QUO VADIS DEMOKRACIE?

vydání č. 4 / 2. 9. 2013

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

V tomto čísle najdete

Město dělá chybu, která nás bude stát 40 milionů / str. 2

Představení lídra Starostů a nezávislých / str. 2-3

Na slavkovském bojišti se stále bojuje / str. 3-4

Malý kuřimský Babylon / str. 5-6

A další

QUO VADIS DEMOKRACIE? Dovolil jsem si použít část citátu, kterému snad všichni rozumí. Já citátu rozumím, vím, kdo jej vyslovil, nerozumím však obsahu. O co jde?

Evidentně to asi ani nevadí ani některým sociálním demokratům, kteří volají po zrušení „Bohumínského usnesení“, které zakazuje spolupráci s KSČM.

Pozorně jsem sledoval přímý přenos z PS Parlamentu ČR, který byl zajímavý tím, že šlo nejen o důvěru vládě, ale i „idiotské“ ústavní zvyklosti. Nebudu obhajovat v žádném případě kroky minulé vlády a Parlamentu. Těch mylných kroků udělali poslanci i ministři požehnaně. Nedopatřením zaniklo však to, co se podařilo. Ale na to se historie neptá. Vše je špatně a vše se musí od základu změnit.

S kým máme tu čest, se projevilo i ve vystoupení poslance za KSČM k výročí okupace v roce 1968 na poslední schůzi PS Parlamentu. Divil se, co po něm kdo chce, když v té době vycházel z deváté třídy. Mnozí z nás nebyli v době války také na světě, a přesto si uvědomili, co byl fašismus a z duše se jim hnusil. Je vidět, že ti, kteří se snaží s pomocí ČSSD dostat k moci, jsou nepoučitelní a obavy o to, co bude po volbách s těmito experty, v čele s prezidentem, nejsou liché.

V záplavě rozohněných projevů, pro a proti, jsem se vlastně nic moc nového nedozvěděl, kromě jedné, a to základní myšlenky soudruha Grebeníčka z KSČM. „Je ohrožena demokracie. Je třeba nezávislost soudů a státních zástupců. Takhle to dál nejde, co si dovolovali poslanci a vláda.“ Nevěřil jsem svým uším. Jeho vystoupení bylo velmi emotivní, přesvědčivé a projev plamenný, ostatně tak si ještě pamatujeme projevy komunistů z nedávné minulosti. Chybělo jen mlácení botou o řečnický pult, jak to předvedl Nikita Sergejevič Chruščov. Nejen divadelní vystoupení, ale i obsah tohoto vystoupení, mě nejdříve pobavilo. Než jsem si s hrůzou uvědomil, kdo to vlastně horuje za nezávislost soudů a státních zástupců. Není to čirou náhodou ten, který svým vlivem a obstrukcemi zabránil vydání svého otce, podle pamětníků jednoho z nejbrutálnějších vyšetřovatelů věznice v Uherském Hradišti? Ten, který zpochybňoval jakékoliv protiprávní jednání bachařů a vyšetřovatelů? Ten, který dodnes zřejmě nepochopil zrůdnost komunismu?

A tak jsem vlastně i trošku odpověděl na otázku QUO VADIS z nadpisu: i když si to mnozí přejí, doufám, že ne do propadliště dějin. Jaroslav Žalkovský

Je velmi zajímavé, jak různí poslanci různých stran vidí největšího zloducha tohoto státu v Miroslavu Kalouskovi. Nemyslím, že by byl světec, to rozhodně ne. Není ani etalonem všech ctností na naší politické scéně. Jedno vím ale jistě. I kdyby byl ještě mnohem horší, než se o něm píše a mluví, pořád je pro mě přijatelnější, než komunista, který má tu drzost mluvit o demokracii a nevadí mu, že jeho otec, dle výpovědi mnoha pamětníků, mučil politické vězně. www.starostove-nezavisli.cz

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

1

J

I

H

O

M

O

R

A

V

S

K

Ý

K

R

A

J

Město dělá chybu, která nás bude stát 40 milionů Zastupitelstvo města Znojma před nedávnem rozhodlo o investici na rekonstrukci stadionu v Husových sadech. Voličům všech stran i fanouškům fotbalu bych rád předložil věcné argumenty, proč je to špatně.

Podstata problému tkví v tom, že Fotbalová asociace (FAČR) se od přelomu tisíciletí snaží dohnat západní Evropu, ať to stojí, co to stojí. Takže si dávno před příchodem pana Pelty vymyslela projekt Stadiony, a začala (tehdy ještě jako ČMFS) systematicky tlačit na kluby, aby jejich zázemí splnilo vytyčené standarty. Jenže ejhle. Socialistické nařízení shora od té doby pravidelně naráží. Naposledy v případě 1. SC Znojmo. Protože české kluby prostě nehrají v západní Evropě, nemají většinu příjmů ze vstupného a prodeje suvenýrů a každoročně musí být dotovány. Tu bohatým sponzorem, tu špinavými penězi, tu sanací z veřejných prostředků jako v případě Baníku Ostrava. Znojemští hráči nás všechny mile překvapili a zaslouženě vyhráli Fotbalovou národní ligu. Tímto nejhlouběji smekám jak před nimi, tak před panem Kohoutkem. Protože sehnat sponzory pro profesionální sport je v malém příhraničním městě násobně těžší, než v městech krajských. Pro zajímavost: Gambrinus ligu hrálo v posledním ročníku jen pět klubů z nekrajských měst: Jablonec, Boleslav, Slovácko, Teplice a Příbram. Ekonomicky řečeno: Pelta, Škodovka, Valenta, AGC Glass a Starka. Bez dominantního ekonomického majitele, sponzora, mecenáše sport na nejvyšší úrovni už delší čas provozovat nelze. Ne dlouhodobě. Sportovní srdce pláče. Vedení 1. SC Znojmo se tedy v této historické chvíli logicky vydalo cestou zoufalého žebrání o veřejné prostředky. Tím nikoho neurážím, také jsem jako předseda fotbalového oddílu o veřejné prostředky žádal. Je to jejich práce. Ovšem práce města je v této chvíli nepodlehnout tlaku a říci, že stadion je pro sportovce plně dostačující a žádnou rekonstrukci nepotřebuje.

Mohli byste namítnout, že stadion je městský a bude sloužit nám všem mnoho dalších let. Já říkám lež jako radniční věž. Mnohamilionové osvětlení se jistě nebude zapínat, když si budete chtít jít večer zaběhat na atletický ovál. Rovněž kryté sedačky a další požadavky nevyužije nikdo jiný, než 1. SC. Investice slouží čistě k uspokojení podmínek FAČR. Zastupitelstvo z nerozumu či zlovůle rozhodlo o finanční podpoře, přestože dosud nezná její výši. Návrh hovoří o možném kofinancování ze strany MŠMT a JMK. Pan Hašek se sice před kamerami kasal, že by jako hejtman nesnesl, aby se první liga hrála jinde, konkrétní částku však neuvolnil. Slibem nezarmoutíš. Ministerstvo školství dnes nedává dotace žádné, tím méně fotbalu. Viz slib rozsáhlých kontrol po zvolení pana Berbra. Shrnuto a podtrženo, 40 milionů předpokládaných nákladů dává sociální demokracie svému kandidátovi Michalu Sobotovi a jeho kolegům z vedení fotbalového klubu. Ta stejná sociální demokracie, která snížila dotaci malým šachistům z 30 000 Kč na 7 000 Kč s odůvodněním, že město je zadlužené a musí šetřit. Malí šachisté to zvládnou a zaplatí si cesty a startovné sami. Velcí fotbalisté by to měli zvládnout taky a sehnat potřebné peníze z privátních prostředků. 40 milionů je na Znojmo ohromná částka. Víme to my, kdo chceme už léta opravit chodníky, vědí to i voliči sociální demokracie, kteří se třeba těšili na více sociálních programů. Jenže na ty po rekonstrukci stadionu nezbudou peníze. Ví to i sociální demokracie?

Jakub Krainer

Představení lídra Starostů a nezávislých kandidátka pro volby do PS Parlamentu ČR za Jižní Moravu Ing. Mgr. Drago Sukalovský Narodil se 7. 6. 1962 v Brně. V současné době je starostou města Kuřim, kde od narození žije. Vystudoval VUT v Brně, elektrotechnickou fakultu, obor číslicové počítače a později na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně obor marketingová komunikace. Po dokončení studií na VUT Brno pracoval jako programátor a systémový analytik, po roce 1993 pak podnikal jako marketingový specialista a konzultant v oboru public relations. V roce 2002 byl zvolen do Zastupitelstva města Kuřimi za místní platformu Kuřimská 2

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

občanská liga. Od té doby působí v ZM města nepřetržitě až dosud, nejdříve jako řadový zastupitel, od roku 2006 jako radní. Po volbách do obecních zastupitelstev v roce 2010 se stal starostou města Kuřim. V roce 2012 se stává členem hnutí Starostové a nezávislí, za které pak úspěšně kandiduje do Zastupitelstva Jihomoravského kraje a stává se krajským zastupitelem. Nyní je členem jihomoravského krajského výboru STAN. Už během svého působení v pozici zastupitele a později i radního města Kuřimi se snaží prosazovat větší transparentnost ve správě města, zejména co se týká veřejných zakázek a výběrových řízení. V pozici starosty dovedl město Kuřim až k ocenění Otevřeno, za otevřenost státní správy, kterou uděluje Otevřená společnost, o. p. s. pokračování na str. 3

Představení lídra Starostů a nezávislých kandidátka pro volby do PS Parlamentu ČR za Jižní Moravu pokračování ze str. 2

Na webu města jsou s předstihem k dispozici materiály pro jednání zastupitelstva, zápisy z jednání zastupitelstva a rady města vč. toho, jak kdo (jmenovitě) hlasoval, veškeré smlouvy města a oznámení o všech výběrových řízeních nad sto tisíc korun, zápisy z jednání výborů zastupitelstva a komisí rady a také veškeré kontakty na samosprávu a zaměstnance úřadu včetně mobilních telefonů. Ve své práci se zaměřuje především na neustálý a přitom vyvážený rozvoj města. Za jeho působení na radnici se podařilo připravit a také zrealizovat množství investičních projektů. Z těch hotových jsou to například zateplení několika budov mateřských a základních škol, modernizace infrastruktury města a opravy historických objektů ve městě, včetně získání dotací. Z právě realizovaných je to zejména rekonstrukce vlakového nádraží včetně výstavby chybějící části podchodu, příprava rozsáhle rekonstrukce kulturního domu a výstavba nové sportovní haly. Dlouhodobě se také angažuje v politice bezpečnosti občanů města. Osobně se účastní nočních kontrolních a preventivních akcí Policie ČR, pomáhá řešit zejména situaci osob bez domova na území města a zabývá se problematikou mládeže a návykových látek. V Kuřimi nyní usiluje o zřízení sociálního bydlení pro občany v těžké životní situaci a hledá podporu pro zřízení nízko-prahového centra pro mládež, které zde zatím schází.

Je také letitým bojovníkem za výstavbu silničního obchvatu města, který by významně ulehčil přetížené automobilové dopravě v Kuřimi. Byl aktivistou při několika protestních akcích na podporu výstavby obchvatu a nyní z pozice starosty města a zastupitele JMK vede řadu jednání ve věci této pro občany Kuřimi prioritní záležitosti. Do jeho života nedílně patří spolkový a sportovní život v Kuřimi. Od mládí se věnoval řadě sportů, jako aktivní sportovec i sportovní funkcionář je mimo jiné zakladatelem České korfbalové asociace a dlouholetý mezinárodní rozhodčí v tomto sportu. Jeho koníčkem je také literatura a hudba, působil jako manažer hudební skupiny a podařilo se mu na koncerty do Kuřimi získat řadu zajímavých hudebních formací a sólistů. Ve své nynější roli zůstává především člověkem, a přestože jeho kolegové oceňují jeho manažerské dovednosti i schopnost zvládat množství práce, zajímá se především o skutečné potřeby lidí, se kterými ve městě žije. V případě zvolení do parlamentu má zájem věnovat se především oblastem, ve kterých působí dlouhodobě – tedy transparentnosti státní správy a samosprávy, bezpečnostní oblasti a také úpravám legislativy v oblasti peněžních půjček občanům, vymáhání dluhů a exekucí.

Na slavkovském bojišti se stále bojuje Pro Jižní Moravu jsou pojmy Austerlitz, Napoleon, bitva u Slavkova, Žuráň, Slavkov velice známé. Události, které zasáhly 1805 tento konec naší vlasti, významně ovlivnili život nejen na Moravě, ale vlastně v celé Evropě. Za totality se nesmělo veřejně tuto událost připomínat. Až první odvážlivci, na popud zahraničních historiků a nadšenců, začali pomalu budovat základy dnešních vzpomínkových akcí na slavkovském bojišti.

V roce 1990 se změnila v zemi situace a mohli jsme bez dohledu STB začít komunikovat i s občany a organizacemi ze Západu. Jedni z prvních, kteří se v našem regionu objevili, byli Francouzi. Jejich obrovské nadšení pro všechno, co souvisí s Napoleonem a jeho nejslavnější bitvou, bylo tak veliké, že chtěli okamžitě investovat do regionu v naší měně milióny korun. Měli projekty a plány, jen neměli partnera.

Jsou to vzpomínky nejen na slavné vítězství Napoleona nad spojeneckými armádami, ale připomínáme si také obrovské utrpení vojáků a hlavně obyvatel na bojišti. Nemoci, hladomor, strádání, byly rubem toho slavného vítězství. Dodnes se mínění lidí dělí na ty, kteří v Napoleonovi vidí genia, který dokázal projektovat ulice Paříže, dokázal vytvořit zákoník, podle kterého se tvořily zákony mnoha zemí, byl vynikající vojenský stratég a na ty, kteří v Napoleonovi vidí bezohledného, všeho schopného diktátora, kterého nazývají Hitlerem 19. století. Nepřísluší mi hodnotit, kdo má pravdu. Vím jen, že fenomén Napoleon, je přítomný v celém okolí Brna i Slavkova. A z toho plyne velká spousta problémů.

Na jedné z prvních schůzek s francouzskými investory, padla otázka, s kým mají jednat. V tom se zvedli tři zástupci, každý z jiné společnosti, a všichni tvrdili, že jen oni jsou ti správní a ti, kdo by peníze měli dostat. Již tehdy se takzvaně zadělalo na problém, který nás provází již 23 roků. Všichni se cítí být těmi, co mají nárok vystupovat jako ti povolaní. A tak, jak jsem napsal v nadpisu článku, se na bojišti stále bojuje. Ani po 23 letech se nepodařilo uzavřít mírovou smlouvu a smlouvu o spolupráci. Jsou zde ti, kteří se snaží ze všech sil zviditelnit region, zviditelnit práci historiků a zatraktivnit pro naše i zahraniční návštěvníky celé bojiště a dění na bojišti. Jsou to zástupci obcí, měst, vojáků a firem. pokračování na str. 4

www.starostove-nezavisli.cz

3

J

I

H

O

M

O

R

A

V

S

K

Ý

K

R

A

J

Na slavkovském bojišti se stále bojuje pokračování ze str. 3

Na druhé straně jsou to ti, kteří jak supové čekají na to, co se dá utrhnout. Přes svoje politické konexe, například u radních JMK, se snaží dostat k zakázkám a tím k financím, které jsou pro firmy lákavé. Nejde o odbornost, nejde o to nějak pomoci věci, jde o kšeft. Různí kamarádíčkové se hlásí o dotace, které jsou smysluplné, pokud by je však dostali ti, kteří již v minulosti dokázali, že něco umí. Bohužel to tak občas není. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jako zástupce obecně prospěšné společnosti, jsem se snažil v roce 2005, kdy se chystala jedna z největších událostí – 200. výročí bitvy u Slavkova, domlouvat již slíbenou podporu s tehdejším vedením JMK, které oficiálně deklarovalo tuto podporu, neoficiálně se to tam však hemžilo tolika kamarády, že ještě pár týdnů před zahájením akce, jsme nevěděli, jestli vůbec nějakou finanční podporu obdržíme. Více než tisíc účinkujících dokázalo tehdy pro několik desítek tisíc lidí vytvořit atraktivní program s jedinou vadou. Místo impozantního pochodu stovek vojáků slavkovským náměstím, který měl být vyvrcholením celé akce, došlo k trapasu, kdy tehdejší nekompetentní ředitelka muzea prohlásila, že vojáky nepotřebuje a tak náměstím, které bylo plné turistů z celé Evropy, prošlo asi čtyřicet vojáků. Tuto historku dokládám jen jako příklad toho, že boj o moc nad bojištěm, je stále v plném proudu. V současné době se jednotlivé strany dostaly již tak daleko, že se dokonce budou soudit. Ne, nebudu komentovat, kdo má pravdu, jestli město Slavkov, které obdrželo dotaci na napoleonskou expozici,

4

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

nebo firma, která má autorská práva a napadá odbornou úroveň expozice. To opravdu musí asi rozhodnout soud. Jen zůstává obrovská pachuť toho, jak ti, kterým jde vlastně o jednu věc, a tím je rozvoj regionu, rozvoj turistického ruchu, zviditelnění bojiště, musí mezi sebou bojovat. A vlastně možná trochu zbytečně. Stačilo by například, kdyby příjemce dotace nemusel poslouchat politiky z kraje, kteří jsou asi jen úplně náhodou propojeni s vítěznou firmou, která o historii sice nemá ani páru, jak bylo prezentováno i celostátním tiskem, ale má ty správné přátele. A tak se stane to, že v těchto dnech, kdy si příznivci Napoleona připomínají jeho narozeniny a každý rok pořádají Napoleonské dny, které mají velkou návštěvnost, jsou kvůli rivalitě znepřátelených skupin uspořádány akce dvě, jedna ve Slavkově, druhá pod Mohylou Míru v Praci. A tak se zase znovu bojuje. O přízeň diváků a o to, kdo má větší právo narozeniny slavit. Asi na tom prodělávají všichni. Jedni berou diváky druhým, tryskají emoce, vytahují se staré křivdy. A možná by stačilo některé, tzv. profláknuté politiky, jen poslat do … patřičných mezí. Opravdu se pořád musíme před někým hrbit, být za něco někomu vděční a poslouchat lidi, jejichž jediný předpoklad vládnutí je stranický průkaz? Myslím, že je stále třeba bojovat za to, aby co nejvíce peněz šlo do regionů, do MASek, obcím a městům, aby se co nejvíce eliminovalo korupční jednání při rozdělování dotací, které je pořád varující. Jaroslav Žalkovský

Kompostéry Porta Mikroregion Porta se sídlem v Předklášteří obdržel podporu v rámci strukturálních fondů a Fondu soudržnost EU, operačního programu Životní prostředí na projekt „Separace bioodpadů v obcích Mikroregionu Porta„. Záměrem svazku obcí je zavedení separace biologicky rozložitelných odpadů u občanů obcí Borač, Dolní Loučky, Kaly, Lomnička, Šerkovice, Štěpánovice a Železné. Separace bioodpadů bude probíhat přímo u občanů. Za tímto účelem bylo pořízeno 990 ks kompostérů o objemu 720 l, které jsou v současné době zapůjčovány do jednotlivých domácností na základě výpůjční smlouvy na dobu 5 roků a pro občany bezplatně.

osazená panty pro pohodlné plnění, montáž a demontáž je velice jednoduchá. Celková hodnota projektu je 2 619 540,- Kč, z toho poskytnutá dotace je 90 %. Zbývajících 10 % hradí účastnické obce. Pavlíček Radomír starosta obce Železné

Ti budou v kompostérech zpracovávat biologické odpady, které v současnosti končí ve směsném komunálním odpadu. Předpokládaná kapacita je cca 356 tun/rok. Pořízením těchto kompostérů dojde k výraznému zkvalitnění nakládání s odpady a především k větší „vytříditelnosti“ odpadů, které v současnosti tvoří nemalý podíl ve směsném komunálním odpadu, který končí na skládkách nebo ve spalovně. Poskytované kompostéry jsou o objemu 720 l, jsou vyrobeny z recyklovaného vysoce hustotního polyetylénu o tloušťce 7 mm, kompost je možné vybírat ze všech stran kompostéru, kónický tvar kompostéru umožňuje vysypání celého obsahu, vrchní dvířka jsou

Malý kuřimský Babylon otec Adam, pochází z Polska, moje rodinné kořeny sahají do Makedonie a v jedné z mnohých debat jsme společně napočítali, že v Kuřimi žije nejméně dvacítka různých národností,“ vzpomíná na prvotní impuls k organizaci Dne menšin, starosta Kuřimi Drago Sukalovský. „Velmi rychle jsme se také shodli na tom, že cesta k duši Kuřimanů vede přes jejich žaludky, lásku k hudbě a také přes jejich děti,“ dodává Sukalovský.

V malý Babylon se proměnil jednu květnovou neděli kuřimský zámek. Na rozdíl od Babylonu biblického v něm však nedošlo ke zmatení jazyků, ale naopak – lidé různých jazyků našli společnou řeč. Konal se tu totiž první ročník kuřimského Dne národnostních menšin. „Kuřimský farář,

Organizace dne menšin se chopila Římskokatolická farnost Kuřim v čele s otcem Adamem Malczynskim, za finančního, materiálního i pracovního přispění města Kuřim. Úvod odpoledne patřil dětem z kuřimských mateřských a základních škol, které za pomocí hudby, písniček, básniček a scének představily kulturu alespoň některých zemí, ze kterých pochází část jejich žáků. Úspěch to byl velký, a tak další účinkující to neměli jednoduché, ale maďarská kapela i tanečníci to zvládli skvěle. Nálada všech přítomných byla o to lepší, oč rychleji mizela v žaludcích jídla pěti národních kuchyní – polské, maďarské, arabské, ukrajinské a makedonské. pokračování na str. 6


5

J

I

H

O

M

O

R

A

V

S

K

Ý

K

R

A

J

Malý kuřimský Babylon pokračování ze str. 5

místo vajec přidáme maso, např. sekanou s křupavou kůrčičkou nebo krásně červený maďarský perkelt Tavče gravče- fazole s masem (Makedonie) Ingredience 0,5 kg velkých bílých fazolí (přes noc namočit), 0,5 kg vepřového masa (dopředu uvařit), 4 cibule na vaření +2 na orestování, 2 stroužky česneku, 2 papriky červené nebo žluté, 2 rajčata, červená mletá paprika, sůl, čubrica (směs koření, kterou lze koupit), olej

Jednotlivé stánky byly v obležení a studené i teplé lahůdky, které připravili dobrovolníci ve svém volném čase, si všichni návštěvníci mohli dopřát zadarmo nebo za symbolickou cenu. Kuchaře muselo těšit, že nakonec nezbyla jediná porce.

Postup Uvařené maso nakrájíme na malé kousky. Fazole se zeleninou uvaříme do měkka. Odstraníme slupky z paprik a rajčat a spolu s cibulí rozmačkáme. Další 2 cibule nakrájíme a orestujeme do zlatova, přidáme nakrájené maso, opražíme a přidáme mletou papriku, až paprika zavoní. Potom přidáme fazole, sůl, koření a zalijeme vývarem z masa i fazolí, aby bylo vše přikryté. Dáme do trouby zapéct asi na 40 min při 180°C (je-li to řídké, zahustit trochou rozmačkaných fazolí nebo moukou, je-li to husté, přidat vývar).

Celou akci si několik stovek návštěvníků velmi pochvalovalo. „Okamžitě jsme se dohodli, že první ročník určitě nebude posledním,“ říká starosta Kuřimi Drago Sukalovský. „A máme plány, jak příští den národnostních menšin vylepšit,“ dodává. A pro ty, kteří v Kuřimi na dni menšin nebyli, vybíráme aspoň tři recepty, které si můžete zkusit připravit sami doma. Dobrou chuť!

Recepty jednotlivých národnostních menšin Brambory na kyselo – krumplifőzelék (Maďarsko) Je to levné, jednoduché jídlo pro všední dny s nespočtem variací, které v maďarských končinách vaří všude. Připomíná hodně hustou polévku nebo brambory v bílé omáčce, které se podávají v doprovodu vajec nebo masa. Ingredience 1 kg brambor, 1 cibule, 2 bobkové listy, lžička cukru, 1 kysaná smetana, 3 dcl mléka, 3 lžíce polohrubé mouky, 2 lžíce octu, 2 lžičky soli Postup Oloupeme brambory, omyjeme, nakrájíme na kostky. Přidáme celou oloupanou cibuli, bobkový list, lžičku cukru, sůl, 0,8 l vody a uvaříme brambory doměkka. V mléce rozmícháme kysanou smetanu a mouku dohladka (dělají-li se neodbytné hrudky, pomůže tyčový mixér), přilijeme k bramborám (vodu nesléváme!) a za občasného míchání přivedeme k varu a chvíli povaříme. Odstavíme z ohně, necháme krátce odpočinout a dochutíme octem (již nevaříme, jinak se smetanová směs srazí). Servírujeme v hlubokém talíři s volským okem a čerstvým chlebem. Varianty k bramborám můžeme přidat hrst sušených hub nebo jemně nasekaný kopr 6

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

Bigos (Polsko) Ingredience 200 g kvašeného zelí, 200 g hlávkového zelí, 200 g nejlépe hovězí kližky, 200 g vepřového masa nejlépe ořezaného z žeber, 100 g klobásky nejlépe uzené v bukovém kouři, domácí vepřové sádlo, červené víno, 2 šálky sušených hub, 1 velká cibule, rajský protlak, sůl, pepř, mletá paprika Postup Na kostky nakrájené hovězí a vepřové maso zprudka opečeme na sádle, aby se zatáhlo. Jakmile se maso zatáhne, tak ho podlijeme vodou a vaříme, dokud nezměkne. Mezi tím si nakrájíme hlávkové zelí. Pokud je kvašené zelí dlouhé, tak ho taky pokrájíme. Kvašené a hlávkové zelí dáme společně vařit do hrnce a přidáme k nim i sušené houby. Na sádle osmahneme najemno nakrájenou cibuli do sklovata a na ní opečeme na plátky pokrájenou klobásu. Jakmile se klobása opeče, tak ji podlijeme červeným vínem a vaříme ji tak dlouho, až se víno vyvaří. Jakmile zelí a houby změknou, tak k nim přidáme uvařené maso a opečenou klobásu. Bigos podle chuti osolíme, opepříme a přidáme mletou papriku. Nakonec přidáme protlak, ještě chvíli bigos povaříme a necháme ho do dalšího dne odležet.

JIHOMORAVSKÝ KRAJ Tajemník Jihomoravské krajské organizace

Jaroslav Žalkovský / e-mail: [email protected]

Starostové a nezávislí (STAN) politické hnutí / IČ: 26673908 zasílací adresa: V Rovinách 40, 140 00 Praha 4 e-mail: [email protected] telefon: +420 241 412 091, +420 734 588 408 ředitelka hlavní kanceláře: Veronika Vendlová telefon: +420 777 326 333

Jak se stát příznivcem hnutí Starostové a nezávislí? Připojte se i Vy! Více informací a kontaktní formulář naleznete na www.starostove-nezavisli.cz/o-nas O přijetí registrovaného příznivce rozhoduje krajský výbor. Najdete nás


http://twitter.com/STANcz

www.facebook.com/starostove

Pozvánka na Jižní Moravu Při prezentaci Jižní Moravy se zažilo obehrané klišé. Moraváci jsou živi jen z vína a slivovice, každý má v chlívku několik prasat, na dvoře mu kejhají husy a kačeny, snídají špek, poslouhají dechovku nebo „šroubují žárovky“ u cimbálu. Chodí nejraději v gumákách, jak se říká gumovým holínkám, v neděli chodí do kostela v kroji. Tak to bylo podáváno již za totáče a přeneslo se to, i díky filmům, většinou komediím i do dnešní doby. Mělo to i takové dopady, že vrchnost v Praze si vždycky říkala, že svět stejně končí u Průhonic, Moravákům stačí to jejich víno a špek a Jižní Moravu je třeba prezentovat jako jeden velký skanzen, kam se jezdí jen do sklípků. Nebo se mohou projít v Moravském krasu či juknout do Macochy. Proto jsem rád, že Vás mohu k nám na Moravu pozvat na něco jiného než na víno a špek a Macochu. A sice na vodu. Dlouhé měsíce probíhala v našem regionálním tisku debata o tom, že se připravuje projekt obrovského aquaparku v Pasohlávkách, hned pod Pálavou u Mušovských jezer.


Jak to u velkých projektů bývá, okamžitě začala polemika o tom, jestli jsou finance na takový projekt účelně vynaloženy. Začaly se množit dohady, kdo za tím stojí, kdo na tom vydělá a podobně. A najednou médii proběhla zpráva, že se otevírá nový Aqualand – Moravia, s kapacitou 8000 návštěvníků, 7 bazénů, 12 tobogánů, vířivky, sauny a kdoví s čím ještě. Spolufinancováno EU a bráno jako strategický projekt JMK v oblasti cestovního ruchu. Zpozorněl jsem. Konečně má Jižní Morava něco jiného než víno, Macochu a cimbál. Tu před chvílí zmiňovanou vodu. Určitě stojí za to podniknout výlet do Pasohlávek a zažít den ve vodě. Je to opravdu zážitek. Kdo by chtěl vědět více, může se podívat na webové stránky: www.aqualand-moravia.cz A jen tak mezi námi. Dovedete si představit, jak po takové celodenní koupeli a jízdách na tobogánu, chutná večer vínko se špekem?

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

7

Celostátní rubrika vydání č. 4 / 2. 9. 2013

V tomto čísle najdete

„Více odvahy!“ platí dnes silněji než v roce 2010 / str. 1

Nové rozpočtové určení daní zmenšuje stát a posiluje obce / str. 2-3

„Více odvahy!“ platí dnes silněji než v roce 2010 Chce to více odvahy, řekli si starostové daňově diskriminovaných obcí, a proto poté, co neuspěli se stížností na rozpočtové určení daní u Ústavního soudu, vstoupili – na doporučení samotného Ústavního soudu – sami aktivně do politiky, aby nespravedlivé rozdělování sdílených daní změnili politickou cestou. Podařilo se to, i když ti, kdo boj za spravedlivější RUD sledovali zblízka, vědí, že nebyl snadný. A že bez silného zastoupení v parlamentu by byl předem ztracený. Rozpočty našich obcí novelou RUD posílily o miliardy korun, peníze se přesunuly tam, kde jsou efektivněji využívány a účinněji kontrolovány. A podařila si i řada dalších, pro obce a lidi v nich žijící prospěšných věcí: samosprávy mohou mnohem účinněji regulovat hazard na svém území a získaly výrazně vyšší podíl na odvodech z tohoto odvětví; ulevilo se obcím, jejichž rozvoj paralyzoval blokovaný církevní majetek; obce se nemusejí obávat plošného rušení pošt pokynem „shora“ ani toho, že regionální školství by bylo financováno (a tedy de facto řízeno) od ministerského stolu bez ohledu na specifické potřeby jednotlivých regionů i studijních oborů.

Prezident republiky a jeho „idiotské neústavní zvyklosti“ / str. 3

Nahlédnutí do volebního zákulisí, aneb jak se z hlasů stávají mandáty / str. 4

za hotové – a navíc se před námi vynořují nové. Jakkoliv je přijatá novela RUD obrovským úspěchem, chceme se systémem rozdělování daní mezi obce zabývat i dál a dosáhnout dalšího snížení rozdílu peněz, které na jednoho občana dostávají nejmenší a největší obce. Chceme se pečlivě věnovat rozdělování evropských peněz v dalším rozpočtovém období Evropské unie, které začne od roku 2014, tak aby se více evropských peněz dostalo do regionů, a to jednodušším způsobem než dosud. A chceme dál prosazovat opatření vedoucí k transparentnějším veřejným financím, jako je například registr smluv, jenž bohužel padl za oběť rozpuštění sněmovny (do parlamentu se zákon měl dostat až v září). A je tu ještě jeden nový úkol. Může se zdát v konfrontaci s konkrétními praktickými záležitostmi každodenního života obcí a jejich obyvatel poněkud odtažitý, akademický, málo konkrétní: ochrana parlamentní povahy naší demokracie, ochrana před návratem struktur z dob opoziční smlouvy, před návratem mafiánského kapitalismu a před narušením rovnováhy mezi zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí. Bylo by chybou mávnout nad tímto problémem s tím, že bližší je košile než kabát. Je totiž škoda nechat si na čistou sváteční košili navléknout nepadnoucí zavšivený hubertus. Kvůli všem těmto věcem má smysl usilovat o co nejvyšší podporu pro společnou kandidátku Starostů a TOP 09 v předčasných volbách, které proběhnou letos na podzim. A já Vás o takovou podporu touto cestou žádám. S pokorou, ale i s přesvědčením, že jsme v uplynulých třech letech prokázali, nakolik si takové důvěry vážíme – a že ji dokážeme zužitkovat.

Odvaha a vytrvalost by nás ale neměly opouštět. Budeme je potřebovat, protože naše úkoly nepovažujeme zdaleka


Petr Gazdík

CELOSTÁTNÍ RUBRIKA / vydání č. 4 / 2013 / 2. 9.

1

Nové rozpočtové určení daní zmenšuje stát a posiluje obce (tedy za sledované období) se ještě v plnění rozpočtů téměř neprojevil. Výnos pro obce činí v tomto roce 4,3 mld. Kč, což je o 1,2 mld. Kč více. K tomu je nutné připočíst zvýšení příjmů daně z nemovitostí, která za sledované období činí o 0,3 mld. Kč více. Nicméně vzhledem k totožnému podílu poklesu na daních z příjmů fyzických osob, je dopad v této části nulový. Ministerstvo do svých propočtů kalkuluje i vliv recese na daňové inkaso, které bonifikuje v částce 1,5 miliardy vlivu. meziroční nárůst výnosu Když navštěvuji řadu krajů naší krásné země, dotazuji se starostů, jaké dopady má nové RUD do jejich rozpočtů. Mohu s klidným svědomím prohlásit, že co se týče financování, mezi samosprávami vládne se zásadní novelou zákona o rozpočtovém určení daní spokojenost. Ostatně je to poměrně očekávatelný stav, jestliže předloha zákona předpokládala propad v rozpočtu pouze u několika desítek obcí z celkového počtu 6 251 obcí a tato očekávání se naplnila. Na tomto místě budiž řečeno, že jsme nezapomněli ani na tyto obce, a přestože se jednalo o obce, které nadprůměrných příjmů dosahovaly díky výměře svého katastru, propad v jejich financování řeší u trvajících investičních akcí ministerstvo financí. Při zmíněných návštěvách krajů se starostové napříč politickým spektrem vyjadřovali k novému RUD. A to poměrně pochvalně. Povětšinou zaznamenali nárůst inkasa od státu v rozpětí 18 – 25 %, nejsou však výjimečné ani nárůsty vyšší kolem 30 %. A mnozí se také přiznali, že takto výraznému dopadu schváleného zákona nevěřili. Připomeňme si, že při přijímání zákona ministr financí Miroslav Kalousek předpokládal přínos nového RUD do rozpočtu obcí a měst v částce kolem 12 miliard Kč. To ovšem za situace mírného růstu HDP, s kterým kalkulovala důvodová zpráva (je zřejmé, že v letošním roce nás očekává stagnace či dokonce slabý pokles HDP). I proto jsou dosavadní čísla mírným překvapením. Jaká jsou tedy statistická data za první pololetí 2013? Nový RUD = za 7 měsíců roku 2013 přes 7 miliard plus pro obce Přesný dopad změny RUD za leden až červenec 2013 nelze jednoduše vypočítat vzhledem k množství dalších vlivů, které na daňové příjmy obcí působí. Je však možné pokusit se o určitý odhad. Lze srovnat vývoj daňových příjmů obcí za leden až červenec 2012 a za stejné období 2013. Daňové příjmy obcí leden – červenec 2012: 75,9 mld. Kč versus leden – červenec 2013: 82,6 mld. Kč Meziročně tak dosud daňové příjmy obcí vzrostly o 6,7 mld. Kč, tedy o 8,7 %. Toto číslo však nelze připisovat pouze novele RUD, je potřeba jej očistit od dalších vlivů.

Předně do příjmů RUD je nově zahrnován nový odvod z výtěžků loterií. Vybírá se sice již od roku 2012, nicméně v první třetině minulého roku 2


6,7

odvod z loterií

-1,2

daň z nemovitosti

-0,3

DPFO z přiznání, 30 %

0,3

recese

1,5

vliv novely RUD

7,0

Znaménko mínus znamená odečtení pro zjištění vlivu samotné novely RUD.

Z letošního vývoje daňových příjmů obcí lze odhadovat, že za prvních sedm měsíců roku přinesla novela RUD 7 mld. Kč. To znamená, že se přínos bude pohybovat v očekávaném pásmu 11 - 12 mld. Kč.

Chceme silnější obce a menší stát Samozřejmě že účet této změny, kterou jsme spolu s TOP 09 prosadili jako naši zásadní prioritu, jsme chtěli dělat s hostinským (voliči) až po novém roce. Nicméně podzimní předčasné volby nás nutí sdělit našim občanům, jak se podařilo posílit příjmy obcí na úkor státu. Pravdivá je vlastně zkratka, že ve prospěch obcí a měst se podařilo konečně zmenšit stát. Myslím tím, že více peněz vybraných od občanů a firem zůstalo blíže občanům v jejich městech a obcích. O jejich užití už rozhodují přímo volená zastupitelstva a nejlepší kontrolu nad nimi mají právě občané těchto měst a obcí. Pro občana, který si přeje co nejmenší daňové odvody a jejich efektivní správu, je tato zpráva dobrým poselstvím. Pro naše hnutí Starostů a nezávislých zosobňuje rozpočtové určení daní důležitý souboj o ideje. Změny ve financování obcí a měst odráží snahu o žádoucí umenšení vlivu státu ve prospěch samospráv. Není žádný matematický um předvídat, že pokud bude růst HDP, budou tím pádem růst i příjmy obcí a měst ze změněného RUD. Tohoto výkonu dosahuje RUD při zmíněném částečném propadu HDP. Přitom již ve 2. čtvrtletí jsme zaznamenali pozitivní zprávy o vývoji české ekonomiky, jež se brzy mohou přelít i do příjmů RUD a jeho pozitivní vývoj ještě zvýšit. Starostové a nezávislí budou nyní připravovat své priority do společného programu s TOP 09. Na těchto návrzích jsme již pracovali několik měsíců, nebude problém je přetavit do konkrétních závazků. Musíme však také ukázat voličům, že změna financování samospráv byla skutečně klíčová a byla nejvýraznějším našim úspěchem v parlamentu v uplynulých 3 letech. pokračování na str. 3

Nové rozpočtové určení daní zmenšuje stát a posiluje obce pokračování ze str. 2

A nejen RUD. Změny v hazardu, vyšší míra rozhodování obcí, ale také odblokování historického majetku církví a umožnění územního rozvoje stovkám obcí, které po dvacet let měly blokovány mnohdy chátrající objekty v centru svých sídel. Náš další směr je jasný. Vede k menší úloze státu a zvýšení role obce. Rodina - obec - stát. V tomto pořadí, v tomto významu a v tomto směru stojí naše víra v uspořádání institucí. Obce by měly na sebe

převzít nejen více kompetencí, ale i tomu odpovídající zvýšený podíl zodpovědnosti. Ve středobodu těchto úvah však stojí občan, který by měl snáz dohlížet na plnění úkolů veřejných institucí, být tím nejlevnějším hlídacím psem demokracie. Pochopitelně. Hlídá si přeci své odevzdané daně a své oprávněné zájmy. My mu v tom máme za úkol pomoci. A to bude velká výzva pro následující volební období.

Stanislav Polčák

Prezident republiky a jeho „idiotské neústavní zvyklosti“ Jako bývalý předseda ústavněprávního výboru zákonodárného sboru cítím téměř za povinnost objasnit, v čem je prezidentovo počínání z hlediska Ústavy mimo její rámec. Než však uvedu trochu ústavních faktů, přeci jen si nemohu odpustit úvodní poznámku. Týká se ustanovování vlády prezidentem.

vat vláda nová. Vláda je pak odpovědná poslanecké sněmovně a musí získat její důvěru, aby mohla vládnout (čl. 68 odst. 1). Z poslaneckých voleb se proto odvozuje legitimita vládnutí, nikoli s prezidentskými volbami (ty s odpovědností vlády nemají pohledem Ústavy nic společného).

Proč bychom si měli volit poslance, platit náklady voleb, hradit činnost politických stran, aby se utkaly o své programy, z nichž si voliči vyberou jim ten nejméně nesympatický, když celé toto volební divadlo neurčí, kdo bude vládnout a s jakým programem? Své zástupce si občané volí na čtyři roky a po celé toto období, mají zvolení poslanci vykonávat mandát (nedojde-li k jeho zkrácení ústavní cestou). K čemu ovšem takový volební cirkus a nákladný provoz, když by o tom, kdo má vládnout a zodpovídat se voličům by rozhodovaly pouze jedny volby prezidenta republiky? Pokud by vznik a existence vlády měla záviset pouze na prezidentovi, pak si občané nemusí vybírat strany s jejich programy, armádou kandidátů, ale postačí jedna více či méně osvícená hlava. Tak tomu ovšem není, i když se předseda Ústavního soudu může sebevíc snažit kroky hlavy státu vměstnávat do rámce Ústavy (což je mimochodem neuvěřitelné snížení úrovně tohoto soudu ochrany ústavnosti na minimální úroveň, kde snad ještě nikdy nebyla).

A jak je na tom prezident z hlediska Ústavy? Je neodpovědný, nenese za výkon svého mandátu žádnou politickou ani trestněprávní odpovědnost. Za jeho akty až na výjimky nese odpovědnost vláda (nezbytnost kontrasignace). Je dokonce neodvolatelný ze své funkce (s výjimkou velezrady). Může tedy nikomu neodpovědný prezident mít pravomoc jmenovat si vládu svých kamarádů, nerespektujíc vůli politických stran zvolených do parlamentu? Odpověď je jednoduchá. Nikoli, jde o porušení Ústavy a principů, na kterých je vystavěna. Těžiště vytváření vlády tkví v rozložení sil v poslanecké sněmovně, ne výsledek prezidentských voleb. Připočtěte k tomu, že prezident měl deklarovanou většinu 101 hlasů pro vládu, která by tak získala ve sněmovně důvěru, pak je jeho počínání ústavně neodpovědné. Dva pokusy, které prezident k jmenování vlády má, určitě nejsou Ústavou myšleny jako dva testovací pokusy. Mají to být vysoce odpovědné ústavní kroky hlavy státu, které po zralé úvaze směřují k jmenování vlády, jež má spravovat tuto zemi. Požadavek notářsky ověřených podpisů poslanců už byla jen neústavní křeč, nepotřebuje žádný další komentář.

Může si teď prezident republiky jmenovat v souladu s Ústavou koho chce za premiéra a jeho prostřednictvím nikým nevolenou vládní sestavu? Ne, nemůže. Je to hrubé porušení Ústavy a jejích principů. Dá se to dokladovat textem Ústavy. Prezident republiky již podle svého slibu přísahá na svou čest, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu, tedy nikoli pouze některých svých kamarádů (čl. 59 odst. 2 Ústavy). Dále politický systém naší země je založen na volné soutěži politických stran, nikoli na rozhodování jediné osoby, byť v postavení prezidenta (čl. 5 Ústavy). Tento ústavní požadavek je zcela klíčový. Občané se sdružují v politických uskupeních a předstupují se svými vizemi před voliče. Jde o soutěž, nadto volnou (svobodnou), v nichž zákon nesmí omezovat kandidaturu stranám v poslaneckých volbách. Jsou to ty nejdůležitější volby, což je vidět i z hlediska srovnání voličské účasti. Proto také každá vláda podle Ústavy musí po těchto volbách podat demisi a musí se ustanovo-

Přidejte k tomu fakt, že prezidentův kancléř bude nejenže v takových volbách kandidovat a svou vysokou státní funkci si nejenže ponechá, ale dokonce bude mít i na starost shánět peníze pro svou partaj. Dovolil mu to prezident republiky. To nejsou ústavní zvyklosti v novém hávu prezidenta Zemana, to je skutečné ohrožení základů demokratického právního státu. O jeho zachování musíme bojovat v nadcházejících předčasných volbách. Asi nikdy nebyly volby tak důležité jako letos na podzim. Stanislav Polčák CELOSTÁTNÍ RUBRIKA / vydání č. 4 / 2013 / 2. 9.

3

Nahlédnutí do volebního zákulisí, aneb jak se z hlasů stávají mandáty O tom, jakými základními pravidly se řídí volby do Poslanecké sněmovny, asi není třeba nikoho ze čtenářů Stanovin poučovat. Volič zkrátka v určitý den zavítá do volební místnosti, prokáže se občanským průkazem nebo pasem a s volebními lístky zamíří za plentu. Zde vybere lístek strany, která je mu nejmilejší, křížkem označí maximálně čtyři osoby na její kandidátce, které mají jeho největší podporu a vloží jej do obálky, kterou obdržel od volební komise. Následně před jejími zraky onu obálku vhodí do volební urny. A hurá – občanská povinnost (toho času pouze morální) je splněna, její opakování čeká na svědomitého voliče za čtyři roky, pochopitelně nedojde-li opět k předčasnému rozpuštění Poslanecké sněmovny. Následně se čeká již jen výsledky voleb, s nimiž bývá veřejnost seznámena druhý den voleb ve večerních hodinách. Průběh voleb z pohledu občana se tedy jeví jako vcelku přehledný a nekomplikovaný. V tomto textu bych se rád věnoval způsobu, jímž jsou hlasy voličů přetaveny v poslanecké mandáty. Ačkoli je tato problematika nesmírně významná, zpravidla zůstává stranou pozornosti voličů. Věřím proto, že tento náhled pod volební pokličku přijde vhod všem – jak těm, kteří jsou o své volbě rozhodnuti, tak těm, kteří dosud váhají. První důležitá informace se týká toho, které politické strany se do přepočtů zahrnou – a které nikoli. Z přidělování mandátů jsou totiž podle našeho právního řádu vyloučeny subjekty, které celorepublikově získají méně než 5% hlasů (v případě koalic je tato hranice dokonce ještě vyšší). U těch, které tuto podmínku splní, se počítá dál. Klíčovým pojmem v těchto výpočtech je republikové mandátové číslo, které získáme vydělením počtu platných hlasů udělených všem kandidujícím subjektům počtem křesel, které se ve volbách obsazují. A křesel v Poslanecké sněmovně je, jak známo, 200. Tímto výpočtem se dostaneme k počtu hlasů, které průměrně připadají na jeden mandát. Co je důležitější, díky tomuto číslu víme, kolik mandátů bude přidělováno v jednotlivých volebních krajích. Postup je velmi jednoduchý – počet platných hlasů odevzdaných v každém z krajů je dělen právě republiko-

vým mandátovým číslem. Výsledkem této početní operace je počet mandátů, který se bude v rámci krajů přidělovat. Z uvedeného vyplývá, že nemalou roli hraje i volební účast – platí přitom, že čím je v absolutním srovnání s ostatními kraji vyšší, tím více mandátů se v daném kraji bude přidělovat. V okamžiku, kdy již víme, kolik mandátů se v daném kraji bude rozdělovat, je na řadě jejich rozdělení mezi jednotlivé kandidující subjekty. A postupuje se následovně: počet platných hlasů získaných jednotlivými partajemi se dělí čísly 1, 2, 3 a dále vždy číslem o jedno vyšším. Tímto dělením získáme tabulku, z níž se posléze postupně vybírají čísla od nejvyššího – a to tolik čísel, kolik mandátů se rozděluje. Je patrné, že při tomto způsobu výpočtu strany s nejvyšším ziskem platných hlasů mají šanci na zisk nejvyššího počtu mandátů. Výstupem těchto kalkulací je tedy počet mandátů, které kandidující strany v daném kraji obdrží. Tím ale naše hrátky s čísly nekončí. Poté, co jsme určili, kolik mandátů bude náležet jednotlivým subjektům, zbývá stanovit, kteří konkrétní kandidáti budou jejich nositeli. V zásadě se postupuje podle pořadí, v němž jsou uvedeni na kandidátce, a mandáty jsou tak přidělovány osobám v jejím čele; jak již ale bylo uvedeno, volební zákon zná institut preferenčního hlasování. Podle něho platí, že kandidát, který získá přinejmenším pět procent hlasů (počítaných z platných hlasů, které získala jeho kandidátka), obdrží mandát přednostně. O tom, že je tento institut živý, svědčí například volební výsledek z roku 2010 v Libereckém kraji, kde Jan Farský přeskočil z místa posledního (sedmnáctého) až na místo první. Preferenční hlasy tedy není radno podceňovat. I tento příběh ostatně svědčí o tom, že důkladná znalost volebních pravidel – a především jejich náležité využívání – dovede s volebním výsledkem slušně za-hýbat. Mohu jen doufat, že tento stručný nástin vám k důkladnější orientaci dobře poslouží.

Jan Bartonička

Příklad (značně zjednodušený): strana A získala celostátně 6 000 platných hlasů, strana B 4 000 hlasů a strana C 2 000 hlasů. Republikové mandátové číslo činí 60 (12 000/200). V kraji X přitom strana A obdržela 300 platných hlasů, strana B 200 hlasů a strana C 99 hlasů. V tomto kraji se tedy bude rozdělovat 9 mandátů (599/60). Jak budou distribuovány mezi jednotlivé strany? To zjistíme prostřednictvím výpočtu přehledně zobrazeného v následující tabulce. Čísla – horní indexy u jednotlivých podílů uvádějí pořadí, v němž strany A, B a C obdržely jeden z devíti rozdělovaných mandátů.

4

1. dělení (číslem 1)





A

3001

1503

1004

757

609

B

2002

1005

66,78

50

40

C

996

49,5

33

24,8

19,8



QUO VADIS DEMOKRACIE?

Recommend Documents