ČESKÁ REPUBLIKA 1. Hlavní charakteristika důchodového systému Zákonné starobní důchody se skládají ze dvou částí – z rovného základního důchodu a důchodu odvozeného z výdělku na základě osobního vyměřovacího základu (OVZ) a počtu rozhodných let. Zákon o důchodovém pojištění z roku 1995 zahájil probíhající proces zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu a prodlužování délky doby pojištění pro výpočet důchodu na 30 let až do roku 2016.1 Reforma také přinesla přísnější definice pro osoby mající nárok na invalidní dávky a dávky pozůstalých, zavedla vdovecké důchody a stanovila pravidla pro indexaci důchodů. V roce 1997 vláda omezila indexaci, zkrátila způsobilé doby pro nepříspěvkové důchody a zpřísnila podmínky pro předčasný odchod do důchodu. V roce 2001 zákonné novely dále snížily výhody předčasného odchodu do důchodu a více zvýhodnily jeho odklad. V roce 2002 se indexace minimálního důchodu změnila na kombinaci 100 % cen a 1/3 růstu reálné mzdy. Reforma z roku 2003 se postará o další zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu u starobních důchodů – na 63 let u mužů a u žen bez dětí (tohoto věku bude účinně dosaženo v roce 2016 u mužů a v roce 2019 u žen bez dětí). Příspěvková sazba se v roce 2004 zvýšila z 26 % na 28 %. Důchody financují zaměstnavatelé (21,5 % ze mzdy) a zaměstnanci (6,5 % z výdělku), osoby samostatně výdělečně činné platí celých 28 % z přiznaných příjmů. Náhradní doby pojištění tvoří asi čtvrtinu všech dob pojištění zahrnutých do výpočtu nároků na důchod. Týká se to období péče o dítě do věku 4 let (nebo 18 let, pokud se jedná o dítě s vážným dlouhodobým postižením), povinné vojenské služby nebo civilní služby (jako alternativy k vojenské službě), osob věnujících se osobní péči o závislou osobu, osob pobírajících plný invalidní důchod (až do dosažení věkové hranice odchodu do důchodu) a osob vedených jako nezaměstnané (pojištěnci mají také nárok na podporu v nezaměstnanosti, zatímco osoby, které nepobírají podporu v nezaměstnanosti, jsou rovněž kryté po dobu 3 let). Předčasný odchod do důchodu je možný už 3 roky před dosažením zákonné věkové hranice odchodu do důchodu. Pokud k němu dojde, všechny pracovní poměry musejí být ukončeny. Existuje dočasně a trvale snížený předčasný starobní důchod. Dočasně snížený předčasný starobní důchod (který bude zrušen počínaje rokem 2007) je získatelný 2 roky před dosažením zákonné věkové hranice odchodu do důchodu za předpokladu, že pojištěná osoba je minimálně 25 let pojištěná, pobírala invalidní důchod po dobu nejméně 5 let a nárok na invalidní důchod vypršel v době 5 let před dosažením zákonné věkové hranice odchodu do důchodu. Důchod se snižuje o 1,3 % OVZ na každé období 90 dnů před dosažením důchodového věku, po dosažení věkové hranice odchodu do důchodu je však důchod obnoven v plné výši. Trvale snížený předčasný starobní důchod je získatelný už 3 roky před dosažením zákonné věkové hranice odchodu do důchodu. Období placení příspěvků musí u pojištěnce trvat nejméně 25 let. Důchod se snižuje o 0,9 % OVZ na každé devadesátidenní 1
Vyměřovací základ u důchodu odvozeného z příjmu se v současnosti zakládá na průměrné hrubé mzdě za posledních 18 let před odchodem do důchodu. Toto období, které se původně zakládalo na 10 letech před ochodem do důchodu, se každým rokem prodlužuje o 1 rok, a to až do doby, kdy bude dosaženo celkem 30 kalendářních let (v roce 2016).
období před dosažením zákonné věkové hranice odchodu do důchodu. Toto snížení je trvalé a pokračuje i poté, co příjemce dosáhne zákonné věkové hranice odchodu do důchodu. V případě odloženého důchodu dochází ke zvýšení o 1,5 % OVZ na každých 90 dnů ekonomické činnosti, během kterých je nárok na starobní důchod odložen. Systém penzijního připojištění se státním příspěvkem byl zaveden v roce 1994. Stát podporuje účast v systémech penzijního připojištění poskytováním státního příspěvku a úlevou na dani z příjmu pro účastníky. Příspěvky může platit jménem účastníka jeho zaměstnavatel pod podmínkou, že s tím účastník bude předem souhlasit. Příspěvek zaměstnavatele může být sjednán také v jakékoli kolektivní smlouvě. S účinností od 1. ledna 2000 byly zavedeny daňové úlevy jak pro účastníky, tak i pro zaměstnavatele. V současnosti na trhu penzijního připojištění se státním příspěvkem působí 11 penzijních fondů. Fondy poskytující dobrovolné penzijní připojištění dosud nehrají důležitou úlohu, pokud jde o příjmové zabezpečení ve stáří. Třebaže se k nim do konce roku 2004 připojily téměř 3 milióny lidí, nárůst kapitálu na jednotlivých účtech není velký, aktiva držená penzijními fondy činí 3,7 % HDP. Průměrná výše příspěvku účastníka je nízká a od roku 1999 stagnuje na hodnotě 2 % průměrné mzdy. Míra pokrytí systémem dobrovolného penzijního připojištění (jako procento obyvatel ve věku od 15 do 64 let) činí 35 %. Penzijní fondy mají ze zákona povinnost garantovat účastníkům nezáporný výnos, což vede k nízké úrovni výnosu, kterou vyrovnává vyšší bezpečnost investic. Od roku 1995 do roku 2004 činil průměrný připsaný reálný výnos 0,8 %. Vedle systémů penzijního připojištění se státním příspěvkem je také k dispozici soukromé životní pojištění. U pojišťovacích produktů v rámci systémů soukromého životního pojištění byly zavedeny daňové úlevy jak pro pojištěnce, tak i pro jejich zaměstnavatele. Důchody ze systému základního důchodového pojištění nejsou závislé na příjmu ani na majetku (závislost na příjmu u předčasného starobního důchodu a částečného invalidního důchodu byla zrušena počínaje rokem 2006). Minimální výše důchodu v současné době dosahuje asi 17 % průměrné čisté mzdy. Doplňkovým nástrojem, pokud jde o sociální zabezpečení starších občanů (ale nejenom jich), je existenční minimum, které doplňuje systém základního důchodového pojištění. Existenční minimum v současné době činí 4 300,- Kč na osobu, což je přibližně 34 % průměrné čisté mzdy. Dávky ze systému sociální péče jsou závislé na příjmu a majetku. 2. SITUACE A VÝHLEDY Z HLEDISKA SPOLEČNÝCH CÍLŮ 2.1. Současná situace Pokud jde o přiměřenost, životní úroveň osob ve věku 65 let a starších dosahuje 83 % životní úrovně osob ve věku 0–64 let (ekvivalizovaný příjem domácností) a 75 % životní úrovně osob ve věku 45–54 let. Co se týče zabezpečení příjmu ve stáří, většina lidí je závislá na systémech zákonného důchodového pojištění. Reálná hodnota důchodů i přes pravidelnou indexaci v posledním desetiletí poklesla (třebaže je reálná hodnota v roce 2004 přibližně stejná jako v roce 1989). Úroveň průměrného starobního důchodu v poměru k průměrné čisté mzdě postupně klesala z 61 % v roce 1998 na 57 % v roce 2004 (v poměru
k průměrné hrubé mzdě ze 47 % v roce 1998 na 44 % v roce 2004). Hrubé náhradové poměry u pracovníka s průměrnou mzdou, který odchází do důchodu ve věku 65 let po 40 letech pojištění, činí 61 %, přičemž čistý náhradový poměr činí 79 %. Široký rozsah krytí prostřednictvím institutu náhradních dob pojištění však může negativně působit na ochotu platit příspěvky na důchodové pojištění do základního důchodového systému, neboť takto nastavená struktura systému vyžaduje poměrně vysokou pojistnou sazbu po dlouhé časové období. Část zákonného důchodu odvozená z výdělku se řídí dynamickou konstrukcí, která má význačný přerozdělovací účinek. Starobní důchody nejsou zdaňovány až do částky, jež je čtyřikrát vyšší než obvyklá dávka osvobozená od daní, kterou pracovníci mají, což přispívá k vyššímu čistému náhradovému poměru mezd k důchodovým dávkám. Systém základního důchodového pojištění do značné míry přispívá ke snížení chudoby starší generace. Relativní míra chudoby (hranice 60 % příjmu) u osob ve věku 65 let nebo starších v roce 2003 dosahuje nízké úrovně 4 %, což je hodnota nižší než průměr v EU a výrazně nižší, než je úroveň chudoby u osob ve věku 0–64 let (v roce 2003 činila 9 %). Z 3,2 miliónu vyplácených důchodů tvoří 60 % starobní důchody, 17 % plné invalidní důchody a částečné invalidní důchody a 23 % vdovecké, vdovské a sirotčí důchody. Míra zaměstnanosti u osob ve věku 55–64 let (42,7 % v roce 2004) je mírně vyšší, než je průměr ve státech EU25 (41 %), a v posledních letech významně vzrostla. Možnosti pro její zvyšování trvají. V letech 2001 a 2004 byl přístup k předčasnému odchodu do důchodu ještě více omezen a za odklad odchodu do důchodu bylo nabídnuto další zvýhodnění. Penále zavedené v roce 2001 však možná bylo příliš nízké na to, aby odradilo občany od žádostí o předčasné důchody. Legislativa důchodcům umožňuje pobírat (kromě důchodu) příjem z výdělečné činnosti bez ohledu na výši jejich příjmu. Od roku 2001 se na každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti prováděné po získání nároku na starobní důchod (bez pobírání důchodu) zvyšuje úroveň procentní výměry o 1,5 % OVZ (6 % ročně) v porovnání s dřívějším zvýšením o 1 % (4 % ročně). V současné době zhruba 15 % osob ve věku 50 až 64 let pobírá invalidní důchod. Osobám, které mají nárok na plný invalidní důchod, se nebrání v práci. Plný invalidní důchod je obecně vyšší než předčasný starobní důchod. Pokud jde o udržitelnost, důchodový systém je kvůli demografickým a hospodářským změnám již několik let zadlužen (1997–2003). Výdaje na důchody v roce 2003 činily 8,8 % HDP. Z celkových výdajů na důchody tvořily výdaje na starobní důchody 72 %, výdaje na invalidní důchody 18 % a výdaje na důchody pozůstalých 10 %. Kontrola veřejných výdajů na důchody je v posledních desetiletích vážnou starostí, která vedla od roku 1993 k několika reformám té části státního důchodového systému, která se odvozuje z výdělku. Mezi přijatá opatření patřilo zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu, prodloužení období služby vyžadované k získání nároku na důchod a snížení vyměřovacího základu, vazba na index byla učiněna méně výhodnější a podmínky pro nepříspěvkové důchody a předčasný odchod do důchodu byly zpřísněny. Systém penzijního připojištění se státním příspěvkem byl dosud využíván spíše pro střednědobé spoření než jako doplňkový příjem ve stáří. Od založení systému tvoří jednorázová vyrovnání 72 % všech dosud přiznaných dávek.
Co se týče modernizace, od roku 1996 se věková hranice odchodu do důchodu postupně zvyšuje a harmonizuje a v roce 2016 má u mužů dosáhnout 63 let. U žen se tato věková hranice bude v roce 2019 pohybovat v rozmezí od 59 do 63 let – rozdíly závisejí na počtu vychovaných dětí. 2.2. Výhled, reformní opatření a politické debaty Předpokládá se, že Česká republika bude v nadcházejících desetiletích čelit rychlému stárnutí, zejména kvůli nízké míře porodnosti. Míra závislosti ve stáří se má podle předpokladů zvýšit ze současné nízké úrovně 20 % (průměr v EU činí 24 %) na 55 % v roce 2050 (nad průměrem v EU, který bude činit 52 %), což v porovnání se státy v EU25 představuje jedno z největších zvýšení. Předpokládá se, že náhradové poměry u osob odcházejících do důchodu ve věku 65 let po 40 letech pojištění klesnou do roku 2050 přibližně o 10 procentních bodů (hrubé i čisté), přičemž v roce 2050 mají u osob s průměrnou mzdou dosáhnout 70 % čistého poměru (53 % hrubého), ale u skromných důchodců zůstanou vyšší (79 % u osob pobírajících dvě třetiny průměrné mzdy) a nižší u výdělečných osob s vyšší mzdou. Náhradové poměry lze zvýšit povzbuzením občanů k tomu, aby se připojili k financovanému systému penzijního připojištění a zvýšili vlastní spoření na stáří. Podle vnitrostátních číselných údajů, souběžně s dlouhodobým zvyšováním výdajů, by se měla poměrná úroveň průměrných důchodů k průměrné mzdě snížit ze současné úrovně 44 %, a to až k úrovni přibližně 37 % průměrné hrubé mzdy (49 % průměrné hrubé mzdy) okolo roku 2026 s následným mírným růstem až do konce projekce v roce 2050. Pobídky k pozdějšímu odchodu do důchodu plynoucí z opatření, která byla přijata v roce 2001 a v roce 2004, by se pravděpodobně mohly zvýšit, zejména prostřednictvím dalšího preferenčního zacházení při odkladu odchodu do důchodu. K dosažení náležité úrovně dávek ze soukromých penzijních systémů je zapotřebí, aby se dále posílila důvěra občanů v tyto systémy. V národní strategické zprávě se zdůrazňuje, že v systému penzijního připojištění se státním příspěvkem bude nutné podniknout další kroky, aby se oddělil majetek akcionářů od majetku účastníků a aby penzijní fondy mohly nabízet penzijní plány s různým investičním zaměřením a zároveň aby se zvýšila míra pokrytí (zvláště u mladších věkových skupin) a aby účastníci těchto systémů a zaměstnavatelé byli motivováni k vyšší účasti a vyšším příspěvkům. Kromě toho by se mělo uvážit omezení čerpání jednorázového vyrovnání a odstranění garance meziročního nezáporného výnosu. Současné reformy, zejména vyšší věková hranice odchodu důchodu, by měly zajistit udržitelnost až do roku 2020. Po tomto roce bude zapotřebí tento systém dále reformovat, má-li průběžně financovaný systém zůstat hlavním zdrojem zajištění příjmu ve stáří. Česká republika čelí rychle rostoucím rozpočtovým tlakům způsobeným stárnutím populace, které jsou mnohem závažnější v porovnání s většinou členských států. Podle projekcí AWG na rok 2005 se očekává, že Česká republika zvýší své výdaje na státní důchody z 8,5 % HDP v roce 2004 na 14,0 % HDP v roce 2050, což znamená zvýšení o 5,6 procentního bodu, přičemž se očekává, že všechny výdaje související s věkem se zvýší o 6,9 procentního bodu. Důchody jsou proto zdaleka tou nejrychleji rostoucí položkou mezi výdaji souvisejícími s věkem. Pokud tedy nedojde
ke koncepční změně, očekává se, že veřejný dluh se vyšplhá z 38,6 % HDP v roce 2004 na více než 300 % v roce 2050. Realizací reforem došlo ke stabilizaci systému základního důchodového pojištění na období přibližně 20 let, avšak po roce 2025 výdaje rychle porostou. Opatření, která byla dosud učiněna, však dostatečným způsobem nezaručí udržitelnost důchodů a demografický vývoj musí doprovázet přijetí dalších reformních kroků. Podle odhadů v národní strategické zprávě by se za účelem udržení rovnováhy důchodového systému v roce 2050 měla věková hranice odchodu do důchodu v letech 2020 až 2050 zvýšit přibližně na 68 let u mužů a/nebo 67 let u žen. Zatímco politické strany předložily v roce 2004 své varianty důchodové reformy, budoucí podoba českého důchodového systému byla zvažována v týmu odborníků, jehož závěrečná zpráva bude využita při dalších politických jednáních. O pokroku důchodové reformy byli informováni sociální partneři. V týmu odborníků, který byl ustaven v roce 2004, mají své zástupce politické strany, předseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr financí. Na změny v systému se rovněž připravuje i nositel důchodového pojištění. Pravděpodobně budou zvažovány tyto otázky: další posilování pobídek k delšímu setrvání na trhu práce prostřednictvím dalšího postupného prodlužování věkové hranice pro nárok na starobní důchod (současně s uvážením sjednocení těchto věkových hranic pro muže a ženy) a další prodlužování období, z něhož se zjišťují příjmy pro výpočet důchodu. Rovněž se uvažuje o možném zavedení postupného odchodu do důchodu (s možností přepočtu důchodů vyplácených vedle příjmu z výdělečné činnosti). Dále se zvažuje omezení zápočtu náhradních dob při výpočtu nároků na důchod, změny ve způsobu indexace skutečně dosažených příjmů pro účely důchodů a změny ve způsobu indexace současných důchodů jakož i aktualizace kritérií pro posuzování invalidity. 3. ZÁVĚRY Očekává se, že z dalších jednání, která budou vycházet ze závěrečné zprávy týmu odborníků, vyplynou nové důchodové reformy. Významným krokem by byla dohoda o zásadách důchodové reformy v roce 2006. Navrhovaná opatření zahrnují další reformy zákonného důchodu (zejména zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu), vytvoření rezervního fondu a rovněž další rozvoj dobrovolných soukromých důchodů. Česká republika v posledním desetiletí dokázala zabezpečit přiměřenost důchodů a dosáhla nízké úrovně chudoby u starších osob. Třebaže se předpokládá, že náhradové poměry poklesnou, přiměřenost by měla být v budoucnu zachována. Míra zaměstnanosti u osob ve věku 55–64 let se v posledních letech také značně zvýšila. Mělo by se však podpořit vytváření pracovních míst pro starší pracovníky a také to, aby nabídky na tato pracovní místa přijímali, aby se usnadnila rovnováha mezi finanční udržitelností a přiměřeností důchodů; současně je zapotřebí posílit pobídky k delšímu setrvání na trhu práce. Česká republika čelí rostoucím rozpočtovým tlakům v důsledku stárnutí populace, které bude na základě předpokladů rychlejší než ve většině ostatních zemí EU. Podle národní strategické zprávy budou v důchodovém systému při uplatňování současné politiky počínaje rokem 2020 narůstat schodky. Uvidí se, do jaké míry další reformní úsilí posílí udržitelnost důchodového systému a zároveň zajistí jeho přiměřenost.
4. INFORMAČNÍ STATISTIKY ČR Přiměřenost
EU25
Současná situace 1
Míra rizika chudoby 0–64 65+ 75+ 1 Nerovnost příjmů 0–64 65+ Příjem osob ve věku 65+ jako poměr příjmů osob ve věku 1 0–64 Mediánové důchody 2 v porovnání s medián. příjmy
Celkem 8 9 4 7
Muži 7 8 1 2
Ženy 9 9 6 9
0,83
0,85
0,82
nejsou údaje
nejsou údaje
nejsou údaje
Celkem 16 16 18 nejsou údaje
Muži 15 16 15 nejsou údaje
Ženy 17 17 20 nejsou údaje
1995
2000
2003
12,5
12,6
Celkem 76,8 41,0
Muži 85,2 50,7
Ženy 68,5 31,7
60,7p
60,9
60,4p
3,5 2,1
Dlouhodobé projekce Teoretické náhradové 3 poměry Celk. čistý náhrad. poměr Celk. hrubý náhrad. poměr Hrubý náhr. poměr 1. pilíř Hrubý náhr. poměr 2. a 3. pilíř
2005
2030
2050
79 61 61 *
70 54 54 *
70 53 53 *
Finanční udržitelnost Současná situace Výdaje na důchody 4 ESSPROS , % z HDP 5
Zaměstnanost (2004) Míra zaměstnanosti (25–54) Míra zaměstnanosti (55–64) Skutečný věk odchodu z trhu 6 práce (2004) 7 Veřejné finance (2003) Státní dluh, % z HDP Rovnováha rozpočtu,% z HDP
1995
2000
2003
7,3
8,7
8,8
Celkem 81,4 42,7
Muži 89,2 57,2
Ženy 73,4 29,4
60,0 37,8 -12,6
63,3 -2,8
Dlouhodobé projekce (EPC 2006) 8
Míra závislosti ve stáří Státní výdaje na důchody, % 9 z HDP Faktory určující vývoj státních výdajů na důchody 10 (2000–2050) Demografická závislost Zaměstnanost Způsobilost Úroveň dávek Celkem (včetně zbytku)
2004 20
Úroveň 2030 37
2050 55
Zvýšení 2004–50 +175 %
2004 25
Úroveň 2030 40
2050 52
Zvýšení 2004–50 +108 %
8,5
9,6
14
+5,6
10,6
11,9
12,8
+2,2
Příspěvek, který se má změnit, v procentních bodech HDP
Příspěvek, který se má změnit, v procentních bodech HDP
10,5 -0,3 -3,5 -0,6 5,6
8,6 -1,1 -2,1 -2,7 2,2
Poznámky: 1. Zdroj: Sběr údajů Eurostat 2005. Hranice chudoby: 60% mediánového ekvivalizovaného příjmu; měření nerovnosti: podíl sdílených příjmů S80/S20. Během přechodu na evropské statistické údaje EU-SILC týkající se harmonizovaného příjmu a životní úrovně bylo dohodnuto používání ukazatelů odvozených z vnitrostátních zdrojů podle společně dohodnuté metodiky. Třebaže tyto ukazatele nelze považovat za úplně porovnatelné kvůli použití různých šetření nebo referenčního roku pro příjem, za účelem zajištění co největší porovnatelnosti bylo vyvinuto maximální úsilí. Nutno poznamenat, že 12 členských států šetření EU-SILC již používá (BE, DK, EL, ES, FR, IE, IT, LU, AT, PT, FI a SE; SILC 2004, údaje o příjmech 2003), zatímco ostatní členské státy se spoléhají na vnitrostátní zdroje (údaje o příjmech 2003), kromě MT (2000), CZ, DE a SK (2002).
–
2. Zdroj: Eurostat. Mediánový individuální důchodový příjem důchodců ve věku 65 74 let ve srovnání s mediánovým výdělkem zaměstnaných osob ve věku 50–59 let bez jiných sociálních dávek než důchodů. 3. Zdroj: vnitrostátní výpočty podle metody určené podskupinou pro ukazatele Výboru pro sociální ochranu. Teoretický náhradový poměr u pracovníků mužského pohlaví s délkou profesního života 40 let, kteří pracují na plný úvazek za průměrný výdělek s příspěvky na první a druhý pilíř důchodových systémů, při odchodu do důchodu ve věku 65 let v roce 2005. 4. Zdroj: ESSPROS, EUROSTAT. Zahrnuje výdaje některých soukromých systémů sociální ochrany. 5. Zdroj: Evropský průzkum pracovních sil, 2004. 6. Zdroj: Evropský průzkum pracovních sil, 2004. 7. Zdroj: Evropská komise, GŘ pro hospodářské a finanční záležitosti. 8. Zdroj: EUROSTAT (2005), demografické projekce. Počet osob ve věku 65 let a starších jako procento osob ve věku 15–64 let. 9. Zdroj: Výbor pro hospodářskou politiku 2006. Státní výdaje na důchody (včetně většiny státních náhradních příjmů pro osoby ve věku 55 let nebo starší, které také zahrnují výdaje na důchody z financované vrstvy zákonných systémů), před zdaněním. 10. Zdroj: Výbor pro hospodářskou politiku 2006. Státní výdaje na důchod (včetně většiny státních náhradních příjmů pro osoby ve věku 55 let nebo starší, které však nezahrnují výdaje na důchody z financované vrstvy zákonných systémů), před zdaněním.
* zanedbatelný poměr
