České vysoké učení technické v Praze Technická 2 - Dejvice, 166 27
Fakulta elektrotechnická Katedra matematiky
Typografie písma
Červen 2005
Zpracoval: Dalibor Barri
Obsah 1 Úvod 1.1 Historie písma trochu jinak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Vznik českého písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Co je typografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1 1 2 2
2 Vývoj písma 2.1 Prehistorie písma . . . . . . . . 2.2 Počátky historie písma . . . . . 2.3 Řecké písmo . . . . . . . . . . . 2.3.1 Východní větev – azbuka 2.3.2 Západní větev – latinka 2.4 České písmo . . . . . . . . . . .
. . . . . .
3 3 3 5 5 5 6
. . . . . . .
7 7 7 9 9 11 11 11
3 Vlastnosti písma 3.1 Názvosloví . . . . . . . . . . 3.2 Písmová osnova a kresba . . 3.3 Podrobnější rozlišení antikvy 3.4 Klasifikace písem . . . . . . 3.5 Druhy písma . . . . . . . . . 3.6 Řez písma . . . . . . . . . . 3.7 Velikost písma . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
Doslov
13
Literatura
14
ii
Kapitola 1 Úvod 1.1
Historie písma trochu jinak
Kdysi v dávnověku, kdy ještě lidé neznali písmo, se veškeré slovesné kulturní dědictví předávalo od úst k uchu. Tehdejší vzdělanci si pamatovali desítky tisíc slok a dokázali je přednášet a předávat dál v nezměněné podobě. Když bylo vynalezeno písmo, používalo se dlouho pouze k praktickým účelům evidence, obchodu a práva. Prastaré pověsti naznačují, že dávnověcí intelektuálové se zaváděním písma do kulturní sféry bránili. Varovali před písmem, jako před nebezpečím, které oslabí lidskou paměť – částečně měli pravdu, ale díky písmu si dnes může každý napsat i přečíst, co chce. Před pěti sty šedesáti lety byl vynalezen knihtisk1 ; původně jako tajné „černé uměníÿ . Po dobu pět set let připravovali tisky pouze zasvěcený mistři. Typografie byla donedávna elitním učením, jen pro zasvěcené. Příprava tiskoviny byla velmi nákladnou a složitou záležitostí. Z matric pro tisk se ulívaly jednotlivé litery, ty se sesazovaly v řádky, pak ve strany a nakonec samotný technologicky složitý postup. S vynálezem počítače, laserových tiskáren, textových procesů se neuvěřitelně proces výroby tiskoviny zjednodušil a zdemokratizoval. To má za následek přerušování i elementárních typografických pravidel nejen v tiskové produkci počítačových firem, ale i v krásné literatuře vydávané u mnoha nezávislých nakladatelství. Na druhou stranu si dnes může připravit technicky dokonalou tiskovinu každý. 1
Knihtisk vynalezl okolo roku 1450 mohučský zlatník Johannes Gensfleisch Gutenbegr.
1
1.2
Vznik českého písma
Písmo je tak staré jako písemnictví. Je grafickým obrazem jazyka. Čeština právě tak jako jiné národní jazyky evropské nebyla jazykem spisovným, nýbrž hovorovým. Nejstarší památky českého písemnictví z doby románské nebyly psány češtinou, ale latinou nebo staroslovenštinou, tedy jazykem církevním, poněvadž to byly knihy bohoslužebné, legendy a kroniky, určené jen pro slabou vrstvu vzdělanců z církevních škol a klášterů. Teprve koncem 14. století Tóma ze Štítného povýšil svůj mateřský jazyk za spisovný a stává se tak zakladatelem národního písemnictví. Čtenáře zajímající se o vznik českého písemnictví a tvorby písma odkazuji na literaturu [5].
1.3
Co je typografie
Slovo typografie je složeno ze základu typus a gráfo. Latinské typus (znak, vzor) pochází z řeckého typus (tep, ráz, etymologická příbuznost s naším slovem tep, tepat). Řecké gráfo znamená píši. Doslovně tedy typografie znamená psaní znaků. Po vynálezu knihtisku se pojmem typografie označoval veškerý knihtisk, tzn. typografem byl často označován nakladatel, redaktor, korektor, sazeč, tiskař a vazač v jedné osobě. Dnes je za typografa považován „odborný pracovník, ovládající estetickou úpravu sazbyÿ . Dnešní typografická pravidla navazují na pravidla pravopisná a patří ke kulturnímu dědictví. Typografická pravidla nejsou intuitivně samozřejmá. Často si zdánlivě odporují. Míra důležitosti jejich dodržování je krajně subjektivní. Aspekt estetického působení tiskoviny není založen pouze na citu pro krásno, ale také na „citu pro noblesuÿ . Tiskovina reprezentuje, podobně jako oblečení. Zatímco společenskou důležitost noblesního oblečení dnes už chápe i začínající podnikatel, důležitost noblesních tiskovin občas nechápou ani velké firmy. Přitom prospekt, porušující základní typografická pravidla, působí ve společnosti asi podobně, jako špinavé džíny na společenském večírku. Typografie patří do esoterních nauk, tj. nauk jen pro zasvěcené.
2
Kapitola 2 Vývoj písma 2.1
Prehistorie písma
Historickými předchůdci písma byly piktogramy a ideogramy. Piktogramy
znázorňují sdělení obrazově, podoba a čtení nejsou pevně stanovena. Neváží se na konkrétní jazyk, tj. jejich smysl je zřejmý i bez znalosti jazyka. V dnešní době jsou stále užívány, jako je například značka pro zákaz kouření apod.
Ideogramy
znázorňují sdělení symbolem, který je vázaný na určitý jazyk. Příkladem mohou být uzlové značky Inků a Aztéků.
2.2
Počátky historie písma
Nejstarší písmo je obrázkové – jeden obraz vyjadřuje jeden pojem. Další vývojová stádia představují slovní, slabičná a hlásková (abecední) písma. Dodnes běžně používáme některé slovní symboly, nazývané též logogramy, tím je například §, %, &, $. Klínové
písmo Babylóňanů a Asyřanů vzniklo před více než pěti tisíci lety. Zapisovalo se dřevěnými rydly do hliněných destiček, které se vypalovaly. Psalo a četlo se z zleva doprava.
3
Egyptské písmo
se vyvíjelo z původních obrázkových slovních hieroglyfů až k písmu hláskovému. V dlouhé historii Egypta se postupně vytvořily tři písmenové soustavy: • Hieroglyfy (písmo posvátných rytin) byly vynalezeny před pěti tisíci lety jako obrázkové slovní písmo tvořené asi 3 000 znaky. Rozluštěny díky J. F. Champollionovi až v roce 1822. • Hieratické písmo (kněžské) vzniklo zjednodušením hieroglyfů na soubor asi 600 znaků. Ryto do kamene i psáno na papyrus. • Démotické písmo (lidové) už mělo pouze 24 znaků pro souhlásky. Samohlásky bylo nutno při čtení doplňovat podle textu. Psalo se na papyrus.
Čínské písmo
Fénické písmo
vzniklo zcela nezávisle před čtyřmi tisíci lety a dodnes se udrželo jako písmo slovní. Má více než 50 000 znaků. Pro běžnou potřebu „vystačíÿ 3 000 znaků. Píše se shora dolů a zprava doleva, od roku 1956 i zleva doprava. Japonci a Korejci toto písmo převzali a zjednodušili je ve slabikové. Číně patří dík za vynález papíru roku 105 našeho letopočtu. Vynalezl jej Číňan Čchaj Luan. vzniklo před více než třemi tisíci lety na území dnešního Libanonu a Sýrie. Bylo tvořeno sadou 22 souhláskových písmem a psalo se zprava doleva. Je prokazatelně historickým prapředkem naší latinky.
4
2.3
Řecké písmo
Řekové přijali fénické písmo asi v 10. století před naším letopočtem. Některé znaky přetvořili na samohlásky a některé znaky vypustili. Začali též měnit směr písma. Postupně vzniklo obousměrné písmo zvané bustroféda – první řádka zprava doleva, druhá zleva doprava, třetí zprava doleva atd. Později se ustálil směr písma zleva doprava, užívané do dnes v celé Evropě. V té době ještě neměli Řekové jednotný jazyk, a tak vznikly dvě skupiny – východní a západní řecká abeceda.
2.3.1
Východní větev – azbuka
Z východních písmen se vyvinulo dnešní řecké písmo a písma slovanská – hlaholice, kyrilice a azbuka. Hlaholice
byla nejstarším slovanským písmem. Vytvořil ji soluňský učenec Konstantin zvaný Cyril, který přišel v roce 863 se svým bratrem Metodějem do Velkomoravské říše šířit křesťanství a byzantskou vzdělanost. Hlaholice měla 43 znaků a četla se prý obtížně. V Čechách se udržela jen do 12. století.
Kyrilice
vznikla na území Bulharska po příchodu Metodějových žáků, kteří tam přišli po rozpadu Velkomoravské říše. Podobala se více řeckému písmu a učila se snadněji než hlaholice. Šířila se do Srbska, Ruska a na Ukrajinu.
Azbuka
vznikla dalším vývojem kyrilice na území Ruska a Ukrajiny. V roce 1708 ji nechal Petr Veliký zjednodušit na takzvanou občanskou abecedu – graždanku. Ta se používá prakticky dodnes.
2.3.2
Západní větev – latinka
Asi 300 let před naším letopočtem převzali řecké písmo Italikové na Apeninském poloostrově. Spolu s historií Říma probíhal historický vývoj latinky – našeho nynějšího písma.
5
2.4
České písmo
Po pádu Velkomoravské říše v roce 907 začal na naše území pronikat vliv katolické církve ze západu. Latina se stala liturgickou i úřední řečí a latinka na našem území postupně bezezbytku vytlačila hlaholici. Pro zápis literatury ve slovanském jazyce bylo nutno latinku upravit. Důležitou změnu pravopisu navrhl v roce 1414 Jan Hus ve svém latinsky psaném díle De ortographia bohemica.
6
Kapitola 3 Vlastnosti písma 3.1
Názvosloví
Nejprve, než-li se plně začneme věnovat samotné typografii, připomenu několik výrazů použitých v dokumentu, aby čtenář neztratil nit v plynulosti pochopení textu. Při psaní se běžně setkáváme s pojmem velká a malá písmena abecedy, nebo také hůlkové písmo. V typografickém názvosloví je správný výraz pro velká písmena verzálky (majuskule) a pro malá písmena minusky (minuskule).
3.2
Písmová osnova a kresba
Kresba písmových znaků se provádí v písmové osnově. Kresba písmena „Fÿ je zobrazena na obrázku 3.1.
F vedlejší tah
serif (patka)
hlavní tah (døík)
serif (patka)
Tah písma je kresebný tah znaku, a podle tvaru se rozlišuje na oblý, přímý a stínovaný tah. Stínování je zesilování částí nebo celých tahů, zvláště u oblouků a dříků. Tloušťka (duktus) tahu závisí na směru tahu.
vedlejší tah
nábìh
serif (patka)
Lineární písmo není stínované, tj. všechny jeho tahy mají stejný duktus. Serif (patka) je příčné zakončení tahu písma, u většiny písmem předchází náběh.
Obrázek 3.1: Názvy částí kresby znaku písma
7
Písmovou osnovu v tištěném textu neuvidíme. Je to pouze soustava vodorovných linií, tzv. dotažnic, které jsou velmi důležité při návrhu písma. Jejich postavení totiž určuje výškové proporce písmové kresby a umístění akcentů, viz obrázek 3.2
Obrázek 3.2: Základní pojmy písmové osnovy Účaří písma – nebo též základní dotažnice je linie, na které „sedíÿ jednotlivá písmena a jsou tak seřazena do řádku. Výška minusek je vymezena vzdáleností střední dotažnice od účaří. Tato vzdálenost se nazývá střední výška písma1 . Horní dotahy jsou zpravidla svislé tahy minusek „b, d, f, h, k, l, tÿ. Výška těchto tahů je vymezena vzdáleností účaří a horní dotažnice. U řady písmen také vzdálenost účaří a horní dotažnice definuje výšku verzálek. Pro dolní do-
tahy nám tedy zbývají svislé tahy minusek „g, j, p, q, yÿ. Výškově jsou opět definovány vzdáleností dvou linek písmové osnovy, tentokrát účaří a dolní dotažnice. Oblá písmena, jako „o, p, cÿ atd. v minuskách i verzálkách, mírně překračují účaří i střední nebo horní dotažnici. Říká se tomu přetah. Pokud by nebyl písařem použit, písmeno by působilo opticky menší. Pro umísťování verzálkových akcentů je určena akcentová dotažnice.
Střední výška písma velmi ovlivňuje čitelnost. Písma s větší střední výškou jsou čitelnější i v menších velikostech. 1
8
3.3
Podrobnější rozlišení antikvy
Antikvová tisková písma se vyvíjela od 15. do 19. století. Antikva je dnes základní formou latinkového tiskového písma. Dynamická antikva
Přechodová antikva Statická antikva
(renesanční) vychází z písma psaného plochým kreslicím nástrojem se skloněnou osou, čímž je dána skloněná osa stínování viz obrázek 3.3. (barokní) byla vytvářena v 18. století. Má výraznější stínování podle téměř svislé osy. (klasicistická) byla vytvářena na konci 18. století a začátkem 19. století. Osa stínování oblých tahů je důsledně svislá, stínování je výrazné viz obrázek 3.4
Obrázek 3.3: Dynamická antikva
3.4
Obrázek 3.4: Statická antikva
Klasifikace písem
Tisková písma latinková jsou tříděna podle podle mezinárodní klasifikace do devíti tříd, podle naší národní klasifikace (ON 88 1101) do jedenácti poněkud odlišných tříd. V praxi se lze setkat nejčastěji s názvy následujících skupin písmem:
9
Antikva
základní tiskové písmo se stínovanými tahy, zakončenými serify, nebo-li lineární písmo serifové. V ukázce je použit Computer Modern Roman. dynamická antikva: Garamond, Palatino, Roman, Times. přechodová antikva: Baskerville. statická antikva: Bodoni, Didot, Century Schoolbook. lineární antikva: Friz Quadrata, Optima.
Grotesk
lineární bezserifové (bezpatkové) písmo: Arial, Helvetica, Switzerland, Sana, Univers. V ukázce je použita rodina Adobe Helvetica.
Písmo psacího stroje
speciální neproporcionální písmo, ve kterém každý znak včetně mezery zabírá stejnou šířku v řádce. Ostatní tisková písma jsou proporcionální. Dostaneme stejný formát, jako bychom psali na psacím stroji. Příkladem je např.: Courier. V ukázce je použit Computer Modern Typewriter.
Psana´ pı´sm a
též kaligrafická či skripty vycházející z rukopisného písma psaného perem, štětcem nebo tupým nástrojem (tlustým fixem): Blank Script, Time Script, Bruch Script, Slogan, Impuls. V ukázce je použit Adobe Zapf Chancery.
10
3.5
Druhy písma
Většina druhů písma již byla zmíněná v předchozí kapitole. Pro doplnění bych zvídavé zájemce odkázal na literatury [2] strana 27–31, [3] strana 32–54 nebo [4] 1. kapitola strana 36–49, kde jsou i u jednotlivých druhů písma zobrazeny vzory.
3.6
Řez písma
Jeden určitý druh písma je tvořen rodinou několika verzí či řezů písma. Řez označuje úplnou sadu písmen určitého tvaru. Tento tvar může být libovolně zvětšován či zmenšován. Od jedné rodiny písma bývají obvykle v počítači k dispozici čtyři základní řezy:
3.7
Normal
Italic
Bold
Bold Italic
Velikost písma
Esoterní charakter klasické typografie se projevuje i tím, že se v ní neprosadil metrický systém. Donedávna nejrozšířenější typografická měrná soustava vychází z pařížské stopy 32,48 cm. Stopa má 12 palců; palec má 12 čárek. Francouzský písmolijec Pierre Simon Fournier v roce 1737 rozdělil čárku na šest dílů, a tak vznikl typografický bod (b) o velikosti 0,375 9 mm. Fournierův systém převzal Francois Ambroise Didot a v roce 1774 stanovil, že jeden metr se rovná 2 660 typografickým bodům. Zavedl jednotku pro měření větších rozměrů – cicero (cic, c) o velikosti dvanácti bodů nebo-li 4,511 mm. Tak vznikl Didotův měrný systém, používaný i v naší klasické typografii. V počítačové typografii se používá měrný systém monotypový pocházející z Ameriky. Ten vychází z anglické stopy (30,479 cm) skládající se z 12 palců (2,54 cm). Šestina palce se nazývá pica 2 (4,233 mm), která se rozděluje na 12 bodů o velikosti 0,352 7 mm. Jeden bod se označuje jako point (pt). Vztah mezi didotovským o monotypovým bodem je: 2
Často se vyslovuje anglicky, tedy „pajkaÿ.
11
1 b = 1, 065 778 pt Rozměr písma (viz obrázek 3.5) vychází z odlitku písmene, který má tvar pravoúhlého hranolku, na jehož nejmenší straně je vystouplý zrcadlově převrácený obraz písmene. Rozměry písmena, tedy původně znamenají rozměry odlitku: Výška písma označuje rozměr odlitku ve směru kolmém na rovinu tisku, tedy ve směru osy z. Výška veškerého písma je normalizována podle ON 88 1201 na 23,56 mm, nebo-li 66,26 bodů Šířka písma označuje šířku odlitku ve směru účaří, tedy ve směru osy x Stupeň písma nebo dříve též kuželka, označuje rozměr intuitivně vnímaný jako výška písma, tedy ve směru osy y
Obrázek 3.5: Stupeň a šířka písma Pokud je šířka pomyslného obdélníku stejná jako stupeň, říká se ji v klasické typografii čtverčík, ten je v počítačové typografii dělen na jednotky šířky em a en. Jednotka em je shodný se čtverčíkem, jehož šíře pochází z původního písmene „mÿ. V dnešní době je písmeno „mÿ užší. Jednotka en je půlčtverčík, tj. šířka poloviny čtverčíku, dodnes jí u většiny písem odpovídá šířka písmene „nÿ. Obvykle ji odpovídá šířka arabské číslice.
12
Doslov Na závěr uvedu jedno prastaré poučení, protože jak již někdo konstatoval, každá typografická učebnice bývá sama vysázena tak, že občas porušuje některé ze vznešených typografických zásad, které sama hlásá.
Pravidla je třeba znát a úzkostlivě dodržovat. Zároveň je nutno vědět, kdy lze pravidla porušit.
13
Literatura [1] Knuth, D. E. TEXbook. Vydavatelství: Addison-Wesley Publishing Company, 1994, 483 s., ISBN 0-201-13448-9 [2] Rybička, J. LATEX pro začátečníky. Brno: Vydavatelství KONVOJ, 2003, 240 s., ISBN 80-7302-049-1 [3] Havelka, J. Počítačová typografie pro každého. Praha: Vydavatelství Grada Publishing, 1995, 248 s., ISBN 80-7169-165-8 [4] Beran, V. Typogafický manuál. Náchod: Vydavatelství MANUÁL, 1994, 150 s., ISBN 80-901824-0-2 [5] Menhart, O. Tvorba písma a grafická úprava knihy. Brno: Vydavatelství Západomoravské tiskárny, 1958, 52 s., Q 101518 [6] Kéki, B. 5000 let písma. Praha: Vydavatelství Mladá fronta, 1984, 152 s., 14/78 23-083-84 [7] Horák, F. Dějiny písma knihy a knihtisku. Praha: Vydavatelství Výzkumný světový ústav, 1957, 58 s., D-571569
14
