Stránka | 1
VYDÁNO
ČESKOSLOVENSKOU OBCÍ LEGIONÁŘSKOU JEDNOTOU MLADÁ BOLESLAV
U PŘÍLEŢITOSTI NÁVŠTĚVY MÍST PAMÁTNÉ BITVY
„Doss Alto“
„Non ci schiaccerete! Siamo legioni!“ „Nás nerozdrtíte! Jsme legie!“
2009 Stránka | 2
Stručná historie vzniku a vývoje čs. legií v Itálii Československý vojenský odboj v Itálii vznikl nejpozději a jeho rozvoj probíhal poměrně pomalu. Příčinou byla absence předválečné skupiny vystěhovalců-krajanů, kteří by, tak jako tomu bylo v Rusku a Francii, akci podpořili. Mimoto Itálie sama do války vstoupila aţ v květnu 1915. V italských zajateckých táborech se sice nalézalo mnoţství českých a slovenských zajatců, moţnost jejich organizování však ztěţovalo to, ţe nebyli soustřeďováni podle své národnosti. Teprve na počátku roku 1917 byl českým a slovenským zajatcům přidělen tábor Santa Maria Capua Vetere u Neapole. Tam došlo 17. ledna 1917 k zaloţení Čs. dobrovolnického sboru. V jeho čele stál sokolský náčelník J. Čapek, který vedl tělovýchovný a vojenský výcvik. Italská vláda však byla proti převozu a nasazení Čechoslováků jak ve Francii, tak na soluňské frontě. V létě po reorganizaci zajateckých táborů se Češi a Slováci přesunuli do Paduly u Salerna a v říjnu měl sbor jiţ na 4 000 muţů. Teprve italská poráţka u Caporetta v říjnu 1917 a rostoucí aktivita čs. zahraniční reprezentace, především gen. M. R. Štefánika, přiměla 21. dubna 1918 italskou vládu k podepsání dohody o zřízení samostatného čs. vojska v Itálii. Jeho velitelem byl jmenován gen. A. Graziani. Čeští dobrovolníci působili velice úspěšně jako rozvědčíci u 1. italské armády jiţ od roku 1917 a jejich čety byly rozmísťovány na různé úseky fronty. V polovině roku 1918 jiţ bojovalo přes 1 600 muţů. Jako první ucelená větší jednotka se na řece Piavě zúčastnil tvrdých bojů 1. prapor 33. pluku a v důsledku liknavosti sousedních italských velitelů utrpěl značné ztráty u S. Dony a Fossalta. Mezitím byla utvořena 6. čs. divize sloţená z 31., 32., 33., 34. a 35. pluku. Z výzvědných rot vznikl 39. pluk. V polovině srpna 1918 byla divize přesunuta na frontu do prostoru mezi Gardským jezerem a řekou Adiţí, kde přirozenou dominantu tvořil vrchol Doss Alto. Zde bojovala aţ do konce září úspěšně proti rakousko-uherské armádě. V říjnu 1918 vznikl Československý sbor v Itálii s 20 000 muţi, jehoţ velení převzal gen. L. Piccioni. Všechny pluky dostaly v Padově 8. prosince, tedy jiţ po ukončení války, své prapory a sloţily přísahu. Do konce roku pak byl sbor dopraven do osvobozené vlasti a nasazen k obraně Slovenska proti maďarské armádě[1]. Na přelomu října a listopadu, po vzniku ČSR, se pak v Itálii formuje ještě Československá domobrana, která jiţ neměla legionářský charakter. Utvářela se především ze zajatců poslední italské ofenzívy právě z přelomu října a listopadu. Československá domobrana čítala celkem 60 000 muţů (56 samostatných praporů a 22 samostatných rot). Velitelem domobrany byl pplk. Gibiš. Návrat těchto jednotek do Československé republiky probíhal aţ v roce 1919, kdy její příslušníci doprovázeli transporty potravin do válkou zbídačelé země. 7 praporů se zapojilo do bojů s maďarskou armádou na jiţním Slovensku a zbylé prapory byly nasazeny v českém pohraničí na potlačení separatistických snah českých Němců. Stránka | 3
Výbor Čs. dobrovolnického sboru. Sedící třetí zleva Jan Čapek.
Průzkumná rota čs. legionářů ještě před vznikem 39. výzvědného pluku. Stránka | 4
Doss Alto, boj ve skalní pevnosti Doss Alto je nejsevernějším výběţkem horského masivu Monte Baldo v severní Itálii mezi Gardským jezerem a řekou Adige. Krátký hřbet má nadmořskou výšku 703 metrů, ostře zabíhá do údolí, kudy vede ţelezniční trať z Mori na Loppio a Arco do Rivy. Pro Čechy a Slováky je však Doss Alto něčím významnějším, neţ jen místem oblíbené turistické lokality severní Itálie. Je symbolem hrdinného boje hrstky našich bratří proti mnohonásobné přesile rakousko-uherské armády. Pozdější pěší pluk 33 československé branné moci, který byl přímým následníkem a nositelem tradic 33. střeleckého pluku, jehoţ příslušníci na tomto horském masivu prolili svou krev, obdrţel v roce 1923 na základě rozhodnutí prezidenta T. G. Masaryka čestné jméno „Doss Alto“. Prsť z Doss Alta byla navíc uloţena k hrobu Neznámého vojína na Staroměstské radnici v Praze. Podívejme se ale podrobněji, co předcházelo osudnému dnu 21. září 1918, kdy došlo k boji na Doss Altu. V polovině srpna 1918 je čs. divize přesunuta na frontu. Má za úkol bránit asi dvacetikilometrový úsek v horském terénu mezi Gardským jezerem a řekou Adige. Zatímco 33. a 34. pluk zaujaly postavení v prvním sledu, 31. a 32. pluk vytvořily druhý sled. K prvnímu bojovému křtu na tomto úseku fronty došlo jiţ koncem srpna, při útoku rakousko–uherských jednotek na pozice 34. pluku. Počátkem září uspořádali naši legionáři odvetu. Vnikli do rakousko-uherských postavení a přivedli zajatce. To všechno bylo zatím pouze vzájemné oťukávání. Zjištění, ţe v italských pozicích stojí jednotky sestavené z Čechů a Slováků se stalo pro rakousko–uherské velení určitou výzvou. Připravovaný útok měl mít proto částečně charakter trestné výpravy. Nepotvrzené zprávy dokonce hovoří o vypsání odměn za dopadení čs. legionářů. Hlavní tíhu rakousko–uherského úderu měl nést útočný prapor Riva. Dělostřelecká příprava, která útoku předcházela, začala 21. září ve čtyři hodiny ráno a rakouskouherské dělostřelectvo ji pojalo mnohem důkladněji, neţ bývalo obvyklé. Rovněţ na druhé straně fronty byl nadcházející útok vnímán jako něco mimořádného. Čechoslováci se samozřejmě chtěli vytáhnout a předvést co všechno jsou ochotni vykonat pro svobodu své země. Navíc jim bylo jasné, ţe „překročili
Stránka | 5
Rubikon“ a není tedy pro ně cesty zpátky. Rakušané je povaţovali za dezertéry, a tudíţ se zajatci neměli ţádné slitování. Sedm set tři metrů vysoká kóta Doss Alto měla na daném úseku fronty doslova strategický význam. Jiţ několikrát se v jejím drţení vystřídala rakousko-uherská a italská vojska. Na vrcholu byl vybudován obranný tunel ve tvaru oblouku. Ten však, přes svou relativní velikost, neskýtal obráncům příliš prostoru, natoţ pak pohodlí. „Tunel byl veliký a pohltil by jakoby nic celou rotu, aby ji po třech až čtyřech dnech vyplivnul ochromenou tím nezdravým pobytem mokrého, smrdutého a učouzeného podzemí, kde jsi věčně tápal ve tmě, dotýkaje se rukama studených, slizkých stěn, kde světlo a slunce, nad tím vším venku životem hýřící, nahrazovala ubohá lampička, zhotovená z ruční bomby, která ničemným knůtkem dávala ti poznat, že nešlapeš kamarádu na nohy, neb hlavu. Věru, kdo prožil čtyři až pět dní v tunelu Doss Alto, změnil se k nepoznání. Přestydlí, bledý, s červenýma očima, jaksi průsvitný… byla to jezevčí díra a v ní psí život…“ (Rudolf Fabián, velitel 10. roty 33. pluku) V obranných pozicích se nacházeli vojáci 33. střeleckého pluku, konkrétně se jednalo o 10., 12., část 2. roty a o zákopníky. Dělostřelecké ostřelování přerušilo telefonické spojení s velením. Kdyţ tedy útočníci prudce udeřili ze tří stran, nebylo moţné přivolat posily. K dokonání všeho nebylo moţno pouţít ani zvlhlé signální rakety. Popis zápasu u kaverny na Doss Altu líčí velitel její posádky br. Jindřich Varhaník takto: „Telefonní spojení však bylo granáty přetrženo… Bylo tu ještě jiné pojítko, optika, signální lampa. Bohužel při prvním rozsvícení zhasla tlakem vzduchu v blízkosti vybuchlé miny a signalistům se nepodařilo do konce boje ji znovu přivésti v činnost. Zbývala poslední naděje, jak vyrozuměti italské dělostřelectvo, které stále mlčelo – byly to rakety. Podle svých barev a tvarů měly dáti dělostřelectvu znamení, do kterých prostorů má stříleti. Vzaty byly rakety, jež byly znamením pro palbu na přední linii nepřátelských zákopů. Rakety však, pravděpodobně že byly úplně zkažené vlhkem tunelu, vůbec nefungovaly a vydaly jen spoustu dýmu, který nemohl býti z dělostřeleckých pozorovatelen vůbec pozorován. Zatím však již útok vyrazil, kulomety se rozřehtaly, do tunelu přibíhali bratří z jednotlivých hlídek, hlásíce postup nepřítele a také osud Trojákovy hlídky (Pozn. por. Oldřich Trojánek se zastřelil v obklíčení Rakouskouherskými jednotkami) a italské dělostřelectvo stále ještě nestřílelo. Kaverna připravena k obraně tak, že vchod do ní byl uzavřen a chráněn těžkým kulometem. Opakován pokus se signálními raketami až zbývaly jenom rakety značící: žádám palbu do vlastní linie!
Stránka | 6
Třebaže situace ještě nebyla takto zoufalá a výšina 703 stále v našich rukou, bylo přeci nutno pokusiti se přivolat dělostřeleckou palbu alespoň těmito signály, zvláště když se nepříteli podařilo již obejíti tunel tam, kde nebylo střílen a dorážel na vchod nejen ze předu, nýbrž i ze shora a chystal se plamenomety vykouřiti obránce od střílen. Tu po několika nezdařených pokusech jedna z oněch raket, vystřelená střílnou vedle zavřeného vchodu, jako zázrakem ještě vlhkem nezkažená fungovala a na jejím znamení „zlatý déšť“, italské dělostřelectvo zahrnulo výšinu 703 krupobitím střel. Tím byl boj rozhodnut…“ Ve vzpomínkách účastníků je boj popisován jako mimořádně zuřivý. Čechoslováci byli ve výrazné menšině a tak se útočníci dostali do těsného kontaktu s obránci. Bojovalo se zblízka noţi, bodáky a šavlemi. „Po bitce na quotě 703 na jednom místě nalezeni dva naši bratři probodnuti – v bezprostřední jejich blízkosti leželi 4 rakouští vojáci také probodnuti. Odehrál se zde boj na život a na smrt, v němž útočící i obránci navzájem se pobili!“ (vzpomínka br. Jana Lašky) Přesila nepřítele postupně vytlačovala naše vojáky a obsazovala okopy. Kdyţ uţ bylo jasné, ţe se celou kótu nepodaří udrţet, stáhli se legionáři do tunelu, kde se zabarikádovali a u vchodu umístili kulomet. Nepřítel se pokusil toto poslední obranné postavení několikrát zdolat. Dokonce pouţil plamenomet a plynové granáty. Nebylo mu to, ale nic platné. Po mnoha hodinách bojů přišla konečně v odpoledních hodinách pomoc. Rakousko-uherští vojáci se nečekaně dostali do palby ze dvou stran, museli tedy ustupovat. Po osvobození legionářů obklíčených v tunelu se ústup nepřítele změnil v panický úprk. Pozice byla definitivně uhájena za cenu sedmi zabitých legionářů a několika desítek raněných. O tom, jak zuřivé byly tyto boje, podal následující den hlášení i velitel rakouského úderného oddílu: „Češi se zoufale bránili. Jeden jejich důstojník, když padl do zajetí, se zastřelil (Pozn.: nadpor. Svoboda František). Ostatní byli pobíjeni šavlemi a bodáky, jen pět jich padlo do zajetí. Ti byli oběšeni 22. září u Arka. Když věšeli prvního, jeho provaz se dobře dvakrát přetrhnul.“ V druhé části hlášení neměl tak docela pravdu. Z pěti zajatých legionářů byli oběšeni ve skutečnosti čtyři. Pátý, Slovák Budinka, se zachránil jedině díku tomu, ţe mu v té době nebylo ještě dvacet let. Na italské frontě padlo více neţ tři sta padesát Čechoslováků. Naši legionáři zde byli nasazeni na bojištích, která měla mnohem větší vojenský význam neţ necelý den trvající bitva z 21. září. Doss Alto se však stalo symbolem hrdinského odporu hrstky statečných. Obrovská houţevnatost našich vojáků bezprostředně vyvolala velkou mediální kampaň v italském tisku a s ní i podporu vyjádřenou italskými politiky. To samozřejmě přinášelo politické body nejen pro další rozšiřování československých legií, ale i pro podporu myšlenky vzniku samostatného Československa. O několik dnů později byli vojáci prvosledového 33. a 34. pluku vystřídáni příslušníky 31. a 32. střeleckého pluku. Počátkem října byla pak z fronty staţena celá divize. V té době se ale jiţ za pomoci „ostřílených“ pluků 6. divize formovala 7. divize a vytvářel čs. sbor v Itálii [2]. Stránka | 7
Čs. legionáři, kteří padli v boji u Doss Alta „Nehynoucí paměť chrabrým bojovníkům!“ SVOBODA František nadporučík 33. stř. pluku. Narozen 30. 8. 1896, Libice nad Cidlinou. Příslušen tamtéţ. V civilním ţivotě hospodářský adjunkt. V čs. vojsku od 27. 4. 1918. Padl 21. 9. 1918 u Saso Sega během bojů o Doss´ Alto (kóta 703). TROJÁNEK Oldřich poručík kulom. roty 33. stř. pluku. Narozen 11. 10. 1897, Praha. Příslušen tamtéţ. V civilním ţivotě úředník. V čs. vojsku od 27. 4. 1918. Padl 21. 9. 1918 v bitvě o Doss Alto (kóta 703). Aby se vyhnul zajetí, zvolil smrt vlastní rukou. Pohřben byl na polním hřbitově. POLÁK Josef desátník 33. stř. pluku. Narozen 19. 2. 1893, Přední Hutě, u Blatné. V čs. vojsku od 26. 5. 1918. Padl 21. 9. 1918 u Saso Sega během bojů o Doss Alto (kóta 703). HAVEL František střelec 33. stř. pluku. Narozen 17. 12. 1898, Svratka, o. Ţďár nad Sázavou. Příslušen tamtéţ. V civilním ţivotě truhlář. V čs. vojsku od 27. 5. 1918. Padl 21. 9. 1918 v boji o Doss Alto (kóta 703). JANKŮ Alois střelec 33. stř. pluku. Narozen 29. 11. 1894, Janoušov, o. Šumperk. Příslušen tamtéţ. V civilním ţivotě obuvník. V čs. vojsku od 27. 4. 1918. Padl 21. 9. 1918 v boji o Doss Alto (kóta 703). Pohřben byl v Monte Altissimo u Gardského jezera. KOVÁŘ Josef střelec 33. stř. pluku. Narozen 14. 2. 1891, Opočno, o. Rychnov nad Kněţnou. Příslušen tamtéţ. V civilním ţivořě pekař. V čs. vojsku od 26. 4. 1918. Padl 21. 9. 1918 v boji o Doss Alto (kóta 703). KŘÍŢ Vavřinec střelec 33. stř. pluku. Narozen 27. 8. 1898, Vochov, o. Plzeň-sever. Příslušen tamtéţ. V civilním ţivotě kočí. V čs. vojsku od 26. 4. 1918. Padl 21. 9. 1918 na Doss´Altu. Pohřben byl v S. Venceslao Malga Prata.
Popravení čs. legionáři zajatí během bojů u Doss Alta JEŢEK Antonín střelec 33. stř. pluku. Narozen 17. 7. 1894, Ústí nad Orlicí. Příslušen tamtéţ. V civilním ţivotě pekař. V čs. vojsku od 13. 5. 1918. Zajat Rakušany v průběhu boje o Doss´Alto a po shledání totoţnosti odsouzen k trestu smrti. Dne 22. 9. 1918 byl popraven u Arca. Pohřben byl v Arcu. NOVÁČEK Karel střelec 33. stř. pluku. Narozen 15. 10. 1879, Břeţany, u Strakonic. Příslušen tamtéţ. V civilním ţivotě rolník. V čs. vojsku od 13. 5. 1918. Během červnových bojů na Piavě byl zajat rakousko-uherskou armádou a po shledání totoţnosti odsouzen k trestu smrti. Dne 22. 9. 1918 byl popraven u Arca. ŠLÉGL Jiří střelec 33. stř. pluku. Narozen 29. 10. 1894, Stanětice, u Domaţlic. Příslušen tamtéţ. V civilním ţivotě tkadlec. Během boje o Doss´Alto 21. 9. 1918 byl zajat rakousko-uherskou armádou a po shledání totoţnosti odsouzen k trestu smrti. Dne 22. 9. 1918 byl popraven u Arca.
Stránka | 8
SVOBODA Václav střelec 33. stř. pluku. Narozen 10. 9. 1889, Kamenný Most, u Kralup nad Vltavou. Příslušný tamtéţ. V civilním ţivotě dělník. V čs. vojsku od 11. 5. 1918. Během boje o Doss´Alto 21. 9. 1918 byl zajat rakousko-uherskou armádou a po shledání totoţnosti odsouzen k trestu smrti. Dne 22. 9. 1918 byl popraven u Arca.
Gen. Andrea Cav. Graziani, velitel 6. čs. divize v Itálii.
Stránka | 9
Mladoboleslavská ţupa ČsOL - Štorcha, Hojsáka a Turpiše Předválečná „Mladoboleslavská ţupa ČsOL“ nesla demonstrativně od roku 1938 v čestném názvu tři jména popravených italských legionářů. Byla to jména bratří Aloise Štorcha, Josefa Hojsáka a Františka Turpiše. Přibliţme si jejich ţivotní osudy spjaté s československými legiemi v Itálii, ukončený tragickou mučednickou smrtí na oprátce Rakousko-Uherské monarchie. Alois Štorch – Smrt na břehu Lago di Garda Alois Štorch se narodil 21. 7. 1893 v České Lípě. V civilním ţivotě byl zámečníkem a ţil v Nové vsi nedaleko Bakova nad Jizerou. Z rakousko-uherské armády zběhl v hodnosti desátníka (telefonista) od 3. baterie 13. těţ. děl. pluku v Nagu. Přeběhl na frontě u Doss Casina 27. 5. 1918 společně s Františkem Tobkem, také budoucím účastníkem riskantní obojţivelné operace na vodách jezera Lago di Gardo. Stal se členem 39. střeleckého pluku „Výzvědného generála Grazianiho“
Výzvědná operace, jíţ se účastnil i Alois Štorch, byla naplánovaná na přímý příkaz plk. Marchettiho, jako důsledek střídavých výsledků červnových ofenziv italské armády. Hlavním úkolem této operace bylo proniknout do dělostřelecké posádky v Nagu. Zjistit, zdali se nechystá rakouská protiofenziva, přesvědčit vojáky české a slovenské národnosti ke zběhnutí a zajistit nepřesnou palbu. V případě zjištění, ţe se chystá nepřátelská ofenziva, se měli výzvědčíci vrátit buď po souši, nebo lodí, která měla čekat po dvou dnech na stejném místě. Případně, po zváţení situace, mohli riskovat i dále, a to vydáním se na cestu do Čech a pokračovat v revoluční propagandě mezi civilním obyvatelstvem. Na tuto smrtelně nebezpečnou operaci se přihlásilo 17 dobrovolníků. Velitel roty Vyčítal z tohoto počtu vybral sedm dobrovolníků a sám pak byl osmým. Počet účastníků se pak ještě zredukoval na čtyři (legionáři Alois Štorch, František Tobek, Jan Šmarda, Leopold Jeřábek). Výběr těchto čtyř byl proveden na základě znalosti poměrů na frontě, znalosti jazyka, ale i osobní psychické i fyzické odolnosti. Štorch a Tobek znali velmi dobře posádku v Nagu. Byli jejími příslušníky před zběhnutím, měli zde dobré kontakty, coţ podtrhuje fakt, ţe jejich přeběhnutí na italskou stranu se Stránka | 10
podařilo uskutečnit za značné pomoci a podpory jejich kamarádů od baterie zdejšího dělostřeleckého pluku. Naplánování celé operace bylo provedeno precizně. Výzvědčíci v rakouskouherských stejnokrojích s potřebnými doklady měli být přepraveni na člunu (motoscafo) se specielním elektrickým bezhlučným motorem na břeh jezera, který byl v týlu rakousko-uherské armády. Vysazeni měli být západně od říčky Sarca, kde nebyli stráţe přímo u břehu jezera, ale „jen“ elektrické dráty. Problém byl se stráţí střeţící můstek přes říčku Sarca, kterou by v případě potřeby museli eliminovat. Samotná výprava musela být několikrát odloţena z různých důvodů, např. zpoţdění naloďování, nebo příliš jasné noci. V noci na 3. července 1918 konečně vypluli a dorazili šťastně ke břehu. Chvilku po vylodění byli však prozrazeni italskou posádkou člunu, která způsobila hluk při obracení plavidla. Palbu zahájila rakousko–uherská stráţ, (byla do tohoto místa zasazena aţ po zběhnutí Štorcha a Tobka) ihned zpoza drátěných překáţek. František Tobek se zachránil skokem do jezera a po uplavání 3km se dostal do prostoru mezi zákopy, naštěstí daleko od těch rakouských. Štorch se pokusil o totéţ, ale jako neplavec brzy začal tonout. Rakouská stráţ ho „zachránila“ a vzkřísila. Coţ popisuje ve svém poválečném hlášení i kapitán Josef Vydra z rakousko–uherského X. armádního sboru: „Štorch, vytažen byv z vody polomrtev, zachvácen křečí, odvezen byl na obvaziště motorovým člunem rakouským v bezvědomí do Rivy „alla Lepre“, kde byl ošetřen sluhou doktora Plessnera, vojínem Antonínem Zavadilem. Sotva však přišel trochu k sobě a dáno mu suché prádlo, přišel hejtman Picalek (Němec) a zakázal všem veřejný styk s ním, poněvadž v něm byl rozpoznám bývalý telefonista z Naga, jenž zběhl k Italům…“ I legionář Jeřábek unikl tím, ţe skočil do jezera a plaval podél břehu. Po nějakém čase se domníval, ţe doplaval na italskou stranu a začal volat italsky o pomoc. Dostalo se mu odezvy rovněţ v italštině. Aţ na břehu zjistil, ţe byl oklamán rakouským důstojníkem. Nicméně ani za této situace se nevzdal a neztratil duchapřítomnost. Střelil důstojníka do břicha ze své pistole a opět se vrhl do jezera, tam však byl smrtelně zasaţen nepřátelskou palbou. Do rakouského zajetí se tedy dostali pouze Štorch a Šmarda. Legionář Šmarda byl odsouzen k 20ti letům těţkého ţaláře, Štorch pak k trestu smrti oběšením. Těsně před popravou dne 5. července 1918 byl Alois Štorch degradován, poté přiveden k šibenici. Dobrovolně vystoupil na vozík a postavil se na špičky. Usnadnil tím svým katům navléknutí popravčí oprátky, jeţ byla na jeho postavu příliš vysoko. Na to byl vozík odstrčen a ţivot mladého Stránka | 11
vlastence, který svůj ţivot spojil s naším Pojizeřím, skončil. Předtím se Štorch rozloučil s knězem slovy „Děkuji, sbohem.“ Šibenici postavili Rakušané pro výstrahu tak, aby byla vidět z italských pozic, kde sídlila čs. divize. Tento hanebný čin rozlítil italského generála Andrea Grazianiho, který nařídil veškerému italskému dělostřelectvu, dislokovanému na tomto úseku fronty, palbu na Rivu: „Byl to hotový uragán, zuřivá bouře zkázy a smrti. Oblaka prachu zničených domů s kouřem šlehající ohněm explodujících granátů byla hrůznou dekorací oběšenému…“ Poprava Aloise Štorcha měla být varováním všem vojákům české a slovenské národnosti v rakousko–uherském stejnokroji, kteří uvaţovali o přechodu fronty a boji za spravedlivé osvobození našich národů. Výstraha se však minula účinkem, naopak, přechody fronty na italskou stranu se po Štorchově popravě staly častějšími. Josef Hojsák , hrdina z Montenellu Bratr Josef Hojsák se narodil 18. Února 1897 v Roţďalovicích u Jičína. Před první světovou válkou se ţivil jako knihař. Po vypuknutí světového konfliktu narukoval ke svému domovskému útvaru 32. pěšímu pluku, s nímţ byl nasazen na italské frontě a kde byl také zajat dne 23. 8. 1917 u Mt. Cucco. V květnu roku 1918 vstoupil do řad našich italských legií. 15. června roku 1918 byl zajat na Montenellu a ještě téhoţ dne byl odsouzen a popraven rakousko-uherským polním soudem k trestu smrti zastřelením na Colle di Guarda. Smrt Josefa Hojsáka nesli samozřejmě nejhůře jeho rodiče. Matka se krátce po obdrţení smutné zprávy o popravě syna zhroutila a zanedlouho poté zemřela. František Turpiš, mučedník z Chrastavy Bratr František Turpiš se narodil 7. ledna 1898 v severočeské Dolní Chrastavě u Liberce. V civilním ţivotě pracoval jako obchodní příručí. Po vypuknutí 1. světové války byl předvolán v Dráţďanech na rakouský konzulát a narukoval do řad 28. pěšího pluku. Po krátkém výcviku byl s plukem odeslán na jiţní frontu do Itálie. František Turpiš se dostal do zajetí 19. 8. 1917 u Polres. Jiţ v říjnu 1917 si podal přihlášku v severoitalském městě Padova do řad čs. vojska, konkrétně k 33. střeleckému pluku, do nějţ byl přijat 12. května roku 1918. V jeho řadách se zúčastnil červnových bojů na Piavě, kde byl v průběhu tzv. hladové rakouské ofenzivy zajat společně s Aloisem Herzigem a Antonínem Vokřínkem. Po shledání totoţnosti zajatců byli bratři Herzig a Turpiš popraveni u S. Stine (Pozn.: Ant. Vokřínek vzhledem ke svému ranění popravě unikl). Z protokolu čs. domobrany se dočteme o jeho popravě toto: „V piavské ofensivě v červnu roku 1918 bylo městečko San Stino, ležící na řece Livenzi, na trati San Dona do Piave – Potogruano a daleko za frontou jevištěm popravy dvou československých legionářů. V městečku rozloženo bylo velitelství 23. Stránka | 12
arm. sboru, jemuž velel gen. Csiceris a polní nemocnice č. 305, jejímž velitelem byl vojenský nadlékař Dr. Ant. Šimek, uvědomělý Čech a hlavní svědek popravy. Právě u nárožního domku, kde tento lékař bydlel a jenž byl v sousedství nemocnice, hrbí se dvě nízké moruše, na nichž byli Čechoslováci popraveni. Legionáři byli zajati u S. Dona di Piave 10. divizí a odtamtud přes Ceggiu hnáni až do S. Stina, jsouce přivázáni ke koním eskorty za ruce, které již měli černé od těsného uvázání a tlučeni jsouce cestou palašem. Soudní vyšetřování a jednání řídil major Wacek, Němec ze Št. Hradce a obžalované hájil Čech, nadpor. Auditor Pelikán. Poprava oběšením byla provedena 19. června 1918 o 4 hodině odpolední. Oba obžalovaní šli se železným klidem k šibenici. První (Pozn.: F. Turpiš) ani nepromluvil a byl hned mrtev, druhý zvolal: „Nazdar bratři!“ a skonal asi po půl minutě, když se naň pomocník popravčího pověsil… v noci byla těla obou popravených sňata a zakopána na hřbitově.“ Osud si přitom nezahrál jenom s ţivotem mladého Františka Turpiše. Problémy z jeho legionářské činnosti pocítili i jeho rodiče v rodné Chrastavě, tehdy prakticky zcela německé:
Poprava v San Stinu di Lavenza. Těla bratrů F. Turpiše a A. Herziga.
Stránka | 13
„Dva měsíce po popravě navštívili Chrastavu tři četníci. Oznámili rodičům, že jejich syn byl jako vlastizrádce v italské uniformě popraven. Matka se zhroutila a krátce nato zemřela. Otec téměř denně slýchával v továrně u úst svých německých spolupracovníků větu: Takový syn měl být hned po narození uškrcen.“ Uplynulo deset let od smrti Fr. Turpiše, psal se rok 1928. Na průčelí budovy české menšinové školy v dnešní Revoluční ulici byla osazena pamětní deska (Pozn.: dnes je umístěná na náměstí). Do školní kroniky se tehdy zapsalo několik set účastníků vlastenecké slavnosti. První jméno je Karel Turpiš, otec zavraţděného syna.
Seznam italských legionářů z Mladoboleslavska „Zůstanete nesmrtelnými svědky hrdinství, ušlechtilosti a nezdolnosti Čechoslováků“ Bratři – italští legionáři z kraje mladoboleslavského Č.
Příjmení a jméno
1.
Hůrka Václav
2.
Knobloch Rudolf
3.
Podobský Jaroslav
Obec Bakov nad Jizerou Bakov nad Jizerou Bakov nad Jizerou
Datum narození
Povolání
poznámka
17. 9. 1898
poštovní úředník
účastník odboje za 2. sv. války, vězněn 29 dní v Ml. Boleslavi
28. 11. 1887 1895
učitel
Stránka | 14
4.
Průšek Václav
5.
Šiška Jan
6.
Trakal Josef
7.
Venclák Karel
8.
Beránek František
9.
Černohub Antonín
10.
Freyer Karel
11.
Kolář Josef
12.
Koloc Emanuel
13.
Kunst Břetislav
14.
Matoušek Václav
15.
Plechatý František
16.
Brzobohatý Josef
17.
Josef Brzybohatý
Bakov nad Jizerou Bakov nad Jizerou Bakov nad Jizerou Bakov nad Jizerou Bělá pod Bezdězem Bělá pod Bezdězem Bělá pod Bezdězem Bělá pod Bezdězem Bělá pod Bezdězem Bělá pod Bezdězem Bělá pod Bezdězem Bělá pod Bezdězem Brodce na Jizerou Březina
18.
Berounský František
Březno
19.
Brzobohatý Josef
20.
Rulc Josef
21.
Mikeš Josef
22. 23. 24. 25. 26. 27.
Bělonoţník Oldřich Skalický Bedřich Liška Josef Čuban Bohumil Horák Alois Růţička Karel
Buda u Bakova Buda u Drahotic Býčina u Kněţmosta Čejetice Čejetice Čejetičky Čistá Čistá Čistá
28.
Košvanec Václav
Dobrovice
6. 1. 1889
29.
Tvrzník František
Dobrovice
4. 3. 1874
30.
Zapadlo Rudolf
Dobrovice
17. 4. 1891
31. 32. 33. 34.
Kocvera Josef Rieger Josef Ţďánský František Matějů Josef
35.
Kozderka František
36.
Kvintus Josef
37.
Jansta Karel
38.
Vinč Jan
39.
Veleba Otakar
Dolní Bousov Dolní Bousov Dolní Bousov Dolní Stakory Doubrava u Ţďáru Doubrava u Ţďáru Hlínoviště u Bělé pod Bezdězem Hněvousice Horní Bukovina
21. 3. 1896 1893
krejčí
4. 7. 1896
školník
1896
pekař
1884
úředník
1892
krejčí
1898
zedník
1895 1892 1895
1885
zemřel 11. 8. 1945
poštovní zřízenec poštovní úředník ţelezniční zřízenec hajný ve Vrchbělé ţelezniční zřízenec
29. 11. 1893 1893 26. 1. 1885
dělník švec a mlynář
29. 11. 1893 1896
rolník
1876
cestář
17. 11. 1897 18. 6. 1896 30. 9. 1897
ţelezničář
7. 5. 1892
dělník cestář rolník ţelezniční zřízenec dělník strojní zámečník
zemřel v roce 1945 zemřel v roce 1941 účastník odboje za 2. sv. války, vězněn 5 let, 6 měsíců a 7 dní v Německu
22. 12. 1889 1887
dělník
1883
zedník
zemřel 18. 7. 1940
ţelezniční zřízenec 1880
kočí
1898
kočí
Stránka | 15
40. 41. 42. 43. 44.
Růţička Josef Folprecht K. Stránský Václav Janouch Jan Mareček Václav
Horní Slivno Hoškovice Hoškovice Chotětov Chotětov
30. 11. 1877 1899 1895 23. 6. 1897 11. 11. 1894
45.
Sklenář Josef
Chotětov
18. 8. 1897
46. 47.
Krejbich Karel Řípa Jan
Jivina Jizerní Vtelno
4. 12. 1895
48.
Vrtiška Karel
Jizerní Vtelno
49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96.
Maršálek František
Katusice
12. 7. 1897
Skalický Bedřich Jáchym Josef Krůša Karel Suk Josef Picek Jindřich Zima Emil Mikeš Václav Krsek Václav Bím Josef Bobek František Brunclík Karel Bukvaj Čestmír Čáslavský František Dobrý Josef Flek Augustin Horák Václav Hošek Antonín Koudelka Alois Koudelka František Krejbich Václav Krejčík Václav Krůša Karel Kudrna Karel Kuchta František Kupec Josef Lískovec František Martinovský Václav Matěj Jan Novák Jan Pavlíček Josef Plecháč Josef Pulda Václav Rampas Václav Šimánek Jan Šimek Václav Šída Jan Šuk Václav Urban Josef Veselý Jaroslav Voborník František Zahrádka Václav Zavříl Jindřich Ţáček Josef Ţára Štěpán Čuban Ladislav Maděra Štěpán
Katusice Klášter Klášter Klášter Kněţmost Kněţmost Koprník Koryta Kosmonosy Kosmonosy
18. 6. 1896 29. 10. 1898 1897 3. 2. 1899 1891 1894 1882 1875
Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Kosmonosy Lhotice Lítkovice
spáchal sebevraţdu kočí obuvník fotograf ţelezničář zemědělský dělník dělník obchodní příručí ve Stránově
kovář dělník poštmistr rolník krejčí rolník rolník
13. 4. 1892 1900
21. 5. 1899
1896 1893
kočí zedník
Stránka | 16
97. 98. 99. 100. 101. 102. 103.
Kučera František Drahota Václav Holda Václav Karásek František Koloc Stanislav Potměšil Josef Tuvora Josef
104. Auer Karel 105. Bernat Bohumil 106. Blecha Josef
Loukov Malá Bělá Malá Bělá Malá Bělá Malá Bělá Malá Bělá Malá Bělá Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav
1895 1876 1899 1887 1884 10. 9. 1895 30. 3. 1893 2. 3. 1896
107. Boháč Josef
Mladá Boleslav
24. 12. 1891
108. Botka Josef
Mladá Boleslav
13. 5. 1894
109. Cikl Josef 110. Danda František 111. Kult Karel 112. Kupec Antonín 113. Mlejnek Josef 114. Novák Jan 115. Pospíšil Antonín 116. Prokůpek Josef
Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav
pekař dělník 1895 rolník dělník truhlář
poštovní úředník
Desátník 34. střeleckého pluku. Narozen 24. 12. 1891, Bezděčín u Tábora. Příslušen tamtéţ. V civilním ţivotě truhlář. V čs. vojsku od 26. 4. 1918. Zemřel na srdeční slabost 21. 8. 1918 v polní nemocnici č. 66 ve Veroně. Pohřben v Caprino Veronese. Velitel mladoboleslavské odbočky Obrany Národa. Zatčen 1. 9. 1939. Vězněn za II. světové války - 5let, 8 měsíců a 23 dny.
22. 8. 1892 1. 1. 1887 27. 1. 1891 1896
obchodník
8. 10. 1895 29. 6. 1892 1897 23. 10. 1897
respicient FS
Mladá Boleslav
14. 12. 1892
inţenýr, chemik
118. Suldovský Václav
Mladá Boleslav
18. 4. 1898
dělník
120. Vortel Josef 121. Bárta Boleslav 122. Henka Karel 123. Jelínek Josef
Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mnichovo Hradiště Mnichovo Hradiště Mnichovo
vězněn za II. světové války v Terezíně padl
117. Skácel Tomáš
119. Vesfál Jaroslav
zemřel 14. 5. 1940
padl při náletu na Ml. Boleslav 9. 5. 1945 účastník odboje za 2. sv. války, vězněn na Cejlu a v Mariboru Střelec 39. střeleckého pluku. Narozen 18. 4. 1898, Růţodol u Liberce. Příslušen v Mladé Boleslavi. Padl 7. 5. 1918 u San Francesca.
1890 8. 3. 1894 1891
obuvník
1894
pokladník
1898
dlaţdič
Stránka | 17
124. Pokorný Josef 125. Zikmund Josef 126. Jiránek Jaroslav 127. 128. 129. 130. 131. 132.
Hozák František Janoušek František Maděra Václav Maděra Václav Honc Václav Altman Václav
133. Bouček Josef
134. Štorch Alois
135. Šenkýř Karel 136. Bobek Josef Nevyhoštěný 137. Vladimír 138. Berný Josef 139. Šrajer František 140. Fiala František 141. Klicpera Josef 142. Kolář František 143. 144. 145. 146. 147. 148. 149. 150. 151.
Antoš Josef Douša František Lhotský Jan Sládek František Šorejs František Vidner Josef Rejmon Václav Dvořák Jaroslav Tondr Josef
Hradiště Mnichovo Hradiště Mnichovo Hradiště Mohelnice nad Jizerou1882 Mukařov Mukařov Mukařov Muţský Násedlnice Neveklovice Nová Ves u Bakova
Nová Ves u Bakova
Nová Ves u Branţeţe Ouč Ouč Petkovy Plazy Předměřice nad Jizerou Předměřice nad Jizerou Předměřice nad Jizerou Ptýrovec Zdětín Řepov Semčice Sezemice Soleček Sudoměř Sukorady Sychrov
1897
obchodník
1895
dělník krejčí
1898 1968 1892 1892 1883 1893
tesař domkář kolář
1894
dělník
21. 7. 1893
dělník
Desátník 39. střeleckého pluku. Narozen r. 1893, Česká Lípa. Příslušen v Nové Vsi, u Bakova n. J. V civilním ţivotě zámečník. Během riskantní výzvědné operaci byl zajat rakousko-uherskou armádou a po shledání totoţnosti odsouzen k trestu smrti. Dne 5. 7. 1918 byl popraven u Grotte u Rivy.
25. 3. 1897 1898
rolník
29. 4. 1893
26. 1. 1889
rolník
19. 5. 1898
rolník
6. 5. 1887
rolník
1879 1896 24. 12. 1896 30. 11. 1886 1899 1891 31. 7. 1898
hostinský rolník
1897
152. Volák Václav
Trnová
4. 12. 1898
153. 154. 155. 156. 157. 158.
Veselá Vinec Zámostí Ţantov Ţďár Ţďár
1896 14. 12. 1893 13. 5. 1890 1891
Kabátek Ferdinand Štafl Jan Stehlík Václav Hamáček Josef Hoďák Josef Janoušek Josef
rolník učitel
rolník správce dělník u ČSD dělník dělník u dráhy dělník
rolník padl v legii ve stáří 22 let
1890
rolník
Stránka | 18
Kulometník 32.střeleckého pluku desátník Alois Mulač má za opaskem zavěšený zákopový útočný nůž Vetterli vz. 1891.
Mladoboleslavák bratr Karel Auer ve stejnokroji italského legionáře s pletenými lýtkovicemi na nohou. Stránka | 19
Krajané z Mladoboleslavska slouţící u italské domobrany Č.
Příjmení a jméno
1.
Havlíček Viktor
2. 3. 4. 5.
Havlík František Hylas Karel Sedláček Vilém Šulc Antonín
6.
Janatka Jaroslav
7.
Petera Josef
8. 9.
Obec Bakov nad Jizerou
Datum narození
Povolání
poznámka
23. 10. 1899
tajemník
účastník odboje za 2. sv. války, vězněn 20 dní v Ml. Boleslavi
18. 10. 1899
Zeman Rudolf Benda Václav
Bezno Čejetice Čejetičky Dalovice Debř nad Jizerou Debř nad Jizerou Hrdlořezy Katusice
10.
Melichar Josef
Kosmonosy
29. 7. 1899
11. 12.
Moc Antonín Papoušek Jaroslav
6. 5. 1881 20. 2. 1898
13.
Bernat Ladislav
14.
Břehovský Otakar
15.
Cikl Josef
Kosmonosy Kosmonosy Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav
16.
Červenomlýnský Antonín
Mladá Boleslav
14. 9. 1897
17.
Fischel Viktor
Mladá Boleslav
18. 8. 1890
obchodní zástupce
18.
Fryblík Jan
Mladá Boleslav
14. 5. 1900
technický úředník
19.
Hampl Václav
20.
Kratochvíl Václav
21.
Kubíček Jan
22.
Maňásek Josef
23.
Moc Ladislav
24.
Orel Oldřich
25.
Procházka František
26.
Prorok Josef
27.
Ráček Karel
28.
Remsa Bohumil
29.
Rubín Jan
30.
Sadovský Josef
31.
Škraňka Karel
Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá
16. 7. 1899 30. 6. 1899 25. 2. 1899 18. 7. 1888
14. 8. 1883 23. 12. 1888 19. 10. 1894 technický úředník ŠKODA zemřel 14. 9. 1942
15. 5. 1882 22. 3. 1896 23. 8. 1892
zemřel 23. 10. 1943 účastník odboje za 2. sv. války, vězněn v Jičíně a Ml. Boleslavi umučen v neznámém koncentračním táboře účastník odboje za 2. sv. války, umučen v Ml. Boleslavi dne 14. 12. 1943
13. 3. 1899 7. 12. 1893
6. 8. 1891 12. 8. 1898 4. 8. 1899 16. 5. 1898
hostinský
zemřel 15. 12. 1942
16. 11. 1898 4. 11. 1896 2. 10. 1896 3. 1. 1897 17. 5. 1894 19. 12. 1882
Stránka | 20
32.
Štibal Alois
33.
Tůma Jan
34.
Veverka Karel
35.
Víšek Vojtěch
36.
Viták Josef
37.
Vojtíšek František
38. 39.
Novotný Strnad Vincenc
40.
Pokorný Rudolf
41.
Jíra Felix
Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Mladá Boleslav Semčice Sušno Újezd u Smilovic Zámostí
5. 11. 1893 8. 3. 1896
dělník
zemřel 23. 5. 1940
13. 12. 1897 1897 1894
vězněn za 2. světové války
10. 6. 1888 24. 12. 1889 21. 12. 1894 22. 7. 1897
[1] SVOBODA Z.: Legionářská tradice, ČsOL, MO ČR 1994, Praha [2] MAREK V.: Zuřivý boj v tunelu, časopis Areport, ročník 2008, číslo 18, str. 41 [3] V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918 (Praha 1927) [4] HANZAL V.: Výzvědčíci v Itálii a na Slovensku, Praha 1928 [5] KRETŠÍ J.: Vznik a vývoj československé legie v Itálii [6] http://www.pamatnik.valka.cz/ [7] http://www.csol-mb.net.cz/
Stránka | 21
WWW.CSOL-MB.NET Stránka | 22
