OBSAH: * Šest odkazů Jednoty Bratrské * 400 let Bible Kralické * Zkušební termín OČK MZH * Malý průvodce náboženstvími č V. * Polemika (nejen) k názvu Junák * Druhé kolo Stezky písmáků * karamboly na řece - pokračování * úcta ke státní vlajce * Báseň
____________________________________________________ Šestero odkazů Jana Amose Komenského z „Kšaftu umírající matky Jednoty Bratrské“
Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím. Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český! A pro tuto naději tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých zdědila: Napřed milost k pravdě Boží čisté, kterouž nám před jinými národy prvé službou Mistra Jana Husa našeho ukazovati začal Pán. Druhé, poroučím tobě horlivou žádost k vyrozumívání vždy plnějšímu a jasnějšímu té pravdy Boží, abys znajíc Hospodina hojněji jej poznávati se snažovala. A poněvadž Pán náš Písma svatá zpytovati poručil, odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, Bibli svatou. Třetí, poroučím obzvláště také milost (lásku) k církevnímu řádu a milostné té kázni, kteráž mezi dítkami Božími býti má a musí. Čtvrté, odevzdávám horlivost k sloužení Pánu Bohu a k sloužení jemu jedním ramenem. Páté, odevzdávám tobě také a synům tvým snažnost v pulérování, vyčišťování a vzdělání milého našeho a milostného otcovského jazyka. Šesté, odkazuji tobě mládeže lepší, pilnější a zdárnější cvičení, nežli bývalo. Zdroj: http://azcitaty.cz/hledani/?q=o+bibli#ixzz2f3zGqM7A ______________________________________________________________________________ 1
400 let Bible Kralické Bible kralická je česká tištěná bible, kterou z původních biblických jazyků (hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny) přeložili překladatelé a teologové původní Jednoty bratrské. Svůj název dostala podle místa vytištění, kterým byly jihomoravské Kralice. Je to první český překlad bible z původních jazyků, nikoli z latinské Vulgáty. První vydání Kralické bible vyšlo v šesti svazcích, proto se často označuje jménem „šestidílka”. Rozdělení textu do šesti svazků bylo způsobeno tím, že se nejednalo jen o biblický text, ale i o rozsáhlé komentáře po stranách, díky kterým se text značně rozšířil. Text v různých vydáních Kralické bible se pozvolna měnil. Bylo to proto, že se neustále měnila a zdokonalovala předloha, kterou měli překladatelé a revizoři k dispozici. Své prameny a předlohy však překladatelé většinou neuvádějí. Jen u pátého dílu (apokryfů) je udána Antverpská polyglota z roku 1572 a pro knihy Ezdrášovy řecká bible vytištěná v Basileji v roce 1545. V roce 1613 byla jednosvazková Kralická bible vydána znovu, opět po předcházející revizi; též bez poznámkového aparátu. Byla vydána proto, že se již nedostávalo pro velký zájem knih z předchozího vydání, ale i proto, že bylo potřeba vydat bibli v poněkud větším a čitelnějším formátu, než byla předchozí jednosvazková Bible kralická. Toto vydání je označováno jako „poslední kralické vydání” z toho důvodu, že několik let poté (po bitvě na Bílé hoře) musela Jednota bratrská ukončit svou činnost. Další vydání Kralické bible se řídila třetím - posledním autentickým vydáním. Vzhledem k silné protireformaci byly tyto bible vydávány v cizině (a pašovány na české území): 1722 v Halle nad Sálou (za přispění pietistů); 1745 s mnoha tiskovými chybami; 1766 verze se opírá o vydání v roce 1722 a je srovnávána s první a třetí autentickou verzí; 1787 v exilu v Bratislavě; 1808 Palkovičovo bratislavské vydání, přetiskující text z roku 1766 s několika změnami; 1863 Biblia sacra, to jest Biblí svaté k tisícileté jubilejní slavnosti obrácení Slovanův na víru křesťanskou od Josefa Růžičky v Praze. Základem pro toto vydání byla Bible kralická z roku 1613. Nadále byla Kralická bible vydávána v mnoha dalších novodobých reedicích, také v revidované formě. Letošní výročí se vztahuje právě k roku 1613. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bible_kralick%C3%A1
Jedna z organizací, podporujících i naši znalostní soutěž Stezka písmáků, vydává příručku pro každodenní čtení Bible, jejíž titulní strana 4. čísla roku 2013 znázorňuje právě kralický tisk. Její redaktor Pavel Tůma v úvodníku píše: „…kdo jste si dali tu práci a přelouskali nápis obrázku na obálce, asi jste zjistili, že jde o titulní stranu Bible zvané kralická: „Biblí svatá. To jest, kniha, v níž se všecka Písma s Starého a Nového Zákona obsahují. V nově vytištěna a vydána 1613.” Je to z jejího posledního revidovaného vydání. První překlady z původních jazyků pořídili už ve druhé polovině 9. století slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj do spisovné staroslověnštiny,
2
kterou vytvořil geniální Konstantin. Letos si také připomínáme 1150. výročí jejich příchodu na Moravu. Až po 400 letech se pak objevily první české překlady. Ty byly překládány z latinského překladu zvaného Vulgáta, pořízeného sv. Hyeronimem. Myšlenka přeložit Bibli opět z původních jazyků se zrodila mezi vzdělanci v Jednotě bratrské. Celá Bible vycházela v letech 1579 - 1593 postupně v šesti dílech po stranách i s rozsáhlými komentáři. Byla určena především bratrským kazatelům. V roce 1596 pak vyšla Bible jednodílná bez výkladových komentářů. Její text byl v průběhu času upravován podle toho, jak se zdokonalovala předloha, kterou měli překladatelé a revizoři k dispozici. Poslední revizi bratří obsahovalo vydání kralické Bible, které je z roku 1613. Všechny české překlady Bible byly kulturně velmi významné a ve své době výrazně ovlivňovaly češtinu. Jazyková kvalita Bible kralické byla oceňována i těmi, kdo po stavovském povstání roku 1620 „kacířské knihy” likvidovali, a hodně exemplářů přečkalo tuto dobu v katolických knihovnách …” Příručka je „z dílny” Scripture Union Česká republika; zájemci se mohou obracet na tel.: 222515663 nebo napsat na e-mail:
[email protected] .
______________________________________________________________________________ Z programu jednání odboru duchovní výchovy v říjnu 2013: - programu říjnového 4kurzu Orlovy 2013 - návrh skautské odborky Křesťanské poselství - příprava 2. kola Stezky písmáků 2013 - náčrt aktivit ODV v novém skautském roku ______________________________________________________________________________
JUNÁK – komise pro OČK „Myšlenkové základy skautingu a historie“ vyhlašuje v roce 2013 pro další zájemce zahájení XXV. zkušebního období Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 18. 10. 2013 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 15. 11. 2013 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak novelizovaný Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka (str. 72 a 74) a dále obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurz, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konzultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kapitoly 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 6. 10. 2013, a to dle vzoru „For-ock-04-01.xls“ z webových stránek Junáka, kterou doplní kopií svého vůdcovského dekretu, na adresu: Miloš Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4 (tel. 241 441 806) nebo na e-mailovou adresu:
[email protected] (tel. 737 537 534). Tento přetisk uvádíme jako přípravu na zprostředkování studijních zdrojů k připravované odborce „Hledač Pravdy“, na které nyní Odbor duchovní výchovy spolupracuje. V dnešní době lze také využít internetovou Wikipedii, tj. odkazy: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m anebo http://cs.wikipedia.org/wiki/Mohamed
3
ISLÁM 1. Historie Původní náboženství obyvatel Arábie byl kult Slunce, Měsíce a Venuše. Později však bylo toto náboženství zatlačeno do pozadí kultem kmenových božstev. V době Muhammadově se na území Arabského poloostrova střetával semitský polyteismus, arabský judaismus a byzantské křesťanství. Kolem roku 570 našeho letopočtu se v kupecké rodině z Mekky narodil zakladatel islámu Muhammad. Po roce 610 měl řadu zjevení, z nichž některá utvářela obsah Koránu - nejdůležitější posvátné knihy islámu. Kolem Muhammada se začal vytvářet okruh přívrženců Boží zvěsti, kterou přinášel. Stejně tak však narůstal počet jeho odpůrců a roku 622 Muhammad potajmu odchází z Mekky do Medíny. Tato událost zvaná “hidžra“, tj. “odchod“, je počátkem islámského letopočtu. V následujících deseti letech vyhnanství se věnoval formaci náboženského života svých stoupenců a také podnikl několik trestných výprav proti svým odpůrcům, zejména z Mekky. Mekka byla nakonec dobyta a stala se poutním místem všech muslimů. Jíž za Muhammadova života se islám stal velice mocným náboženstvím. Po jeho smrti se vliv islámu nadále rozšiřoval. Již za druhého nástupce Muhammadova, chalífa Umara, byla dobyta Sýrie a značná část Egypta a Mezopotámie. Po jeho smrti však došlo k mnoha náboženským rozbrojům, které vyústily ve vznik mnoha sekt. Nejpočetnějšími náboženskými skupinami jsou sunnité (zastávají názor, že po Prorokově smrti byla Boží vůle zjevena muslimům skrze Sunnu), kteří představují 90% všech muslimů, a šíité (zastávají názor, že Boží vůle byla po Prorokově smrti zjevena skrze jeho nástupce pocházející z jeho rodu). S územním rozmachem islámu je spojen i jeho vývoj teologický. Zejména v dialogu s bagdádskými a damašskými křesťanskými teology se museli muslimští teologové vyrovnávat s aristotelskými a novoplatónskými tradicemi svých partnerů. Velice důležitým se v devátém století ukázal spor o roli predestinace (má-li člověk svobodnou vůli) v islámu a spor o ospravedlnění (zda je věřící ospravedlněn pouhou vírou). V současnosti je islám rozšířen po celém světě a hlásí se k němu více jak 700 000 000 věřících. 2. Co je hlavním zdrojem poznání islámu? Je to bezesporu Korán (řeč Boží), který byl, jak muslimové věří, předán archandělem Gabrielem proroku Muhammadovi, poslednímu z řady biblických proroků. V islámu má úlohu podobnou Novému Zákonu v křesťanství. Avšak korán má funkci logu, věčného Slova Božího, tedy funkci, kterou v křesťanství zastává Ježíš Kristus. Korán obsahuje příběhy některých starozákonních proroků a zmiňuje se i o některých postavách z Nového Zákona. Konečná podoba koránu pochází z poloviny sedmého století. Jeho text je uspořádán do 114 kapitol zvaných súry, které jsou seřazeny podle délky od nejdelších po nejkratší. Dalším ze zdrojů poznání islámu je Hadíth (tradice) - záznam života a skutků Muhammada a raného muslimského společenství. Hadíth obsahuje Sunnu, příklad Proroka - vzor pro život muslimů. Ze Sunny a Koránu byl zákoníky vytvořen islámský právní kodex Šari‘a, který neobsahuje pouze přikázání a tresty (např. utínání rukou za krádeže), ale který je také velice podrobným průvodcem všemi oblastmi života muslimů. 3. Jak chápou muslimové Boha? Všechny súry Koránu kromě jediné začínají slovy: “Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“. Bůh, arabsky Alláh, je opravdu milosrdný a slitovný, ale je také přísným a spravedlivým soudcem. Je nepřípustné, aby se mu nějaká jiná bytost mohla v něčem rovnat. Proto Muhammad neuznává Ježíše za Syna Božího, i když jej pro jeho narození z panenské matky Marie a jeho schopnost uzdravovat považuje za největšího z biblických proroků. Sám Muhammad je považován za posla a proroka Božího, který uzavírá řadu předchozích poslů a proroků. Jednou z modliteb muslimů je recitace 99 krásných jmen Boha. Bůh podle této modlitby není jen Vševědoucí a Všemohoucí, ale je také Pravdou a Milujícím. 4
4. Jak chápou muslimové člověka? Lidé jsou podle Koránu privilegovaní otroci Boží. Jediná šance jak se zachránit před věčným trestem na onom světě je sloužit Bohu a vyjadřovat tak poděkování za jeho milosrdenství. Člověk je často pokoušen od padlého anděla lblíse (Satana). Obranou je plně se spoléhat na Boha, trpělivě snášet pozemská protivenství a neochabovat ve víře. Vůli má člověk svobodnou pouze částečně - člověku náleží jeho činy, aniž se přitom vymykají z podřízení Boží moci. Ke spáse ovšem víra sama nevede, neprovázejí-li ji i skutky lásky k bližním a skutky lásky k Bohu, kterými jsou vyznání víry v jednoho Boha, modlitba, almužna, půst, pouť do Mekky a dodržování zákazu požívání některých nápojů a potravin. 5. Jak chápou muslimové svět? Svět je v islámu, podobně jako v křesťanství či židovství, Božím stvořením. Bůh neustále tvoří každý počin, příčina a následek jsou jenom zdání v našem světě. Svět ovšem nelze chápat samostatně bez lidské pospolitosti. Bůh vlastní, přikazuje a zná, a člověk je ve světě, v přírodě, Jeho odpovědným správcem pod Jeho dohledem. 6. Co Je pro pohled islámu zvlášť důležité? Je to především důležité postaveni náboženské obce, které souvisí s pevnou spjatostí záležitostí náboženských a záležitostí světských. Není zde zvlášť právo církevní a světské jako v křesťanství. V islámu je jen jeden právní systém - Šarí‘a. Jedině skrze lidskou pospolitost má totiž člověk v islámu možnost být odpovědným správcem Božím, jedině skrze lidskou pospolitost má člověk možnost být skromným a vytrvalým hledačem poznání. Marek Bárta Literatura: Mircea Eliade, Ioan P. Culianu: Slovník náboženství (Český Spisovatel, Praha 1993) Korán (Odeon, Praha 1991) Luboš Kropáček: Duchovní cesty islámu (Vyšehrad, Praha 1993)
Polemika
nejen k názvu Junák Związek Harcerstwa Polskiego (ZHP) – největší polská harcerská organizace, vznikla 1. listopadu 1918 spojením všech tehdy existujících organizací harcerských i skautských, konkrétně ze tří organizací. Je výchovným, vlasteneckým, dobrovolným a nezávislým svazkem, otevřeným pro všechny bez ohledu na původ, rasu anebo vyznání. Výchova se u ZHP opírá o morální normy, které vyplývají z univerzálních, kulturních a etických hodnot křesťanství, přisuzuje jejich
Oddíly Harcerů, existující také u nás, mají svůj vzor v Polsku – stojí za to se nad jejich historií zamyslet a snad i poučit: 5
podstatu zásadně každému člověku, přičemž chápe kvalitativní systém duchovních hodnot jako základ konání každého člena Svazu. Název „Związek Harcerstwa Polskiego“ měly také dále uvedené předchůdkyně sjednocené organizace ZHP: Skautská organizace řízená Ústředním sborem skautských vůdců (Naczelna Komenda Skautowa) ve Varšavě, která byla činná do 1. listopadu 1916; Harcerská organizace činná v oblasti Polského království (Królestwo Polskie,
regencyjne), činná od 2. listopadu 1916 do 2. listopadu 1918. Svaz polských Harcerů je nezisková instituce, od 16. února 2004 zaregistrovaná jako veřejně prospěšná organizace. Po řadu let měla status tzv. sdružení významného poslání. K datu 31. 12. 2010 měl Svaz polských Harcerů zhruba 94 740 členů. ZHP je členem Polské rady mládeže. Zdroj: http://pl.wikipedia.org/wiki/Zwi%C4%85zek_ Harcerstwa_Polskiego Vybral: Vladislav Jech - Kamzík
Příprava 2. kola Stezky písmáků konaného dne 17. listopadu 2013 v Praze. Také v 2. kole jsou kategorie soutěže a biblické knihy stejné:
Kategorie: Věk Maximální počet členů týmu Počet otázek Čas na zodpovězení Lukášovo evangelium Všechna evangelia 5. kniha Mojžíšova Píseň písní 1. epištola Korinťanům
N 0 – 9 let 4 25 40 minut
M 10 – 12 let 4 35 60 minut
x x -
x x x -
S 13 – 17 let 2 50 90 minut
x x x x
P 18 let a starší 1 50 90 minut
x x x x
Kontakt: Vladislav Jech - mobil: 737 537 534, e-mail:
[email protected]), web Junáka pro soutěž: http://krizovatka.skaut.cz/organizace/ustredni-organy/odbory-a-komise/odbor_duchovni_vychovy/stezka_pismaku/ zde jsou nejen samostatně zveřejněny biblické knihy, z nichž budou otázky v obou kolech, ale také vzory pro soutěžící, kteří se rozhodnou pro kategorii „Stezka písmáků plus“. Celková podrobná historie soutěže je také na webu KP: http://www.pathfinder.cz/akce/stezka-pismaku/ .
"Protože věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním." (1 Sol.4.14) Svou kněžskou službu na zemi na pokyn věčného Velekněze ukončil ve věku nedožitých 79 let bratr
P. Mgr. Josef ŠVÉDA 6
Bratr P. Mgr. Josef Švéda - Orel se narodil 28. září 1934 v Klášterci u Šumperka. Na kněze byl vysvěcen 23. června 1957 v Litoměřicích a poté působil jako kaplan v Konici (1957 – 1958) a Moravské Třebové (1958 – 1959), jako administrátor v Boršově na okrese Svitavy (1958 – 1976) a od roku 1976 až do své smrti jako farář v Bohuňovicích u Olomouce. Zároveň byl také od roku 1990 administrátorem farnosti Štarnov. Skautovat začal v roce 1946 po vstupu na arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Gymnázium tvořilo 2. středisko Kroměříž a každá třída tvořila oddíl. V 17. skautském oddíle pracoval nejprve jako řadový člen, později jako podrádce a rádce družiny až do doby zrušení tohoto gymnázia v roce 1950. Dostudoval v Šumperku, kde maturoval a bohosloveckou fakultu vystudoval v Litoměřicích. Své skautské vědomosti, získané na gymnáziu, bratr Orel neodmrštil, ale využil pro vedení mládeže, i když pod hlavičkou Dorostové skupiny Československého červeného kříže od roku 1958 v Boršově u Moravské Třebové, neboť jen tak mohl jako kněz a skaut pracovat s mládeží a vést ji ve skautském duchu. Později se bratr Orel seznámil s bratrem P. Josefem Šoustkem – Pardálem, skautským vůdcem a instruktorem, který byl ochoten ho dále vzdělávat ve skautských znalostech. Jejich společný úmysl se jim zdařil, i když to bylo v té době pro oba velice riskantní. Na faře v Olomouci – Hejčíně vykonal u bratra Šoustka - Pardála tajně v roce 1966 i vůdcovskou zkoušku, kterou ovšem nemohl mít z pochopitelných důvodů podloženu žádným platným dekretem, ale mohl tím lépe pracovat s dětmi ve farnosti, kde působil až do roku 1976. Po obnově hnutí v roce 1989 se bratr Orel zapojil do práce ve středisku v Bohuňovicích, kde od roku 1992 byl postupně nejprve vůdcem koedukovaného oddílu a později až do roku 2010 zastával službu vůdce klubu Kmene dospělých. Kromě toho pracoval od roku 1995 do roku 2010 jako vůdce střediska. Současně vykonával i službu duchovního zpravodaje střediska, neboť jako kněz k tomu měl nejblíže. Byl také aktivní při pravidelných jednáních pléna ORJ v Olomouci, která od roku 1998 až do ukončení svého působení v plénu zahajoval duchovním slovem. Za svoji práci pro skauting byl v roce 2003 Okresní radou Junáka v Olomouci navržen na člena Svojsíkova oddílu a Náčelnictvem Junáka bylo bratrovi toto doživotní čestné členství v Junáku uděleno. Karel Berka, zpravodaj KD ORJ Olomouc
KARAMBOLY NA ŘECE – 6. část F. J. Stropek – Bobr
V našem vodáckém oddílu KOTVA se během let vystřídalo mnoho členů. Většina těch starších se po dokončení základní školy rozběhla na studia a oddíl opustila. Odnášeli si však do dalšího života cenné zkušenosti, které v oddíle nasbírali. Uvedu několik příkladů našich odchovanců (užívám pouze jejich oddílové přezdívky). Sejček si po letech založil vodácký oddíl, který funguje dosud. Převzal do svého programu i náš legendární Sjezd po třech řekách. Pírek, syn našeho vedoucího Máši, vyráží s partou každoročně na splutí řek v zahraničí. V létě vozívá lodě ke startu na splutí jihočeských řek pro turisty, kteří si sjezd zaplatili ve zdejší
půjčovně lodí Veronika. A víte, kdo tuto půjčovnu vybudoval a stále provozuje? Jaroušek, syn vedoucího Buka. V létě v půjčovně lodí také zaměstnává krátkodobě několik dalších bývalých členů našeho oddílu. Nedávno mě potkal další člen oddílu Vlk a děkoval mi za vše, co jme ho naučili. Emigroval totiž do Kanady a pracuje tam jako vůdce výprav na lodích a po složení zkoušek získal i certifikát pro horského vůdce. Můj syn vedl v devadesátých letech skautský vodácký oddíl spolu se dvěma skautkami. Vzhledem ke své práci však musel vedení oddílu ukončit. S partou bývalých členů našeho vodáckého oddílu však organizuje každoročně jarní květnový sjezd některé z ji7
hočeských řek. A tak bych mohl pokračovat. Jsem šťasten, že jsme za sebou zanechali užitečnou stopu. Škoda jen, že moji věrní kamarádi Máša a Buko už nejsou mezi námi. Věřím ale, že tam u Boha dál putují po vesmírných řekách. Vždy v září před námi vyvstal úkol zaplnit uprázdněná místa. Uvažovali jsme o nějaké náborové akci, ale většinou se nováčci přihlásili sami nebo je k nám přivedli členové. O členstvo jsme nikdy neměli nouzi. Naopak jsme mohli přijmout jen omezený počet chlapců, který byl limitován počtem kanoí. Neprodleně jsme pak zahajovali výcvik nováčků. Toho se ujímali pod naším vedením zkušenější členové, kteří svůj úkol brali velmi vážně. Klubovnu jsme měli u soutoku řek Nežárky a Lužnice, doslova obklopeni vodou, proto je úseků pro výcvik dost a dost.
rovat přírodu nebo hrát nějaké hry a sněhové koulovačky. Pochopitelně bylo také nutno zabezpečit opravy lodí a pádel a prohlédnout kvalitu dalšího oddílového vybavení pro letní tábor. Hned na první jarní schůzce se všichni sesedli a začalo dohadování, na jaké řece uskutečníme letošní puťák. Jako vždy návrhy pro a proti nebraly konce, ale pak se všichni přece jen shodli a vybrali úsek Vltavy z Rožmberka do Rožnova na okraji Českých Budějovic. Tím úkol členstva prakticky skončil, ale na vedoucích zůstala jen „maličkost“ - připravit kompletní zabezpečení. Nebyla to nikdy lehká práce. Buko si jako obvykle vzal na starost materiální vybavení, do čehož zapojil svou posádku Kormoránů. Na nás s Mášou zbylo to ostatní – vše kolem rozpočtu, stravování a programu na trase. Na schůzkách jsme se se svými posádkami radili o jídelníčku, tábořištích a programu, ale ta hlavní práce musela vzejít z našeho pera. Kvapem se blížil červenec, napětí stoupalo a šturmovalo se, aby do odjezdu bylo všechno tipťop. Nervozita ze všech spadla až u jezu v Rožmberku, když už na břehu ležely vyrovnané řady kanoí, pádel a bagáže. Celý konvoj lodí připravený k vyplutí se řadil nad jezem, odkud pak posádky jedna po druhé propluly dosti bezpečnou šlajsnou. Bez problémů jsme mířili k Českému Krumlovu. Také několik tamních jezů jsme zdárně překonali – některé jsme projeli, některé přenesli. Had oddílových kanoí se vinul dál peřejemi a zákruty ke Zlaté Koruně.
Když se před zimou řeky zamykaly, byl to vždycky malý obřad s velkým klíčem. Hoši si sami k tomu vymysleli říkanku, která zněla asi takto: „Zamykám tě, řeko, na tři západy. Byla jsi k nám po celý rok laskavá, proto ti přejeme klidný zimní odpočinek. Až se k tobě na jaře vrátíme, budeme se těšit, že nás zase vlídně přijmeš do své náruče.“ Výsadu trojího otočení klíčem ve vodě měl mít vedoucí, ale my jsme tuto čestnou funkci vždy přenechávali některému z úspěšných členů oddílu, který na to byl náramně pyšný. Na jaře se pak podobným způsobem řeky zase odmykaly. V zimním období jsme měli schůzky v klubovně, někdy v tělocvičně školy a jezdili jsme také do plaveckého bazénu v Českých Budějovicích. Většinou jsme chodili ven pozo-
Už jsme podpluli silniční most u Rájova a pomalu pokračovali do nízkých peřejí v oblouku kolem vesnice. Pojednou se ozvaly rozesmáté pokřiky na Bukovu adresu. Na naprosto bezproblémovém úseku se totiž se 8
svým háčkem převrátili a museli se dobrodit k břehu a vylévat vodu. Buko soptil, ale hoši se veselili dál a sdělovali důvod tohoto nepochopitelného karambolu. Na kraji vsi si totiž pinkalo míčem několik pohledných slečen, na nichž spočinul zálibný Bukův pohled. Na chvíli zapomněl řídit loď a sledovat málo zkušeného háčka, kterému se kdovíjak podařilo kanoi převrátit, protože Buko to naprosto nečekal. Když se atmosféra zklidnila, už jsme pluli „volejem“ k zlatokorunskému jezu. Pro jistotu jsme dali pokyn k vyložení bagáže z lodí a pak dvojice v krátkých intervalech projížděly šlajsnou zakončenou dosti divokými vlnami. Většina posádek nabrala vodu a dvě dokonce přirazily ke břehu doslova potopené. Tato zkouška zručnosti posádek však byla pro ně náramně potřebná. Hoši byli celodenní plavbou dost unaveni, proto všichni s úlevou přivítali tábořiště pod zříceninou hradu Dívčí Kámen, kde jsme měli naplánován třídenní pobyt. Zanedlouho už stály na louce dvě řady stanů a moje posádka Racků chystala vydatnou večeři. Celé další tři dny jsme věnovali prohlídkám hradu, zbytkům keltského oppida v Třísově, pozorováním v okolní přírodě, sportu a soutěžím. Užívali jsme si slunečních dní a všem bylo náramně dobře. Výklad o Keltech, který jsme pro chlapce připravili, si však nechám až na jindy. Před námi bylo ještě mnoho jiných zajímavostí, které jsme hodlali navštívit. Po četných peřejích od Dívčího Kamene nás čekalo další táboření vedle jezu U Rybů. Byla tam pěkná loučka a na protrženém a léta neudržovaném jezu se dalo velmi dobře cvičit splouvání, čehož jsme vrchovatě využívali. Než jsme k jezu dorazili, proplouvali jsme hlubokým údolím, kde za zákrutem nás nečekaně ohromil impozantní pohled na vysokou strmou stěnu skály, na jejímž vrcholu stával kdysi hrad Maškovec. Přistáli jsme u pole drobných kamínků s šplhali strmou strání k zřícenině, odkud byl nádherný výhled na řeku pod námi, která se jako nitka vinula pod skálou. Zaniklý hrádek má zajímavou historii. Postaven byl asi na začátku 14. století a jeho majitelé se často střídali. K hradu přináleželo vždy několik vesnic, dvůr a mlýn pod hradem. Posledními držiteli tohoto panství se stali
Rožmberkové, kteří hrádek nechali zpustnout. Protože kamenné stěny hradu začali rozebírat lidé z okolí na různé stavby, nezůstalo z hradu naprosto nic. V křovinách hoši objevili jen nepatrné zbytky základů. Původní majitelé hradu měli v erbovním znaku šíp (střelu). Za husitských válek vlastnil Maškovec Racek z Drahonic, který dovolil pověstnému rytíři Smilovi z Kremže, aby se na hradě usadil. Nebylo to šťastné rozhodnutí, protože Smil se obklopil menší ozbrojenou družinou a začal přepadávat a olupovat kupce na okolních cestách. Hrad se tak stal baštou nebezpečných loupežníků. Tohle naše vypravování nadchlo všechny chlapce a hned začali vymýšlet různé hry na téma loupežníků a vyrobili si také erb loupeživého rytíře Smila se znakem šípu. Pak přepadávali ze zálohy nic netušící pocestné. K těmto hrám na lapky a pocestné skýtal zdejší terén ideální podmínky a hoši ho náležitě využili.. Sotva jsme opustili tábořiště, čekala nás cesta pod vysokými skalisky, které se táhnou podél levého břehu Vltavy až téměř k Boršovu, kde se okraj louky u rozbořeného jezu stal naším tábořištěm posledním. Kostel, který jsme navštívili, je i s vesnicí připomínán již ve druhé polovici 13. století. Páni z Boršova měli ve svém erbu také šíp. Jde o podobu s erbem majitelů Maškovce. Podle pověstí stávala kdysi na návrší za obcí tvrz, ale dnes po ní není ani památky. I zde se stále střídali majitelé panství a jeden čas dokonce bylo v držení kláštera ve Vyšším Brodě. Jednolodní kostel, který jsme navštívili, má věž zakončenou méně známou dlátovou střechou. Tato kamenná stavba má pohnutou historii. V době husitských válek byl kostel zcela vypleněn. Také se k němu váže zajímavá historka z pozdější doby, jejíž podrobný popis jsme si mohli přečíst. Pokusím se interpretovat alespoň základní kostru příběhu: Jednoho rána zjistil pan farář, že v noci byl kostel vyloupen. Zloděj si odnesl vzácnou monstranci, která se však zakrátko zvláštním způsobem do kostela vrátila. V blízké obci Včelná pásl pasáček u lesa krávy a pojednou jedna z nich se v určitém místě zastavila a poklekla. Chlapec se jejímu počínání podivil a začal místo podrobněji prohlížet. K jeho velkému překvapení objevil v křoví ukrytou 9
odcizenou monstranci. Snad zázrakem se nám tehdy opravdu vydařil. Přálo nám počasí a vzácný skvost vrátil na své místo. Zloděj, který žádné velké karamboly se neudály. Chlapci si kořist nestačil vyzvednout, nebyl nikdy prohlásili: odhalen. „Strážní andělé nad námi drželi ochrannou A co říci závěrem? Putovní tábor, který jsme ruku.“ po dvou dnech ukončili u jezu v Rožnově, se = pokračování příště = „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“ (T.G. Masaryk – 14.12.1935) Jiří Čejka ŘSV
ÚCTA K VLAJCE Několik poznámek k zamyšlení – 1. část. Každý skaut či každá skautka, kteří prožili skautský tábor, si nepochybně vybaví každodenní slavnostní chvíli nástupu celého oddílu v kroji ke vztyčení státní vlajky. Tento rituál jistě neprobíhal jednotně a shodně na všech skautských táborech a nepochybně se lišil nejen v detailech, ale vždy a všude vyjadřoval úctu ke státní vlajce a věrnost Československé respektive České republice. V poslední době se hovoří o tom, že na některých táborech a snad dokonce i na LŠ či kurzech tento slavnostní každodenní nástup odpadá. Pokud je to pravda, pak pochopit takový svým způsobem ve vztahu ke skautským tradicím odmítavý přístup a postup vůdce oddílu či lesní školy nebo kurzu pro naši generaci oldskautů je dost obtížné. Popravdě řečeno, ani mě to moc nepřekvapuje. Stačí se rozhlédnout kolem nás, abychom si uvědomili, jak se ke státním vlajkám chová veřejnost nejen u nás, ale snad na celém světě. Úcta ke státní vlajce, která je součástí státních symbolů (velký státní znak, malý státní znak, státní barvy – trikolóra, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť, státní hymna) je svým způsobem v podstatě vyjádřením úcty k vlasti, úcty k zemi a úcty k naší historii. K tomu by měl být celý národ veden a vychováván v rodině, ve škole, ve společnosti. Důležitá je nejen úcta ke státní vlajce, ale také úcta k praporům-zástavám vojenských útvarů, stejně jako úcta k praporům různých organizací a jejich nižších složek, jako jsou např. Sokol nebo Orel, a také skautské organizace, kde svou vlajku či lépe řečeno prapor má každý oddíl, smečka či roj ba dokonce i družina. Samozřejmě takovýmto praporům nebo vlajkám se vzdává čest odlišným způsobem než je tomu v případě státní vlajky a ostatním symbolům našeho státu. Pozornost si nepochybně zaslouží, že třeba sokolské prapory jednotlivých žup a jednot stejně jako skautské prapory se ve své většině zachovaly, pečováno o ně bylo jako o klenoty, a dokázaly ve skrytu a utajení přežít nacistickou okupaci stejně jako komunistický totalitní režim. V něm se skautské prapory objevily na krátký čas v období tzv. Pražského jara v letech 1968-70, aby po dalším zákazu a potlačení oficiální činnosti skautského hnutí zase zmizely z dohledu veřejnosti a komunistických policejních a jiných orgánů a čekaly v utajení na další obnovení činnosti. Dočkaly se v listopadu 1989, kdy opět zavlály v plné parádě. Snad už je nikdy nečeká další období uložení v pomyslných trezorech. Obávám se, že málokdo ví, že vyvěšování státní vlajky České republiky se řídí zákonem č. 352/2001 Sb. o užívání státních symbolů České republiky. Neznalost zákona neomlouvá. To nicméně nepochybně vede k tomu, že tento zákon je veřejností v mnoha případech porušován, aniž by byli porušovatelé či narušitelé zákona nějak sankcionováni. V tomto případě je porušování zákona překvapivě tolerováno snad všemi příslušnými orgány státní moci. Předpokládám, že i většina a možná všechny státy světa mají v podstatě shodné či jen v detailech se lišící zákony či pravidla jako Česká republika a přístup k jejich dodržování či nedodržování je v posledních letech podobný jako u nás. Ale v tomto svém předpokladu se mohu mýlit. Státní vlajka České republiky je svým způsobem jedním ze symbolů národní a státní svrchovanosti a nezávislosti. A proto je nezbytné, aby jí vždy a za všech okolností byla projevována
10
náležitá a zákonem předepsaná úcta. Projevem takové úcty vůči státní vlajce je především její správné a důstojné používání. Nepochybně proto se řídí výše uvedeným zákonem. Na str. 337-339 základní příručky pro skauty a skautky Skautskou stezkou (Junák-TDC Praha 1998) jsou diskutovány symboly našeho státu včetně rituálu ranního vztyčování a večerního snímání státní vlajky na skautském táboře, který býval pro nás každodenní slavnostní chvílí, na kterou jsme se vždy pečlivě připravovali. Přečtěte si popis onoho rituálu a zamyslete se nad jeho výchovným smyslem. Naskýtá se otázka, jak a v jakém rozsahu a zda vůbec se dnes na všech skautských táborech včetně lesních škol a kurzů tento rituál dodržuje, jak jsem již výše naznačil. Po svých celoživotních zkušenostech se skautskou výchovou jsem na pochybách. Nějak tomu nemohu uvěřit a nejsem schopen jednání takových skautských činovníků pochopit.
Dovolím si teď upozornit na několik bodů z uvedeného zákona, které by měly být dodržovány a respektovány veškerou veřejností: Státní vlajka (Zákon č. 352/2001 Sb.) (uvádím zde pro lepší pochopení všech souvislostí jen některá základní pravidla pro vyvěšování a užívání státní vlajky, která jsou obsažena v citovaném zákonu) § 7/3 Při příležitostech uvedených v odstavci 1 lze namísto státní vlajky použít její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky; § 7/6 Ostatní fyzické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv. § 9 Při užívání státní vlajky musí být dodržena tato pravidla (zde je uveden pro lepší pochopení textu jejich nezbytný výběr) (e) státní vlajka nesmí být použita k zahalení pomníku nebo desky, jež mají být odhaleny; (f) vlajková žerď nesmí být opatřena žádnými ozdobami a kromě státní vlajky na ní nesmí být upevněna žádná jiná vlajka; (g) státní vlajka se vztyčuje a snímá bez přerušování; při vztyčování a při snímání se státní vlajka nesmí dotýkat země; (i) při smutečních obřadech nesmí být státní vlajka spouštěna spolu s rakví do hrobu nebo žároviště; (j) na státní vlajce nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice, smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice; (k) státní vlajka nesmí být používána v poškozeném nebo znečištěném stavu.
11
Úcta k tichu /z básnické sbírky VIZE/
Ticho v nás – ten překrásný ČAS ! Ticho v sobě stěží rušíme, je VĚTŠÍ než my a trvá STÁLE, což málokdo tušíme. TICHO – obracejme se k němu vždy, když Život nás táhne dolů, čerpejme z něj SÍLU – k Radosti, Lásce i k Bolu. Ticho je Žal v nás přetransformovaný do LÁSKY, bolest nad ztrátou našich předků, kteří z „druhého břehu“ tiší naše RÁNY a hladí naše vlásky. Ve chvílích zápasů a ztrát, setrvejme v TICHU, kde můžeme útěchu a Vedení načerpat. TICHO je léčivá BOŽÍ SÍLA v nás, která je nám dostupná v každý čas. TICHEM své RÁNY léčíme a v Pokoře a Odevzdanosti Bohu se cvičíme. TICHO – toť jest jen čirá LÁSKA ! – Náruč Boží, co každého z nás v Životě hřeje a laská….. Napsala Alena Břeňová dne 5.června 2013, grafika – L. Rusek. ______________________________________________________________________________
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 85 výtisků * * Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 116 47 Praha 1, vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail:
[email protected] , tel.: 723 963 939) * * Technické zázemí: Vladislav Jech (tel.: 737 537 534) a Adéla Čapková. * * Předplatné pro rok 2013 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč * * Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * * Bez jazykové korekce. *
12
