České prvenství: odsouzení Evropským soudním dvorem

Ivan Pilip bývalý ministr a nyní viceprezident Evropské investiční banky hovoří o strategii této instituce i o svém životě na cestách

Evropan: str. 5

Petr Gandalovič nový ministr zemědělství ČR hodnotí možnosti cukerné reformy u nás a její vliv na české zemědělce

Zaostřeno na téma měsíce: str. 3

Richard Falbr a Tomáš Zatloukal Jak rozumí čeští europoslanci obavám prezidenta Klause z EU v jeho novoročním projevu

Co na to europoslanci: str. 12

číslo 1 / 2007

Nezávislý měsíčník založený 30. dubna 2004

SLOVO

ročník 4

cena 15 Kč

České prvenství: odsouzení Evropským soudním dvorem

Eurokomisařka exkluzivně pro EN

Helmut Elfenkämper velvyslanec Německa v ČR Německé předsednictví Rady EU má tři priority: do summitu v březnu budou v popředí témata „hospodářství a sociální otázky“, zvlášť otázky energie a klimatu. Naše zásobování energií má být bezpečnější, spotřeba energie efektivnější – také s ohledem na životní prostředí. K tomu je třeba, aby výrobci energie, země spotřebovávající energie, země tranzitu energie a ekonomiky spolu mluvili. Dne 25. března si připomeneme zvláštním summitem EU v Berlíně podpis pod Římské smlouvy před 50 lety a v „Berlínském prohlášení“ chceme vyjádřit bilanci a budoucí perspektivy EU. Evropa je historie úspěchů a můžeme být hrdí na to, čeho se dosáhlo: na sjednocení Evropy, budování společných institucí a naposled velké rozšíření EU v letech 2004 a k 1. lednu 2007. Třetí těžiště je společná práce na zprávě, kterou nás pověřilo rakouské předsednictví: Jak to půjde dál se Smlouvou o ústavě EU? Chceme zachovat co nejvíc z její politické substance. Většina členů nás v tom podporuje. Musíme mluvit se všemi, abychom našli společná řešení. Evropu a nás čeká tedy šest napínavých měsíců.

Snížení cukerné kvóty se nedaří

Jako vůbec první nováček od rozšíření Evropské unie v roce 2004 byla Evropským soudním dvorem odsouzena Česká republika. Neslavné prvenství získala za to, že nezajistila na svém území volnou působnost lékařů z EU. Soudní dvůr svým rozhodnutím vyjádřil souhlas s Evropskou komisí, která má nyní rozhodnout o následném postupu proti České republice. EK určí, v jakém časovém horizontu má dojít ke změně situace, tedy zjednodušení dočasného poskytování služeb lékaři z jiných zemí EU, kteří nejsou trvale usazeni u nás. ilustrační foto: The Court of Justice of the European Communities

Rozporuplná reforma evropského cukru PRAHA / BRUSEL – Podivná reforma, cukr a bič Evropské unie, metla českého cukru. Tak hovoří zemědělci o reformě, kterou Unie zažívá v otázce cukru. Evropa se dosud neshodla na tom, zda změny v této oblasti budou pro zemědělce spíše podpůrné nebo likvidační, dojít by mělo ke snížení produkce o šest milionů tun během čtyř let. Jasno zatím nemá ani Komise, která zaregistrovala jen zlomek předpokládaného objemu „nevýroby“. Své zatím vědí jen obyvatelé Hané – tamní výrobu zastavuje odchod společnosti Eastern Sugar z České republiky a jednou z příčin je právě reformní politika Evropské unie. Světová obchodní organizace (WTO) dlouho tlačila na uvolnění obchodu a snížení výroby cukru. Změny odmítali především zemědělci, obávali se snížení příjmů a upozorňovali, že část obyvatelstva tak přijde o zaměstnání. „Dohodli jsme se na radikální

reformě cukerného pořádku, který se nezměnil skoro čtyřicet let. Je to historický okamžik,“ prohlásila po dojednání principů reformy v listopadu 2005 Margaret Beckett, ministryně zemědělství Velké Británie - země, která Unii tehdy předsedala.

Podle odborníků je však reforma nutná a nevyhnutelná. „V Unii fungoval trh beze změn dlouhá léta. Systém minimálních cen cukrovky, cukru a celních opatření tento trh silně deformoval. Výsledkem dlouhodobé diskuse se tak stala reforma, která má

přinést snížení ceny cukru o třetinu a restrukturalizaci celého cukerného průmyslu,“ řekl EN místopředseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jiří Hanuš. (pokračování na straně 3)

Restrukturalizační fond založený jako součást cukerné reformy nabízí vynikající příležitost pro producenty cukru, kteří nejsou konkurenceschopní, opustit důstojně toto odvětví za příznivých finančních podmínek. První rok projektu byl velmi uspokojivý. Ale z dosavadního vývoje na období 2007/2008 jsem extrémně zklamaná. Naším cílem bylo snížit produkci cukru o 3 - 4 miliony tun a zatím to vypadá na méně než 1 milion tun. Nerozumím tomu, proč je snížení tak malé. V dalším roce bude restrukturalizační pomoc nižší a sníží se i garantovaná cena cukru. Proto vyzývám společnosti, aby co nejrychleji zvážily své kalkulace a jednaly. O vyšší míru pomoci mohou žádat pouze do 31.ledna. Pokud se nám nepodaří produkci dostatečně omezit, budu nucena na konci tohoto procesu snížit všechny kvóty bez kompenzací. To je ten nejhorší scénář, protože postihne ty konkurenceschopné stejně jako ty nekonkurenceschopné. Tato reforma nabízí skutečnou příležitost rozumně reformovat odvětví cukru. Doufám, že se lidé této šance chopí. Marian Fischer Boel, eurokomisařka pro Zemědělství a rozvoj venkova

Evropské horizonty Zdeňka Velíška INZERCE

Achillova pata EU

Je mnoho problémů, na které země Evropské unie nenalézají, nebo ani nechtějí najít společný názor. Některé z nich není přitom možné neřešit. Problému energetické bezpečnosti se to týká především. Už první

přiklad „energetického útoku“ ukázal, že lze zasáhnout jak jednu konkrétní zemi, tak třeba i celou evropskou strukturu. Hovořím o zastavení dodávek ruského plynu na Ukrajinu na přelomu let 2005-2006. Optimisticky oranžová barva ukrajinské revoluce po něm úplně vybledla a Evropská unie si uvědomila, že neupevnit co nejrychleji vlastní energetickou bezpečnost je velký hazard. Po roce jí to znovu připomněla rusko-běloruská ropná krize, která rovněž hrozila energetickým ochromením části Evropské unie. V té chvíli už ovšem Evropská komise předkládala vládám členských zemí koncepci nové energetické politiky. Ta je ale spíš za-

měřena na obranu proti globálnímu oteplení a jen jaksi druhotně snižuje nebezpečí energetického vydírání či přímo agrese. V členských zemích se má do r. 2020 pokrýt 20% spotřeby energií z vlastních obnovitelných zdrojů. Dosavadní závislost na ruském plynu a ropě se tak sice mírně sníží, ale zůstane i dál potencionální hrozbou. Možná se i tak zvýší, protože spotřeba energií nepřestane růst. U jaderné energie se Evropská komise vůbec neodvážila stanovit žádný cíl. Nemohla, protože názory na „atom“ jsou mezi členskými zeměmi diametrálně rozdílné. Nevyužít všech možností, které Evropě nabízí právě jaderná energetika k dosažení větší energetické sa-

mostatnosti se ale může vymstít. Stále ještě si málo uvědomujeme, že energetická bezpečnost se už - nepozorovaně - stala jedním z předpokladů politické nezávislosti Evropské unie, její soudržnosti, její role ve světové politice a - samozřejmě - jejího ekonomického přežití. Co platí pro Unii, platí pro každou její členskou zemi. Vlády by prostě energetickou bezpečnost měly považovat za věc národní obrany. Energetický atentát je patrně schopen způsobit větší a trvalejší ochromení než atentáty teroristické. V té podobě, v jaké je známe. A promyšlená energetická agrese může mít za následek nejen ekonomický kolaps ale i zánik svobody. Nebo válku.

2

Na film peníze stále chybí

Ke španělskému filmu Iberia simultánní tlumočení potřebovat nebudete. Celou dobu se v něm totiž jen hraje a tancuje. Dostal cenu Goya 2006 za nejlepší kameru. foto: archiv pořadatele Letos je tomu již 14 let od myšlenky zastupitelů ambasád a kulturních institutů EU přivést na plátna českých kin více evropské tvorby. Od té doby se mnohé změnilo k lepšímu, ale ještě pořád to není ono. „Evropský film stále nabízejí především přehlídky a festivaly,“ míní ředitelka festivalu Eva Kačerová. Podle ní ale takové akce spolknou ohromné množství peněz, např. vylepení 450 plakátů po Praze na dva týdny přijde na čtvrt milionu korun. Zde musí pořadatel šetřit, aby mohl zachovat katalogy zdarma a cenu vstupenek na 90 korunách. „Od Evropské unie jsme dostávali peníze ještě před vstupem do společenství, ale od doby, kdy patříme mezi ty tzv. bohaté země, už nedostáváme dotace žádné.“ A bez nich to jde těžko, protože osvícených sponzorů, kteří si uvědomují význam kultury a zároveň fakt, že si tím budují image, je málo. Řešení může nastínit tradiční festivalová panelová diskuse (29.1. v Goethe-Institutu), na které budou zahraniční odborníci besedovat o zkušenostech evropských zemí s ekonomickými pobídkami pro filmový průmysl. Třeba v Irsku se taková podpora setkává s kladnými ohlasy již dva roky. Festivalové snímky jsou jako vždy simultánně tlumočeny, výjimkou jsou dva celonoční Maratony evropského filmu, které letos uvádějí po pěti snímcích. Kromě Prahy, Brna, Olomouce, Uherského Hradiště a Českých Budějovic jsou na diváky poprvé připraveny i Boskovice. Festival probíhá od 26.1. do 13.2. a celkem nabídne pět desítek filmů ne starších čtyř let, většinou ověnčených festivalovými cenami. Informace o programu a doprovodných akcích naleznete na www.eurofilmfest.cz . Pavel Farkaš

Evropské záležitosti na MMR Ptáme se Blanky Týřové, ředitelky odboru MMR Jak se přeměnil Odbor pro informování o evropských záležitostech, který byl dříve na Úřadu vlády? Agendu informování o Evropské unii a našem členství v ní zajišťuje v současné době Odbor pro informování o evropských záležitostech Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Od dubna 2005 do listopadu 2006 působil tento odbor v rámci Úřadu vlády ČR. Náplň a činnost odboru zůstala i pro převodu odboru na nové působiště plně zachována. Pomocí Eurocenter, Eurofonu 800200200 a Euroskopu chceme i nadále poskytovat veřejnosti přehledné a srozumitelné informace v celé škále evropské problematiky. Pro rok 2007 byla zvolena následující prioritní komunikační témata: členství ČR v EU, čerpání peněz evropských fondů a programů a budoucnost Evropy. Připravujeme dále velké množství seminářů, výstav, soutěží pro studenty a také nových publikací. S kompletním přehledem naší činnosti stejně tak jako s dalšími informacemi o Evropské unii se můžete seznámit na stránkách www. euroskop.cz. Rádi vás také přivítáme ve kterémkoliv Eurocentru v ČR.

Euroskop zve na besedy 30. 1. 2007 Brněnské eurocentrum ve spolupráci se SOS SIC Brno připravilo besedu na téma „Reklamace nejen vánočního zboží“. Přednášet bude Gerta Mazalová, setkání v brněnské Kobližné ulici začíná v 16.30 hod. 30. 1. 2007 Pražská budova Škodova paláce bude hostit seminář na téma: „Příprava projektů pro 6. výzvu programu JPD 2“. Na semináři, který se uskuteční od 9 do 13 hodin, budou mj. přednášet pracovníci odboru zahraničních vztahů a fondů EU Magistrátu hlavního města Prahy, oddělení implementace JPD 2. 20. 2. 2007 V souvislosti s padesátiletým výročím od podpisu Římských smluv se Franck Biancheri, zakladatel prvního celoevropského politického hnutí za demokratizaci Evropské unie – Newropeans, pokusí odpovídat na otázky související s úlohou a funkcí EU. Setkání se koná v pražském eurocentru v Jungmannově ulici od 16.30 hod.

ČESKÁ REPUBLIKA A EVROPSKÁ UNIE

EN č. 1 / 2007

Phare jsme využili na 90% Program Phare, plán pro restrukturalizaci hospodářství postkomunistických zemí, jeden z nejdéle fungujících programů EU u nás (na československé úrovni aplikován od roku 1990), byl ukončen vyplacením posledních prostředků ke konci listopadu 2006. Program představoval jeden z hlavních zdrojů podpory a od roku 1997 se stal nástrojem, který měl za cíl připravit kandidátské země na členství v EU. Je důležité si uvědomit, že tento tzv. předvstupní program nebyl pouze zdrojem peněz pro investice, ale naší zemi pomáhal také s přípravou „na evropské úřadování“. Podle Tomáše Zídka, náměstka ministra financí ČR, se nám podařilo vyčerpat téměř 90% celkových vyčleněných prostředků a i zprávy Evropské komise hodnotí zavádění programu Phare v ČR kladně. Projekty zaštítěné programem Phare byly zaměřeny do několika prioritních oblastí: finance, vnitro, zemědělství, životní prostředí, spravedlnost nebo rozvoj občanské společnosti, programy přeshraniční spolupráce či vzdělávání. „Realizované projekty mají velice konkrétní podobu,“ připomíná Jana Hendrichová, ředitelka odboru EU a mezinárodních vztahů MF ČR: „Například Centrum pro regionální rozvoj směřovalo prostředky například do ekologického vytápění Jindřichova Hradce, modernizace ČOV v Aši, inkubátoru pro podnikání v Třebíči či zlepšení silnic v příhraničním

foto: Pavel Farkaš regionu ústeckoorlického kraje.“ Za dobu trvání programu Phare ČR z jeho prostředků financovala projekty za zhruba 1 mld. eur. Pavel Farkaš

Nejisté poselství evropské směrnice PRAHA – Evropský parlament schválil směrnici, která částečně uvolní trh služeb. K úplné liberalizaci však zatím nedojde, předpis umožňuje, aby členské státy nadále chránily své podnikatele. Podle oficiálního stanoviska Evropského parlamentu padly další překážky stojící mezi původní patnáctkou a novými členy Unie. Někteří europoslanci se však pustili do ostré kritiky

nařízení – vyjádřili svou nejistotu nad tím, zda má směrnice vůbec smysl, nejsou si jisti dostatečným prostorem pro konkurenci. Cílem směrnice je usnadnit poskytování služeb v zahraničí. Pomoci k tomu má odstranění diskriminace a byrokratických překážek. Schválený dokument však neupravuje celou řadu služeb, mezi nimi služby v oblasti dopravy nebo elektronických komunikací. „Ze směrnice vypadlo

tolik druhů služeb, že se zdá, že ani nemá smysl. Není to pravda, i tak přinese základní změnu pravidel,“ tvrdí europoslankyně Zuzana Roithová. Schválení dokumentu předcházelo třináct let jednání. Členské země teď mají povinnost zavést předpisy do svých právních řádů, mají na to tři roky. Jan Štifter

K zemědělskému fondu snadněji PRAHA – Žadatelé o finanční podporu z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova se dočkali zjednodušení. To pro ně připravilo české ministerstvo zemědělství, týká se většiny projektů předkládaných na opatření z Programu rozvoje venkova. „Česká republika je v mnoha případech papežštější než papež a mnohé podmínky pro přiznání podpor z evropských projektů jsou tvrdší, než po nás samotná Unie požaduje. Vítám proto každé zjednodušení, které usnadní život žadatelům o podpory,“ řekl EN místopředseda Zemědělského výboru Posla-

necké sněmovny Parlamentu ČR Jiří Hanuš, bývalý předseda Euroregionu Glacensis, kde získal zkušenosti s programy přeshraniční spolupráce Phare Credo a Phare CBC. Po předkladatelích malých projektů nebude podle záměru ministerstva vyžadován výpočet finančního zdraví ani ekonomické životaschopnosti projektu. Finanční zdraví bude důležité především u tzv. středně velkých a velkých plánů, ekonomická životaschopnost pak u projektů nad pět milionů korun. „Všichni žadatelé ocení, že ve srovnání s dosavadním operačním programem. Rozvoj

venkova a multifunkční zemědělství se výrazně ztenčí seznam dokumentů, které bude potřeba předložit k žádosti o dotaci. Například u malého projektu bude místo současných dvaceti příloh potřeba dodat pouze čtyři,“ vysvětluje Táňa Králová, tisková mluvčí Ministerstva zemědělství České republiky. A dodává, že případné další přílohy bude nutné doložit pouze tehdy, pokud poslouží pro vyhodnocení projektů prostřednictvím výběrových kritérii, která navrhne národní monitorovací výbor. Jan Štifter

ČR je rájem hazardních her PRAHA – Česká republika má neobyčejně vstřícné zákony vůči hazardu. Ukázala to studie Parlamentního institutu, která přinesla srovnání s osmi státy Unie. Závěr byl pro zemi zdrcující – všude jsou zákony přísnější než v Česku. „Hazard provází lidstvo od jeho počátků, nemůžeme ho zakázat, máme nástroje jen pro jeho usměrnění,“ řekl EN Ivan Adamec, předseda senátního Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. K dostatečné regulaci však zatím nedošlo. Obce, které chtějí hazard regulovat, narážejí na systém, který jim umožňuje mít pod kontrolou pouze výherní automaty. Videoterminály povoluje Ministerstvo financí

ilustrační foto: Jan Štifter České republiky, často se tak děje bez vědomí představitelů tuzemských radnic. Samosprávy, které navíc automaty vytlačí za hranice města (před časem tak učinil mj. Český

Krumlov), přicházejí o příspěvek z každého přístroje. V ostatních sledovaných státech Evropské unie je praxe jiná. V Belgii mají hazard pod kontrolou obce, ve Švédsku získá povolení jen státem vlastněná společnost, v Irsku jsou automaty zakázány, ostatní hry povoluje okresní soud. „Kupříkladu v USA se kasina nacházejí jen na federálním území, obce tam z hazardu profitují. Do míst, kde bojovali s nezaměstnaností, přinesly hazardní hry práci. U nás je to zatím problém. Chceme-li kvalitní zákon řešící hazard, nesmí se opírat o tlaky lobbistů,“ uzavírá Adamec. Jan Štifter

EIB půjčí Česku 9 miliard na povodně Devět miliard korun půjčí Evropská investiční banka České republice na vybudování protipovodňových opatření. Peníze by měly být využity v celé zemi v příštích šesti letech. Například v Českých Budějovicích postihla v roce 2002 povodeň prakticky celé krajské město a voda poškodila nejen domy. „Přišli jsme o sto tisíc knih,“ vzpomíná třeba Květa Cempírková, ředitelka Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, která sídlí na břehu Malše. Teď se metropoli jižních Čech blýská na lepší časy. A nejen jí. Česká republika vyjednala půjčku, která pomůže vý-

stavbě záchytných nádrží, rekonstrukci stávajících protipovodňových staveb a dojde i na opatření, která mají zvýšit průtokovou kapacitu řek. „Investice zlepší život obyvatel v okolí pěti českých řek – Moravy, Labe, Ohře, Odry a Vltavy,“ přibližuje viceprezident Evropské investiční banky Ivan Pilip. Ta už od roku 1990 půjčila České republice přes dvě stě miliard korun, jen do oblasti vodohospodářství bylo nasměrováno přes dvaatřicet miliard. Jan Štifter

3

TÉMA MĚSÍCE

EN č. 1 / 2007

Rozporuplná reforma evropského cukru (pokračování ze strany 1) Původním záměrem států Evropské unie bylo procentuální snížení kvóty pro cukr, platné ve všech zemích společenství. Některé státy, včetně České republiky se však k návrhu vyjádřily zamítavě a výsledkem jednání se tak staly restrukturalizační podpory pro výrobce cukru, kteří omezí či ukončí svou produkci. Unie si v první řadě klade za cíl snížit nadvýrobu, tedy snížit celkovou kvótu. Nabídla proto cukrovarům odškodné – 730 eur dostanou za každou tunu, kterou nevyrobí. Restrukturalizační podpora bude vyplácena čtyři roky – první dva roky bude činit 730 eur za tunu odevzdané kvóty, ve třetím roce 625 eur a 520 eur v roce posledním. „Součástí reformy jsou i zaručené kompenzace pro pěstitele cukrovky, a to až do výše 64,2% z cenových ztrát,“ popisuje Jiří Hanuš. Žádosti o kompenzace ve druhém roce reformy vyprší už na konci ledna letošního roku. KOMISAŘKA: SNÍŽÍM KVÓTY! Tuzemští politici však nejsou v pohledu na reformu jednotní. Jestliže se místopředseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny domnívá, že byl systém dekadentní a reforma nevyhnutelná, předseda stejného výboru Jiří Papež je k politice Bruselu kritičtější. „Je to křečovitá snaha Unie něco řídit a diktovat. A tak trochu zalíbit se,“ uvedl EN Papež. „Pokud by se měl trh s cukrovou řepou opravdu liberalizovat v celé Unii, za což bych se přimlouval, byli by naši výrobci konkurenceschopní a žádnou podporu by nepotřebovali. Ale toho se ani nedožijeme.“ Upozorňuje také na to, že se v rámci EU nerozlišují oblasti, kde má cukrová řepa vhodné klimatické a půdní podmínky pro pěstování.

„Navíc považuji za nešťastné nutit členský stát k tomu, aby se stal dovozcem cukru i přesto, že je schopen si ho sám na svém území vyrobit,“ kroutí hlavou Papež. Rozporuplné pocity ovládly i Evropskou komisi. „Z dosavadního vývoje na období 2007/2008 jsem extrémně zklamaná. Naším cílem bylo snížit produkci cukru o tři až čtyři miliony tun a zatím to vypadá na méně než jeden milion. Nechápu, proč je snížení tak malé,“ přiznává eurokomisařka pro zemědělství Mariann Fischer Boel. „Pokud se nám nepodaří produkci dostatečně omezit, budu nucena na konci tohoto procesu snížit všechny kvóty bez kompenzací,“ hrozí producentům. NEFÉR HRA EASTERN SUGAR Českým výrobcům teď více než postoje Evropské komise zamotal hlavu přístup britsko-francouzské společnosti Eastern Sugar. Je držitelem jedné pětiny české kvóty na produkci cukru, v závěru roku 2006 však přišla se zprávou, že s výrobou končí. Dvacet procent české kvóty firma nechce vrátit české vládě, od které ji získala, ale odevzdá ji přímo Evropské komisi. A v republice se tak opět sníží výroba. „Česká republika snad jako jediná připustila, aby se kvóty na produkci cukru nedostaly k zemědělcům, ale cukrovarům. Ty byly vzápětí prodány zahraničním firmám, takže podobné důsledky se daly předpokládat,“ zhodnotil situaci pro EN europoslanec Richard Falbr. Zemědělci po zveřejnění zprávy o odchodu Eastern Sugar ze země protestovali před pražskými ambasádami Německa a Velké Británie. S transparenty v rukou upozorňovali na skutečnost, že zhruba sto padesát podniků, pěstujících cukrovku, přijde kvůli odchodu společnosti o svůj odbyt. „Je

Cukr v evropských obchodech by měl do budoucna zlevnit.

zvláštní, že Eastern Sugar odchází, měla tady dobré předpoklady pro další fungování. Ale musíme si uvědomit, že vyinkasuje za každou tunu nevyrobeného cukru stovky eur. To jí při rozhodování mohlo sloužit jako dobrá motivace,“ vysvětloval EN generální ředitel Moravskoslezských cukrovarů Stanislav Tobola. Rozhodnutí Eastern Sugar je pro tuzemské pěstitele podle analytiků velmi bolestivé, vrácení celé její

ilustrační foto: Jan Štifter

cukerné kvóty je ztrátou pro celou republiku. „Z pohledu práva a uzavřených dohod nelze nic namítat, ale z morálního hlediska je to podraz na naše pěstitele,“ netají se svým názorem na odchod společnosti Jiří Hanuš. „Bohužel je to daň za rychlou privatizaci a snahu dostat rychle cizí kapitál do tohoto odvětví.“ Jan Štifter

ZAOSTŘENO NA TÉMA MĚSÍCE

Naši řepaři a cukrovarníci reformu ustojí

Petr Gandalovič ministr zemědělství Většina cukrovarů u nás patří zahraničním majitelům. A jejich přístup k reformě je velmi odlišný. Jinak se chová cukrovarnická společnost Eastern Sugar, jinak největší tuzemský zpracovatel řepy – akciová společnost Cukro-

vary TTD. Zatímco prvně jmenovaná firma se rozhodla uzavřít všechny své tři cukrovary v České republice výměnou za „odstupné“ při odevzdání své výrobní kvóty, a to nenávratně do Bruselu, tak Cukrovary TTD investovaly a investují do svého rozvoje. Jako první u nás tato společnost zahájila výrobu bioetanolu, a v tom také vidím alternativu pro naše zemědělce, aby mohli pokračovat v pěstování cukrovky. Na rozdíl od cukru totiž není výroba bioetanolu, a tedy ani řepy pro toto využití, nijak limitovaná. Jsem přesvědčen o tom, že zdejší řepaři a cukrovarníci reformu ustojí. Před naším vstupem do Evropské unie dokázali vyrábět v naprosto li-

Řešením jsou biolihovary

berálním prostředí. V tom mají výhodu oproti konkurenci z původní evropské patnáctky, zhýčkané přísně chráněným a regulovaným trhem. Pěstování cukrovky je u nás na konkurenceschopné úrovni, což je předpoklad ekonomické výroby. Věřím tomu, že krok firmy Eastern Sugar už nezopakuje žádný z cukrovarů v ČR a domácí produkce cukru se zachová. Pro naši republiku by bylo nepřijatelné plošné krácení produkčních kvót, pokud by cukerní reforma nesplnila očekávání. Než plošné seškrtání kvót, pak raději obhajujme pro celou EU naprosto volný, otevřený trh.

Ing. Jan Veleba prezident Agrární komory

Problém je v tom, že majoritu výroby cukru nedrží čeští, ale zahraniční cukrovarníci. Takže vlastně ani tak nejde o české cukrovarníky jako o české pěstitele cukrové řepy. Těch se

totiž reforma dotkne, protože skoro čtvrtina z nich bude muset pěstování ukončit a na uvolněné ploše půdy pěstovat jinou plodinu. Dostanou sice výrazné kompenzace, ale ztratí trvale výnosnou a zúrodňující plodinu. Nejlépe by bylo, kdyby se cukrovary, které společnost Eastern Sugar zastaví, předělaly na biolihovary. Pak by se cukrovka mohla pěstovat dál a vyráběl by se z ní žádaný biolíh. Toto je jediné smysluplné řešení, které se pokusíme s novým ministrem zemědělství prosadit. Není pro nás přijatelné, aby v jedné z nejúrodnějších oblastí Evropy, jakou je Haná, zmizelo pěstování cukrovky.

POHLED ZA HRANICE

IRSKO

Cukrovou řepu má nahradit pěstování energetických rostlin Irsko se v letošním roce zařadilo mezi státy, které přestaly vyrábět cukr a ukončilo tak více než osmdesátiletou tradici produkce této suroviny. Rozhodnutí o ukončení výroby cukru bylo provedeno v reakci na nastartování reforem Evropskou unií. Reforma předpokládá pokles ceny cukru vyráběného v EU blíže světové tržní ceně, finančně vyjádřeno by se mělo jednat o pokles ceny o 36% v následujících čtyřech letech. Za těchto podmínek by se produkce irských cukrovarů stala ztrátovou a neefektivní. Historie irských cukrovarů sahá do roku 1926, kdy byl založen cukrovar v Carlow společně s ustave-

ním společnosti Irish Sugar Manufacturing Company. Irish Sugar Manufacturing Company byla zestátněna v roce 1933 jako Comhlucht Siuicre Eireann s cílem dosáhnout soběstačnosti země v produkci cukru. Toho cíle bylo dosaženo v polovině čtyřicátých let 20. století, kdy v Irsku fungovaly již čtyři cukrovary. V osmdesátých letech byly uzavřeny dva cukrovary a rozšířeny zbývající dva. Na počátku devadesátých let byly státní cukrovary Comhlucht Siuicre Eireann privatizovány a staly se součástí skupiny Greencore Plc, která se již posledních deset let připravovala na možnost, že v důsledku reformy politiky EU v oblasti cukrovar-

nictví může dojít k ukončení produkce cukru. Greencore Plc se proto zaměřila na výrobu sladkostí a hotových jídel, která v roce 2005 již generovala 62% zisku ve srovnání s 25% v roce 2000. Greencore Plc je například v současnosti největší výrobce sendvičů v Irsku (4 miliony za týden). Náklady na ukončení výroby cukru v Irsku byly vyčísleny na 168 milionů eur, přičemž 164 miliony eur by měly směřovat z kompenzačního fondu EU. Irsko bylo proti realizaci reformy cukrovarnictví, nicméně řada irských odborníku uznala, že ceny cukru jsou v EU vyšší než na světovém trhu, což je v rozporu s postojem WTO.

Největší problémy s ukončením výroby cukru dopadly na irské farmáře a vláda rozhodla, že jedním z nových zaměření by mělo být pěstování energetických rostlin - biomasy. Především se jedná o sloní trávu (Miscanthus) a vrbu. Jejich pěstování je podpořeno 45 eury na hektar a od r. 2007 by irská vláda chtěla tuto podporu dále zvýšit o 80 eur na celkových 125 eur na hektar pro maximálně 94 hektary na pěstitele. Podmínkou je získání souhlasu EU s tímto systémem podpory. Zájem o toto nové zaměření je v Irsku značný a se zaváděním pěstování energetických plodin pomáhají státní i soukromé firmy. Naďa Píšová

4

INZERCE

Objednávka předplatného tisku Plátce

EN č. 1 / 2007

Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrum, Moravské nám. 12D, 659 51 Brno. Příjem objednávek tel.: 541 233 232, fax: 541 616 160, e-mail: [email protected], příjem reklamací: 800 800 890.

Vyplňte pouze v případě, že údaje nejsou shodné s plátcem nebo předplatné objednáváte jako dárek.

Odběratel

Jméno / Název firmy:

Jméno / Název firmy:

Adresa:

Adresa:

Obec:

Obec:

Název titulu

Počet kusů

Zahájení odběru

Roční

Půlroční

Čtvrtletní

Druh titulu: měsíční Způsob platby

Podpis, razítko, datum

Fakturou / bankovní spojení: SIPO: spoj. číslo: Poukázkou:

Předplatitelský vztah se řídí Všeobecnými obchodními podmínkami. Pokud není písemně zrušeno, předplatné se automaticky prodlužuje.

UŽ NIKDY DO TRAFIKY !!! Evropské noviny si objednejte přes internet

1. zadejte www.mediaservis.cz

evropské noviny

EVROPSKÉ NOVINY

3. vyplňte kolonku hledání Evropské noviny 4. klikněte na objednat titul

EVROPSKÉ NOVINY

2. klikněte na on-line mediashop

6. klikněte na odeslat objednávku předplatného tisku EVROPSKÉ NOVINY

5. vyplňte formulář dle vašich požadavků a poptávaných informací

bližší informace

EN č. 1 / 2007

5

EVROPAN

„Pořád jsme více bankou než evropskou institucí,“ říká viceprezident Evropské investiční banky Ivan Pilip S Ivanem Pilipem jsem si dala sraz v podvečer v jeho bruselské kanceláři, která sídlí na Rue de la Loi stejně jako Evropská komise a Rada Evropské unie. Tak jsem ji pod kopečkem, kde se proti sobě obě instituce majestátně tyčí, v dešti (pro Brusel typickém) a potmě hledala, ale podle čísla popisného jsem skončila na opačné straně – nad náměstím jednoho ze zakladatelů Evropské unie, Roberta Schumana, v tichém a poklidném sousedství parku Cinquantenaire. Když jsem se Ivanu Pilipovi omluvila za zpoždění a vysvětlila mu svůj omyl, usmál se a řekl: „Nevadí, vždycky mám co na práci. Ale lituji vás, asi neznám ošklivější část Bruselu, než je tahle ulice směrem od EK do centra. Dáte si kávu?“

Jaké jsou vaše kompetence coby viceprezidenta EIB – o čem rozhodujete? V Evropské investiční bance je to uspořádáno tak, že o všem rozhoduje devítičlenné představenstvo. Je to kolektivní orgán, čili to nefunguje tak, že by každý měl svůj úsek a tam by jeho rozhodnutí bylo konečné, spíše jednotliví členové představenstva metodicky odpovídají za dané úseky. Pode mne spadají projekty jednak podle zemí, jednak podle typu – jde o jakousi maticovou strukturu: moje země jsou Polsko, Česká republika a Slovensko, od ledna jsou to ještě Slovinsko, Bulharsko a Maďarsko, pokud jde o typ projektu, jsou to takové, kde jde o spolufinancování evropskými fondy, projekty dopravní infrastruktury a tzv. PPP. Mluvíme-li o projektech dopravní infrastruktury, jejich podstatou je vybudování Transevropské dopravní sítě (TEN) – jakým způsobem se EIB podílí na jejím vzniku, respektive jaký projekt v rámci TEN podporuje v Česku?

byl zajímavý úvěr pro město Plzeň, podařilo se využít všechny výhody, které skýtají různé evropské instituce, takže město nakonec nemuselo samo zaplatit téměř nic: podstatná část projektu se hradí z evropských fondů, a na tu část, která musí být spolufinancována, Plzeň použila peníze od EIB. Považuji to za dobrý příklad toho, jak využít možnosti, které členství v Unii otevírá. Může být vzrůstající tendence státního dluhu ČR překážkou pro poskytování úvěrů od Evropské investiční banky či může poškodit naši reputaci? To není problém z hlediska splatnosti úvěrů, ČR je ekonomicky dostatečně stabilní na to, aby o její schopnosti splatit úvěr nebylo pochyb, má to ale spíš opačný dopad: vysoká míra státní zadluženosti vede k odmítání vysokých úvěrů třeba právě od EIB. Co pro EIB znamená oddálení přijetí eura v ČR?

EIB se na tomto projektu v ČR podílí poměrně široce, obecně na dopravní infrastruktuře – v rámci TEN jich Česko zas tolik nemá, jen jeden železniční a jeden silniční koridor. Všechny hlavní železniční koridory, které vedou přes ČR, byly spolufinancovány EIB, totéž platí o hlavních dálničních tazích. Dá se říci, že velké dopravní projekty jsou historickou doménou banky díky její ohromné finanční síle – může si dovolit dát obrovskou sumu peněz do jednoho projektu, což je výhoda oproti jiným bankám, zároveň může financovat na velmi dlouhou dobu splatnosti (i 30 let), což je u infrastrukturních projektů obzvlášť cenné.

To je z našeho pohledu téma, které se Evropské investiční banky v zásadě netýká - úvěry jsme schopni poskytovat jak v euru, tak v české koruně. Já patřím k zastáncům přechodu na euro, protože tato měna je natolik otevřená a spojená s evropskými trhy, že výhody vstupu do eurozóny rozhodně vyváží určitou sníženou flexibilitu. Pohyby kursu koruny jsou nevýhodné pro exportéry, ekonomické prostředí se stává složitější – naproti tomu nevýhody jednotné měny jsou relativní, protože Česko je natolik otevřenou ekonomikou, že na ni vývoj na mezinárodních finančních trzích či evropská hospodářská politika jako taková stejně dopadají.

Jaké projekty EIB nejčastěji financuje, dá se i říci, jaké země si nejvíce půjčují – jsou to nové členské země?

Evropská investiční banka je pro mnohé vzdálená, spíš neviditelná instituce, která ale disponuje obrovskými částkami – jaká existuje vnitřní kontrola?

V absolutních částkách si nové země půjčují méně, protože mají méně obyvatel, ale pokud bereme objem úvěrů přepočtený na počet obyvatel, pak třeba Česká republika patří k předním zemím, pokud jde o schopnost čerpat úvěry, v poslední době si bere více úvěrů i Polsko. Platí, že deset procent úvěrů jde do nových členských zemí a financování infrastruktury zde hraje určitě významnější roli než ve starých státech EU. Přestože se ekonomická situace EU-desítky a její schopnost vstupovat na finanční trhy zlepšuje, měly zejména v devadesátých letech peníze z EIB velký vliv na rozvoj infrastruktury v nových členských státech. V České republice není větší projekt v této oblasti, na kterém by se EIB nepodílela – od letiště přes metro, dálnici, železnici. Banka ale financuje i velké soukromé firmy, například ty, které přímo investovaly v nových členských zemích – naším partnerem je třeba Volkswagen, Peugeot či Toyota, Siemens, poslední dva roky k našim klientům patří i regiony a velká města. Který projekt vás zaujal v poslední době, třeba tím, že z řady podobných vybočoval? Vybočením byla určitě půjčka regionům, před takovými pěti lety by něco podobného bylo nemožné – dnes už jim půjčujeme bez doplňkové garance, „na jeden podpis“. Pro mne osobně

Je pravda, že EIB vždy razila strategii „low profile“, tedy nebýt příliš viditelná, nemít dramatickou reklamu. Stává se mi, že po třech letech v bance se mě lidé, kteří mě celkem dobře znají, po setkání v Praze ptají, jestli se vracím do Bruselu, případně do Londýna… Přitom EIB je s objemem poskytnutých úvěrů na desetinásobku toho, co poskytuje londýnská EBRB a na dvojnásobku úvěrů poskytnutých Světovou bankou! EIB je velmi úzce spjata s EU, a proto nedělá posuzování zemí – tím přichází o postavení jakéhosi arbitra, který může hodnotit, jestli je země ekonomicky dobrá nebo špatná – což dělá jak EBRB, tak Světová banka. Evropská investiční banka reaguje na politiku jednotlivých členských zemí, potažmo Evropské komise. Další věc je, že EIB nedělá klasický marketing, protože financuje velké projekty (nejmenší jednorázový úvěr je 20 milionů eur), a naše práce se tak liší od klasického bankovnictví. Našimi partnery jsou státní instituce, kraje, velká města, regiony, velké firmy či banky, takže v dané zemi máme jen pár desítek potenciálních partnerů, se kterými udržujeme přímé kontakty. Menší viditelnost, ale i více klidu taky souvisí se sídlem EIB v Lucemburku. Pořád jsme ale více bankou, než evropskou institucí, a využíváme tedy všech běžných nástrojů pro kontrolu výběrových řízení, případné korupce či praní špi-

foto: Eva Kunertová

Ivan Pilip se narodil 8. srpna 1963 v Praze. Po vystudování VŠE působil jako odborný asistent v Československé akademii věd a na VŠE, po revoluci řídil továrnu na výrobu lékařských potřeb. Byl jedním se zakladatelů Občanského fóra v Praze 5, členem a později předsedou Křesťanskodemokratické strany, která se v roce 1996 sloučila s ODS. V letech 1993 – 1996 byl ministrem školství, 1996 - 1997 ministrem financí. Působil pak ve vládní privatizační komisi a byl předsedou prezídia Fondu národního majetku, od června 1997 do července 1998 byl guvernérem Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj, v tomto období také gestoroval organizaci výročních zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, která proběhla v roce 2000 v Praze. V roce 1998 ukončil své členství v ODS kvůli nejasným finančním skandálům, pak byl členem Unie svobody – DEU, v roce 2002 se stal jejím úřadujícím předsedou. V roce 2001 byl spolu s Janem Bubeníkem zadržen na Kubě kvůli setkání se zástupci kubánské opozice. V červnu 2004 se stal viceprezidentem Evropské investiční banky. Je ženatý, má dvě dcery a syna.

navých peněz, tak jako všechny banky, navíc ještě sledujeme požadavky, které ve svých obecných pravidlech má Evropská unie. Jak vnímáte, jako někdejší ministr financí, rozdíl ve spolupráci s evropskými nebo českými finančníky? Prostředí v EIB je samozřejmě jiné, protože naši práci ovlivňuje celkový vývoj na světových finančních trzích, vývoj velkých evropských ekonomik atd., nicméně úroveň především českého bankovnictví je velmi vysoká i ve srovnání s celou řadou jiných zemí.

Práce v bance znamená hlavně hodně cestování, já jsem v Lucemburku dva, tři dny, jinak cestuji po jednáních s partnery. Co je doma, je těžké říct, protože v mém životě převažují noci v hotelu. Váš mandát v bance skončí letos v květnu, kam povedou dál vaše kroky? Rozhodně nepovedou do domácí politiky, ani do bruselského aparátu. Na Evropské investiční bance se mi líbilo právě to, že byť je evropskou institucí, zůstává především finančním ústavem. Určitě chci zůstat nějakou formou v kontaktu s veřejnými záležitostmi, zejména pokud jde o evropskou tématiku, ale co se týče profese, plánuji soukromý sektor.

Jak vypadá váš soukromý život – jste vy a vaše rodina v Lucemburku doma? Já jsem bydlel v Lucemburku přes dva roky, na podzim jsme se jako rodina přesunuli do Prahy a já do Lucemburku dojíždím, jednak proto, že můj mandát končí před koncem školního roku, a pak manželka měla řadu činností, které jsou vázány na Prahu a po dvou letech se jim chtěla zase víc věnovat.

S Ivanem Pilipem hovořila Eva Kunertová

6 Měsíc v Evropské unii Evropská unie má od Nového roku 27 členů, rozšířila se o 30 milionů obyvatel z Rumunska a Bulharska. Jedenáct zemí pětadvacítky se rozhodlo pro Rumuny a Bulhary zavést přechodná omezení na svých pracovních trzích (z postkomunistických zemí jen Maďarsko). Obě nové země budou pod drobnohledem Evropské komise v oblastech, kde ještě zcela nesplňují kritéria EU, jako je soudnictví, korupce, policejní spolupráce, organizovaný zločin či praní špinavých peněz. Pokud se tyto oblasti nezlepší, může Komise zavést ochranná opatření (konkrétně by mohla třeba zakázat dovoz potravin nebo snížit dotace z evropských fondů). Německo se na půl roku ujalo předsednictví Evropské unie, chce se zaměřit na obnovení debaty o evropské ústavní smlouvě či na bezpečnou Evropu. V boji proti mezinárodnímu terorismu, organizovanému zločinu a nelegálnímu přistěhovalectví má pomoci hlavně Europol. Další prioritou je rozšíření schengenského prostoru o státy, které přistoupily do EU v roce 2004, či spolupráce se třetími zeměmi, především Spojenými státy a Ruskem. Německo předsedá Unii už poněkolikáté, naposledy v roce 1999. Evropský parlament zahájil druhou polovinu funkčního období a vyměnil předsedu, místopředsedy a předsedy jednotlivých výborů parlamentu. Španělského socialistu Josepa Borella Fontellese nahradí v křesle předsedy EP podle dohody mezi dvěma nejsilnějšími skupinami – sociálními demokraty a Evropskou lidovou stranou–Evropskými demokraty německý konzervativec Hans-Gert Pöttering (od roku 1999 byl předsedou ELS-ED, v této funkci ho nahradil francouzský poslanec Joseph Daul). Evropská komise představila plán energetické revoluce, v němž chce dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o pětinu. Jednotná evropská energetická politika má být obranným štítem proti zdražování ropy a zemního plynu, hrozícímu globálnímu oteplování či závislosti na dovozcích – potřebu zbavit se jí ukázal lednový třídenní spor Moskvy s Minskem, díky němuž byly přerušeny dodávky ruské ropy do střední Evropy. Navzdory přerušení přístupových jednání s Evropskou unií loni v prosinci chce Turecko pokračovat v reformách, které mají zemi zmodernizovat. Rozhodnutí EU se týká osmi z celkem 35 kapitol. Důvodem bylo nesplnění závazku ze strany Turecka otevřít svá letiště a přístavy Kypru v rámci celní unie s EU, tuto smlouvu Ankara podepsala v roce 2005. Evropská unie a Spojené státy chtějí obnovit rozhovory ve Světové obchodní organizaci, které by omezily překážky pro obchod s rozvojovými zeměmi. Jednání skončila loni v červenci poté, co USA a EU nedospěly k dohodě o snížení cel a dotací u zemědělských výrobků. Dohodnout se ale obě strany musejí i s dalšími partnery v rámci WTO, jako je Indie, Brazílie nebo Čína, které nechtějí cla na průmyslové výrobky omezovat. Evropská komise chce zahrnout leteckou dopravu do Evropského schématu pro obchodování s emisními povolenkami (ETS). Důvodem je narůstající podíl letectví na emisích skleníkových plynů – jde asi o 3% veškeré produkce, od roku 1990 ale emise v tomto odvětví vzrostly o téměř 90 procent (podle EK ten, kdo letí z Evropy do USA a zpět, vytvoří stejné množství emisí jako celoroční vytápění domu). Cena letenek by se tak zvýšila o zhruba 1,8 – 9 eur. S emisními povolenkami se obchoduje od roku 2005 a podle EK má pomoci snížit emise skleníkových plynů a naplnit tak Kjótský protokol. V rámci ETS mohou výrobci energií kupovat a prodávat povolenky pro množství vypouštěného CO2 do vzduchu. Slovinsko vstoupilo jako první z desítky nových členských zemí 1. ledna do eurozóny. Litva, která žádala o přijetí eura se Slovinskem, nesplnila kritéria EU kvůli vysoké inflaci. První dva týdny platily ve Slovinsku ještě obě měny, od 15. ledna je možné platit už jen eurem. Směnný kurz byl stanoven na 239,60 tolarů za euro. Českou republiku čeká přechod na euro nejdříve v roce 2011. Od ledna platí v EU nové nařízení pro bezpečnější přepravu zvířat. Má zabránit jejich stresu a poškození při cestách na větší vzdálenosti. Součástí nové směrnice je satelitní navigační systém, který musí používat vozy přepravující zvířata déle než osm hodin. Nové přístroje a certifikace mají zajistit odpovídající klima a pitný režim, nově budou za převoz zvířat odpovědné nejen přepravní společnosti, ale i řidiči a všichni, kdo se o zvířata starají během cesty. Evropská komise spustila ERAWATCH – informační systém o vědě a výzkumu. Evropský výzkumný prostor, podporovaný systémem ER AWATCH, má propojit vědecké a technologické prostředí v EU lepší koordinací národních kapacit v této oblasti. Na internetových stránkách informačního systému bude možné najít informace o probíhajícím výzkumu či o financích, které jsou v jednotlivých státech k dispozici. Do ER AWATCH je zapojena celá EU spolu s dalšími 10 zeměmi, např. USA nebo Japonskem.

EVROPSKÁ UNIE

EN č. 1 / 2007

Chemikálie budou pod dozorem Členské země Evropské unie na sklonku roku definitivně potvrdily novou směrnici o regulaci chemických látek, která přinese od 1. června 2007 zásadní změny pro chemický průmysl. Takzvaný REACH (zkratka pro anglické termíny Registration, Evaluation and Authorisation of Chemicals, tedy registrace, vyhodnocování a schvalování chemikálií), vystřídá 45 současných předpisů. REACH se netýká všech chemikálií na trhu – vypouští ty, které se dovážejí nebo vyrábějí v malém množství. Směrnice se tak týká zhruba třetiny z nich. Program shromáždí informace o 30000 chemických látkách, celkem jich je na evropském trhu více než 100 000. Kompletní databáze vznikne během následujících 11 let. Hlavním cílem nové směrnice je postupně nahradit nebezpečné látky (karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci či bioakumulativní) méně rizikovými, je-li to možné. „Není pochyb, že taková procedura bude velmi byrokratická a drahá,“ řekl generální tajemník evropské organizace zaměstnanců UNICE Philippe de Buck. Podle něho by dostatečným kritériem měla být adekvátní kontrola rizik pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Informace o takovém riziku, které hrozí při užívání nebezpečných látek, bude od června pro všechny povinná. Podle Alaina Perroye, generálního ředitele Evropské rady pro chemický průmysl (CEFIC), to přinese podnikatelům nové překážky, když budou usilovat o schválení látek. „Vysílá to špatný signál podnikatelské komunitě pokud jde o investice a inovace,“ řekl Perroy. Hodnocení chemických látek dává úřadům do ruky nástroj, aby si o zaregistrovaných látkách vyžádaly v případě potřeby doplňující informace. Nejnebezpečnější chemikálie, kterých je na trhu asi 1500, bude muset schválit Evropská agentura pro chemikálie se sídlem v Helsinkách. Výsledná podoba směrnice je výrazně mírnější, než požadovaly ekologické organizace – chtěly například, aby se nebezpečné látky, za něž existuje vhodná náhrada, nesměly vyrábět vůbec. Podle zástupců chemického průmyslu bude REACH znamenat zvýšení administrativy a navíc připraví o práci tisíce lidí – Svaz chemického průmyslu uvádí, že se kvůli novému nařízení sníží produkce celého zpracovatelského průmyslu o 14

Budovy Evropského parlamentu v Bruselu

foto: Zuzana Nováková

miliard korun ročně a zaměstnání ztratí v lepším případě necelé dva tisíce, v tom horším až 15 tisíc lidí. Chemický průmysl zaměstnává v EU víc než 1,7 milionů pracovníků a další 3 miliony pracovních míst na něm nepřímo závisí.

Pravicoví extremisté i z nových členských zemí V Evropském parlamentu vznikla extrémní pravicová frakce s názvem „Identita, tradice a suverenita“ v čele s Bruno Gollnischem z francouzské Národní fronty Jeana-Marieho Le Pena. Brojí proti přistěhovalectví, proti evropské ústavě a proti vstupu Turecka do Evropské unie. Paradoxně napomohl vzniku frakce, která se staví negativně k dalšímu rozšiřování EU, vstup Bulharska a Rumunska, protože díky nim se dalo dohromady potřebných 20 poslanců ze šesti zemí (což jsou parametry nutné k ustavení skupiny). Z nově přistoupivších zemí jich získali šest - bulharského europoslance ze strany Útok, která otevřeně vystupuje proti Turkům, Romům a Židům, a pět europoslanců stra-

ny Velké Rumunsko, která se zaměřuje proti romské menšině. Předseda ITS Gollnisch je souzen pro zpochybňování holocaustu, Bulhar Dimitar Stojanov loni poslal do Evropského parlamentu dopis, ve kterém napadal maďarského poslance, hlásícího se k romské menšině. Členkou nové frakce je i vnučka italského diktátora Benita Mussoliniho Alessandra Mussolini nebo dcera zakladatele Národní fronty Marine Le Pen. Ze stejné strany je v ITS dalších šest europoslanců, separatistickou stranu Vlámský zájem reprezentují tři Belgičané. Generálním tajemníkem frakce je dlouholetý ideolog rakouské Strany svobodných Andreas Moelzer.

Socialističtí poslanci ihned vyzvali ostatní frakce, aby zamezily poslancům nového klubu v přístupu k funkcím. D´Hondtův systém proporčního rozdělení postů ve výborech totiž umožňuje, aby poslanci ITS získali jednu nebo dvě funkce místopředsedů výborů, pokud to jejich členové schválí v tajném hlasování, mají nárok i na dotace z evropských fondů. „Vyzval jsem členy mého poslaneckého klubu, aby nehlasovali pro žádného poslance z nové frakce,“ uvedl předseda socialistického klubu Martin Schulz. Evropská síť proti rasismu vyzvala všechny poslance Evropského parlamentu, aby „se zdrželi spolupráce se zamýšlenou pravicovou skupinou, a to v souladu se závazky obsaženými v Chartě evropských stran pro nerasistickou společnost.“

Evropský Babylón Nový rok 2007, kdy Evropská unie oslaví půlstoletí svého trvání, začal příjezdem nových poslanců Evropského parlamentu z přistoupivšího Bulharska a Rumunska. Skončilo tak páté unijní rozšíření a Unie posunula svou východní hranici k Černému moři. Při sedmadvaceti členech (přičemž díky dvěma nováčkům téměř polovinu z nich tvoří státy bývalého východního bloku) také stoupl počet oficiálních unijních jazyků na třiadvacet – kromě bulharštiny a rumunštiny byla za oficiální jazyk prohlášena i irština. Pravda, tímto jazykem nemluví ani polovina Irů (podle irské vlády umí irsky asi 1,5 milionů obyvatel, skutečně tento jazyk používá jen asi pětina), kteří se dosavadních 34 let členství v EU spokojili s angličtinou. Ale i Baskové, Galové a Katalánci mají právo komunikovat s evropskými institucemi v mateřském jazyce - nicméně bez statutu oficiálních jazyků, i když katalánštinu používá asi deset milionů lidí a galicijštinu tři nebo čtyři miliony. Ani půlmilionové Lucembursko, kde lucembursky mluví všichni, nemá (a nechce) pro svůj jazyk oficiální status.

Mnohojazyčnost patří k prioritám Evropské unie, což dokazuje i fakt, že od letoška má pro tuto oblast komisaře – Leonarda Orbana z Rumunska. Zákony, které EU přijímá, se dotýkají všech jejích občanů a jsou pro ně závazné, proto mají mít možnost číst je ve své mateřštině a také v ní komunikovat s evropskými institucemi. V každodenní praxi je výběr mnohem užší – pracovními jazyky jsou hlavně angličtina a francouzština, v menší míře němčina – to jsou i procedurální jazyky, což znamená, že do nich musejí být přeloženy i všechny interní dokumenty. Poslanci Evropského parlamentu se podle demokratického práva mluvit vlastním hlasem, tedy i vlastním jazykem, mohou účastnit diskuzí ve své mateřštině, stejně jako mají právo na zveřejňování všech oficiálních dokumentů ve svém jazyce – bez toho by ani neměly právní status. Jen polovina Evropanů dokáže konverzovat v jiném, než mateřském jazyce, EU se proto soustředí na jazykovou vybavenost svých občanů – především podporou vzdělávání v ci-

zí řečí (nejznámější je asi výměnný studijní program pro vysokoškoláky ERASMUS, díky němuž za dvacet let vyjelo studovat do zahraničí 1,2 milionu studentů). Unie investuje každý rok přes miliardu eur na tlumočníky a překladatele. Jde jen o jedno procento jejího rozpočtu, audit Evropského účetního dvora za rok 2003 ale ukázal, že přibližně 16 procent nákladů na tlumočení (nikoli překládání) nebylo využito či šlo na pracovní pohotovost. Podzimní zpráva Evropského parlamentu kritizuje nadměrné výdaje na tlumočení, mluví ale také o mnohojazyčnosti jako o „kulturní rozmanitosti, která musí být zachována“. Evropská unie je od 1. ledna rozmanitější nejen o tři jazyky, ale i novou abecedu – kromě latinky a řeckého písma teď užívá i bulharskou cyrilici.

Stránku připravila: Eva Kunertová, Brusel

7

INZERCE

EN č. 1 / 2007

K zajištění dynamického růstu a dalšího rozvoje rozšiřuje společnost stávající okruh zaměstnanců o nové, schopné spolupracovníky pro oblast projektování, přípravy a řízení stavební výroby. Nabízíme uplatnění zkušeným manažerům i absolventům škol, pro které je široké zázemí firmy příležitostí k vlastní realizaci a profesnímu růstu.

Řízení stavební výroby Přijmeme vedoucí pracovníky na pozice: - vedoucí manažer silničního a dálničního stavitelství - vedoucí manažer mostního stavitelství - vedoucí manažer pozemního stavitelství - obchodní manažer pro získání zakázky - vedoucí manažer přípravy výroby. Příslušná střediska jsou utvářena buď jako stabilní v rámci sídla závodu, případně dislokovaně v místě rozhodujících stavebních akcí v České republice či v zahraničí. Od vrcholových vedoucích manažerů očekáváme řídící schopnosti na vysoké úrovni, samostatnost a rozhodnost v řízení svěřeného úseku, odbornost, jazykové znalosti, komunikativní přístup při jednání s obchodními partnery, užití pozitivní motivace při vedení zaměstnanců. Vedle odpovídajícího finančního ohodnocení nabízíme významnou možnost podílu na dosaženém hospodářském výsledku podle objemu a kvality práce vedle stabilních podmínek, to je osobní vůz, notebook, mobilní telefon.

Realizace stavební výroby K vlastní realizaci stavební výroby přijmeme stavbyvedoucí/mistry pro oblast: - silniční stavitelství - mostní stavitelství - pozemní stavitelství. Pro absolventy škol je připraven program individuální praxe ve funkci asistenta v rámci společnosti s perspektivou zařazení na vedoucí pozice. Obecně u všech funkcí nabízíme dobré platové podmínky, zázemí tradiční stavební firmy, systém dalšího odborného a jazykového vzdělávání, možnost profesního růstu a systém sociální péče o zaměstnance.

Nabídky ve formě strukturovaného životopisu zasílejte na e-mail: [email protected]

Tradiční zhotovitel silničních a mostních staveb v České republice a v zahraničí. M-SILNICE a.s., se sídlem Husova 1697, Pardubice, www. msilnice.cz




   


 
 

 



   







8

REGIONY A EVROPSKÁ UNIE

EN č. 1 / 2007

Pardubický technopark zpřístupní špičkové technologie V letošním roce se východní Čechy dočkají technoparku. Vybudován bude v sousedství průmyslové zóny a zatím rozdělen na dvě části – vědecko-technický park a podnikatelský inkubátor. Součástí komanditní společnosti, která pracuje na realizaci projektu, je vedle společnosti FreeZone a Pardubického kraje i Univerzita Pardubice. V rozhovoru Evropských novin proto přibližuje plány prorektor univerzity Miroslav Ludwig, předseda Správní rady společnosti TechnoPark Pardubice.

Ještě letos by se měla ve Starých Čívicích rozjet stavba moderního areálu, který v sobě spojí vědu a podnikání. Jak pohlížíte na konkrétní projekt stavby? Velice pozitivně. Úspěch vidím už v tom, že se podařilo sehnat peníze. Pro Pardubice to bude velká investice, počin s mimořádným významem nejen v regionu.

Jak dlouho se už připravuje realizace TechnoParku Pardubice? Příprava základních tezí projektu začala už v roce 2002. V roce 2004 došlo k založení komanditní společnosti, loni bylo vydáno územní rozhodnutí. Kolik bude stavba stát? Téměř 422 miliony.

Kdo bude vznik TechnoParku Pardubice financovat? Z evropských fondů bude poskytnuto v této etapě 299 milionů, zbytek musí přijít z jiných zdrojů. Bude se podílet finančně i univerzita a kraj? Náš podíl nespočívá ve financích. Jsme jedním ze zakladatelů komanditní společnosti, společně s Pardubickým krajem a soukromými subjekty. Bez účasti veřejné vysoké školy by podnik nemohl být realizován. Jaké budou přínosy TechnoParku Pardubice pro univerzitu? Naši zaměstnanci a studenti budou moci uplatňovat své nápady. Bude jim tam umožněna inovační seberealizace.

Počítačová studie budoucí podoby TechnoParku Pardubice. Dostane tam univerzita svůj prostor? Ne tak úplně, nezáleží na tom, odkud tam lidé přijdou. Cílem projektu je zpřístupnit špičkové technologie a znalosti širokému spektru zájem-

repro: EN

ců z oblasti podnikové sféry. A také motivace vědecké veřejnosti, její vtažení do světa podnikání. Připravil Jan Štifter

Další úsek D1 Hala za 140 milionů v provozu OLOMOUCKÝ KRAJ - V tomto roce začíná výstavba druhé etapy úseku dálnice D1 v úseku Mořice – Kojetín, která navazuje na první část zprovozněnou v roce 2005. Celková délka nové čtyřpruhové dálnice bude činit 6, 6 km a zrychlí spojení mezi Brnem a Zlínem. Na stavbě dělníci postaví dohromady 14 mostních objektů, z toho 11 dálničních a 3 mosty na obslužných komunikacích. Stavebních objektů bude nakonec na komunikaci více než osmdesát. Povrch komunikace bude převážně cementobetonový a povede kolem obcí Vrchoslavice, Stříbrnice, Kovalovice a Bojanovice. Součástí projektu je mimoúrovňová křižovatka Kojetín, která připojuje novou část ke stávající silnici, a levostranná odpočívka Křenovice. Stavbu buduje sdružení firem Skanska DS, Dálniční stavby Praha a Stavby silnic a železnic. Cena stavby je stanovena na necelé 2,2 miliardy Kč. Investorem je Ředitelství silnic a dálnic. Finance poskytl Státní fond dopravní infrastruktury a evropský Fond soudržnosti. Nový úsek má být slavnostně otevřen v roce 2009. Část dálnice D1 v úseku Kojetín – Kroměříž západ začala již v uplynulém roce, letos je naplánováno zahájení jedenáctikilometrové dálnice Kroměříž východ – Říkovice. Zdeňka Kudrnová

OSTRAVA (MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ) – Na Letišti Leoše Janáčka Ostrava se od loňského prosince odbavují cestující z nové moderní haly. Špičková technologie, pohodlí pro pasažéry, informační systém a vysoký bezpečnostní standard mezinárodní letecké dopravy umožní další rozvoj terminálu. Samotná výstavba haly stála přes 140 milionů korun, EU přispěla 43 miliony. Vybavení přišlo krajskou pokladnu na dalších 180 milionů korun.

„Tím skončila první, viditelná etapa rozvoje letiště. Další etapou bude v letošním roce investice do technického vybavení letiště, zlepšení bezpečnostních opatření a techniky,“ řekl hejtman kraje Evžen Tošenovský. Plánuje se maximální využití evropských fondů, aby se zvětšila kapacita odbavování pasažérů. VYBAVENÍ NA EVROPSKÉ ÚROVNI „Nové haly (odletová a odbavovací) přinesly nejen pětinásobně větší prostory, ale i zvýšení odbavovací kapacity na 500 pasažérů za hodinu, to je 1,5 milionů ročně,“ uvedl ředitel letiště Lubomír Vavroš. Třináct odbavovacích přepážek vybavených technologií nizozemské firmy Van der Lande (třináctá není očíslovaná, přináší to prý smůlu) je propojeno centrálním odbavovacím systémem, k dispozici jsou dopravníkové pásy. Pasažérům slouží dvě nové kavárny a nové obchody. Podle generelu rozvoje letiště do roku 2015, by se k němu měli pasažéři dostat vlakem (2009), v plánu je výstavba hotelu (soukromým investorem), vícepodlažní parkoviště, kongresové a nákupní centrum nebo nový terminál pro nákladní leteckou dopravu (cargo).

Pavel Plohák

foto: autor

Učitelé ještě lépe připraví žáky na práci v automobilovém průmyslu MLADÁ BOLESLAV (STŘEDOČESKÝ KRAJ) – Po ročním úspěšném působení Evropského projektu koordinovaného vzdělávání pedagogických pracovníků došlo k zapojení dalších partnerů. V polovině prosince roku 2006 podepsali zástupci 14 krajů ČR v mladoboleslavském Škoda Auto Muzeu smlouvu na podporu projektu, a tak umožnili zapojení dalších desítek odborných škol do získávání nových poznatků z automobilních oborů. Všechno odstartoval podpis smlouvy na konci roku 2005, kdy začaly na projektu spolupracovat společnosti Robert Bosch, Škoda Auto a ministerstvo školství (Česká republika se tak stala po Německu druhou zemí, kde byl projekt spuštěn) a během roku se podařilo v prvních třech kurzech proškolit 28 pedagogů. Kurzy se týkaly následujících oborů: elektrika, podvozek, karoserie a převodovky.

Dalším plánem projektu je nabídnout 6 odborných kurzů (krom uvedených se bude učit o zážehových, vznětových motorech a komfortní elektronice) vždy pro 14 učitelů. Účastnit kurzů se mohou vybraní dva pedagogové ze 14 pilotních škol (vybrané krajskými úřady) všech krajů ČR, takže nakonec lektoři Bosch a Škoda zaškolí ve 12 kurzech 28 učitelů. Zvýší se tak nejenom kvalita výuky, ale žáci se tak seznámí s nejnovějšími informacemi, trendy a

postupy v automobilovém průmyslu a diagnostice poruch. Ti poté mohou přijít do praxe s hlubšími znalostmi a přinést kvalitnější práci do autoservisů. Co se týče účastníků školení, jsou nadšeni, kurz hodnotí pozitivně, a to díky získání aktuálních vědomostí. Celý projekt tak přináší příslib rozvoje automobilového oboru v České republice už jen z toho důvodu, že se na něm podílí tak důležití partneři jako je největší česká automobilka, firma vedoucí na trhu dodavatelů automobilového průmyslu, české školství, krajské samosprávy a v neposlední řadě evropské struktury. Žaneta Neužilová

9

PUBLICISTIKA

EN č. 1 / 2007

Cukerná reforma v Polsku Největšími producenty cukru v Evropské unii jsou Německo a Francie, na třetím místě je pak Polsko. V sezóně 2005/2006 byla polská produkce 2,047 milionů tun cukru. Dovoz činil 47 000 tun, spotřeba byla 1 590 000 tun a 590 000 tun šlo na vývoz. V sezóně 2000/2001 bylo v Polsku plně aktivních 76 cukrovarů, o rok později 71, další rok 65, o rok později 57, další rok 43 a v sezóně 2005/2006 jich zůstalo pouze 40. Od prvního července 2006 ale v Polsku vešla v platnost cukerná reforma. Z důvodu nákupu levného cukru z rozvojových zemí se Evropská unie rozhodla snížit dotovanou produkci. Toto rozhodnutí navázalo i na jednání Světové obchodní organizace, kde bylo dohodnuto snížení výroby cukru v zemích EU o 6-7 milionů tun. To by spolu s dovozy z málo rozvinutých zemí pokrylo potřebu zemí EU. Reforma přináší mnoho změn. Minimální garantovaná cena pro pěstitele cukrové řepy je o téměř 40% nižší než dříve. Množství produkce jednotlivých zemí reguluje EU a pro Polsko je na sezónu 2006/2007 stanoveno 1 672 000 tun cukru. Pěstitelé se povinně podílejí na vytváření fondu pro ty, kdo zastaví nebo omezí výrobu cukru. Z tohoto důvodu se mnozí polští farmáři rozhodli začít pěstovat plodiny, které od nich vykoupí rozrůstající se trh produktů pro bionaftu. Reforma je velmi přísná i co se týká technologií a ochrany životního prostředí. Podporuje země, které vyrábějí cukr ve velkém a kde je výroba cukru koncentrovaná v moderních podnicích na vysoké úrovni.

V Polsku je pět velkých cukrovarnických koncernů. Ten největší – Polský cukrovarnický koncern má více než 39% podíl na polském trhu, byl vytvořen sloučením několika menších společností různé technologické úrovně. Další čtyři koncerny jsou zahraniční - Südzucker (25,3% na trhu), Pfeifer & Langen (15,8%), Nardzucker (8,9%) a British Sugar Overseas (kolem 10%). Zatímco západoevropské cukrovary vyprodukují kolem 115 000 tun cukru, polský cukrovar se starší technologií zvládne kolem 30 000 tun. Navíc je energeticky více náročný a spotřebuje na 1 tunu cukru více energie a vody než je průměr ve starých zemích EU. Za takových podmínek tedy Polsko není schopno soupeřit s takovými obry jako je Německo a Francie. Ale Polský cukrovarnický koncern se nevzdává a snaží se vyhovět požadavkům EU a být konkurenceschopný s dalšími zahraničním holdingy. Některé provozy modernizují a některé zavírají. V roce 2006 byla zastavena výroba v pěti polských cukrovarech a některé nyní slouží jako skladiště. Několik cukrovarů už bylo v Polsku uzavřeno a na další to čeká, což vyvolává sociální protesty. Změnit výrobu je pro vlastníky cukrovarů příliš drahé, a tak většina z nich dává přednost ukončení výroby. To způsobuje ztrátu pracovních míst a v Polsku je to o to složitější, že už tak je tu míra nezaměstnanosti poměrně vysoká. V mnoha regionech jsou cukrovary jediným zaměstnavatelem. Koncerny se snaží kompenzovat lidem ztrátu zaměstnání. Ti kdo odcházejí sami, dostávají odstupné, další mohou zůstat ve skladech a zbytek má možnost získat rekvalifikaci.

.

ilustrační foto: autor

Některé z bývalých cukrovarů plánují přeměnu továrny na výrobu bio-dieslu a bio-ethanolu. K tomuto účelu se dobře hodí stejně jako řepka i cukrová řepa. Polský cukrovarnický koncern se chystá zahájit výrobu biopaliv na konci roku 2008. Po dokončení modernizace a restrukturalizace má v úmyslu vyrábět cukr pouze v 9 z celkových 26 svých cukrovarů. Reforma běží teprve krátce, ale už vyvolává mnoho otázek o budoucnosti výroby cukru v Polsku. Naši od-

borníci soudí, že reforma měla přijít později, až se rozdíly mezi starými a novými zeměmi EU sníží. Reforma totiž může zapříčinit, že některé země přestanou vyrábět cukr docela. Zaznívají i hlasy, že reforma má ochránit pouze západní cukerný průmysl.

Marzena Wanczura

Je omezení na úkor nových států? Britsko - francouzská společnost Eastern sugar uzavře tři své závody v České republice. Využívá tak nabídku Evropské unie těm výrobcům, kteří se rozhodnou ukončit činnost. Za každou tunu z takto zaniklé kvóty obdrží Eastern sugar 730 eur. Rozhodnutí společnosti se týká cukrovarů v Kojetíně a Němčicích na Hané a Hrochově Týnci v Čechách. O práci přijde čtyři sta lidí. Výroba těchto závodů představuje sto tisíc tun ročně, což je více než pětina celkové kvóty. Čtvrtinu ze zaniklé kvóty může stát přerozdělit jiným výrobcům. Eastern sugar nevyužije možnost kvótu

odprodat jinam než evropskému restrukturalizačnímu fondu. S ohledem na vlastnictví společnosti lze její postup vnímat také jako politicky motivovaný a ovlivněný snahami Francie o zachování charakteru jejího zemědělství. Čím více sníží výrobu jiné státy, tím menší bude tlak na francouzské výrobce. Reforma byla připravena s důrazem na ekonomické, nikoli národní principy, výsledek ovšem působí, že jí bylo užito národním způsobem. Ustoupit z trhu se Eastern sugar chystá v Maďarsku, kde se na cukerné kvótě podílí čtvrtinou a ze Slovinska, kde má 34 procent.

Haná patří k oblastem s dlouhou tradicí pěstování cukrové řepy. Podle Jana Veleby z České agrární komory má nejvyšší cukernatost v republice. Podle ministerstva zemědělství je roční spotřeba cukru v České republice 380 tisíc tun, po uzavření cukrovarů bude nutné pro její pokrytí dovézt 28 tisíc tun ze zahraničí. Eastern sugar souhlasí s postoupením necelé třetiny kompenzace pěstitelům a poskytovatelům strojů. Pěstitelé výrobu končit nemusí, pokud budou dále pěstovat cukrovku k technickým účelům, například na výrobu biolihu.

Hanácká úrodná oblast paradoxně doplácí na špatnou situaci evropského trhu s cukrem. Současné ceny na vnitřním evropském trhu jsou třikrát vyšší než světové. V roce 2006 stál Českou republiku výkup neprodejného cukru přes miliardu korun. Jde o druhou největší položku po výkupu obilí. Situace nepochybně reformu vyžaduje, rušení závodů ve vysoce konkurenceschopných oblastech s více než stoletou tradicí ale vyznívá přinejmenším podivně. Tomáš Fridrich

MÉDIA

Co přinesl rok 2006 médiím v Evropské unii? Brusel prosazuje digitalizaci a vysoký podíl evropské tvorby, nabídl uvolnění pravidel v reklamě BRUSEL – Nebyl to špatný rok, alespoň ne z pohledu velkých mediálních skupin. Obavy z další regulace a restriktivních opatření proti koncentraci vlastnictví médií rozptýlil návrh nové směrnice Televize bez hranic. Dlouho očekávaný dokument zklamal novinářské organizace, zatímco mediální magnáti získali jistotu, že i přes přibývající konkurenci zachovají a ještě znásobí svoje zisky. Diskuse o směrnici zabrala Evropské komisi i parlamentu celý loňský rok, v závěru poslanci předložili na šest stovek pozměňovacích návrhů. Výsledkem je uvolnění pravidel pro vysílání reklamy, které umožní financovat nově vznikající digitální programy. Unie provozovatelům povolila častější přerušování vysílání reklamou, ale také hodně diskutovaný product placement, tedy skrytou reklamu přímo v pořadech (zatím byla dovolená jen ve filmech). ŽENEVSKÉ PŘEROZDĚLENÍ KMITOČTŮ Ještě důležitější než nová směrnice však byla červnová mezinárodní telekomuni-

kační konference ITU v Ženevě, na níž si jednotlivé státy rozdělily kmitočty pro digitální vysílání. Národní telekomunikační úřady se na ní shodly, že nynější analogové televizní vysílání bude chráněné pouze do roku 2015, poté dostanou přednost nové digitální sítě. V praxi to znamená, že by do osmi let mohl skončit monopol komerčních televizí založených v polovině devadesátých let. Evropská komise loni zopakovala svoji představu, že by digitální vysílání mělo dostat přednost už v roce 2012, návrh je ale pouhým doporučením. Skutečnost může být úplně jiná: ani dohoda ze Ženevy totiž nemá charakter mezinárodní smlouvy, kterým by se jednotlivé státy zavazovaly k vypínání analogových televizních vysílačů, a například licence komerčních televizí v České republice platí do roku 2017 a 2018, aniž by jim stát mohl nařídit, aby uvolnily současné frekvence pro analogové vysílání. Přesto lze ženevskou konferenci považovat za přelomovou. Odborníci ji přirovnávají k podobnému přerozdělování televizních frekvencí, k jakému došlo v roce 1961 ve Stockholmu. Tehdejší

systém televizních vysílačů s vysokým výkonem funguje prakticky dodnes. Ženevská konference řešila jejich postupné vypínání a nahrazování digitálními frekvencemi pro větší počet televizních a rozhlasových programů. EVROPA NEBRÁNÍ KONCENTRACI VLASTNICTVÍ Určité zklamání přineslo rozhodnutí Evropské komise ze závěru loňského roku, že nebude regulovat koncentraci vlastnictví médií a nehodlá v této věci zasahovat ani do národních pravidel jednotlivých členských zemí. Přitom to byla sama Komise a posléze i Evropský parlament, kdo před třemi lety vyjádřil znepokojení nad situací v Itálii, kde tehdejší premiér Silvio Berlusconi získal kontrolu nad všemi televizními stanicemi. Komise slibovala, že zahájí exemplární šetření, případ ale vyšuměl do ztracena. Určitá laxnost evropských komisařů nahrává do karet dalším mediálním magnátům, i když většina ev-

ropských zemí si umí s koncentrací vlastnictví poradit vlastními zákony i prostřednictvím antimonopolních úřadů. Ukázkovým příkladem může být Německo, kde úřady loni zastavily už dohodnutý prodej televizní společnosti ProSieben silnému vydavatelství Axel Springer, protože firma by získala příliš velký podíl na tamním mediálním trhu. Springer se poté snažil obchod zopakovat přes spřátelenou firmu v Turecku, ani tento pokus mu nevyšel. Německo se ale dostalo do hledáčku Evropské komise kvůli novému telekomunikačnímu zákonu, šitému na míru společnosti Deutsche Telekom a jeho datovým službám VDSL (televize a videopůjčovna přes internetový protokol, apod.), jež neměly podléhat téměř žádné regulaci. Proti tomu se postavily konkurenční společnosti i někteří němečtí poslanci. Evropská komisařka pro média a informační společnost Viviane Reding koncem roku oznámila, že hodlá tuto kauzu předat Evropskému soudu ve Štrasburku.

Vznikne středoevropská televize? Středoevropský region loni překvapil návrh slovenského ministra kultury Marka Maďariče, aby země visegrádské čtyřky založily společnou televizní stanici. Digitální program by úzce spolupracoval s veřejnoprávními televizemi v České republice, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku, zároveň by ale vytvářel vlastní pořady a diváci by ho měli naladit přes pozemní digitální vysílače. Maďarič se inspiroval francouzsko-německou kulturní televizní stanicí Arte, zatím však nepředložil konkrétní plán, kdy by měl takový program odstartovat a především kdo a jak by jej financoval.

Jan Potůček autor je redaktorem týdeníku Reflex

10

INZERCE

EN č. 1 / 2007

Standard & Poor´s zvýšila rating ČSOB Pojišťovny na BBB+ Renomovaná ratingová agentura Standard & Poor´s (S&P) zvýšila dlouhodobý úvěrový rating a rating finanční síly ČSOB Pojišťovny. Agentura pojišťovně zvýšila rating na BBB+ s pozitivním výhledem a ČSOB Pojišťovna se tím řadí mezi nejlépe hodnocené české společnosti. S&P přitom nevyloučila možnost, že v budoucnu rating ČSOB Pojišťovny ještě o stupínek zvýší.

pojistným, 4. největší pojišťovnou na českém pojistném trhu, S&P očekává, že její pozice v budoucnu posílí. A to například díky nabídce produktových balíčků a vícekanálové distribuční strategii. Skutečnost, že S&P přiřadila ratingu pozitivní výhled, je odrazem očekávání agentury, že integrace ČSOB Pojišťovny s její mateřskou skupinou se v dalších letech ještě prohloubí.

Oproti předchozímu hodnocení z ledna letošního roku se jedná o zlepšení o dva stupně – dosud byla totiž ČSOB Pojišťovna hodnocena známkou BBB-. „Standard & Poor´s vzala v úvahu skutečnost, že ČSOB Pojišťovna pro její mateřskou společnost, belgickou pojišťovnu KBC Insurance N.V., představuje strategickou investici, a zahrnula proto do hodnocení i podporu, jíž se ČSOB Pojišťovně ze strany Skupiny KBC dostává, a čím dál silnější integraci ČSOB Pojišťovny do Skupiny KBC,“ vysvětlil důvody zvýšení ratingu předseda představenstva a generální ředitel ČSOB Pojišťovny Jeroen van Leeuwen.

Mezi výzvy, před kterými ČSOB Pojišťovna stojí, patří například vylepšení svých pojistně-technických výsledků, udržení kapitalizace na pozitivní úrovni nebo další rozvoj její distribuční sítě, zejména pak v křížovém prodeji produktů v rámci skupiny.

Agentura S&P rovněž oceňuje dobrou kapitalizaci ČSOB Pojišťovny. Ačkoli je ČSOB Pojišťovna, měřeno předepsaným

ČSOB Pojišťovna je univerzální pojišťovna, která nabízí široké spektrum životních i neživotních pojištění občanům, malým a středním podnikatelům i největším korporacím. V současné době spravuje milion pojistných smluv. Měřeno předepsaným pojistným je čtvrtou největší pojišťovnou na domácím trhu. Tři čtvrtiny jejích akcií vlastní belgická pojišťovna KBC Verzekeringen NV z nadnárodní KBC Group, 25 % drží Československá obchodní banka. Přední světová ratingová agentura S&P.

Jeroen van Leeuwen, předseda představenstva a generální ředitel ČSOB Pojišťovny

hledá

MEDIÁLNÍHO PORADCE s působností v rámci České republiky pro tituly:

Vážení čtenáři, obchodní přátelé a inzerenti, děkujeme Vám za důvěru, kterou jste našim titulům projevili v průběhu roku 2006 a těšíme se na další úspěšnou spolupráci též v roce letošním.

KRAJSKÉ NOVINY EVROPSKÉ NOVINY

Adept na pozici mediálního poradce by se měl orientovat v dění na tuzemském mediálním trhu. Požadujeme dobré komunikační schopnosti, kreativní přístup, časovou flexibilitu, aktivní znalost alespoň jednoho světového jazyka a řidičské oprávnění sk. B. Vítána zkušenost a praxe v oblasti reklamy a marketingu. Svoje nabídky doplněné o stručný životopis zasílejte pod názvem MEDIÁLNÍ PORADCE na adresu: [email protected].

11

EKONOMIKA

EN č. 1 / 2007

Slovinci platí od Nového roku eurem Nová měna nahradila jejich tolary přesně okamžikem úderu silvestrovské půlnoci. Tehdy se stalo Slovinsko třináctým státem eurozóny. Slovinci mohli během silvestrovského veselí euro vyzkoušet, začaly jej totiž vydávat všechny bankomaty. Země zvolila pro přistoupení postup „velkého třesku“, což znamená, že okamžikem vstupu do eurozóny je nová měna užívána pro platby v hotovosti. Zaváděcí období bylo dříve tříleté. Stará a nová měna během něj fungovaly současně. Euro nejdřív existovalo jen jako účetní jednotka a národní mince a bankovky přestávaly platit po třech letech. Nyní však nebyl podobný postup nutný. Eurozóna existuje, euro se běžně používá a obyvatelé zemí, kde euro není, mají možnost se s ním seznámit na cestách po Evropě. Jak je to s mýtem zvýšení cen kvůli přestupu na euro? Euro se začalo v Evropě zavádět v roce 2002. Podle Eurostatu růst cen vyvolaný eurem v tomto roce představoval maximálně 0,3 procenta z 2,3 procentní inflace v eurozóně. Zvýšení cen vnímané obyvatelstvem však bylo větší. Způsobilo to zdražení některých často nakupovaných výrobků a služeb, které bylo větší než průměrné. Lidé také více vnímají zdražování než snižování cen a u často nakupovaných položek je zdražení vnímáno zvlášť negativně. Ve Slovinsku se tomu snažili zabránit uváděním cen v obou měnách pár měsíců před změnou i po ní. Obavy ze zdražování byly velké. Slovinský statistický úřad ve spolupráci se sdružením spotřebitelů provádí dohled nad cenami a snaží se odhalit bezdůvodné zvyšování cen. Provinilci budou do června 2007 pravidelně uveřejňování v novinách. Tehdy také skončí povinnost uveřejňovat ceny v nové i staré měně a Slovinsko tak zcela přejde na placení eurem. V praxi vypadal přestup na euro následovně: Ve Finsku bylo vyraženo tři sta milionů mincí a vytištěno sto milionů kusů bankovek. Zavážení nové měny nejprve do bank a poté i do obchodů a bankomatů začalo už v září 2006. V lednu byly pro občany k dispozici „startovací balíčky“ s novou měnou, aby si zvlášť nedočkaví mohli nové peníze „osahat“ v předstihu. Slovinský student Nikola Zjelić říká: „Problémy s přijetím eura jsou spíše krátkodobé. Opravdu zdražily některé často nakupované služby a druhy zboží. Část viny nese zaokrouhlování.“ Tolary byly převedeny na euro v poměru 240 tolarů za jedno euro. Mnoho lidí má problémy s přepočítáváním nových cen na tolary. Tolar měl sto stotinů, a tak má teď jeden cent hodnotu 240 stotinů. Slovinci si proto musí zvyknout na jiná čísla při nákupech, kdy rozdíl jednoho centu znamená dvaapůlkrát více než byl rozdíl jednoho stotinu. „Vládní kampaň na to upozorňovala a všechny domácnosti obdržely „euro kalkulačky“ pro přepočet kurzu, tak-

Nikola a Vanja euro ve své zemi vítají, i když kvůli němu zaplatí více třeba v restauraci. že po Novém roce na nich číšníci počítali nové ceny,“ říká studentka Vanja. Kromě ekonomiky má zavedení eura vliv i na módu. Jeden stotin měl dříve malou hodnotu a mince se tolik nepoužívaly. Se zavedením eura se stalo mnohdy nutností i módou používat zvláštní peněženky na drobné. Zdá se, že vhodnější okamžik si Slovinsko pro přestup na euro nemohlo vybrat. Novou měnu podporuje sedmdesát procent populace. Slovinsko je tak zemí s největší podporou eura mezi nováč-

foto: autor

ky. Velký díl na úspěšném přijetí eura obyvatelstvem má pečlivá informační kampaň nastartovaná v roce 2005. V Česku nebude přijetí eura tak jednoduché jako v malém Slovinsku. Právě to nám totiž může poskytnout příklad, jak se má vláda k přechodu na euro postavit.

Tomáš Fridrich

Nejednotné daně brzdí rozvoj v EU Daňová zátěž Komisař pro daňové záležitosti László Kovács představil Evropskému parlamentu plán koordinace národních daňových systémů. Zmínil se o odlišných daňových pravidlech, dvojím zdanění, o daňových únicích. Nastínil spolupráci v oblasti uznávání daňových úlev při ztrátách poboček v zahraničních členských státech či zdanění podnikatelských zisků při převádění aktivit do jiné členské země (tzv. exit tax). BRZDA VNITŘNÍHO TRHU „Diskriminace a dvojí zdanění neumožňují jednotlivcům a firmám plně využívat výhod vnitřního trhu a omezují konkurenceschopnost EU. Je proto zapotřebí vylepšit koordinaci národních daňových pravidel, které by jim umožnily lépe spolupracovat. Jsem navíc přesvědčen, že by koordinace pomohla členským státům zabránit nezamýšlenému nezdanění nebo zneužívání, které vede k přílišnému narušení jejich daňových základů,“ řekl Kovács médiím. Evropský parlament hodlá přesvědčit i vytvořením jednotného firemního daňového základu (CCCTB), na jehož základě by si nadnárodní firmy vypočítávaly své příjmy z jednotlivých členských států. Výpočet podle jednotného pravidla má být dobrovolný, přijmou ho jen ty nadnárodní firmy, které o něj projeví zájem. Řada členských států totiž se zaváděním jednotného daňového základu nesouhlasí (například Velká Británie, Irsko, Slovensko, ČR). Panují zde obavy, že vytvoření společného daňového základu bude „trojským koněm“ harmonizace daňových sazeb z příjmů firem. To však Komise odmítá.

celosvětově klesá

ŽALOBY JSOU VAROVÁNÍM „Nevěříme, že by se idea společného konsolidovaného daňového základu korporátní daně proměnila ve skutečnost. O daňových záležitostech se v Radě EU hlasuje jednomyslně, každý členský stát má právo veta. Již v minulosti se z řady z nich, nejhlasitěji z Velké Británie a Irska, ozývaly negativní reakce na tento projekt. Řada států s nízkými korporátními daněmi se projektu CCCTB obává a očekává, že ho budou následovat plány na stanovení minimální sazby daně či její úplná harmonizace,“ podotýkají odpůrci. Kovácsova komise prostřednictvím tiskové zprávy nehovoří o úplné harmonizaci, nicméně poměrně striktní koordinaci vyžaduje u žalob, které byly vznesené před soudy v jednotlivých členských zemích. Jako příklad uvádí firmu Marks and Spencer, která žalovala britský daňový systém poté, co Velká Británie odmítla firmě odečíst si z daňového základu ztrátu, kterou utrpěla v jiném členském státě, jelikož to podle názoru jejích expertů legislativa EU umožňuje. Uvádí, že chce vyjádřit vůli napomáhat členským státům při přípravě principů pro koordinovaná řešení a zlepšit praktickou spolupráci mezi státní správou v jednotlivých členských zemích. Posílením chce dosáhnout zejména v již zmíněné oblasti daňových úlev pro ztráty firem v zahraničí, u tzv. „exit tax“ (jde o zdanění zisků investora pokud převádí svá aktiva do jiného státu), srážkové daně (paušální daň pro výnosy z úspor nerezidentů), dědické daně, apod. (vru)

Řešení vytržené z kontextu O plánu evropského komisaře pro daňové záležitosti László Kovácse by se dalo říci, že jde o čistě účelový návrh zvýhodňující zřejmě jen několik málo nadnárodních společností. Z mého pohledu se pak zdá být jeho řešení i poněkud vytržené z kontextu současné daňové politiky řady států EU – a je tedy v dnešní době zcela nerealizovatelné. Je tu totiž požadavek nutného vyrovnání ekonomik všech zúčastněných zemí, což lze za stavu, kdy tu

vedle sebe stojí silné západní mocnosti operující vysokými daněmi v provázanosti na své sociální systémy a méně vyspělé ekonomiky nabízející investorům nízké daně, hodnotit spíše jen jako jistou vizi uskutečnitelnou patrně až za několik desítek let. Nutno dodat, že realizace takového plánu by s sebou přinesla i mnoho dalších nevýhod včetně posilování globalizace. Vzrostla by zřejmě i byrokracie, neboť navrhovaný model by mohl

fungovat pouze za předpokladu vytvoření jakýchsi speciálních finančních úřadů, které by se touto problematikou prioritně zabývaly.

Ing. Petr Hrdý výkonný ředitel Proventus Finance a.s. licencovaný obchodník s cennými papíry

Daně z příjmu právnických osob stagnují, popřípadě klesají. „V Evropě daňová zátěž podniků prokazatelně klesla, což je důsledek soutěže mezi jednotlivými státy o přilákání investic a snah zamezit odlivu pracovních míst do zahraničí,“ píše se ve zprávě průzkumu společnosti KPMG International. Průzkum se týkal 86 zemí, z toho 25 členských států Evropské unie, přičemž největší pokles sazby daně z příjmu právnických osob byl v loňském roce zaznamenán právě zde. Česká republika se pohybuje podle tohoto průzkumu v evropském průměru.

EU SNIŽUJE DAŇOVOU ZÁTĚŽ Průzkum si dále všímá nejnižší průměrné sazby daně z příjmu právnických osob, kde mezi regiony dosáhla v loňském roce EU 25,04 %. Česká republika se se sazbou 24 % nachází velmi těsně pod evropským průměrem. Proti předcházejícímu průzkumu se průměrná daňová zátěž v EU snížila o 0,28 %. Zasloužilo se o to šest členských států, mj. Francie, Řecko a Nizozemsko. „Vstup deseti nových zemí do EU v roce 2004 a pokračující snahy soudního systému Evropské unie o odstranění překážek svobodného pohybu kapitálu stojí pravděpodobně za zostřením daňové konkurence mezi jednotlivými členskými státy,“ řekl médiím Loughlin Hickey, šéf KPMG Global Tax. „Je zde jasný kontrast ve srovnání s ostatními částmi světa, kde nejsou hranice tak otevřené. Nicméně globální trend je zachovat stávající sazby nebo je snižovat,“ dodal. V konečném výsledku je EU z hlediska daní v současné době pro zahraniční investory nejpřitažlivější. Nejvyšší zákonnou sazbu daně z příjmu právnických osob mají Japonsko (40,69 %) a USA (40 %). Nejnižší sazbu daně z příjmu právnických osob uplatňují Kajmanské ostrovy (0 %).

DŮLEŽITÝ JE DAŇOVÝ ZÁKLAD Pro celkové hodnocení zemí podle daňové zátěže ovšem samotná sazba nestačí. Důležitý je rovněž daňový základ, jehož prostřednictvím jednotlivé státy buďto zpřísňují daňovou politiku vůči společnostem nebo podporují jejich rozvoj. „Nízká daňová sazba nutně neznamená nízkou daňovou zátěž,“ zdůrazňuje Loughlin Hickey. Efektivní daňová zátěž se podle Hickeyho odvíjí rovněž od přehlednosti daňových zákonů a přísnosti státních orgánů při jejich uplatňování. Podle výzkumu KPMG. připravil: Vlastimil Růžička

12

PUBLICISTIKA / NÁZORY

Představujeme kulturní instituce zemí EU v Praze

CO NA TO EUROPOSLANCI?

Jak rozumíte obavám z EU v novoročním projevu prezidenta Klause? Domnívám se, že prezident Klaus dokáže poměrně přesně zachytit a analyzovat současné společenské procesy. Jako jeden z mála českých politiků k tomu má potřebné teoretické předpoklady i praktické zkušenosti. Velmi pozorně proto sleduji jeho kritiku EU či obecně (jak on říká) evropeismu. Mám však zato, že jím kritizované skutečnosti by ve velmi Tomáš Zatloukal obdobné míře existovaly i bez europoslanec našeho členství v EU či bez samotné existence Evropské unie. Byrokratizace a reglementace života je reálný problém, který souvisí s rozvojem každé moderní společnosti. Kritika EU či některých jejích praktik, je proto kritikou pouze jedné konkrétní formy státní nadnárodní spolupráce, jakkoliv může být v jednotlivostech oprávněná.

Obavy, které formuloval prezident Klaus ve svém novoročním projevu vůbec nesdílím, stejně jako nesouhlasím s jeho názory na EU vůbec. Kdybych měl použít jeho oblíbené formulace, pak jde většinou o „falešné mýty“. Nevadí mi, že občan Klaus je euroskeptikem, ale vadí mi, když se svými názory vystupuje jako prezident republiky, jejíž občané rozhodli v referendu o naRichard Falbr šem vstupu do EU. Fakt, že na europoslanec názory prezidenta Klause jsou zvědaví jen vyhranění kritici evropského sjednocování, nejlépe potvrzuje skutečnost, že do žádné evropské země nebyl už dlouho oficiálně pozván. Většina soudů prezidenta Klause o tom, co EU je, co může a co nesmí, jsou soudy nepravdivé. To přesvědčivě dokázali na své tiskové konferenci v EP poslanci Alejo Vidal Quadras a Jo Leinen 20. dubna 2005.

ANKETA EN Jaké máte osobně zkušenosti s novými členy EU – Bulharskem a Rumunskem?

Jiří Grygar astrofyzik

Petr Fejk ředitel ZOO Praha

Jiřina Šiklová socioložka a publicistka

EN č. 1 / 2007

V obou zemích mám kolegy z oboru, s nimiž jsme bez problémů spolupracovali na podobných tématech i v období totality a tím spíše po pádu komunismu. Obě země jsem také osobně navštívil; Bulharsko jsem naposledy projížděl loni a mám bohužel velmi negativní zkušenost z nekonečně loudavého odbavování našeho zájezdového autobusu na bulharských hraničních přechodech jak při vjezdu tak při výjezdu. Připadlo mi, že chování pohraničního personálu bylo velmi vzdálené od standardu běžného v zemích EU.

Zkušenosti mám spíš špatné, zejména s Rumuny. Většina mých osobních zážitků je spojena se zvýrazněným hmotným nedostatkem až nouzí a s nekultivovaným až asociálním chováním. Ale týká se to pouze Rumunů v Čechách. V Rumunsku ani v Bulharsku jsem nikdy nebyl. Jednou jsem jednal s bulharskou ambasádou a bylo to zcela standardní, příjemné a na úrovni.

Nemám žádné osobní zkušenosti s Bulharskem ani Rumunskem, neboť NEJSEM podnikatelka, ale vysokoškolská kantorka. Zkušenosti mám jenom jako turistka, a to ještě před 8 lety naposledy. Tyto zkušenosti nebyly dobré, ale dle motelů není možné hodnotit vyspělost země a její vstup do EU. Bezesporu, obě tyto země jsou nám z hlediska kultury - náboženství - tradic blízké, včetně toho, že obě země mají zkušenosti s reálným socialismem a s nadvládou Sovětského svazu. Proto jsem ráda, že jsou dnes členy EU, stejně jako naše republika.

Rumunský kulturní institut Vstup Rumunska do EU nijak nezměnil chod Rumunského kulturního zastoupení v Praze. Nového ředitele, pedagoga Mircea Dana Dutu, má v čele již 8 měsíců, ten však v naší zemi žije již 7 let. Do Prahy přijel s doktorandským stipendiem na FAMU a dnes tam pro změnu učí. Přednáší i na katedře české literatury a literární vědy FF UK a své studenty zbožňuje. „Cítím se mezi nimi moc dobře,“ prohlašuje s úsměvem. Hodně mu pomáhali s češtinou a s integrací do společnosti. Není divu, že právě pedagogové a studenti se stali převažujícími návštěvníky akcí institutu. RUMUNSKO NENÍ JEN DRÁKULA „Zastupujeme bohatou a starou kulturu, ale jsme mladou a chudou institucí,“ vysvětluje omluvně Dan Duta skutečnost, že program má na starost pouze on a jedna kolegyně. „Přesto se snažíme lidem v ČR vysvětlit, že Rumunsko neznamená jen Drákulu, Ceausesca nebo kapsáře v metru. Pokud nejsme politickou nebo ekonomickou velmocí, pak jsme velmocí kulturní a rozhodně máme nejširší veřejnosti co nabídnout.“ Jeho slova potvrzuje pohled na aktivity centra za posledních šest měsíců. Díky založení Klubu současné rumunské kinematografie na FAMU se každé dva týdny veřejnosti představuje nějaký rumunský film. Ve spolupráci s katedrou divadelní vědy FF UK zase dvakrát měsíčně v rámci Videoklubu rumunské pantomimy promítají nonverbální představení. V rámci prosincových Dnů rumunské kultury představili osobnosti domácí literatury, filmu či opery. 2007  ROK RUMUNSKÉHO DIVADLA Rok 2007 Rumuni vyhlásili rokem divadla. Chtějí zinscenovat hry mladých rumunských dramatiků, přivézt soubory v rámci divadelních festivalů, a také vydat knihu o rumunském divadle. „Každý rok se chceme zaměřit na jednu oblast. Letos podpoříme rumunské divadlo a jeho přítomnost v České republice, protože tady je prakticky neznámé,“ vysvětluje ředitel. Doufá však, že na činnost institutu dostane potřebný rozpočet; tok financí by se totiž kvůli přidružení země do EU mohl z kultury přesměrovat do jiných oblasti, dle priorit vlády. OTEVŘENOST PŘEDEVŠÍM! Rumunskou kulturu prozatím najdete na půdě jiných institutů, univerzit, a také na nejrůznějších festivalech. Když totiž dnes míříte do tří místnosti na adrese Nerudova 5, Praha 1, zastaví vás těžké zamčené dveře a ochran-

Rumunský kulturní institut v budově ambasády naleznete na cestě na Pražský hrad. foto: autor ka. Snažíte se totiž dostat do objektu velvyslanectví. „Tak to nesmí být. Kulturní institut musí mít dveře otevřené a vítat lidi s otevřenou náručí. Proto intenzivně hledáme vlastní prostory.“ Rumunská tvorba nebude chybět ani na právě začínajících Dnech evropského filmu. Při projekci filmu Ryna bude přítomna jeho režisérka Ruxandra Zenide, absolventka pražské FAMU, dalším lákadlem pro pražské i brněnské diváky bude snímek Na východ od Bukurešti. A rumunské filmové pásy se budou točit také na březnovém Febiofestu. Internetové stránky institutu naleznete na www.icr.ro. Pavel Farkaš

Český velvyslanec v Rumunsku pro EN:

Rumunsko může příjemně překvapit Vstup Rumunska do EU otevírá bezesporu kvalitativně novou kapitolu v našich tradičně velmi dobrých vztazích. Jsem přesvědčen, že budeme bližšími spojenci a partnery v rámci skupiny liberálně smýšlejících států Unie. Získáváme také nového spojence v úsilí o Evropu bez hranic, kde všechny členské země budou moci využít 4 základní svobody, na nichž Unie vznikla. Věřím, že spolu s Rumunskem budeme aktivní také v provádění nových politik, které zvýší bezpečnost a konkurenceschopnost EU v globálním měřítku. Přijetím

Rumunska do EU jsou odstraněny prakticky všechny bariéry pro vzájemnou obchodní výměnu. Stabilní politické, ekonomické a právní prostředí vytváří také lepší šanci k dalšímu pronikání nových českých investorů na místní trh i pro rozvoj investic současných, které jsou velmi významné a dosahují až 500 mil. eur. Vstupem Rumunska do EU se rozšiřuje prostor stability a demokracie do regionu Balkánu a Černomoří. V tom vidím největší význam této události pro Evropu i region. Zároveň leží na Rumun-

sku, jako nováčku v EU, také velká zodpovědnost – každý nedostatek a zejména případné zpomalení reforem (např. v soudnictví, potravinářství, boji s korupcí) představuje riziko pro tempo i myšlenku rozšiřování Unie směrem dále na Balkán a do východní Evropy. Rumunsko má však potenciál příjemně překvapit. Také proto ČR tuto zemi trvale podporovala a vstup Rumunska do EU vítá. Petr Dokládal, velvyslanec ČR v Rumunsku

Evropské instituce ovládli němečtí konzervativní politici První lednové zasedání ve Štrasburku bylo ve znamení voleb předsedy Evropského parlamentu. Nekonalo se žádné drama, žádný skutečný boj, neboť vše bylo dopředu domluveno frakcemi evropských lidovců, socialistů a liberálů. Jediným reálným kandidátem byl Němec Hans Gert Pöttering. A byl hned v prvním kole nadpoloviční většinou zvolen; hlas mu Ing. Oldřich Vlasák dalo 450 z 695 přítomných eueuropolsanec roposlanců. To však rozhodně není drtivé vítězství, uvědomíme-li si, že více než 100 koaličních poslanců pro Pötteringa svůj hlas nehodilo. Poettering si předsednický post v Evropském parlamentu tvrdě odpracoval. Poslancem byl poprvé zvolen již v roce 1979. V té době byl na počátku akademické dráhy, měl za sebou studia práva, historie a politiky v Bonnu a na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Postupně však nabíral zkušenosti, poznával zákoutí evropských institucí, až se stal jedním z nejvlivnějších mužů německé a evropské politiky. V souvislosti se změnou v čele Evropského parlamentu je důležité si uvědomit, že konzervativně smýšlející Pöttering nahradil španělského socialistu Borella. Stalo se tak za situace, kdy pomyslným

kormidlem evropské lodi manévruje německá kancléřka Angela Merkel jako předsedkyně Evropské rady. A právě Pöttering a Merkel k sobě mají velmi blízko, protože jsou krajané a navíc z jedné politické strany Křesťansko-demokratické unie (CSU), na evropské úrovni pak Evropské strany lidové (EPP). Navíc předseda Evropské komise, která navrhuje veškerou legislativu a administruje evropské politiky, je konzervativec z Portugalska José Manuel Barosso, též člen EPP. Ve vedení všech důležitých postů v evropských institucích tak dnes jsou pravicově smýšlející politici. Pravice má ve svém plánu dělat odvážné reformy. Nabízí se proto příležitost skutečně deregulovat evropskou politiku a realizovat potřebné reformy v oblasti vnitřního trhu a energetiky, o kterých každý mluví. Tato personální situace je také předpokladem lepší a snadnější komunikace mezi evropskými institucemi. To bylo doslova vidět na posledním zasedání Evropského parlamentu, kde panovala přátelská atmosféra a kde i předseda Komise Barosso, který standardně mluví anglicky, francouzsky či portugalsky, zahájil svou řeč v němčině. Otázka je, jak tyto personální změny mohou ovlivnit Českou republiku. V prvé řadě si je třeba uvědomit, že Němci budou především řešit problémy, které trápí jejich zemi a ekonomiku. A na té je Česká republika velmi závislá, neboť více než třetina našeho exportu směřuje právě k našim západním sousedům. Je proto třeba využít této historické příbuznosti a ekonomické provázanosti a snažit se ve spolupráci s Němci ovlivnit směry vývoje evropské politiky tak, aby z nich měly prospěch také naše firmy a občané.

13

PUBLICISTIKA / INZERCE

EN č. 1 / 2007

Lobbismus má přísná pravidla, ne vždy jsou však dodržována Jeden z prvních českých lobbistů, který působí v Bruselu již od roku 1994, hovoří nejen o otevřenosti a transparentnosti Evropské unie, jak by se na předního lobbistu slušelo, ale dokáže být i kritický. „Pouze otevřenost a kritický postoj může prolomit nefunkční stereoptypy,“ říká Karel Firla.

Jak dlouho již pracujete v Bruselu? V Bruselu žiji s celou rodinou od září roku 1994 – a to nepřetržitě až doposud. Po celou dobu jsem měl, a stále mám, možnost porovnávat situaci v Belgii a ostatních členských zemích EU se situací v nových členských zemích, v nichž pracujeme pro naše klienty. Hlavní důraz klademe na aktivity v ČR, kde sídlí firma Interel,s.r.o., která je centrálou společnosti Interel (nabízející služby v oblasti strategické komunikace a veřejných záležitostí v celoevropském rozsahu) pro oblast střední a východní Evropy. Pokud byste měl srovnávat etiku v práci lobbistů, lze říci, že tradiční demokracie si vedou lépe než nové členské země EU? Brusel je třeba chápat jako kosmopolitní město, kde se projevuje značný vliv mnoha kultur. Působí zde řada lobbistů z Velké Británie, Francie, ale také USA, Nizozemska, Španělska, atd. Naprostá většina lobbistů jsou profesionálové, kteří ctí základní pravidla Code of Conduct a řídí se jimi. Berou své lobbistické aktivity jako vlastní prezentaci morálky, řídí se obavou o ztrátu dobré pověsti, kterou je zde velmi obtížné získat. Lobbisté v Bruselu potřebují mít nejrůznější kontakty, důležité dveře neotevírají oficiálně zastávané funkce, ani oficiální pozice svěřené státem. Celé je to složené v naprosté většině případů z osobní odpovědnosti a vzájemné důvěry mezi lobbistou a osobou, která je předmětem působení – jde o budování dlouhodobých korektních vazeb.

A pokud se podíváme do českého parlamentu…. Pokud se podívám na situaci v České republice, těžko se mi k tomu vyjadřuje. Nicméně, pokud by se lobbista v Bruselu dostal do jakýchkoliv soudních sporů, pokud by byl vláčen v médiích, s největší pravděpodobností by byl nucen své aktivity ukončit, protože by se stal nedůvěryhodným jak pro potenciální klienty, kteří si jej najímají pro zastupování svých zájmů, tak pro osoby, na které by se obracel se žádostí o setkání. Hovořil jste o kodexu, souboru pravidel Code of Conduct. Je závazný pro všechny lobbisty? Nikoli. Lobbista může podepsat tisíce Code of Conduct a deklarovat, že se při své činnosti důsledně řídí ustanovením té či oné normy, ale v praxi může být jeho jednání naprosto v rozporu a velmi nečestné. To je prostě realita. Pak záleží rovněž na trhu (lobovaných subjektech), aby posoudil, kdo jak jedná, a jak se chová. V Bruselu je mnoho lobbistů a úředníci z institucí, asociací, atp., kteří jsou předmětem působení, si vyměňují informace o lobbistech, se kterými jednají a logicky se rozhodují, zdali se s tím či oním lobbistou ještě setkají. Každý z lobbistů, který si chce udržet dobré jméno na trhu, dbá o to, aby byla jeho reputace co možná nejlepší. Pomůže k nápravě reputace členství v profesní organizaci? Členství v asociaci je individuální a dobrovolné. V Belgii existuje například

Karel Firla je akreditovaným lobbistou při Evropském parlamentu a jednatelem společnsoti Interel,s.r.o., kam nastoupil v roce 1999 po odchodu z diplomatických služeb. Diplomatem byl od roku 1993 a do svého odchodu působil na Stálé misi ČR při EU. Vedl oddělení průmyslové politiky, mimo jiné odpovídal za oblast hospodářské soutěže, státních pomocí a veřejných zakázek. Jako diplomat Stálé mise se účastnil jednání o Dohodě o přistoupení ČR k EU. Hovoří anglicky, francouzsky, polsky a rusky.

SEAP (Society of European Affairs Professionals), profesní organizace, asociace profesionálů působících v oblasti evropských záležitostí (European Affairs), která byla založena v roce 1997. Cílem SEAP je podporovat otevřenost, transparentnost a dbát na dodržování etických standardů při činnosti svých členů profesionálů působících v evropských záležitostech, v institucích Evropské unie a ostatních relevantních organizacích a institucích. Členství v SEAP je in-

dividuální, dobrovolné pro všechny profesionály, kteří se zaváží dodržovat Code of conduct (www.seap.be). Pro mne osobně je členství v SEAP prezentací mého postoje k lobbingu a k pravidlům, která jsou pro tuto náročnou profesi stanovena... Profese lobbisty tedy není regulována zákonem? Profese není oficiálně regulována zákonem. Asociace SEAP, a pokud exi-

tují některé další, nemají žádná práva; nicméně mohou účinně, například přes média, ale také přes své aktivní působení v hlavních institucích Evropské unie, působit na dodržování etiky lobbingu. Základy jsou sice stanoveny v Code of Conduct, ale opět je nutno podotknout, že osobní přístup každého lobbisty k praktické realizaci jeho lobistických aktivit je pouze a výhradně jeho osobním morálním přístupem. Vlastimil Růžička

Celostátní měsíčník

Celostátní měsíčník

hledá

hledá

EXTERNÍ ZAHRANIČNÍ ZPRAVODAJE z těchto evropských oblastí:

EXTERNÍ KRAJSKÉ ZPRAVODAJE pro posílení zpravodajské sítě v těchto oblastech:

POLSKO MAĎARSKO RUMUNSKO BULHARSKO POBALTSKÉ REPUBLIKY RAKOUSKO PORTUGALSKO SLOVINSKO Adept na pozici externího zahraničního zpravodaje by se měl orientovat v dění v konkrétní oblasti, měl by být jejím obyvatelem nebo velmi častým návštěvníkem. Měl by dobře ovládat místní jazyk, dobrá znalost češtiny a stylizace je samozřejmostí. Svoje nabídky doplněné o stručný životopis zasílejte pod názvem EXTERNÍ ZAHRANIČNÍ ZPRAVODAJ EN na adresu: [email protected].

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA STŘEDOČESKÝ KRAJ PLZEŇSKÝ KRAJ KARLOVARSKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ KRAJ VYSOČINA OLOMOUCKÝ KRAJ ZLÍNSKÝ KRAJ Adept na pozici externího krajského zpravodaje by se měl orientovat v dění v konkrétním kraji. Svoje nabídky doplněné o stručný životopis zasílejte pod názvem EXTERNÍ KRAJSKÝ ZPRAVODAJ KN na adresu: [email protected]

14

TIPY EVROPSKÝCH NOVIN Goethe-Institut Praha zve od 25.1. - 4. 2. do pražských kin Světozor a Aero a od 5. - 13. 2. do brněnských sálů B. Bakaly a Scala na 14. Dny evropského filmu. Německá tvorba bude zastoupena filmy „Status Yo!“ o jedné noci ve znamení hiphopové party, „Sama“ o studentce s hraniční poruchou osobnosti a „Léto v Berlíně“ o přátelství z panelákových balkónů. Slovenský institut zve do svého Modrého sálu na komponovaný literární cyklus zaměřený na Slovenskou poezii a prózu. Především pro studenty pražských středních škol je připravena přednáška, přednes ukázek z literárních děl a beseda. 28.ledna od 10.00, Jilská 16, Praha 1. 30. ledna v 18 hodin se vernisáží výstavy v Polském institutu zahajuje další, již 7. část cyklu konfrontace, při němž vystavují společně jeden polský a jeden český umělec. Paweł Jarodzki (*1958) je malíř, grafik, autor komiksů a učebnic pro děti a věnuje se též poezii a videoartu. Svou různorodou tvorbu představí v konfrontaci s kovovými objekty Libora Krejcara (*1961), učitele řezbářství a restaurátora dřeva. Výstava bude otevřena do 9. března. Malé nám., Praha 1. Italský kulturní institut zve na další středeční projekci. Drama La guerra di Mario režiséra Antonia Capuana vypráví o adopci problematického dítěte nevázanou, liberální a kreativní umělkyní. Nikdo si není jistý, zdali dítě bude vyrůstat v tom pravém prostředí, jistě však dává vzniknout zajímavým situacím. Inspirováno skutečným životním příběhem. Středa 31. ledna v 19.00 hodin, promítací sál IKI, 1. patro - Šporkova 14, Praha 1 Rumunský kulturní institut vás zve do na výstavu Veroniky Zapletalové nazvanou Místa – Bukurešť. Výstava fotografií zachycujících rumunskou metropoli. Vernisáž proběhne 31. ledna v 18 hodin v Českém centru, Rytířská 31, Praha 1. Výstava bude otevřena do 26.února. Rakouské kulturní fórum zve na výstavu fotografií rakouského fotografa Waltera Zednicka. Vyfotografoval stavby architekta Otta Wagnera tak, jak by je Wagner rád viděl. Je na nich možné vidět, jak pozdější generace některé z jeho staveb „zohyzdily“. Výstava má ale za cíl především představit Wagnera, protože i dnes má co říci. 9. února, Jungmannovo nám. 18, Praha 1. Výstava trvá do 16. března.

Evropský gurmán

Azorský ananas

Mezi sedmi stovkami lahůdek, které si Evropská unie chrání značkami kvality, má Portugalsko silné zastoupení, je se svým 91 potravinářským produktem třetí hned za Francií a Itálií. Mezi nimi najdeme i dvě asi nejvzdálenější evropské lahůdky, a to horský sýr Queijo de Serra a Ananas dos Açores São Miguel. Jak napovídá název, tak tenhle vyhlášený ananas se pěstuje na největším z devíti obydlených Azorských ostrovů, vzdušnou čarou je to sem z Lisabonu 760 námořních mil. Ostrovy si většinou spojujeme s azorskou tlakovou výší, mají však dvě krásné přezdívky. Země duh, protože zářivá duha se tu klene nad oceánem několikrát za den a Ostrovy věčného jara. To nás z kulinářského hlediska zajímá mnohem víc. Mírné, dostatečně vlhké podnebí bez teplotních extrémů totiž umožňuje pěstovat plodiny z různých podnebných pásem, a tak vedle sebe rostou banány a brambory, kukuřice a citrusy, mrkev a ananas. Všechny azorské ostrovy jsou vulkanického původu, v podzemí to stále bublá a vře, takže nejslavnější místní specialitou je cozido de Furnas. To se hrnec s ingrediencemi zakope blízko fumarolů a zbytek práce odvede rozpálená zem. Ale abych nezapomněl na vyhlášený ananas, najdeme ho nejen ve sladkých pokrmech, ale ananasová dužnina skvěle ochutí i maso. Navíc zralé ananasy obsahují enzym „bromelin“, který působí příznivě na trávení a při vaření díky němu změkne a zjemní i tuhé hovězí. A originální recept z Azorských ostrovů? Tak třeba slaný koláč Torta de galinha. Klasickým křehkým těstem vysteleme koláčovou formu. Pokrájíme kuřecí prsíčka, ananas, česnek a žampiony a smícháme s osolenou smetanou a lžící kukuřičného škrobu. Podle chuti přidáme jemně nasekanou chilli papričku. Směs rozprostřeme na těsto a v troubě pečeme, dokud koláč není dozlatova. Vlastimil Novák

EVROPA

EN č. 1 / 2007

Německo přebírá štafetu ve vedení EU Německo převzalo počátkem nového roku předsednictví v Evropské unii. Do konce června musí německá vláda zkusit oživit diskusi o evropské ústavě. Dalším důležitým tématem bude bezpochyby zajištění dodávek energie, definice vztahu k Rusku a jednání o přijetí Turecka do EU.

V novoročním projevu zdůraznila německá kancléřka A. Merkel znovu nutnost jednoty Evropské unie. „Jednotnou Evropu vytvoříme pouze společnými silami. Pouze jednotná Evropa může odolávat problémům globalizace, násilí, teroru a války. Rozdělená Evropa ztrácí na síle i na významu,“ řekla Merkel. U problematických témat, jako je například otázka zásobování energií nebo otázka dalšího otevření trhu pro poštovní a komunikační služby, nezbývá než trvale hledat a znovu nacházet kompromisy a nová řešení. Německé předsednictví EU bylo zahájeno bez fanfár a bez velkých oslav. Bylo zahájeno prací, což odpovídá i všeobecné náladě v Německu. Slavit se dá později, až bude co. Brusel je blízko, ale současně dostatečně daleko. Proto se zdá, že většině lidí je poměrně jedno, kdo a kdy předsedá EU. Ani A.Merkel význam předsednictví nepřeceňuje - nechce moc slibovat, protože ví, co ji čeká. Všeobecně se však od ní očekává vlastně malý zázrak: měla by uvést do pohybu jednání o ústavě, která byla zablokována odmítnutím Francouzů a Holanďanů. Měla by najít kompromis mezi těmi evropskými státy, které už ústavu odsouhlasily a mezi těmi, které proti ní mají podstatné výhrady, a neopomenout přitom ty státy, které se ještě nevyjádřily. Jestli se německé vládě podaří dosáhnout konsensu alespoň v této oblasti, pak je opravdu co slavit. Znamenalo by to totiž, že se zázraky přece jenom dějí. Ale to je právě to, co se od německého předsednictví očekává – když to nedokáže největší evropská země, kdo tedy? Velké naděje evropských států nutí německou kancléřku, aby vyvinula po dobu šesti měsíců maximální diplomatické úsilí. Zřejmě bude hledat cestu k jednotné Evropě při jednáních s J. Chirackem a T. Blairem, ale současně naváže první kontakty i s jejich potencionálními nástupci. Samozřejmě musí Merkel zohlednit i přání menších evropských zemí, při jednání s východoevropskými státy ji možná pomůže její původ z bývalé NDR. Pokud se ji během šesti měsíců podaří alespoň zjistit, co je možné v Evropské ústavě akceptovat a co nikoli, lze hodnotit německé předsednictví jako úspěch. K hlavním konkrétním problémům, které ovlivní úspěšnou spolupráci v rámci EU, patří: 1. -otázka spolupráce s Ruskem – do konce roku 2007 by chtělo vedení EU prodloužit smlouvu s Ruskem. Proti tomu protestuje Polsko kvůli sporu v obchodním jednání s Ruskem. Celá záležitost by mohla blokovat další dodávky plynu pro Evropu; 2.- nový pokus o mírová jednání mezi Izraelem a jeho sousedními státy, který chce odstartovat EU v roce 2007. W. Steinmeier, německý ministr zahraničí, zde doufá v plodnou spolupráci tzv. „blízkovýchodního kvartetu“ – USA, Ruska, UN a EU; 3. - jednání z Tureckem o přijetí do EU – jednou z podmínek je nutnost řešení dlouhodobého konfliktu mezi Kyprem a Tureckem; 4. - problém klimatických změn a otázka zlepšení čistoty ovzduší v Evropě. A. Merkel, bývala ministryně pro životní prostředí, se bude muset zabývat otázkou, zda odstavení atomových elektráren, které sama dlouho prosazovala, skutečně řeší aktuální problém příliš vysokého množství odpadů, uvolňujícího se do ovzduší; 5. - to nejlepší nakonec: vedení EU zastává názor, že jakékoliv další změny v současném návrhu Evropské ústavy jenom zkomplikují už tak dost složitou situaci a možné odsouhlasení 27 členy odsune na neurčito. Ale jak při tom dosáhnout změny francouzského a holandského NE na ANO? Těchto problémů si je A. Merkel plně vědoma. Proto navrhuje do budoucna několik možných změn způsobu jednání EU: například by

ilustrační foto: Zuzana Nováková měl být prezident Evropské rady jmenován vždy na období 2,5 roku; EU by mělo mít také svého ministra zahraničí – to by zajišťovalo možnost jednotné evropské pozice v celosvětové politice a možnost efektivního jednání s ostatními mimoevropskými státy. Dalším problémem, který blokuje úspěšné jednání členských států EU, je dosavadní nutný souhlas všech členů pro každé usnesení. To se zřejmě změní na pouhou nutnou většinu členských států. Tato většina by měla představovat tzv. „dvojitou většinu“ – tj. minimálně 55 procent členských států a současně 65 procent obyvatel EU. Tím by měla být jednání EU flexibilnější a produktivnější. Předsedat EU znamená především tvrdou práci. 27 členských států, to je 27 evropských komisařů a parlamentářů z 27 zemí. Celkem 784 poslanci. Jakémukoliv rozhodnutí předchází dlouhá diskuse a složitý schvalovací proces. Evropská ústava, definovaná v roce 2004, by měla sjednotit zákonodárství všech členských států na společné bázi. Francie a Holandsko, které ústavu odmítly, zkomplikovaly řádně situaci: K tomu přistupuje i fakt, že ve Francii budou na jaře jak prezidentské, tak parlamentární volby, to znamená, že pozice Francie k Evropské ústavě se do té doby zřejmě nezmění. Proto nelze do konce června - tedy po dobu německého předsednictví EU - očekávat nějakou radikální změnu. Nicméně chtějí němečtí politici alespoň připravit půdu pro jednotnou Evropu. To znamená definovat konkrétní problémy a jejich možná řešení v určitém časovém rámci. Tento plán chce A.Merkel předložit k jednání červnovému vrcholovému setkání EU. I když byla dosavadní jednání evropských států v řadě oblastí zatím neúspěšná, nemáme v Evropě žádnou jinou možnost. Prostě nám nezbývá, než se domluvit. Sem tam slevit a sem tam přitvrdit. A to tak dlouho, než s námi budou všichni ostatní souhlasit. To by si měli vzít k srdci nejenom němečtí, ale i ostatní evropští politikové. Hana Bahylová-Schwenger

Budou v Řecku soukromé vysoké školy? Školství v Řecku prožívá hlubokou krizi. Už v září učitelé základních škol, gymnázií a lyceí stávkovali celý měsíc... Tehdy požadovali zvýšení platů a celkové zvýšení úrovně výuky na všech stupních. Začátkem ledna vyšli protestovat do ulic Atén a dalších velkých měst tisíce vysokoškoláků, vysokoškolských profesorů, ale i učitelů středních odborných učilišť. A jaký k tomu měli důvod? Vláda se rozhodla, že přišel čas založit v Řecku soukromé vysoké školy, respektive „neziskové nestátní vysoké školy“. V Parlamentu proběhla debata a hlasování o úpravě a změnách v článku č. 16 Ústavy, který mimo jiné vylučuje zakládání soukromých vysokých škol v Řecku. Pro úpravu hlasovala kromě poslanců vládnoucí Nové Demokracie i většina poslanců opoziční strany Pasoku (její předák otevřeně vyzval svoje poslance k souhlasu). Proti hlasovaly další dvě parlamentní politické strany – komunistická KKE a levicková SYNASPISMOS. Řecká vysokoškolská komunita je rozpolcena; ti zástupci VŠ, kteří nesouhlasí s možnou

existencí jiných než státních škol, to zdůvodňují tím, že by nejen nepomohly zvýšit úroveň již existujících (nepřinesly by žádoucí konkurenci) a navíc by způsobily komercionalizaci VŠ, která se už léta negativně projevuje na soukromých středních a základních školách. Prvořadým úkolem vlády je podle vysokoškolské komunity zvýšení úrovně státních VŠ, které jsou dotovány nejméně ze zemí EU. Statistiky dokazují, že úroveň některých řeckých vysokých škol je pod průměrem Evropské unie (výjimku tvoří např. Krétská Univerzita, která se řadí mezi nejlepší evropské univerzity). Nedostatek míst v řeckých VŠ každoročně způsobuje „odliv“ tisíců studentů do zahraničních – většinou soukromýchVŠ (Anglie,USA, ale i ČR). Zvýšit úroveň státního školství všech stupňů nedokázala bývalá vláda sociálních demokratů Pasoku, ani současná pravicová vláda Nea Dimokratia (vládne od roku 2004). Naopak - jejich časté a neuvážené úpravy vzdělávacího systému přinesly řadu problémů.

Tvrzení, že řecký státní vzdělávací systém je zadarmo, je už jen pouhým mýtem! Žáci a studenti sice neplatí školné, ani pomůcky či knihy, ale vzhledem k chybnému systému, který je založen na ustavičných zkouškách a „konkurenci“ to vede k tomu, že žáci nezískávají dostatečné vědomosti a většinou jsou nuceni chodit na soukromé doučování. Moudré hlasy řeckého vzdělácího systému volají po razantních změnách – tvrdí, že otevíráním soukromých škol nelze vysokoškolský systém vylepšovat, naopak je nutné celý školský systém znovu přepracovat, počínaje od škol základních. V jedné věci se většina vysokoškolských činitelů shoduje: Vysoké školy musejí nabízet širokou škálu vědomostí a zajišťovat svobodné šíření myšlenek, nesmějí se omezovat na výchovu odborníků bez širšího rozhledu (taková je současná světová tendence), nesmějí být založeny pouze na principech, které vyhovují světovému monopolnímu a výrobnímu systému. Soňa Dorňáková-Stamou

15

SUMMARY

EN č. 1 / 2007

Contradictory reform of European sugar

Word Helmut Elfenkämper German ambassador in the Czech Republic

PRAGUE / BRUSSELS - A strange reform, a carrot and stick of the European Union, a scourge of Czech sugar. This is how farmers call a reform the Union is experiencing in the sugar area. Europe has not agreed yet whether changes in this area will be more supportive or liquidating for farmers - the production should be reduced by 6 million tonnes within the next four years. Even the Commission, which has noticed only a fragment of the estimated volume of „non-production“, is not completely clear about that matter. So far, only people from Haná have a clear opinion - the local production is stopped by the withdrawal of Eastern Sugar company from the Czech Republic, and one of the reasons is the reformatory policy of the European Union. According to specialists, the reform is necessary and inevitable. „The market in the Union has been functioning without any changes for many years. The system of minimal prices of beet, sugar and customs provisions has strongly deformed this market. So, long-lasting discussions resulted in a reform, which should cause a decrease of sugar prices by one third and a reclassification of the whole sugar industry,“ said Jiří Hanuš, Vice-President of the Board of Agriculture of the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic. Jiří Papež, President of the same board, is much more critical about the policy of Brussels. „It is a convulsive attempt of the Union to control something and dictate. And also an attempt to appeal a little bit,“ stated Papež. „If the sugar-beet market

should really liberalize in the whole Union, which I would plead for, our producers would be able to compete and they would not need any support. But we will not live to see this.“ He also points out that the EU does not distinguish regions with suitable climatic and soil conditions for sugar-beet cultivation. „Moreover, I think it is unfortunate to force a member state to become a sugar importer even though it is able to produce it in its own area,“ wonders Papež. UNFAIR PLAY OF EASTERN SUGAR An approach of the British-French company Eastern Sugar is what surprises Czech producers even more than attitudes of the European Commission. Eastern Sugar is a holder of

Disappointment with the sugar reform

Mariann Fischer Boel, European Commissioner The Restructuring Fund agreed as part of the sugar reform offers an excellent opportunity for sugar producers who can no longer compete to leave the sector with dignity, not to mention some financial security. The first year of the scheme was very satisfactory. But I am extermely disappointed

with progress so far for 2007/08. We wanted to take out between 3 and 4 million tonnes of sugar quota this year - so far we have less than 1 million tonnes. I don‘t understand why take-up is so low. Next year, the restructuring aid will be lower and the price reduction will be felt, so I urge companies to do their calculations and act quickly to take advantage of the higher rate of aid - which only runs until 31 January. If we fail to reduce our production sufficiently, I will be forced at the end of the process to cut quotas across the board without any compensation. That‘s the worst possible scenario as it will hit the competitive producers just as hard as the uncompetitive. This reform offers a real opportunity to restructure our sugar sector in an orderly and decent way. I hope people will take this chance.“

We will cope with the reform

Petr Gandalovič Minister of Agriculture Most sugar refineries in our country are owned by foreign owners. And their approach to the reform is very diverse. Different is the behaviour of Eastern Sugar company, differently behaves the biggest beet processor - Cukrovary TTD a.s. While the first mentioned company has decided to close all of its three sugar refineries in the Czech Republic in exchange for „compensation“ by submitting its production quota irretrievably to Brussells, Cukrovary TTD has been investing in its development. It was the first company in our republic to start the production of bioethanol, and

this is where I see an alternative for our farmers to continue with the cultivation of sugar beet. In contrast to sugar, the production of bioethanol, and thus beet for this use, is not limited in any way. I am convinced that local beet-growers and sugar producers will cope with the reform. Before our entry into the European Union, they managed to produce in a completely liberal environment. This is their advantage over competitors from the original European fifteen, spoiled by a strictly protected and regulated market. The cultivation of sugar beet is at a competitive level in our country, which is a precondition of an economic production. I believe that measeures taken by Eastern Sugar company will not be repeated by any other sugar refineries in the Czech Republic and that domestic sugar production will be preserved. If the sugar reform does not fulfill the expectations, the blanket cut of production quotas would be unacceptable for our republic. Rather than the blanket pruning of quotas, we defend an absolutely free and open market for the whole EU.

one fifth of Czech quota for sugar production. At the end of 2006, however, it came with news that it terminates the production. The company does not want to return the twenty per cent of Czech quota to the Czech government, from which the company received it, but directly to the European Commission. According to analysts, the decision of Eastern Sugar is very painful for domestic growers, and the return of its whole sugar quota is a loss for the

whole Czech Republic. „As concerns the law and all agreements, we cannot say a single word, but from the moral point of view it is a dirty trick played on our growers,“ said Jiří Hanuš, not hiding his opinion of the company’s withdrawal. „Unfortunately, it is a penalty for a quick privatization and an effort to quickly gain foreign money for this area.“

Jan Štifter

The German EU Council Presidency has three priorities: till the summit in March, topics of „economic and social matters“ will stand in the foreground, mainly questions of energy and climate. Our energy supply should be safer and energy consumption more effective - also in relation to the environment. To achieve this goal, it is necessary for energy producers, countries using energy, and countries with a transit of energy and economy to talk together. On 25th March, we will recall by a special EU summit in Berlin the signing of the Treaty of Rome 50 years ago, and in the „Berlin declaration“ we want to express a review and future perspectives of the EU. Europe is a history of successes and we can be proud of what has been achieved: the integration of Europe, the creation of common institutions, and lastly the great expansion of the EU from 2004 to 1st January, 2007. The third focal point lies in a common work on a report we have been charged by the Austrian presidency: What will be the following progress of the Agreement on EU Constitution? We want to preserve the most of its political substance. We are supported by a majority of members. We need to talk with all of them to find common solutions. Thus, Europe and we have six thrilling months ahead.

Interview with EIB Vice-President Ivan Pilip Ivan Pilip, former Czech Minister of Education and later Minister of Finance, has been a Vice-President of the European Investment Bank since June 2004. I have visited him in his office in Brussels. As a Vice-President of the EIB, what do you deal with? The European Investment Bank is organized in such a manner that everything is decided by a nine-member Management Committee. It is a collective body, which means that nobody has his department and there his decision is final; individual committee members are rather methodically responsible for the given departments. Under my competence come projects according both to countries and type - it is a sort of matrix structure: my countries are Poland, the Czech Republic and Slovakia, since January these also include Slovenia, Bulgaria and Hungary. As regards the type of the project, they include projects cofinanced by European funds, projects of transport infrastructure and so-called PPP. Which projects does the EIB finance most often? Can you say which countries borrow the most and are they new member countries? In total amounts the new member countries borrow less, because they have less citizens. But if we take into account the volume of credits recalculated for the number of citizens, then for examp-

le the Czech Republic ranks among the leading countries. As far as the ability to draw credits is considered, also Poland has been taking more credits recently. It is good that ten per cent of credits goes to new member countries and financing of infrastructure plays a much more important role here than in the old EU states. Although the economic situation of the EU-ten and its ability to enter financial markets is improving, mostly in the 90’s money from the EIB had a great impact on the development of infrastructure in the new member states. In the Czech Republic, there is not a bigger project in this area which would not be supported by the EIB - from airports to subways, freeways and railroads. But the bank also finances big private companies, e.g. those which have invested directly in the new member states - our partners include for example Volkswagen, Peugeot or Toyota, Siemens, and in the last two years our clients have also included regions and big cities. Your mandate in the bank ends this May - where will your following steps lead you? Definitely, I will not go into home politics or the apparatus in Brussels. What I liked most about the European Investment Bank was the fact that although it is a European institution, it still remains a finance house in the first place. For sure I want to stay in some touch with public matters, mostly connected with the European question. But as for my profession, I plan a private sector. Eva Kunertová

What do you think of worries about the EU, expressed by president Klaus in his New Year’s speech? I do not share worries expressed by president Klaus in his New Year’s speech at all, also I do not agree with his opinions of the EU. If I should use his favourite formulation, they are mostly so-called „false myths“. I do not mind that citizen Klaus is a Eurosceptic, but I am bothered when he makes public appearances with his ideas Richard Falbr as a president of a republic whose citizens Eurocommisioner decided in a referendum on our entry in the EU. The fact that only strong critics of the European integration are interested in his opinions is best confirmed by the fact that he has not been officially invited to any European country for quite a long time. Most of president Klaus’s views of what the EU is, what it can and must not, are false opinions. This was convincingly proved at the EP press conference by members Alejo Vidal Quadras and Jo Leinen on 20th April, 2005.

I suppose that president Klaus can quite precisely grasp and analyse current social processes. As one of few Czech politicians he has all needed theoretical qualification and practical experience. That is why I watch his criticism of the EU, or Europeism (as he says) in general, very closely. Tomáš Zatloukal However, I think that facts he criEurocommisioner ticizes would in a similar way exist even without our membership in the EU, or without the existence of the whole European Union. The bureaucratization and regimentation of life is a real problem connected with the development in every modern society. The criticism of the EU, or some of its practices, is therefore a criticism of only one concrete form of state supranational cooperation, however justified in details it can be.

16

EVROPSKÉ UDÁLOSTI / INZERCE

EN č. 1 / 2007

Evropská komise se od ledna rozšířila

První řada zleva: Neelie Kroes, Danuta Hübner, Margot Wallström, Benita Ferrero-Waldner, José Manuel Barroso, Meglena Kuneva, Jacques Barrot, Viviane Reding, Dalia Grybauskaite, Mariann Fischer Boel; druhá řada zleva: Joe Borg, Stavros Dimas, Siim Kallas, Günter Verheugen, Markos Kyprianou, Ján Figel‘, Olli Rehn, László Kovács, Franco Frattini, Joaquín Almunia, Janez Potocnik, Andris Piebalgs; třetí řada zleva: Louis Michel, Vladimír Spidla, Peter Mandelson, Leonard Orban, Charlie McCreevy. zdroj: archiv Evropské komise

INZERCE

Adresa redakce: Evropské vydavatelství s.r.o., třída Míru 68, 530 02 Pardubice. Centrální telefon a fax: +420 466 611 139, centrální GSM: +420 777 100 388 e-mail: [email protected], IČ: 69168741 Vydavatel:JanDoležal.Ředitelkavydavatelství:JarmilaKudláčková.Ředitelzpravodajstvíakomunikace:MilošSpáčil.Šéfredaktorka:PhDr.ZuzanaNováková. Redaktoři: Jan Štifter, Dita Kocmanová, Tomáš Sachr, Jan Řeháček, regionální a zahraniční dopisovatelé. Fotograf: Miloš Kolesár. Layout: Mgr. Pavel Ševčík. Grafik: Karel Nohava. Jazykové korektury: Iva Málková. Překlady: Jakub Hřib. Produkce: Leona Šolcová. Inzerce: EUROPEAN MEDIA HOUSE s.r.o., Karmelitská 18, 118 00 Praha 1. Telefon a fax: +420 257 534 024, e-mail: [email protected], IČ: 27482855 Tisk: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. Distribuce: ROZŠIŘUJÍ SPOLEČNOSTI PNS, a.s. Předplatné zajišťuje Mediaservis s.r.o., Abocentrum, Moravské náměstí 12D, 659 51 Brno. Příjem objednávek: telefon: +420 541 233 232, fax: +420 541 616 160 e-mail: [email protected], příjem reklamací: 800 800 890 Cena výtisku: 15,- Kč vč. DPH Evidenční číslo: MK ČR E 14589, ISSN: 1214-696X. Ročník 3, číslo 1, vychází 27.1.2006 Názory spolupracovníků nemusí vždy vyjadřovat názory listu. Nevyžádané materiály nevracíme. Za chyby novinového tisku neručíme.