ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

PRAHA 2013

Jaromír KONFRŠT

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE OVĚŘENÍ STABILITY GEODETICKÉHO PRIMÁRNÍHO SYSTÉMU JADERNÉ ELEKTRÁRNY TEMELÍN

Vedoucí práce: Ing. Tomáš Jiřikovský, Ph.D. Katedra speciální geodézie

červen 2013

Jaromír KONFRŠT

ZDE VLOŽIT LIST ZADÁNÍ

Z důvodu správného číslování stránek

ABSTRAKT Předmětem této práce je ověření dlouhodobé stability geodetického primárního systému Jaderné elektrárny Temelín. Pro měřické práce je použita statická GNSS metoda. Ověření stability proběhlo na základě porovnání výsledků mezi etapami 1988 - 2013, kdy předmětem porovnání byly vodorovné délky a převýšení.

KLÍČOVÁ SLOVA geodetický primární systém, Jaderná elektrárna Temelín, Globální navigační družicový systém (GNSS), statická metoda

ABSTRACT The subject of this thesis is the geodetic primary system stability authentication of the Temelín nuclear power plant. The method used for this survey is static GNSS method. Stability authentication is based on results of horizontal length and height difference comparison between stages in years 1988 - 2013.

KEYWORDS geodetic primary system, the Temelín nuclear power plant, Global navigation satellite system (GNSS), static method

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Ověření stability geodetického primárního systému Jaderné elektrárny Temelín“ jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v seznamu zdrojů.

V Praze dne

...............

.................................. (podpis autora)

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych chtěl poděkovat za pomoc všem, kteří přispěli ke vzniku této práce. Moje poděkování patří vedoucímu bakalářké práce Ing. Tomáši Jiřikovskému, Ph.D. za poskytnutí rad a připomínek. Dále pak Ing. Tomáši Kubínovi, Ph.D. za pomoc při práci v softwaru LGO a Gizela. Velké poděkování patří také všem pracovníkům firmy GEFOS a.s středisko Temelín za pomoc při práci v terénu a jejich vedoucím, kteří mi poskytli cenné rady a informace, jmenovitě Tomáši Zdobinskému a hlavně Ing. Ivanu Turečkovi, který byl zadavatelem tématu této práce.

Obsah Úvod

8

1 Jaderná elektrárna Temelín

9

1.1

Stručně z historie JETE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9

1.2

Koncepce vytyčovací sítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9

1.2.1

Primární systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

1.2.2

Objektová síť kolem HVB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.2.3

Těžká hloubková stabilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.2.4

Souřadnicový systém S-JETE . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

2 GNSS 2.1

2.2

14

NAVSTAR GPS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 2.1.1

Kosmický segment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

2.1.2

Řídící segment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

2.1.3

Uživatelský segment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

GLONASS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 2.2.1

Kosmický segment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

2.2.2

Řídící segment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.2.3

Uživatelský segment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.3

Shrnutí GPS a GLONASS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.4

Statická metoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

3 Přípravné a měřické práce

19

3.1

Rekognoskace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

3.2

Přístrojové vybavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

3.3

Měření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 3.3.1

Vlastní měření

3.3.2

Výška antény . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

4 Zpracování měření 4.1

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

24

Zpracování naměřených dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

4.1.1 4.2

Transformace z WGS-84 do S-JTSK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 4.2.1

4.3

Stručný postup výpočtu vektorů v LGO . . . . . . . . . . . . 24

Stručný postup lokální transformace v LGO . . . . . . . . . . 25

Transformace do S-JETE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

5 Stanovení přesnosti měření

27

5.1

Stanovení směrodatné odchylky polohové složky . . . . . . . . . . . . 27

5.2

Stanovení směrodatné odchylky výškové složky . . . . . . . . . . . . . 29

5.3

Výsledky stanovení přesnosti měření . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

6 Porovnání s předchozími etapami

31

6.1

Porovnání délek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

6.2

Porovnání převýšení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

Závěr

43

Použité zdroje

44

Seznam symbolů, veličin a zkratek

46

Seznam příloh

49

A Konstrukce těžké hloubkové stabilizace

50

B Údaje z rekognoskace

51

C Protokol lokální transformace z LGO

52

D Seznam souřadnic jednotlivých etap

55

E Porovnání etap

58

E.1 Porovnání délek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 E.2 Porovnání převýšení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 E.3 Vizualizace posunů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 E.4 Testování posunu pomocí programu Gizela . . . . . . . . . . . . . . . 65

ČVUT v Praze

ÚVOD

Úvod Výstavba Jaderné elektrárny Temelín (dále jen JETE) vyžadovala od počátku velký objem geodetických prací. Z toho důvodu byl brán velký ohled na vybudování geodetického primárního systému, který by svou vysokou přesností splňoval požadavky pro velmi přesné vytyčení polohové a výškové polohy jednotlivých objektů s požadovanou přesností. Jelikož se v současné době jedná o přesunu dvou bodů primárního systému, který souvisí s plánovaným rozšiřováním JETE, je třeba ověřit stabilitu jednotlivých bodů a zjistit, zda lze body opět zapojit do nového vyrovnání celé sítě a zda tyto body nebyly významně ovlivněny atmosférickými, geologickými, fyzickými či jinými vlivy. Cílem této bakalářské práce je ověření dlouhodobé stability geodetického primárního systému. Tato práce má za úkol zjistit, zdali na bodech nedošlo za posledních 25 let k pohybu, a zdali je tyto body možné použít pro budoucí geodetické práce na JETE. Celé měření proběhlo v rámci firmy GEFOS a.s., která se stará o geodetické práce na JETE, a se souhlasem firmy ČEZ a.s., vlastníka elektrárny. Firmou byly pro měření poskytnuty GNSS aparatury švýcarské firmy Leica Geosystems. Tato práce je rozdělena do 6 kapitol. První kapitola je věnována stručnému popisu lokality a historie geodetického primárního systému. Druhá kapitola je věnována globálním družicovým systémům, které byly použity v rámci statické metody. Třetí kapitola se zabývá rekognoskací a samotným měřením spolu s informacemi o použitých přístrojích. Ve čtvrté kapitole jsou popsány postupy zpracování naměřených dat a získání souřadnic ze statické metody GNSS ve firemním softwaru Leica Geo Office. Pátá kapitola se věnuje stanovení přesnosti statické GNSS metody. V šesté kapitole je popsáno porovnání letošní etapy s etapami mezi lety 1988 až 2003.

8

ČVUT v Praze

1

1. JADERNÁ ELEKTRÁRNA TEMELÍN

Jaderná elektrárna Temelín

Komplex Jaderné elektrárny Temelín se rozprostírá na katastrálních územích Březí u Týna nad Vltavou a Křtěnov. Nachází se 24 km od Českých Budějovic a 5 km od Týna nad Vltavou v nadmořské výšce zhruba 510 m. n. a svou rozlohou v současné době zaujímá oblast zhruba 140 ha. Vlastníkem elektrárny je energetická společnost ČEZ a.s. Lokalita Jaderné elektrárny Temelín je na mapce znázorněna

Obr. 1.1: Lokalita (zdroj: www.mapy.cz )

červeným ukazatelem.

1.1

Stručně z historie JETE

JETE je elektrárna s největším instalovaným výkonem v Česku. O výstavbě JETE bylo rozhodnuto v roce 1980. Úvodní projekt 1. a 2. bloku byl zpracován generálním projektantem Energoprojektu Praha v roce 1985. Vlastní stavba byla zahájena v únoru 1987, přičemž přípravné a geodetické práce byly zahájeny již v roce 1983. Původně byla elektrárna projektována na čtyři bloky VVER 1000, ale kvůli ekonomickým a politickým okolnostem v České republice, byla přehodnocena potřeba 1000 MW a vláda ČR v roce 1993 rozhodla o dostavbě v rozsahu 2 bloků. První elektřinu vyrobila elektrárna koncem roku 2000. Informace byly čerpány z oficiálních internetových stránek společnosti ČEZ [1].

1.2

Koncepce vytyčovací sítě

Po dohodě odpovědných geodetů všech účastníků výstavby, bylo na staveništi použito primárního systému (dříve používaný název „výchozí vytyčovací síť“), metody přechodných stanovisek a objektových vytyčovacích sítí s následným přenesením

9

ČVUT v Praze


pevných bodů na dokončené objekty. V rámci této práce implikuji do primárního systému také objektovou síť kolem hlavních výrobních bloků (HVB), jelikož svou polohou, stabilizací a přesností odpovídá bodům výchozí vytyčovací sítě.

1.2.1

Primární systém

Primární systém byl budován v předstihu na okraji stavby na základě průzkumu staveniště za účasti ing. Miroslava Herdy, CSc z Výzkumného ústavu geodetického a kartografického (VÚGTK) a odpovědných geodetů. Vzhledem k etapové výstavbě a nejasné poloze zařízení staveniště, byl primární systém budován ve dvou etapách, nejprve jako předběžná síť, později jako definitivní síť. Tvar sítě je zřejmý z obr. 1.2.

Obr. 1.2: Rozložení primárního systému

V předběžné síti byla snaha využít okolní budovy a technická zařízení jako signály a stanoviska. Mezi takto zřízené body patří signál a stanovisko v okně věže kostela sv. Prokopa v Křtěnově, dále pak na ochozu sila, na horní plošině vodárny a signál na komínu truhlářské dílny. Předběžná síť byla zaměřena pracovníky VÚGTK. Pro úhlová měření byl použit Zeiss Theo 010, pro délková měření elektrooptický dálkoměr AGA 700. Síť byla vypočtena jako místní kombinovaná s průměrnou střední chybou v souřadnici o hodnotě 8 mm.

10

ČVUT v Praze


Definitivní síť byla vybudována po přesunu ploch pro zařízení staveniště. Pro stabilizaci bodů v terénu byla použita těžká hloubková stabilizace, způsob stabilizace je popsán v odst. 1.2.3. Definitivní síť byla vybudována geodety národního podniku Geodézie České Budějovice. Pro úhlová měření byl použit Zeiss Theo 010, pro délková měření elektrooptický dálkoměr AGA 12. Síť byla vypočtena obdobně jako předběžná s průměrnou střední chybou v souřadnici o hodnotě 3 mm.[2]

1.2.2

Objektová síť kolem HVB

V původních plánech [3] bylo navrženo celkem patnáct bodů tvořící pravoúhelníkovou vytyčovací síť. Dle dostupných materiálů z roku 1988 [4] a přehledové mapy bodového pole z roku 1990, bylo však pro potřeby geodetických prací vybudováno pouze 11 bodů. Schéma rozmístění lze vidět na obr. 1.3. Tato síť byla založena zejména pro prostorové vytyčení hlavních výrobních bloků včetně reaktorů s ochrannou obálkou, ale také pro vytyčení podrobné vytyčovací sítě. Stabilizace je podobně jako u primárního systému těžká hloubková (odst. 1.2.3). Přesnost této sítě byla realizována s maximální chybou o hodnotě 5 mm.

Obr. 1.3: Rozložení objektové sítě

11

ČVUT v Praze

1.2.3


Těžká hloubková stabilizace

Body objektové vytyčovací sítě kolem HVB a body definitivního primárního systému jsou stabilizovány těžkou hloubkovou stabilizací. Konstrukce je patrná z přílohy A. Vrt pro hloubkovou stabilizaci byl proveden vrtnou soupravou. Hloubka vrtu se pohybuje okolo 6 m. Vrt se provedl průměrem 195-210 mm. Na podkladní beton na dně vrtu byla spuštěna varná trubka o průměru 152 mm, ukončená navařeným železným dnem o průměru 190-200 mm. Pažnice a prostor mezi pažnicí je vyplněn betonem. Na pažnici byla centricky osazena varná trubka o průměru 273 mm, zapuštěna 0.5 m pod terén a vyplněna opět betonem až po vrch roury, který je zhruba 3 m nad terénem (výjimka bod 117). Do vrchu roury je zabetonována rektifikovaná centrační deska s nucenou centrací. Součástí stabilizace je také nivelační značka, zhruba 0.5 m nad terénem, sloužící pro výšková měření. Protože se u všech bodů (výjimka bod 117) jedná o vyvýšená stanoviska, je kolem každého bodu vybudován ochoz pro měřiče. Vzhled této stabilizace je patrný z obr. 1.4.

Obr. 1.4: Archivní a současný vzhled těžké hloubkové stabilizace

1.2.4

Souřadnicový systém S-JETE

Místní souřadnicová soustava S-JETE byla určena tak, aby osy této soustavy byly rovnoběžné s budovami HVB, a aby celé staveniště bylo v 1. kvadrantu, (tzn. aby všechny souřadnice byly kladné). Kladná osa 𝑦 je stočena od kladné osy 𝑥 o 90∘

12

ČVUT v Praze


a podle geodetických zvyklostí bylo přihlédnuto k číselným hodnotám souřadnic, kdy souřadnice 𝑋 > 𝑌 . Za základ místní souřadnicové sítě byl zvolen bod 14.1 (orientační bod na trigonometrický bod 14), který se bohužel nedochoval. Tento bod ležel zhruba uprostřed staveniště a tomuto bodu byly přisouzeny souřadnice 𝑌 = 2303.000

𝑋 = 5358.000. Výškově je síť v systému Balt po vyrovnání (Bpv).

Při výpočtu transformačních rovnic mezi S-JTSK a S-JETE byla vzata v úvahu oprava na nulovou hladinu a oprava z kartografického zkreslení. Pro výpočet na nulovou hladinu byla použita průměrná výška upraveného staveniště 507.00 m.n.m. (Bpv). Hodnoty oprav jsou uvedeny v tab. 1.1. Transformační rovnice mezi souřadnicovými systémy S-JETE a S-JTSK jsou uvedeny v (1.1) až (1.4) Tab. 1.1: Hodnoty oprav Oprava z nadmořské výšky

- 79 mm/1 km

Oprava ze zkreslení

- 46 mm/1 km

Oprava celkem

- 125 mm/1 km

Transformační rovnice z S-JTSK do S-JETE 𝑦 = −1368723.666 + 0.8054832827 𝑋 + 0.5928293996 𝑌

(1.1)

𝑥 = −59979.1583 + 0.5928293996 𝑋 − 0.8054832827 𝑌

(1.2)

Transformační rovnice z S-JETE do S-JTSK 𝑌 = +762916.6786 − 0.8052819370 𝑥 + 0.5926812107 𝑦

(1.3)

𝑋 = +1137756.983 + 0.5926812107 𝑥 + 0.805281937 𝑦

(1.4)

13

ČVUT v Praze

2

2. GNSS

GNSS

Globální navigační družicový systém, znám pod zkratkou GNSS (Global Navigation Satellite System), je soubor družic, které vysílají signály používající se k určení polohy. Současné GNSS obsahuje dva globální polohové systémy a to: NAVSTAR GPS (zkráceně GPS) a GLONASS. Podle nových plánů[5] by se měl v roce 2014 mezi GNSS připojit autonomní evropský polohový systém GALILEO. Ačkoliv jsou ve světě využívány další autonomní regionální polohové systémy jako čínský navigační družicový systém COMPASS nebo indický IRSS, v této práci se budu zabývat pouze těmi, které jsem použil při měření, tedy GPS a GLONASS.

2.1

NAVSTAR GPS

Družicový navigační systém NAVSTAR GPS (Navigation Satellite Timing and Ranging Global Positioning System) byl v roce 1973 vyvinut pro potřeby amerického ministerstva obrany. Prvotně byl vyvíjen pouze pro vojenskou aplikaci, avšak po roce 1983 byl zpřístupněn i pro civilní sféru, ovšem se záměrnou degradací signálu. Globální polohový systém se skládá ze tří částí, nazývaných segmenty, a to kosmický, řídící a uživatelský segment.

2.1.1

Kosmický segment

Dle [7] a [6], tvoří v současnosti kosmický segment 31 (24 minimum) aktivních družic obíhajících kolem Země na šesti téměř kruhových drahách ve výšce 20 200 km nad povrchem Země, se sklonem k rovníku 55∘ a oběžnou dobou 11 hodin 58 minut. To znamená, že stejné družice jsou vidět každý den z určitého místa na Zemi asi o 4 minuty dříve. Tato konstelace zaručuje, že s každého místa na Zemi bude vždy průměrně vidět alespoň 8 družic s elevací větší než 15∘ . V současnosti je kosmický segment tvořen družicemi druhého bloku (IIA, IIR, IIR(M), IIF). Přesný počet družic jednotlivých družic je uveden v tabulce č.2.1. Družice jsou vybaveny vysílačem, atomovými hodinami, procesory, slunečními bateriemi a setrvačníky pro udržování orientace a raketovými motory pro opravu polohy. V rámci druhého bloku se od

14

ČVUT v Praze

2. GNSS

sebe družice liší zejména lepší životností, komunikací a přesnějšími hodinami. Družice IIF obsahují navíc signál L5, též nazývaný SoL (safety of life), který je zaměřen převážně pro navigaci v letectví. V roce 2014 je naplánované první vypuštění družic třetího bloku. Tato generace má za cíl zlepšit polohové, navigační a časové služby. Budou poskytovat silnější, přesnější a spolehlivější signál. Tab. 2.1: Funkční družice NAVSTAR GPS (K datu 12.2.2013)[6]

2.1.2

GPS Block IIA

9

GPS Block IIR

12

GPS Block IIR(M)

7

GPS Block IIF

3

Řídící segment

Řídící segment obsahuje celosvětovou síť pozemních stanic, které sledují družice, monitorují přenosy a posílají příkazy a data do jednotlivých družic. V současnosti se řídící segment skládá z jedné hlavní řídící stanice, dvanácti ovládacích a monitorovacích antén a šestnácti monitorovacích stanic. Hlavní řídící stanice se nachází v Colorado Springs.[6] Ta shromažďuje navigační informace z monitorovacích stanic a na jejich základě počítá efemeridy družic a parametry družicových hodin. Výsledky jsou poslány do pozemních řídících stanic, které je ve vhodný okamžik předávají družicím. Takto určené efemeridy (vysílané) slouží pro navigaci v reálném čase. V současnosti probíhá modernizace řídícího segmentu, aby mohl plně pracovat s novými signály, zejména se signálem L5.

2.1.3

Uživatelský segment

Uživatelský segment tvoří všechny typy přijímačů GPS signálu. Jsou to jak přístroje pro civilní sféru, které slouží k zjištění polohy v reálném čase s přesností okolo jednoho metru, využívané v dopravě a turistice, tak i geodetické přístroje pro měření s velkou přesností. Za součást uživatelského segmentu je možné považovat také

15

ČVUT v Praze

2. GNSS

všechny mezinárodní a národní organizace, vytvořené za účelem distribuce a sbírání informací o GPS. Jednou z těchto organizací je IGS (Mezinárodní GPS služba pro geodynamiku), která vznikla v roce 1994. Mezi její aktivity patří určování efemeridů družic NAVSTAR GPS a GLONASS, modelování ionosféry a troposféry. Tyto výsledné hodnoty, jsou poté veřejně dostupné na stránkách této organizace.

2.2

GLONASS

GLONASS (Global’naya Navigatsionnaya Sputnikovaya Sistema nebo Global Navigational Satellite System) je globální navigační družicový systém vyvíjen v SSSR (Svaz sovětských socialistických republik) a nyní provozován ruskou armádou. Vývoj družicového systému GLONASS začal v roce 1976. V roce 1995 byla konstelace družic hotova, avšak po rozpadu Sovětského Svazu roku 1991 byl vývoj převzat Ruskem a následná špatná ekonomická situace vedla k nedostatečnému financování programu, což vyústilo k tomu, že v roce 2001 měl GLONASS pouze 8 funkčních družic. Po nástupu prezidenta Putina téhož roku, se však Rusko zaměřilo na modernizaci družicového systému a v současnosti je GLONASS plně funkčním družicovým systémem. Stejně jako NAVSTAR GPS, ho lze rozdělit na tři segmenty.[8]

2.2.1

Kosmický segment

Kosmický segment tvoří 24 družic obíhajících po 3 kruhových drahách ve výšce 19 100 km nad povrchem Země, se sklonem k rovníku 65∘ a oběžnou dobou 11 hodin 15 minut. Družice jsou rozmístěny tak, aby z každého místa byla viditelnost alespoň pěti družic s elevací větší než 15∘ . V současnosti jsou v provozu družice typu GLONASS-M a GLONASS-K1. Typ K1 přináší do tohoto systému větší přesnost a podobně jako u GPS nový signál L5. Nový typ GLONASS-K2 má být podle plánů vypuštěn v roce 2014.

16

ČVUT v Praze

2.2.2

2. GNSS

Řídící segment

Řídící segment systému GLONASS se skládá z hlavní kontrolní stanice nacházející se v Krasnoznamensk, dále pěti sledovacích stanic, dvě stanice využívající SLR (Satellite Laser Ranging) a čtyři monitorovací stanice. Podobně jako v odst. 2.1.2 u GPS, se řídící segment stará o monitorování konstelace, výpočet efemeridů a parametrů družicových hodin.

2.2.3

Uživatelský segment

Uživatelský segment tvoří všechny typy přijímačů GLONASS signálu. Využití přístrojů je shodné s GPS, viz odst. 2.1.3 . Současné přístroje jsou uzpůsobeny tak, že dokážou přijímat jak signál GPS, tak i GLONASS.

2.3

Shrnutí GPS a GLONASS

V následující tabulce jsou shrnuty informace použitých globálních navigačních družicových systémů. Tab. 2.2: Shrnutí NAVSTAR GPS a GLONASS NAVSTAR GPS

GLONASS

Původ

USA

Rusko

Vznik

1973

1976

První družice

1978

1982

Počet družic

31

24

Počet rovin

6

3

Výška nad Zemí

20200 km

19 100 km

Sklon k rovníku

55∘

65∘

Oběžná doba

11 h 58 min

11 h 15 min

Souřadnicový systém

WGS - 84

PZ-90

17

ČVUT v Praze

2.4

2. GNSS

Statická metoda

Statická metoda patří k nejpřesnějším geodetickým GNSS metodám. Postup metody spočívá v kontinuální observaci minimálně dvou aparatur po dobu několika hodin či dnů. Během observací je potřeba viditelnosti minimálně čtyř stejných družic. Přesnost této metody spočívá na těchto faktorech: počet družic, délka observace, zákryt obzoru, délka vektoru, okolní překážky (budovy, vysoké stromy) a při dlouhých vektorech je třeba brát v úvahu stav ionosféry a troposféry. Metoda se řadí mezi postprocesní, což znamená, že výsledky je možné získat až po zpracování naměřených dat v kanceláři.

18

ČVUT v Praze

3 3.1

3. PŘÍPRAVNÉ A MĚŘICKÉ PRÁCE

Přípravné a měřické práce Rekognoskace

Rekognoskace primárního systému byla provedena dne 20.12.2012. Rekognoskace systému odhalila, že velké množství bodů primárního systému bylo po dokončení JETE zničeno. Přehled stávajících bodů primárního systému (včetně bodů kolem HVB) je zřejmý z obr. 3.1. Rekognoskované údaje posloužily k určení vhodné metody a jsou k nalezení v příloze B.1. Na základě těchto údajů a po domluvě s vedoucím střediska na Temelíně geodetické firmy GEFOS a.s., byly při volbě metody brány v úvahu tyto faktory: vzájemná viditelnost, vzdálenost mezi body, zakrytí oblohy a konfigurace bodů. Jelikož mezi body nebyla přímá viditelnost a s ohledem na požadovanou přesnost a ekonomičnost provedení prací, byla pro měření zvolena statická metoda GNSS. Metoda je popsána v odst. 2.4. Jelikož body č. 204, 205, 209 a 116/108 nebyly vhodné pro statickou metodu (příloha B.1) a nejsou zásadní v rámci primárního systému, byly z měření vyloučeny.

Obr. 3.1: Rozložení současného primárního systému

19

ČVUT v Praze

3.2


Přístrojové vybavení

Jak již bylo zmíněno v úvodu, pro měření byly použity přístroje švýcarské firmy Leica Geosystems obr.3.2. Tab. 3.1: Tabulka použitých GNSS aparatur Číslo aparatury

Typ antény

seriové číslo

No.1

GS 08

1731249

No.2

GS 08

1731242

No.3

ATX 1230

156299

No.4

ATX 900 GG

163613

Technické parametry jednotlivých antén jsou v následujících tabulkách. Tab. 3.2: Viva NetRover GS08 Přístrojová technika

SmartTrack+

Příjem družic

Dvoufrekvenční

Kanály přístroje

14 kanálů současně na L1 a L2 pro GPS a GLONASS

Podporované kódy GPS

L1 - Nosná fáze, C/A kód L2 – Nosná fáze, C kód, P2 kód

Podporované kódy GLONASS

L1 - Nosná fáze, C/A kód L2 – Nosná fáze, P2 kód

20

ČVUT v Praze


Tab. 3.3: ATX 900 GG Přístrojová technika

SmartTrack+

Příjem družic

Dvoufrekvenční

Kanály přístroje

14 kanálů současně na L1 a L2 pro GPS 12 kanálů současně na L1 a L2 pro GLONASS



Podporované kódy GLONASS

L1 - Nosná fáze, C/A kód L2 – Nosná fáze, P2 kód

Tab. 3.4: ATX 1230 Přístrojová technika

SmartTrack

Příjem družic

Dvoufrekvenční

Kanály přístroje

14 kanálů současně na L1 a L2 pro GPS



Obr. 3.2: Anténa Leica na bodě č. 117

21

ČVUT v Praze

3.3


Měření

3.3.1

Vlastní měření

V rámci této práce, byly provedeny dvě etapy statického měření GNSS ve dnech 15.2.2013 a 18.3.2013. V první etapě bylo použito tří aparatur, v druhé etapě čtyři. Z technických a personálních důvodů, byly obě etapy měřeny v dopoledních až odpoledních hodinách. Přesný časový rozsah prací a stanovená observační doba měřených bodů pro jednotlivou etapu je uveden v tabulce č. 3.5. Tab. 3.5: Časový rozsah etap a observační doba statické GNSS metody Časový rozsah Č. etapy

od

do

Doba observace

I. etapa

9:00

14:00

1 hodina

II. etapa

10:00

15:00

2 hodiny

Jako referenční stanice, byl v obou etapách zvolen bod 206. Na tomto bodě byla statická data sbírána nepřetržitě po celou dobu měření. V domluvený čas, se na dalších bodech zapínaly ostatní aparatury tak, že observační doba se začala odpočítávat od posledního zapnutého GNSS příjmače. Po uplynutí předem stanovené observační doby (viz. tabulka č.3.5) se aparatury přemístily na další měřené body. Veškeré údaje z měření obou etap statické GNSS metody jsou v tabulce č. 3.6.

3.3.2

Výška antény

Jelikož stav nucené centrace na některých bodech, konkrétně na bodech číslo 117, 118, 202 a 206, byl v horším stavu vlivem koroze kovu upínacího šroubu, nebylo možné zašroubovat aparaturu na doraz. Jak ukazuje schéma na obr. 3.3, byla před samotným měřením změřena délka 𝑎 a v terénu poté při nedotočení aparatury na doraz délka 𝑏. Rozdíl těchto délek 𝑐 se poté zadal do terminálu přístroje jako výška bodu nad terénem. U všech typů použitých antén je délka 𝑎 stejná. V tabulce č. 3.6 jsou vypsány jednotlivé hodnoty výšek na bodech.

22

ČVUT v Praze


𝑏

𝑎 𝑐

Obr. 3.3: Výška antény

Tab. 3.6: Veškeré údaje o měření statické GNSS metody Č. bodu

Číslo aparatury

Typ antény

Výška antény [m]

Doba observace

15.2.2013 117

No. 3

ATX 1230

0.005

1 h 0 min

118

No. 3

ATX 1230

0.003

1 h 5 min

120

No. 1

GS 08

0.002

1 h 8 min

121

No. 1

GS 08

0.000

1 h 8 min

201

No. 1

GS 08

0.000

1 h 12 min

202

No. 3

ATX 1230

0.006

1 h 1 min

206

No. 4

ATX 900

0.005

4h 58 min

18.3.2013 117

No. 3

ATX 1230

0.006

2 h 2 min

118

No. 3

ATX 1230

0.005

2 h 4 min

120

No. 2

GS 08

0.000

2 h 0 min

121

No. 1

GS 08

0.000

2 h 6 min

201

No. 2

GS 08

0.000

2 h 5 min

202

No. 1

GS 08

0.007

2 h 7 min

206

No. 4

ATX 900

0.005

5h 22 min

23

ČVUT v Praze

4

4. ZPRACOVÁNÍ MĚŘENÍ

Zpracování měření

4.1

Zpracování naměřených dat

Jelikož pro veškeré měření byly použity aparatury firmy Leica Geosystems, byl pro zpracování dat použit firemní postprocesní software Leica Geo Office (LGO) verze 8.1. Jednou z výhod tohoto softwaru je, že v naměřených datech jsou informace o anténách, které dokáže pri importu dat rozpoznat. V následujícím odstavci je shrnuta práce v tomto softwaru.

4.1.1

Stručný postup výpočtu vektorů v LGO

∙ Založení projektu V založeném projektu byl definován souřadnicový systém WGS-84. ∙ Import dat Import naměřených observací z jednotlivých aparatur ve formátu 𝑆𝑚𝑎𝑟𝑡𝑊 𝑜𝑟𝑥𝑟𝑎𝑤𝑑𝑎𝑡𝑎 ∙ Definování referenční stanice Jako referenční stanice byl pro obě etapy zvolen bod č. 206. Jelikož v rámci této práce nepracuji s absolutními polohami, nýbrž relativními, byly ponechány souřadnice bodu č. 206 určené z měření (přesnost v řádech 𝑚). ∙ Výpočet vektorů Výpočet přesného relativního vztahu mezi referenční stanicí a ostatními aparaturami na měřených bodech. Volené výpočetní parametry jsou v tabulce č. 4.1.

24

ČVUT v Praze


Tab. 4.1: Volené parametry pro výpočet vektorů 15∘

Elevační maska Efemeridy *

Přesné

Typ řešení

Fázové fixní

typ GNSS

GPS a GLONASS

*Efemeridy (parametry drah družic) byly získány pomocí služby GNSS calendar [9] zhruba se 14-ti denním zpožděním. ∙ Vyrovnání sítě ∙ Výsledné souřadnice ve WGS-84

4.2

Transformace z WGS-84 do S-JTSK

Pro transformaci ze souřadnic WGS-84 do S-JTSK byla použita lokální transformace vytvořená v softwaru LGO. Souřadnice identických bodů ve WGS-84 (ETRS89) a S-JTSK byly převzaty z veřejně dostupné databáze bodových polí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK). Body byly voleny tak, aby pokryly celou oblast měřeného primárního systému. Stručný postup lokální transformace je uveden v odst. 4.2.1

4.2.1

Stručný postup lokální transformace v LGO

∙ Založení projektu A obsahující souřadnice identických bodů v souřadnicovém systému WGS-84 ∙ Založení projektu B obsahující souřadnice identických bodů v souřadnicovém systému S-JTSK ∙ Funkce transformace - spojení identických bodů mezi projekty A a B ∙ Vyloučení bodů, které vykazovaly velké odchylky

25

ČVUT v Praze


Protokol z lokální transformace je uveden v příloze C. Na obr. č. 4.1 je rozložení identických bodů spolu s velikostmi polohových a výškových reziduí z transformace. Dyn.IText

755000

760000

1145000

231 224

230

206 210

204 221 220

213 001

228

1140000

Scale: Coordinates Residuals

ShowIPointIId ShowIResidualsIPosition ShowIResidualsIHeight ShowIGrid

1000Im 0.1Im

Obr. 4.1: Identické body lokální transformace

Transformační koeficienty byly použity pro přetransformování měřených bodů obou etap v systému WGS-84 do souřadnicového systému S-JTSK.

4.3

Transformace do S-JETE

Pro transformaci souřadnic z S-JTSK do S-JETE byl použit transformační klíč dodaný firmou GEFOS ve formátu .𝑘𝑒𝑦. Tento formát podporuje software Groma, který byl použit k této transformaci. Popis souřadnicového systému S-JETE je uveden v odst. 1.2.4. Z výsledků obou etap byl vypočten vážený průměr, kdy I. etapě byla dána váha 1 a II. etapě váha 2. Jelikož byla v II. etapě observační doba 2 hodiny, považuje se ve výpočtu za přesnější. Výsledek průměru je použit pro porovnání s ostatními etapami.

26

ČVUT v Praze

5

5. STANOVENÍ PŘESNOSTI MĚŘENÍ

Stanovení přesnosti měření

Při stanovování přenosti se vycházelo ze zdrojů [10] a [11]. Jelikož souřadnicové odchylky, které byly spočteny v rámci programu LGO, dosahovaly přesností v řádech desetin milimetrů, byly tyto hodnoty považovány za nadhodnocené. Z toho důvodů se hledaly jiné způsoby, jakými určit přesnost měření. Jelikož mají GNSS přijímače jinou směrodatnou odchylku v poloze a ve výšce, je třeba stanovit každou odchylku zvlášť. Pro určení směrodatné odchylky souřadnic 𝑋 a 𝑌 byla použita shodnostní Helmertova transformace v rovině. Pro stanovení směrodatné odchylky ve výšce byla použita tzv. dvojice měření.

5.1

Stanovení směrodatné odchylky polohové složky

Jak již bylo zmíněno v odst. 5, byla pro polohovou složku použita shodnostní Helmertova transformace v rovině. Pomocí této transformace byly na sebe transformovány obě měřené etapy a z výsledku vyrovnání byla určena směrodatná odchylka souřadnicová. Shodnostní Helmertova transformace provádí posun a pootočení transformované soustavy. Na rozdíl od podobnostní transformace zachovává rozměr sítě, měřítko transformace 𝑞 je rovno jedné. Jelikož je do výpočtu zařazeno n > 2 bodů, kde n je počet identických bodů, umožňuje nadbytečný počet identických bodů řešit transformaci souřadnic jednoznačně pomocí MNČ (Metoda nejmenších čtverců). Cílem této metody je výpočet parametrů transformačního klíče tak, aby čtverec délky vektoru oprav souřadnic identických bodů byl minimální. To znamená, že vyrovnáním MNČ, maximalizujeme přiblížení obou systémů (vstupní a výstupní) dle 5.1. Jako vstupní systém byla vybrána I. etapa měření.

∑︁

2 (𝑣𝑋 + 𝑣𝑌2 ) = 𝑚𝑖𝑛,

(5.1)

ˆ 𝑣𝑠𝑡𝑢𝑝 − 𝑋𝑐𝑙′ a 𝑣𝑌 = 𝑌ˆ𝑣𝑠𝑡𝑢𝑝 − 𝑌𝑐𝑙′ jsou souřadnicové rozdíly po transformaci kde 𝑣𝑋 = 𝑋 (opravy).

27

ČVUT v Praze


Samotný výpočet parametrů transformačního klíče začíná výpočtem těžiště transformačního obrazce v obou soustavách ∑︀

𝑋𝑖 ; 𝑛

𝑋𝑇 =

𝑋𝑇′

𝑋𝑖′ , 𝑛

∑︀

=

(5.2)

kde 𝑖 =1, 2,..,𝑛, 𝑛 je počet identických bodů, 𝑋 jsou souřadnice 𝑥, 𝑦 identických bodů v I. etapě, 𝑋 ′ jsou souřadnice 𝑥′ , 𝑦 ′ identických bodů v II. etapě a 𝑋𝑇 a 𝑋𝑇′ jsou souřadnice těžiště v jednotlivých etapách. Následuje výpočet redukcí souřadnic v I. etapě 𝑋𝑟 a II. etapě 𝑋𝑟′ k těžišti ′ 𝑋𝑟,𝑖 = 𝑋𝑖′ − 𝑋𝑇′ ,

𝑋𝑟,𝑖 = 𝑋𝑖 − 𝑋𝑇 ;

(5.3)

Dále pokračuje vyrovnání naplněním matice plánu 𝐴 a vektoru 𝑙 dle vztahů (5.4) a (5.5) ⎛

𝐴 =

(︂

𝑙=

𝑥′𝑟,1 ,

⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎜ ⎝

1 .. .

0 𝑥𝑟,1 −𝑦𝑟,1 .. .. .. . . .

1 0 𝑥𝑟,𝑛 0 .. .

1 𝑦𝑟,𝑛 .. .. . .

0 1 𝑦𝑟,𝑛

...,

𝑥′𝑟,𝑛 ,

⎞

⎟ ⎟ ⎟ ⎟ ⎟ ⎟ −𝑦𝑟,𝑛 ⎟ ⎟ ⎟ ⎟ 𝑥𝑟,𝑛 ⎟ ⎟ .. ⎟ . ⎟ ⎟ ⎠

′ 𝑦𝑟,1 ,

(5.4)

𝑥𝑟,𝑛

...,

′ 𝑦𝑟,𝑛

)︂𝑇

(5.5)

Za použití vztahu (5.6) dostaneme parametry transformačního klíče, které splňují podmínku (5.1).

ℎ = (𝐴𝑇 𝐴)−1 𝐴𝑇 𝑙 = (𝑋0 , 𝑌0 , 𝜆1 , 𝜆2 ),

(5.6)

kde 𝑋0 , 𝑌0 jsou souřadnice počátku soustavy souřadnic a koeficienty 𝜆1 , 𝜆2 se položí

𝜆1 = 𝑞 cos 𝜔,

𝜆2 = 𝑞 sin 𝜔,

kde q je měřítko transformace a 𝜔 je úhel otočení os souřadnic.

28

(5.7)

ČVUT v Praze


Jelikož v našem případě se jedná o shodnostní transformaci, zachováváme měřítko, tedy měřítko transformace 𝑞 = 1. Dosazením do (5.7) a následně do (5.6) dostaneme tvar transformačního klíče pro shodnostní transformaci

ℎ = (𝑋0 , 𝑌0 , cos 𝜔, sin 𝜔)

(5.8)

ˆ Dále pomocí transformačního klíče spočteme výsledné vyrovnané souřadnice 𝑋 ˆ 𝑟 = 𝐴ℎ 𝑋

(5.9)

ˆ =𝑋 ˆ 𝑟 𝑋𝑇 𝑋

(5.10)

Pro stanovení přesnosti měřených etap, bylo postupováno podle [11], kde si vyjádříme opravy 𝑣 mezi vyrovnanou soustavou a cílovou dle vztahu ˆ − 𝑋′ 𝑣 =𝑋

(5.11)

ˆ je vektor vyrovnaných souřadnic 𝑥ˆ, 𝑦ˆ I. etapy a X’ je vektor souřadnic 𝑥′ , 𝑦 ′ kde 𝑋 II. etapy. Následuje výpočet směrodatné odchylky jednotkové 𝑚0 podle √︃

𝑚0 = 𝑠𝑥𝑦 =

𝑣𝑇 𝑣 2𝑛 − 4

(5.12)

Tato jednotková směrodatná odchylka popisuje vztah souřadnic mezi I. a II. etapou a v našem případě je použita jako směrodatná odchylka souřadnicová statické GNSS metody.

5.2

Stanovení směrodatné odchylky výškové složky

Jak již bylo zmíněno v odst. 5, pro určení směrodatné odchylky výškové složky byla použita tzv. dvojice měření. Určení směrodatné odchylky dvojice měření je analogie směrodatné odchylky průměru, kdy známe skutečnou hodnotu rozdílu, tj. nulu. Při tomto stanovení zanedbáváme provedení obou měření za různých podmínek. Mezi všemi body, bylo v obou etapách spočteno převýšení podle vztahu

𝑑ℎ𝑖,𝑗 = 𝑧𝑖 − 𝑧𝑗 ,

29

(5.13)

ČVUT v Praze


kde 𝑖 = 1, 2,..,𝑛-1, 𝑗 = 𝑖+1,..,𝑛 a 𝑛 je počet identických bodů. Dále byla jednotlivá převýšení porovnána mezi I. a II. etapou

∆𝑑ℎ = 𝑑ℎ𝐼𝐼.𝑒𝑡𝑎𝑝𝑎 − 𝑑ℎ𝐼.𝑒𝑡𝑎𝑝𝑎

(5.14)

Z rozdílů převýšení byla podle (5.15) spočtena směrodatná odchylka převýšení √︃ ∑︀

𝑠𝑑ℎ =

∆𝑑ℎ2 , 𝑘

(5.15)

kde 𝑘 je počet převýšení a které lze vyjádřit kombinačním číslem ⎛

𝑘 =⎝ ⎜

⎞

𝑛 ⎟ 2

⎠,

(5.16)

kde 𝑛 je počet identických bodů. Jelikož charakteristiky přesnosti předešlých etap jsou vyjádřeny směrodatnou odchylkou výškovou, byla směrodatná odchylka převýšení přepočítána podle 𝑠𝑑ℎ 𝑠𝐻 = √ . 2

(5.17)

Tato směrodatná odchylka výšková popisuje vztah výšek identických bodů mezi I. a II. etapou statického GNSS měření.

5.3

Výsledky stanovení přesnosti měření

V tabulce 5.1 jsou uvedeny výsledky výpočtů pro stanovení polohové a výškové složky GNSS měření. Tab. 5.1: Výsledky výpočtů pro stanovení přesnosti Směrodatná odchylka souřadnicová

3.2 mm

Směrodatná odchylka výšková

4.3 mm

30

ČVUT v Praze

6

6. POROVNÁNÍ S PŘEDCHOZÍMI ETAPAMI

Porovnání s předchozími etapami

V následujících odstavcích budou mezi sebou porovnány všechny etapy měření, které se prováděly v rámci geodetického primárního systému a které bylo možné dohledat. Seznam souřadnic jednotlivých etap a jejich přesnosti jsou uvedeny v příloze D. Protože souřadnice bodů etapy 2013 byly určeny pouze relativně a cílem práce je zjistit vzájemné pohyby v systému, bylo použito porovnání všech kombinací délek a převýšení (měřených i neměřených) mezi jednotlivými etapami. Dle tab. 6.1 zavedeme číselné označení jednotlivých etap dle časové posloupnosti. Tabulka také uvádí, jaké metody byly při měření použity. V rámci porovnání délek mezi etapami byla 1. etapa (tj. 1988) zvolena jako referenční. Jelikož v 1. a 2. etapě sloužily pro výškové práce pouze nivelační značky na spodní části hloubkové stabilizace, byla pro porovnání převýšení zvolena jako referenční etapa č. 3 (tj. 1998). Všechny výpočty byly provedeny v souřadnicovém systému S-JETE. Tab. 6.1: Rozpis jednotlivých etap Číslo etapy

Rok měření

Metoda měření

1

1988

Klasické geodetické metody

2

1992

Klasické geodetické metody

3

1998

GNSS

4

2002

GNSS

5

2003

GNSS

6

2013

GNSS

Součástí výsledků je také vizualizace posunů na jednotlivých bodech. Pomocí shodnostní transformace souřadnic jednotlivých etap na těžiště první etapy (tj. 1988), byly vypočteny souřadnice redukované k těžišti a následně určeny rozdíly souřadnic vůči první etapě. Transformační klíč byl vytvořen z bodů, u kterých porovnáním délek nebyl překročen mezní rozdíl a které jsou tedy považovány za stabilní. Výsledky posunů na jednotlivých bodech jsou uvedeny v příloze E.3. Pro názorné

31

ČVUT v Praze


grafické vyjádření celého primárního systému byl použit sw. Gizela [12]. Mimo grafického vyjádření bylo také pomocí sw. Gizela provedeno testování posunů. V příloze E.4 je přehledka primárního systému, kde je červenou barvou znázorněno překročení mezního rozdílu v poloze. Práce v tomto softwaru proběhla v režii Ing. Tomáše Kubína Ph.D. a výsledky testování posunů byly pouze převzaty ze sw. Gizela v rámci vizualizace výsledků této bakalářské práce.

6.1

Porovnání délek

Porovnání délek proběhlo v souřadnicovém systému S-JETE, viz odst.1.2.4. Vodorovná délka byla spočtena ze souřadnic 𝑥, 𝑦 a rozdíly délek byly testovány mezním rozdílem ∆𝑀 𝑑 . Hodnota koeficientu spolehlivosti 𝑢𝑝 byla zvolena 2.5, což odpovídá pravděpodobnosti 98.8%, tj. riziku 1.2%, pro jednorozměrnou veličinu. Koeficient spolehlivosti byl zvolen na základě [11]. Jelikož jednotlivé etapy byly měřeny s odlišnou přesností, bylo pro každé porovnání dvou etap nutno vypočítat mezní rozdíl zvlášť, dle vztahu (6.1). Pro výpočty byla použita průměrná směrodatná odchylka souřadnicová jednotlivých etap.

∆𝑀 𝑑 = 𝑢𝑝

√ √︁ √ √︁ 2 𝑠2𝑥𝑦,𝑒𝑡𝑎𝑝𝑎1 + 𝑠2𝑥𝑦,𝑒𝑡𝑎𝑝𝑎2 = 2.5 2 𝑠2𝑥𝑦,𝑒𝑡𝑎𝑝𝑎1 + 𝑠2𝑥𝑦,𝑒𝑡𝑎𝑝𝑎2 ,

(6.1)

Veškeré tabulky s porovnáním všech délek jsou přiloženy v příloze E.1. V následujících tabulkách jsou pouze délky, u kterých došlo k překročení mezního rozdílu ∆𝑀 𝑑 mezi 1. a 6. etapou. Pro každou délku je vyhotovena tabulka s porovnáním vůči referenční, předchozí a vůči poslední 6. etapě. Z výsledků tabulky 6.2 je zřejmé, že u bodů 118, 120 a 121 došlo mezi etapami 1 a 6 k překročení mezního rozdílu u 50% délek. Na základě tohoto výsledku jsou tyto body považovány za podezřelé z nestability. Jelikož stabilizace pilířů nemá tepelnou izolaci uvnitř varné trubky, výška pilíře nad terénem jsou zhruba 3 metry a jejich umístění není žádným způsobem stíněné, je pravděpodobné, že se poloha bodů během 25 let mohla změnit vlivem atmosférických podmínek. Z výsledků rozdílů mezi dalšími etapami je zřejmé, že opětovným měřením primárního systému se výsledky zpřesňovaly.

32

ČVUT v Praze


Tab. 6.2: Kombinace nevyhovujicích délek mezi etapami 1 a 6 Bod

Využito délek

117

6

118

6

120

6

121

6

201

6

202

6

206

6

Překročilo ∆𝑀 𝑑

Kombinace

0 |

|

|

3

|

|

| |

3 |

|

|

3

|

2

|

1

|

|

2

Tab. 6.3: Porovnání délky 118 - 206 Délka 118 - 206 Vodor.

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

délka

1. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

1

772.499

—

—

—

—

-0.017

0.014

2

772.511

-0.012

0.011

0.012

0.011

-0.005

0.013

3

772.514

-0.015

0.011

0.003

0.011

-0.002

0.014

4

772.526

-0.027

0.016

0.012

0.016

0.010

0.018

5

772.511

-0.012

0.022

-0.015

0.025

-0.005

0.023

6

772.516

-0.017

0.014

0.005

0.023

—

—

33

Rozdíl vůči

ČVUT v Praze



Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

délka

1. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

1

917.163

—

—

—

—

-0.018

0.014

2

917.172

-0.009

0.011

0.009

0.011

-0.009

0.013

3

917.171

-0.008

0.011

-0.001

0.011

-0.010

0.014

4

917.183

-0.020

0.016

0.012

0.016

0.002

0.018

5

917.168

-0.005

0.022

-0.015

0.025

-0.013

0.023

6

917.181

-0.018

0.014

0.013

0.023

—

—


Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

délka

1. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

1

2017.911

—

—

—

—

-0.025

0.014

2

2017.916

-0.005

0.011

0.005

0.011

-0.020

0.013

3

2017.917

-0.006

0.011

0.001

0.011

-0.019

0.014

4

2017.928

-0.017

0.016

0.011

0.016

-0.008

0.018

5

2017.935

-0.024

0.022

0.007

0.025

-0.001

0.023

6

2017.936

-0.025

0.014

0.001

0.023

—

—

34

Rozdíl vůči

ČVUT v Praze



Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

délka

1. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

1

1458.367

—

—

—

—

-0.020

0.014

2

1458.373

-0.006

0.011

0.006

0.011

-0.014

0.013

3

1458.377

-0.010

0.011

0.004

0.011

-0.010

0.014

4

1458.381

-0.014

0.016

0.004

0.016

-0.006

0.018

5

1458.397

-0.030

0.022

0.016

0.025

0.010

0.023

6

1458.387

-0.020

0.014

-0.010

0.023

—

—


Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

délka

1. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

1

2652.100

—

—

—

—

-0.031

0.014

2

2652.100

0.000

0.011

0.000

0.011

-0.031

0.013

3

2652.107

-0.007

0.011

0.007

0.011

-0.024

0.014

4

2652.115

-0.015

0.016

0.008

0.016

-0.016

0.018

5

2652.137

-0.037

0.022

0.022

0.025

0.006

0.023

6

2652.131

-0.031

0.014

-0.006

0.023

—

—

35

Rozdíl vůči

ČVUT v Praze



Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

délka

1. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

1

1324.047

—

—

—

—

-0.018

0.014

2

1324.047

0.000

0.011

0.000

0.011

-0.018

0.013

3

1324.051

-0.004

0.011

0.004

0.011

-0.014

0.014

4

1324.062

-0.015

0.016

0.011

0.016

-0.003

0.018

5

1324.066

-0.019

0.022

0.004

0.025

0.001

0.023

6

1324.065

-0.018

0.014

-0.001

0.023

—

—


Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

délka

1. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

1

1330.047

—

—

—

—

-0.017

0.014

2

1330.048

-0.001

0.011

0.001

0.011

-0.016

0.013

3

1330.053

-0.006

0.011

0.005

0.011

-0.011

0.014

4

1330.059

-0.012

0.016

0.006

0.016

-0.005

0.018

5

1330.063

-0.016

0.022

0.004

0.025

-0.001

0.023

6

1330.064

-0.017

0.014

0.001

0.023

—

—

36

Rozdíl vůči

ČVUT v Praze


Porovnání8délky81188-82068mezi8etapami

1.8etapa 2.8etapa 3.8etapa 4.8etapa 5.8etapa 6.8etapa -30

-25

-20 -15 -10 Rozdíl8délky8v8[mm]

-5

0

Obr. 6.1: Grafické porovnání délky 118 - 206 mezi etapami



-15

-10 -5 Rozdíl8délky8v8[mm]

0


37

ČVUT v Praze




-20

-15 -10 -5 Rozdíl8délky8v8[mm]

0


Porovnáníidélkyi120i-i202imeziietapami

1.ietapa 2.ietapa 3.ietapa 4.ietapa 5.ietapa 6.ietapa -30

-25

-20 -15 -10 Rozdílidélkyivi[mm]

-5

0


38

ČVUT v Praze




-30

-20 -10 Rozdílidélkyivi[mm]

0




-15


0


39

ČVUT v Praze





0


40

ČVUT v Praze

6.2


Porovnání převýšení

Porovnání převýšení proběhlo analogicky jako porovnání délek, viz. odst. 6.1. Rozdíly převýšení mezi etapami byly testovány mezním rozdílem ∆𝑀 ℎ . Podobně jako v odst. 6.1 bylo nutné vypočítat mezní rozdíl pro každé porovnání jednotlivých etap zvlášť, dle vztahu

∆𝑀 ℎ = 𝑢𝑝

√ √︁ √ √︁ 2 𝑠2𝐻,𝑒𝑡𝑎𝑝𝑎1 + 𝑠2𝐻,𝑒𝑡𝑎𝑝𝑎2 = 2.5 2 𝑠2𝐻,𝑒𝑡𝑎𝑝𝑎1 + 𝑠2𝐻,𝑒𝑡𝑎𝑝𝑎2 ,

(6.2)

Jelikož v 1. a 2. etapě sloužily pro výškové práce pouze nivelační značky na spodní části hloubkové stabilizace, můžeme pro porovnání převýšení použít pouze etapy měřené metodou GNSS, tedy 3. - 6. etapu. Jak bylo zmíněné v odst. 6, byla jako referenční etapa zvolena etapa č. 3 (tj. 1998). Veškeré tabulky s porovnáním všech převýšení jsou přiloženy v příloze E.2. V následujících tabulkách jsou pouze převýšení, u kterých došlo k překročení mezního rozdílu ∆𝑀 𝑑 mezi 3. a 6. etapou. Pro každé převýšení je vyhotovena tabulka s porovnáním vůči referenční, předchozí a vůči poslední 6. etapě. Na základě výsledků z tab. 6.10 nelze zcela prokázat, že by na bodě č. 117 docházelo k výškovým pohybům. Toto stanovení opírám o fakt, že bod č. 117 se nachází v těsné blízkosti lesa (viz. rekognoskace, příloha B.1), a jelikož etapa 3 byla měřena v letních měsících, je pravděpodobné, že vegetace a zakrytí horizontu mohla degradovat měřené výsledky GNSS metody. Dalším důkazem, že na bodě č. 117 mohlo dojít k jistým nepřesnostem, je překročení mezního rozdílu ∆𝑀 𝑑 u 5 ze 6 převýšení mezi etapami 3 a 4 . Z dostupných výsledků jde stanovit závěr, že mezi lety 1998 - 2013 nedošlo k ohrožení výškové stability geodetického primárního systému.

41

ČVUT v Praze


Tab. 6.10: Kombinace nevyhovujicích převýšení mezi etapami 1 a 6 Kombinace

Překročilo ∆𝑀 ℎ

Bod

Využito převýšení

117

6

118

6

120

6

121

6

0

201

6

0

202

6

0

206

6

|

|

2 0

|

1

|

1

Tab. 6.11: Porovnání převýšení 117 - 206 Převýšení 117 - 206 Pře-

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

výšení

3. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

3

-5.540

—

—

—

—

-0.025

0.020

4

-5.506

-0.034

0.027

0.034

0.027

0.009

0.028

5

-5.520

-0.020

0.050

-0.014

0.054

-0.005

0.050

6

-5.515

-0.025

0.020

0.005

0.050

—

—

Tab. 6.12: Porovnání převýšení 117 - 120 Převýšení 117 - 120 Pře-

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

výšení

3. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

3

9.270

—

—

—

—

-0.030

0.020

4

9.314

-0.044

0.027

0.044

0.027

0.014

0.028

5

9.308

-0.038

0.050

-0.006

0.054

0.008

0.050

6

9.300

-0.030

0.020

-0.008

0.050

—

—

42

Rozdíl vůči

ČVUT v Praze

ZÁVĚR

Závěr V rámci této bakalářské práce došlo ve dnech 15.2. a 18.3. 2013 k měření dvou etap statické GNSS metody na geodetickém primárním systému Jaderné elektrárny Temelín. Pro měření byly použity GNSS aparatury firmy Leica Geosystems poskytnuté firmou GEFOS a.s., která byla zadavatelem tématu této práce, konkrétně středisko na JETE. Cílem bakalářské práce bylo ověření dlouhodobé stability primárního systému. K tomuto posouzení, po domluvě s vedoucím střediska na JETE firmy GEFOS a.s., posloužilo porovnání vodorovných délek a převýšení, vypočtených ze souřadnic, mezi všemi měřenými body. Na základě porovnání všech vodorovných délek mezi jednotlivými body, lze usoudit, že u bodů 118, 120 a 121 došlo mezi etapou 1988 a 2013 k překročení mezního rozdílu u 50 procent délek. Jelikož stabilizace pilířů nemá tepelnou izolaci uvnitř varné trubky, výška pilíře nad terénem jsou zhruba 3 metry a jejich umístění není žádným způsobem stíněné, je pravděpodobné, že poloha bodů se během 25 let mohla změnit vlivem atmosférických podmínek. Naproti tomu je třeba vyzdvihnout vysokou přesnost bodů uvnitř komplexu JETE, konkrétně body kolem HVB (201 - 206), které vykazují ve všech etapách odchylky v řádech jednotek milimetrů. Jak je zřejmé z ostatních etap, poloha se jednotlivými ověřovacími měřeními zpřesňovala. Pro zachování přesnosti primárního systému by však bylo třeba užít přesnější metody. Jelikož převýšení lze porovnat pouze od roku 1998, nemáme zcela přesné informace o výškových pohybech primárního systému. Z porovnání převýšení mezi jednotlivými body mezi etapami 1998 až 2013 lze usoudit, že výšková stabilita bodů nebyla ohrožena. Jelikož je zřejmé, že se začátkem výstavby nových bloků Jaderné elektrárny Temelín vzroste množství prací využívající body primárního systému, doporučuji na základě této práce nové vyrovnání celé sítě a stanovení pravidelných etap ověřovacích měření pro podchycení vlivu atmosférických podmínek a zachování vysoké přesnosti tohoto systému. Pro ověřovací měření by měla být stanovena metoda se shodnou přesností, aby dokázala věrohodně odhalit pohyby této stabilizace.

43

ČVUT v Praze

POUŽITÉ ZDROJE

Použité zdroje [1] ČEZ: Jaderná elektrárna Temelín [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z URL: . [2] HERDA Miroslav a PYTEL Jan. Vytyčovací sítě na staveništi Jaderné elektrárny Temelín. Geodetický a kartografický obzor. roč. 87, s. 214-217. Dostupné z URL: . [3] GEFOS A.S. Stabilizace bodů vytyčovacích sítí na hlavním staveništi Technická zpráva. 1983. [4] GEFOS A.S. Určení objektové vytyčovací sítě pro 2. HVB Předávací protokol. 1988. [5] Český kosmický portál [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: . [6] GPS: Oficiální informační server vlády U.S.A. o GPS [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: . [7] Námořní observatoř USA Popis systému GPS [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: . [8] POLISCHUK, KOZLOV a KOL. Globální navigační polohový systém GLONASS: Vývoj a použití v 21. století. s. 151-160. Dostupné z: . [9] GIEL, Bill GNSS Calendar [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: . [10] SKOŘEPA, Zdeněk Geodézie 4: transformace, přesnost bodu určeného protínáním, vyrovnání osnovy směrů Vyd. 2., přeprac. Praha: Česká technika - nakladatelství ČVUT, 2008, 146 s. ISBN 978-80-01-03955-7.

44

ČVUT v Praze

POUŽITÉ ZDROJE

[11] HAMPACHER Miroslav a ŠTRONER Martin Zpracování a analýza měření v inženýrské geodézii Vyd. 1. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2011, 313 s. ISBN 978-80-01-04900-6. [12] SEIDL

Michal

a

KUBÍN

Tomáš

http://geo.fsv.cvut.cz/gwiki/Gizela

45

.

Gizela

1.0.1..

Dostupné

z:

ČVUT v Praze

SEZNAM SYMBOLŮ, VELIČIN A ZKRATEK

Seznam symbolů, veličin a zkratek JETE

Jaderná elektrárna Temelín

HVB

Hlavní výrobní blok

VÚGTK

Výzkumný ústav geodetický, topografický a katastrální

GNSS

Globální navigační družicový systém

NAVSTAR GPS Navigation Satellite Timing and Ranging Global Positioning System GLONASS

Global’naya Navigatsionnaya Sputnikovaya Sistema nebo Global Navigational Satellite System

SSSR

Svaz sovětských socialistických republik

IGS

Mezinárodní GPS služba pro geodynamiku

SLR

Satellite Laser Ranging

LGO

Leica Geo Office

ČÚZK

Český úřad zeměměřický a katastrální

MNČ

Metoda nejmenších čtverců

46

Seznam tabulek 1.1

Hodnoty oprav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2.1

Funkční družice NAVSTAR GPS (K datu 12.2.2013)[6] . . . . . . . . 15

2.2

Shrnutí NAVSTAR GPS a GLONASS

3.1

Tabulka použitých GNSS aparatur

3.2

Viva NetRover GS08 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

3.3

ATX 900 GG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

3.4

ATX 1230 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

3.5

Časový rozsah etap a observační doba statické GNSS metody . . . . . 22

3.6

Veškeré údaje o měření statické GNSS metody . . . . . . . . . . . . . 23

4.1

Volené parametry pro výpočet vektorů . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

5.1

Výsledky výpočtů pro stanovení přesnosti . . . . . . . . . . . . . . . 30

6.1

Rozpis jednotlivých etap . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

6.2

Kombinace nevyhovujicích délek mezi etapami 1 a 6 . . . . . . . . . . 33

6.3

Porovnání délky 118 - 206 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

6.4

Porovnání délky 118 - 201 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

6.5

Porovnání délky 118 - 120 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

6.6

Porovnání délky 120 - 202 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

6.7

Porovnání délky 120 - 121 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

6.8

Porovnání délky 121 - 206 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

6.9

Porovnání délky 121 - 201 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

. . . . . . . . . . . . . . . . . 17

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

6.10 Kombinace nevyhovujicích převýšení mezi etapami 1 a 6 . . . . . . . 42 6.11 Porovnání převýšení 117 - 206 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 6.12 Porovnání převýšení 117 - 120 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 B.1 Rekognoskace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 D.1 Souřadnice etapa 1988 - S-JETE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 D.2 Souřadnice etapa 1992 - S-JETE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 D.3 Souřadnice etapa 1998 - S-JETE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 D.4 Souřadnice etapa 2002 - S-JETE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 D.5 Etapa 2003 - S-JETE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

D.6 Souřadnice etapa 2013 - S-JETE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 E.1 Porovnání délky 201 - 202 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 E.2 Porovnání délky 201 - 206 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 E.3 Porovnání převýšení 120 - 202 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 E.4 Porovnání převýšení 120 - 201 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

ČVUT v Praze

SEZNAM PŘÍLOH

Seznam příloh A Konstrukce těžké hloubkové stabilizace

50

B Údaje z rekognoskace

51

C Protokol lokální transformace z LGO

52

D Seznam souřadnic jednotlivých etap

55

E Porovnání etap

58

E.1 Porovnání délek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 E.2 Porovnání převýšení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 E.3 Vizualizace posunů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 E.4 Testování posunu pomocí programu Gizela . . . . . . . . . . . . . . . 65

49

ČVUT v Praze

Konstrukce těžké hloubkové stabilizace

𝑉 𝑎𝑟𝑛´ 𝑎 𝑡𝑟𝑢𝑏𝑘𝑎 𝜑 273

500

𝑁 𝑖𝑣𝑒𝑙𝑎ˇ 𝑐𝑛´𝑖 𝑧𝑛𝑎ˇ 𝑐𝑘𝑎

500

100

2000 𝑚𝑚

3000 𝑚𝑚

𝐶𝑒𝑛𝑡𝑟𝑎ˇ 𝑐𝑛´𝑖 𝑑𝑒𝑠𝑘𝑎

𝐵𝑒𝑡𝑜𝑛

𝑉 𝑎𝑟𝑛´ 𝑎 𝑡𝑟𝑢𝑏𝑘𝑎 𝜑 152

6000 𝑚𝑚

A

A. KONSTRUKCE TĚŽKÉ HLOUBKOVÉ STABILIZACE

𝜑 195 (200)

50

ČVUT v Praze

B

B. ÚDAJE Z REKOGNOSKACE

Údaje z rekognoskace Tab. B.1: Rekognoskace

Zakrytí Č. bodu

Stabilizace

horizontu

Přímá viditelnost na

Poznámka

Body mimo komplex JETE 117

THS

Mírné

118

Na okraji lesa (V strana)

118

THS(ochoz)

0

117

Pod dráty VVN

120

THS(ochoz)

0

121

THS(ochoz)

0

116/118

Věž kostela

0

Nelze použít GNSS

Body uvnitř komplexu JETE 201

THS(ochoz)

0

202, 204, 205, 206

Rušený bod

202

THS(ochoz)

0

201, 206, 204, 205

Rušený bod

204

THS(ochoz)

Zákryt

201, 202, 205, 209

Pod potrubím

205

THS(ochoz)

Zákryt

201, 202, 204, 205

Pod mostem

206

THS(ochoz)

0

209

THS(ochoz)

Zákryt

201, 202 204

Přímo mezi HVB

U bodů mimo komplex JETE je viditelnost na ostatní body nemožná v důsledku vegetace.

51

ČVUT v Praze

C

C. PROTOKOL LOKÁLNÍ TRANSFORMACE Z LGO

Protokol lokální transformace z LGO

52

ČVUT v Praze


53

ČVUT v Praze


54

ČVUT v Praze

D

D. SEZNAM SOUŘADNIC JEDNOTLIVÝCH ETAP

Seznam souřadnic jednotlivých etap

Souřadnice etapy 2013 jsou nejsou připojeny k CZEPOSu, tedy jsou pouze relativní. Tab. D.1: Souřadnice etapa 1988 - S-JETE 𝑌 [𝑚]

𝑋[𝑚]

𝑍[𝑚]

𝑠𝑥𝑦 [𝑚𝑚]

117

3066.884

5114.480

503.133

2.2

118

2748.839

5175.288

499.162

2.2

120

1514.734

3578.745

491.681

2.2

121

2247.023

6127.742

501.800

2.2

201

1892.946

4845.691

508.212

2.2

202

1893.057

4987.186

508.317

2.2

206

2064.824

4816.291

507.101

2.2

Č. bodu

𝑠𝐻 [𝑚𝑚]

Tab. D.2: Souřadnice etapa 1992 - S-JETE 𝑌 [𝑚]

𝑋[𝑚]

𝑍[𝑚]


117

3066.884

5114.480

503.133

2

118

2748.844

5175.290

499.162

2

120

1514.734

3578.745

491.681

2

121

2247.023

6127.742

501.800

2

201

1892.941

4845.692

508.212

2

202

1893.056

4987.192

508.315

2

206

2064.816

4816.292

507.104

2

Č. bodu

55

𝑠𝐻 [𝑚𝑚]

ČVUT v Praze



𝑋[𝑚]

𝑍[𝑚]


𝑠𝐻 [𝑚𝑚]

117

3066.888

5114.488

503.970

2.3

3.7

118

2748.838

5175.296

502.630

2.3

3.7

120

1514.741

3578.739

494.700

2.3

3.7

121

2247.018

6127.747

505.060

2.3

3.7

201

1892.939

4845.690

510.600

2.3

3.7

202

1893.052

4987.193

510.700

2.3

3.7

206

2064.810

4816.293

509.510

2.3

3.7

Č. bodu


𝑋[𝑚]

𝑍[𝑚]


𝑠𝐻 [𝑚𝑚]

117

3066.875

5114.498

504.014

4

6.8

118

2748.836

5175.307

502.654

4

6.8

120

1514.729

3578.744

494.700

4

6.8

121

2247.010

6127.759

505.062

4

6.8

201

1892.926

4845.698

510.616

4

6.8

202

1893.049

4987.200

510.710

4

6.8

206

2064.800

4816.294

509.520

4

6.8

Č. bodu

56

ČVUT v Praze


Tab. D.5: Etapa 2003 - S-JETE 𝑌 [𝑚]

𝑋[𝑚]

𝑍[𝑚]


𝑠𝐻 [𝑚𝑚]

117

3066.866

5114.489

503.996

5.8

13.6

118

2748.838

5175.296

502.634

5.8

13.6

120

1514.724

3578.730

494.688

5.8

13.6

121

2247.013

6127.766

505.036

5.8

13.6

201

1892.939

4845.698

510.615

5.8

13.6

202

1893.051

4987.201

510.716

5.8

13.6

206

2064.811

4816.296

509.516

5.8

13.6

Č. bodu


𝑋[𝑚]

𝑍[𝑚]


𝑠𝐻 [𝑚𝑚]

117

3066.538

5114.761

499.314

3.2

4.3

118

2748.505

5175.571

497.962

3.2

4.3

120

1514.393

3579.002

490.014

3.2

4.3

121

2246.682

6128.031

500.386

3.2

4.3

201

1892.596

4845.965

505.926

3.2

4.3

202

1892.716

4987.464

506.031

3.2

4.3

206

2064.477

4816.563

504.829

3.2

4.3

Č. bodu

57

ČVUT v Praze

E

E. POROVNÁNÍ ETAP

Porovnání etap

E.1

Porovnání délek Tab. E.1: Porovnání délky 201 - 202 Délka 201 - 202 Vodor.

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

délka

1. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

1

141.495

—

—

—

—

-0.004

0.014

2

141.500

-0.005

0.011

0.005

0.011

0.001

0.013

3

141.503

-0.008

0.011

0.003

0.011

0.004

0.014

4

141.502

-0.007

0.016

-0.001

0.016

0.003

0.018

5

141.503

-0.008

0.022

0.001

0.025

0.004

0.023

6

141.499

-0.004

0.014

-0.004

0.023

—

—

Tab. E.2: Porovnání délky 201 - 206 Délka 201 - 206 Vodor.

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

délka

1. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

1

174.374

—

—

—

—

-0.004

0.014

2

174.371

0.003

0.011

-0.003

0.011

-0.007

0.013

3

174.367

0.007

0.011

-0.004

0.011

-0.011

0.014

4

174.371

0.003

0.016

0.004

0.016

-0.007

0.018

5

174.369

0.005

0.022

-0.002

0.025

-0.009

0.023

6

174.378

-0.004

0.014

0.009

0.023

—

—

V tomto formátu jsou všechny porovnáné délky přiložené na CD

58

ČVUT v Praze

E.2

E. POROVNÁNÍ ETAP

Porovnání převýšení Tab. E.3: Porovnání převýšení 120 - 202 Převýšení 120 - 202 Pře-

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

výšení

3. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

3

-16.000

—

—

—

—

0.017

0.020

4

-16.010

0.010

0.027

-0.010

0.027

0.007

0.028

5

-16.028

0.028

0.050

-0.018

0.054

-0.011

0.050

6

-16.017

0.017

0.020

0.011

0.050

—

—

Tab. E.4: Porovnání převýšení 120 - 201 Převýšení 120 - 201 Pře-

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Et.

výšení

3. etapě

∆𝑀 𝑑

předch. etapě

∆𝑀 𝑑

6. etapě

∆𝑀 𝑑

3

-15.900

—

—

—

—

0.012

0.020

4

-15.916

0.016

0.027

-0.016

0.027

-0.004

0.028

5

-15.927

0.027

0.050

-0.011

0.054

-0.015

0.050

6

-15.912

0.012

0.020

0.015

0.050

—

—

V tomto formátu jsou všechna porovnaná převýšení přiložena na CD

59

ČVUT v Praze

E.3

E. POROVNÁNÍ ETAP

Vizualizace posunů

Obr. E.1: Posuny na bodu 117


60

ČVUT v Praze

E. POROVNÁNÍ ETAP



61

ČVUT v Praze

E. POROVNÁNÍ ETAP



62

ČVUT v Praze

E. POROVNÁNÍ ETAP


63

ČVUT v Praze

E. POROVNÁNÍ ETAP

Obr. E.8: Přehledka posunů a elips chyb z programu Gizela 64

ČVUT v Praze

E.4

E. POROVNÁNÍ ETAP

Testování posunu pomocí programu Gizela

Obr. E.9: Test posunů

65

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Recommend Documents