ČESKÁ REPUBLIKA > podzim 2009

ČESKÁ REPUBLIKA > podzim 2009

Plavba mezi ledovými krami Arktické ledovce tají stále rychleji. Naše loď Arctic Sunrise proto zamířila na sever. Její posádka se plavila mezi ledovými krami kolem pobřeží Grónska, aby zdokumentovala velké trhliny v ledu a další následky, které způsobuje klimatická změna v jedné z nejkřehčích oblastí světa.

Foto © Greenpeace / Nick Cobbing

Foto © Greenpeace / Pierre Gleizes

Burgundsko, Francie, 3. října 2010 – Sedm stovek nahých dobrovolníků vytvořilo v jedné ze světoznámých francouzských vinic obrazec z lidských těl. Touto fotografickou instalací v jižním Burgundsku chtěl známý umělec Spencer Tunick poukázat na hrozby globálního oteplování.

2

fotografie čísla

editorial

ve zkratce

Milé čtenářky a čtenáři, možná si vybavíte úvodník našeho letního magazínu. Začínal slovy: „Právě nyní vystoupalo devět odvážných aktivistů na třísetmetrový komín prunéřovské elektrárny.“ A podobně bych mohla začít i dnes. Ministr Vladimír Tošovský se totiž rozhodl prosadit usnesení, které by otevřelo cestu k prolomení platných limitů těžby uhlí na Mostecku, jež mimo jiné chrání před zbouráním město Horní Jiřetín a sousední osadu Černice. Aktivisté Greenpeace proto těsně před začátkem jednání obsadili střechu Úřadu vlády a rozvinuli zde transparent „Fischere, nechte Horní Jiřetín na pokoji!“. Mnozí teď možná zapochybují, zda je právě tohle ta správná cesta protestu a jestli Greenpeace nejsou pouze partička nadšených horolezců. Jenže dozvěděl by se jinak o chystané zásadní změně někdo? Jen takhle se tématu začala okamžitě věnovat média, ať už to byla Česká televize, MF Dnes či mnohá další. Více už v článku Jana Rovenského. „Já určitě považuji, když hrozí nějaká nevratná škoda, občanskou neposlušnost za legitimní,“ říká v rozhovoru poslanec Martin Bursík. S Janem Rovenským mluvil o politice, Greenpeace i stavu společnosti. A stejně jako se Jan rozhodl pro protest na střeše Úřadu vlády, ani Martin Bursík by podle svých slov neváhal a – jak říká – „kdyby se ministr životního prostředí a šéf Národního parku Šumava rozhodli vletět na tamní horské smrčiny s pilama, tak já půjdu a přivážu se tam.“ Občanská neposlušnost, nebo spíš statečnost se zřejmě u nás začíná pomalu prosazovat. Vždyť ani bohatí západní sousedé na fotografii čísla na protější straně neotáleli a kvůli zachování jedinečného francouzského vína a na protest proti klimatickým změnám, které způsobuje svou činností člověk, neváhali jít před fotografem doslova s kůží na trh. Když k tomu připočteme odvážnou posádku lodi Arctic Sunrise, plavící se mezi ledovými krami, možná trocha toho aktivismu přejde i na nás, a to i přes občas mrazivé podzimní počasí  Petra Krystiánová

Petra Krystiánová šéfredaktorka

Laponsko, Finsko – Po sedmi letech dosáhla pralesní kampaň finského Greenpeace velkého vítězství. Státní společnost Metsähallitus souhlasila s ukončením těžby dřeva ve vybraných pralesních oblastech severního Laponska. Kámen ze srdce tak spadl také zdejším pastevcům, kteří již dlouho upozorňují na možnou likvidaci sobí populace v souvislosti s odlesňováním oblasti. Pastevcům zde již od roku 2005 pomáhají dobrovolníci Greenpeace, kteří v Nellimu založili pralesní záchrannou stanici. Společnost podepsala moratorium na těžbu po dobu dalších 20 let.

Kinshasa, Konžská demokratická republika – René Ngongo, politický poradce Greenpeace pro Afriku, obdržel cenu Right Livelihood Award 2009. Ngongo v Kongu již od roku 2004 pracuje na záchraně zdejšího pralesa – druhé největší pralesní oblasti světa po Amazonii. Right Livelihood Award, zaměřená na nejpalčivější současné problémy, je ve světě ceněna jako alternativa Nobelovy ceny.

Obsah čísla Fotografie čísla . .......................................................... 2 Editorial | Novinky........................................................ 3 Oceány | Plavba mezi ledovými krami .................... 4-7 Klima | Ministr Tošovský chce zbourat Horní Jiřetín . .8-10 Klima | Měňme zákony, ne podnebí ................................. 11 Energetika | Za vlády dynastie Romanovců ............. 12 Radar | Rozum a radar .............................................. 13 Profil | Půjdu a přivážu se . ........................................ 14 Podpořte Greenpeace .............................................. 15 Vydává: Greenpeace Česká republika Prvního pluku 12, Praha 8 – Karlín, 186 00 tel.: +420 224 320 448 nebo +420 224 319 667 e-mail: [email protected] | www.greenpeace.cz Šéfredaktorka: Petra Krystiánová Grafická úprava: Petr Slezák Registrováno MK ČR 6616, ISSN 1211 81 68 Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993 Tištěno na 100% recyklovaném papíře

editorial | ve zkratce

3

4

Oceány

Plavba mezi ledovými krami

Arktické ledovce tají stále rychleji. Naše loď Arctic Sunrise proto zamířila na sever do míst, kde předtím ještě žádná loď Greenpeace nebyla. Její posádka se plavila mezi ledovými krami kolem pobřeží Grónska, aby zdokumentovala velké trhliny v ledu a další následky, které způsobuje klimatická změna v jedné z nejkřehčích oblastí světa. Foto © Greenpeace / Nick Cobbing

Oceány

5

Foto © Greenpeace / Nick Cobbing

Měření provedená v roce 2008 ukázala, že se Arktida otepluje dvakrát rychleji než zbytek Země. Zatímco celosvětově se klima oteplilo o 0,57 °C, teplota v arktické oblasti vzrostla o dva stupně. V důsledku těchto teplotních změn arktický led taje mnohem rychleji, než předpovídaly dosavadní prognózy. V polovině června proto Greenpeace vypravilo arktickou expedici, aby během tříměsíční plavby nasbírala vědecké důkazy o současném masivním tání ledovců. Naší výpravě se podařilo dostat až k Petermannovu ledovci – největšímu grónskému ledovému štítu. Expedice se účastnil tým nezávislých vědců, který zkoumal rychlost, jakou led taje, a měřil trhliny v ledovci. Kra o velikosti newyorského Manhattanu Zjištění, která zatím vědci nashromáždili, jsou alarmující. 27 kilometrů od okraje ledovce se utvořila obrovská řeka. Vědci změřili, že voda z tajícího ledu v ní protéká rychlostí 50 kubických metrů za sekundu – za necelou minutu by tak naplnila velký plavecký bazén. Jak potvrdila měření i satelitní snímky, zanedlouho se od Petermannova ledovce odlomí kra o velikosti newyorského Manhattanu. „Během posledních deseti let pozorujeme dramatické změny grónského ledového štítu – dochází

6

Oceány

k obrovskému úbytku ledu,“ říká doktor Fiamma Straneo z Oceánografického institutu, jeden z vědců na palubě Arctic Sunrise. Arktida bývá nazývána „chladničkou“ naší planety. Důvodem je úloha mořského ledu v regulaci klimatu. Arktický led odráží sluneční záření. S táním ledu se odkrývá mořská hladina, která sluneční záření naopak pohlcuje. To způsobuje další oteplování, které zase vede k rychlejšímu tání mořského ledu, a tento proces se neustále opakuje. Rozpouštění grónského ledovce představuje obrovskou hrozbu pro zbytek světa. Když roztaje veškerý grónský led, hladina moří celosvětově vzroste o 7 metrů. Země s malou nadmořskou výškou tak mohou zcela zmizet ze světa a území mnoha dalších států se navždy změní. První oběti V Arktidě má přitom klimatická změna již své první oběti. Jsou to lední medvědi, kteří s ubývajícím ledem přicházejí o své přirozené místo k životu a trpí nedostatkem potravy. Na některých místech jsou natolik vyhladovělí, že u nich dochází dokonce ke kanibalismu. Vlivem globálního oteplování tak vymírá jedna z posledních populací těchto krásných zvířat. Podobně trpí i další polární zvířata, jako jsou tuleni, lachtani nebo mroži. Pokud nezačneme jednat, pro

naše další generace už budou zřejmě existovat jen na fotkách. Změna klimatu již několik let ztěžuje život obyvatelům Arktidy – Inuitům. S mizejícím ledem jim ubývá prostor k životu a také potrava, protože druhy zvířat, které byli zvyklí lovit, migrují stále severněji. Zatímco prarodičům místního obyvatele Paakanny Ignautissena (52), se kterým se posádka Arctic Sunrise setkala, stačilo vyrazit na lov v okruhu jedné míle od vesnice, on sám musí nyní ujít více než 60 mil. „Je pro mě těžké pozorovat, jak se led mění. Dříve jsme tu měli opravdový led, teď je to spíš rozbředlý sníh,“ říká Ignautissen. A smutně dodává: „Za deset let už tu nebudeme moct žít, protože nebude co lovit. A může za to měnící se počasí.“ Místo toho, aby státy přijaly opatření, která by pomohla dopady změny klimatu zmírnit, připravují plány, jak zbohatnout na arktické ropě a zemním plynu. První krok v tomto směru podniklo Rusko, které vyslalo do arktických vod ponorku a umístilo svou vlajku na severní pól. Ruská vláda tak chce dát najevo svůj nárok na tuto oblast a její nerostné bohatství ukryté na dně Severního ledového oceánu. Oblasti, kde se ropa a zemní plyn nacházejí, však Rusku ani žádné jiné zemi

nepatří. Státy chystající se těžit v arktické oblasti chtějí bohatnout na úkor nás všech. Co je ale ještě horší – pokud okolní země začnou fosilní zdroje těžit, dostane se do ovzduší další obrovské množství oxidu uhličitého, které změnu klimatu na Zemi ještě více urychlí. Proto se naše expedice snažila shromáždit co nejvíce důkazů o následcích změn klimatu a alarmující situaci v Arktidě. Výsledky výzkumu chceme předložit představitelům států, kteří budou v prosinci tohoto roku jednat na klimatické konferenci v Kodani. Budeme požadovat, aby přijali plán rapidního snížení emisí oxidu uhličitého, protože jen tak je možné odvrátit klimatickou krizi. Foto © Greenpeace / Bernd Roemmelt

Blog: Dave Walsh, člen posádky Arctic Sunrise, 4. 9. 2009, 1:32 Za poslední týden naše loď přestála několik silných bouřek. Jsme kdesi na východě Grónska, severně od Islandu. Obklopuje nás šedivá obloha a šedivé moře. Ve čtvrtek jsme dorazili do oblasti chladných vod, k ledovci Kangerdlugssuaq. Je to již čtvrtý ledovec, ke kterému jsme během naší cesty okolo Grónska dopluli. Překvapilo mě, že každý z ledovců vypadá jinak. Každý má jinou barvu a jiný povrch. U ledovce Kangerdlugssuaq jsme zakotvili na několik dní. Loď obklopovaly ledové kry. V noci, když naši palubu matně osvětlovala polární záře, nám připadalo, jako by bylo možné sestoupit z lodi a projít se po ledové ploše. Bylo to ale jen zdání – po prvním kroku bychom skončili v ledové vodě mezi krami. Ledové kry uvolněné z ledovců Kangerdlugssuaq a Helheim tvoří 10 % veškerého grónského ledu, který se kvůli globálnímu oteplování dostává do oceánu. Desetiprocentní je také jejich podíl na stoupání mořské hladiny. Všechen tající grónský led se podílí na zvyšování hladiny moře třiceti procenty. Za posledních deset let se podíl Grónska na celosvětovém stoupání mořské hladiny zdvojnásobil. A nikdo z nás neví, jaký bude další vývoj. http://weblog.greenpeace.org/climate/

„Když roztaje veškerý grónský led, hladina moří celosvětově vzroste o 7 metrů. Země s malou nadmořskou výškou tak mohou zcela zmizet ze světa a území mnoha dalších států se navždy změní.“

Melanie Duchin, manažerka klimatické kampaně na lodi Arctic Sunrise Během naší plavby jsem byla svědkem smutné scény. Viděla jsem osamělého ledního medvěda, jak se uprostřed volného moře snaží zachránit se na malém kusu ledu. Zřejmě se s ním utrhla ledová kra, když se vydal hledat potravu. Tuleni kroužkovaní, přirozená potrava ledních medvědů, byli na ledovci vzdáleném stovky mil od tohoto ztraceného „lovce“, který neměl šanci na přežití. Vzpomínka na něj se mi vybaví pokaždé, když čtu zprávy o snižujícím se počtu ledních medvědů na naší stále se oteplující planetě.

Veronika Ďaďová fundraising Greenpeace

oceány

7

Ministr Tošovský chce zbourat Horní Jiřetín

Jeden jediný krok by mohl z České republiky udělat energetický skanzen Evropy: zrušení limitů těžby hnědého uhlí na Mostecku.

Foto © Greenpeace / Ibra Ibrahimovič

8

klima

klima

9

Na začátku října představil ministr průmyslu Vladimír Tošovský návrh nové Státní energetické koncepce. Mluví se v ní sice i o energetické účinnosti a snižování emisí, ale základ jako by vypadl z třicet let staré ministerské skříně: bourání severočeských měst a vesnic, těžba uhlí v Beskydech, nové uranové doly či další atomové reaktory. A přebytečnou energii budeme systematicky vyvážet.

a prodloužení funkčního období Fischerova kabinetu tak představuje pro Pavla Tykače, Petra Pudila a jejich uhelné impérium Czech Coal příležitost, ve kterou patrně už nedoufali.

„Podle průzkumů veřejného mínění odmítá zbourání Horního Jiřetína kvůli těžbě uhlí stabilně 73 procent občanů České republiky.” Současný pokus o prolomení limitů je od roku 1991 třetí. Navzdory naší čtyři roky trvající kampani, díky které se stalo prolomení limitů pro většinu politiků neslušným slovem, teď mají pomyslný míč uhlobaroni a budou se snažit hrát bez přerušení. Vědí, že je to patrně jejich poslední šance.

Kouzlo úřednické vlády Podle průzkumů veřejného mínění odmítá zbourání Horního Jiřetína kvůli těžbě uhlí stabilně 73 procent občanů České republiky. Likvidace severočeského městečka by se pro politiky mohla snadno stát politickým Waterloo, na což ostatně koncem léta upozornila společná informační kampaň Greenpeace a sdružení Kořeny. Není divu, že prolomení limitů neměla ve svém programu žádná z parlamentních politických stran. Sociální demokraté už léta slibují jejich zachování, pokud sami Severočeši nerozhodnou v případném krajském referendu opačně. Občanští demokraté pak dokonce v roce 2008 v krajském volebním programu slibovali, že prosadí odpis zásob uhlí pod Horním Jiřetínem (tedy přesně totéž, o co léta usilovali místní starostové a nevládní organizace). Topolánkova vláda za účasti zelených pak limity svým usnesením ze září 2008 výslovně potvrdila. Pád vlády, oslabení zelených

10

Klima

Pomozte zachránit Horní Jiřetín! Limity nechrání jen obyvatele Horního Jiřetína před vyhnáním z domova, ale i zdejší cenný barokní kostel, desítky tisíc občanů Litvínova, kterým by velkorypadla prášila a hlučila doslova pod okny, a klima – spálením takto vytěženého uhlí by do atmosféry přibylo neuvěřitelných 1,4 miliardy tun oxidu uhličitého. Důležité je proto zabránit úřednické vládě, aby něco takového umožnila. Názor většiny občanů i důvody, proč limity zachovat, budeme důrazně připomínat nejen ministrům, ale i politickým stranám. Osud Fischerova kabinetu totiž leží v jejich rukou, a nemohou proto alibisticky předstírat, že současný pokus vrhnout severní Čechy před listopad 1989 se jich vlastně netýká. Ministra Tošovského ostatně nominovala do vlády ČSSD, s jejímž volebním programem jsou jeho demoliční plány v příkrém rozporu. Pomoci zachránit Horní Jiřetín můžete i Vy. Připojte se k elektronické petici premiéru Fischerovi a předsedům parlamentních stran na našich stránkách www.zitnebotezit.cz. Zabere vám to jen pár vteřin a možná právě Váš hlas nakonec rozhodne.

Jan Rovenský kampaně Greenpeace

Měňme zákony, ne podnebí Hnutí DUHA spolupracuje s Greenpeace a dalšími ekologickými organizacemi, abychom společně prosadili zákon o snižování emisí skleníkových plynů. Kampaň VELKÁ VÝZVA už si stihla získat podporu mnohých firem i známých osobností. Skleníkové exhalace, které se podílejí na globální změně podnebí, jsou jedním z nejpalčivějších ekologických problémů dneška. Česká republika přitom patří k evropským šampionům v jejich vypouštění. Na každého obyvatele je tu ročně vyprodukováno více než 12 tun oxidu uhličitého. Evropský průměr stejného ukazatele je kolem 10 tun. To řádově převyšuje znečištění produkované rozvojovými zeměmi, které jsou zároveň již dnes vystaveny přírodním hazardům zahrnujícím ničivé šíření infekčních nemocí, nedostatek vody nebo naopak záplavy.

měnícího se podnebí. Na přípravě návrhu zákona se přímo podílejí odborní právníci z Ekologického právního servisu. Za kampaň se postavil i Václav Havel a další dvě desítky českých osobností. Myšlenka závazného jízdního řádu směrem k nízkouhlíkové ekonomice oslovuje i mnohé progresivní české firmy. Také politické strany ji začínají zapracovávat do svých programů. Podle průzkumů veřejného mínění podporuje závazné stanovení snižování emisí zákonem 66 % české veřejnosti a přes 5 000 lidí již přímo vyzvalo politiky k podniknutí kroků k jeho přijetí.

Za dovoz ropy: 390 milionů korun denně Nadprůměrné vypouštění oxidu uhličitého také indikuje podprůměrnou energetickou efektivitu průmyslu a větší závislost na fosilních zdrojích energie a dovozu paliv. Jeden příklad za všechny: podle údajů Českého statistického úřadu každý den vynaložíme 390 milionů korun na dovoz ropy. Hnutí DUHA spustilo kampaň Velká výzva, která má jednoduchý a jasný cíl: prosadit zákon, který závazně stanoví, jak bude Česká republika snižovat emise skleníkových plynů. Postupně, rok po roce, procento po procentu. Navrhujeme redukovat znečištění ročně o 2 %. Celkovým závazným cílem by mělo být snížení o 80 % do roku 2050. To Česku pomůže nastartovat systematickou a masivní podporu zelených řešení od zateplování domů přes rychlou a pohodlnou veřejnou dopravu či recyklaci odpadů až po preferenci místních potravin. Nastavené snižování emisí nám také pomůže úspěšně se podílet na snížení rychlosti těch globálních změn podnebí, které svou činností způsobuje člověk. A to není vše. Víme, že výrazné omezení exhalací je technicky možné již dnes, například zateplováním domů se dá v Česku ušetřit až 60 % energie na jejich vytápění, a navíc to přinese prosperitu i nová pracovní místa. Ušetřením drahých energií a surovin se ulehčí i rodinným rozpočtům a sníží se závislost země na dovozu fosilních paliv, například ruského plynu. Podobný zákon byl již přijat ve Velké Británii a jednají o něm parlamenty několika dalších evropských zemí.

kampaň podporují

Stačí párkrát kliknout... Kampaň VELKÁ VÝZVA nevede Hnutí DUHA osamoceně. Má silnou oporu v ostatních ekologických organizacích včetně Greenpeace. O prosazení zákona stojí i velké rozvojové a humanitární organizace jako Charita či ADRA, a dobře vědí proč – již nyní totiž pomáhají lidem v chudých zemích čelit dopadům

Další informace najdete: • Earth Trends Environmental Information. World Resource Institut, 2009. • Klima a chudoba. Česká klimatická koalice, Praha 2008. • Český statistický úřad: Databáze zahraničního obchodu, 2009. • Čistá práce: Přínosy ekologických opatření a zelených odvětví pro zaměstnanost a ekonomiku. Hnutí DUHA, 2003. • Studie potenciálu úspor energie v terciárním sektoru do roku 2050. Porsena, 2007. & Studie potenciálu úspor energie v obytných budovách do roku 2050. Porsena, 2007.

Jiří Koželouh Hnutí DUHA

Klima

11

Za vlády dynastie Romanovců ČEZ, a. s., je bezesporu prosperující firma. Poslanci jí přesto z veřejných rozpočtů přiklepli kolem 70 miliard korun.

Foto © Greenpeace

Předvolební mumraj je v plném proudu a díky lidové tvořivosti našich zákonodárců, pro niž neměl Ústavní soud pochopení, bude dokonce delší, než se původně očekávalo. Politické strany bědují, kterak posunutím termínu voleb přijdou o desítky miliónů. Desítky miliard, které vyvedly ze státní pokladny za pomoci zákonodárných kejklů ještě před prázdninami, je ale netrápí.

Řeč je o dnes již slavném legislativním přílepku skupiny poslanců dvou největších parlamentních stran. Ti využili nestabilní politické situace, která zde od května vládla, a bez jakékoli konzultace s vládou, experty či veřejností navrhli k nesouvisející novele zákona o spotřebních daních přílepek k jinému zákonu. To není ve sněmovně praxe nijak ojedinělá – až na to, že tento přílepek prakticky přesměroval přibližně 70 miliard korun příjmů z emisních povolenek z veřejných rozpočtů převážně do kasičky společnosti ČEZ, a. s. Nejde přitom jen o peníze, tento legislativní paskvil bude mít i dalekosáhlý vliv na podobu modernizace naší energetiky a toho, jakým způsobem Česká republika přistoupí ke snižování svých emisí. Novela ušitá Romanovi na míru Pozměňovací návrh (přílepek) reaguje na evropský klimaticko-energetický balíček, který umožňuje některým členským zemím, mezi nimi právě i Česku, tzv. postupný náběh aukcí v energetice. Tyto země jinými slovy nemusí nakupovat povolenky za všechny své vypuštěné emise CO2. Tohoto opatření Česko využít může, ale také nemusí. Výnosy z aukcí povolenek jsou přitom příjmem státu, a ten by měl

12

energetika

rozhodnout, do modernizace jakých zařízení je použije. Jenže právě ještě než Evropská komise a ministerská novela zákona stačily určit, co bude považováno za investice motivované postupným náběhem aukcí, přispěchali poslanci s novelou, která určuje podmínky jako na míru šité polostátnímu kolosu pod vedením Martina Romana. Přílepek totiž stanoví pro elektrárenské společnosti podezřele krátké lhůty pro podání a realizaci plánů investic do modernizace jejich zařízení. Pouze společnosti, které dokáží do roku 2011 (tedy celé dva roky před samotným zahájením aukcí!) proinvestovat 50 % ze svého plánu investic do modernizace infrastruktury a čistých technologií, mají podle přílepku nárok na bezplatně přidělenou část emisních povolenek. Toto ustanovení samozřejmě výrazně zvýhodňuje ČEZ, který by rád vykázal své již dlouho plánované investice do rekonstrukcí uhelných elektráren, například v případě Prunéřova navíc dosti pochybných, jako investice vyvolané emisním obchodováním. Konkurenti by přitom do roku 2011 nestačili ani připravit projektovou dokumentaci, natož něco realizovat. Tím pádem by ostrouhali. Poslanci a senátoři, kteří „lex ČEZ“ nakonec posvětili, svým rozhodnutím vlastně zamezili umístění oněch 70 miliard tam, kde to má z hlediska vlivu na ekonomiku a změnu klimatu největší možný účinek: na investice vedoucí ke snížení poptávky po energii. Místo toho poskytli miliardy mamutí firmě stojící na straně nabídky, která spíše než na úsporách má naopak zájem na stále větší poptávce po elektřině. Zabetonovali tím staré ekonomické struktury a ještě více posílili monopolní postavení společnosti, která potřebuje umořit svoje investice do velkých elektráren a nemá principiálně zájem na snížení své produkce a rychlém růstu nových technologií. Naštěstí přílepek může ještě narazit. Za prvé u Evropské komise, pokud plán modernizace elektráren ČEZ neposoudí jako investice, které byly stimulovány ziskem povolenek zdarma. Za druhé jej jako neústavní může vyhodnotit Ústavní soud. Nám nezbývá než apelovat na nezávislé senátory, aby podali ústavní stížnost.

Martin Kloubek kampaně Greenpeace

Foto © Greenpeace

s blížícím se nástupem prezidenta Obamy opakovaně trval na realizaci projektu. Naopak. Představitelé USA hovořili o nutnosti prověřit stav celého systému. Výše zmiňovaná kritéria prostě nešlo obejít, aby nedošlo k potlačení zákonných a demokratických procesů ideovou zaslepeností, jak tomu bývalo za vlády předchozí administrativy USA.

Rozum a radar Stavba amerického radaru na našem území byla definitivně zrušena. Pro jedny úleva a potvrzení naděje, že prezident Obama povede svou zemi lépe než jeho předchůdce. Pro druhé zklamání a obava, že rozpínavosti dnešního Ruska do střední Evropy již nic nestojí v cestě. Američtí odborníci, kteří pracovali na studii o chystaném systému protivzdušné obrany USA pro Obamovu administrativu, jsou sotva proruští, a tedy neobjektivní, jak se snažili naznačit někteří ostří hoši v českých médiích. Dva z nich – bývalý náměstek ministra obrany USA Phil Coyle a profesor MIT Theodor Postol – dokonce přijeli v době projednávání projektu na pozvání Greenpeace do Prahy. Vysvětlovali zde mimo jiné technickou podstatu nefunkčnosti tohoto systému proti případným íránským raketám a představili jasně stanovená kritéria, jejichž splnění je nutné pro schválení stavby radaru. Už z toho bylo poměrně zřejmé, že šance na realizaci projektu bude pouze v případě, že Američané budou ignorovat fyzikální zákony i vlastní vládní direktivy. V České republice, kde ideologie může triumfovat i nad fyzikou a zákony se vykládají podle aktuální potřeby, se ovšem snad ani nebylo možné divit, že někteří politici oběma Američanům prostě nerozuměli. Představitelé USA tak museli být poněkud zmateni, když se po každém jejich přesvědčování, že protiraketová obrana není namířena proti Rusku, ale proti případným útokům z Íránu, z Prahy vzápětí ozvalo, že bez této obrany je Česko vydáno napospas Rusku. Mnozí si jistě vzpomenou, že to nebyli Američané, kdo minimálně

Bezpečnější s radarem? Dnešní komentáře tehdejších vládních politiků jasně ukazují, kterak nekriticky nadřazují své minulé ideologické války zahalené do hávu údajných zájmů střední Evropy celkové globální bezpečnosti. To samozřejmě nic nemění na skutečnosti, že střední Evropa je, bohužel, oblastí zájmu Ruska. S tím ovšem nic nenaděláme, s radarem nebo bez něj, ledaže bychom naši zemi odstěhovali z nárazníkového pásma, za které Rusko střední Evropu považovalo a nadále považuje. Ať už se čeští politici s ruskými líbají, nebo je šťouchají klackem. Naštěstí, jako součást NATO a EU, máme záruku bezpečnosti, na které bychom s partnery měli dále pracovat. Bezpečnost celé Evropy by však nepochybně zhoršil radar funkční možná pro jiné účely, nikoli však proti íránským raketám. Pravděpodobně by také posloužil jako vítaná záminka k nasazení dalších ruských jaderných raket.

„Bezpečnost celé Evropy by však nepochybně zhoršil radar funkční možná pro jiné účely, nikoli však proti íránským raketám. Pravděpodobně by také posloužil jako vítaná záminka k nasazení dalších ruských jaderných raket.” Test správnosti kroků Obamovy administrativy v této kauze je přitom velmi jednoduchý. Tkví v odpovědi na otázku, zda bude svět, a s ním i my, bezpečnější s USA a Ruskem, které budou společně hledat řešení bezpečnostních otázek (vedle Íránu přijde například na řadu potenciálně velmi výbušná diskuse o nárocích na ohromné zdroje strategických surovin v oblasti severního pólu, které jsou náhle přístupné kvůli tání věčného ledu v důsledku globálního oteplování). Nebo s již dnes zaťatým Ruskem, naježeným nad možným umístěním radaru. I proto jsou slova exprezidenta Václava Havla o vítězství české vyčůranosti překvapivou trivializací diskuse, která se v České republice na téma radar vedla.

Jiří Tutter ředitel Greenpeace

radar

13

Půjdu a přivážu se S Martinem Bursíkem se známe již řadu let. Jak moc ho politika změnila? Neváhal by ještě vylézt na komín prunéřovské elektrárny, jak médiím na podporu Greenpeace řekl v roce 2007? Nejen o tom byl náš rozhovor.

Strávil jsi v nejvyšší politice poslední čtyři roky. Obligátní otázka: Stálo to za to? Určitě. Celý profesní život se snažím vytvářet a využívat příležitosti k tomu, abych posílil politiku ochrany životního prostředí. Tentokrát jsem měl za sebou politickou stranu, pro kterou je ochrana životního prostředí a klimatu prioritou. Z toho vyplývalo relativně silné postavení ve vládě. I kvůli tomu se téměř všechna klíčová témata podařilo ministerstvu životního prostředí prosadit. Jeli jsme podle přesného plánu, všechno se dělo na bázi projektového plánování. Je pravda, že některé věci jsme nestihli, nebo nám je zablokovala sněmovna. Ukázkou toho je horní zákon. Zápas o ochranu vesnic před bouráním, ochranu klimatu a půdy ještě neskončil. Opakovaně se budu pokoušet prosadit tyto návrhy, které jsem provedl vládou, při jednání parlamentu. V důsledku názorového střetu ohledně radaru jsem měl pocit, že Tvůj vztah ke Greenpeace ochladl ve srovnání s dobou, když jsi na ministerstvu začínal. Jaký je Tvůj současný osobní postoj ke Greenpeace? Mohu se mýlit, ale já si myslím, že jste neudělali s radarem dobře. Pro mne je Greenpeace hnutí, které přináší do České republiky mezinárodní globální témata. Jaká organizace tady jde například do debaty o ochraně velryb? Tohle se mi u vás zdálo unikátní. A vy jste se najednou rozhodli jít do velmi delikátního politického tématu, a to v poněkud podivné společnosti. Pokud jde o můj vztah ke Greenpeace, tak řekněme, že si znovu hledám aktivně cestu zpátky. Samozřejmě si přeji, aby se vám dařilo. Máte své významné místo, jste hodně specifičtí technikami, kterými oslovujete veřejnost. Když jsme byli v prosinci 2007 na komíně v Prunéřově, řekl jsi k naší nemalé radosti médiím,

14

profil

že s akcí souhlasíš a že by ses jako aktivní lezec dokonce i zúčastnil, ale jako místopředseda vlády a předseda strany nemůžeš. Přidáš se, až odejdeš ze sněmovny? Občanskou neposlušnost považuji za legitimní tehdy, když hrozí nějaká nevratná škoda. Například kdyby po volbách přišel ministr životního prostředí, vyměnil ředitele Národního parku Šumava a rozhodli by se „obhospodařovat“ tamní horské smrčiny motorovou pilou, tak tam asi půjdu a přivážu se tam. Protože vím, že v momentě, kdy se tento unikátní ekosystém vykácí, bude trvat téměř století, než se zrekonstruuje do dnešní podoby. Přesně tak jsme to cítili my s Prunéřovem. To je téma, které teď velmi aktivně sleduji. Měl jsem o tom před několika dny jeden vážný rozhovor s dnešním ministrem Mikem. Vlastně vůbec nejvážnější, který jsme kdy spolu měli. Přesvědčoval jsem ho, aby držel konzistentně dosavadní pozici ministerstva životního prostředí. Z konzultací, které on absolvoval v Bruselu, totiž vyplývá, že i Evropská komise pohlíží na současný plán na obnovu elektrárny jako na nové zařízení, a nikoli jako na rekonstrukci. A v tu chvíli by se měly uplatnit pro novou elektrárnu v Prunéřově nejlepší dostupné technologie, které jsou na trhu. Máš nějaký vzkaz pro čtenáře našeho magazínu? Už skutečnost, že je někdo čtenářem tohoto magazínu, dokládá, že sdílí určitý hodnotový systém a není lhostejný k tématům ochrany životního prostředí a ochrany klimatu. Tak možná takový nápad: Co kdyby, až si ho přečte, magazín vzal a dal ho ještě někomu dalšímu? Když se totiž podívám kriticky na to, kam se česká společnost dostala, kde jsme, tak zjišťuji, že v citlivosti na téma ochrany životního prostředí pořád významně zaostáváme za nejvyspělejšími státy. A změní to lidé, kteří budou mít přehled o tom, co se děje, budou aktivně vyhledávat informace, přemýšlet o nich a pomohou společnost vyvést z toho zahledění do sebe sama. Díky za rozhovor! Nezkrácený rozhovor s Martinem Bursíkem si můžete přečíst na www.greenpeace.cz Jan Rovenský kampaně Greenpeace

Tričko s obrázkem velryby

Triko Save our seas

Batikované triko

Tričko Homeless

Bavlněné tričko, vpředu obrázek velryby, vzadu logo Greenpeace, tmavě modré s bleděmodrým potiskem. Dámské i pánské.

Bavlněné triko, olivová barva, vpředu znak velryby a logo Greenpeace. Dámské i pánské.

Dívčí triko s dlouhým rukávem, červeno-oranžová kombinace, vpředu malé černé logo Greenpeace.

Bavlněné triko s obrázekem ledních medvědů a nápisem „Homeless – Stop global warming“. Dámské i pánské.

Velikost: S, M, L, XL Cena: 300,- Kč

Velikost: S, M, L, XL Cena: 300,- Kč

Velikost: S, M, L Cena: 390,- Kč

Velikost: S (dámské), M, L, XL Cena: 350,- Kč

Tričko s obrázkem opiček

Nákupní tašky

CD Planet Dance

Tričko je vyrobeno z biobavlny a výhradně za využití obnovitelných zdrojů energie (větrné a solární). Objem emisí skleníkových plynů vyprodukovaných během jeho výroby je o 90 % nižší než u běžného trička.

Nákupní tašky z nebělené bavlny.

Kompilace taneční hudby vydaná na podporu Greenpeace Cena: 50,- Kč

Velikost: pánské – M, L, XL (bílá, tmavě šedá); dámské – (bílá, šedá, červená), M (bílá, šedá, fialová) L (bílá, šedá), XL (šedá) Cena: 350,- Kč

Objednávka – podzim 2009

počet kusů S

M

L

XL

Nápis „Genetic Experiment“ Cena: 100,- Kč

Pexeso

Nápis „Reduce, Reuse, Recycle“ Cena: 130,- Kč

Klasická stolní hra. Cena: 40,- Kč

Objednané zboží zašlete na adresu: celkem

Jméno:

Tričko s obrázkem velryby

D P

Ulice, číslo:

Triko „Save our seas“

D P

Město:

Batikované triko

D P

PSČ:

Tričko „Homeless“

D P

*Telefon:

Tričko s obrázkem opiček

D P

Podpis:

Nákupní taška „R–R–R“

*Poznámka:

Nákupní taška „GE“ Pexeso CD „Planet Dance“ Zboží můžete zakoupit v naší kanceláři, ale zasíláme jej i na dobírku (v tomto případě připočítáváme cca. 110 Kč na poštovné – netýká se samotné objednávky pexesa nebo klíčenky). Objednat zboží si můžete telefonicky, e-mailem, poštou i faxem. Greenpeace 1. pluku 12/143, 186 00 Praha 8, tel. 224 319 667, fax: 222 313 777 e-mail: [email protected]

 uplatňuji 30% slevu pro členy / členky RWC *Uvedete-li na objednávce svoje telefonní číslo, případně e-mailovou adresu, urychlíte nám komunikaci s Vámi v případě, že některý z Vámi požadovaných produktů nemáme na skladě. Jako poznámku můžete uvést například nejpozdější datum, do kterého dodávku požadujete (jedná-li se například o dárek ke konkrétní příležitosti apod.). Lenka Dvořáková, která se o náš „obchod“ stará, se snaží o co nejrychlejší vyřízení Vašich objednávek, ale při jejich vysokém počtu může někdy dojít ke zpoždění. I v takovém případě usnadní uvedení telefonního či e-mailového spojení další dohodu.

podpořte greenpeace

15

Foto © Greenpeace / Daniel Beltra

Kácení Amazonského deštného pralesa mají v současnosti ze 70–80 % na svědomí velkofarmy chovající dobytek. Naší kampaní za záchranu Amazonie chceme přesvědčit brazilskou vládu, aby ničení pralesa zastavila do roku 2015. Uchráníme tak jedinečný ekosystém naší planety, mnoho druhů zvířat (např. jaguáry nebo opice saimiri) a zmírníme změnu klimatu. Informace o naší práci v Amazonském deštném pralese Vám přineseme v dalším čísle magazínu.

Na záchraně Amazonie můžeme pracovat jen díky Vám. Děkujeme.