Česká společnost pro zdravotnickou techniku BULLETIN Zpráva o konferenci: KVALITA ZDRAVOTNÍ PÉČE TÝMOVÁ PRÁCE. MUDr

Česká společnost pro zdravotnickou techniku

BULLETIN 2005 Zpráva o konferenci: KVALITA ZDRAVOTNÍ PÉČE – TÝMOVÁ PRÁCE MUDr. František Jurek Ve dnech 6. a 7. prosince 2005 se v ostravském Hotelu Atom konala pod záštitou primátora Statutárního města Ostravy konference, kterou organizačně připravila Česká společnost pro zdravotnickou techniku a Městská nemocnice Ostrava ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR, Společností biomedicínského inženýrství a lékařské informatiky ČLS J.E. Purkyně, Společností radiologických asistentů ČR a České asociace sester. Konference volně navazovala na dvě předchozí, které se konaly v listopadu 1999 a 2001 na stejném místě pod názvem Řízená jakost ve zdravotnictví ČR I a II. Cílem konference byla výměna informací o současném stavu managementu zdravotnických prostředků v českém zdravotnictví, zejména ve vztahu ke zdravotnickým týmům, neboť diagnostika a léčba je o týmové práci. Dále se výměna informací týkala celé šíře problematiky aplikace současné legislativy a vzdělávání odborníků v nelékařských zdravotnických povoláních, a to jak v pregraduálním, tak postgraduálním studiu. Základní povinností všech zdravotnických povolání je povinnost celoživotního vzdělávání. Přesto, že o kvalitě zdravotní péče bylo v posledních létech pořádáno velké množství odborných akcí, tématické zaměření organizátorů bylo mimořádně zdařilé a 135 účastníků se v plénu mohlo seznámit s problematikou péče o zdravotnické prostředky, o nutriční péči, o současné radiologii, ošetřovatelské péči, o hygieně práce i o vztazích k výrobcům a dodavatelům zdravotnických prostředků, to vše z úhlu pohledu pracovních týmů, jejichž jednotliví a rovnocenní členové se pro výkon náročného zdravotnického povolání musí vzdělávat a vykonávat je podle nových právních předpisů, zejména podle zákonů č. 95 a č. 96/2004 Sb. a příslušných prováděcích vyhlášek. Snad to byl termín konání konference, snad i lokalita, že se v kuloárech tak příznivě hodnocené konference zúčastnil menší počet odborníků než v létech předchozích. Z přednesených a diskutovaných témat lze vyzvednout informace o stavu české legislativy, respektive o stavu aplikace zákona o tzv. nelékařských zdravotnických povoláních. Informačně cenné byly zejména příspěvky ředitelky odboru ošetřovatelství a nelékařských oborů ministerstva zdravotnictví PhDr. Ivanky Kohoutové, dále přednáška Mgr. Dany Juráskové, MBA, vědecké sekretářky České asociace sester, předsedy SBMILI J. E. P. Ing. Jaromíra Cmírala, DrSc. a Ing. Zdeňka Šlégra z IKEM Praha a dlouholetého aktivního člena ČSZT. Velmi zdařilou přehledovou přednášku o možnostech studia bakalářských a magisterských oborů biomedicínského inženýrství přednesla doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc., jejíž resumé pro aktuálnost i pro případnou prvotní informaci zájemcům o studium medicínsky zaměřených technických oborů uvádíme samostatně v tomto informačním materiálu. Kladně lze hodnotit, že organizátoři tradičně připravují sborník, ve kterém jsou úvodní přednášky vytištěny v plném rozsahu a ostatní formou jednostránkového resumé. Konference byla podporována firemní účastí, a to nejen sponzorskými příspěvky a vystavením svých materiálů v prostorách Hotelu Atom, ale i podnětnými aktivními vystoupeními. Za zmínku stojí přednáška Ing. Luďka Janduse z Hospimedu o aktivním partnerství dodavatelů ZP s neanonymními odbornými zástupci nemocnic, které se na několika místech v ČR osvědčuje. Napadla mne při ní úvaha o kritériích výběrových řízení podle platné legislativy, kde obvykle převažuje nabídková cena (tj. krátkodobé, ale nejhrubší kritérium podobné úmrtnosti v klinických studiích) nad „komplexnějším“ a dlouhodobým vztahem s dodavatelem. Neumíme totiž aplikovat plnohodnotnou zdravotnickou ekonomiku. Snad je to proto, že ekonomicky nepopisujeme zdravotnický produkt a nepracujeme s veličinou cost-benefit, ale již 12 let se jen honíme za „body“. Přednáška Ing. Vasila Waliszewského z Ostravy o zkvalitnění a zrychlení servisních zásahů v nemocnici formou HelpDesku zaujala a vyprovokovala širší diskusi. Ing. Vlastimil Kalman z Olomouce svou přednáškou, která velmi dobře vystihla téma konference, doložil nejen positivní, ale hlavně negativní poznatky z praxe. Do zlatého fondu konference lze zařadit obsahem i formou přednášku RNDr. Josefa Čiháka ze Vsetína, který precizně a poutavě a navíc v časovém limitu provedl auditorium legislativně, procesně i věcně správným týmovým přístupem ke zdravotnickým prostředkům z pohledu biomedicínského inženýra. Do stejné kategorie patří i fundovaná přednáška Ing. Antonína Gro-

Č e s k á s p o l e č n o s t p r o z d r a vo t n i c k o u t e c h n i k u

špice z Prahy. Velmi cenná byla sdělení RNDr. Ericha Pazdziory, CSc. z Ostravy a Ing. Vladimíra Koska z Prahy na téma rizik při případném, přestože legislativou zakázaném, opakovaném použití jednorázových pomůcek. Nedostatek času pro toto citlivé téma vedl organizátory k příslibu uspořádání jednodenního odborného semináře věnovaného problematice rizik při použití materiálů a pomůcek v akutní medicíně. K bohaté diskusi nad tímto tématem přispěli také zástupci našeho ministerstva, a to RNDr. D. Drahotová a Ing. J. Jareš, CSc., kteří po celé dva pracovní dny bděli nad správnou aplikací zákona o zdravotnických prostředcích, čímž vyprovokovali i cennou diskusi nad tématem, které lze nazvat „lpění české legislativy na pojmu zdravotnický prostředek“ i v případech jasných zdravotnických přístrojů. Téma zajímavé a určitě povede k další kultivaci legislativy a upřesňování používaných pojmů. Legislativa týkající se zdravotnických prostředků je také o technických normách. Tímto tématem účastníky konference provedl Ing. Vladimír Vejrosta. Přes celkově velmi dobrou úroveň přednášek, citelně chyběla dvě témata. Nepodařilo se zajistit aktivní vystoupení SÚKLu a notifikovaných osob, zdravotnický terén v podstatě ani neví, jak tato oblast funguje a co znamená pro zvyšování kvality poskytované zdravotní péče. Druhé chybějící téma patří do oblasti sociologie a teorie manažérských dovedností, které se proto snažil alespoň zčásti podchytit ve svém úvodním sdělení předseda ČSZT. Konference, tj. sdělení, diskuse v plénu i v kuloárech ukázala, že management zdravotnických prostředků je u nás na různé úrovni. Jsou nemocnice, které se v duchu současné legislativy, která vyžaduje daleko tvrdší podmínky, než tomu bylo před léty, aktivně přizpůsobují, jiné vyčkávají, či čekají na další vývoj, ale jsou i takové, které se diví, co se to kolem vlastně děje. Jednání v plénu mělo svůj význam, jednotlivé profese se více poznaly, ale ke zlepšení komunikace s méně orientovanými účastníky, kteří přišli zejména proto, aby se zeptali, bude vhodné začlenit do odborného programu edukačnědiskusní panel. Závěrem lze vyjádřit přesvědčení, že veškeré legislativní dění v ČR je vedeno snahou zvýšit profesionální úroveň všech nelékařských zdravotnických povolání a zvýšit kvalitu výkonu zdravotnických povolání včetně zajištění vysoké bezpečnosti našich pacientů zejména v tak rizikovém prostředí, jakým je nemocnice. Autor zprávy děkuje RNDr. J. Čihákovi a Ing. Z. Šlégrovi za cenné připomínky a informace.

BIOMEDICÍNSKÉ BAKALÁŘSKÉ A MAGISTERSKÉ OBORY V KONTEXTU NOVÉ LEGISLATIVY Doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc., ČVUT Praha, Fakulta elektrotechnická Výuka v oblasti biomedicínského inženýrství (BMI) začala v bývalém Československu v roce 1967, kdy byla na VUT Brno založena katedra lékařské elektroniky. Úkolem bylo vychovávat odborníky pro aplikovaný výzkum a vývoj v dané oblasti (zejména pro tehdejší podnik Chirana). Podobný program byl připraven i na STU v Bratislavě (1971). Na ČVUT FEL Praha byly první přednášky z oboru biokybernetiky a lékařských přístrojů zahájeny na katedře řídicí techniky již v říjnu 1971. V roce 1976 bylo zavedeno volitelné zaměření „Biokybernetika". Na katedře radioelektroniky byla výuka zahájena nejprve jedním předmětem a začátkem 80. let se rozšířila a vzniklo zaměření „Lékařská elektronika" v rámci oboru „Radioelektronika". Během poslední doby se však technika a následně i možné oblasti jejích aplikací rozvíjely velmi rychle. Důvodů pro změnu učebních plánů bylo několik: rozvoj techniky a aplikací, přechod na strukturované studium a přijetí zákona 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních a navazujících vyhlášek. Zákon a navazující vyhlášky vymezují zcela nové postavení technických pracovníků ve zdravotnickém systému. Tato nová zákonná úprava rozeznává následující kategorie technických pracovníků: jiný odborný pracovník, zdravotnický pracovník s odbornou způsobilostí (biomedicínský technik, biomedicínský inženýr), zdravotnický pracovník se specializovanou působností (klinický technik, klinický inženýr). Zákon rozlišuje následující druhy vzdělávání: pregraduální (bakalářské, magisterské), akreditovaný kvalifikační kurz, specializační příprava s atestací a celoživotní vzdělávání. Právní vymezení oboru V letech 2004 a 2005 byly postupně přijaty zákon č. 96/2004 Sb. Zákon o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdra2

Bulletin 2005

votnických povoláních) a navazující vyhlášky a nařízení vlády, které vymezují zcela nové postavení technických pracovníků ve zdravotnickém systému. Konkrétně jde o vyhlášky: č. 394/ 2004 Sb. (upravuje podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky), č. 470/ 2004 Sb. (o zdravotní způsobilosti k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka), č. 423/2004 Sb. (stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, definuje vzdělávací akce, za které lze získat kreditní ohodnocení a počet kreditů), č. 424/2004 Sb. (stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných pracovníků), nařízení vlády č. 463/ 2004 Sb. (stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků), vyhláška č. 39/2005 Sb. (stanoví minimální požadavky na vzdělávací programy ke způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání). V této souvislosti je nutné zdůraznit, že vedle standardní akreditace studijního programu, resp. oboru pregraduálního vzdělávání Akreditační komisí MŠMT ČR musejí mít tyto programy resp. obory akreditaci MZ ČR ve smyslu zákona 96/2004 Sb. a navazujících vyhlášek. Pouze absolventi takovýchto akreditovaných oborů získají certifikát způsobilosti vykonávat zdravotnické povolání podle zákona 96/2004 Sb. Pro bakalářské a magisterské studijní obory jsou důležité zejména vyhlášky číslo 424/2004 Sb. a číslo 39/2005 Sb. Až do vydání zákona 96/2004 Sb. byli techničtí pracovníci zařazeni do kategorie jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví. Tato nová zákonná úprava rozeznává následující kategorie technických pracovníků: 

jiný odborný pracovník



zdravotnický pracovník s odbornou způsobilostí





biomedicínský technik,



biomedicínský inženýr

zdravotnický pracovník se specializovanou působností 

klinický technik



klinický inženýr

Požadavky na studijní programy Minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání stanoví vyhláška č. 39/2005 Sb., která byla vytvořena MZ ČR v dohodě s MŠMT ČR. Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje minimální požadavky na studijní programy, jejichž studiem se získává odborná způsobilost k výkonu nelékařského zdravotnického povolání. Tyto minimální požadavky jsou seznamem teoretických a praktických oblastí nezbytných pro výkon regulované činnosti. Odborná způsobilost k výkonu nelékařského zdravotnického povolání se získává absolvováním akreditovaného studijního programu, akreditovaného vzdělávacího programu, vzdělávacího programu kursu nebo specializačního programu. Vedle teoretické a praktické výuky v příslušném oboru musejí být vyučovány předměty, ve kterých studenti získají znalosti a dovednosti v etice zdravotnického povolání v oboru, v administrativních činnostech ve zdravotnictví, v organizaci a řízení zdravotní péče, v základech podpory a ochrany veřejného zdraví, v první pomoci a zajišťování zdravotní péče v mimořádných a krizových situacích, v právních souvislostech poskytování zdravotní péče. § 19 podrobně definuje požadavky na studium v programu vedoucím k získání odborné způsobilosti k výkonu povolání biomedicínského technika. Teoretická výuka poskytuje znalosti lékařských základů, v technických oborech a souvisejících oborech (management zdravotnické techniky, technické právní předpisy). Nedílnou součástí výuky je praktické vyučování, včetně odborné praxe ve zdravotnických zařízeních. § 26 podrobně definuje požadavky na studium v programu vedoucím k získání odborné způsobilosti k výkonu povolání biomedicínského inženýra. Teoretická výuka poskytuje znalosti lékařských základů, v technických oborech a souvisejících oborech (management zdravotnické techniky, technické právní předpisy). Tato výuka předpokládá předchozí elektrotechnické vzdělání, tedy znalost matematiky, fyziky, teoretické elektrotechniky, elektroniky, elektrického měření, teorie elektromagnetického pole a programování. Nedílnou součástí výuky je praktické vyučování, včetně odborné praxe ve zdravotnických zařízeních. Současný stav výuky v ČR V současnosti existuje několik různých vzdělávacích programů v bakalářském a magisterském studiu na 4 českých univerzitách (ČVUT Praha, UK Praha, VUT Brno, VŠB-TU Ostrava) a odborné vyšší škole v Pardubicích. V souvislosti s přechodem na strukturované studium byly na většině fakult připrave3


ny a akreditovány učební plány v dvouletém magisterském studiu, navazujícím na tříleté bakalářské studium. Vedle těchto ucelených programů jsou na dalších univerzitách a fakultách vyučovány jednotlivé kursy či specializace s tematikou BMI. Na ČVUT FEL je v dobíhajícím nestrukturovaném studiu v magisterské etapě obor „Biomedicínské inženýrství" (BMI). Nosnou katedrou tohoto oboru je katedra kybernetiky. Tento obor je otevřen pro studenty z bakalářských oborů „Elektronika a sdělovací technika" a „Kybernetika a měření". Předměty jsou rozvrženy od 5. až do 11. semestru. V nově akreditovaném strukturovaném studiu je samostatný obor „Biomedicínské inženýrství", který je otevřen absolventům všech bakalářských oborů. Jeho struktura a náplň plně odpovídá požadavkům definovaným v zákoně 96/2004 Sb. a v navazujících předpisech, zejména ve vyhlášce č. 39/2005 Sb. Navržené předměty vycházejí z požadavků praxe – studenti získají znalosti z oblasti lékařských přístrojů, softwarových nástrojů a metod využitelných pro zpracování lékařských dat a informací, dále základní informace týkající se problematiky bezpečnosti a spolehlivosti lékařských přístrojů, spolehlivosti softwaru, řízení jakosti, organizace zdravotnictví a legislativy, řízení projektů, lékařské etiky. Součástí studia je též samostatná práce na projektech, jak individuálních, tak i týmových. Cílem této činnosti není jen vyřešit zadaný úkol po věcné stránce, ale také prakticky si vyzkoušet návrh a řízení projektu, včetně závěrečné prezentace dosažených výsledků. S podobnou koncepcí se setkáváme i u dalších pracovišť. Na ČVUT FSI existuje magisterský obor Biomedicínské a rehabilitační inženýrství; na ČVUT FJFI je v rámci oboru Jaderné inženýrství nabízena specializace Dozimetrie a aplikace ionizujícího záření a Radiační fyzika v medicíně. ČVUT FJFI má ve svém programu též samostatný bakalářský obor Radiologická technika a magisterský obor Radiologická fyzika. Oba tyto obory získaly akreditaci MZ ČR. Na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT byl ve školním roce 2003/2004 otevřen bakalářský studijní program Biomedicínská a klinická technika, jehož cílem je příprava vysokoškolsky vzdělaných pracovníků v interdisciplinárním oboru Biomedicínská a klinická technika. Pokud se studenti rozhodnou pokračovat dále v magisterském studiu se stejným či podobným zaměřením, mají následující možnosti: magisterský studijní program Elektrotechnika a informatika, obor Biomedicínské inženýrství na ČVUT FEL v Praze; magisterský studijní program Strojní inženýrství, obor Biomedicínské a rehabilitační inženýrství na FS ČVUT v Praze; magisterský studijní program Elektrotechnika, elektronika, komunikační a řídicí technika, obor Biomedicínské a ekologické inženýrství na VUT v Brně; magisterský studijní program Zdravotnická technika a informatika na UK 1. LF v Praze. Na 1. lékařské fakultě UK Praha probíhá výuka v bakalářských programech Ošetřovatelství a Specializace ve zdravotnictví (obory ergoterapie, fyzioterapie, zdravotnická technika). V nedávné době byly akreditovány i navazující magisterské programy Zdravotnická technika a informatika a Ošetřovatelství. Na FTVS UK Praha je v magisterském studiu zajišťován obor Rehabilitační inženýrství. FEI VŠB-TU Ostrava má akreditovaný bakalářský studijní program Biomedicínská technika. České vysoké učení technické v Praze Fakulta elektrotechnická Magisterský obor Biomedicínské inženýrství Na ČVUT FEL je v dobíhajícím nestrukturovaném studiu v magisterské etapě obor „Biomedicínské inženýrství" (BMI). Nosnou katedrou tohoto oboru je katedra kybernetiky. Tento obor je otevřen pro studenty z bakalářských oborů „Elektronika a sdělovací technika" a „Kybernetika a měření". Předměty jsou rozvrženy od 5. až do 11. semestru. V nově akreditovaném strukturovaném studiu je samostatný obor „Biomedicínské inženýrství", který je otevřen absolventům všech bakalářských oborů. Jeho struktura a náplň plně odpovídá požadavkům definovaným v zákoně 96/2004 Sb. a v navazujících předpisech. Cílem magisterského studijního oboru Biomedicínské inženýrství je vychovávat elektrotechnické inženýry se znalostmi a schopnostmi řešit inženýrské problémy zejména v oblasti navrhování a konstrukce lékařských přístrojů pro diagnostiku i terapii, návrhu a vývoji medicínských informačních systémů a systémů pro podporu rozhodování. Obecné poznatky ze všech zmíněných oblastí mohou být prohloubeny podle zájmu a potřeb studenta prostřednictvím volitelných předmětů oboru. Absolventi tohoto studijního oboru se mohou uplatnit ve zdravotnických zařízeních po specializační průpravě jako kliničtí inženýři, při implementaci informačních technologií v lékařské praxi i při vývoji původních zařízení a SW systémů atd. Studium magisterského oboru Biomedicínské inženýrství může současně představovat i přípravu pro zahájení doktorského studia v odpovídajících vědních oborech, ovšem s důrazem na rozvíjení metod teoretické práce ověřované přiměřeným experimentem. Obecně se od absolventa magisterského oboru Biomedicínské inženýrství očekává samostatná práce s lékařskou přístrojovou technikou, technická podpora lékařského týmu (např. kalibrace kritických bloků zdravotnických přístrojů monitorujících, podporujících, nebo nahrazujících základní životní funkce, 4

Bulletin 2005

obsluha zařízení pro mimotělní oběh krve při kardiopulmonárních operacích a jiných mimotělních oběhových podpor, technická asistence při elektrofyziologických vyšetřeních a impulsoterapii srdce, technická asistence při vyšetřeních zobrazovacími metodami, modifikace, nebo tvorba diagnostického software). Další možné činnosti: samostatná kontrola a opravy přístrojové techniky, výkaznictví (s výjimkou úkonů vyhrazených akreditovaným osobám), organizace a koordinace externích technických služeb souvisejících s provozem zdravotnické techniky. Absolvent je připraven se samostatně podílet na akvizici zdravotnických přístrojů, včetně výběrových řízení, koncipování kompletů zdravotnických technologií, technických instruktážích pracovníků v oblasti obsluhy zdravotnické techniky a bezpečnosti práce, výzkumu, vývoji a zhotovení zdravotnických přístrojů, nebo jejich doplňků a diagnostických a terapeutických metod, klinickém hodnocení a klinických zkouškách ve smyslu zákona o zdravotnických prostředcích, vyhodnocování případů selhání zdravotnické techniky a tvorbě preventivních opatření. Vykonává dozor nad činností středoškolských technických pracovníků, působících v oblasti zdravotnické techniky. Navržené předměty vycházejí z požadavků praxe – studenti získají znalosti z oblasti lékařských přístrojů, softwarových nástrojů a metod využitelných pro zpracování lékařských dat a informací, dále základní informace týkající se problematiky bezpečnosti a spolehlivosti lékařských přístrojů, spolehlivosti softwaru, řízení jakosti, organizace zdravotnictví a legislativy, řízení projektů, lékařské etiky. Součástí studia je též samostatná práce na projektech, jak individuálních, tak i týmových. Cílem této činnosti není jen vyřešit zadaný úkol po věcné stránce, ale také prakticky si vyzkoušet návrh a řízení projektu, včetně závěrečné prezentace dosažených výsledků. V rámci tohoto studia se na výuce podílejí jak lékaři, tak technici. Lékaři vyučují základy anatomie, fyziologie, patologie a patofyziologie, podílejí se na předmětech jako např. lékařská etika. Předměty technické můžeme rozdělit do tří základních skupin podle témat, kterými se zabývají: lékařská technika (lékařské přístroje, spolehlivost a řízení jakosti, návrh přístrojů, apod.), vývoj softwaru a aplikace (zpracování signálů, podpora lékařského rozhodování, dolování dat, zpracování obrazů, apod.) a netechnická témata (lékařská etika, řízení projektů, organizace zdravotnictví a legislativa, apod.). České vysoké učení technické v Praze Fakulta biomedicínského inženýrství Bakalářský obor Biomedicínská a klinická technika Studijní obor Biomedicínská a klinická technika připravuje především prakticky zaměřené absolventy, ale vzhledem k získání nezbytného teoretického základu též připravuje budoucí studenty magisterských oborů v rámci ČVUT, ale i na jiných vysokých školách. Student získává nejen teoretické znalosti z matematiky, fyziky a chemie, ale také základní znalosti týkající se biologie, anatomie a fyziologie člověka, které jsou potřeba pro pochopení základních biologických procesů v lidském organismu, ale také pro komunikaci s lékaři a dalším zdravotnickým personálem. Seznámí se rovněž s odbornou problematikou, která bude zaměřena na osvojení si principů činnosti a zásad využití prostředků zdravotnické techniky a medicínské informatiky včetně schopnosti programově komunikovat s takovýmito prostředky. Získá též informace z oblasti legislativy, které bude umět vhodně aplikovat v praxi. Dostane se mu znalostí z ekonomiky a managementu uvedených oblastí. Důraz bude kladen i na jazykovou průpravu, která bude zaměřena na zvládnutí základních situací, ve kterých se musí umět biomedicínský či klinický technik každodenně orientovat. Absolvent bakalářského studijního programu bude prakticky zaměřený s technickým přehledem v oblasti biomedicínské a klinické techniky, s velmi dobrou jazykovou průpravou, s důrazem na dovednosti organizační a komunikativní a to vše s důrazem na týmovou práci a dále se znalostmi a schopnostmi dále rozvíjet a prohlubovat své odborné znalosti v souladu s rozvojem poznání v oblasti biomedicínské a klinické techniky. Takto získané znalosti budou absolventi aplikovat v klinickém prostředí. Absolventi budou schopni v rámci zdravotnických zařízení: pracovat se zdravotnickou přístrojovou technikou, včetně asistence při vyšetřování zobrazovacími metodami, ale i při ostatních vyšetřeních, vyžadujících součinnost techniky, kontrolovat a udržovat přístrojovou techniku, vést její evidenci a zabezpečovat činnosti související s provozem zdravotnické techniky a nemocničního informačního systému, podílet se na vyhodnocování případů selhání zdravotnické techniky a na tvorbě preventivních opatření, obsluhovat software pro podporu diagnostiky, podílet se na akvizici zdravotnických přístrojů včetně výběrových řízení, koncipování kompletů zdravotnických technologií a na technických instruktážích pracovníků v oblasti obsluhy zdravotnické techniky a bezpečnosti práce. Vzhledem ke schopnosti zapojit se i do vědeckovýzkumné práce, zejména experimentálního charakteru, budou moci najít uplatnění i v rámci vybraných ústavů AV ČR, ale i u podniků, firem a společností zabývajících se vývojem, výrobou, prodejem a servisem zdravotnických prostředků či tvorbou programového vybavení.

5


Vysoké učení technické v Brně Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií Magisterský obor Biomedicínské a ekologické inženýrství Dvouletý magisterský studijní obor Biomedicínské a ekologické inženýrství (BEI) na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií (FEKT) VUT v Brně je zaměřen na výchovu inženýra s orientací na mezioborovou oblast biomedicínských a ekologických aplikací elektroniky a kybernetiky. Absolvent ovládá teoretické i praktické aspekty obecné elektronické inženýrské praxe a navíc je seznámen se zvláštnostmi aplikací v oblasti biomedicínského resp. klinického a ekologického inženýrství. Magisterský obor BEI lze začít studovat po předchozím absolvování bakalářského studia s úspěšně vykonanou státní bakalářskou zkouškou, a to nejlépe v některém elektrotechnickém či informatickém studijním programu. Odbornou výuku v oboru BEI zajišťuje především Ústav biomedicínského inženýrství (ÚBMI). Vedle technických předmětů oblasti elektroniky a kybernetiky absolvuje student ucelený soubor biomedicínsky a ekologicky orientovaných předmětů přednášených význačnými lékaři, biofyziky a environmentalisty. Své teoretické znalosti si student prohlubuje studiem dalších předmětů teoretické nadstavby z oblasti vyšší matematiky a fyziky. Pro rozšíření spektra svých vědomostí si student volí i odborné předměty z ostatních oborů magisterského studia FEKT VUT v Brně, dále předměty jazykové a všeobecně vzdělávací. Absolvent magisterského oboru Biomedicínské a ekologické inženýrství má znalosti z oblasti přístrojové a měřicí techniky, zpracování a analýzy měřicích dat, signálů a obrazů, a rovněž o aplikacích umělé inteligence k řešení složitých a neurčitých problémů charakteristických pro humanitní oblast. Ve specializovaných předmětech se seznámí s diagnostickou technikou pro lékařské i ekologické aplikace, se speciálními zobrazovacími systémy, s terapeutickou, protetickou a laboratorní technikou, se zásadami návrhu technických systémů pro zdravotnictví, environmentalistiku a jiné humanitně orientované oblasti. Z uživatelského hlediska se také důkladně seznámí s informatizací zdravotnictví a ekologie. Absolvent je kvalifikován v teoretických i praktických aspektech obecné elektronické inženýrské praxe a navíc je seznámen se zvláštnostmi aplikací v oblasti biomedicínského resp. klinického a ekologického inženýrství. Díky kvalitnímu teoretickému vzdělání a širokému univerzálnímu základu aplikačně zaměřeného oborového studia je přitom zajištěna jeho vysoká adaptabilita na všechny konkrétní požadavky jeho budoucí profesionální praxe. Absolventi magisterského oboru Biomedicínské a ekologické inženýrství uplatní získané speciální znalosti zejména při zaměstnání v oblasti zdravotnictví (nemocnice, kliniky, výzkumné ústavy), ve výrobních podnicích lékařské techniky, v institucích zajišťujících diagnostiku a ochranu životního prostředí. Jejich mezioborové studium a stáže na klinických a ekologických pracovištích jim navíc umožňují efektivní komunikaci s medicínskými a ekologickými specialisty. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta elektrotechniky a informatiky Bakalářský obor Biomedicínská technika Cílem studia v tříletém bakalářském oboru Biomedicínská technika je výchova mezioborově vzdělaných pracovníků v oblasti elektrotechniky, měřicí techniky a zdravotnické problematiky tak, aby absolvent studia byl oprávněn působit ve zdravotnických zařízeních jak z hlediska nároků, kladených používaným náročným technickým vybavením, tak z hlediska přímého kontaktu s pacientem. Studijní obor Biomedicínská technika je společným studijním oborem Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB – TUO a Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity. Studenti jsou přijímáni na FEI VŠB – TUO. Obor je orientován na přípravu prakticky zaměřených absolventů, avšak teoreticky připravených i pro další magisterské studium na FEI VŠB TUO i jiných vysokých školách. Absolvent získá nejenom základní teoretické znalosti z matematiky, fyziky a chemie, ale i biologie, anatomie a fyziologie člověka nezbytné pro pochopení procesů probíhajících v lidském organismu. Teoreticky i prakticky si osvojí principy a použití prostředků zdravotnické techniky a informatiky. Získá též znalosti z ekonomiky, managementu a organizace zdravotnictví. Jazyková průprava je kromě živého jazyka zaměřena no osvojení základní latinské a odborné terminologie nezbytné pro komunikaci s lékaři a dalším zdravotním personálem. Získané znalosti budou absolventi schopni aplikovat v klinickém inženýrství, zdravotnickém provozu a v oblasti první pomoci. Absolvent bude schopen pracovat se zdravotnickou technikou včetně asistence při vyšetřeních vyžadujících použití této techniky, kontrolovat a udržovat přístrojovou techniku, vést její evidenci a zabezpečovat její provoz, obsluhovat zdravotnický software a spolupracovat na výběrových řízeních zdravotnické techniky. Absolvent najde uplatnění v souvislosti s inovací, údržbou a provozem zdravotnické techniky v následujících oblastech: 

zabezpečení techniky v provozech zdravotnických zařízení (operační sály, endoskopie, ARO, JIP, dialyzační střediska, neurochirurgické, neurologické, oční, kardiochirurgické, ORL oddělení atd.); 6

Bulletin 2005



ve firmách zabývajících se zdravotnickou technikou;



v řídících funkcích zdravotně-technického provozu;



v zavádění moderní zdravotnické dokumentace;



v aplikacích využívajících informační technologie (např. při výkazní činnosti pro pojišťovny).

Závěr V příspěvku jsme sice nezmínili výzkumnou činnost jednotlivých pracovišť, ale je naprosto nezbytné, aby vztah mezi výukou a výzkumem v BMI byl velmi úzký. Vztah není založen jen na výzkumných výsledcích elektrotechniky, ale i medicíny a dalších souvisejících disciplín – tak, jak jsou do praxe zaváděny nové diagnostické metody a přístroje. Všechny tyto trendy je nutné zahrnout do jednotlivých předmětů pro studenty, aby o nich byli informováni a po absolvování byli v praxi schopni pracovat s novou technikou. Samozřejmě tato činnost vyžaduje velmi dobrou koordinaci a kooperaci mezi jednotlivými institucemi, tj. technickými fakultami, lékařskými fakultami a nemocnicemi. Společná výuka mezi lékařskými a technickými fakultami přináší vzájemnou inspiraci a obohacení. Inženýrský pohled na řešení problémů je zpravidla odlišný od lékařova pohledu i jejich praktické zkušenosti jsou odlišné. Proto vzájemná výměna zkušeností a znalostí znamená nový přístup a příspěvek k řešení společných praktických problémů. V současnosti probíhají úpravy učebních plánů v souvislosti se zákonem 96/2004 Sb. Následně musí u těch oborů, které chtějí získat akreditaci MZ ČR, proběhnout tento proces a navíc ještě akreditace, resp. reakreditace na MŠMT ČR. Dá se předpokládat, že u programů či oborů Biomedicínská technika a Biomedicínské inženýrství tato akreditace proběhne v krátké době tak, aby v novém školním roce již studenti mohli v těchto oborech studovat v souladu s novými předpisy. Schválení zákona 96/2004 Sb. a všech navazujících vyhlášek a nařízení vlády má celou řadu důsledků jednak pro pregraduální studium, tak i pro postgraduální a celoživotní vzdělávání. Biomedicínští technici a inženýři, kteří budou pracovat v rezortu zdravotnictví, budou začleněni do podobného systému dalšího vzdělávání a doškolování pro získání specializované způsobilosti, v jakém jsou dnes školeni lékaři.

VYUŽITÍ TECHNICKÝCH NOREM PŘI PÉČI O ZDRAVOTNICKÉ PROSTŘEDKY PŘÍSTROJOVÉHO CHARAKTERU Ing. Vladimír Vejrosta Tato informace vychází ze sdělení, předneseného na nedávno konané konferenci Kvalita zdravotní péče – týmová práce. Záměrem je upozornit zájemce na možnosti, které technické normy poskytují zdravotnickým pracovištím, a zejména aktualizovat informace již dříve na toto téma poskytnuté.

Poslání technických norem Přínos technických norem pro zdravotnické prostředky k celkové úrovni bezpečnosti na zdravotnických pracovištích je nezpochybnitelný. Jejich úloha je v posledním desetiletí posílena praxí Evropské unie, tj. použitím harmonizovaných technických norem jako prostředku kontroly, zda ten který typ přístroje vyhovuje všem zákonným požadavkům. Není tedy divu, že přetrvává stav, kdy většina normalizačního úsilí je zaměřena na velmi rozmanitou problematiku vlastních zdravotnických elektrických přístrojů a jejich výroby, což poměrně dobře ošetřuje zejména soubor norem ČSN EN 60601 i jiné dokumenty CEN a CENELEC, zatímco na provoz zdravotnické techniky se pozapomíná. Normy na rozhraní instalací a přístrojů – zdravotnické elektrické systémy Na zdravotnických pracovištích se zpravidla nesetkáváme pouze se samostatným zdravotnickým přístrojem. Celý systém je složitější. Přístroj musí být něčím napájen, a je zcela obvyklé, že to nebývá vždy jen elektrická energie, nýbrž i jiná média (voda, plyny, podtlak). Příslušné instalace tedy tvoří jednu ze základních podmínek bezpečného provozu techniky. Zde stále platí ČSN 33 2140 Elektrotechnické předpisy – Elektrický rozvod v místnostech pro lékařské účely z roku 1987. Příslušná mezinárodní norma IEC 60364-7-710 – Ed. 1.0 Electrical installations of buildings – Part 7-710: Requirements for special installations or locations – Medical locations byla vydána až v roce 2002 (s předpokladem rozhodnutí 7


o revizi v roce 2015). Pro vydání evropské normy, ani tzv. harmonizačního dokumentu, nedošlo k dostatečné shodě. Protože potřeba vydání dokumentu odpovídajícího normě IEC je v ČR velmi naléhavá, je záměrem Českého normalizačního institutu a jeho Technické normalizační komise 22 Elektrotechnické předpisy vydat tzv. technickou normalizační informaci TNI 33 2140 Elektrické rozvody pro lékařské účely – Komentář k ČSN 33 2140, což bude dokument, který napomůže používat opatření normy IEC v naší praxi. Pozornost musí být vedle problémů vlastních instalací stále více zaměřována také na problematiku styku přístrojů se síťovým rozvodem a jiným napájením, a na styk přístrojů (zdravotnických i nezdravotnických) mezi sebou, a to ať již jde o funkční (pracovní) spojení, nebo pouze o spojení vyplývající ze společného napájení energiemi, případně jinými médii. Nezdravotnické elektrické přístroje většinou nesplňují požadavky bezpečnosti jaké se kladou na zdravotnické elektrické přístroje a mohou tak nepříznivě ovlivnit bezpečnost celého systému. Proto byla zavedena skupinová norma ČSN EN 60601-1-1 ed. 2 Zdravotnické elektrické přístroje – Část 1-1: Všeobecné požadavky na bezpečnost – Skupinová norma: Požadavky na bezpečnost zdravotnických elektrických systémů (36 4800), která přesně popisuje zásady pro spojování různorodých přístrojů do zdravotnických systémů. Ve zdravotnické praxi je nutno rozlišovat dvě situace, a to, kde se tato skupinová norma: – ne u p la tn í: Různé zdravotnické elektrické přístroje, současně provozované a připojené k pacientovi, avšak nepropojené navzájem. Přístroje se mohou navzájem ovlivňovat, například vysokofrekvenční chirurgický přístroj na operačním sále může ovlivnit monitorování pacienta; a kde se – up l at n í: Systémy, sestávající ze zdravotnických elektrických přístrojů a případně i nezdravotnických elektrických přístrojů, vzájemně trvale nebo dočasně účelově propojených, například pro diagnostiku a léčbu pacienta (systémy pro rentgenovou diagnostiku, endoskopy s videokamerou, monitorování pacientů, ultrazvukové přístroje s osobním počítačem, výpočetní tomografie nebo zobrazování s využitím magnetické rezonance). Pro účely uvedené normy jsou zavedeny některé speciální termíny a definice, které sice samy napovídají, na co norma dbá a čemu je nutno věnovat pozornost, mohou však svádět k nesprávnému intuitivnímu výkladu (ZDRAVOTNICKÝ ELEKTRICKÝ SYSTÉM, FUNKČNÍ SPOJENÍ, PACIENTSKÉ PROSTŘEDÍ, ODDĚLOVACÍ PROSTŘEDEK, PŘENOSNÁ ROZBOČOVACÍ ZÁSUVKA), a proto je znát i jejich definice. Systém jako celek musí v pacientském prostředí poskytovat stejnou hodnotu bezpečnosti jako zdravotnický elektrický přístroj, vyhovující požadavkům ČSN EN 60601-1, a vně pacientského prostředí hodnotu bezpečnosti odpovídající nezdravotnickým elektrickým přístrojům, vyhovujícím požadavkům jiných norem bezpečnosti IEC a ISO, nebo CENELEC a CEN. Mohou-li být, v důsledku vodivého spojení různých přístrojů systému a jiných systémů, např. systémů světelné signalizace nebo zpracování dat, překročeny přípustné hodnoty unikajících proudů, musí být jako bezpečnostní opatření použit oddělovací prostředek. Funkčně s popsanou problematikou velmi těsně souvisí téma řešené novou normou ČSN EN ISO 11197 Zdravotnické napájecí jednotky (85 2711). Rozmanitost pojednávaného prostředku, známého pod mnoha názvy (připojovací jednotka, zdrojová jednotka, pacientská přípojka, stropní závěs, most…), vyplývá přímo z definice, jak je v normě uvedena: ZDRAVOTNICKÁ NAPÁJECÍ JEDNOTKA (medical supply unit) je pevně instalovaný přístroj, určený pro přívod elektrické energie a/nebo medicinálních plynů a/nebo kapalin, a pro systémy odvodu anestetického plynu ve zdravotnickém prostředí zdravotnických zařízení. Lidský faktor Jednou z problémových oblastí zdravotnických pracovišť, která navazuje na průmyslovou a obchodní sféru, ale je charakterizována řadou zvláštních atributů, je oblast každodenního používání, servisu a systematické kontroly bezpečnosti a funkčních parametrů zdravotnické techniky. Toto téma konečně vstoupilo i do konstrukce přístrojů. Vydána již je ČSN EN 60601-1-6 Zdravotnické elektrické přístroje – Část 1-6: Všeobecné požadavky na bezpečnost – Skupinová norma: Použitelnost (36 4800) a připravuje se z příslušné normy IEC odvozená IEC 62366 Medical devices – General requirements for safety and essential performance – Usability (v současnosti dokument IEC 62A/500/CD), platná pro zdravotnické prostředky obecně. Tyto dokumenty mají napomáhat tomu, aby vedle stanovení a splnění technických parametrů byla věnována pozornost také praktické použitelnosti a užitečnosti výrobků. Z hlediska zavádění systémů jakosti nebo jen běžného provozu v nemocnicích apod. není vyhovujícím řešením použití dokumentace a dalších prostředků, které se běžně používají ve výrobní sféře, protože s jejich rozšířením a využíváním v procesu použití výrobku se zpravidla programově neuvažuje a nejsou k němu určeny. Tak jak existuje normativní zabezpečení etapy výroby a zkoušení zdravotnické techniky vcelku jednotným způsobem, využívajícím zákonných i arbitrážních opatření, je žádoucí podob8

Bulletin 2005

ně vybavit i etapu jejího používání, která často trvá řadu let a v jejímž průběhu jsou přístroje podrobeny působení mnoha nežádoucích a často neregistrovaných vlivů, které je radno zjistit dříve kontrolou, než později nežádoucí příhodou. Iniciativa dosud vychází zejména přímo z potřeby jednotlivých zdravotnických pracovišť a zřídkakdy si může klást za cíl obecnější rozšíření místně přijatých metodik. Lze vyjít jednak z předpisů a dokumentace určených přednostně výrobcům (případně dodavatelům) techniky, jednak ze skromnější, nicméně však existující nabídky dokumentace, která je určena přímo uživatelům. Technické normy pro zdravotnické přístroje Dominantní úlohou technických norem pro zdravotnické prostředky je zjednodušování kontroly shody s požadavky evropských směrnic a odpovídajících národních zákonných opatření. Podstatně menší pozornost je věnována situaci, která nastává v následujícím období na zdravotnických pracovištích. Znalost přístrojových norem je pro uživatele dobrou pomůckou např. při pořizování přístrojů. Tvrdí-li dodavatel, že jeho výrobek vyhovuje určité normě nebo normám (což lze očekávat v naprosté většině případů), pak lze pouhou prohlídkou zjistit, zda se vyznačuje skutečně všemi atributy, pro které norma předepisuje kontrolu vizuální prohlídkou přístroje nebo prohlídkou průvodní dokumentace. Například základní norma bezpečnosti obecně nepředepisuje ochranné pospojování přístrojů, stanovuje na ně však požadavky pro případ, že je použito. Předepsáno potom je pouze pro některé přístroje (lůžka, operační svítidla, případně operační stoly) a ty pak musí příslušnou svorku mít. Trvale dobrou pomůckou k rozšíření vědomostí je publikace ČSN IEC 513 Základní hlediska norem bezpečnosti zdravotnických elektrických přístrojů (36 4891) se širokým obecným základem bezpečnosti celého oboru. Jedná se o publikaci, která se stala základem pro tvorbu nového souboru norem pro bezpečnost a náležité vlastnosti zdravotnických elektrických přístrojů (3. vydání IEC 60601-1:2005). ČSN IEC 513 obsahuje velké množství informací, které napomáhají správně pochopit obsah všech ostatních normativních materiálů, má tedy význam nejen pro výrobní, ale i pro uživatelskou sféru, školství apod. Konkrétnější a jednodušší je ČSN IEC 930 Zásady bezpečného používání zdravotnických elektrických přístrojů pro administrativní a zdravotnický personál (36 4890), která poskytuje základní doporučení všem, kdo přicházejí do styku se zdravotnickými elektrickými přístroji. V porovnání s ČSN IEC 513 se jedná o podstatně stručnější materiál, orientovaný přímo na uživatele a obsluhu zdravotnických přístrojů a sloužící jako návod ke snížení rizik, kterým mohou být vystaveni pacienti, obsluha i prostředí. V normě se uvádí zásady bezpečného používání přístrojů a doplňková bezpečnostní opatření, platná pro přístroje i pro jejich instalování. V pěti kapitolách (podstata možného ohrožení, bezpečnostní opatření pro funkci přístrojů, elektrická instalace v místnostech pro poskytování lékařské péče, zakoupení a údržba přístrojů včetně poučení personálu, praktická doporučení) je spousta pokynů, jejichž dodržování je v dobře fungující organizaci bezpodmínečně nutné, avšak ne každému samo od sebe zřejmé, a u nichž pohodlnost často svádí k jejich přezírání. Na druhé straně obecnější publikací, určenou přednostně pro fáze předcházející používání výrobku, je technická zpráva ČSN IEC 1258 Zdravotnické elektrické přístroje – Návod na tvorbu a používání školicích materiálů (36 4892). Vychází ze zásady, že nesprávné použití zdravotnického elektrického přístroje může vést k úmrtí nebo zranění pacientů, zdravotnického personálu obsluhujícího zdravotnické elektrické přístroje, nebo spotřebitelů tyto přístroje používajících. Publikace má sloužit jako pomůcka pro tvorbu i použití všech druhů vzdělávacích a školicích materiálů, tzn. například i návodů k použití přístrojů na zdravotnických pracovištích. Dlouholeté používání základní normy bezpečnosti IEC 60601-1 přineslo řadu poznatků, které vyústily ve formulování potřeby jednoznačnějšího výkladu nebo doplnění některých požadavků s ohledem na příslušná měření a zkoušky. Proto vznikl dokument „doporučení k IEC 60601-1:1988“, publikovaný jako IEC/TR 62296:2003 Considerations of unaddressed safety aspects in the Second Edition of IEC 60601-1 and proposals for new requirements. Dokument je k dispozici pouze v originále. Do této kategorie spadá i další zajímavý dokument, IEC/TR 62354 General testing procedures for medical electrical equipment z roku 2005, určený však opět přednostně pro výrobce a zkušebny, se zavedením překladem se rovněž neuvažuje. Již delší dobu je jasné, že lze očekávat problémy v období, kdy budou nutně platit současně obě poslední vydání normy IEC 60601-1 a jejich evropských a národních verzí, tj. asi po několik let od roku 2006. Jejich současnému používání má napomoci připravovaný dokument IEC/TR 62348 Mapping between the clauses of the third edition of IEC 60601-1 and the 1998 edition as amended, který bude vysvětlovat vazbu mezi odpovídajícími si články v obou dokumentech. K vydání má dojít do února 2006. Pro použití nové normy, která se bude používat s normami zvláštních požadavků na bezpečnost z předchozího vydání, je tento dokument zcela nezbytný. Příslušná EN se sice nepřipravuje, přesto lze zavedení do soustavy ČSN očekávat. Po 18 letech značného úsilí došlo v prosinci 2005 k vydání revidované normy základní bezpečnosti a náležitých vlastností zdravotnických elektrických přístrojů IEC 60601-1. Dokument má zcela mimořádný rozsah a složitost (přes 400 stran), a navíc obsahuje i normu pro zdravotnické elektrické systémy (současná 60601-1-1) a normu pro programovatelné zdravotnické elektrické systémy (60601-1-4). 9


Současně bylo rozhodnuto o urychlené revizi dalších skupinových norem (60601-1-2 pro EMC, 60601-1-6 pro použitelnost a 60601-1-8 pro alarmy), normy IEC budou vydány v roce 2007. S přihlédnutím ke skutečnosti, že skladba základní normy je zásadně odlišná od obou předchozích vydání (1976 a 1988), bude jak zavedení publikace do soustavy ČSN, tak její uplatnění v praxi velmi náročné. Na druhé straně však lze očekávat, že do rukou odborné veřejnosti se tímto dostane dokument shrnující mnoho poznatků uplynulých téměř dvaceti let, které jsou jinak sotva dostupné a poskytnou spoustu zásadních informací a vysvětlení – ta budou prospěšná i na zdravotnických pracovištích. Vybavení zdravotnických pracovišť touto normou a její dostupnost technickým pracovníkům ve zdravotnickém systému lze jen doporučit. Technické normy pro provoz Perspektivně bude pro zdravotnická pracoviště velmi významným, a lze říci principiálně novým dokumentem IEC 62353 (zatím v návrhu 62A/504/CDV, hlasování končí 2006-02-10) Medical electrical equipment – Recurrent test and test after repair of medical electrical equipment (Zdravotnické elektrické přístroje – Opakované zkoušky a zkoušky po opravách zdravotnických elektrických přístrojů). Má platit pro zkoušky přístrojů i systémů v uživatelském prostředí (před uvedením do provozu, při údržbě, po opravách, po dlouhodobém odstavení, pro pravidelné zkoušky apod.) a je konzistentní s platnými normami IEC 60601-1. V předmětu normy se však pamatuje i na přístroje, pro které platí soubory IEC 60335 (Bezpečnost elektrických spotřebičů pro domácnost a podobné účely), IEC 60950 (Zařízení informační technologie – Bezpečnost) a IEC 61010 (Bezpečnostní požadavky na elektrická měřicí, řídicí a laboratorní zařízení). Norma nebude určena pro posuzování, zda přístroje splňují požadavky příslušných norem pro jejich konstrukci, ani pro funkční zkoušky. Připravuje se i EN 62353, s jejímž zavedením do soustavy ČSN překladem se počítá. Dokument má 50 stran. Konečně, po 30 letech, bude existovat technická publikace, která bude znamenat pro zdravotnický terén totéž, co soubor 60601 pro výrobce. Přes všechna předchozí nepříznivá konstatování však již nyní, vedle dříve uvedených tzv. harmonizovaných norem evropských normalizačních organizací CEN a CENELEC, existují další dokumenty, pocházející převážně z mezinárodní normalizační organizace IEC a zavedené i do soustavy ČSN, které lze na pracovištích praktickým způsobem využívat. Konkrétními příklady, nyní využitelnými i na pracovištích v ČR, jsou publikace pro provoz a údržbu defibrilátorů a vysokofrekvenčních chirurgických přístrojů. V roce 2002 byly vydány dvě dvojice dokumentů: ČSN IEC 1288 Defibrilátory – Defibrilátory-monitory – Část 1: Provoz a Část 2: Údržba (36 4850) Normy obsahují pokyny týkající se bezpečného provozu a údržby defibrilátorů v kompetenci lékařského a ošetřovatelského personálu, resp. pokyny týkající se náročnější údržby defibrilátorů, prováděné klinickým inženýrským personálem. ČSN IEC 1289 Vysokofrekvenční chirurgické přístroje – Část 1: Provoz a Část 2: Údržba (36 4851) Normy obsahují pokyny týkající se bezpečného a efektivního provozu a údržby vysokofrekvenčních chirurgických přístrojů v kompetenci lékařského a ošetřovatelského personálu, resp. pokyny týkající se náročnější bezpečné a efektivní údržby vysokofrekvenčních chirurgických přístrojů, prováděné klinickým inženýrským personálem. Doporučované úkony lze provádět s poměrně jednoduchým technickým vybavením, případně s využitím samotných defibrilátorů nebo kauterů. Normy funkčních požadavků V poslední době nabývá na významu posun, ke kterému dochází v komplexnosti náhledu na bezpečnost zdravotnických přístrojů a na jejich funkční vlastnosti rovněž pro uživatele. Ukazuje se, že samostatné posuzování bezpečnosti (tendence z počátku 90. let) není v řadě případů možné, a proto se požadavky na funkční vlastnosti v normách bezpečnosti pro jednotlivé přístroje znovu objevují, pouze ojediněle je však funkčnosti věnován samostatný dokument. Právě oblast funkčnosti činí z technických norem materiál zajímavější i pro klinické inženýry na zdravotnických pracovištích. Zatímco na pracovištích je z mnoha důvodů (vysoké napětí, demontáže, destruktivnost, ztráta záruky…) zpravidla neřešitelné zkoumat a prověřovat při absenci náročného technického vybavení a dokumentace problematiku vlastní bezpečnosti, pak kontroly funkčnosti a funkčních parametrů v řadě případů takové nároky nekladou. Zde lze jako aktuální uvést: – zdravotnické elektrické systémy (ČSN EN 60601-1-1 ed. 2 obsahuje důležité zásady pro případ spojení zdravotnických elektrických přístrojů navzájem nebo i s nezdravotnickými přístroji a pro použití rozbočovacích zásuvek); – zdravotnické alarmy a signály (ČSN EN 60601-1-8, problematika je zobecněna z oboru anestetických a respiračních přístrojů);

10

Bulletin 2005

– transkutánní měřiče pO2 a pCO2 (ČSN EN 60601-2-23 a ČSN EN 60601-3-1 se týkají kromě bezpečnosti i problematiky funkčních zkoušek a kalibrace těchto přístrojů); – infuzní pumpy (ČSN EN 60601-2-24 uvádí vedle požadavků na bezpečnost i řadu způsobů pro zjišťování přesnosti); – neinvazivní a invazivní monitory krevního tlaku (ČSN EN 60601-2-30 a ČSN EN 60601-2-34 ed. 2 se týkají rovněž funkčních požadavků na monitory krevního tlaku a jejich alarmy); – ambulantní EKG systémy (Holter) (ČSN EN 60601-2-47, vedle orientace na práci se zkušebními databázemi EKG signálů, je zaměřena i na obvodové vlastnosti snímacích částí systému, tj. na problematiku ekg vstupů neuzemněných přístrojů s autonomním napájením apod.); – multifunkční monitory (ČSN EN 60601-2-49 se zaměřuje na problematiku monitorů, které jsou s pacienty spojeny větším počtem příložných částí); – elektrokardiografy (ČSN EN 60601-2-51 se zabývá bezpečností i funkčními vlastnostmi jednokanálových a vícekanálových elektrokardiografů a jejich zkoušením); – pulzní oximetry (ČSN EN ISO 9919 uvádí možnosti měření a obsáhlé teoretické stati); – monitory dýchacích plynů (ČSN EN ISO 21647 se zabývá i funkčními vlastnostmi a jejich měřením); – kardiomonitory (připravovaná ČSN EN 60601-2-27 ed. 2 se bude zabývat i funkčními vlastnostmi kardioskopů a jejich měřením). Provozní zkoušky radiologických zobrazovacích zařízení Zajímavým normativním a již specializovaným materiálem z oblasti péče o jakost v běžném provozu, z hlediska působení ležícím na pomezí mezi technikou a lidským činitelem, je soubor IEC 61223 Hodnocení a provozní zkoušky při zpracování lékařských obrazových informací, vznikající postupně v devadesátých letech. V části 1 (Všeobecná hlediska) je stanoveno, že publikace platí pro rozhodující prvky radiologických instalací, ovlivňující tvorbu, šíření a detekci rentgenového záření, stejně jako zpracování, prezentaci a archivaci radiologických informací. Stanovuje se soubor zkušebních metod, za jejichž provádění má být zodpovědný uživatel. Publikace se nezabývají vlastní problematikou vyhodnocování snímků v souvislosti s individuálním pacientem. Má být zaveden systém tří postupně prováděných druhů zkoušek, jež jsou pro úplnost dále uvedeny: 

Přejímací zkoušky Kontrolují se klíčové parametry po instalaci nebo velkých změnách zařízení podle kontraktu a jsou záležitostí techniků výrobce a uživatele. Přejímací zkoušku provádí oprávněná organizace, jedná se o měření absolutních hodnot parametrů v rámci obchodního případu. Ze souboru IEC 61223 (část 3) zatím byly pro tento druh zkoušek vydány dokumenty řešící zobrazovací vlastnosti: – rentgenových zařízení pro skiaskopické a skiagrafické systémy; – mamografických rentgenových zařízení; – rentgenových zařízení pro digitální subtrakční angiografii; – stomatologických rentgenových zařízení; – rentgenových zařízení pro výpočetní tomografii. Na úrovni IEC bylo zahájeno řešení dalších norem pro přejímací zkoušky, a to pro obrazové displeje (IEC 61223-3-6) a pro zařízení MRI (IEC 61223-3-7 – bude platit i pro zkoušky stálosti). 

Zkoušky stavu Jsou rozsahem podobné a stanovují se jimi kvantitativní parametry zařízení při zahájení provozu nebo při neuspokojivé stálosti. Lze je přirovnat ke „zkouškám dlouhodobé stability“ podle atomového zákona. Zkouška stavu může být věcně shodná s přejímací zkouškou, avšak provádí se za jiných okolností (po nových nastaveních, změnách sestavy zařízení, nebo na základě neuspokojivých výsledků zkoušek stálosti). Zvláštní normativní dokumentace proto neexistuje.



Zkoušky stálosti Jsou v praxi nejvýznamnější. Kontroluje se jimi stálost vlastností srovnávacími zkouškami a provádí je zpravidla ten, kdo zařízení obsluhuje. Tyto zkoušky jsou nejčastější a jejich pozice by měla být pevně zakotvena v systému jakosti. Zkoušky stálosti (ve smyslu atomového zákona odpovídají „zkouškám provozní stálosti“) zajišťuje sám uživatel a z hlediska každodenní péče o jakost jsou nejdůležitější a nejčastější. Zpravidla se neměří absolutní hodnoty parametrů. V současnosti se navrhuje, aby budoucí dokumenty pro přejímací zkoušky i pro zkoušky stálosti byly sjednoceny. Vlastní zkoušky stálosti popisují jednotlivé oddíly části 2 publikace IEC 61223, kterých bylo zatím vydáno celkem deset, a všechny byly zavedeny do ČSN:

11


– –

Vyvolávací automaty; Skiagrafické kazety a měniče filmů – Kontakt film-fólie a relativní citlivost kazety s filmověfóliovou kombinací; – Podmínky bezpečného osvětlení v temné komoře; – Kamery pro trvalý záznam; – Obrazové displeje; – Rentgenová zařízení pro výpočetní tomografii (připravuje se druhé vydání); – Rentgenová zařízení pro klasickou stomatologickou skiagrafii; – Rentgenová zařízení pro nepřímou skiaskopii a nepřímou skiagrafii; – Rentgenová zařízení pro mamografii; – Rentgenová zařízení pro všeobecnou přímou skiagrafii. Význam všech těchto publikací spočívá ve skutečnosti, že jejich uplatnění přispěje nejen ke stabilitě a potřebné jakosti výsledků práce na odděleních, ale zejména vyloučí opakování vyšetření a tím nejen zlevní provoz, ale současně podstatně sníží množství zbytečného ozáření pacientů i personálu. Dokumenty zavedené do soustavy ČSN mají třídicí znak 85 4012. Další prameny Stručný přehled vydaných i připravovaných mezinárodních, evropských i českých technických norem (a jejich změn) pro zdravotnické (převážně elektrické) přístroje je obsahem kvaziperiodické účelové publikace České společnosti pro zdravotnickou techniku. Pro orientační hledání v technických normách je dobře použitelný měsíčně aktualizovaný elektronický seznam všech ČSN, který lze získat zdarma na internetové adrese ČNI www.cni.cz v sekci „databáze a software“. Je nutno si stáhnout příslušný program (přibližně 11 MB) a k němu patřičnou měsíčně aktualizovanou databázi (přibližně 3 MB). Tato bezplatná verze není sice tak dokonalá jako verze placená, nelze v ní např. zjistit údaje o zavedení mezinárodních dokumentů, ale v praxi většinou vyhoví, všechny další údaje (včetně náhledu na úvod dokumentů) jsou přímo na internetových stránkách Českého normalizačního institutu.

PŘEHLED DIPLOMNÍCH PRACÍ Z OBORU BIOMEDICÍNSKÉHO INŽENÝRSTVÍ V ROCE 2005  Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta elektrotechniky a informatiky – Katedra měřicí a řídicí techniky studijní obor Biomedicínská technika: Autor Název práce

Vedoucí

Černý Aleš Zpracování a vyhodnocení dat z přístroje pro kontinuální měření invazivního tlaku

Ing. Marek Penhaker, Ph. D.

Černý Martin Telemetrické měření vybraných biologických signálů


Salajka Libor Univerzální analyzátor mediciálních plynů

Mgr. Petr Tiefenbach

Oponent

Ing. Marek Gajovský



12

Bulletin 2005

Autor Název práce

Vedoucí

Spišak Jan Telemetrický systém biologických parametrů


Šurkovský Peter Možnosti analýzy EEG signálu v prostředí MATLAB

Ing. Jitka Mohylová, Ph. D.

Urbášek Oleg Databáze zdravotnických přístrojů


Válková Adéla Využití výsledků měření okulografie pro analýzu pohybu oka


Vlček Ondřej Využití mobilních technologií pro vizualizaci fyziologických měření

Ing. Blanka Filipová, Ph. D.

Oponent


doc. Ing. Vladimír Krajča, Csc.

Ing. Svatopluk Mynář

MUDr. Vilém Novák


 VUT Brno, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Ústav biomedicínského inženýrství – studijní obor Elektronika a sdělovací technika: Autor Název práce

Vedoucí Oponent

Čížek Martin Ing. Vlastimil Václavík Digitalizace signálu ultrazvukového detektoru průtoku Ing. Ondřej Číp, Ph. D. krve David Martin Testování ultrazvukových zobrazovacích systémů

doc. Ing. Jiří Rozman, CSc.

Hrabina Jan Řízení vlnové délky polovodičových laserů


Konečný Jaromír Ambulantní modul NIS

Ing. Jiří Začal

Lempera David Dvoukanálový měřič psychogalvanického reflexu

doc. Ing. Milan Chmelař, CSc.

Nečas Jakub Ztrátová komprese signálu EKG

Ing. Jiří Kozumplík, CSc.

Palai-Dany Tomáš Defibrilátor

doc. Ing. Milan Chmelař, CSc.

Pícha Václav Výpočet změn srdeční frekvence měřené s použitím ultrazvuku

doc. Ing. Ivo Provazník, Ph. D.

Ing. Roman Žák

Ing. Vlastimil Václavík

Ing. Petr Fedra

doc. Ing. Ivan Rampl, CSc.

Ing. Radim Kolář, Ph. D.

doc. Ing. Ivan Rampl, CSc.

Ing. Jana Bardoňová, Ph. D.

13


Autor Název práce

Vedoucí

Raška Michal Měření intenzity ultrazvuku zobrazovacích systémů


Skoupil Tomáš Měření a digitální zpracování meteorologických veličin


Šťavík Miroslav Detekce autofluorescenční zóny v oftalmologických obrazech


Vojtíšek Lubomír Měřič koncentrace vzdušných iontů


Zachrla Vlastimil Simulátor signálu EKG


Oponent

Ing. Roman Žák

Ing. Ondřej Číp, Ph. D.

Ing. Libor Kubečka

doc. Ing. Karel Bartušek, DrSc.


B ak al ářs k é pr ác e Archalous Tomáš Analýza obrazu povrchových teplotních polí v diagnostice mammokarcinomu

Ing. Závišek Michal

Baričák Vojtěch Detektor bublin hemodializačního monitoru

doc. Ing. Rozman Jiří, CSc.

Bárta Jan Číslicové zpracování obrazů pomocí programu ImageJ

Ing. Jiřík Radovan, Ph. D.

Bartoš Michal Optimalizační metody pro restauraci obrazů


Čmiel Vratislav Zpracování meteorologických dat


Dušek Jaroslav Detekce hran v obrazech

Ing. Červinka Tomáš

Havlíček Martin Metrologie pozitronové emisní tomografie

doc. Ing. Drastich Aleš, CSc.

Huk Pavel Modelování ultrasonografických obrazů


Kolařík David Filtrace ultrazvukových obrazů

Ing. Kolář Radim, Ph. D.

Kovařík Martin Zpracování ultrazvukových obrazů


Lacman Petr Rekonstrukce 3D ultrazvukových dat

Ing. Začal Jiří

Ing. Tomáš Červinka

Ing. Roman Žák

Ing. Adam Filipík


Ing. Roman Žák

Ing. Michal Závišek


Ing. Asterios Anagnostoudis


Ing. Vladimír Mahdal

Ing. Asterios Anagnostoudis

14

Bulletin 2005

Autor Název práce

Vedoucí

Levrinc Matúš Zvyšování kontrastu medicínských obrazů

Ing. Červinka Tomáš

Navrátil Zdeněk Váhový filtr typu G


Nebuchla Ondřej Měřič přechodového odporu elektroda – kůže

doc. Ing. Chmelař Milan, CSc.

Nechvátal Měřič pH


Oponent

Ing. Libor Kubečka

Ing. Roman Žák


Lukáš

doc. Novotný

Niederhafner Zdeněk 3D ultrazvukové zobrazování v lékařství

Ing. Anagnostoudis Asterios

Pacas Radek Laserová ofralmoskopie – předzpracování obrazů


Pícha Bohuslav Optická mamografie


Polách Petr Číslicově řízený generátor pro audiometr


Rolenc Jiří Pulsní oximetr


Řezáč Petr Zpracování signálu s využitím vlnkové transformace

Ing. Chmelka Lukáš

Smital Lukáš Kumulace biosignálů

Ing. Kozumplík Jiří, CSc.

Steyer Marek Optimalizace prezentace mamografických obrazů na monitoru


Suk Martin Modelování vlastností ultrazvukových obrazů


Šubert Petr Mediánové filtry

Ing. Kozumplík Jiří, CSc.

Taševský Pavel Spektrální metoda měření TWA

Ing. Chmelka Lukáš

Tylš Radek Měřič vzdušných iontů


Ing. Jiří Začal


Ing. Lukáš Chmelka


doc. Novotný




Ing. Daniel Orel

Ing. Lukáš Chmelka

ing. Milan Tannenberg

Ing. Roman Žák

15


 VUT Brno, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Ústav biomedicínského inženýrství – Kybernetika, automatizace a měření studijní obor Automatizace a měřící technika: Autor Název práce

Vedoucí

Kučera Jan Návrh řídicího systému teplot

Ing. Karel Jehlička, CSc.

Oponent


B ak al ářs k é pr ác e Fereš Martin Adaptivní metody měření frekvenčních charakteristik elektronických obvodů

Ing. Václav Prajzner

Harabiš Vratislav Ultrazvukové zobrazovací systémy

Ing. Radovan Jiřík, Ph. D.

Jonáková Miluše Analýza obrazu povrchových teplotních polí v diagnostice mammokarcinomu


Netolický Martin Stereoskopické zobrazování a rekonstrukce povrchu


Šebela Roman Klasifikace teplotních vzorů v lékařství

Ing. Jan Šandera

Šoukal David Ultrazvukový měřič rychlosti toku krve


Štefl Martin Holterovské monitorovací systémy


Uhlíř Luděk Testování ultrazvukových zobrazovacích systémů

doc. Ing. Jiří Rozman,CSc.

Žurek Martin Ultrazvukové zobrazení

doc. Ing. Aleš Drastich, CSc.

Ing. Adam Filipík

Ing. Roman Žák


Ing. Daniel Schwarz

doc. Ing. Aleš Drastich, CSc.

Ing. Roman Žák


Ing. Ferdinand Hodáň


 ČVUT Praha, Fakulta elektrotechnická, katedra kybernetiky – studijní obor Biomedicínské inženýrství: Autor Název práce

Vedoucí

Hněvkovský Přemysl Využití metod umělé inteligence při vyhodnocování EEG záznamů

doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc.

Oponent

prof. Ing. Pavel Sovka, CSc.

16

Bulletin 2005

Autor Název práce

Vedoucí

Karel Filip Využití ordinálních asociačních pravidel v lékařských datech

Ing. Jiří Kléma, Ph. D.

Klokočka Michal Návrh a implementace systému vzdálené synchronizace dat na platformě Pocket PC

Ing. Tomáš Vlček, CSc.

Pozzo Mendoza Paula Tamara, Bc. Analýza spánkové apnoe

Ing. Daniel Novák, Ph. D.

Tomek Jiří, Bc. Magnetické pole plic

prof. Ing. Pavel Ripka, CSc.

Oponent

prof. RNDr. Olga Štěpánková, CSc.

doc. Ing. Zdeněk Kouba, CSc.

Dr. Tarik Al-Ani

doc. Ing. Ivan Zemánek, CSc.

 ČVUT Praha, Fakulta elektrotechnická, katedra kybernetiky – studijní obor Technická kybernetika: Autor Název práce

Vedoucí

Čihák Jiří Fotogrammetrické měření dechových pohybů

Dr.Tech Ing. Radim Šára

Macaš Martin Klasifikace dyslexie ze záznamu očních pohybů pomocí neuronových sítí

Ing. Daniel Novák, Ph. D.

Vejmelka Martin Problém predikce epileptických záchvatů ze signálů EEG

Ing. Jiří Kléma, Ph. D.

Oponent

doc. Ph. Dr. Pavel Strnad, CSc.


doc. MUDr. Vladimír Komárek, CSc.

 ČVUT Praha, Fakulta elektrotechnická, katedra teorie obvodů – studijní obor Biomedicínské inženýrství: Autor Název práce

Vedoucí

Baxa Václav SW pro zpracování výsledků přístroje E. M. AN

Ing. Jaroslav Dušek

Böhm Dominik Metody dekonvoluce pro určení optické přenosové funkce obrazových snímačů

Ing. Jiří Hozman

Oponent

Ing. Zdeněk Hromádka

Mgr. Petr Páta, Ph. D.

17


Čanda Ludvík Databázový výukový program – Diagnostické zobrazování – část databázové podpory a spolupráce s externími zařízeními

Ing. Jiří Hozman

Doležal Aleš Měření a detekce stresu z EKG signálu

Ing. Marcela Fejtová

Doubrava Jiří Počítačové zpracování EEG

Ing. Karel Roubík, Ph. D.

Fabián Vratislav Možnosti galvanického oddělení u zesilovačů biopotenciálů

Ing. Jiří Hozman

Gerla Václav Programový systém pro zpracování obrazových dat v mikroskopii MIPS (Microscopy Image Processing Software)

Ing. Jiří Hozman

Huptych Michal Data mining a vizualizace


Joudl Václav Elektrická impedanční tomografie v respirační péči


Konarski Jan Pupilometrie

Ing. Jiří Hozman

Kuchař Zdeněk Modelování lidského vidění


Matyáš Miroslav Aplikátor pro mikrovlnnou intrakavitární termoterapii

Ing. Jiří Hozman

doc. Ing. Milan Špunda, CSc.

doc. Ing. Vladimír Eck, CSc.

Ing. Martin Rožánek

Ing. Jan Hanousek, CSc.


prof. RNDr. Olga Štěpánková, CSc.

Ing. Tomáš Jursa




Výbor ČSZT přeje všem absolventům úspěšné pracovní uplatnění a současně se těší na spolupráci se všemi z nich, kteří se společností naváží styk.

18

Bulletin 2005

ZPRÁVA O ČINNOSTI A HOSPODAŘENÍ ČESKÉ SPOLEČNOSTI PRO ZDRAVOTNICKOU TECHNIKU V LETECH 2002 AŽ 2005 V uplynulém období od volby výboru a revizní komise 28. 11. 2002 pracovaly orgány ČSZT v tomto složení: Výbor MUDr. František Jurek Ing. Zdeněk Šlégr doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. Ing. Helena Rybínová, CSc RNDr. Josef Čihák RNDr. Ing. Miroslav Rössler, CSc. Ing. Vladimír Vejrosta

předseda místopředseda a hospodář vědecký tajemník tajemník člen člen člen

Revizní komise MUDr. Stanislav Raupach Ing. Václav Činka RNDr. Miloš Krapka 1

Odborná činnost

1.1

Odborné akce

předseda člen člen

V letech 2002 až 2004 uspořádala ČSZT tyto semináře a konference: 1 K realizaci vyhlášky MZ ČR č. 440/2000 Sb., seminář, Praha 29.1.2003, 118 účastníků Seminář se konal v náhradním termínu za září 2002 (povodeň) a týkal se sterilizačních zařízení, sterilizačních medií, objektů sterilizace a přepravy sterilních materiálů s ohledem na požadavky hygienického dozoru. K semináři byl vydán sborník plných textů. 2 Atomový zákon a související vyhlášky, seminář, Praha 17.9.2003, 174 účastníků Seminář navazoval na předchozí 2 semináře se stejnou tématikou, byl pořádán ve spolupráci s Radiologickou společností ČLS J.E.P. a se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost pod záštitou MZ ČR. Česká lékařská komora jej ohodnotila 6 kreditními body a byl dotován MZ ČR. Byl vydán sborník plných textů a zpracovány závěry vyplývající z diskuse k problematice zdrojů ionizujícího záření ve zdravotnictví, které byly předány MZ ČR, SÚJB, společnostem ČLS J.E.P. a zdravotním radům všech krajů ČR. 3 Technické, technologické a hygienické požadavky na prádlo ve zdravotnictví a potravinářství, seminář, Praha 1.4.2004, 98 účastníků Seminář konaný ve spolupráci se Zdravotním ústavem se sídlem v Ostravě seznámil účastníky z řad výrobců, dodavatelů a provozovatelů prádelenských zařízení s požadavky vyplývajícími z ČSN EN 14065. 4 Aktuální hlediska bezpečnosti elektrických zařízení ve zdravotnictví – legislativa EU, seminář, Brno 1.6.2004, 71 účastníků Seminář konaný ve spolupráci s odbornou skupinou pro elektrické rozvody a osvětlování ČSZT se zabýval bezpečností a funkčností zdravotnických pracovišť s ohledem na platné i připravované normy a související legislativu ČR a EU. Byl vydán sborník souhrnů odborných sdělení a přehled norem.

19


5 Zákon 96/2004 o nelékařských zdravotnických povoláních, konference, Praha, 10.12.2004, 216 účastníků Konference konaná ve spolupráci s Českou asociací sester, SBMILI ČLS J.E.P. a Společností radiologických asistentů ČR byla určena pro klinické a biomedicínské inženýry a techniky, sestry, radiology a radiologické asistenty. Zabývala se rolí odborných společností v celoživotním vzdělávání a přiblížila nabídku technického školství pro zdravotnictví ČR a zejména registrací nelékařských zdravotnických pracovníků. Byla ohodnocena 3 kreditními body a závěry byly prodiskutovány se zástupci MZ ČR. 6 Kvalita zdravotní péče – týmová práce, konference, Ostrava, 6. a 7.12.2005, 138 účastníků Konference konaná ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR, Českou asociací sester, SBMILI ČLS J.E.P., Společností radiologických asistentů ČR a Městskou nemocnicí Ostrava navázala na tradiční ostravské konference Řízená jakost ve zdravotnictví, které pořádala naše společnost v letech 1999 a 2001. Byla zaměřena na zkušenosti s legislativou týkající se zdravotnických nelékařských povolání, zejména zákona 96/2004 Sb., novelizovaného zákona 123/2000 Sb. a souvisejících vyhlášek, které přicházejí při týmové zdravotnické péči do úvahy. Podrobnější informace o seminářích byly publikovány v Bulletinech ČSZT v letech 2002, 2003 a 2004. Kromě uvedených odborných akcí pořádaly pobočky ČSZT při Státním ústavu pro kontrolu léčiv Praha a Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Brno jednodenní odborné semináře. Kompletní informace o konferenci k zákonu 96/2004 Sb., konané v roce 2004, jsou na www.cszt.wz.cz Státní ústav pro kontrolu léčiv V uvedeném období pobočka uspořádala 38 seminářů pro subjekty regulované SÚKLem, některé se zahraničními přednášejícími. Nárůst akcí byl dán snahou poskytnout informace v souvislosti s legislativními změnami danými přistoupení ČR k EU. Kromě toho pobočka přispívala ke vzdělávání vlastních členů a spolupracovala s Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví na překladech technických předpisů ES. Semináře se v několika případech týkaly hlavní oblasti zájmu členů ČSZT, tj. aplikace a novely zákona 123/2000 Sb., praktických zkušeností a povinností poskytovatelů zdravotní péče. Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv 2 semináře pro distributory veterinárních léčiv 2 semináře pro výrobce medikovaných krmiv Semináře se týkaly změn legislativy s souvislosti se vstupem ČR do EU v rámci směrnice 28/2004/EC, vyhlášky 411/2004 Sb. o výrobě a distribuci léčiv a přípravy novely zákona 79/1997 Sb. o léčivech a konaly se vždy pro 30 osob. 1.2

Pracovní setkání

Na základě návrhu Ing. Evžena Stejskala se vytvořila odborná skupina Elektrické rozvody ve zdravotnických zařízeních. Obsažný článek Ing. Stejskala byl publikován v Bulletinu 2004. Členové výboru (doc. Lhotská, Ing. Šlégr) tvoří kontakt na SBMILI ČLS J.E.P. a spolupracují na přípravě odborných akcí. Tradičně dobrá je spolupráce se SÚKLem, a to jak s vlastním ústavem, tak s pobočkou ČSZT při SÚKL, která pořádá vlastní odborné akce. Nově vzniklá pobočka při ÚSKVBL Brno se rovněž aktivně podílí na odborné činnosti ČSZT. Důležitá neformální setkání probíhají při zasedáních přípravných výborů našich odborných akcí, které pořádáme ve spolupráci se společnostmi a organizacemi, jež se zabývají tématikou spadající do našeho okruhu zájmů.

20

Bulletin 2005

1.3

Publikace

Kromě sborníků, uvedených ad 1.1 a Bulletinů ČSZT, vydává společnost jako přílohu sborníků přehled normalizačních dokumentů, který pravidelně aktualizuje Ing. Vejrosta. S vydáváním samostatných publikací (skript) nemáme příliš dobré zkušenosti, proto zatím není záměr monotematickou publikaci vydat. Poslední publikací tohoto typu je skriptum Ing. Vladimíra Vejrosty KONSTRUKCE ZDRAVOTNICKÝCH ELEKTRICKÝCH PŘÍSTROJŮ z roku 2001. V Bulletinu 2003 jsme naše členy upozornili na skriptum Ing. Pavla Šmorance RENTGENOVÁ TECHNIKA V LÉKAŘSTVÍ, které vydala VOŠ Pardubice. 2 Spolupráce s MZ ČR probíhá zejména na úseku činnosti vzdělávací a legislativní, kde je už po několik let Ing. Šlégr (spolu s předsedou SBMILI Ing. Cmíralem, DrSc.) v úzkém kontaktu s ředitelkou odboru PhDr. Ivankou Kohoutovou a podílel se na přípravě Zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Rovněž spolupráce s RNDr. Drahotovou, vedoucí oddělení zdravotnických prostředků MZ ČR je dobrá. V uplynulém období se spolupráce s MZ ČR zintenzivnila. Ing. Šlégr byl účastníkem přípravných jednání a připomínkoval ustanovení zákona 96/2004 zejména v oblasti týkající se techniků ve zdravotnictví. Byl jmenován členem akreditační komise MZ ČR, spolu s předsedou SBMILI ČLS J.E.P. Ing. Jaromírem Cmíralem, DrSc. Podrobnější informace jsou v Bulletinu ČSZT 2004. Předseda ČSZT MUDr. František Jurek je členem komise pro vnitřní připomínkové řízení MZ ČR. Připomínky k návrhům zákonů a vyhlášek MZ ČR zpracovala ČSZT ve všech případech, kdy se navrhovaný zákon nebo vyhláška týkaly okruhu otázek, kterými se ČSZT zabývá. 3 Činnost výboru a revizní komise ČSZT 3.1

Výbor ČSZT

pracoval ve složení MUDr. F. Jurek, předseda, RNDr. J. Čihák, doc. Ing. L. Lhotská, CSc., RNDr. Ing. M. Rössler, CSc., Ing. Z. Šlégr, Ing. V. Vejrosta, členové, Ing. H. Rybínová, CSc. tajemnice a zástupkyně ČSZT ve Valné hromadě Českého svazu vědeckotechnických společností. Výbor měl v uplynulém období 15 schůzí, na nichž projednával odborné otázky včetně přípravy odborných akcí, otázky organizační a hospodářské. V debatě o zaměření činnosti kladl důraz na spolupráci s příbuznými společnostmi i se státními orgány a na orientaci na přístrojovou techniku a informační technologie ve vazbě na EU. 3.2 Revizní komise měla každoročně dvě společná zasedání s výborem ČSZT. Projednala účetní uzávěrky 2002, 2003, 2004 a předložila je výboru ke schválení. Zkontrolovala účetní doklady a další materiály ČSZT podléhající kontrole. Konstatovala, že ČSZT vyvíjí činnost v souladu se stanovami a neshledala žádné závady. 4 Členská základna se prakticky nemění, noví členové se hlásí hlavně po významných odborných akcích. Jde však o jednotlivce, jejich počet přibližně odpovídá úbytku starých členů, kteří se buď odhlašují se sdělením, že už v oboru nepracují, nebo prostě nezaplatí příspěvek. Ke konci roku 2005 má ČSZT 307 individuálních členů (včetně pobočky ČSZT SÚKL a ČSZT ÚSKVBL) a 3 kolektivní členy: 

PHILIPS ČR



TESCO SW



MEDISAP

5 Volby do výboru a revizní komise ČSZT na léta 2006 až 2008 Volby proběhly korespondenčním způsobem podle platného volebního řádu, který dostali všichni členové ČSZT spolu s kandidátkou a volebním lístkem. Volební komise se sešla 6. prosince 2005 v Ostravě ve složení doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc., Ing. Zdeněk Šlégr, Ing. Pavel Šmoranc. Komisi byly předány zalepené obálky s volebními lístky, které byly doručeny na adresu ČSZT do 26.11.2005. Ze 152 volebních lístků (45 % členů) bylo 151 platných hlasů.

21


Členové nového výboru a revizní komise ČSZT byli zvoleni v pořadí podle počtu odevzdaných hlasů: 5.1

Výbor ČSZT 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Ing. Helena Rybínová, CSc. Ing. Zdeněk Šlégr Ing. Vladimír Vejrosta MUDr. František Jurek Ing. Jiří Petráček doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. RNDr. Josef Čihák

ČSZT IKEM Praha technická normalizace ZP, Brno MN Ostrava FN Motol ČVUT FEL Praha Nemocnice Vsetín

5.2 Revizní komise ČSZT 1. 2. 3.

Ing. Václav Činka RNDr. Miloš Krapka Mgr. Petr Tiefenbach

expert v ZT a elektrotechnice, Praha Vzdělávací centrum Olomouc VŠB – TU Ostrava

6 Členské příspěvky na rok 2006 zaplaťte laskavě v obvyklé výši 100, – Kč na známé bankovní spojení 50930011/0100, KS 0308, VS 501…, kde místo teček uvedete číslo Vašeho členského průkazu. Platbu poukažte bankovním příkazem nebo složenkou typu A. Známky neposíláme. Platby registrujeme v naší databázi, budete-li nárokovat slevu na některou z našich akcí nebo publikací, taková evidence dostačuje. Protože 56 z Vás v roce 2005 nezaplatilo, doufáme, že tak učiníte dodatečně. V tom případě pošlete 200, – Kč.

Praha, prosinec 2005

Výbor České společnosti pro zdravotnickou techniku přeje všem členům a příznivcům společnosti mnoho spokojenosti v roce 2006 a těší se na setkání při odborných akcích.

Pro své členy vydává zdarma

Č e s k á s p o l e č n o s t p r o zd r a vo t n i c k o u t e c h n i k u Novotného lávka 5, 116 68 Praha 1 tel. 221 082 378

e-mail: [email protected] 22

fax 222 222 155

Česká společnost pro zdravotnickou techniku BULLETIN Zpráva o konferenci: KVALITA ZDRAVOTNÍ PÉČE TÝMOVÁ PRÁCE. MUDr

Recommend Documents