Československá sociální demokracie
HOSPODÁŘSKÝ PROGRAM ¨(Tzv. Tesařův hospodářský program z r. 1991)
Program hospodářské politiky Čs. Sociální demokracie obsahuje základní záměry a cíle pro první polovinu 90. Let. To znamená, že se soustřeďuje na otázky přechodu čs. Ekonomiky na nové ekonomické podmínky a na vytváření předpokladů pro harmonický ekonomický růst, zajišťující Československu odpovídající místo v kontextu rozvoje a integrace evropské ekonomiky a potřebný vzestup životní úrovně obyvatelstva. Představuje rovněž výchozí etapu dlouhodobých politicko-ekonomických záměrů rozvoje čs. Národního hospodářství, jehož prosperita bude základem bohatých sociálních programů. ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA Čs. sociální demokracie prosazuje, aby reforma národního hospodářství vycházela z politickoekonomické podstaty jeho nízké výkonnosti. Tou je především nesprávně uplatňovaný princip solidarismu, absence ekonomické odpovědnosti za výsledky práce a podnikání spojená s anonymito vlastnictví a potlačení funkce trhu jako objektivního prostředí pro hodnocení potřeb a užitku. Odstranění těchto nedostatků neznamená, že se čs. sociální demokracie zříká cíle vytvořit a rozvíjet sociálně spravedlivou a humánní společnost pro důstojný život člověka. Naopak, tato idea, která byla vždy základem politiky sociálně demokratického hnutí, má svoji trvalou platnost i v naší době proto, že její uskutečnění je podmíněno bohatstvím společnosti. Teorie a praxe vytvářejí sociálně spravedlivé společnosti vykrystalizovaly z hlediska vztahu k ekonomice a k dalším oblastem života do dvou zcela odlišných koncepcí – komunistického modelu socialismu a sociálně demokratického modelu vytváření humánní a sociálně spravedlivé společnosti. Komunistický model socialismu se realizoval v SSSR a odtud byl importován do Československa. Po 70. letech jeho praxe v SSSR a 40. letech v Československu je zřejmé, že v historické zkoušce propadl a musí být odmítnut. Nejedná se o pouhé deformace jinak správného modelu, ale o zásadní pochybenost celého pojetí, opírající se o jedinou státní ideologii, o všemocné postavení jedné politické strany, o rozhodující preferenci státního vlastnictví výrobních prostředků a o absolutizování moci státu, který určuje všechny stránky rozvoje společnosti – ekonomickou,kulturní, sociální atd. Z ekonomického hlediska se v tomto modelu vše stává jediným hospodářstvím řízeným státním plánem, v němž při rozhodování převažují často kritéria politická, mocenská a sociální. Nikdo nemůže mít svobodu rozhodování, ale musí být usměrňován k práci i spotřebě. Základní rozhodování o alokaci prostředků, o rozvoji výroby a jejím užití, o dělbě práce a kooperaci, o úkolech i odměně dělají orgány reprezentující stát.Ostatní účastníci ekonomických procesů mají v podstatě jen funkci výkonnou. Na tom nic nemění skutečnost, že rozhodnutí státních orgánů jsou často vyvolána nebo ovlivňována podniky, zájmovými skupinami apod. Z toho vyplývají dvě základní příčiny nízké výkonnosti národního hospodářství. První spočívá v malém zájmu a v naprosto nedostatečné ekonomické odpovědnosti za dosahované výsledky a kvalitu práce, za výsledky investování a hospodaření s majetkem, za využití prostředků, za efektivnost, inovační aktivitu a za celkové výsledky podnikání. Státní orgány ji nemohou za svá rozhodnutí reálně nést a nižší stupně řízení mohou konat a odpovídat jen v mezích svých kompetencí, tj. podle postavení a podle podmínek vymezených předpisy a plánem. Druhou základní příčinou neefektivnosti národního hospodářství je to, že celý ekonomický život je v zásadě postaven ne principu rovnostářské solidarity. To znamená, že silnější a výkonnější mají připívat k tvorbě národního produktu více než slabší, zatímco většina tohoto produktu je přerozdělena ve prospěch slabších. To vede na všech úrovních k rozhodování především podle sociálních a politických kritérií, k přerozdělování v rámci podniků a odvětví k rovnostářství ve mzdách ke smířlivosti s nízkou kvalitou a nedostatečnými výsledky práce. Každý spoléhá na stát, protože mu zajišťuje existenci pomocí ostatních. Důsledkem toho všeho je postoj „dávej co nejméně a ber co nejvíce“. Tím se snižuje zájem lidí o práci a potlačuje jejich iniciativa. Dochází k morální deformaci lidí, všeobecnou se stává neodpovědnost a nízká produktivita, poklesá životní úroveň. Výsledkem je úpadek ekonomiky i celého života společnosti.
2
Sociálně demokratický model vytváření humánní a sociálně spravedlivé společnosti se vyznačuje takovým uspořádáním společnosti a uplatňováním úlohy státu a takovou hospodářskou a sociální politikou, které se osvědčily např. v podmínkách Švédska a jsou ve větší či menší míře realizovány ve většině vyspělých evropských zemí. Stát v tomto modelu podporuje všechny formy vlastnictví v rámci tržní ekonomiky, podporuje rozvoj podnikatelské iniciativy a uplatňuje svou úlohu jen v péči o řádné fungování trhu a v základním usměrňování hospodářského vývoje. Těžiště úlohy státu je ve formování celkových podmínek života a v tvorbě sociálních programů zejména v péči o vzdělání, zdraví, rozvoj infrastruktury a o životní prostředí, tj. v účelném a spravedlivém rozdělování a využití vytvořeného společenského produktu. Tím se respektuje logický vztah, že nejdříve musí být ekonomika efektivní a vytvářet bohatství, aby se následně mohlo účinně uvažovat o sociálně spravedlivém rozdělování tohoto bohatství. Přitom jde o to, aby princip solidarity byl uplatněn na správném místě. Tento princip, kdy silnější a bohatší přispívají na potřeby slabších je oprávněný ve vztahu společnosti k sociálně slabším jednotlivcům (např. tělesně handicapovaným) a sociálně slabším skupinám, ale nikdy ne vůči neefektivním podnikům, které získávají prostředky na úkor podniků efektivnějších. Čs. sociální demokracie je přesvědčena, že budování takovéto společnosti vytvářející podmínky pro všestranný rozvoj člověka, zajišťující sociální jistoty, pečující o životní prostředí a zaručující sociální spravedlivost je v současné době aktuální jak v národním, tak v mezinárodním měřítku. V podmínkách rozvinutých výrobních sil a vysoké produktivitě práce je přitom možné potřeby společnosti zabezpečovat snáze a na kvalitativně vyšší úrovni než za dřívější stagnace nebo úpadku.
PROBLÉMY PŘECHODU K TRŽNÍ EKONOMICE Před našimi národy stojí v období, pro které je hospodářský program koncipován, obtížný problém objektivně nutného přechodu od neefektivního administrativně přikazovacího modelu (jenž vedl do slepé uličky) k efektivní tržné orientované ekonomice. Tento přechod nebude snadný.V jeho průběhu je třeba chránit oprávněné zájmy pracujících. Jakékoliv vyvolávání iluzí o jeho bezbolestnosti a bezproblémovosti je nejen lacinou předvolební kampaní, ale může vést ke značnému zklamání obyvatelstva a tím i k napětí ve společnosti. Sociální demokracie sází na střízlivost pohledu a na to, že bude říkat pravdu, dyť by byla nepopulární. Z tohoto hlediska považujeme za nutné poukázat na rizika související s přechodem k tržní ekonomice. Plná svoboda podnikání, reálné osamostatnění ekonomických subjektů, jejich nezávislost na státních orgánech a vytváření podmínek pro podporu podnikatelské činnosti jsou ve svém souhrnu neodmyslitelným předpokladem efektivní ekonomiky. Přitom ale nelze, zejména v období přechodu ekonomiky na nové podmínky, přehlížet to, že podnikatelská aktivita a rozhodování všech podniků bez ohledu na formy vlastnictví budou motivovány jejich vlastními „egoistickými“zájmy. Podnikatelský zájem může být hnacím motorem úspěšného rozvoje národního hospodářství jenom: - v tvrdém ekonomickém prostředí a při existenci konkurenčního střetu na trhu ve všech jeho oblastech, tj. zboží, práce, peněz a kapitálu, kdy dosažení vlastních cílů (zisky,celkové prosperity, upevnění postavení na trhu atd.) vyžaduje vyvinout maximální úsilí vedoucí současně k uspokojování potřeb společnosti ( nikoli ovšem v dosud chápaném úzkém naturálním pojetí); při schopnosti státní ekonomické politiky a forem její realizace usměrňovat soulad podnikatelských zájmů s racionálním rozvojem ekonomiky pokud jde o vytváření a posilování rovnováhy trhu. Nebudou-li tyto podmínky splněny, dojde naopak k tomu, že se zájem jednotlivých ekonomických subjektů soustředí na hledání relativně lehčí cesty k dosažení jejich cílů a užitku. To by nutně vyvolalo deformace ekonomiky, růst cen, mezd a inflaci. Z hledisky konkrétní hospodářské politiky vidí Čs.sociální demokracie v této oblasti dominující okruh problémů a rizik budoucího vývoje čs. národního hospodářství. Proto považujeme především za nutné: a) správně oceňovat reálné možnosti obnovy trhu a volit ekonomická opatření respektující hlediska ekonomické rovnováhy. Přitom se musí vycházet z toho, že: - existuje nestabilní trh potravin a spotřebního zboží s deformovanými cenovými relacemi při převaze řízených cen, velkém rozsahu dotací, zkreslujícího vlivu sazeb daně z obratu, obchodních přirážek atd. Tento trh je pod trvalou hrozbou nerealizované kupní síly, která jej může rozvrátit. Impuls pro to může 3
být různý, např. vykupování části zboží a materiálů soukromými podnikateli pro jejich výrobu a spekulativní prodej za zvýšené ceny, vývoz čs. měny ve velkém do zahraničí a její zpětné využití pro výhodné nákupy cizinců na našem trhu aj. - existuje možnost substitucí a alternativního užití peněžených zdrojů. Ukazují to uvedené příklady týkající se nestability trhu, které současně svědčí o tom, že z hlediska inflace nejde o problém účelového peněžního zdroje, ale o problém celkové peněžní zásoby mezi množstvím peněz a možností jejich využití. Úspory obyvatel v různé podobě mohou být do jisté míry zálohou budoucího kapitálového trhu, neboť mohou představovat akumulaci kapitálu a zdroje tržních funkcí úvěrové a peněžní soustavy. Z tohoto hlediska je důležité přistoupit při monetarizaci ekonomiky a vytváření podmínek pro přelévání peněžních zdrojů mezi jednotlivými sférami a subjekty ke zdražení peněz a využít kapitalizování nahromaděných peněžních prostředků. Řešení těchto otázek není jen ekonomické, ale má řadu politických a sociálních aspektů, - trh pracovních sil zatím existoval jen v omezené míře.Tento trh však bude v budoucím období stále více ovlivňován uvolňováním pracovních sil v důsledku strukturálních změn a snižování správního a řídícího aparátu. Proto vytvoření trhu práce však nepůjde o plně využitelně struktury pracovníků. Naopak, neregulované uvolňování poracovníků a nezvládnutí procesu jejich rekvalifikace a nového zapojení povede ke zhoršení podmínek ekonomiky na straně výroby i poptávky a k sociálním konfliktům vyžadujícím politická řešení. b) zvládnout úspěšně problém rozvoje konkurence, která je určujícím faktorem racionálního fungování trhu znemožňujícím zneužívání monopolního postavení a vytvářejícím předpoklady pro uspokojování poptávky, adaptabilitu struktury výroby a služeb. Problém spočívá především ve specifických podmínkách čs. ekonomiky daných jednak jejími rozměry, vývojem struktury a její závislosti na vnějších ekonomických vztazích a jednak dosavadní značnou uzavřeností, resp. Jednostrannou orientací a nedostatkem devizových rezerv. Nepovažujeme v těchto podmínkách za reálné vytvořit soutěžní struktury v národním hospodářství ani přijetí jednoduchých schémat v protimonopolních zákonech, např. stanovením podílu jednoho podniku na příslušném dílčím trhu, ani násilným neekonomickým administrativním parcelováním podniků. V řadě oborů požadavky technologie, efektivnost a hlediska konkurenceschopnosti na světovém trhu vyžadují takovou koncentraci výroby, která nedovoluje v rozměrech našeho vnitřního trhu potlačit uvedenými způsoby monopolní postavení jediného výrobce. Také administrativní rozdělování současných podniků problém demonopolizace nemusí vyřešit, protože i jednotlivé závody existujících podniků mohou mít monopolní postavení pro určitou výrobu. Významné monopolní tlaky např. v cenové oblasti je také možné de facto vytvořit i při existenci mnoha podniků např. mocenským postavením politické organizace zemědělců, nebo ve mzdové oblasti vlivem sjednocené odborové organizace. Z toho vyplývá, že důležitým a mnohdy rozhodujícím nástrojem pro vytvoření konkurence bude otvírání ekonomiky a pronikání zahraničních výrobců a kapitálu na náš vnitřní trh, dále podpora soukromého podnikání a možnost všech podniků vstupovat do kterékoliv výrobního oboru a podnikatelské oblasti. ZÁKLADNÍ STRATEGIE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY ČS. SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE Program hospodářské politiky pro období obnovy tržní ekonomiky se zaměřením na strategii přestavby národního hospodářství a v souladu s politikou Čs. sociálně demokratické strany staví při návratu do konkurenčně náročné světové ekonomiky na prvé místo zájmy všech vrstev pracujících, národní zájmy Čechů a Slováků a potřeby sociálně slabších skupin obyvatelstva. V návaznosti na hodnocení hlavních příčin nízké výkonnosti čs. národního hospodářství se hospodářská politika Čs. sociální demokracie zaměřuje na řešení tří základních oblastí, jimiž jsou: - vytváření tržního prostředí ve specifických podmínkách čs. národního hospodářství v současném období; - formování a realizace konzistentní soustavy opatření a nástrojů státní hospodářské politiky; aktivní působení státu při řešení strukturálních změn a jejich sociálních důsledků.
Tržní prostředí a organizace hospodářské základny
4
Vyřešení základního problému nízké výkonnosti čs. ekonomiky vyžaduje zásadním způsobem stanovit ekonomickou odpovědnost za výsledky podnikání a hospodaření a za kvalitu, odstranit prosazování politických a sociálních hledisek do ekonomického rozhodování zejména na úrovni hospodářských organizací, zcela změnit úlohu a postavení řídících orgánů ve vztahu k podnikům. Vyžaduje rovněž přijmout novou koncepci záruk zaměstnání, výdělku, odměn a existenčních jistot a rozvinout samostatné pojetí státních sociálních programů. PODNIKÁNÍ A VLASTNICTVÍ Podnikání jako základ prosperity Z hlediska celkové a dlouhodobé prosperity národního hospodářství jsou nejdůležitější podnikatelský ekonomický zájem a odpovědnost. Jsou zdrojem iniciativy, snahy uplatnit nápady, inovace, využít příležitosti, přizpůsobit se podmínkám trhu a optimálně využít zdroje. Podnikatelská ekonomická odpovědnost je odpovědností majetkovou spojenou s rozvojem a prosperitou podniku nebo s důsledky jeho neefektivnosti až zániku. V závislosti na ní jsou nejlépe stanovena kritéria odpovědnosti a hodnocení výsledků práce nižších stupňů řízení, výkonných pracovníků a dělníků a motivace jejich zájmů. Je proto nejlepší zárukou efektivního rozhodování o alokaci a efektivnosti vynakládaných prostředků. Sociálně demokratické strany přitom respektují skutečnost, že se podnikatelský zájem účinněji prosazuje v soukromém vlastnictví, zejména u podniků, kde vlastník může být současně výkonným podnikatelem a řídícím pracovníkem, kde se vyžaduje vysoká akceschopnost při zabezpečování inovací, pružnost atd. Bylo by nelogické přehlížet, že neustále vznikají a zanikají soukromé podniky, především v nových výrobních oborech a technologií, např. ve spojení s aplikací elektroniky, jsou nejaktivnější podnikatelskou složkou ve všech vyspělých ekonomikách a že i v našich podmínkách tento potenciál reálně existuje nebo vzniká, včetně vlastní akumulace a mobilizace kapitálu. Rovné šance pro všechny formy vlastnictví Čs. sociální demokracie bude ve své hospodářské politice podporovat svobodu podnikání a prosazovat vytvoření právních záruk svobodného zřizování podniků a ochrany kapitálu pro všechny, tj. pro - ekonomické subjekty státu, obcí a územních orgánů - soukromé osoby (samostatné i sdružené v různých organizačních strukturách, např. družstev, asociacích zakladatelů akciových společností, klubech) - podniky a organizace zahraniční osoby a organizace. Úspěšný a svobodný rozvoj podnikání musí být garantován zajištěním rovnoprávností všech forem vlastnictví (státního, družstevního, soukromého, společenských organizací apod.) z hlediska práva ochrany, dispozice, daňové rovnosti a podnikatelských oprávnění. Tato právní záruka musí být zajištěna i pro zahraniční vlastníky nebo podílníky na majetku v Československu. Rovněž je nutno zajistit státní podporu právní ochrany majetkových zájmů československých-ekonomických subjektů v zahraničí. Možnost řízení podniků a oblast jeho působnosti nesmí být ničím omezena kromě zákonem stanovených výjimek, jako jsou např. ochrana zdraví, mravnost, životní prostředí, národní bohatství, zájmy obrany a bezpečnosti. Tato svoboda se musí týkat i peněžních ústavů a bank.
Privatizace – jedna, nikoliv jediná cesta zvýšení úrovně ekonomiky Rovnoprávnost všech forem vlastnictví znamená rovnoprávnost i pro stání sektor. Čs. sociální demokracie zastává stanovisko, že ekonomický zájem a odpovědnost, které jsou vázány na soukromé vlastnictví výrobních prostředků a kapitálu, je třeba podporovat. Nesouhlasí však s tím, aby byl program privatizace hlásán jako základní nebo dokonce jediná cesta zvýšení výkonnosti čs. ekonomiky. Předně, státní vlastnictví je v současné době rozhodující formou vlastnictví produktivního národního majetku Československa. Pokus o převod tohoto vlastnictví ve větším měřítku do soukromých rukou by nutně musel vést, při zaostalosti naší ekonomiky a nedostatečné vnitřní akumulace kapitálu, k rozprodeji národního majetku do zahraničí za velmi nevýhodných podmínek. V podstatě by tento krok přisoudil naší ekonomice roli práce ve mzdě se všemi důsledky takového postavení, tj. s prosperitou prohlubování rozdílů proti investorským zemím, přenášení 5
negativních dopadů poklesu hospodářské konjunktury apod. Přednosti soukromého vlastnictví se neprojevují v moderní velkovýrobě, v níž často dochází k oddělení vlastnictví od podnikatelských a vrcholových řídících funkcí, které vyžadují vysokou odbornou kvalifikaci a specifické osobní vlastnosti (samostatnost, vůli, iniciativu, schopnost vést lidi, pružnost, výkonnost atd.). Také stát a banky velmi často pomáhají při sanaci těchto podniků v případě jejich ohrožení a tím snižují reálnou podnikatelskou odpovědnost vlastníků. Zespolečenštění výroby a vytváření velkých, často mezinárodních podniků vede k přenesení podnikatelských funkcí na řídící složku – management. V souvislosti s tímto vývojem, který znamená odpoutání vlastnictví od jeho realizace v podnikání a oslabení podnikatelské odpovědnosti, se v mnoha zemích posiluje snaha vyvolat zájem přímo u pracovního kolektivu např. podílnictvím zaměstnanců na akciovém kapitálu. To zvyšuje ekonomický zájem o ekonomickou odpovědnost pracovníků všech stupňů a do jisté míry posiluje kontrolní funkci těchto „vlastníků“ i ve vztahu k výkonnému vedení. Není důvodu proč těchto zkušeností nevyužít v podmínkách národního vlastnictví, jak je tomu ve Francii nebo v Itálii. Racionální proces denacionalizace Čs. sociální demokracie se zasahuje o to, aby všechny formy vlastnictví a podnikání měly rovné podmínky a aby v případech, kdy to bude nezbytné, byla provedena změna vlastnictví způsobem a za podmínek, které byly uplatněny v některých vyspělých západních státech. Šance pro podnikání v rámci státního vlastnictví však vyžaduje volit různé formy uplatnění tohoto vlastnictví tak, aby byly vytvářeny podmínky pro jeho maximální účinnost. Státní podniky jen v nekomerční oblasti Státní sektor existuje v řadě rozvinutých evropských zemích s tržním hospodářstvím. Státní podniky jsou zachovány především v těchto případech, kdy je preferováno zabezpečení určitých společenských potřeb a úkolů státu. Základní formu státních podniků považujeme proto za rozumné zachovat ve vybraných odvětvích, v nichž převažují v současných podmínkách, příp. trvale, kritéria zajištění společenských potřeb, tzn. V železniční a letecké dopravě, ve spojích, v rozhlasu, televizi, u velkých podniků v odvětví výroby a rozvodu energie, plynu a tepla, v těžebním průmyslu, v obranném průmyslu, anebo tam, kde budou prováděny strukturální změny, zejména útlumové programy. Tomu musí odpovídat právní úprava jejich formy, organizace a správy vyjádřená v zákoně o státním podniku. Návrat ke konceptu národního majetku Záměrem znárodnění po roce 1945 bylo vytvořeno v rámci národního majetku ekonomicky samostatné a podnikatelsky způsobilé hospodářské organizace. Mají-li se z dnešních státních podniků stát subjekty reálného trhu, musí být tyto podniky zcela odděleny od státu, misí dojít k obnově konceptu národního majetku. Nejde o pouhé přemalování firmy, ale o vyjádření rovnoprávného postavení všech forem vlastnictví výrobních prostředků. Národní podniky jsou národní ve smyslu národního majetku spravovaného Fondem národního jmění. K orgánům státní moci musí však mít stejný vztah, jako podniky soukromé či družstevní. Stát vůči nim nesmí používat jiných nástrojů regulace než vůči soukromým či družstevním podnikům. Klíčovým problémem národních podniků, tj. podniků oddělených od státu, bude nalezení forem, jež by z nich učinily reálné subjekty trhu a jež by jim dovolily obstát v konkurenci se soukromými a družstevními podniky. Přeměna státních podniků v akciové společnosti Z hlediska podnikání i z hlediska prosazení konceptu národního majetku považujeme za nejvýhodnější převést většinu státních podniků na akciovou společnost, na jejímž kapitálu se mohou podílet stát, banky, pracovníci podniku i ostatní subjekty ekonomického života. Předností akciové společnosti je, že konkretizuje vlastnictví a tím i podnikatelský zájem, zejména však, že váže toto vlastnictví na kapitál, nikoliv na konkrétní organizačně ekonomickou jednotku. To otvírá pro budoucí vývoj potřebnou dynamiku v přesunu majetku a kapitálu, kterou žádná jiná forma organizace podniků v národním vlastnictví neumožňuje. Čs. sociální demokracie se zasazuje o to, aby se na akciové společnosti vztahovaly obecné právní podmínky odpovídající normám platným ve světě a upravující jejich vznik, organizaci, působnost,
6
majetkovou odpovědnost atd. Tyto podniky musí platit v plném rozsahu i pro akciové společnosti vzniklé ze současných státních podniků, které se tím vyčlení z odvětví působnosti, ztratí charakter státního podniku a budou mít právo svobodného podnikání včetně změny výrobní a podnikatelské činnosti zahraničně obchodní činnosti, možnosti spojování, rozdělování, odprodeje části majetku atd. Zajištění podílu pracovníků na akciovém kapitálu podniku Čs. sociální demokracie považuje za svou povinnost hájit zájmy pracujících, kteří svým úsilím přispěli k vytvoření existujícího národního majetku. Proto bude prosazovat, aby při přeměně státních podniků na akciové společnosti byl zajištěn majetkový podíl pracovníků podniků. V souladu s tím bude prosazovat, aby byl v právní úpravě zabezpečen tento postup: - ohodnotit majetkovou podstatu podniků převáděných na akciové společnosti včetně odpisu neexistujících nebo zcela nevyužitých zásob a majetku. Majetek rozdělit na podíly a vlastnictví těchto podílů realizovat formou akcií, za něž budou vypláceny dividendy v závislosti na hospodářský výsledcích; - ponechat u všech podniků, kde to bude účelné, stanovenou část akcií jako národní majetek spravovaný Fondem národního jmění; - rozdělit části akcií, kterých by se stát vzdal, bezplatně podle nominální hodnoty mezi pracovníky v závislosti na době jejich zaměstnání v podniku. Tímto způsobem by měla být formálně respektována zásluha pracovníků o vytvoření majetku podniku a současně dosaženo zněny jejich postojů k majetku a hospodaření podniku i k jeho řízení; - uvolnit ostatní akcie do prodeje a jejich nákup umožnit všem ekonomickým subjektům s tím, že pracovníci podniku by měli mít přednostní právo nákupu a možnost zakoupit si tyto akcie i na úvěr, splácený z jejich budoucího výnosu. Umístění akcií na kapitálovém trhu zajistí banky pověřené Fondem národního jmění. Akciová společnost by měla mít možnost mobilizovat, resp. Rozšiřovat kapitál emisí dalších akcií, popř. obligací. Skutečná změna formy vlastnictví státního podniku Přeměna státních podniků v akciové společnosti nesmí být jen formálním, ale naopak podnikatelským aktem, v němž je nutné vždy posoudit ( na základě odborné expertizy banky) ekonomické a podnikatelské možnosti podniku a uskutečnit potřebné změny včetně zněny struktury a organizace podniku, zněny systému řízení, rekvalifikace a racionalizace struktury osazenstva atd. Po provedených změnách a prodeji, resp. Rozdělení akcií, se musí zcela změnit i způsob řízení. Znamená to zvolit na shromáždění akcionářů správní radu a dozorčí radu. V nich by měla zájmy státu jako jednoho z vlastníků akcií zastupovat banka pověřená jejich správou. Ředitel musí být vybrán vlastníky podniku na základě konkursu podle kvalifikace a musí mít smluvně ( popř. i majetkovými zárukami, např. kaucí) stanovenou odpovědnost vůči správní radě za výkon své funkce a výsledky hospodaření. Jiné formy podnikání v rámci národního majetku Čs. sociální demokracie uznává a bude podporovat kromě akciových společností i jiné formy uplatnění národního majetku v podnikání např. - existenci samosprávných podniků; - pronájem státního podniku za stanovených podmínek kolektivu pracovníků, nebo soukromým podnikatelům vč.zahraničních; - vytváření společných podniků se zahraniční kapitálovou účastí atd. V právní úpravě musí být zakotvena možnost vzniku a existence jiných specifických typů podniků, např. komunálních podniků a podniků místního průmyslu, zřizovaných ve vlastnictví a správě národních výborů a pracujících ve prospěch místních potřeb, jakož i podniků zřizovaných se zřetelem k potřebám klubů, zájmových a společenských organizací apod. Čs. sociální demokracie neodmítá možnost prodeje některých obchodních a výrobních jednotek družstvům a soukromým podnikatelům, a to za stanovených podmínek a po jednotlivém posouzení příslušnými orgány.
7
Ochrana národních zájmů Koncept národního majetku vyžaduje odpovídající ochranu národních zájmů. Při pronájmu, při vytváření akciových společností vznikající ze státních podniků i v případech jiných forem uplatnění národního majetku v podnikání, tento majetek považujeme za nutné chránit zejména tím, že tyto změny formy vlastnictví státního podniku musí být v zásadě organizovány v pravomoci národních rad jednotlivých republik jimi pověřenými orgány, především Fondem národního jmění, který by měl zajistit funkci správy a ochrany národního majetku. Fond národního jmění může pověřit prodejem akcií, zastoupením ve správní radě, inkasem dividend, dohledem apod. příslušnou banku. Tím budou zabezpečeny národní majetkové zájmy republik a reprodukce i rozvoj jejich národního majetku ve vazbě na úspěšné hospodaření. Naproti tomu musí platit zásada, že všechny podniky, např. akciové společnosti, vytvořené v rámci příslušné národní republiky, namohou mít podnikatelskou působnost omezenou jen pro její rámec. Naopak, každý podnikatelský subjekt musí mít možnost podnikat , investovat, vytvářet závody a nové podniky, vyrábět a prodávat apod. i na území druhé republiky a tím posilovat konkurenci na československém vnitřním trhu. Musí mít rovněž možnost podnikat kdekoliv v zahraničí. Demokratizace předpisů o družstvech Čs. sociální demokracie bude podporovat demokratizaci dosavadních předpisů o zřizování a organizaci družstev, které musejí posílit podmínky pro jejich rozvoj podnikatelských funkcí. Z hlediska změn a přestavby jednotlivých družstev zastává stanovisko, že prostředky dosavadních družstev jsou společným vlastnictvím družstevníků, kteří s ním mohou nakládat podle svého uvážení. 1. STÁTNÍ INSTITUCE A PRÁVNÍ ZABEZPEČENÍ SYSTÉMU ŘÍZENÍ NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ Demokratický systém a tržní prostředí zásadním způsobem mění podmínky pro chování ekonomických subjektů, neboť platí, že je dovoleno vše, co není právně a institucionálně předurčeno. To znamená, že kompetence a funkce státních řídících a kontrolních orgánů, podobně jako hospodářské právní normy, musejí být stanoveny daleko exaktněji než tomu bylo při direktivním řízení. Řízení národního hospodářství pod kontrolou občanů Čs. sociální demokracie bude prosazovat novou organizaci a změnu působnosti centrálních orgánů hospodářského řízení. Cílem je zjednodušit jejich funkci, snížit úlohu federálních orgánů a rozšířit působnost republik z hlediska jejich zájmů na využití národních prostředků a na tvorbě zdrojů. Dále bude usilovat o takovou strukturu těchto orgánů, která zajistí větší samostatnost centrálních orgánů podle jejich kompetence a tím pluralitu stanovisek při posuzování návrhů řešení hospodářské politiky. V novém demokratickém systému musí tvořit základ struktury orgánů, které schvalují a kontrolují hospodářskou politiku, parlament. To znamená, že Federální shromáždění a Česká i Slovenská národní rada musejí být místem projednávání, schvalování i kontroly plnění ekonomického programu vlády a všech základních opatření jeho realizace. Toto opatření by měla projít v jednotlivých výborech politickým posouzením, vycházejícím z politicko-ekonomických hledisek jednotlivých politických stran, a odborným posouzením opírajícím se o zázemí těchto stran pokud jde o kvalifikované odborníky. Parlament je jediné místo, kde může být vláda a její ekonomická politika pod neustálou kontrolou občanů, kde musí vláda každé své důležité rozhodnutí obhájit ještě před jeho realizací. Tak tomu je ve všech zemích s fungujícím demokratickým uspořádáním. Nezbytné posílení úlohy zastupitelských orgánů federace a republik znamená: - důsledně vymezit působnosti republik v oblasti ekonomiky a z toho odvodit ekonomické kompetence národních vlád, funkce jejich orgánů a otázky, které jsou z hlediska schvalování a kontroly ve výlučné pravomoci národních rad; - nově stanovit okruh kompetencí v řízení ekonomiky na úrovni federace a z toho vyplývající postavení federální vlády, její úlohu v řízení čs. národního hospodářství, jakož i pravomoci Federálního shromáždění; 8
-
zajistit, aby Federální shromáždění a Česká i Slovenská národní rada a také politické strany v nich zastoupené měly přístup nejen k návrhům předkládaným vládou, ale i k potřebným analytickým a koncepčním podkladům. Orgány vlád, zejména statistické a plánovací a jejich výzkumné instituce, musejí tudíž takové materiály poskytovat jak vládě, tak i zastupitelským orgánům politických stran.
Organizace a úloha orgánů vlády Z hlediska konstituování tržní ekonomiky vyplývá nutnost změnit organizaci a úlohu plánovacích a statistických orgánů a zjednodušit dosavadní struktury odvětvových ministerstvech. Orgány plánování a statistiky musejí být odbornými institucemi, zajišťujícími pro potřeby vlády, pro zastupitelské orgány, politické strany i pro hospodářskou sféru sledování a hodnocení ekonomického vývoje, vypracování variant ekonomické politiky v různých časových horizontech, hodnocení účinnosti ekonomických opatření apod. z makroekonomického hlediska. V souladu s tím se hlavní činnost plánovacích orgánů v budoucnosti nutně soustředí na zpracování: - prognóz makroekonomického vývoje; - nezávislých analýz a krátkodobých prognóz (predikcí) ekonomického a sociálního vývoje; - ekonomického plánu ve smyslu strategie ekonomické politiky v budoucím období, obsahujícího zejména vyhodnocení faktorů rozvoje, vzájemného působení sektoru ekonomiky, hospodářské a sociální politiky atd.; - analýzy účinnosti realizace prováděné ekonomické politiky a jejich konkrétních opatření. Při zjednodušování struktury odvětvových ministerstvech je nezbytné vycházet ze skutečnosti, že v tržní ekonomice, která vyžaduje existenci podmínek umožňujících svobodu podnikání různých vlastníků v různých oborech činnosti, ztrácí význam odvětvová specializace řídících orgánů centra. Také posílení svébytnosti národních ekonomik výrazně mění úlohu a činnosti těchto odvětvových orgánů na úrovni federace a republik. Důležité přitom je, že tato orgány ztratí v podstatě možnost přímého řízení a kontroly hospodářských organizací. Čs. sociální demokracie proto považuje za správné, aby byla na úrovni federace i národních republik vytvořena ministerstva hospodářství s diferencovanými funkcemi, které se ukázaly ze zkušeností vyspělých zemí účelné. Pokud jde o federální ministerstvo hospodářství, bude jeho důležitou funkcí koncipovat státní politiku ekonomického rozvoje průmyslu a obchodu z hlediska vnějších ekonomických vazeb, otvírání ekonomiky a podpory konkurence, prosazování strukturálních změn, ochranných opatření atp. Mělo by plnit funkci řídícího orgánu státních podniků v těchto průmyslových odvětvích, kde bude forma podniků zachována. Jeho úlohou by rovněž mělo být koncipování státních programů v těch případech, kdy stát bude touto cestou podporovat strukturální změny a podílet se na podnikání. A. Hospodářská politika státu v období přechodu k tržní ekonomice Základní otázkou úspěšného převedení čs. národního hospodářství na tržní ekonomiku, rozvinutí funkcí trhu a vytvoření předpokladu úspěšného ekonomického rozvoje je zvládnutí procesu vytváření ekonomické rovnováhy ve všech jejich bodech, tj. rovnováhy trhu zboží, trhu práce i trhu peněz a kapitálu. V naší ekonomice jsou vztahy podmiňující rovnováhu do určité míry zamlženy, zejména u trhu kapitálu, který je nahrazen financováním ze státního rozpočtu a poskytováním často nenávratného úvěru podnikám. Tato nepropojenost s ostatními faktory ekonomické rovnováhy je však jen zdánlivá. Čs. sociální demokracie bude důsledně trvat na tom, aby ekonomická opatření nabyla přijímána bez systémového zabezpečení všech nezbytných vazeb mezi hlavními složkami fungujícího trhu. 1. FINANČNÍ POLITIKA Restriktivní politika státního rozpočtu Současné problémy nerovnováhy ekonomiky spočívají zejména v podcenění úlohy peněz a v určující úloze státu ve vztahu ke státním podnikům, státní bance a ke státnímu rozpočtu. To vedlo k souběhu poskytování prostředků ze státního rozpočtu a z úvěrů na financování rostoucího objemu nepoužitelných zásob, neprodejných výrobků, narůstající rozestavěnosti, nedobytných pohledávek atd. Relativně snadná dostupnost peněz bez ohledu na efektivnost a na realizaci výroby, možnost získat dotace aj. negovaly
9
účinnost mzdové regulace a způsobovaly zvyšování mezd v relaci, která neodpovídala růstu národního důchodu, čímž docházelo i k růstu nerealizované kupní síly. Dnes je nutno řešit na jedné straně vysoké úvěry na rozestavěné investice a výrobní zásoby, které jsou z velké části nepoužitelné, i to, že téměř třetina podniků je v platebních potížích, má konsolidační programy a různé formy pomoci a že se velká část podniků vyznačuje podnikatelskou aktivitou. Na druhé straně se zabývat nekrytými potřebami materiálu a subdodávek pro podniky a nedostatkem potřebného zboží pro obyvatelstvo. Složitost ekonomického opatření v období přechodu na tržní ekonomiku spočívá dále v tom, že restriktivní rozpočtová politika, která má čelit inflačním tlakům, má být uplatňována v podmínkách nedostatečné aktivity podniků a existence odbytových problémů. To znamená v situaci, kdy jsou v tržní ekonomice zpravidla přijímána opatření k vyššímu vydávání peněz na podporu ekonomické konjunktury. Ozdravení musí vycházet z osamostatnění a uplatnění plné ekonomické odpovědnosti podniků, z mobilizace zdrojů kapitálu pro jejich finanční vybavení a zejména z podpory rozvoje jejich podnikatelské aktivity. V souladu s tím je pak možné a žádoucí velmi citlivě restriktivní rozpočtovou politiku, která by vedla ke zdražení peněz a k tlaku na efektivnost. Jednostranný restriktivní přístup, zvyšování odvodů a snižování dotací bez vytváření uvedených předpokladů může vyvolat tlak na zvýšení cen i na zvýšení úvěrů, zablokovat ekonomický rozvoj vyvoláním řetězové reakce neplatičů, zhoršením podmínek odbytu i u reálně potřebného zboží atd. Může vyvolat úpadek velkého množství podniků, přestože za ně současné době reálně nevznikne efektivnější náhrada a ekonomika nedokáže absorbovat uvolňované pracovní síly. Racionální využití rozpočtových výdajů Urychlení ekonomické reformy a zabezpečení rovnováhy ekonomiky ve všech jejích okruzích vyžadují výrazně snížit výdaje na státní správu, obranu, bezpečnost i na podporu činnosti různých politických a jiných organizací. To se však nemůže týkat školství, zdravotnictví a kultury a zlepšování životního prostředí. Ve státním rozpočtu je třeba zajistit prostředky pro podporu strukturálních změn, pro podporu výzkumu a vývoje a řešení problémů infrastruktury. Prostředky na tyto potřeby by však měly být, pokud budou určeny podnikům, využity především formou záruk úvěrů na uvedené účely. Vytvoření účelových fondů a systém sociálních záruk státu Čs. sociální demokracie požaduje, aby byla již v období reformy věnována mimořádná pozornost otázce samostatnosti a ochrany účelových fondů ( na podporu v nezaměstnanosti, na rekvalifikaci a další účely) a prostředky na národní pojištění a důchodové zabezpečení. Vytvoření tržního prostředí, v němž všechny subjekty jsou samostatné a nesou plnou ekonomickou odpovědnost, vytvoří na jedné straně prostor pro plnou funkci státních orgánů při kontrole činnosti podniků, dodržování stanovených norem a předpisů např. z hlediska kvality, hygieny, životního prostředí, bezpečnosti práce apod. Na druhé straně však může vést ekonomicky náročné prostředí k zániku podniků, k uvolňování pracovních sil, k potřebě jejich rekvalifikace a k diferenciaci jejich důchodové a majetkové situace. To vše může výrazně ovlivňovat práva občanů na práci, na zdravotní péči a na vzdělání i podmínky jejich důstojného ekonomického, sociálního a společenského postavení. Proto Čs. sociální demokracie bude důsledně prosazovat práva všech občanů na jejich důstojnou existenci, garantovaná vytvářením potřebných institucí a příslušných fondů( např. fondů pro financování rekvalifikace, pro podporu v nezaměstnanosti, pro pomoc osamělé žijícím starým lidem, pro pomoc matkám samostatně pečující o děti aj.) na úrovni státu, zdokonalením systému nemocenského pojištění, důchodové péče atd. Řešení těchto otázek, odpovídající humánním principům demokratického státu, musí tvořit neoddělitelnou součást nového ekonomického prostředí. Při vytváření a rozvoji systému sociálních záruk státu by měly důležitou úlohu sehrát orgány odborového hnutí. Čs. sociální demokracie zastává zastává zásadu, že pro vládu, resp. Pro vlády, jsou trvale povinné konzultace s vedením odborových svazů před předložením a projednáváním hospodářských opatření, která budou mít sociální dopady na obyvatelstvo. Prostředky účelových fondů musí mít vypracován systém účinného zhodnocování ze státního rozpočtu v případě inflace. Hospodaření s nimi na kapitálovém trhu musí být přísně regulováno zákonem. Vybavení podniků finančními prostředky
10
Aktuálním problémem je vybavit státní podniky při jejich přeměně na akciové společnosti nebo jinou formou podnikání vlastním kapitálem, protože úvěrová účast v dnešních podnicích je neúnosná. Týká se to rovněž družstev. Nynější situace je produktem dlouholetého ekonomického deficitu státních financí, kdy se z podniků o v obratu podniku bylo nahrazeno jejich dofinancováním. K tomu by měla být provedena konsolidace bilancí podniků. Bez tohoto opatření je nelze změnit ani na akciové společnosti, ani dost dobře rozdělit na větší počet malých podniků, protože ty nemohou přebírat staré dluhy. Zvlášť aktuální je otázka ve stavebnictví, kde by mohlo dojít k tomu, že je zaměstnanci dnešních stavebních podniků prakticky opustí a založí si nové podniky na družstevním, akciovém nebo jiném základě. Vzhledem k možnostem přelévání peněžních prostředků je v této souvislosti nutno hledat opatření ke stabilizaci odložené kupní síly obyvatelstva a k jejímu účelovému využití jako zdroje kapitálu pro nově rekonstruovanou hospodářskou základnu. V tomto smyslu může být vydávání akcií a obligací nejen zdrojem kapitálového trhu, ale i stabilizátorem poptávky a nabídky zejména na vnitřním trhu spotřebního zboží. 2. FUNKCE BANKOVNÍ SOUSTAVY Čs. sociální demokracie zastává názor, že v organizaci bankovní soustavy je nutno vytvořit skutečné podmínky pro podnikatelskou činnost v této oblasti z hlediska konkurence a zejména z hlediska reálné ekonomické ( tj. majetkové( odpovědnosti komerčních bank za vlastní podnikatelskou činnost. V této oblasti musí mít možnost uplatnění i jiné ústavy, zejména pojišťovny a spořitelny ( při právním usměrnění tohoto podnikání tak, aby byly dány záruky vkladů ). Možnost zakládat peněžní ústavy a banky musí mít i města, územní orgány a podniky. Vytvořené komerční banky se musejí přeměnit ze státem zřízených institucí, jimž stát vyčlenil kapitál a nese za ně odpovědnost, v akciové společnosti, na jejichž kapitálu bude participovat stát a různé ekonomické subjekty (podniky, osoby, místní orgány i zahraniční kapitál). To zabrání těmto bankám poskytovat reálně nekrytý a nenávratný úvěr jako dosud. Dořešit se musí postavení státní banky jako federální ústřední banky odpovědné za provádění měnové a devizové politiky. Vzhledem k situaci čs. ekonomiky a nutnost zvýšit její odpovědnost a samostatnost federální ústřední banky i k nutnosti rovnoprávného upořádání jejich vztahů k federálnímu ministerstvu financí i k ministerstvům financí České a Slovenské republiky, je účelné podřídit státní banku Federálnímu shromáždění a v jejím vedení zajistit rovnoměrné zastoupení obou republik. Federální shromáždění a zejména pak národním radám republik by měly být podřízeny i fondy národního jmění, které budou prostřednictvím pověřených bank významně ovlivňovat činnost bankovní soustavy. Činnost bankovní soustavy budou významně ovlivňovat Fondy národního jmění podřízené Federálnímu shromáždění a zejména pak národním radám republik. 3. DAŇOVÝ SYSTÉM Dosavadní daňový systém je nutné přehodnotit a změnit, u jednotlivých typů daní provést změny v kontextu budoucího působení celého systému. U daní ze zisku a z výnosu kapitálu je nutné: - chápat v první etapě odvody ze zisku jako součást restriktivních opatření, perspektivně však ve vazbě na postupnou stabilizaci ekonomiky vytvořit daňový systém, který bude srovnatelný z hlediska kriteriálního se systémem zdanění podniků v západních zemích a bude podporovat podnikatelskou aktivitu zejména v oblasti materiální výroby a služeb; - aby daňový systém diferencovaně zatížil výnosy z peněžního kapitálu, jakož i z pozemků s přihlédnutím k pozemkové a diferenciální rentě; - nově řešit otázku daní z majetku vč. daně domovní; - dopracovat systém daňových přiznání, vybírání daní a kontroly jejich placení; - řešit racionální rozdělení daňových výnosů z hlediska zabezpečení příjmů místních orgánů - systém daní ze mzdy a z osobních příjmů a důchodů změnit tak, aby byly zvýhodněny mladé rodiny a slabší sociální skupiny a současně byla uplatněna progresivita zdanění vysokých příjmů. Systém sazeb daně z obratu se musí maximálně sjednotit tak, by byla podpořena informační funkce ceny. V ponechané míře diference sazeb však bude nutné zvýhodnit oblast potravin a nezbytných spotřebních předmětů. Vytvoření rovnoprávnosti všech forem podnikání a vlastnictví vyžaduje také vytvořit jim srovnatelné podmínky v daňovém systému. Ve výchozí etapě ekonomické reformy je však účelné podpořit, v zájmu
11
intenzivního rozvoje podnikatelské aktivity, otevření nových možností ekonomiky, vzniku konkurence zejména ve službách a v zájmu vytvoření nových pracovních příležitostí vznik a rozvoj velkého počtu soukromých malých a středních podniků. Při tom je potřebné řešit specifika jednotlivých odvětví podnikání na jedné straně a celkové fiskální politiky státu na straně druhé. 4. CENOVÁ POLITIKA Změna cenových relací Podle Čs. sociální demokracie musí být základním cílem cenové politiky v současné etapě sblížení relací nákupních, velkoobchodních a maloobchodních cen a jejich přiblížení cenovým relacím ve světě. Tento krok spolu se zreálněním cen základních vstupů ( materiálových a energetických ) by měl přinést reálnější hodnocení efektivnosti výroby a racionálnější informační působení trhu s činným působením na alokaci všech druhů zdrojů. Cenová regulace Nejzávažnější problém bude postupné uvolňování cenové regulace. Tento postup bude závislý jednak na skutečném vytvoření konkurence na daném dílčím trhu a jednak na tom, jak se podaří zdražit peníze, a to jak pro podniky, tak i pro obyvatelstvo, a zejména pak zabránit přílivu volné kupní síly na trh spotřebního zboží, které přesahuje možnosti pokrytí. V opačném případě hrozí nebezpečí růstu cen, řetězového promítání tohoto jejich růstu do nákladů navazujících výrob a deformace zásobování jak v oblasti výroby, tak i na trhu spotřebního zboží a potravin. Přitom je třeba vidět, že nejde jen o vliv monopolního postavení, ale i konkrétní situace na trhu peněz a zboží. 5. OTVÍRÁNÍ EKONOMIKY Oblast zahraničně obchodních a ekonomických vztahů patřila k těm, kde ekonomické rozhodování bylo nejvíce zatíženo ideologií a politickými hledisky. To vedlo k jednostranné orientaci zahraničního obchodu na socialistické státy, zejména SSSR, k obchodování za nerovných podmínek, ke ztrátě kontaktu naší výroby s požadavky trhů vyspělých států, k prosazování monopolu podniků zahraničního obchodu a k zamezení kapitálu a pracovních sil. Posílení vlivu světového trhu Překážky pro rozvoj zahraničních obchodně ekonomických vztahů je zapotřebí urychleně odstraňovat a posilovat tržní mechanizmus, který odstraní vzniklé odcizení od světového trhu. K tomu je nezbytné: - přenést zahraničně obchodní vztahy především na sféru plně samostatných podniků s podnikatelskými zájmy; - racionálně organizovat zahraniční obchod a uplatnit čistě obchodně ekonomická kritéria při rozhodování podniků o tom zda využít specializované obchodní organizace s širokými kontakty, nebo budou realizovat zahraniční obchod vlastními silami, popř. vytvoří sdružení či akciové společnosti s výhodnými partnery; - realizovat na úrovni státní hospodářské politiky nové způsoby zapojení čs. ekonomiky integračních procesů v Evropě. V prvé etapě bude nutno objektivně hodnotit a dále rozvíjet především přímé ekonomické vazby na nejbližší státy – SRN, NDR a Rakousko, na Francii a na skandinávské státy, které tuto spolupráci podporují. Přitom dbát na diverzifikaci těchto vazeb tak, aby namohla vzniknout jednostranná závislost na jednom nebo několika státech. Nutno si též udržet, případně posílit pozice tam, kde jsou poměrně dobře vybudovány, např. v zemích Středního východu a v Latinské Americe. Spolu a tím, při rozvíjení nových forem integračních vazeb na východoevropské státy, posilovat ekonomické postavení Československa a tím vytvářet předpoklady pro užší spolupráci zejména s ESVO s cílem vstupu do tohoto společenství; - využít k širšímu zapojení do trhu vyspělých kapitalistických zemí účast zahraničního kapitálu na čs. podnicích v Československu a napojení na podniky bývalých čs. občanů. Pro to je nutno vytvářet
12
podmínky v oblasti právních záruk, zdanění, devizového kurzu a především reálným zavedením tržní ekonomiky v rámci čs. národního hospodářství. Ochrana domácího trhu v přechodném období V přechodném období, kdy se čs. hospodářství bude nacházet ještě v nerovnocenném postavení vůči vyspělým ekonomikám, hrozí nebezpečí, že při uvolnění monopolu zahraničního obchodu a otevření se (západnímu) trhu bude téměř pro každého domácího výrobce výhodnější svoje zboží prodat – i pod cenou – na zahraničním trhu, jelikož by za toto zboží při výhodných kurzech „tvrdých“ měn dostal daleko více než při prodeji doma za koruny. Bude to platit i za předpokladu, že dojde ke zreálnění cen, k odbourání dotací, a tím zřejmě i ke zdražení většiny zboží na domácím trhu. Mohlo by tak docházet k „výprodeji republiky“, totiž k takovým situacím, kdy na domácím trhu by některé zboží zcela chybělo (např. některé druhy potravin). Tomu je nutno v každém případě zabránit. Proto považujeme za nutné, aby vláda podporovala exportní aktivitu, avšak při dodržování určitých restrikčních opatření, např. zavedením vývozní kvóty nebo vývozní licence, či vhodně diferencované (podle druhu zboží) vývozní daně, nebo uplatněním kombinací těchto opatření. Taková opatření se mohou výjimečně týkat při dovozu a bude je nutno centrálně usměrňovat. Postupně, jak se bude čs. ekonomika srovnávat se světem, při zpevňování měny až po její plnou směnitelnost, se tato činnost bude omezovat tak, že se v cílovém období zredukuje na statistiku, evidenci a kontrolu speciálního zboží. Pohyb pracovních sil Důležitou cestu k otvírání ekonomiky je třeba spatřovat v širokém pohybu pracovních sil umožňujícím, aby naši občané získali zahraniční poznatky a zkušenosti, které pak mohou uplatnit i v naších podmínkách, a aby se spolu s internacionalizací trhu zboží a kapitálu internacionalizoval i trh práce se všemi pozitivními (z hlediska konkurence na domácím trhu práce také negativními) rysy tržního hospodářství. B. Strukturální změny a státní zásahy Aktivní přístup k řešení struktury ekonomiky Současná struktura naší ekonomiky je v mnoha směrech nevyhovující. Je přitom třeba zdůraznit, že málokterá národní ekonomika prodělala v tomto období tolik základních strukturálních změn jako naše, vezmeme-li v úvahu přestavbu po vzniku republiky, po nástupu fašismu, po okupaci a po znárodnění v době tzv. socialistické industrializace. Z toho lze odvodit, že provedení makroekonomických strukturálních změn je schůdné, i když náročné z hlediska sociálních a politických dopadů. Zastavení neekonomických, popř. ekologických nebo jinak nevýhodných výrob je chtě nechtě podmíněno jinou možností, jak zabezpečit potřeby ekonomiky vč. devizových prostředků (dovoz, snížení potřeby nebo zvýšení jiného vývozu atd.). Např. zrušení těžby v některých dolech je spojeno nejen s možností absence jejich produkce, ale také s řešením sociálních důsledků, tj. s využitím pracovních sil zpravidla vázaných na určité místo, vyžadujících rekvalifikaci, ztrácejících možnost výdělku v původní výši apod. Zpomalení výstavby již rozestavěných investic může být jen zdánlivým řešením, protože se nevyužijí uvolnění lidé ani mechanismy, prodlouží se doba umrtvení investic, stavba se zdraží a nebude přinášet efekt. Čs. sociální demokracie proto vidí nutnost: - řešit makroekonomické strukturální změny především jako ekonomické rozhodnutí na základě uvážené ekonomické kalkulace a nikoliv jako prestižní politickou akci Za výrazný ekonomický problém se musí přitom považovat získání lidí pro nutnost takového řešení a vyřešení sociálních důsledků; - vzít v úvahu to, že potřeba strukturálních změn má i svůj makroekonomický aspekt spočívající ve struktuře výrobků, v odbytových potížích, neprodejnosti zboží na trzích volných měn atd. Tyto změny by však v zásadě měly být řešeny na úrovni podniků po jejich přestavbě a pod vlivem ekonomického tlaku trhu; - opustit ve vazbě na rozvoj podnikatelské aktivity ekonomických subjektů dosavadní přístupy centra a hodnocení možností, které máme, k udržení kroku s vývojem, dohánění např. v oblasti výroby elektroniky. Ve skutečnosti se velmi často prokazuje, že při rozvinutí iniciativy lidí se nemožné stává možným. Kromě toho právě nové technologie a nové změny umožňují při jejich správném využití dohnat skokem 13
zaostávání. Právě v těchto případech by bylo třeba při podpoře iniciativy a podnikatelského úsilí uplatnit jinou úlohu státu např. formou cílových projektů, u nichž bude nutno prosazovat ekonomické hodnocení a na základě toho využít státních prostředků jen k rozvíjení podnikatelské aktivity v dané oblasti, a to ve spolupráci s bankami.
14
