrobár.63 Nejvýznamnějšími stranami v ČSR se stala Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci), Národní demokracie, Sociální demokracie, Československá strana socialistická a Česká strana lidová. Německými stranami pak byly především Německá sociálně demokratická strana dělnická a Německá křesťanskosociální strana, asi nejznámější slovenskou stranou byla Hlinkova slovenská ľudová strana. Hlavním úkolem nových vlád bylo odstranění následků války, ke krocení demonstrací bylo zde mj. využíváno četnictva. Tyto události též vedly ke značnému zvyšování jeho početních stavů. V únoru 1919 byla provedena měnová reforma a pozemková reforma na základě tří zákonů schválených v letech 1919-1920, její provedení v praxi se však protáhlo až do konce dvacátých let. Dbalo se též na sociální aspekty, byla zavedena osmihodinová pracovní doba, podpora v nezaměstnanosti, nemocenské a úrazové pojištění apod. Vládní koalice se různily, ve všech vládách s podporou parlamentu (neúřednických) však zasedali agrárníci, od roku 1926 se vládních koalic účastnily též německé strany. Situace byla postupně stabilizována a republika zažívala v letech 1924-1929 hospodářskou konjunkturu. Světová hospodářská krize začínající v roce 1929 zasáhla velice citelně i Československo, situace zde kulminovala v létě 1933. Vláda musela stále častěji sahat k represivním opatřením, aby tlumila hladové bouře a stávky. Sociální radikalizace vedla též k radikalizaci nacionalistické. Národní obec fašistická se za vedení generála Radoly Gajdy pokusila o puč v Brně-Židenicích, tento však byl snadno
61
Za velice zajímavou regionální studii na toto téma jsem shledal práci ppor. Mgr. Mariana Macouna – Konec provincie Sudetenland v Šumperku. (MACOUN, Marian. Konec provincie Sudetenland v Šumperku. Brno, 2008. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Historický ústav.) 62 VACULÍK, Jaroslav a František ČAPKA. Nástin českých dějin 20. století. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 29-35. 63 ČAPKA, František, Miloš DOKULIL a Jaroslav VACULÍK. Vybrané kapitoly z nejnovějších československých dějin pro posluchače občanské výchovy I. Brno: Masarykova univerzita, 1991, s. 37-39.
25
potlačen. Radikalizace však více než Čechy postihla Němce, této nahrávala silná krize v pohraničních oblastech a částečná diskriminace německého obyvatelstva ze strany ČSR. Šok vyvolal výsledek voleb v roce 1935, nejsilnější stranou v ČSR se stala Sudetoněmecká strana (SdP). Vláda se ještě snažila v roce 1937 uklidnit situaci dohodou o národnostním vyrovnání, SdP na ni však nepřistoupila.64 Dále bude vývoj ČSR popsán v kapitole, kde bude rozebrána situace z let 1938-1939.
Jak již bylo řečeno, celý právní řád a správní systém přebrala ČSR tzv. recepčním zákonem č.11/1918 Sb. jednak od Rakouska pro české země a od Uherska pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Nový správní aparát se od starého odlišoval především zpolitizováním státní správy. Na rozdíl od apolitického rakouského byrokrata měl ten český takříkajíc v kapse jednu i více legitimací k politickým stranám. Dále pak došlo k určité demokratizaci, která se nejvýrazněji projevila na nejnižších stupních územní samosprávy. V počátečním období byla autorita úřadů dosti otřesena kvůli jejich postojům za 1. světové války, proto vznikaly po celém území národní výbory, které přejímaly některé úkoly státní správy. K jejich likvidaci však bylo přikročeno již koncem roku 1918. Prozatímní ústavou, publikovanou dne 13. listopadu 1918 pod č. 37 Sb., převzal zákonodárnou moc parlament. 29. února 1920 byla přijata definitivní ústava, která stanovila, že zákonodárnou moc vykonává pro celé území ČSR Národní shromáždění, které se skládalo z poslanecké sněmovny a senátu. Aktivní volební právo bylo pro PS od 21. roku, pro senát od 26. roku, pasivní pro PS od 30 let a pro senát od 45 let. Volební právo bylo později omezeno zákonem č. 56/1927 Sb.65, který zbavoval volebního práva příslušníky armády a četnictva. Stěžejním argumentem přitom byla politická nestrannost armády. Mohlo by se zdát, že tím utrpěla voličská základna především tehdejších vládních stran, ve skutečnosti však nejvíce utrpěly strany socialistické a komunisté. Obecně však patřil volební systém v ČSR k nejdemokratičtějším vůbec a ani německá menšina na něm nemohla najít většího kazu. O aktivním volebním právu, platnosti voleb,
64
BĚLINA, Pavel a kol. Dějiny Zemí koruny České II.: Od osvícenství po naši dobu. Praha: Paseka, 1997, s. 166-185. 65 Dle § 1. tohoto zákona: „(1) Do stálých seznamů voličských zapisují se a do zákonodárných sborů a do všech zastupitelských sborů, do kterých se volí podle seznamů těch, voleny býti mohou osoby povolané k činné službě vojenské podle § 22, 23, 27 a 28 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n. vyhovují-li jinak zákonným podmínkám. (2) Ostatní vojenské osoby v činné službě a aktivní osoby četnictva nezapisují se do stálých seznamů, nemohou volit a býti voleny; rovněž nemohou voliti osoby v odst. 1 uvedené.“ Dále § 2. hovoří, že budou-li osoby z odstavce 2, § 1. propuštěny nebo vystoupí-li z činné služby, zapíší se dodatečně do voličských seznamů, vyhovují-li jinak zákonným podmínkám, kromě tříměsíčního bydlení. (SCHELLE, Karel. Československé dějiny státu a práva v dokumentech: ústavní systém (1918 – 1938). Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 166)
26
platnosti jednotlivých mandátů apod. rozhodoval tzv. Volební soud. Ke kontrole zákonodárné činnosti Národního shromáždění se zřizoval Ústavní soud, jehož předsedu jmenoval prezident republiky. Prezidenta republiky volilo Národní shromáždění na dobu sedmi let, mohl jím být každý občan volitelný do poslanecké sněmovny, který dosáhl 35 let. Prezident republiky svolával a rozpouštěl národní shromáždění, jmenoval a rozpouštěl vládu a její jednotlivé členy, byl vrchním velitelem branné moci a zastupoval stát navenek. Výkonnými orgány tedy byly prezident, vláda, jednotlivá ministerstva, nejvyšší účetní kontrolní úřad a ostatní úřady.66 Ministerstvo vnitra bylo spolu s dalšími úřady zřízeno zákonem č.2/191867 z 2. listopadu 1918. Po převratu byl o ministerstvo sveden zákulisní boj mezi MV a MNO, který za MV vyhrál agrárník Antonín Švehla.68 Víceméně až do konce druhé republiky nepustila agrární strana tento resort z ruky a zkušený politik Švehla vybudoval z MV důležitou mocenskou pozici. Do rukou jiné politické strany se resort dostal pouze na dobu od 9. prosince 1925 do 18. března 1926, kdy byl ministrem lidovec dr. František Nosek. Tento pak byl v čele resortu i v pořadí následující vládě v čele se Švehlou fungující od 12. října 1926 do 31. ledna 1929.69 Ihned v počátcích se Švehlovi podařil mistrovský tah, když na ministerstvo
66
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Jan JANÁK a Jan DOBEŠ. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 331-342. 67 Dle §1 zákona č.2/1918 Sb. bylo zřízeno celkem 12 úřadů: Úřad pro věci zahraniční, úřad pro správu vnitřní, finanční, vyučování a národní osvětu, spravedlnosti, průmyslu, obchodu a živností, dopravy, veřejných prací, zemědělství, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, sociální péče, a úřad pro národní obranu. „Působnost všech těchto nejvyšších správních úřadů vztahuje se na veškeré záležitosti, které dne 28. října 1918 u dosavadních ústředních úřadů, pro tyto záležitosti do tohoto dne příslušných nebyly vyřízeny.“ Pod zákon se podepsali muži 28. října. (SCHELLE, Karel. Československé dějiny státu a práva v dokumentech: ústavní systém (1918 – 1938). Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 277) 68 Narodil se roku 1873 v Hostivaři u Prahy a od svého mládí působil v agrární straně. Jeho otec patřil ke spoluzakladatelům této strany. V roce 1908 se stal předsedou strany a podařilo se mu značně rozšířit její základnu. Byl poslancem říšské rady a za války se podílel na domácím odboji. V prvních vládách ČSR byl ministrem vnitra, obratnou politikou se mu podařilo z agrární strany, nově nazvané republikánskou, udělat nejsilnější politický proud v ČSR. Vystupoval proti všem pokusům o narušení státní moci a demokracie, postavil se za znovuzvolení Masaryka v roce 1927. Vzhledem k vážné nemoci se koncem 20. let stáhl z politického života. V šedesáti letech umírá na svém statku v Hostivaři. (BARTOŠ, Josef, Stanislava KOVÁŘOVÁ a Miloš TRAPL. Osobnosti českých dějin. Olomouc: Alda, 1995, s. 370-371.) 69 HONAJZER, Jiří: Vznik a rozpad vládních koalic v Československu v letech 1918-1938. Praha: Orbis, 1995, s. 43-44.
27
vnitra převedl agendu četnictva z ministerstva národní obrany70. Dále na sebe MV strhlo pravomoc v ústavodárných věcech. Agrárníci sice neovládali MV stejně bezostyšně a zjevně jako např. ministerstvo zemědělství, avšak byli si jisti, že bude pracovat v jejich intencích, i když v jeho čele bude stát úřednický ministr.71 Agenda ministerstva se postupně měnila, některé části vyžadovaly rozšíření, zaváděla se zcela nová agenda atd. V roce 1937 proto vypadalo ministerstvo takto: ve zvláštním odboru bylo soustředěno ústřední vedení ministerstva, generální velitel četnictva a věci státně bezpečnostní služby. První odbor byl prezidiální, ve druhém odboru byly věci zákonodárné a normativní, ve třetím odboru věci administrativní policie, ve čtvrtém odboru obecní záležitosti, v pátém odboru věci četnické72, vojenské politicko-administrativní věci, věci zákona na obranu státu, civilní protiletecké ochrany a Stráže obrany státu a šestému dobrou náležel dozor nad výdělečnými spolky. Další součástí ministerstva byl archiv a knihovna. Počátkem roku 1938 byl při ministerstvu vnitra aktivován generální inspektorát státní policie.73
3.2. Povšechně o četnictvu v ČSR 3.2.1. Organizace četnictva Hlavní instrukcí, která upravovala postavení četnictva a jeho organizaci, byl zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n., v pozdějším znění zákona ze dne 31. ledna 1928, č. 31 Sb. z. a n. Níže je uvedeno pro představu několik paragrafů z tohoto zákona.
70
Ministerstvo národní obrany se ještě pokusilo získat četnictvo zpět. V roce 1919 využilo skutečnosti, že doposud neexistoval žádný zákon o četnictvu a vypracovalo návrh na sloučení četnictva s československou brannou mocí. Podle návrhu sice mělo četnictvo zůstat podřízeno politickým úřadům po linii výkonné služby, avšak ve vojenských a hospodářských věcech mělo příslušet pod Ministerstvo národní obrany. Návrh dále předpokládal, že velení nad četnictvem by převzali důstojníci armády. Ministerstvo národní obrany záměrně vynechalo z připomínkového řízení Ministerstvo vnitra a zaslalo návrh rovnou na Generální velitelství četnictva. Ministerstvo vnitra však tento úskok odhalilo a Generálnímu velitelství četnictva vytklo, že jedná s MNO bez zmocnění MV. Při projednávání této záležitosti v ministerské radě se projevil mimořádný vliv A. Švehly, díky kterému zůstalo četnictvo nadále v kompetenci MV. MNO mělo nadále rozhodovat v otázkách „vnitřního nebezpečenství státu“ a výzbroje četnictva. Bezprostřednímu velení armády mělo četnictvo podléhat v případech válečného stavu. Zákonem č. 128/1920 Sb. přešlo četnictvo definitivně od MNO pod MV, kterému fakticky podléhalo již od 28. října 1918. (SCHELLE, Karel. Organizace československého státu v meziválečném období (1918-1938). Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 387-388.) 71 JANÁK, Jan. Vývoj správy v českých zemích v epoše kapitalismu. Praha: SPN, 1971, s. 48. 72 Až do reorganizace roku 1937 působilo na Ministerstvu vnitra Četnické oddělení, které zde bylo zřízeno k provádění vojenské a hospodářsko-administrativní správě četnictva. (MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918-1939). Praha: Police History, 1999. s. 53.) 73 JANÁK, Jan. Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha: SPN, 1989, s. 413.
28
„§ 1. Četnictvo republiky Československé jest vojensky organizovaný sbor strážný, jenž určen jest k tomu, aby podle stávajících zákonných předpisů a podle nařízení příslušných úřadů státních udržoval v celém území Československé republiky veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost. § 2. Četnictvo jest orgánem politické správy státní a jest tudíž v příčině vykonávání služby bezpečnostní podřízeno politickým úřadům státním. V příčině výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby, pak ve věcech správních a hospodářských podřízeno jest četnictvo četnickým důstojníkům. V obojím směru podléhá četnictvo v poslední instanci ministerstvu vnitra. K udržení vojenského pořádku a kázně v četnictvu přidělen jest ministerstvu vnitra generální velitel četnictva. § 3. (1) O podrobné organisaci a počtu četnictva, pak o tom, jak jest konati službu četnictvu, jak má býti četnictvo vycvičeno, vystrojeno a vyzbrojeno, rozhoduje ministerstvo vnitra, dohodnuvši se o výzbroji s ministerstvem národní obrany. (2) Organisace četnictva musí se shodovati s organizací ostatních úřadů potud, že se zřídí v sídlech politických a soudních úřadů také přiměřená četnická velitelství. § 4. Ministerstvo vnitra zabezpečí v dohodě s ministerstvem národní obrany vše, čím četnictvo k odvrácení vnějšího nebezpečí pro stát může přispěti. Za tím účelem je přidělen jeden štábní důstojník československého vojska k četnictvu. Ve věcech výzbroje má důstojník vojska ministerstvem národní obrany určený právo, aby občasnou inspekcí provedl potřebná zjištění. Důstojník ten nemá práva nařizovacího, nýbrž podává pouze ministerstvu národní obrany zprávy o závadách, jež za své přehlídky shledá. Ministerstvo národní obrany projedná pak věc s ministerstvem vnitra. § 6. V případě válečného stavu přechází část četnictva, dohodou mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany k polní službě bezpečnostní určená, pod přímé velení vojska. § 7. (1) Politický úřad prvé stolice je představeným úřadem pro četnictvo v obvodu jeho službu konající; jemu přísluší bezprostřední řízení služby četnické a dohled na její vykonávání.
29
(2) Pokud je třeba užití četnictva v městech s vlastním statutem nebo [právem municipálním], učiní příslušný politický úřad druhé stolice potřebná opatření. (3) Je-li veřejný pořádek povážlivou měrou ohrožen, mohou politické úřady po předchozím vyrozumění příslušných četnických představených soustřediti četnictvo svého obvodu na ohrožené místo a upraviti službu četnickou v mezích ustanovení zákona tak, jak to místní poměry vyžadují. § 8. Ostatním státním civilním a vojenským úřadům, jakož i úřadům samosprávným četnictvo není podřízeno. § 9. (1) Soudy a státní zastupitelství jsou, pokud jde o výkon trestní pravomoci soudní, oprávněny požadovati přímo služeb četnictva. V jiných oborech působnosti mohou se soudy činnosti četnictva dožadovati jen prostřednictvím příslušných úřadů politických; tímtéž způsobem dožadují se činnosti četnictva ostatní civilní a vojenské úřady státní, jakož i úřady samosprávné. (2) Toliko, kdyby bylo nebezpečí v prodlení, je četnictvo povinno na přímé dožádání těchto úřadů pomoci poskytnouti. § 12. Četnictvo podléhá vojenským trestním zákonům a soudům a platí pro ně vojenský služební řád. Disciplinární předpisy stanoví pro ně ministerstvo vnitra.“74
3.2.1.1. Řídící orgány četnictva Již roku 1918 byla zřízena funkce generálního velitele četnictva. 75 Generální velitel četnictva stál v čele československého četnictva. Do funkce ho jmenoval prezident republiky z řad správních četnických důstojníků. Jeho úřad byl tvořen pobočníky, justičními referenty a kancelářskými zřízenci. Byl odpovědný MV za udržování kázně a vojenského pořádku a byl povinen informovat MV o všech poznatcích, které zjistil. Řídil výcvik důstojníků, prováděl kontrolu výkonu služby zemských četnických velitelů, vyučování v hodnostních školách a všech ostatních četnických útvarů. Navrhoval povýšení, přemístění či penzionování
74
ERHART, Josef. Rukověť četnictva: část první: Zákon o četnictvu : Část druhá: Předpisy obou platných trestních řádů : Část třetí: Vysvětlivky ke služební instrukci pro četnictvo. Praha: Josef Erhart, 1937, s. 9-11. 75 Prvním generálním velitelem četnictva se stal generál Václav Řezáč, který na tomto postu působil od 1. 11. 1918 do 21. 8. 1920, přičemž od 1. 9. 1920 byl ve výslužbě. (MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, inventář fondu, s. XXXI.)
30
důstojníků. Uděloval též dovolené a povolení k sňatku pro důstojníky. Generálnímu veliteli byla přímo podřízena zemská četnická velitelství. Navrhoval k pochvale zasloužilé zemské četnické velitele. Dále konal občasné inspekce ZČV, velitelství oddělení, okresního velitelství či některých po cestě ležících stanic. Při těchto inspekcích dohlížel na pokrok v hodnostních školách, též dohlížel, zda četnické stanice konají službu dle předpisů a zda jsou mladí četníci trpělivě a pilně vzděláváni. Případné odchylky od předpisů a jinak zřejmé závady buďto sám odstranil, případně dal příslušnou cestou odstranit, nebo je sděloval přednostovi zemské politické správy či Ministerstvu vnitra, pokud byla daná věc v jeho kompetenci.76 § 170 zákona o četnictvu mu přímo ukládal „vše vynaložiti, aby vzbudil u četníků zálibu a lásku k povolání, jež si sami zvolili.“ Četnictvo bylo územně rozděleno na zemská četnická velitelství, kterých bylo zpočátku pět: v Praze, Brně, Opavě, Bratislavě a Užhorodě. Roku 1828 bylo ZČV v Opavě zrušeno, nahrazeno obvodem exponovaného důstojníka77 a podřízeno ZČV v Brně. Od roku 1921 se používaly oficiální názvy „Zemská četnická velitelství pro Čechy“ apod., velitelství byla též označována pořadovými čísly 1 až 5. V souvislosti s organizačními změnami roku 1928 se začaly užívat názvy „Zemské četnické velitelství v Praze“ atd., čísla byla 1 až 4. V čele každého zemského četnického velitelství stál zemský četnický velitel, tento byl ve věcech bezpečnostní služby a používání četnictva podřízen zemskému prezidentovi. Ve věcech kázeňských a organizačních byl podřízen generálnímu veliteli četnictva a v poslední instanci ministerstvu vnitra. Zemský četnický velitel velel četnictvu v obvodu země a řídil vojenské, hospodářské a správní záležitosti. ZČV se skládalo z velitele, štábu, lékaře, mobilizačního oddělení a doplňovacího oddělení. V roce 1921 byli zavedeni osvětoví referenti. U každého ZČV velitelství bylo zřízeno doplňovací oddělení, které školilo nové aspiranty četnické služby.78
76
MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918-1939). Praha: Police History, 1999. s. 53. 77 Vzhledem k velkému početnímu stavu a velkému územnímu rozsahu zemských četnických velitelství, kdy zemští velitelé nemohli být dopodrobna informováni o poměrech bezpečnostní služby a nebyli tak schopni vyřizovat veškerou agendu, byl výnosem MV z roku 1920 s působností od 1. ledna 1921 u československého četnictva zřízen úřad exponovaný četnický štábní důstojník. V čele úřadu byl četnický štábní důstojník, který měl určeného pobočníka. Dále dva kancelářští pomocníci v hodnosti strážmistra a jeden v hodnosti vrchního strážmistra. Při těchto kancelářích byly zřízeny i účetní skupiny, plnící obdobné úkoly jako účtárny v rámci zemských četnických velitelství. K tomuto úkolu byl u účetních skupin přidělen potřebný počet účetních gážistů. Po zrušení této funkce v roce 1929 byli exponovaní četničtí štábní důstojníci převedeni ke štábům zemských četnických velitelství jako vyšší důstojníci. (Exponovaný četnický štábní důstojník. KLUB POLICEJNÍ HISTORIE BRNO. Četnictvo.cz [online]. [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.cetnictvo.cz/cetnictvo/exponovany-cetnicky-stabni-dustojnik.htx) 78 SCHELLE, Karel. Organizace československého státu v meziválečném období (1918-1938). Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 392-393.
31
Četnický sbor se za první republiky skládal z těchto složek:
1)
Důstojníci zbraní (správní a výkonní)79 Důstojníci služeb (zdravotnictva, justiční služby a účetní kontroly) Hodnosti těchto důstojníků, počínaje se poručíkem, lišily se ode dnešních stupněm štábního kapitána, který byl zařazen mezi kapitánem a majorem.
2)
Gážisté a) mužstvo (četníci na zkoušku, závodčí) b) strážmistři zbraně a služeb (strážmistr, štábní strážmistr, praporčík) c) vrchní strážmistři zbraní a služeb80
3)
Kancelářští zřízenci (tato instituce byla postupně omezována a nakonec zrušena)81
Každé zemské četnické velitelství bylo rozděleno na několik četnických oddělení, tato byla nižšími organizačními jednotkami, které však nedisponovaly výkonnými složkami a představovala jen řídící útvar s administrativními úkoly. V čele ČO stál správní četnický důstojník, jehož v nepřítomnosti zastupoval druhý důstojník, a pokud tento nebyl ustanoven, plnil tyto úkoly okresní četnický velitel, v jehož sídle se dané ČO nacházelo. Velitel oddělení především dohlížel na vojenské vystupování a kázeň u podřízených útvarů a zabezpečoval pravidelnou odbornou přípravu příslušníků. Prováděl neohlášené a někdy i ohlášené inspekce podřízených stanic, kde se měl pokud možno zdržet tak dlouho, aby se setkal se všemi zde sloužícími četníky, především s těmi mladšími. Při kontrole věnoval pozornost vojenskému výcviku, kázni, výstroji, výzbroji, stravování a ubytování, evidenci peněz, materiálu apod. Též byl v kontaktu s politickými a soudními úřady v daném obvodu, od kterých si opatřoval 79
Dle výnosu ministerstva vnitra ze dne 4. srpna 1920, čís. 29.002/13: Četničtí důstojníci správní zastávají místa velitelů četnických oddělení a vyšších velitelů, pobočníků a učitelů na četnických školách a zastávají též místa pro ně systematizovaná na ministerstvu vnitra. V případě potřeby může být místem velitele četnického oddělení přechodně pověřen výkonný důstojník. Četničtí důstojníci výkonní jsou zpravidla okresními četnickými veliteli a učiteli na četnických školách; výjimečně mohou být jmenováni na důstojnických místech v kancelářích vyšších velitelství. Výkonní důstojníci se doplňují výhradně z četnických vrchních strážmistrů, zařazených při výkonné službě. (PINKAS, Oldřich a Josef ERHART. Sbírka četnických předpisů: schváleno výnosem ministerstva vnitra ... jako služební a učební pomůcka pro četnictvo. Kroměříž: J. Gusek, 1923, s. 52-53.) 80 Dle výnosu ministerstva vnitra z 18. května 1926, čís. 8544/13: Ad a) Četníci na zkoušku si podrželi hodnost dosaženou u vojska, nejvýše však hodnost četaře, po 6 měsíční uspokojivé službě může jim být přiznána hodnost závodčího, která se rovná vojenské hodnosti rotného. Ad b) Výraz strážmistři nebo sbor strážmistrů (organizačně odpovídá sboru rotmistrů) bylo organizační pojmenování všech příslušníků tohoto sboru bez rozdílu hodnosti. Hodnost strážmistr odpovídá rotmistru vojska, štábní strážmistr odpovídá štábnímu rotmistru vojska a praporčík odpovídá praporčíku vojska. Ad c) Tato skupina řadí se před rotmistry (sbor rotmistrů). (ERHART, Josef. Rukověť četnictva: část první: Zákon o četnictvu : Část druhá: Předpisy obou platných trestních řádů : Část třetí: Vysvětlivky ke služební instrukci pro četnictvo. Praha: Josef Erhart, 1937, s. 33-34.) 81 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, inventář fondu, s. III. - IV.
32
zprávy, jak plní četníci své povinnosti a jak vyhovují požadavkům příslušných úřadů. Písemné zprávy zasílané veliteli četnického oddělení musely být omezeny na nezbytně nutnou míru. Všechna služební hlášení či zprávy bylo doporučeno psát co nejstručněji.82 Území četnického oddělení zahrnovalo několik okresních velitelství, jejichž počet býval různý. Na Moravě byl průměr 2-3 okresní velitelství na jedno četnické oddělení. Okresní četnická velitelství byla zpravidla zřizována v sídlech okresních politických úřadů první stolice. Výjimečně i jinde, pak se velitelství nazývala obvodní četnická velitelství (toto bylo praktikováno ve Slezsku). V čele OČV stál výkonný četnický důstojník (případně vrchní strážmistr), který byl vojenským nadřízeným všech četnických stanic v daném okrese. Řídil a kontroloval veškerou jimi konanou činnost. Spolupracoval s okresním hejtmanem. Hlavním úkolem bylo přenášení příkazů okresního politického úřadu na četnické stanice. Dále vykonával kontroly svěřených stanic a zjišťoval informace o služebním i mimoslužebním chování četníků. Konal pravidelné inspekce jemu podřízených stanic, a to v denních i nočních hodinách. Cílem kontrol bylo, zda bylo vyhověno došlým služebním vyzváním, odpovídá-li konání služby platným předpisům a nařízením, zda velitelé nadměrně nepřetěžují vybrané četníky a ostatním neulevují, dává-li si velitel záležet na výcviku četníků, přihlíží-li k jejich schopnostem, vede správně protokoly, má v pořádku pokladnu atd. Zjistil-li závady v menším rozsahu, zajišťoval jejich odstranění, o větších podával zprávu velitelství oddělení.83
3.2.1.2 Výkonné orgány četnictva Okresní četnická velitelství byla složena z obvodů jednotlivých četnických stanic. Obvody četnických stanic nepřekračovaly území politických okresů, pokud se tak stalo, bylo to pouze výjimečně na povolení ministerstva vnitra. Obvod četnické stanice mohl obsáhnout pouze obce a objekty, které patřily k jednomu soudnímu okresu, výjimky byly možné opět pouze na povolení MV. Převážná část stanic byla na území Českých zemí zřízena již za dob habsburské monarchie a do služeb nového státu přešly i se svým osazenstvem. Výjimky se našly pouze mezi německými četníky, kteří odmítli sloužit novému státu. Odlišná situace panovala na Slovensku, kde byla většina stanic obsazena četníky maďarské národnosti, kteří po rozpadu říše odešli za svých stanovišť. Opuštěné stanice tedy musely být obsazeny čs. četnictvem, toto obsazování probíhalo v letech 1918 – 1919. Obdobná situace byla na 82
MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918-1939). Praha: Police History, 1999. s. 55-56. 83 Tamtéž, str. 56-57.
33
Podkarpatské Rusi, kde obsazování čs. četnictvem probíhalo 1919 – 1920. Stanice byly nejnižším článkem v organizaci četnictva, jejich služební obvody zpravidla zahrnovaly 4 – 5 obcí. V čele stánice stál obvykle četník v hodnosti vrchního strážmistra, případně nižší. Tento pak řídil její chod, vyučoval podřízené četníky, kontroloval jejich činnost aj. Početní stavy byly oproti situaci z dob monarchie zvýšeny, zmizely stanice obsazené jedním četníkem a minimální početní stav tvořili tři muži. Při nepřítomnosti velitele stanice velel na stanici jeho zástupce. Jejich povinností bylo též kontrolovat, zda jsou četníci řádně vybaveni a vyzbrojeni, zejména zdali má nabitou karabinu a předepsaný dostatek nábojů. V případě potřeby (např. při epidemiích, zvířecích nákazách, živelných pohromách apod.) docházelo ke zřizování přechodných expozitur, obsazených jedním či více četníky. Četník (četníci), takto přechodně zařazený, podléhal velení nejbližší četnické stanice v okrese, pro jeho činnost pak platily všeobecné služební předpisy.84 Snahy četnictva o osamostatnění se v oblasti kriminalistiky, podporované potřebou zkvalitnění pátrací služby, vedly ke zřízení Četnického oddělení u poznávacího úřadu policejního ředitelství v Praze. Oddělení bylo podřízeno přímo MV a jeho úkolem bylo zřízení daktyloskopické služby v četnictvu, podávání znaleckých posudků a jednotné řízení četnické pátrací služby nebo například evidence cikánů. Veškerá činnost měla vést především ke zkvalitnění pátrání po hledaných osobách. Oddělení bylo zpočátku tvořeno velitelem a 8 příslušníky různých specializací. K osamostatnění oddělení došlo v roce 1928, kdy byl změněn i název na Ústřední četnické pátrací oddělení (ÚČPO). Počet osazenstva stoupl na 23 příslušníků, nadále však podléhalo MV. V roce 1937 již na oddělení působilo 40 příslušníků. K 1. 1. 1928 byly zřízeny u některých okresních četnických velitelství Četnické pátrací stanice. Pro službu na ČPS byli vybírání četníci pro potřebný výkon pátrací služby. Stanice byly vybaveny motocyklem s přívěsným vozíkem značky BREITFELD-DANĚK, později osobním automobilem. Od 1. 1. 1933 fungovaly ČPS jako samostatné útvary podřízené příslušnému četnickému oddělení, ve věcech kriminální služby pak ÚČPO. K úkolům ČPS patřilo spolupůsobit při vypátrání a zajištění pachatele a odcizeného majetku, konat v určeném obvodě objížďky motorovým kolem z preventivních důvodů, či vést pro svůj obvod evidenci cikánů. Výjimečně vypomáhat ve svém obvodu, když četnictvo příslušné stanice nebylo k dispozici, nebo když na případ nestačilo.85
84
MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918-1939). Praha: Police History, 1999. s. 57-58. 85 Tamtéž, s. 58-63.
34
Četnické pohraniční kontrolní stanice byly zřízeny roku 1931, a to pouze v Čechách v celkovém počtu 14 stanic, zřízených výhradně k výkonu pasové kontroly v místech hraničních přechodů s Německem, dvě pak na hranicích s Rakouskem (blízko hranic s Německem). Stanice byly obsazovány zkušenými četníky, kteří byli méně schopní k výkonné službě. Četnická eskortní stanice byla zřízena v Praze III. a sídlila v budově ZČV. Bylo zde zařazeno 7 – 9 četníků, jejichž úkolem bylo provádět eskorty trestanců a vyšetřovanců, které si vyžádal Krajský trestný soud a veškeré okresní soudy, jakož i trestnice v obvodu velké Prahy. Dalším výkonným orgánem byly četnické stanice se služebními psy. Tyto byly zakládány v místech dislokace ČPS a též tam, kde bylo možno počítat se zvýšeným ohrožením bezpečnostních poměrů. O jejich zřízení rozhodovalo příslušné ZČV po dohodě se zemským politickým úřadem. Zpravidla nebývala v okrese více než jedna stanice. Za policejní psy bylo možno brát pouze plemeno německého ovčáka, dobrmana a erdelteriéra. Pes i psovod se museli podrobit zvláštní zkoušce před zvláštní komisí. Pes pak byl používán pouze tehdy, jednalo-li se o důležitý případ, kdy bylo možno očekávat zdárný výsledek. Pes nebyl posílán, pokud od provedení kriminálního činu uplynulo více než 50 hodin. Užití psa proti osobám bylo chápáno jako užití zbraně v případech, kdy pro to byly splněny zákonné podmínky. Počátkem roku 1933 byly zesíleny četnické stanice sousedící s Německem. Koncem srpna téhož roku však bylo posílení zrušeno a počátkem září byly zřízeny četnické pohotovostní oddíly (ČPO). Oddíly vznikaly především ve městech s početnou německou menšinou. Zpočátku bylo zřízeno 10 oddílů, v roce 1938 již existovalo 30 oddílů. ČPO podléhaly velení příslušného četnického oddělení, při výkonu služby se pak řídily pokyny okresního úřadu, v jehož obvodu působil. Dalšími útvary četnictva byly například Četnické silniční kontrolní stanice, zřízené roku 1935, jehož úkolem bylo hlídkování a dozor nad dodržováním předpisů, které se týkaly jízdy motorovými vozidly a ostatních předpisů, upravující dopravu na silnicích. Pozornost přitom byla věnována především hlavním silničním spojům ve dne i v noci. Taktéž v roce 1935 byly zřízeny četnické letecké hlídky. Důvodem k jejich založení byla potřeba zajištění výlučné pravomoci a svrchovanosti státu ve vzdušném prostoru nad území ČSR. Šlo o reakci na špionážní přelety a nerespektování stanovených přeletových úseků německým a maďarským letectvem, jejichž počet vzrůstal především po roce 1933.86
86
VOJÁČEK, Ladislav. Československé četnictvo. Historický obzor : časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, Praha: Aleš Skřivan, 1997, roč. 8, č. 5-6, s. 125-127.
35
3.2.2. Poslání a úkoly četnictva Základním úkolem četnictva bylo udržovat veřejný pořádek a bezpečnost. Četníci jej plnili především formou prevence. Zejména při pochůzkách ať již pravidelných či mimořádných si měli všímat okolí a všeho možného nebezpečenství. Již svou přítomností měli odradit potenciálního pachatele od trestné činnosti. Samozřejmě měli též překazit (nebo oznámit) veškerá jednání, která mohla vést k porušení zákona. Odvracet nebezpečí újmy na životě, zdraví či majetku. Při živelných pohromách, požárech apod. se měli snažit minimalizovat škody. Jakkoliv byla prevence na prvním místě, nebylo samozřejmě možné zabránit veškeré trestné činnosti, proto nastupovaly i represívní prostředky. Tyto spadaly především do oblasti kriminální policie, patřily však i do náplně pořádkových složek, které zasahovaly např. proti politicky nebo sociálně motivovaným demonstracím. 87 Působnost četnictva se sice vztahovala na drtivou většinu ČSR88, ne všude však zabezpečovalo pořádek a bezpečnost pouze četnictvo. Ve velkých městech a dalších významných centrech (např. lázeňských městech) náleželo plnění bezpečnostních úkolů státní policii. Četnictvo taktéž nezasahovalo do věcí spadajících pod místní policii, které příslušela pod pravomoc dané obce. Četnická asistence však mohla být vyžádána obecními orgány, nebo přikázána státním politickým úřadem. Jinak na činnost místní policie pouze dohlíželo, případně hrálo podpůrnou roli v případech, kdy nebyly situaci obecní orgány sto zvládnout.89 O četnické službě hovoří Hlava III. Služební četnické instrukce90:
87
Zásahy četnických asistencí proti stávkám či nepovoleným demonstracím byly nemalým problémem první republiky. Příčinou bylo, že ve většině byly tyto akce spojeny s působením extrémně opozičním, nejčastěji je organizovali komunisté. Ve skutečnosti nešlo téměř nikdy o to, co demonstranti požadovali, nýbrž o to, aby organizátoři dosáhli přímého konfliktu s bezpečnostním aparátem a to nejlépe s následky na zdraví a životech, které zvyšovaly pobouření veřejnosti a předáci radikálních stran tak z toho mohli vytěžit co největší politický kapitál. Bohužel existovaly situace, kdy se jim jejich záměr vydařil, a do úzkých zahnaná četnická jednotka spustila palbu. Marxistická historiografie ve svých nejhlubších falzifikacích na rozvádění těchto nešťastných událostí založila svoji verzi dějin První republiky, kterou nazývala „Masarykovou střílející republikou“ apod. Nejtragičtější událost se udála 25. listopadu 1931 ve Frývaldově (dnes Jeseník), protestní akce svolaná komunisty byla sice zakázána, ale přesto se konala. Situace vygradovala až k útokům na četnický kordon, který v zoufalé situaci zahájil palbu. Na následky střelby zemřelo 8 lidí a 14 bylo zraněno. (KÁRNÍK, Zdeněk. Malé dějiny československé (1867-1939). Praha: Dokořán, 2008, s. 132-134.) 88 Obvod četnictva představoval 138 000 km2 a zároveň bdělo nad 12 miliony obyvatel. Pro srovnání obvod policejních složek představoval 1200 km2 a policie dozírala nad 1 740 000 obyvatel. (SCHELLE, Karel. Organizace československého státu v meziválečném období (1918-1938). Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 385) 89 VOJÁČEK, Ladislav. Československé četnictvo. Historický obzor : časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, Praha: Aleš Skřivan, 1997, roč. 8, č. 5-6, s. 125.
36
„§ 25 Služba četnická jest dvojí: 1. Buď taková, která patří k obyčejným povinnostem četnictva a již vykonává tudíž četnictvo, aniž by zpravidla mělo k tomu zapotřebí zvláštních pokynů od úřadů; tato služba jmenuje se »obyčejnou službou«; 2. nebo taková služba, která se týče vykonávání zvláštních vrchnostenských nařízení, jakož i služby asistenční, je-li vlastní služební výkon uložen osobě úřadem zvlášť k tomu určené, dále eskortování vězňů; tyto služby jsou »službami zvláštními«“91
Činnostmi v rámci služby obyčejné bylo především zmařit svojí přítomností provedení či dokončení trestných činů, již spáchané trestné činy udat, vyšetřit a po provinilcích pátrat. Dále osoby, které přestoupily zákon, napomenout, oznámit je k potrestání, případně zatknout92 a odevzdat příslušnému úřadu spolu se správou s důvody zatčení. K udržení veřejného pořádku a bezpečnosti zamezit shlukování osob nebo srocení, případně je potlačit a zmocnit se jejich vůdců. Chránit osobu i majetek každého státního občana před násilím všeho druhu a zakročit případně proti tomu, kdo by je ohrožoval. Konat podrobná vyšetřování o nálezech mrtvol, o požárech, vloupání, loupežném přepadení a jiných trestných činech a učinit o tom oznámení úřadu. Všeobecně udržovat a zjednávat pořádek, klid a bezpečnost, zamezit výtržnostem a nepořádkům, zadržet jejich původce, jiné škůdce a odbojné osoby a zakročit proti nim příslušnými prostředky. Pokud to připouštěla služba, provázet nebezpečnými cestami cestující, kteří o to požádali. Zadržovat zběhy nebo vojáky, kteří se za podezřelých okolností nemohli prokázat platnou legitimací. Tyto pak dodat nejbližšímu vojenskému velitelství nebo služebnímu úřadu apod.93 Činnosti ve službě zvláštní byly tedy charakterizovány jako služby na vyzvání, přičemž se důsledně odlišovalo zvláštní vyzvání od pouhého oznámení (udání). Za zvláštní
90
Vydání služební četnické instrukce bylo uveřejněno výnosem bývalého ministerstva zeměbrany ze dne 20. března 1895, č. 43 ř. z., později doplněno dle výnosu čs. ministerstva vnitra ze dne 13. července 1923, č. 47.446/13, ze dne 3. října 1923, č. 55.739/13, ze dne 26. července 1924, č. 35.006/13, ze dne 10. února 1926, č. 60.162/13-1924, ze dne 15. června 1928, č. 37.156/13 a ze dne 14. března 1932, č. 70.827/13-1931. (ERHART, Josef. Rukověť četnictva: část první: Zákon o četnictvu : Část druhá: Předpisy obou platných trestních řádů : Část třetí: Vysvětlivky ke služební instrukci pro četnictvo. Praha: Josef Erhart, 1937, s. 42 91 PINKAS, Oldřich a Josef ERHART. Sbírka četnických předpisů: schváleno výnosem ministerstva vnitra ... jako služební a učební pomůcka pro četnictvo. Kroměříž: J. Gusek, 1923, s. 95-96. 92 Dle § 15. zákona o četnictvu četník při zákroku proti jiné osobě má užít slov »ve jménu zákona« (v jazyce v místě obvyklém), v takovém případě je každý, vojenské osoby nevyjímaje, povinen jeho vyzvání uposlechnout. Na jednání četníka si mohl následně stěžovat. (ERHART, Josef. Rukověť četnictva: část první: Zákon o četnictvu : Část druhá: Předpisy obou platných trestních řádů : Část třetí: Vysvětlivky ke služební instrukci pro četnictvo. Praha: Josef Erhart, 1937, s. 13.) 93 MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918-1939). Praha: Police History, 1999. s. 75-76.
37
vyzvání se považovalo vyzvání orgánů či úřadů veřejné služby, jestliže bezprostředně souviselo se služebním výkonem. Povinností četníka bylo přesvědčit se, zda vyzývající orgán je k tomuto služebnímu výkonu oprávněn. Pokud nebyl, považoval četník vyzvání pouze za oznámení. Za oznámení se též považovala všechna vyzvání učiněná soukromými osobami. Okresní četnický velitel (v jeho nepřítomnosti velitel stanice v sídle okresního úřadu) byl povinován dostavit se k úřadu každý den v době předem mu určené, aby přijal služební příkazy a zároveň referoval, jak byly vykonány služby, jež byly četnictvu uloženy. Nemohl-li v daný čas, dostavil se v jiný, o zvláštních událostech potom musel podat oznámení okamžitě. Požadavky soudů a státních zastupitelství byly zajišťovány zpravidla na základě písemné adresy velitelství příslušné četnické stanice. Ovšem pouze v případech, jednalo-li se o výkon trestní soudní pravomoci nebo při nebezpečí z prodlení. V jiných oborech působnosti mohly se soudy a státní zastupitelství dožadovat součinnosti četnictva pouze skrze prostřednictví politických úřadů. Též veškeré jiné státní civilní, vojenské či obecní úřady vyžadujíce pomoc četnictva, musely se obracet na služební úřad, pouze v případech hrozícího nebezpečí z prodlení mohly se obrátit přímo na velitele konkrétní četnické stanice. Poté ovšem musely bez odkladů uvědomit příslušný služební úřad.94 O výkonu obdržených příkazů je striktně psáno v zákoně o četnictvu:
„§ 11. Četnictvo má obdržené příkazy bezpodmínečně a bez průtahů vykonati a do jejich posuzování se nepouštěti. Jen tehdy, kdyby se příkaz zjevně příčil buď povinnostem, jež četnictvo přísahou četnickou na se vzalo, nebo zájmu státnímu, dále kdyby příkazem nařízeno bylo vykonání činu, jenž zapovězen je trestním zákonem, má četnictvo, uváživši všechny okolnosti, od výkonu příkazu upustiti, avšak případ tento bezodkladně četnickým představeným ohlásiti. Za obsah příkazu jest odpověden úřad, který ho dal; četnictvo jest odpovědno jen za přesné provádění služby podle platných zákonů a nařízení. Četnictvo má právo žádati písemný rozkaz i tehdy, když to zákonem není předepsáno.“95
94
MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918-1939). Praha: Police History, 1999. s. 76-77. 95 PINKAS, Oldřich a Josef ERHART. Sbírka četnických předpisů: schváleno výnosem ministerstva vnitra ... jako služební a učební pomůcka pro četnictvo. Kroměříž: J. Gusek, 1923, s. 6-7.
38
3.2.3. Doplňování stavů, nároky na osobu četníka, výbava četníka K četnictvu mohli být přijímáni pouze muži. V dobách první republiky se na úzkostlivou politickou a genderovou korektnost evidentně nedbalo a dle mého názoru je tomu tak naprosto správně. Uchazeč musel o své přijetí požádat a zároveň splňovat zákonem předepsané
osobní,
fyzické,
občanské
a
vzdělanostní
předpoklady.
Musel
být
československým občanem ve věku od 21 do 35 let, svéprávným, bezúhonným, duševně způsobilým. Nesměl být ženatý, či musel být bezdětný vdovec, silný, zdravý a přiměřené výšky, musel prokázat absolvování alespoň obecné školy, znalost jazyka československého „v slově i písmě“. Překročení věkového limitu a požadavek svobodného stavu mohl být při přijímacím řízení prominut. Splnění jazykových znalostí mohlo být odloženo po dobu dvou let, aby v četnictvu mohlo sloužit více příslušníků národnostních menšin, kteří díky znalosti místních podmínek a jazyka měli nejlepší předpoklady úspěšně sloužit v pohraničí a na Podkarpatské Rusi. Postupem času se součástí přijímacích zkoušek staly i psychotechnické zkoušky. Za výjimečných okolností, např. při mobilizaci, umožňovaly předpisy doplnit četnictvo vojáky bez ohledu na jejich přání, či bez zřetele na přijímací předpoklady. Úspěšní zájemci o službu četnickou nastupovali nejdříve k roční službě na zkoušku, tato se jim započítávala do celkové doby služby. Během ní se připravovali na složení závěrečné odborné zkoušky, nezbytné ke konečnému ustanovení. Nově nastoupivší četníci se zavazovali ke čtyřleté službě. Řadoví četníci mohli doplnit důstojnický sbor v případě, že za sebou měli patnáctiletou službu a dosahovali vynikajících služebních výsledků. Častěji se však důstojníky u četnictva stávali bývalí důstojníci armády.96 O propuštění příslušníka ze sboru pak podrobně hovoří § 22 zákona o četnictvu, který stanovuje několik důvodů, kdy je příslušník ze sboru propuštěn: pokud se během služby ukáže, že pro službu není způsobilý; nedodá-li v potřebné lhůtě průkaz o jazykové způsobilosti; vysloužil-li dobu, na kterou se zavázal a další službu si nepřeje; stane-li se tělesně nezpůsobilým; v případě odsouzení soudem a následné ztrátě hodnosti; spáchal-li čin, za který sice nebyl soudem odsouzen, ale tento se neshoduje s chováním četníka; pokud četník požádá o propuštění z rodinných důvodů a ministerstvo vnitra jeho žádosti vyhoví.97
96
VOJÁČEK, Ladislav. Československé četnictvo. Historický obzor : časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, Praha: Aleš Skřivan, 1997, roč. 8, č. 5-6, s. 127. 97 PINKAS, Oldřich a Josef ERHART. Sbírka četnických předpisů: schváleno výnosem ministerstva vnitra ... jako služební a učební pomůcka pro četnictvo. Kroměříž: J. Gusek, 1923, s. 13-16.
39
Chování četníka definuje služební instrukce, toto mělo být vážné, slušné a zdvořilé. Jinde se též hovoří o chování vojenském. Vážnosti ve službě měl četník dosahovat například tím, že ve službě s občany nežertoval a to ani v případě, že se jednalo o jeho dobré známé. Měl se též vystříhat kritických poznámek na adresu občanů a předcházet tak případným konfliktům. Četníku se vlastně doporučovalo mluvit co nejméně. Četníci museli občanům vykat, nepoužívat vulgarit ani profesní hantýrky. Na neurčité provokační poznámky reagovat teprve v případě, kdy je jednoznačně jisté, že jsou namířeny proti nim, nebo když by jim bránily v řádném provedení služebního úkonu. Došlo-li ke konfliktu, měli zachovat rozvahu, jménem zákona vyzvat občana ke slušnému chování a případně pohrozit ostřejšími prostředky.98 Četníci se měli vyvarovat všeho, co by mohlo vyvolat nepříznivé poznámky, pomluvy, nebo dokonce posměch občanů. Obchůzky měli vykonávat v klidu a pozorovat okolí. Při služebních úkonech a při vstupu do místností nesměli kouřit. Zapálit si mohli na odlehlých místech, kde bylo nepravděpodobné, že je někdo uvidí. Obrátil-li se někdo na četníka se žádostí o vysvětlení nebo o službu, bylo jeho povinností snažit se „s vojenskou slušností“ vyhovět. Když nemohl poradit nebo pomoci, měl se krátce a slušně omluvit. V jednání s občany se neměl dopouštět přehmatů, hrubostí, surovostí, nerozvážností a zbytečného obtěžování občanů. Četník byl coby veřejná osoba chráněn jen potud, pokud jednal v intencích zákona. Československé četnictvo úzkostlivě dbalo o svou dobrou pověst, kterou tvořilo z velké části chování četníků ve službě. Četníci ve službě nesměli vstupovat do výčepů a kaváren, vstoupit směli, pouze pokud to situace ze služebních důvodů vyžadovala a museli o tom následně spravit velitele stanice. I mimo službu měli se četníci vyhýbat krčmám nevalné pověsti. I přes přísný zákaz se však samozřejmě nedařilo zdržet některé četníky dále od opojných nápojů. Též důvěrný styk s osobami nevalné pověsti, a to obojího pohlaví, byl četníkům zapovězen. Další velkou nástrahou bylo úplatkářství. § 17 služební instrukce konstatoval, že „Hlavními ctnostmi četníka jsou neúplatnost a pravdivost“. Jako úplatek pak nebyl zdaleka považován pouze případný finanční obnos. Nebylo také možné brát jakékoliv dary, byť za zcela nezištných okolností. Četníkům bylo též zakázáno vstupovat do organizací vyvíjejících politickou činnost. Nesměli působit ani jako zástupci různých podniků. Některá omezení se vztahovala i na některé rodinné příslušníky, např. manželka četníka nesměla
98
VOJÁČEK, Ladislav. Četník a občan. In: Kriminalistický sborník. Praha: Magnet, 1991, roč. 35, č. 5, s. 193194.
40
provozovat hospodskou živnost.99 Některé paragrafy mohou dnes působit lehce úsměvně, pro představu zde uvádím § 13 služební instrukce četnictva:
„§ 13. Četník nesmí se oddávati lehkomyslnému způsobu života. Zejména nesmí se oddávati nemírnému požívání lihových nápojů, hrám hazardním a hýření a lehkomyslně dělati dluhy. Zapomenul-li se četník tak dalece, že se někde objevil opilý, jest povinností jeho kamarádů, aby jej ihned z očí obecenstva rychle odvedli a služebně případ hlásili, by byl dotčený vzat k odpovědnosti.“100 Jak se případné přestupky řešily, nastiňují následující přílohy denních rozkazů z r. 1938: „Zemské četnické velitelství
Brno, 14. leden 1938. Příloha k dennímu rozkazu č. 4. Vyhlaste důvěrně
Potrestání
Čís. jedn. 4250/37. Potrestal jsem praporčíka K., takto: Mimo službu se opil a tropil na veřejných místech výtržnosti – 20 (dvacet) dní jednoduchého domácího vězení. Zemský četnický velitel Plk. Rejf, v .r.“101
„Zemské četnické velitelství
Brno, 30. červenec 1938. Příloha k dennímu rozkazu č. 55. Vyhlaste důvěrně
Potrestání
Čís. jedn. 350 dův. /37. Potrestal jsem strážm. J. F. takto: Intimním stykem s manželkou jiného četníka zavdal příčinu k odůvodněné stížnosti a tím zavinil nutnost svého přemístění – se zřetelem, že poškozený manžel odvolal žalobu a jednáním nebylo ohroženo dobré jméno četnictva – 5 /pět/ dní jednoduchého domácího vězení. Zemský četnický velitel Plk. Rejf“102
99
VOJÁČEK, Ladislav. Četník a občan. In: Kriminalistický sborník. Praha: Magnet, 1991, roč. 35, č. 5, s. 196198 100 ERHART, Josef. Rukověť četnictva: část první: Zákon o četnictvu : Část druhá: Předpisy obou platných trestních řádů : Část třetí: Vysvětlivky ke služební instrukci pro četnictvo. Praha: Josef Erhart, 1937, s. 46. 101 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 18, kniha č. 222, Denní rozkazy zemského četnického velitelství, r. 1938.
41
„Zemské četnické velitelství
Brno, 31.březen 1938. Příloha k dennímu rozkazu č. 22. Vyhlaste důvěrně
Potrestání
Čís. jedn. 7656/37. Potrestal jsem strážm. O., takto: Choval se mimo službu nepřístojně v hostinci tím, že 1) když mu jeden z hostů nabídl cigaretu, vzal si 9 cigaret, 2) vypil jistému rolníku bez jeho svolení 1/20 l rumu, 3) dal si zaplatiti víno, které sice nevypil, ale vylil, a 4) vmísil se do hádky mezi přítomnými hosty – 30 (třicet) dní jednoduché domácí vězení. Přitěžovalo, že pro opilost byl již jednou kázeňsky a jednou disciplinární komisí potrestán. Zemský četnický velitel Plk. Rejf, v .r.“103
Zemské četnické velitelství
Brno, 14. listopadu 1938. Příloha k dennímu rozkazu č. 83. Vyhlaste důvěrně
Potrestání
Čís. jedn. 9224/38. Potrestal jsem šstrážm. J. S. takto: V době vyhlášení mobilisace spal mimo službu úplně opilý na lavici v čekárně na nádraží a byv přistižen nádražní vojenskou hlídkou, zdráhal se uposlechnouti jeji výzvy k opuštění čekárny, při čemž pronesl několik velmi neslušných poznámek. 30 (třicet) dní jednoduchého domácího vězení. Zemský četnický velitel Plk. Rejf v. r.“
Co se výstroje týče, tato měla přesná pravidla nošení a užívání. Těsně po převratu se nosily prakticky nezměněné uniformy císařské, pouze s odstraněnými atributy bývalého režimu. Postupně se přecházelo na uniformy nové, poslední typ stejnokroje pocházel z roku
102
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 18, kniha č. 222, Denní rozkazy zemského četnického velitelství, r. 1938. 103 Tamtéž.
42
1921. Pak již probíhaly změny spíše drobnějšího charakteru. Od armádního stejnokroje se četnický lišil především barvou a některými drobnějšími doplňky. Stejnokrojový předpis pak platil pro všechny příslušníky četnictva bez rozdílu. Jako pokrývka hlavy sloužila brigadýrka. Polní čepice, tzv. lodička, pojmenována tak dle svého tvaru, byla zavedena r. 1930. Roku 1928 byla zavedena též přilba, která však spadala do výzbroje, a nikoliv do výstroje. Hodnostní označení víceméně kopírovalo armádní a od roku 1921 se nosilo na náramenících. Ve službě i mimo službu nosili četníci rukavice šedé barvy. V zimních měsících, za špatného počasí apod. pak byly nošeny pláště, pláštěnky a nepromokavé pláště, které mohly být opatřeny kápí. Tyto byly totožné s armádními. Po dobu služby musel být četník vždy vystrojen a vyzbrojen zcela dle předpisů. Pokud mimo službu vystupoval v uniformě, musel být též předpisově oblečen a ozbrojen poboční zbraní.104 Stejná jako v otázkách výstroje byla po převratu situace v oblasti výzbroje. Zpočátku byla naprosto totožná s výzbrojí četnictva mocnářství. Později docházelo samozřejmě k určitým změnám. Z chladných zbraní byly používány bodáky a šavle. Šavle byly nejdříve v prosinci 1918 odstraněny, postupně však byly zaváděny zpět. V roce 1924 pro důstojníky, 1927 pro vrchní strážmistry a strážmistry, od r. 1928 pak i pro gážisty bez hodnostní třídy. Jako palné zbraně byly u četnictva užívány krátké opakovací pušky, zpočátku systém Mannlicher vz. 90 a vz. 95. Čs. pušky se do výzbroje dostávaly od roku 1935, vybaveny závěrem Mauser. Dalšími zbraněmi užívanými četnictvem byly samonabíjecí pistole a později též kulomety a granáty. Zvláštní kategorií byly např. obušky, zařazené do výzbroje roku 1926, tyto však nenosili důstojníci. Četníci směli obušek nosit pouze v případech, byli-li zařazeni do semknutých oddílů, při výtržnostech, shluknutích apod. Předepsaná výzbroj a střelivo byly četníkům vydávány zdarma. Došlo-li k poškození zbraně, či jiné části výzbroje ve službě, měl o tom nejbližší nadřízený sepsat hlášení, jež bylo zasláno na příslušné ZČV. To pak rozhodlo o poskytnutí náhrady, případně na účet toho, kdo poškození zavinil.105
104
MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918-1939). Praha: Police History, 1999. s. 102-103. 105 Tamtéž, str. 104-106.
43
4. Situace ČSR a četnictva 1938–1939 z pohledu OČV NMNM a nadřízených složek 4.1. Zahraniční a domácí politická situace Na podzim 1937 docházelo v ČSR ke zhoršování vztahů s Němci. SdP agitovala pro své cíle v zahraničí a největší porozumění nacházela v Británii. Vztahy s třetí říši zhoršovaly též vysoké počty německé emigrace v Praze, které se vláda snažila alespoň decentně omezovat např. redukcí jejich tisku či neobnovováním povolení k pobytu v Praze či Brně, ale obnovení platilo pro odlehlé okresy, jako např. Jihlava, Německý Brod106 či Nové Město na Moravě. Již v roce 1937 odpřísáhl šéf SdP Henlein tajně věrnost Hitlerovi. Mnoho mužů z pohraničí odcházelo za prací do říše a tajně se tam cvičilo. Francie pomalu zabředávala do britské politiky appeasementu a z Británie bylo stále hlasitěji slyšet, aby čs. vláda ustoupila Henleinovi. Též podpora stran Malé dohody slábla, v Bělehradě soudili, že „Beneš je avantgarda bolševismu“, a v Rumunsku se dostávaly k moci radikálnější kruhy, přičemž další kurs státu se stával nejasným. 19. listopadu zasílá Henlein zprávu Hitlerovi, ve které prohlašuje věrnost SdP říši a národnímu socialismu, SdP už dále nevěří ve vyrovnání s Čechy. Již 5. listopadu se konala v říšském kancléřství tajná konference, ve které Hitler nastínil plán Fall Grün, který počítal s útokem na ČSR. 20. února 1938 přednesl Hitler projev, v němž vyjádřil svůj zájem o 10 milionů Němců v Rakousku a ČSR, byť název našeho státu nepadl. V Říši mezitím docházelo k odstraňování starých kádrů a jejich nahrazování nacisty, odstraněn byl např. ministr války von Blomberg, velitel pozemního vojska von Fritsch. Ministra zahraničí von Neuratha vystřídal kovaný nacista Joachim von Ribbentrop.107 Kruh okolo Československa se začal svírat připojením Rakouska k Německu v březnu 1938. Německé aktivistické strany čím dál více ztrácely tlakem SdP půdu pod nohama. Anšlus Rakouska jednak zhoršil obranyschopnost ČSR, a jednak poukázal na nepříznivý a zhoubný proud appeasementu, prosazovaný jak Británií, tak i Francií. Hranice s Německem se prodloužila z 1539 km na 2 117 km, přičemž opevňovací plán počítal s výstavbou opevnění na úseku rakouské hranice až na rok 1942. Na sjezdu SdP v Kalových Varech 24. dubna 1938 byl Henleinem vyhlášen osmibodový program. V květnu připravený vládní návrh SdP odmítla. Jako reakci na přesuny německých vojsk byla vyhlášena dne 20. května částečná 106 107
Po roce 1945 přejmenován na Havlíčkův Brod. KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIV. Praha: Paseka, 2002, 482-513 s.
44
mobilizace, jež prozatím odradila Německou říši od jakékoliv akce. Zahraničněpolitické postavení ČSR se však dále zhoršovalo souběžně s tím, jak Francií čím dál více prostupovalo poklonkování politice appeasementu. Do Prahy dorazil lord Walter Runciman v čele své mise, která měla posoudit situaci německé menšiny. Po Hitlerově projevu z 12. září na sjezdu NSDAP v Norimberku proběhl v pohraničí pokus o puč.108 Tento však byl vládou rezolutně potlačen a jeho vůdci prchli do Říše. V den odjezdu Runcimanovy mise dne 16. září vláda SdP zakázala. Z Runcimanovy zprávy vyplývalo, že soužití Čechů a Němců již déle není možné. Tento závěr podpořil stanovisko britského ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina, hlavního tvůrce politiky appeasementu, že je nutno vyhovět požadavkům Adolfa Hitlera.109 Situace v září 1938 se pro ČSR začala značně komplikovat. Kromě Německa si na čs. území činily zálusk též Polsko a Maďarsko. Od 17. září začaly být německým rozhlasem a tiskem hlásány štvavé zprávy, aby sudetští Němci „vyřídili zde všechny Čechy“ apod. Dne 15. září se sešel v Berchtesgadenu Chamberlain s Hitlerem. Hitler zde vyslovil požadavek na připojení čs. pohraniční oblastí s více než 50% německého obyvatelstva k říši. Po poradě s Francií a Runcimanem Chamberlain Hitlerovy požadavky přijal.110 Následovaly ultimativní požadavky na čs. vládu, požadující odstoupení výše jmenovaných území - naše vláda odmítla. Reakcí na odmítnutí bylo nové ultimátum. V noci z 19. na 20. září zahájil sudetoněmecký Freikorps teror čs. pohraničí. Návrhy generálů na mobilizaci byly prezidentem Benešem odmítnuty. Na základě značného zahraničního nátlaku se rozhodla čs. vláda 21. září 1938 anglo-francouzské ultimátum přijmout. Ve dnech 22. - 23. září došlo k další schůzce Hitlera s Chamberlainem, kdy nacistický diktátor vznesl další požadavky. Tyto již Chamberlain odmítl. 23. září vyhlásila ČSR všeobecnou mobilizaci.111 Částečné mobilizace vyhlásily též Francie a Anglie. Hitler v následujících dnech lavíroval mezi vyhrožováním a ochotou k jednání, která u něj nakonec převážila. Následující události jsou již notoricky známé. 108
Významnou měrou se na potlačení puče podílely kromě armády též jednotky Stráže obrany státu (SOS), zřízeny vládním nařízením č. 270/1936 Sb. ze dne 23. října 1936. SOS představovala významnou složku obrany republiky. Organizace byla významná jak z hlediska bezpečnosti, tak zpravodajství a spadala pod ministerstvo vnitra. Hlavními úkoly byly především ochrana neporušitelnosti státní hranice, spolupůsobení při ochraně veřejného klidu a pořádku a spolupůsobení při výkonu celní správy. Sbor byl složen z příslušníků finanční stráže, četnictva, státní policie a vojenské posily. Jednotky SOS byly vyzbrojovány ze skladů armády. K základní výzbroji patřily karabiny vz. 33, pušky vz. 24 a pistole, lehké kulomety a granáty. Na přelomu let 1937/1938 jim pak byla z armádních skladů přidělována další výzbroj. (ČAPKA, František a Jitka LUNEROVÁ. Tragédie mnichovské dohody: skutečná fakta a odhalené mýty. Brno: Computer Press, 2011, s. 46-47.) 109 BĚLINA, Pavel a kol. Dějiny Zemí koruny České II.: Od osvícenství po naši dobu. Praha: Paseka, 1997, s. 186-187. 110 OLIVOVÁ, Věra. Dějiny první republiky. Praha: Karolinum, 2000, s. 257-258. 111 Podrobně k průběhu mobilizace a jednotkám čs. armády viz HAMÁK, Bedřich – VONDROVSKÝ, Ivo. Mobilizovaná československá armáda 1938. Dvůr Králové nad Labem: FORTprint, 2010.
45
V průběhu dne 29. září došlo mezi N. Chamberlainem, E. Daladierem, B. Mussolinim a A. Hitlerem k dohodě, v které nás západní spojenci prakticky prodali za falešně blyštivé pozlátko míru, „nejdůležitější je rychle se dohodnout“, poznamenal E. Daladier. Československo podmínky mnichovského diktátu s hořkostí přijalo a souhlasilo s odstoupením svých území. Dne 5. října prezident Beneš abdikoval112. Představitelé Anglie a Francie byli doma ve svých zemích vítáni jako hrdinové, kteří zachránili mír. Naopak velmi sympaticky reagoval např. budoucí britský premiér W. Churchill, který 5. října prohlásil: „Je po všem. Mlčky, smutně, opuštěno a zlomeno, zapadá Československo do temnot. Muselo hodně pykat za svoje spojenectví s Francií, jejímž vedením a jejíž politikou bylo dlouho ovlivněno…“113 Na základě mnichovských dohod překročily první německé jednotky pod velením generálplukovníka von Leeba čs. hranice. V postupu jim nikdo nebránil. Své si z našeho území též okrojily Maďarsko a Polsko. Okupované území českých zemí čítalo 28 942,66 km2 a ČSR ztratila asi 36% svého obyvatelstva. ČSR se ocitla v hospodářské tísni, obzvláště citelně se projevovala ztráta uhelných ložisek. Podle sčítání lidu ze 17. května 1939 zůstalo na okupovaném území 291 000 Čechů, k jejich plánovanému vysídlení nedošlo a naopak na ně byl zesílen germanizační tlak. Krize po mnichovu se dotýkala všech sfér společenského života. Mezi lidmi převládala hořkost a zklamání. Za viníka současného stavu byl postupně označován tehdejší politický systém koaličního vládnutí. Dne 17. listopadu bylo občanstvo poprvé informováno o založení Strany národní jednoty (SNJ), jež seskupovala několik bývalých samostatných stran. Již 20. října byla zastavena činnost KSČ na území českých zemí. Sociální demokracie se transformovala na Národní stranu práce (NSP). Ústavními zákony č. 299 Sb. a č. 328 Sb. z 22. listopadu bylo rozhodnuto o autonomii Slovenskej krajiny a Podkarpatské Rusi. 30. listopadu byl prezidentem zvolen dr. Emil Hácha a 1. prosince pak jmenoval Beranovu vládu a zároveň pětičlennou slovenskou a dvoučlennou podkarpatskou vládu. Forma Beranovy vlády by se dala charakterizovat jako „autoritativní demokracie“. Programové prohlášení vlády vytyčovalo vstřícnou politiku k Německu a naopak krajně nevstřícnou k emigrantům, hlavně židům, antinacistům apod. – „v zásadě nemohou očekávat, že by mohli trvale zakotvit v našem životě“.114
112
Tato jeho abdikace bývala posměšně parafrázována různými říkankami a verši, např. „Vybral banku, sebral Hanku, nasedl na eroplán a odletěl za oceán“ či „byl jeden pán, měl velký plán, sebral Hanku, vybral banku a odešel za oceán“ apod. 113 ČAPKA, František a Jitka LUNEROVÁ. Tragédie mnichovské dohody: skutečná fakta a odhalené mýty. Brno: Computer Press, 2011, s. 94-119. 114 GEBHART, Jan a Jan KUKLÍK. Velké dějiny zemí Koruny české XVa. Praha: Paseka, 2006, s. 12-81.
46
Republika se stále více potácela v agónii. Svoboda tisku byla značně omezována, zároveň byly akceptovány stále se stupňující požadavky Berlína. V zásadní otázce existence NSP však zůstal R. Beran neoblomný a její zrušení nedovolil. Na Slovensku sílily protičeské a protižidovské tendence, příkladem jest heslo „Češi a Židia von“. 13. března 1939 odcestoval bývalý předseda slovenské autonomní vlády dr. Josef Tiso do Berlína. Zde na něj Hitler spolu s Ribbentropem mimořádně tlačili a požadovali vyhlášení slovenské nezávislosti. Tiso se snažil odolávat, nicméně již 14. března slovenský sněm schválil samostatnost Slovenska. Během Háchovy audience u Hitlera z 14. na 15. března bylo prezidentovi sděleno, že ráno 15. března vtrhne německé vojsko do zbylých českých zemí. Po dalším obrovském nátlaku se Hácha spolu s ministrem zahraničí Chvalkovským podvolil. Jak Führer pravil, tak se také stalo. Okupace českomoravského území začala již odpoledne 14. března, kdy na naše území vtrhly první jednotky Wehrmachtu. Během 15. března byla okupace dokončena. Přišli jsme tím o poslední zbytky samostatnosti, která již v posledních měsících nabývala groteskních rozměrů. České země se staly na dlouhých šest let pouhým přívěškem tisícileté říše.115
4.2. Struktura a personální obsazení od ZČV v Brně po jednotlivé stanice OČV NMNM k 1. 1. 1938 Zemské četnické velitelství Brno – Štáb Zemský četnický velitel
-
plk. Josef Rejf
Náměstek
-
pplk. Rudolf Košťák
Vyšší důstojníci u štábu
-
pplk. Ladislav Klofanda
-
pplk. Emanuel Paskovský
-
pplk. Jaroslav Rückl
Pobočník
-
škpt. Oskar Pluskal
Koncept. důst.
-
npor. Cyril Srostlík
Pobočnická kancelář
-
škpt. František Pisk
-
npor. Karel Halaxa
-
por. Jindřich Bílý
115
GEBHART, Jan a Jan KUKLÍK. Druhá republika 1938-1939: svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha: Paseka, 2004, s. 209-245.
47
Doplňovací oddělení: Velitel
-
škpt. Jan Krutina
Instrukční důst.
-
škpt. Jaromír Daněk
Instr. důst. osvětový ref.
-
por. JUDr. Rudofl Václav
Instruktoři
-
škpt. Josef Kubíček
-
npor. František Váňa
-
por. Antonín Slovák
-
mjr. Karel Šmejda
-
škpt. Josef Trnečka
-
kpt. Vladislav Pintera
-
npor. František Salaš
-
por. Josef Doktor
-
škpt. Bohumír Jurníček
-
škpt. Bedřich Hanke
-
kpt. Karel Novák
-
kpt. Jan Široký
-
kpt. Josef Dvořáček
-
kpt. Karel Košner
-
kpt. Václav Chládek
-
kpt. Vojtěch Satler
-
npor. Vojtěch Hejl
-
npor. Bohumil Karas
-
npor. Vojtěch Pikart
-
npor. Ladislav Stádník
-
por. Josef Váňa I116
-
por. Eduard Kotula
-
pplk. MUDr. Josef Andrysík, zdravotní referent117
Hospodářský referent: Hosp. referent
Účtárna: Přednosta
Lékařská služba:
116
V případech, kdy měli dva či více příslušníků četnictva stejné jméno i příjmení, užívalo se k jejich odlišení číslic psaných za příjmením dotyčného četníka. 117 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 26, kniha č. 245, Dislokační přehled.
48
Podle údajů z roku 1937 spadalo pod ZČV Brno úhrnem 16 četnických oddělení, 46 okresních četnických velitelství, 6 četnických pohotovostních oddílů, 611 stanic, 108 důstojníků, 3309 gážistů a 2 kancelářští zřízenci.118
Četnické oddělení Třebíč – pod ČO Třebíč spadala celkem tři Okresní četnická velitelství: 1. Okresní četnické velitelství Třebíč: - por. František Černý II Podřízeně četnické stanice: -
1. Třebíč
(celkem 14 četníků)
-
2. Kojetice
(4 četníci)
-
3. Budišov
(3 četníci)
-
4. Čechtín
(3 četníci)
-
5. Okříšky
(5 četníků)
-
6. Opatov
(3 četníci)
-
7. Vladislav
(4 četníci)
-
8. Třebíč – Borovina (5 četníků)
-
9. Náměšť nad Oslavou (5 četníků)
-
10. Mohelno (3 četníci)
-
11. Rapotice (5 četníků)
-
12. Hartvikovice
(3 četníci)
Úhrnem pod OČV Třebíč sloužilo 58 četníků, z toho 12 vrchních strážmistrů, 1 praporčík a 44 štábních strážmistrů a strážmistrů. 2. Okresní četnické velitelství Velké Meziříčí: - velitel npor. Jan Gruber I Podřízeně četnické stanice: -
118
13. Velké Meziříčí
(celkem 10 četníků)
-
14. Tasov
(3 četníci)
-
15. Křižanov
(4 četníci)
-
16. Měřín
(4 četníci)
-
17. Radostín
(3 četníci)
-
18. Rudíkov
(3 četníci)
-
19. Horní Bory
(3 četníci)
-
20. Uhřínov
(3 četníci)
-
21. Velká Bíteš
(7 četníků)
-
22. Osová Bitýška
(4 četníci)
-
23. Zbraslav
(4 četníci)
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, inventář fondu, s. XII.
49
Úhrnem pod OČV Velké Meziříčí sloužilo 49 četníků, z toho 9 vrchních strážmistrů, 4 praporčíci a 35 štábních strážmistrů a strážmistrů. 2. Okresní četnické velitelství Nové Město na Moravě:119 - velitel npor. Josef Salajka Podřízené četnické stanice: -
24. Nové Město na Moravě
(celkem 6 četníků)
-
25. Horní Bobrová
(3 četníci)
-
26. Jimramov
(3 četníci)
-
27. Německé
(4 četníci)
-
28. Fryšava
(3 četníci)
-
29. Město Žďár
(7 četníků)
-
30. Bohdalov
(3 četníci)
-
31. Ostrov nad Oslavou
-
32. Bystřice nad Pernštejnem (6 četníků)
-
33. Štěpánov
(3 četníci)
-
34. Strážek
(3 četníci)
-
35. Dolní Rožínka
(3 četníci)
-
36. Dalečín
(3 četníci)
-
37. Lhota
(3 četníci)
-
38. Hrdá Ves
(3 četníci)
(3 četníci)
Úhrnem pod OČV Nové Město na Moravě sloužilo 57 četníků, z toho 13 vrchních strážmistrů, 5 praporčíků a 38 štábních strážmistrů a strážmistrů.
Při ČO Třebíč sloužil ještě 1 kancelářský pomocník v hodnosti štábního strážmistra či strážmistra. Úhrnem pod ČO Třebíč sloužili 2 důstojníci, 35 vrchních strážmistrů, 10 praporčíků a 118 štábních strážmistrů a strážmistrů. Celkem 165 četníků.
Stanice Okresního četnického velitelství Nové Město na Moravě: Četnická stanice: 24. Nové Město na Moravě Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 1 praporčík, 4 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. Hynek Hájek, velitel stanice
-
prap.
Josef Matoušek, vůdce služebního psa
-
šstrážm.
Bohumil Uchytil
119
Do 30. 8. 1930 včetně spadalo OČV Nové Město na Moravě pod ČO Jihlava. Od 31. 8. 1930 však bylo přesunuto pod ČO oddělení Třebíč a z ČO Třebíč bylo pod ČO Jihlava přesunuto OČV Moravské Budějovice. (MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, inventář fondu, s. IX.)
50
-
šstrážm.
Leopold Fiala
-
šstrážm.
Augustin Štěpán
25. Horní Bobrová Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 2 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. Augustin Palát, velitel stanice
-
šstrážm.
Karel Uher
-
strážm.
Josef Trachtulec
26. Jimramov Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 2 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. František Mlčák, velitel stanice
-
šstrážm.
Bedřich Kosina
-
strážm.
Karel Koutný
27. Německé Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 3 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. Eduard Fridrich, velitel stanice
-
šstrážm.
František Brzica
-
šstrážm.
Jan Mareček
28. Fryšava Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 2 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. Karel Kůst, velitel stanice
-
šstrážm.
Vladimír Jež
-
strážm.
Šimon Fudas
29. Město Žďár Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 1 praporčík, 5 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. František Šimurda, velitel stanice
-
prap.
František Opálka, zástupce velitele stanice
-
šstrážm.
Vojtěch Komárek
-
šstrážm.
Jindřich Jirků
-
strážm.
František Čermák II
-
strážm.
Jan Sládek
-
strážm.
Jaroslav Holek
30. Bohdalov Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 2 šstrážm. (strážm.) 51
-
prap.
Karel Fiala, velitel stanice
-
šstrážm.
Antonín Šíbl
-
šstrážm.
Tomáš Dočekal
31. Ostrov nad Oslavou Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 2 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. Alois Zapletal I, velitel stanice
-
šstrážm.
František Nečas
-
strážm.
Robert Scheich
32. Bystřice nad Pernštejnem Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 1 praporčík, 4 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. Arnold Skopil, velitel stanice
-
prap.
Julius Černý
-
šstrážm.
Bohuslav Janeček
-
strážm.
Karel Vénoš
-
strážm.
Stanislav Jan Keil
-
četník na zkoušku Josef Zahradník III
33. Štěpánov Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 2 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. František Peterka, velitel stanice
-
strážm.
Antonín Stoklasa
-
šstrážm.
Emil Šebrle
34. Strážek Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 2 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. Oskar Machek, velitel stanice
-
šstrážm.
Karel Muška
-
strážm.
Emil Ebert
35. Dolní Rožínka Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 2 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. František Zeman I, velitel stanice
-
šstrážm.
Jan Širůček
36. Dalečín Systemis. stav: 1 praporčík, 2 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. Vojtěch Šmerda, velitel stanice 52
-
šstrážm.
Adolf Kyncl
37. Lhota Systemis. stav: 1 praporčík, 2 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. Jan Sruna, velitel stanice
-
šstrážm.
Jindřich Štrup
38. Hrdá Ves Systemis. stav: 1 vrchní strážmistr, 2 šstrážm. (strážm.) -
vrch. strážm. Josef Fojtl, velitel stanice
-
strážm.
Stanislav Stráský120
4.3. Zpráva o stavu četnictva ZČV Brno a OČV NMNM za I. pololetí r. 1938 Periodické zprávy podávaly zajímavý pohled na situaci četnictva v daných územích, kterážto spadala pod jednotlivé útvary. Obsahovaly několik kritérií, ve kterých daný velitel formuloval stav jemu svěřeného útvaru či útvarů a související okolnosti týkající se četnické služby v onom regionu.
Zpráva vypracovaná OČV Nové Město na Moravě:
4. červenec 1938
1)
Zdravotní stav četnictva : je celkem dobrý.
2)
Ubytování : stanice v okrese jsou dobře ubytovány a jejich zařízení vyhovuje svému
účelu. Kasární předpis se dodržuje. Ženatí příslušníci četnictva jsou vesměs dobře ubytováni a jejich ubytování mimo kasárny není na úkor zájmu služby. 3)
Kázeň a chování ve službě i mimo službu a duch podřízených : kázeň je udržována na
žádoucí výši. Proti chování se četnictva ve službě i mimo službu nebylo zjištěno závad. Duch podřízených je dobrý a vlastenecký. 4)
Sociální poměry četnictva : jsou celkem dobré.
5)
Výstroj : jest v plném počtu a v dobrém stavu.
6)
Výzbroj a střelivo : jest v dobrém stavu, řádně konservováno a uschováno. Psací
stroje, kapesní svítilny a lyže jsou v dobrém stavu a řádně konzervovány.
120
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 5, kniha č. 40, Zařaďovací listiny ČO Třebíč 1934-1938; MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 9, kniha č. 101, Zařaďovací listiny OČV NMNM 1938-1940.
53
7)
Výcvik a vyučování : vojenský výcvik je dobrý, místy i velmi dobrý. Velení jest správné.
Předepsaná opatrnost v zacházení se zbraněmi se zachovává. Odborný výcvik prakticky vyhovuje. Vyučování vykazuje dobrý, a na některých místech stanicích velmi dobrý pokrok. 8)
Služba výkonná : jest velena, konána a kontrolována podle předpisu. Bezpečnostní
poměry jsou v okrese klidné ; služební úspěchy jsou jen podřadného rázu. 9)
Agenda správní : jest vedena podle předpisu. Rozkazů nadřízených míst jest dbáno,
příkazům a nařízením (vyzváním) směrodatných úřadů je včas a náležitě vyhovováno. S paušály jest hospodařeno šetrně a účelně. 10)
Všeobecné poměry a poznatky : Obyvatelstvo zdejšího okresu je vesměs národnosti
české a živí se převážně z výnosu polního hospodářství. Smyšlení jest obyvatelstvo státotvorného a vlasteneckého. Politické strany se v okrese navzájem mezi sebou dobře snášejí. Průmyslových podniků je v okrese málo. Zdejší horský kraj je chudý, nezaměstnanost v letních měsících jest však nepatrná. Rolníci stojí si celkem dobře. 11)
Opatření ve vlastním oboru působnosti učiněná : Nebylo zapotřebí žádných opatření.
12)
Návrhy : žádné“.121 Podepsán okresní četnický velitel, npor. Josef Salajka.
„Brno, 13. červenec 1938.
Zpráva vypracovaná ZČV Brno: 1./
Zdravotní stav: celkem dobrý.
2./
Ubytování: Nevyhovuje všude požadavkům SOS. Vhodnější ubytování se zjišťuje,
předmětné návrhy se projednávají. 3./
Kázeň a chování ve službě i mimo službu; duch podřízených: Na četn. stanicích jest
kázeň až na nepatrný počet poklesků celkem dobrá. Stížnosti na četnictvo jsou dosti četné, většinou však neodůvodněné. Vyskytuje se velmi mnoho anonymních udání. 4./ Sociální poměry u četnictva: Vzhledem k stoupající drahotě a srážkám z platů dosti nepříznivé, vyplácení mimořádného služebního přídavku poměry poněkud zlepšuje. 5./
Výstroj: bez závady. Pro službu SOS měl by býti stanoven zvláštní stejnokroj.
6./
Výzbroj a střelivo: v pořádku.
7./
Výcvik a vyučování: Vojenský výcvik jest dobrý. Skoro všichni g.m.sl.tř. z pohraničních
okresů byli podrobeni výcviku v SOS. Doporučoval by se i vojenský výcvik důstojníků správních u vojenských útvarů. Odborný teoretický i praktický výcvik je celkem na žádoucí výši. Na teoretický výcvik působí nepříznivě přetížení stanic kancelářskou agendou a nízké
121
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 51, inv. čís. 501/1938, Důvěrné spisy 1938, fol. 70.
54
osobní stavy. Někteří starší četníci, kteří nemohou již dosáhnouti povýšení, zanedbávají svůj další výcvik. 8./ Služba výkonná: koná se svědomitě se zájmem, horlivě a úspěšně. Bezpečnostní poměry jsou celkem příznivé, má na ně i vliv zmenšená nezaměstnanost. Vrah vrch. strážm. Látala byl dopaden po namáhavém a dlohotrvajícím cílevědomém pátrání a číhání. Četn. pátrací stanice vykazují velmi dobré výsledky. Velmi dobře se osvědčují i četnické silniční kontrolní stanice, jejichž zásahy se zlepšuje pořádek a bezpečnost na silnicích. Počet silničních kontr. stanic by měl býti zvýšen. Ve zpravodajské službě je četnictvo úspěšně činno, spolupráce s voj. orgány je dobrá. Výsledky zpravodajské služby by byly lepší, kdyby četnictvo mělo k disposici hmotné prostředky k získávání důvěrníků. Doporučovalo by se zřízení kursu pro výcvik četníků ve zprv. službě. S policejními orgány a s orgány finanční stráže, zvláště v pohraničí, jest udržována službě prospěšná shoda. Poměrům v pohraničí věnuje se zvýšená pozornost. 9./
Agenda správní: jest velmi značná a stále stoupá. Přibývá agendy pro účely SOS.
10./
Všeobecné poměry a poznatky: Úbytkem nezaměstnanosti zlepšily se sociální poměry
obyvatelstva. Ve venkovských obcích není nyní takřka nezaměstnaných, v kovoprůmyslu jest zaměstnanost dobrá. Připojením Rakouska k Německu zvýšila se činnost strany SdP, v pohraničí jsou národnostní a politické poměry velmi napjaté. Opatření v 2. polovici května 1938 překvapila německé obyvatelstvo v pohraničí, české obyvatelstvo bylo tím uklidněno, Nyní se očekává, co přinese národnostní statut. 11./
Opatření ve vlastním oboru působnosti: Na četn. stanicích zpozorované menší závady
byly na místě odstraněny. 12./
Návrhy: Zvýšení stravného okresním četn. velitelům, paušalování stravného, zvýšení
oděvného, omezení nošení občanského oděvu příslušníky četnictva – analogicky, jako u vojska.“122 Podepsán vyšší štábní důstojník u ZČV Brno, pplk. Paskovský.
Při pohledu na obě výše zmíněné zprávy a jejich vzájemném porovnání vyplývá, že situace I. pololetí roku 1938 byla na OČV NMNM v oblasti vybavenosti, kvalit četnického sboru, kázni, výcviku, jeho ubytovacích a sociálních poměrů atd. minimálně na stejné úrovni, v určitých oblastech, jako např. v již zmíněné ubytovací, dokonce na vyšší úrovni než průměrná situace celého území patřící pod pravomoc ZČV Brno. Naopak mnohem lepší byla situace OČV NMNM v oblasti všeobecných poměrů. Tento důvod je zcela zřejmý – většina obyvatel je národnosti české, žijící spořádaně a smýšlející vlastenecky. V pohraničních 122
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 51, inv. čís. 501/1938, Důvěrné spisy 1938, fol. 5.
55
oblastech, spadajících pod ZČV Brno, bylo popsáno působení protistátních rejdů Sudetoněmecké strany. S tím také souvisí např. uváděné problémy s ubytováním SOS, či nadměrná agenda vyplývající taktéž z působení SOS. Tyto problémy vnitrozemské území spadající pod OČV Nové Město na Moravě zcela logicky míjely. Naopak zpráva shrnující celé území ZČV Brno, hovoří o velmi dobrých výsledcích, kdežto na území OČV NMNM byly dosaženy pouze úspěchy „podřadného rázu“. Toto pravděpodobně souvisí s klidnější situací na území OČV, kde nebylo tolik příležitostí k dosažení oněch „velmi dobrých výsledků“.
4.4. Stručný pohled na události r. 1938, změny v četnictvu po 30. září Průběh událostí od března do října roku 1938 je zachycen v památníku četnické stanice Bystřice nad Pernštejnem, který se bohužel jako jediný zachoval do dnešních dní. Z žádné jiné stanice se památník nedochoval, proto zde uvádím právě pohled četníků z Bystřice nad Pernštejnem. Je v něm stručně popsána nálada obyvatelstva, jeho odhodlání bránit republiku, následné pomnichovské zklamání a nastíněny problémy související s obsazeným pohraničím, kteréžto budou konkrétněji přiblíženy níže.
„Od první poloviny března 1938, kdy byla hitlerovským Německem zabrána republika rakouská, byla ve zdejším kraji nálada stísněná, neboť velká část obyvatelstva si byla vědoma toho, že německý postup se tím nezastaví a že Hitler se pokusí okupovati také Československo buď celé nebo aspoň jeho část, obydlenou většinou německým obyvatelstvem. Že tyto obavy nebyly bezdůvodné, ukázalo se již 21. května 1938, kdy byla vyhlášena částečná mobilisace. Mobilisací povinné osoby zdejšího obvodu reagovaly na svolávací lístky obratem, takže nařízená částečná mobilisace proběhla neobyčejně rychle a hladce. Rovněž všeobecná mobilisace, nařízená dne 22. 9. 1938 proběhla velice rychle a bez závad. I ti, kteří již byli propuštěni z branného svazku, byli odhodláni brániti svoji ohroženou vlast. Zdejší tělocvičná jednota ,,Sokol“ konala strážní službu na nádraží a stálé pochůzky po železniční trati. Když však vešlo ve známost rozhodnutí mnichovské, byl lid úplně zdrcen. Vojsko jen velice nerado odcházelo z hranic. Po zabrání Sudet odešel velitel zdejší stanice vrch. strážm. Arnold Skopil, který byl Němec, dne 14. 10. 1938 do tohoto Němci obsazeného 56
území a na jeho místo byl dne 25. 10. 1938 ustanoven vrch. strážm. Rudolf Gurecký, který musil následkem obsazení Sudet opustiti své místo jako velitel stanice v Šumperku.“123
Současně s obsazováním zabraného území německými vojsky byla též zahájena evakuace příslušníků četnictva z těchto území. Formou denních nařízení byly dávány evakuovaným četnickým útvarům instrukce, jak postupovat. Jako příklad uvádím výňatek z denního rozkazu č. 77 z 19. října 1938, týkajícího se hotovosti a paušálů jednotlivých evakuovaných čet. stanic. „Čís. jedn. 9713/38. Všechny evakuované četnické útvary, t. j. velitelství četn. oddělení, okresní četnická velitelství, četnické stanice a četnické pátrací stanice, zašlou pokladní hotovost úředního a kancelářského paušálu, paušálu na udržování lyží, kapesních svítilen a jízdních kol poštovní poukázkou zemskému četnickému velitelství (příruční pokladna); zároveň zašlou příslušné záznamy (s účty). Není-li možno ze závažných důvodů zaslati tyto záznamy zároveň s penězi, budiž tak učiněno dodatečně.“124 Další část denního rozkazu č. 77 s čís. jedn. 9636/38., dle výnosu min. vnitra ze dne 14. října, č. B-105513/10-38-2, upravuje zacházení s veškerým spisovým materiálem ze zabraných území. Hovoří se zde o ponechání veškerého spisového materiálu výhradně na území pod správou čs. státu. Případné žádosti o poskytnutí, pořízení kopií apod. stran cizího státu podléhají výhradnímu souhlasu ministerstva vnitra. Část denního rozkazu č. 78 ze dne 24. října čís. jedn. 9889/38 reagující na výnos prezidia MV ze dne 21. října 1938 čís. 28.579 pak mluví o upuštění od jakýchkoliv oslav 20. výročí založení republiky.125 Nutností v nové situaci bylo zjistit, kolik stanic a četníků vlastně okleštěným českým zemím zůstalo k dispozici. MV dotazovalo se dne 17. října zprávou čís. jedn. 86.493-12/38 na tyto počty. Odpověď ZČV Brno z 18. října pod čís. jedn. 9688/1938 hovořila o celkovém součtu personálu podle systemizovaného stavu útvarů, jež zůstaly v zemi Moravskoslezské: 371 vrch. strážm., 118 prap., 1464 strážm. = 1953. Součet četníků, kteří jsou v kmenovém stavu: 575 vrch. strážm., 188 prap., 2345 strážm. = 3108 + 368 četníků na zkoušku.126 Zpráva MV z 9. 10. 1938 čís. 84627/12-38 nařizuje zesílení četnických stanic v novém pohraničí, zhuštění sítě těchto stanic, prozatímní upravení obvodů pohraničních četnických stanic atd.127
123
Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou (dále SOkA Žďár n. Sáz.), fond B 58, četnické stanice, inv. č. 2, památník četnické stanice Bystřice nad Pernštejnem. 124 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 18, kniha č. 222, Denní rozkazy zemského četnického velitelství, r. 1938. 125 Tamtéž. 126 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 105, inv. č. 427, Výkazy stavu četnictva 1938, fol. 52. 127 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 52, inv. č. 693/1938, Důvěrné spisy 1938, fol. 22.
57
Již 7. října reagovalo ZČV Brno v rámci denního rozkazu čís. 73 čís. jedn. 9409/1938 na výnos ministerstva vnitra z téhož dne. „Ministerstvo vnitra souhlasí, aby příslušníci četnictva všech hodností bez ohledu na služební dobu (včetně četníků na zkoušku), kteří hodlají dobrovolně vystoupiti ze sboru čs. četnictva, předložili své písemné žádosti do 20. října 1938128 u nadřízeného velitelství. Žádostem, které jest adresovati na zemské četnické velitelství budiž připojeno písemné prohlášení, že žadatel vystupuje ze sboru četnictva na vlastní žádost. Těmto žádostem bude v zásadě vyhověno, zejména pokud jde o příslušníky četnictva, kteří pocházejí z území, postoupeného říši německé nebo republice polské.“129 Z ČO Třebíč využilo této možnosti 9 četníků, přičemž pod OČV Nové Město na Moravě spadal pouze vrch. strážm. Arnold Skopil, národnosti německé, sloužící na stanici Bystřice nad Pernštejnem. Tento byl na vlastní žádost dne 13. 10. 1938 propuštěn z četnického sboru.130 A jak se vyjadřuje již výše uvedený zápis z památníku bystřické stanice, dne 14. 10 odešel do Německa. Ke cti mu budiž připsáno, že nedezertoval jako část jeho německých kolegů, ale využil legální cesty, kterou nabízelo MV, a teprve po řádném ukončení své služby opustil území ČSR. V rámci denního rozkazu čís. 81 z 29. října 1938 čís. jedn. 8483/38 bylo též nařízeno zastavení příjímání nových aspirantů k četnické službě.131 V reakci na výše uvedené události charakterizuje přebytečné počty četníků pod velením ZČV Brno zpráva čís. jedn. 9688/1938 z 18. října takto: „Součet přebytečných četníků ve zdejším obvodě /: po zesílení četnických stanic a zřízení nových prozatímních četnických stanic :/ činí: 91 vrch. strážm., 22 prap., 153 strážm. = 266. Pro tento uvedený přebytek jsou vzaty normální poměry ve vnitrozemí i na hranicích ; pro zvýšenou potřebu četnických stanic v pohraničí /:SOS:/ jakož i k očekávanému odchodu většího počtu četníků do výslužby, byl by přebytek úplně vyčerpán.“132
Dalším problémem byla otázka četníků nečeské národnosti, v zemi Moravskoslezské, spadající pod ZČV Brno, se to týkalo především četníků národnosti německé. Někteří ve
128
V rámci denního rozkazu čís. 84. z 14. listopadu 1938, čís. jedn. 9409/38 byla lhůta pro podání žádosti o propuštění ze sboru prodloužena do 30. listopadu. (MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 18, kniha č. 222, Denní rozkazy zemského četnického velitelství, r. 1938.) 129 Tamtéž. 130 Tamtéž, denní rozkaz čís. 100 z 19. prosince 1938, čís. jedn. 20.300/38. 131 Tamtéž. 132 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 105, inv. č. 427, Výkazy stavu četnictva 1938, fol. 52.
58
vypjatých událostech dezertovali133 a utekli do říší obsazených území. Ze stanic spadajících pod OČV Nové Město na Moravě se to týkalo těchto četníků: Vrch. strážm. Josef Buček II, záznam zde není úplně čitelný, nicméně byl patrně 1. 10. 1938 přidělen na stanici v Jimramově, odkud 7. 10. 1938 zběhl. Není však jisté, zdali byl národnosti německé, jelikož v záznamu není národnost uvedena. 8. 10. 1938 zběhl do Německa strážm. Robert Scheich, národnost německá, toho času sloužící na stanici Ostrov nad Oslavou.134
Většina četníků nečeské národnosti však nedezertovala a alespoň prozatím zůstala ve službě. Výnos ministerstva vnitra ze dne 14. prosince 1938, č. 99388/1938-12 hovořil takto: „Budiž sem do 28. prosince 1938 předložen seznam příslušníků četnictva německé nebo polské a maďarské národnosti, kteří setrvali v činné službě četnické v obvodu tamního velitelství.“135 ZČV Brno postoupilo
výnos MV podřízeným útvarům s nařízením
vypracování seznamů do 23. prosince 1938. Dne 27. prosince 1938 pak odesílalo na MV seznam s příslušníky nečeské národnosti setrvávajícími v činné službě četnické. Tento obsahoval jména 34 četníků, z nich všichni byli národnosti německé.136 Ze seznamu vypracovaného ČO Třebíč čís. jedn. 921/ 2 dův.-1938, vyplývá, že v jeho působnosti sloužili 2 četníci německé národnosti. Byli to vrchní strážmistr Jindřich Schön, sloužící na stanici Kojetice, spadající pod OČV Třebíč, a vrchní strážmistr Oskar Machek, sloužící na stanici Strážek, spadající pod OČV Nové Město na Moravě. Na tohoto se zaměříme důkladněji. Vrchní strážmistr Machek byl ženatý, manželka byla národnosti německé (původně polské), měli 1 dítě. Důvody, pro které zaměstnanec setrval v činné službě četnické, jsou ve zprávě charakterizovány takto: „-podle jeho vlastní výpovědi setrval v činné službě proto, že nemá domovskou příslušnost v zabraném území, nýbrž patří domovským právem do Mor. Ostravy, t.j. do území ČSR. Kromě toho nachází se t.č. před disciplinárním řízením, tudíž před splněním závažné služební povinnosti, pro které chce hájit svoji čest a svojí životní existenci. Jako příslušník československý, sloužící přes 20 let v čs. četnictvu, hodlá vrch. strážm. Machek prý také uplatňovati svá zákonitá a občanská práva. Týž dále udává, že nebyl v roce
133
Celkem od ZČV v Brně ve dnech dezertovalo, ve dnech 23.9 – 19.11, 20 četníků. (MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 18, kniha č. 222, Denní rozkazy zemského četnického velitelství, r. 1938, Příloha k dennímu rozkazu č. 100/1938 z 19. prosince 1938.) 134 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 5, kniha č. 40, Zařaďovací listiny ČO Třebíč 1934-1938; MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 9, kniha č. 101, Zařaďovací listiny OČV NMNM 1938-1940. 135 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 53,inv. čís. 845/1938, Důvěrné spisy 1938, fol. 5. 136 Tamtéž, fol. 3.
59
1933 přemístěn z německého kraje /: okres Frývaldov :/ do kraje českého na vlastní prosbu, nýbrž na rozkaz ZČV a proto, má-li své nynější služební místo a republiku upustiti, prosí ZČV v Brně aby mu umožnilo návrat do jeho původního kraje se zajištěním životní existence, třeba cestou diplomatickou – dohodou nebo výměnou. K osobní intervenci v této věci potřeboval by prý dovolenou a povolení k přechodu státní hranice. Po uskutečnění těchto předpokladů, najmě zajištění existence mimo česko-slovenské hranice, nesetrval vy vrch. strážm. Machek dle jeho prohlášení v další činné četnické službě.“137 Z materiálů o personálním obsazení stanic OČV Nové Město na Moravě lze vyčíst, že vrch. strážm. Oskar Machek byl dne 19. 2. 1939 poslán do trvalé výslužby.138
Ministerstvo vnitra se sice snažilo apelovat na četníky a umožnit případným zájemcům snadný odchod od sboru, stejně však bylo nutno umístit značné množství evakuovaných četníků na jejich nová působiště. Jak se toto dotklo OČV Nové Město na Moravě a jeho stanic, resp. kteří četníci do okresu přišli, nastíní následující řádky.
V rámci denního rozkazu č. 89, z 22. listopadu 1938, čís. jedn. 9787/38 byl přemístěn: Vrch. strážm. Rudolf Gurecký z evakuované četnické stanice v Šumperku, ČO Frývladov, na četn. stanici Bystřice nad Pernštejnem, zároveň zde byl ustanoven velitelem. O tomto transferu se zmiňoval též zápis z památníku bystřické stanice uvedený výše.
V rámci denního rozkazu č. 90, z 26. listopadu 1938, čís. jedn. 9980/38 byli přemístěni: Strážm. Václav Duchek z evakuované četnické stanice Vlčice, ČO Frývaldov na četn. stanici Dolní Rožínka, ČO Třebíč. Vrch. strážm. Václav Laga z evakuované četnické stanice Vízmberk, ČO Frývaldov na četn. stanici Nové Město na Moravě, ČO Třebíč, zde byl ustanoven zástupcem velitele. Šstrážm. Emanuel Novák z evakuované četnické stanice Slavonice, ČO Jihlava na četn. stanici Bohdalov, ČO Třebíč.
V rámci denního rozkazu č. 95, z 6. prosince 1938, čís. jedn. 20.020/38 byli přemístěni: Vrch. strážm. Alois Přikryl z evakuované četnické stanice Heřmanovice, ČO Frývaldov na četn. stanici Fryšava, ČO Třebíč, zároveň zde byl ustanoven velitelem. 137
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 53, inv. čís. 845/1938, Důvěrné spisy 1938, fol. 28. MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 9, kniha č. 101, Zařaďovací listiny OČV NMNM 19381940. 138
60
Šstrážm. Ludvík Nekuda z evakuované četnické stanice Prosiměřice, ČO Znojmo na četn. stanici Město Žďár, ČO Třebíč. Vrch. strážm. Jindřich Jeřábek z evakuované četnické stanice Hošťálkovy, ČO Krnov na četn. stanici Bohdalov, ČO Třebíč a zároveň zde byl ustanoven velitelem. Strážm. Stanislav Lancouch z evakuované četnické stanice Prosiměřice, ČO Znojmo na četn. stanici Ostrov nad Oslavou, ČO Třebíč. Vrch. strážm. Bedřich Roháč z evakuované četnické stanice Brumovice, ČO Krnov na četn. stanici Ostrov nad Oslavou, ČO Třebíč a zároveň zde byl ustanoven velitelem. Prap. Julius Černý z evakuované četnické stanice Valtice, ČO Znojmo na četn. stanici Bystřice nad Pernštejnem, ČO Třebíč a zároveň zde byl ustanoven zástupcem velitele. Šstrážm. Josef Šnobelt z evakuované četnické stanice Valtice, Čo Znojmo na četn. stanici Dolní Rožínka, ČO Třebíč. Strážm. Jan Šoustal z evakuované četnické stanice Dolní Dunajovice, ČO Znojmo na četn. stanici Lhota, ČO Třebíč. Šstrážm. Rudolf Jašek z evakuované četnické stanice Opava, ČO Opava na četn. stanici Hrdá Ves, ČO Třebíč. Šstrážm. Josef Fučík II z evakuované četnické stanice Opava, ČO Opava na četn. stanici Lhota, ČO Třebíč. Strážm. Josef Chládek II z evakuované četnické stanice Třebařov, ČO Prostějov na četn. stanici Dolní Rožínka, ČO Třebíč. Šstrážm. Sigmund Blaha z evakuované četnické stanice Třebařov, ČO Prostějov na četn. stanici Strážek, ČO Třebíč. Strážm. Jaroslav Hart z evakuované četnické stanice Rychnov, ČO Prostějov na četn. stanici Štěpánov, ČO Třebíč. Strážm. Bedřich Frei z evakuované četnické stanice Červená Voda, ČO Olomouc na četn. stanici Bystřice nad Pernštejnem, ČO Třebíč. Strážm. Karel Veit z evakuované četnické stanice Červená Voda, ČO Olomouc na četn. stanici Město Žďár, ČO Třebíč. Strážm. Josef Tomášek z evakuované četnické stanice Červená Voda, ČO Olomouc na četn. stanici Jimramov, ČO Třebíč. Štrážm. František Hryzbil z evakuované četnické stanice Silperk, ČO Olomouc na četn. stanici Nové Město na Moravě, ČO Třebíč.
61
V rámci denního rozkazu č. 96, ze 7. prosince 1938, čís. jedn. 20.050/38 byli přemístěni: Strážm. Antonín Vašina z evakuované četnické stanice Vávrovice, ČO Opava na četn. stanici Nové Město na Moravě, ČO Třebíč. Šstrážm. Jan Filip z evakuované četnické stanice Vítkov, ČO Opava na četn. stanici Horní Bobrová, ČO Třebíč. Strážm. Cyril Doležal z evakuované četnické stanice Štěbořice, ČO Opava na četn. stanici Jimramov, ČO Třebíč. Strážm. Josef Poláček z evakuované četnické stanice Hlavnice, ČO Opava na četn. stanici Německé, ČO Třebíč. Strážm. František Böserle z evakuované četnické stanice Hlavnice, ČO Opava na četn. stanici Město Žďár, ČO Třebíč. Strážm. Josef Boudný z evakuované četnické stanice Hradec, ČO Opava na četn. stanici Ostrov nad Oslavou, ČO Třebíč. Strážm. František Sojka II. z evakuované četnické stanice Hradec, ČO Opava na četn. stanici Bystřice nad Pernštejnem, ČO Třebíč. Strážm. Jaroslav Jurníček z evakuované četnické stanice Hrabyně, ČO Opava na četn. stanici Dalečín, ČO Třebíč.
V rámci denního rozkazu č. 99, ze 14. prosince 1938, čís. jedn. 20.107/38 byl přemístěn: Strážm. František Pantůček z evakuované četnické stanice Jáma Hedvika, ČO Moravská Ostrava na četn. stanici Dalečín, ČO Třebíč.139
4.4. Zpráva o stavu četnictva ZČV Brno a OČV NMNM za II. pololetí r. 1938 Jako poměrné zajímavá příležitost k nahlédnutí na změny roku 1938 slouží porovnání periodických zpráv z I. a II. pololetí tohoto roku. Body zůstávají samozřejmě totožné jako v periodické zprávě za I. pololetí, nicméně obsah se změnil adekvátně k proběhnuvším okolnostem. Výrazné změny oproti I. pololetí lze najít především ve zprávě ZČV Brno.
139
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 18, kniha č. 222, Denní rozkazy zemského četnického velitelství, r. 1938.
62
7. leden 1939
Zpráva vypracovaná OČV Nové Město na Moravě: 1)
Zdravotní stav četnictva : je celkem dobrý.
2)
Ubytování : stanice v okrese jsou vhodně ubytovány a zařízení všech vyhovuje svému
účelu. Ustanovení kasárního předpisu se dodržuje. Ženatí příslušníci četnictva jsou dobře ubytováni a není jejich ubytování mimo kasárny na úkor zájmům služby. 3)
Kázeň a chování ve službě i mimo službu a duch podřízených : Kázeň se udržuje na
žádoucí výši. Proti chování četnictva ve službě i mimo službu nebylo zjištěno žádných závad. Duch podřízených je vlastenecký. 4)
Sociální poměry četnictva : jsou celkem dobré.
5)
Výstroj : v plném počtu a dobrém stavu.
6)
Výzbroj a střelivo : v dobrém stavu, řádně konservováno a uschováno. Psací stroje,
kapesní svítilny a lyže jsou v dobrém stavu. 7)
Výcvik a vyučování : Vojenský výcvik je vesměs dobrý, místy i velmi dobrý. Velení jest
správné. Předepsaná opatrnost v zacházení se zbraněmi se zachovává. Zakročování se zbraní a přikládání svěracích řetízků je dobře nacvičeno. Vyučování vykazuje dobrý, na některých stanicích i velmi dobrý pokrok. 8)
Služba výkonná : velí, koná a kontroluje se podle předpisu s přiměřenými úspěchy
podřadného rázu. Bezpečnostní poměry jsou ve zdejším okrese celkem klidné. 9) Agenda správní : Jest vedena podle předpisu. Rozkazů a příkazů je dbáno a jsou tyto včas a náležitě vyřizovány. Se státními penězi se hospodaří šetrně a účelně. 10)
Všeobecné poměry a poznatky : Obyvatelstvo zdejšího okresu jest vesměs národnosti
české, smýšlení vlasteneckého a živí se převážně z výnosu polního hospodářství a nějaká část pracemi v lesích. Průmyslových podniků je v okrese málo, avšak nezaměstnaných, vzhledem k větším veřejným pracím není. Rolníci si stojí celkem dobře. 11)
Opatření ve vlastním oboru působnosti učiněná : Nebylo zapotřebí žádných opatření.
12)
Návrhy : žádné.“140 Podepsán nadporučík Josef Salajka.
Brno, 26. leden 1939.
Zpráva vypracovaná ZČV v Brně: 1./
Zdravotní stav : celkem uspokojivý.
2./
Ubytování : četnických stanic vnitrozemských jest dobré. Ubytování pohraničních
četnických stanic /definitivních i prozatímních/ jest s ohledem na zvýšený početní stav těchto stanic a pro nedostatek bytů většinou nouzové. Zlepšení nelze očekávati, dokud nebude známa 140
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 54, inv. čís. 65/1939, Důvěrné spisy 1939, fol. 119-120.
63
systemizace osobního stavu četníků a počtu stanic. Četné obce s prozatímními četn. stanicemi jsou ochotny postaviti pro četnictvo kasárny, budou-li prazatímní stanice přeměněny na definitivní. Ubytování ženatých četníků na pohraničních četnických stanicích působí značné těžkosti, jěžto tyto stanice jsou umístěny téměř výhradně v zemědělských obcích, kde je málo nájemních domů a bytů. 3./
Kázeň a chování ve službě i mimo službu a duch podřízených : Kázeň četníků,
konajících službu u SOS, zřejmě doznala újmy. Po zrušení pohotovosti SOS se kázeň vlivem představených zlepšila a jest usilováno o to, aby opět byla na žádoucí výši. V důsledku událostí v září a říjnu 1938 duch četníků byl skleslý; v září velmi nepříznivě na ducha četníků působil zákaz užití zbraně proti německým násilníkům, v říjnu to byla překotná evakuace a starost o rodiy, které musily ustoupiti ze zabraného území a zanechati tam veškerý majetek, ale nyní jest mnohem lepší. U převážné většiny četníků jest pozorovati porozumění pro novou situaci a snahu pro zlepšení služebních výkonů. Případy hrubého porušení kázně se nevyskytly, za to se vyskytlo 22 případů zběhnutí četníků, z nichž bylo 10 české a 12 německé národnosti; na všechny bylo učiněno trestní oznámení vojenskému soudu. Ještě před okupací dalo několik četníků německé národnosti svým chováním najevo neloyalnost k ČSR; i na ně bylo učiněno trestní oznámení vojenskému soudu. v II. pololetí 1938 bylo uloženo 58 kázeňských trestů. Disciplinární komisí bylo potrestáno 6 četníků, z nichž 2 byli ze sboru propuštěni. Vojenskými soudy bylo potrestáno 12 četníků, z nich 3 nepodmíněně a 9 podmíněně. 4./
Sociální poměry četnictva : Při náhlé evakuaci ztratilo mnoho příslušníků četnictva
svůj nemovitý majetek nebo utrpělo značné hmotné škody při překotném převážení nábytku. Tyto ztráty jsou tím citelnější, že na jedné straně životní potřeby podražily, na druhé straně pak byla zastavena výplata mimořádného příspěvku. Starosti působí nejistota v budoucnosti, zejména zda nebude snižováno služné. 5./
Výstroj : Někteřé evakuovaní četníci, hlavně příslušníci SOS zachránili jen to, co měli
na sobě. Doplnění výstroje bude je za zhoršených finančních poměrů značně zatěžovati. 6./
Výzbroj a střelivo : bez závady.
7./
Výcvik a vyučování : Dlouho trvajícím odkomandováním četníků k zvláštním službám
a zastavením přehlídek v II. pololetí 1938, odborný výcvik poklesl. Náprava nastane opětným zavedením pravidelných přehlídek. 8./
Služba výkonna : Za mimořádných poměrů v uplynulém pololetí se četnictvo zhostilo
svého úkolu úspěšně; vynikalo obětavostí a vytrvalostí. Střežení státní stanice koná nepřetržitě 64
dnem i nocí velmi svědomitě a úspěšně, plníc při tom řádně i ostatní úkoly. Motorisované četnické útvary, zvláště četnické pohotovostní oddíly, se v době před okupací velmi osvědčily svými rychlými a účinnými zákroky na ohrožených místech. Od prosince 1938, kdy bylo zavedeno plánovité konání služby na důležitých silnicích, se úspěšně čelí nepořádkům na nich. Službě by velmi prospělo, kdyby kontrola a řízení výkonné služby byla svěřena důstojníkům správním, ježto důstojníkům výkonným, vyšlým z řad gážistů m.sl.tř., chybí autorita a rozhled. Bezpečnostní poměry jsou nyní klidné. Při okupaci docházelo v zabíraných územích na mnoha místech k násilnostem vůči četníkům se strany ozbrojených Ordnerů a polských bojůvek. Jen díky chladnokrevnosti a rozvaze četníků nedošlo k značným krveprolitím. I po okupaci přecházely ozbrojené tlupy na některých místech demarkační čáru a dopouštěly se násilností na obyvatelstvu. Četnictvo všude zakročovalo podle předpisu a vydaných nařízení. Dnes je na celém pohraničí s Německém klid. Na hranicích s Polskem dosud klid není a proto musilo tam býti četnictvo zesíleno. 9./
Agenda správní : jest stále velmi značná a zatěžuje výkonné četníky na úkor služby
bezpečnostní. Nebude-li možno pověřiti vyřizováním příkazů správního a policejního rázu orgány samosprávných úřadů, bude třeba, aby každému frekventovanějšímu četnickému útvaru byl přidělen superarbitrovaný četník jako kancelářská síla, zběhlý v koncipování a psaní na stroji. 10./
Všeobecné poměry a poznatky : Národnostní poměry se po odstoupení území
převážnou většinou změnily ve prospěch Čechů. Německé menšiny jsou ještě na Brněnsku, Jihlavsku, Vyškovsku, Olomoucku, Hranicku a Ostravsku. Nálada obyvatelstva české národnosti jest stísněná. Jest to důsledek nedávných událostí a nejistota do budoucnosti. Všeobecně se očekával energičtější zásah vládnoucích činitelů do stávajících poměrů. Mnoho nespokojenosti vyvolává židovská otázka, ježto vůči Židům se prý postupuje blahovolně. Mezi obyvatelstvem Slovácka se stále šeptem agituje pro připojení ke Slovensku. Propaganda šeptem jest stále živá. Koluje mnoho pověstí o zabrání dalších území Německém a Polském, o vrácení některých částí tzv. V. pásma Německém a Těšínska Polskem a j. Obyvatelstvo je tím zneklidňováno a ježto s úřední strany není informováno, zprávám věří. Činnost politických stran téměř ustala. Agitace pro vstup do Národní jednoty a do Strany práce jsou v proudu. Nezaměstnanost není tíživá. 11./
Opatření ve vlastním oboru působnosti : -/-
12./
Návrhy : Dokonalé střežení státní hranice nutně vyžaduje, aby četnická hlídka se
zdržovala nepřetržitě pod širým nebem. Pohraniční četnická služba nabývá zde více povahy 65
služby vojína, střežícího určitý objekt. Jest proto přirozené, že četník, konající tuto strážní službu, jest vydán ve značné míře nepříznivým vlivům povětrnostním, před nimiž ho nynější výstroj dostatečně nechrání. Navrhuji proto četníky na pohraničních četnických stanicích pláštěm, zhotoveným z voskovaného plátna barvy stejnokroje, se snímatelnou kožešinou nebo jinou teplou podšívkou, beranicí podle vzoru finanční stráže /jízdní státní policie/ a jutovými botami. Opětuji též návrh na zvýšení stravného pro četníky střežící hranice, předložený ministerstvu vnitra pod zdejším čís. jedn. 822 dův. 1938 ze dne 9. prosince 1938.“141
Co se zprávy OČV NMNM týče, okolností neznalý pozorovatel by si řekl, že snad ani k žádným mimořádným okolnostem v době mezi napsáním zprávy z I. a II. pololetí r. 1938 vůbec nedošlo. Zprávy jsou téměř totožné. Otázkou je, zda byla situace v obvodě OČV NMNM opravdu tak klidně, nevzrušeně, až stoicky přijímána, či pouze zprávu píšící velitel nedokázal, případně nechtěl, reflektovat nové nálady a poměry, které se promítly do chování jeho podřízených. Abychom však nadporučíkovi Salajkovi nekřivdili, při důkladném porovnání si lze všimnout určitých detailů, které naznačují, že situace přeci prodělala nějaký vývoj. Co se bodu kázně týče, zpráva za I. pololetí hovoří, že „duch podřízených je dobrý a vlastenecký“, kdežto v období pomnichovském již je duch podřízených pouze „vlastenecký“. Z tohoto drobného rozdílu by se dalo usuzovat, že podřízení četníci na duchu klesli, stejně jako drtivá většina českého národa, ale stále si zachovávají ráz hrdosti na ČSR a zdravé vlastenectví. Též bezpečnostní poměry v okrese již nejsou „dobré“ jako v I. pololetí, ale „celkem dobré“, což by mohlo poukazovat přeci jen na určité, alespoň malé zvýšení napětí. V bodě č. 10 se již nepíše, že smýšlení obyvatelstva je „státotvorného a vlasteneckého“, ale pouze „vlasteneckého“. V situaci, kdy republika přišla o 1/3 svého území, je vysoce pravděpodobné, že státotvorné nálady budou značně postiženy, ne stejně však bude postiženo vlastenectví občanů, které naopak mohlo v situaci ohrožení znatelně zesílit. Pokud je zpráva za II. pololetí 1938 OČV NMNM téměř totožná se zprávou za I. pololetí, lišící se pouze v drobných nuancích, u zprávy ZČV Brno je tomu přesně naopak. Naprosto realisticky a bez zbytečných skrupulí popisuje vliv událostí ze září a října 1938. Zprávy za I. a II. polotetí r. 1938 se prakticky shodují pouze v bodě, týkajícím se zdraví četnictva. Veškeré nově vzniklé technické problémy, od ubytovacích po výstrojní, jsou zde popsány. Tyto samozřejmě do značné míry souvisí s evakuací pohraničních četnických stanic 141
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 54, inv. čís. 65/1939, Důvěrné spisy 1939, fol. 3-6.
66
spadajících pod ZČV a je logické, že problémy s tímto související mohou být ve vnitrozemském území minimální. V oblasti kázně se přímo hovoří, že v „důsledku událostí v září a říjnu 1938 duch četníků byl skleslý…“ Bezpečnostní situace pak je vcelku klidná, nepořádky činí podle zprávy pouze Poláci. Mezi obyvatelstvem je patrná stísněnost a nejistota. Zpráva též reflektuje nárůst antisemitismu, příznačný pro období druhé republiky.
4.5. Od četnictva druhé republiky k četnictvu protektorátnímu Ke krátkému nastínění březnových dnů bych opět využil zápisu z památníku četnické stanice Bystřice nad Pernštejnem. „Dne 13. března byla zdejší stanice úplně opuštěna, ježto všichni četníci byli narychlo voláni do Jihlavy, kde bylo větší soustředění četníků k potlačení německých demonstrací. V noci ze dne 14. na 15. března 1939 došla zpráva, že Němci obsazují republiku a německé vojsko se blíží k Jihlavě. Četníci musili z Jihlavy do Bystřice nad Pernštejnem pěšky uprchnouti, aby unikli odzbrojení a případnému ztýrání Němci. Patnáctý březen 1939 a první dny po zřízení t.zv. protektorátu minuly zde celkem klidně. Německé vojsko objevilo se zde kolem 20. března 1939, kdy celé kolony německých aut odvážely munici a válečný materiál ze skladiště u Rosoch. Hned po patnáctém březnu 1939 – po utvoření slovenské republiky – přicházeli četníci ze Slovenska, kteří byli slovenskou vládou zbaveni služby a dáni pražské vládě k disposici. Na zdejší stanici byli přechodně přiděleni 4 četníci ze Slovenska a býv. Podk. Rusi, kteří byli později buď pensionováni, nebo přemístěni na jiné stanice.“142 Postup četnictva vůči okupačním vojskům měl být samozřejmě v souladu s nařízeními vlády. Neklást postupujícím německým jednotkám žádný odpor a být jim všemožně nápomocny. V duchu vládních nařízení nesly se zprávy zemského úřadu Brno a MV z ranních hodin dne 15. března 1939: Ve 3.15 hod. ráno telefonuje Dr. Krejčí ze zemského úřadu Brno, aparát na ZČV Brno zvedá pplk. Košťák: - „Dnes v 6 hodin /:15. března:/ obsadí německé vojsko všemi směry naše území, aby odzbrojilo armádu. Nesetká-li se nikde s odporem, bude obsazení pouze přechodné a bude dána možnost vyžíti se autonomií se zaručenou ochranou německých menšin. Setká-li se se sebemenším odporem, bude to míti v zápětí nejkrutější následky. Vyrozuměte ihned všechny orgány, aby vojsku nekladli odpor!“143
142
SOkA Žďár n. Sáz., fond B 58, četnické stanice, inv. č. 2, památník četnické stanice Bystřice nad Pernštejnem. 143 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 55, inv. čís. 304/1939, Důvěrné spisy 1939, fol. 3.
67
Po čtvrt hodině, ve 3.30 hod., telefonuje ze zemského úřadu Dr. Chládek, podpis důstojníka zvednuvšího aparát není dostatečně čitelný: - „Bude-li snad říšskoněmecké vojsko chtít odzbrojiti četnictvo a policii, budiž mu vyhověno a zbraně vydány. Civilní úřady zůstanou na svých místech a úřadují dále, pokud velitelství německých vojsk neučiní jiné disposice.144
Po další čtvrt hodině, ve 3.45, přichází dodatek zemského úřadu v Brně, tento převzal pplk. Beyrodt: - „Všem nařízením vojska vyhovte bez jakéhokoliv zdráhání a výhrad. Působte v tomto směru na obyvatelstvo obcí a vyrozuměte starosty obcí, aby se za všech okolností přičinili, aby postupujícímu německému vojsku nikdo se neprotivil a ani skutkem nebo slovem nezasáhl.“145
Ve 4.30 přichází fonogram z ministerstva vnitra:- „Dodatkem k zdejšímu fonogramu o německé okupaci, který obdrželo zčv. přímo, buď četnictvu uloženo, aby vyhovělo pokynům okupační armády a aby četníci jako průvodci a tlumočníci vyhověli jejim přáním při zajišťování ubytování a k tomu podobně. Každá zvláštní příhoda buď sem ihned hlášena. Vyrozumění četnictva děj se směrem od hranic do vnitrozemí.146
Následujícího dne předává šéf civilní správy v Brně plnou moc nad četnictvem v zemi Moravskoslezské do rukou plk. Josefa Rejfa, dosavadního zemského četnického velitele: „Úřední zápis. Šéf civilní politické správy v Brně ing. St. Králíček skrze Sturmführer Adolf Drdla odevzdal dne 16. března 1939 o 11.30 h. v přítomnosti pobočníka zem. čet. velitele škpt. Oskara Pluskala plukovníku Josefu Rejfovi, zemskému četnickému veliteli v Brně, p l n o u m o c nad četnictvem v zemi Moravskoslezské, nad kterým dosud vykonával velitelskou pravomoc zemského četnického velitele. Tuto pravomoc vykonává v mezích platných zákonů a předpisů jménem říšskoněmeckých úřadů a četnictvo koná i nadále svou normální službu jako součástka říšskoněmeckého četnictva. Tuto plnou moc tlumočil Sturmführer Adolf Drdla ústně. V Brně dne 16. března 1939.“147 Podepsáni škpt. Oskar Pluskal a Sturmführer Adolf Drdla.
144
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 55, inv. čís. 304/1939, Důvěrné spisy 1939, fol. 3. Tamtéž. 146 Tamtéž, fol. 2. 147 Tamtéž, fol. 1. 145
68
„Zemské četnické velitelství Brno.
Brno, 24. březen 1939.
Čís. jedn. 339 dův./1939. Věc: Četnictvo – jeho včlenění do nových poměrů Všem podřízeným četnickým útvarům. Historický dokument, který podepsal Vůdce a říšský kancléř dne 16. března 1939, upravil trvale postavení Čech a Moravy ve svazku Velkoněmecké říše, které se staly jeho součástí. Výnos Vůdcův mluví řečí jasnou a určitou; je to klidný, věcný rozbor dané situace a takové jest i jeho řešení. Jsem přesvědčen, že každý četník plně pochopil význam a důležitost nynějších chvil. Věrni svým krásným četnickým ctnostem, pracujte všichni s dvojnásobným úsilím a dvojnásobnou pílí na dobudování našeho národního života v harmonickém souladu s národem německým, říšsko-německou brannou mocí a říšskoněmeckými státními orgány a svou prací přispějte k upevnění pořádku a bezpečnosti uvnitř státu. Vynasnažte se ze všech sil, abyste se všichni a každý z Vás důstojně včlenili do rámce bezpečnostních orgánů Velkoněmecké říše tak, abyste tím sloužili nejen svým spoluobčanům a jejich bezpečnosti, ale i zdárnému vývoji poměrů ve Vašich služebních obvodech. Zanechte neplodných úvah, ale dokažte svými činy, že jste sborem mužů pořádku, že jste sborem mužů čestných, kteří závazky, přijaté ústavními činiteli, dodrží čestně a lokálně. Ve styku s obyvatelstvem všech národností chovejte se korektně, nabádejte je ke klidu a rozvaze a vynasnažte se, aby pospolitost českého a německého národa nebyla ničím rušena. Štvavé řeči a rozšiřování nepravdivých poplašných zpráv, které by byly s to kaliti náš dobrý poměr k Velkoněmecké říši, jeho Vůdci a říšskoněmeckým státním orgánům potlačte se vší přísností zákona. Přizpůsobte celý svůj život daným skutečnostem. Učiňte tak lokálně, upřímně a bez jakýchkoliv postranních úmyslů. Jen mužné a upřímné a skutečné loyální jednání může býti základem trvalé spolupráce, k níž osud spojil občany obou národností. Od všech velitelů očekávám, že budou přísně bdíti nad vzorným chováním svých podřízených a že nestrpí sebemenší úchylky od nejpřesnějšího plnění povinností. Očekávám od Vás, že všichni se přičiníte ze všech sil, aby padly dosavadní přehrady, které znemožňovaly klidnou a loyální spolupráci všech vrstev našeho obyvatelstva s národem německým. Zemský četnický velitel, plk. Rejf.“148
148
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, karton č. 55, inv. čís. 339/1939, Důvěrné spisy 1939, fol. 1.
69
Symbolicky touto zprávou plukovníka Rejfa končí jedna etapa. Stejně jako skončila existence samostatné Československé republiky, končí etapa jejího četnictva. Pro četnictvo začíná nová protektorátní éra, na jejímž konci však nebude čekat bílé světlo značící ono notoricky známé světlo na konci tunelu, ale po reorganizaci, prosazené zahraničním komunistickým odbojem, je četnictvo společně s policií zrušeno a je zřízení nový bezpečnostní orgán, pro nějž se ustálil název Sbor národní bezpečnosti. Tento pod vedením komunistických funkcionářů čekal stejný osud jako např. armádu. Původně hrdé složky budou zprofanovány, schopné velitele nahradí méně schopní, leč s legitimací strany v kapse a jejich úroveň celkově poklesne. Co se doby protektorátní týče, faktická úloha četnictva se zmenšila, jelikož na našem území spolupůsobilo několik německých bezpečnostních orgánů. Organizace a úkoly protektorátního četnictva se výrazněji neměnily. Do řídících funkcí však byli dosazováni němečtí důstojníci. Četnictvo nepředstavovalo zcela spolehlivou část protektorátní zprávy. Četníci nejednou varovali své spoluobčany před případným zatýkáním či prohlídkami, ale např. i při prvním zásahu proti Sokolu se jejich přičiněním podařilo zachránit část sokolského majetku. Na Slovensku se pak většina, jak by řekli Slováci „žandárov“, zapojila do Slovenského národního povstání, a to včetně nejvyšších činitelů.149 Další rozvíjení této látky by však již bylo nad rámec stanoveného tématu, proto se jí zde nebudu dále věnovat.
149
VOJÁČEK, Ladislav. Československé četnictvo. Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, Praha: Aleš Skřivan, 1997, roč. 8, č. 5-6, s. 128.
70
Závěr Cílem této práce bylo přinést pohled na vývoj četnictva v habsburské monarchii a Československu a dále přinést vhled do událostí let 1938 – 1939 z pohledu konkrétních útvarů. Co se habsburské monarchie týče, četnictvo „přinesl“ na její území císař Napoleon I., kterýžto je znám svým excelentním organizačním talentem v oblasti státní správy. Zkostnatělé rakouské byrokracii však trvalo více než třicet let, než pochopila jeho prospěšnost. Snahy pokrokových úředníků o dřívější zřízení četnictva se nedařilo realizovat. Cesta k vybudování četnictva coby celostátní organizace byla trnitá a nebýt významného otřesení státní moci v roce 1848, možná by vůbec nebylo v habsburské monarchii zřízeno. Četnictvo vzniklo na vojenských principech, jeho příslušníci se rekrutovali z řad vojska a podléhalo též armádnímu velení a jemu nadřízenému ministerstvu. V určitých záležitostech však spadalo pod ministerstvo vnitra. V dobách mocnářství nebylo výjimkou, že se přesouvalo z úřadu na úřad a zpět, jak byly jednotlivé úřady vytvářeny, přeměňovány a rušeny. Stejně tak kolísaly i jeho stavy, podle toho, jaká forma vlády byla zrovna v monarchii u moci. Též jeho organizace a struktura se postupem času měnila. Úkolem rakouského četnictva byla především ochrana veřejného pořádku, dále vykonávalo dohled nad místní (samosprávou) policií a splňovalo podpůrné a asistenční funkce pro civilní a vojenské úřady či soudy. Další úkoly mu pak přibyly za světové války. Nově vzniknuvší Československá republika přejala četnictvo z monarchie. O vliv nad ním se po převratu strhl boj mezi ministerstvem národní obrany a ministerstvem vnitra. Tento vyhrálo ministerstvo vnitra, a to především díky agrárníku Antonínu Švehlovi, jednomu z nejschopnějších politiků první republiky. V nové republice četnictvu velel generální velitel četnictva, který byl podřízen ministerstvu vnitra. Generálnímu veliteli četnictva byli podřízeni zemští četničtí velitelé, jimž podléhala četnická oddělení, kterýmžto zase podléhala okresní četnická velitelství, pod něž spadaly jednotlivé stanice. K tomu byly postupem doby zřizovány různé specializované útvary. Úzkostlivě se dbalo na čest četnictva, což bylo způsobeno nevalnou pověstí této složky, kterou negativně poznamenaly události ještě z dob tzv. Bachova absolutismu, a především období první světové války. Obavy o pověst sboru pak byly vyjádřeny místy úzkostlivými nařízeními. Četník musel splňovat mnohá omezení, která pro běžného občana neplatila. S radikalizací stupňující se během 30. let 20. století úloha čs. četnictva nabývala na důležitosti. Vyvrcholení pak představoval rok 1938 a obsazení pohraničí, s čímž bylo spojeno 71
mnoho organizačních problémů, kteréžto se snaží poslední část práce přiblížit. Četníci německé, ale i české národnosti dezertovali, bylo potřeba poradit si a postarat se o četníky přicházející ze zabraného pohraničí a vůbec adaptovat se na nové poměry. K tomuto mohu napsat, že z materiálů mnou probádaných vyplývá, že tyto úkoly zvládalo četnictvo organizačně velmi dobře a profesionálně. Jak vyplývá z jednotlivých periodických zpráv, události podzimu 1938 četnictvo zasáhly stejně jako ostatní lid. Zanedlouho po odstoupení pohraničí však došlo k obsazení i zbytku českých zemí a četnictvo se přehouplo do nové éry. Nabádání četníků ke spolupráci s Němci v dopise zemského četnického velitele z 24. března 1939 by bylo možno chápat v extrémním výkladu jako nabádání ke kolaboraci. Nutno si však uvědomit, že četnictvo v této době víceméně nemělo na vybranou. Většina četníků, až na pár kariéristických jedinců, si zachovala i v protektorátním období tvář a nijak horlivě s Němci nespolupracovala. Četnictvu pak již nebylo víceméně až do jeho poválečného zrušení dopřáno oddechu.
72
Prameny a literatura Archivní prameny Moravský zemský archiv v Brně fond B-72 Zemské četnické velitelství Brno 1846-1949 Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou fond B-54 Četnické stanice
Literatura AUGUSTA, Pavel. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3. dopl. a ilustr. vyd. Praha: Libri, 1996, 571 s. ISBN 80-85983-06-0. BARTOŠ, Josef, Stanislava KOVÁŘOVÁ a Miloš TRAPL. Osobnosti českých dějin. Olomouc: Alda, 1995, 432 s. ISBN 80-85600-39-0. BĚLINA, Pavel. Dějiny Zemí koruny České II.: Od osvícenství po naši dobu. 4. vyd. Praha: Paseka, 1997, 328 s. ISBN 80-7185-097-7. ČAPKA, František a Jitka LUNEROVÁ. Tragédie mnichovské dohody: skutečná fakta a odhalené mýty. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011, 152 s. ISBN 978-80-251-3376-7. ČAPKA, František. Dějiny českých zemí 1800-1918. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 228 s. ISBN 80-210-3078-x. ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. 2., opr. a dopl. vyd. Praha: Libri, 1998, 820 s. ISBN 80-85983-67-2. ČAPKA, František, Jaroslav VACULÍK a Miloš DOKULIL. Vybrané kapitoly z nejnovějších československých dějin pro posluchače občanské výchovy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1991, 2 sv. ISBN 80-210-0308-1. ERHART, Josef. Rukověť četnictva: část první: Zákon o četnictvu : Část druhá: Předpisy obou platných trestních řádů : Část třetí: Vysvětlivky ke služební instrukci pro četnictvo. Praha: Josef Erhart, 1937, 476 s. FASORA, Lukáš, Jiří HANUŠ a Jiří MALÍŘ. Člověk na Moravě 19. století. 2., opr. a dopl. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2008, 519 s., xvi s. obr. příl. ISBN 978-80-7325-147-5. GEBHART, Jan a Jan KUKLÍK. Druhá republika 1938-1939: svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2004, 315 s. ISBN 807185-626-6. 73
GEBHART, Jan a Jan KUKLÍK. Velké dějiny zemí Koruny české XV.a. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2006, 623 s., [16] s. obr. příl. ISBN 8071855820. HAMÁK, Bedřich – VONDROVSKÝ, Ivo. Mobilizovaná československá armáda 1938. Dvůr Králové nad Labem: FORTprint, 2010, 207 s. ISBN 978-80-86011-43-1. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Jan JANÁK a Jan DOBEŠ. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. [1. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2005, 568 s. ISBN 80-7106-709-1. HONAJZER, Jiří. Vznik a rozpad vládních koalic v Československu v letech 1918-1938. Praha: Orbis 1995, 54 s. ISBN 80-235-0047-3. JANÁK, Jan a Zdeňka HLEDÍKOVÁ. Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakl., 1989, 519 s. ISBN 80-042-1189-5. JANÁK, Jan. Vývoj správy v českých zemích v epoše kapitalismu. 2. vyd. Praha: SPN, 1971, 254 s. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938): Díl třetí, o přežití a o život. (1936-1938). 1. vyd. Praha: Libri, 2003, 803 s. ISBN 80-7277-119-1. KÁRNÍK, Zdeněk. Malé dějiny československé (1867-1939). 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008, 502 s. ISBN 978-80-7363-146-8. KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIV. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2002, 767 s. ISBN 8071852643. MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva I.: Habsburská monarchie (1526-1918). Vyd. 1. Praha: Themis, 1997. ISBN 80-85821-52-4. MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918-1939). Vyd. 1. Praha: Police History, 1999. ISBN 80-902670-0-9. OLIVOVÁ, Věra: Dějiny první republiky. Praha: Karolinum, 2000, 355 s. ISBN 80-7184791-7. PINKAS, Oldřich a Josef ERHART. Sbírka četnických předpisů: schváleno výnosem ministerstva vnitra ... jako služební a učební pomůcka pro četnictvo. Kroměříž: J. Gusek, 1923, 23, 215 s., 1 příl. SCHELLE, Karel. Organizace československého státu v meziválečném období (1918-1938). Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 470 s. ISBN 80-86861-92-9. SCHELLE, Karel. Československé dějiny státu a práva v dokumentech: II. díl. Ústavní systém (1918 – 1938) 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, 314 s. ISBN 80-210-0594-7.
74
SCHELLE, Karel. Československé dějiny státu a práva v dokumentech: III. díl. Státní správa (1918 – 1938). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1993, 305 s. ISBN 80-210-0682-x. SLÁDEK, Zdeněk. Malá dohoda 1919-1938. Její hospodářské, politické a vojenské komponenty. Praha: Karolinum, 2000, 297 s. ISBN 80-7184-820-4. SLUŠNÝ, Jaromír. Světové dějiny policie: středověk, novověk. 1. vyd. Praha: Slávy dcera, 2006, 767 s. ISBN 80-903725-2-x. VACULÍK, Jaroslav a František ČAPKA. Nástin českých dějin 20. století. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 234 s. ISBN 80-210-3832-2. VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku IV: (1789-1918). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 174 s. ISBN 80-210-3859-4. VEBER, Václav. Dějiny Rakouska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, 727 s. ISBN 80-7106-491-2. VOJÁČEK, Ladislav a Karel SCHELLE. České právní dějiny do roku 1945. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2007, 218 s. ISBN 978-80-87071-20-5. ŽUK, Aleksandr Borisovič. Pušky & samopaly. Vyd. 2. dopl. Praha: Naše vojsko, 2004, 238 s. ISBN 80-206-0712-9.
Periodika Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci dějin. Praha: SPN, 1990-. ISSN 0231-5289. Kriminalistický sborník. Praha: Magnet, 1967-. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík a Kohout, 1901-. ISSN 1802-2383.
Elektronické zdroje Ottův slovník naučný. Dostupné na: http://moodle.fhs.cuni.cz/mod/forum/discuss.php?d=3869 (ověřeno k 14. 4. 2013) Exponovaný četnický štábní důstojník. Dostupné na: http://www.cetnictvo.cz/cetnictvo/exponovany-cetnicky-stabni-dustojnik.htx (ověřeno k 14. 4. 2013)
Seznam zkratek ČO – Četnické oddělení ČPS – Četnická pátrací stanice 75
ČSR – Československá republika MNO – Ministerstvo národní obrany MV – Ministerstvo vnitra MZA – Moravský zemský archiv NMNM – Nové Město na Moravě OČV – Okresní četnické velitelství PČR – Policie České republiky SOkA – Státní okresní archiv ZČV – Zemské četnické velitelství
76
Resumé (Summary) Tématem práce je problematika četnictva na území habsburské monarchie a Československa. Časově je práce zaměřena od počátků 19. století do březnových dní roku 1939. Hlavním cílem bude osvětlit vývoj tohoto orgánu, který začínal jako pouhý lokálně fungující sbor v severní Itálii a postupem času se stal celostátní organizací s velice širokým okruhem působnosti. Tento pak přebrala nově vzniklá Československá republika i Protektorát Čechy a Morava zřízen v březnu 1939. Hlavní náplní práce je kromě samotného vývoje četnictva též popsání historickopolitických souvislostí a zaměření se na politické úřady, pod něž četnictvo v jednotlivých etapách spadalo. Obecné charakteristiky jsou pro představu místy doplněny konkrétními souvislostmi. Druhá polovina práce pak přibližuje krizový rok 1938 v Československé republice a jeho dopady na organizační strukturu četnictva s přesahem do roku 1939. Toto období je líčeno z pohledu Okresního četnického velitelství v Novém Městě na Moravě a jeho nadřízených složek, především Zemského četnického velitelství v Brně.
The topic of this thesis is the issue of the gendarmerie in the Habsburg Empire and Czechoslovakia. This work is focused on the period from the beginning of the 19th century to the days of March 1939. The main objective is to clarify the evolution of this institution, which began as just local corps in northern Italy and over time became the nationwide organization with a very wide range of activity. This was then taken over by the newly founded the Czechoslovak Republic and also the Protectorate of Bohemia and Moravia, established in March 1939. The primary concern of this work is in addition to the actual development of the gendarmerie also description of the historical and political context and focus on the political authorities, within the gendarmerie in various stages fell. General characteristics are sometimes supplemented by specific contexts for better imagine of the situation. The second half of the work is describing the crisis year of 1938 in Czechoslovakia, and its impact on the organizational structure of the gendarmerie with extension to 1939. This period is described from the perspective of the District gendarmerie headquarters in Nové Město na Moravě and its superiors compounds, especially the Provincial gendarmerie headquarters in Brno.
77
Přílohy Příloha č. 1 - Seznam generálních inspektorů četnictva:150 podmaršálek Jan sv. p. Kempen z Fichtenstammu (1850-1859) /zkratka pdmarš./ pdmarš. Karel sv. p. ze Steiningeru
(1859-1865)
pdmarš. Adolf sv. p. z Schönbergeru
(1865-1868)
generálmajor Jan rytíř z Greiplu
(1868-1871)
/zkratka genmjr./ (plk.)151, polní zbrojmistr Jindřich sv. p. Giesl z Gieslingu (1871-1894) (genmjr.), pdmarš. Jan šl. z Horraku
(1894-1903)
(genmjr.), pdmarš. Josef Döller z Volframsberku
(1903-1907)
(genmjr.), generál pěchoty Michal Tišljar z Lentuis (1907-1917) /zkratka gen. pěch./ (pdmarš.), gen. pěch. František Kanik
(1917-1918)
pdmarš. Eduard šl. z Tunku (v zastoupení)
(1918-1918)
Příloha č. 2 - Seznam generálních velitelů četnictva v ČSR a Protektorátu152 generál Václav Řezáč
(1918-1920)
(plk.), generál Jan Mrázek
(1920-1921)
generál Karel Vyčítal
(1921-1930)
generál Bohuslav Knobloch
(1930-1934)
(plk.), generál Josef Šustr
(1930- ?? )
(plk.), generál Josef Rejf
(1939-1942)
Příloha č. 3 - Seznam zemských četnických velitelů v Brně:153 plk. Petr rytíř Lammer z Castell-Rombalda
(1866-1867)
mjr. Antonín Sabranský z Thalbrücku
(1867-1873)
plk. Adolf Polivka šl. z Treunsee
(1873-1880)
(mjr.), plk. Jindřich John
(1880-1885)
150
MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, inventář fondu, s. XXXI. V závorce uvedena hodnost při nástupu do funkce. Druhá hodnost pak jest při odchodu z funkce. 152 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, inventář fondu, s. XXXI-XXXII. 153 MZA, fond B 72, ZČV Brno 1864-1949, inventář fondu, s. XXXII-XXXIII.; SOkA Žďár n. Sáz., fond B 58, četnické stanice, inv. č. 2, památník četnické stanice Bystřice nad Pernštejnem. 151
(mjr.), pplk. Antonín Galina
(1885-1891)
(pplk.), plk. Engelbert šl. z Grosslu
(1891-1897)
pplk. František šl. Polak
(1897-1900)
plk. Jindřich Hawel z Heidsee
(1900-1902)
(mjr.), pplk. Ludvík Eppich
(1902-1905)
(pplk.) plk. Jan Herold ze Stody
(1905-1912)
mjr. Bedřich Vranex (zatímní)
(1912-1912)
plk. Gustav Gautsch z Frankenthurnu
(1912-1914)
(pplk.), plk. Leopold Trummer šl. z Tronningenu
(1914-1918)
pplk. Karel Straube
(1918-1918)
plk. Josef Lang
(1918-1920)
plk. Jindřich Jedlička
(1920-1924)
(plk.), generál Alois Jirka
(1924-1927)
(plk.), generál Vladimír Putna
(1927-1934)
(plk.), generál Rudolf Mládek
(1935-1936)
plk. Josef Rejf
(1936-1939)
(pplk.), plk. Ladislav Klofanda
(1939-1942)
(pplk.), plk. Vilém Langhammer
(1942-1945)
Příloha č. 4 – Seznam velitelů OČV Nové Město na Moravě154 strážmistr Jan Spaczek
(1866-1869)
strážmistr Pavlík
(1870-1876)
strážmistr Šťastný
(1876-1880)
strážmistr Josef Jambor
(1881-1881)
strážmistr Hynek Dreuseidel
(1882-1884)
strážmistr Zeizel
(1884-1886)
strážmistr Jiří Molnar
(1892-1893)
strážmistr Jakub Ziegler
(1893-1895)
strážmistr Adolf Kohoutek
(1896-1897)
strážmistr Alois Navrátil
(1897-1898)
strážmistr František Novotný
(1898-1904)
strážmistr Antonín Drápek
(1905-1908)
154
SOkA Žďár n. Sáz., fond B 58, četnické stanice, inv. č. 2, památník četnické stanice Bystřice nad Pernštejnem.; Odtud jest přebrána i příloha č. 5.
strážmistr Josef Kahánek
(1908-1913)
okresní strážmistr Josef Hindner
(1914-1926)
nadporučík František Vimela
(1927-1930)
poručík Václav Vejrosta
(1930-1932)
nadporučík Josef Salajka
(1932-1939)
vrchní strážmistr František Hubáček
(1940-1945)
Příloha č. 5 – Úvodní strana památníku četnické stanice v Bystřici nad Pernštejnem.
Příloha č. 6 - Schéma organizace čs. četnictva v letech 1933-1938. (Přejato z Kriminalistického sborníku)
Příloha č. 7 - Mapka země Moravskoslezské v roce 1938. Černě vyznačena hranice působnosti OČV Nové Město na Moravě. (Převzato z wikipedia commnons)
Příloha č. 8 - Mapa ČSR po Mnichovské dohodě. Území druhé republiky vyznačeno tyrkysovou barvou. Okres NMNM vyznačen černě. (Převzato ze serveru parameter.sk)
Příloha č. 9 – Nárameníkové distinkce důstojníků četnictva v letech 1930-1939. Následně převzato protektorátním četnictvem. (Převzato ze serveru www.nezradime.cz)
Příloha č. 10 – Nárameníkové distinkce řadových četníků v letech 1930-1939. Následně převzato protektorátním četnictvem. (Převzato ze serveru www.nezradime.cz)
Příloha č. 11 – Lombardské četnictvo. Nahoře r. 1837, dole r. 1840. (Následující přílohy č. 11 - 18 jsou převzaty z publikací Pavla Macka a Lubomíra Uhlíře – Dějiny policie a četnictva I. a II. díl.)
Příloha č. 12 – Ministr vnitra, Alexander svobodný pán von Bach.
Příloha č. 13 – Inspektor četnický, Johann Franz baron Kempen von Fichtenstamm.
Příloha č. 14 – Rakouský četník okolo roku 1900.
Příloha č. 15 – Četníci na Podkarpatské Rusi na dobových pohlednicích z 20. let.
Příloha č. 16 – Stejnokroje četnictva z 30. let.
Příloha č. 17 – Četníci v uniformách z 30. let. Vlevo nahoře četnický vrchní strážmistr, vpravo nahoře četnický praporčík v polní uniformě. Vlevo dole četník ve vycházkové uniformě a vpravo dole četnický strážmistr ve vycházkové uniformě s pláštěm.
Příloha č. 18 – Formulář přísahy čs. četnictva.
