Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009
Česká próza 1. poloviny 20. století -
pokračují realisté (A. Jirásek, Z. Winter, K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek), naturalisté (Mrštíkové, K. M. Čapek-Chod), vrchol impresionismu (F. Šrámek) obraz války (F. Šrámek, R. Weiner, J. John, J. Hašek, K. Konrád), legionářská literatura (R. Medek, J. Kopta, F. Langer, J. Kratochvíl) vliv expresionismu (Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J. Weis, J. Váchal aj.) demokratický proud (K. Čapek, K. Poláček, E. Bass) imaginativní próza (V. Vančura, K. Konrád, K. Schulz) katolicky orientovaná linie (J. Deml, J. Durych, J. Čep) společenská, sociální próza (I. Olbracht, M. Majerová, K. Nový, M. Pujmanová) ruralisté (J. Knap, F. Křelina, V. Prokůpek, V. Martínek, A. C. Nor, J. Vrba, J. Morávek) psychologická próza (J. Havlíček, E. Hostovský, R. Weiner, J. Glazarová, B. Benešová, A. M. Tilschová) historická próza (J. Durych)
V 20. letech převaha menších prozaických žánrů; próza lyrická, utopická a reportážní, v 30. letech dominantní postavení prózy, zvl. románu společenského, psychologického a historického, zesílení epičnosti, tradiční žánr balady (baladická próza)
1) Obraz 1. světové války v české próze otřesné zážitky z fronty
Jaromír John (1882–1952) prozaik, výtvarný kritik a estetik (vl. jménem Bohumil Markalous) – povídkový soubor Večery na slamníku – monology stylizované jako projevy prostých lidí zavlečených do války; autentické výpovědi a zpovědi; postavy sympatické, politováníhodné i darebácké; stesk po domově (idealizovaná představa); oslava dovednosti a umu obyčejných lidí, humorná i laskavá ironie – prózy Zbloudilý syn – sadista za války, pak počestný živnostník, nakonec nacista, Rajský ostrov – o budování Národního divadla, Moudrý Engelbert – obraz životního zklamání, obžaloba měšťáckého pokrytectví; povídky Dořini milenci – satirická a humoristická próza, autorův smysl pro lidské slabosti
1
Jaroslav Hašek (1883–1923) * Praha, pobyt na Lipnici u Havlíčkova Brodu; bohémský život a tuláctví odpor k společnosti, měšťáctví; předválečný anarchista, protiměšťácký humorista, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády (osvětový politický pracovník, novinář); 1920 návrat do Čech Dílo – humoresky k zábavě a satirické povídky (např. soubory Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy aj.) – satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (4 dílný, nedokončený) – geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce; – hlavní postava – Švejk = literární typ: člověk válečné doby, hájící své právo na život; jeho dvojjakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se brání svým chytráctvím); rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř; intenacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle); představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka × Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj., představitelé vládní moci (byrokraté rakouského státního aparátu) zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádostivosti) – význam: obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní – forma: uvolněná, nedějová, volně přiřazované epizody, Švejkovy rozhovory a vyprávění, jeho osudy po odvodu, v průběhu cesty na frontu a do zajetí – dokumentaristické postupy – citace vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků a vyhlášek, přísloví, průpovídky, písně – jazyk: lidová čeština, vulgarismy (funkce charakterizační) germanismy; román přeložen do mnoha jazyků, dramatizován (E. F. Burian, B. Brecht), zfilmován (poprvé s Karlem Nollem v hlavní roli, pak Sašou Rašilovem a Rudolfem Hrušínským) postava Švejka vznikla už před válkou – v seriálu grotesek antimilitaristického zaměření: Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (původně ,,pitomec u kumpanie”, dobrák, horlivý loajální český voják v rakouské uniformě), pak během války – Dobrý voják Švejk v zajetí (proměna – buřič, protirakouský postoj)
Legionářská literatura – zobrazení války jako historické události; tematika zahraničního odboje, působení našich vojáků jako zajatců v Rusku na straně odpůrců říjnové revoluce; autoři byli většinou účastníky bojů 2
Rudolf Medek (1890–1940) účastník bitvy u Zborova – 5 dílný románový cyklus Anabáze – kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, zvl. bojů československých legií na straně protibolševických sil; obraz bitvy u Zborova v červenci 1917, zmatku a chaosu v Rusku, vyčerpávající cesty legií přes Sibiř do Vladivostoku a návratu domů; řečnický patos, dramatičnost, epická šíře, básnické vyjádření – tragédie Plukovník Švec, oslavná báseň Zborov
Josef Kopta (1894–1962 redaktor, spisovatel, účastník 1. světové války – románová trilogie Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – epická šíře, postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř do Vladivostoku; zorný úhel obyčejného pěšáka; lidové typy – obětavost, kamarádství, stesk po domově, hrdinství – básnické sbírky Cestou k osvobození, Nejvěrnější hlas
František Langer (1888–1965) vojenský lékař čsl. legií v Rusku, prozaik a dramatik – próza Železný vlk (listy z kroniky legií), pro děti Pes druhé roty; drama Jízdní hlídka – o skupině legionářů obklíčených ruskými partyzány bolševiky; – po válce autor veseloher: Velbloud uchem jehly, Obrácení Ferdyše Pištory aj., pro děti psal loutkové hry, detektivku Bratrstvo bílého klíče a protifašistickou knihu Děti a dýka
Jaroslav Kratochvíl (1885–1945) důstojník čsl. legií, odmítl boj proti Rudé armádě; za 2. světové války zahynul v Terezíně; kritik legionářské legendy – Cesta revoluce – vzpomínky a dokumenty z legionářského odboje – 2dílný román Prameny – složitý obraz poměrů v carském Rusku, osud českého intelektuála ve válce; autor sympatizuje s ruskou revolucí tematika války též v díle K. Čapka, V. Vančury, F. Šrámka, J. Durycha, R. Weinera, B. Benešové aj.
2) Vliv expresionismu na českou prózu životní pocit rozkladu hodnot, odcizení člověka, úzkosti, absurdity světa
Lev Blatný (1894–1930) 3
– povídky Vítr v ohradě - motivy války, smrti, rozklad lidského nitra
Ladislav Klíma (1878–1928) – zájem o filozofii, neschopen existenčně pevně zakotvit, život v bídě, alkoholismus – filozofické dílo Svět jako vědomí nic – vliv Berkeleyova subjektivního idealismu, Schopenhauerova pesimismu a Nietzscheho učení o nadčlověku, vůli k moci; – próza – Velký román I. – III. (torzo) – o cestě člověka k božství na zemi; novela Slavná Nemesis – o touze poznat tajemství života a smrti dalšími expresionisty jsou např. Richard Weiner, Jan Weis (zakladatel české science – fiction), Josef Váchal aj.
3) Demokratický proud literatury v české próze Karel Čapek (1890–1938) světově známý spisovatel, novinář (tvůrce tzv. sloupku), překladatel * Malé Svatoňovice, dětství v Úpici; studium filozofie v Praze, zájem o filozofický pragmatismus (měřítko pravdy je v užitečnosti hodnotného díla, konaného s dobrým úmyslem); novinář – Národní listy a zvl. Lidové noviny; záliba v cestování, práci na zahradě (Zahradníkův rok), vztah k zvířatům (Měl jsem psa a kočku);
bratr Josef Čapek – malíř, spoluautor několika děl (Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada, Lásky hra osudná aj.) Dílo a) do r. 1921 – povídky Boží muka, Trapné povídky – otázky svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy, motivy tajemství, záhad – hra Loupežník – střetnutí výbojného mládí s opatrnictvím a pokrytectvím dospělých, boj o právo na lásku, výsměch měšťáckým konvencím – překlady moderních francouzských básníků – Francouzská poezie moderní doby b) do pol. 20. let – dramatické a románové utopie; převratné vynálezy ohrožují člověka – alegorická hra RUR – kritický vztah k přeceňování techniky, úzkost nad budoucností lidstva (vynález umělého člověka – robota ohrozí existenci lidstva); řešení konfliktu – ve dvojici nejdokonalejších robotů Heleny a Primuse se probudí nová, lidská vlastnost – cit, lidstvo je zachráněno (idealisticky humanistický závěr); slovo robot, dnes mezinárodní, je Čapkovým novotvarem – hra Ze života hmyzu (spoluautorství s J. Čapkem) – prvky expresionismu; – kritika lidských chyb a nedostatků – obrazně na jednání jednotlivých druhů hmyzu (mravenci, motýli, chrobáci aj. = výrazné typy lidí, nositelé sobectví, vládychtivosti, povrchnosti, lakomství, netečnosti ap.); postava tuláka – pozoruje hmyzí hemžení, hledá smysl života 4
– utopický román Továrna na absolutno – vynález síly, která mění lidi; konflikty, válka a ničení – utopický román Krakatit – o vynálezu nekonečně účinné třaskaviny, schopné zničit celý svět; hlavní postava – vynálezce inženýr Prokop; ovlivněn poznáním venkovské idyly i světa vládců a teroristů dochází k zdůrazňování každodenní drobné užitečné práce pro lidstvo (humanistický závěr) myšlenka odpovědnosti vědce – utopické drama Věc Makropulos (opera L. Janáčka) – téma dlouhověkosti a nesmrtelnosti c) přelom 20. a 30. let – drobné prózy, fejetony, sloupky – povídkové soubory Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (původně v časopisech pro zábavu) – témata z černé kroniky s detektivní zápletkou; zdánlivě neřešitelná záhada je logicky vyřešena, ale neoznačeno, na čí straně je zlo (filozofie relativismu); vypravěčské umění; živý hovorový styl, konkrétnost, srozumitelnost, zaměření na detail – cestopisné fejetony – Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever – vtipnost, originalita vyjádření dojmů z cest d) 30. léta – románová noetická trilogie (noetika = nauka o poznání) – Hordubal (tragédie podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky, odcizení ženy, zavražděn) – Povětroň (neznámý muž, letec, po havárii umírá nepoznán; rekonstrukce jeho života podle vlastní fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka, vyznívá v názorech, že mohl být kariéristou, básníkem, pedantem i romantikem) – Obyčejný život (autobiografie železničářského úředníka v penzi, retrospektivní pohled) – společná filozofie románů, tzv. relativismus (snaha vidět skutečnost z několika stran; není jen jedna poznatelná pravda) e) konec 30. let – ohrožení lidskosti, civilizace – nutnost sjednotit síly proti fašismu – román Válka s mloky – satirická alegorie, fejetonní utopický román; kritika kapitalistické zištnosti (kapitán van Toch), nebezpečí fašismu a rasismu, představovaného mloky (polidštění mloci, obdoba robotů = hrozba lidstvu, zneužitelné mechanické bytosti) – román První parta – z hornického prostředí, o lidské solidaritě a obětavosti při neštěstí v dole; symbolický význam – proti zkáze se lze bránit – protifašistická a protiválečná dramata: – Bílá nemoc – konflikt jedince (humanista doktor Galén) × držitelé moci, strůjci války (vojenský diktátor Maršál, zbrojař baron Krüg); střetnutí ideálu demokracie s ideály diktatury; proti epidemii nemoci zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek (léčí jen chudé); jeho ušlechtilý individuální odpor je zmařen zfanatizovaným davem; varování před rozpínavostí fašismu – drama Matka – fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a jeho 3 syny) – byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva; posledního ze synů (Toni) odmítá matka poslat do boje; po poznání krutosti nepřítele (nešetří ani děti) nastává zlom: matčino (= autorovo) rozhodnutí v závěru hry (dává Tonimu do rukou pušku); nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti 5
– nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna – mozaika charakterových rysů samolibého muzikanta diletanta f) tvorba pro děti – např. Dášeňka, čili Život štěněte, Devatero pohádek (s J. Čapkem) Čapkův přínos: - demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele světové úrovně - rozmanitost žánrová, stylistické mistrovství (sklon k hovorovosti), myšlenková závažnost děl, vytříbený bohatý jazyk - novinář – tvůrce ”sloupku” (= kratší text v pravém sloupci 1. strany novin, aktuální, vtipné zpracování, tištěn kurzívou)
Karel Poláček (1892–1944) prozaik (kritik a humorista), novinář (Lidové noviny) * Rychnov nad Kněžnou, z židovské kupecké rodiny, zájem o malé město a život českých Židů; r. 1914 na frontě; za okupace zahynul v koncentračním táboře Osvětim novinář – v redakci Lidových novin; psal soudničky a sloupky - vtipně glosoval události; postřeh a úspornost výrazu próza – satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války – maloměšťáctví ohrožuje lidstvo (není směšné, ale nebezpečné) – román Muži v ofsajdu – o osudech otce a syna Habáskových – stoupenci žižkovské Viktorky a pana Načeradce, majitele obchodu, přívržence Slávie; psychologie a vášnivost klubových fanoušků – román Hostinec U kamenného stolu – humoristická próza o venkovských lázních, letních hostech; za okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady – román Dům na předměstí – společenská kritika a satira – o majiteli činžovního domu (hrůzovláda i ve vlastní rodině) a nájemnících – románová pentalogie Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno (5. díl je nezvěstný) – vrchol tvorby; obraz provinciálního města před 1. světovou válkou, Poláčkovo rodiště, maloměstský svět; bez ústředního hrdiny; množství figurek – obchodník Štědrý, synové Kamil (obch. příručí), montér Viktor (opovrhovaný), nejmladší Jaroslav (zhýčkaný student), žebrák Chleboun, poslanec Fábera aj. – podstata maloměšťáctví: strnulost života, gesta a opakované fráze, malichernost, banalita, nuda a prázdnota; změna a rozruch způsobila válka – vliv na učitele Krále, pocit pýchy, moci; surový správce chudobince Wagenknecht – postrach vojáků; zákopový život – forma: publicistické prvky, charakterizační funkce jazyka: stereotypní opakování slov, formulí, komika s tragikou – varování: duševní lhostejnost maloměšťáka je nejvhodnější pro totalitní systém – Bylo nás pět – úsměvná próza (vznik za protektorátu, vydáno posmrtně) – svět maloměsta viděný očima dětí – 5 členná klukovská parta: vypravěč Péťa Bajza (autor), Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince; pes Pajda 6
– svět dospělých – rodina obchodníka, lékárna, chudobinec – situační komika (dobrodružství, ,,vynálezy”, klukovské boje, střetnutí se sousedy) a slovní humor – jazyk: spojení zcela spisovných, až knižních výrazů – vliv školy a řeči dospělých (pravil, jelikož, odvětil) se slovy expresivními (kulit vočadla), nářečními (nýčko, prauda) a z obecné češtiny (abysem, dolejzá) Poláčkův přínos: - umění zobrazit typ malého českého tyrana - přesně odpozorované detaily chování, psychologie i jazyka maloměšťáka - jazyková, situační a charakterová komika přechází z humorné polohy v pranýřující satiru, kritika maloměšťáctví
Eduard Bass (1888–1946) novinář, reportér, prozaik humorista, dramatik, kabaretiér * Praha, znalec její historie; zpěvák, konferenciér, textař v literárním kabaretu Červená sedma, fejetonista, redaktor Lidových novin – publicistická tvorba, např. veršované Rozhlásky, fejetony, reportáže, sloupky (Kázáníčka), všestranný rozhled, postřeh, smysl pro humor a pravdu, vliv na literární tvorbu (poutavý vypravěč, cit pro jazyk) – pro děti – Klapzubova jedenáctka – fotbalové mužstvo synů českého chalupníka, které se proslavilo ve světě – touha získat svět poctivostí a důvtipem – vrchol tvorby – román z cirkusového prostředí – Cirkus Humberto – ústřední postava – Vašek, syn jihočeského zedníka, jde všemi stupni výcviku v manéži (bystrý, schopný, ctižádostivý), rychlá kariéra, sňatek s dcerou ředitele cirkusu Berwitze, pak ředitelem cirkusu = doba největší slávy; autorova zasvěcená znalost prostředí (exotika i těžká dřina); – záměr: důvěra v českého člověka; jeho schopnosti, inteligence; úspěšnost v cizině – novely Lidé z maringotek – satirický dekameron – milostné příběhy, rámcová próza
4) Imaginativní česká próza vliv postupů avantgardy, zvl. moderní poezie (metoda asociace, lyričnost, obraznost)
Vladislav Vančura (1891–1942) prozaik, dramatik, scénárista a režisér, 1. předseda Devětsilu, povoláním lékař; za okupace v ilegálním odboji, v době heydrichiády zatčen a popraven Dílo a) v 20. letech – vliv proletářské literatury; próza esteticky působivá, formálně neobvyklá, originální 7
– román Pekař Jan Marhoul – tragický osud zchudlého benešovského pekaře (baladické ladění); poctivý, pracovitý dobrák; rozdával všem, kteří to potřebovali; zničen v nelidském bezcitném světě sobectví; přítomnost vypravěče – obžalovává svět, apeluje na čtenáře (patetické výzvy); – jazyk: prolínání stylových rovin – knižní výrazy, archaismy × lidové prvky, hovorová řeč × biblický styl; narušena dějová linie – řečnické otázky vypravěče; obraznost, hyperbola – román Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění; nesouvislý děj – volné řazení scén z fronty i zázemí (inspirace poetismem, lyrickým polytematickým pásmem); postavy příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů, idiota Františka Řeky – nádeníka z jejich statku (blázen a vrah), ironický závěr: je se všemi poctami pochován jako neznámý vojín – hrdina – novela Rozmarné léto – vliv poetismu; příběh 3 přátel z plovárny v Krokových Varech (majitel Antonín Důra, abbé Roch, důstojník Hugo), obraz poklidného radostného života; klid narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka s krásnou Annou, konec sterotypnosti; parodie na přízemnost maloměšťáků; jazyk postav – spisovné, knižní výrazy, komický účinek b) v 30. letech – baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidějící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je smyslem života); básnická próza (lyrická); využití kontrastů (ponížení × hrdost, bída × naděje); – kompoziční prostředky: narušení dějové linie vypravěčem (autorův komentář) – mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení, odvádí od citové roviny); – zvláštní výstavba vět (humanistická perioda) – záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví – povídky Luk královny Dorotky, romány Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky, návrat k dějovisti, posílení epického prvku c) za okupace – Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948) – historické pásmo, oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas); význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl, dokonalý jazyk d) dramata – např. Jezero Ukereve – z afrického exotického prostředí (proti kolonialismu), veselohra Josefina – námět podobný Shawově Pygmalionu; prostředí konzervatoře – jako scénárista a režisér – podíl na vzniku filmů, např. Před maturitou, Marijka nevěrnice aj. Vančurův přínos: - osobitost, originálnost; důraz na svébytnost uměleckého díla (neopakovatelnost); není důležitý námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy, stylu) 8
-
působivý jazyk – různé stylové roviny, obraznost, parodie, ironie, sklon ke knižnosti; složitá souvětí (humanistická perioda) účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí (,,Život je výchova a cíl literatury”) boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce 3 typy postav: tiší a mírní dobráci, renesanční uživatelé života, nespokojenci a rebelanti
Lyrické postupy v próze uplatňovali také Karel Konrád (1899–1971) např. prózy Rinaldino, Dinah aj.,
Karel Schulz (1899–1943) – román Kámen a bolest (o Michelangelovi) aj.
5) Katolicky orientovaná linie prózy Jakub Deml (1878–1961) – básník, prozaik, publicista, překladatel, katolický kněz, přítel Březinův a Holanův; vliv spiritualismu a existencialismu – cyklus Šlépěje (26 svazků z let 1917–1941) – forma deníkových záznamů – prózy Hrad smrti, Tanec smrti – pocity úzkosti z ohrožení, smrti, děsivé vize – básně v próze Moji přátelé – lyrismus a imaginace; lyrický hrdina (podobný hrdinům legend) hlásá život v pokoře, oslovuje květiny, trávy, stromy (obdiv přírodě) – využití symboliky květin, asociace s mnohotvárností světa; v podobenství zosobněné přírody se dotýká tajemných a složitých projevů lidského života, jehož podstatou je láska – citovost, patos, zvolání, otázky, apostrofy, naléhavé výzvy
Jaroslav Durych (1886–1962) – historická imaginativní próza, obdiv k baroku; lékař, publicista – novela Sedmikráska – milostný příběh s prvky symbolismu; oslava chudoby jako zdroje čistoty, prostoty, něžnosti; prolíná se pozemské a nadpozemské (,,věčná láska”), styl reálný i lyrickosymbolický – téma ,,bloudění” = cesta ke katolictví – román Bloudění (tzv. ,,větší valdštejnská trilogie”) – z období baroka, od Bílé hory po Valdštejnovu smrt; hrůzy 30leté války, ospravedlnění rekatolizace; osudy českého protestanta Jiříka a španělské katoličky Anděly; kontrastnost, dramatický spád, jazyková dokonalost – tři povídky Rekviem (tzv. ,,menší valdštejnská trilogie”) – nový typ historické prózy – barvitý obraz doby, metaforičnost, dějová sevřenost (zkratka, náznak), rytmizovaná próza
Jan Čep (1902–1974) – prozaik, esejista, překladatel – např. soubory povídek Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť – motiv hledání domova jako ztraceného ráje; reálná i symbolická rovina obrazů, lyričnost, bohatá souvětí, paralelismus 9
6) Společenská próza – vliv kritickorealistických tendencí, zájem o osudy a proměny jednotlivce; často socialistickorealistická orientace autorů (teoretik Bedřich Václavek, Kurt Konrad): socialistický realismus měl být syntézou proletářské a avantgardní literatury, cílem zobrazení současný svět a revoluční perspektiva; vzor sovětské literatury, zvl. Maxima Gorkého
Ivan Olbracht (1882–1952) prozaik (sociální tematika) levicově orientovaný politik, publicista, syn Antala Staška * Semily, po studiích novinářská a politická činnost, 1920 v Rusku (reportáže Obrazy ze soudobého Ruska), vězněn (próza s prvky reportáže Zamřížované zrcadlo) Dílo a) tvorba předválečná a v 20. letech – povídky O zlých samotářích – vyděděnci společnosti, osamělí jedinci v odboji proti nespravedlivosti (tulák, kočovník, komediant); živí se způsobem společensky neuznávaným; individualisté proti své vůli, touha po svobodě (např. povídka Bratr Žak) – psychologický román Žalář nejtemnější – o chorobné žárlivosti a sobectví slepce (komisař Mach), ztráta kontaktu se světem, nedůvěra k nejbližším, tyranství, kritika měšťáckého individualismu – román Podivné přátelství herce Jesenia – konfrontace dvou herců – Jan Veselý × Jiří Jesenius; kontrast romantické a realistické koncepce – román Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí (schematismus) b) 30. léta – zájem o Podkarpatskou Rus- civilizací nedotčená krásná země, prastarý vztah lidí k přírodě – reportáže Země beze jména, rozšířeny pod názvem Hory a staletí – baladický román Nikola Šuhaj loupežník – z konce světové války a poválečných let; vesnice Koločava; – 2 dějová pásma – vlastní příběh Nikolův (skutečnost) a mýtus (nezranitelnost); – Nikola – válečný zběh, odbojník proti křivdě a bídě (zbojník); ztělesnění touhy lidí po svobodě (v očích venkovanů přerůstá v bájeslovnou přírodní sílu) – charakteristika kraje, země – krásná, ale nešťastná (zaostalost); pověrčivost; osud Nikoly, jeho bratra Jury a ženy Eržiky = osud celého kraje; scény ze života Židů; vojsko, četníci – osobitá kompozice: propojení legendy se skutečností, prolínání lyrické a epické roviny, přírodní scenérie, psychologie postav; postupy reportážní i prvky lidové slovesnosti – básnický jazyk – zvláštní slovní spojení (mléčná vůně Koločavy, tma tvrdá jako kamení), úspornost výrazu, obrazný jazyk i archaické a knižní prostředky, biblické výrazy, hebrejská slova 10
soubor 3 povídek Golet v údolí (golet = židovská osada) – svět ortodoxních Židů (povídka O smutných očích Hany Karadžičové) –
c) pro mládež – Biblické příběhy – převyprávění příběhů Starého zákona, Ze starých letopisů (o české minulosti), O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (staroindické bajky) Olbrachtův přínos: - vytříbený básnický styl a jazyk prózy, vypravěčské umění
Marie Majerová (1882–1967) představitelka meziválečné sociální prózy a socialistického realismu * Úvaly u Prahy, dětství na Kladně, redaktorka Rudého práva, politická činnost – první povídky – individuální osudy žen, např. Panenství; vliv anarchismu v románě Náměstí republiky (v pařížském prostředí); proletářská literatura – román Nejkrásnější svět – obraz politických událostí 20. let; utopický román Přehrada – vidina změny společnosti, využití avantgardních postupů; – román Siréna – kronika několika generací dělnické rodiny Hudců, (Hudec vynálezce, Pepek frajer a Hudcovka, Hudec policajt); důvěrná znalost hornického a hutnického prostředí, obraz přeměny zemědělského Kladenska v průmyslovou oblast; využití různých žánrových postupů (kronikářský záznam, dopis, deník, novinářské zprávy); časové přeskoky, střídání vypravěčů, prolínání několika dějových pásem – jazyk – kladenské nářečí, odborné termíny hornické a hutnické, rčení, přísloví (Hudcovka) – vrchol tvorby – Havířská balada – příběh Rudly Hudce (vedlejší postava Sirény, syn Hudcovky) – pracuje jako horník v cizině; obraz hornické bídy – baladická stylizace dějově sevřené novely; 3 kapitoly stylisticky odlišené (střídání vypravěčů, zvláštní dialog, využití vnitřního monologu)
Karel Nový (1890–1980) prozaik, novinář * Benešov u Prahy – románová trilogie Železný kruh – z venkovského proletářského prostředí (dělníci kamenolomu, chalupníci, žebráci) – hledání svobody (= roztrhnout kruh bídy, ponižování a válečných útrap) – novela Chceme žít – Benešovsko, období hospodářské krize, nezaměstnanost a bída, stávky; příběh lásky švadleny Magdaleny a dělníka Josefa- tuláci, dno společnosti, tragický závěr: průvod nezaměstnaných zahnán střelbou – Plamen a vítr – románová kronika Benešova, autobiografické prvky; román Sarajevský atentát – historie vzniku 1. světové války
11
Marie Pujmanová (1893–1958) meziválečná sociální a psychologická próza * Praha, vzdělané měšťanské prostředí- vzpomínková próza o harmonickém životě Pod křídly; – povídka Pacientka doktora Hegla – proti maloměšťácké morálce, za práva svobodné matky – románová trilogie Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti – obraz dvojího prostředí: dělnické v Úlech (= Baťův Zlín) – Ondřej Urban, Halačka, továrník Kazmar, a intelektuální v Praze – pokroková inteligence, rodina advokáta Gamzy; – časové období: od 20. let do konce 2. světové války; – nejzdařilejší 1. díl – promyšlená kompozice, vnitřní svět a vývoj postav; 2. díl – lipský proces, obd. od nástupu fašismu v Něm. do okupace Československa; 3. díl – domácí odboj české inteligence (Helenka Skřivánková, dcera Gamzova) a zahraniční odboj (Ondřej v Sovětském svazu) – tendenčnost, schematismus – moderní styl, využití nevlastní přímé řeči, vnitřního monologu a polopřímé řeči – za okupace – povídka Předtucha – obraz psychologie dospívajících; střetnutí zájmů rodičů a dětí; odraz atmosféry nacistické okupace (symbolický význam) – novela Sestra Alena – z lékařského prostředí (rehabilitační ústav) – poezie – verše o Praze – Vyznání lásky, Praha, lyrickoepická skladba Paní Curierová aj.
7) Ruralisté (z lat. ruralis = venkovský) - oslava venkova, přírody; idylický vztah k půdě, mýtizace selství;
Josef Knap (1900–1973) – formuloval umělecký program ruralistů – selský román Réva na zdi s motivem lásky, román Muži a hory – ze slovenských hor, o životě pastevců, román Puszta – z Podkarpatské Rusi osídlené českými hospodáři, román Cizinec – tragický příběh hospodáře ztroskotance
František Křelina (1903–1976) básník a prozaik, v 50. letech politickým vězněm, po propuštění a rehabilitaci dělníkem – básnické sbírky Půlnoční svítání, Předjitřní tma, Plaché světlo – výraz odcizení člověka v moderní době lži a přetvářky; východisko – návrat k selské půdě a víře = jediná jistota mravních hodnot – román Hubená léta – hospodářská krize v Podještědí, bída, mravní rozvrat, překonávání obětí láskou a zbožností; návrat dvojice Josefa a Boženy Holajových k půdě (dědictví) – volná trilogie Hlas v poušti, Puklý chrám, Bábel – z Podještědí; kontrast čistého venkova a zkaženého města další autoři ruralisté: Václav Prokůpek (román Ve stínu hor, Ztracená země), 12
ostravský Vojtěch Martínek (trilogie Černá země),
A. C. Nor (romány Bürkental, Rozvrat rodiny Kýrů), Jan Vrba (prózy Les, Bažantnice a jiné obrázky z přírody),
Jan Morávek (Plavci na Sázavě, Skalní plemeno, Byl na Sázavě přívoz)
8) Psychologická próza vliv Sigmunda Freuda (pojetí podvědomí, psychoanalýza), zaměření na nitro člověka, osudovou orientaci a patologické jevy
Jaroslav Havlíček (1896–1943) – zájem o postavy rozvrácené patologickými vlastnostmi a osudem; degenerace měšťácké společnosti – román Petrolejové lampy – prostředí úpadku, příběh ženy, která přes hmotné zajištění a dobrou povahu nenachází štěstí v manželství – román Neviditelný – psychologická analýza příslušníka horních vrstev společnosti; kariéra chudého člověka (cesta k moci a majetku), děsivé scény halucinačního šílenství strýce z bohaté rodiny Hajnů (představa neviditelnosti) – román Helimadoe – název sestaven ze začátečních písmen jmen pěti stárnoucích dcer podivínského venkovského lékaře; postava vypravěče (pacienta)
Egon Hostovský (1908–1973) většinu života v diplomatických službách a v dvojím exilu (za 2. světové války, pak po r. 1948); zájem o lidi věčně pronásledované, náměty z židovského prostředí; problematika vykořeněnosti, viny, úzkosti, rozkladu osobnosti; psychologické novely a romány s problematikou samoty, neschopnosti dorozumění: – román Případ profesora Körnera – gymnazijní profesor prožívá hlubokou vnitřní krizi (nevěra manželky, domněnky o vlastní smrtelné nemoci), pocit odcizení, ztráty jistot, zoufalství – námět z emigrace – Listy z vyhnanství – touha po domově, vztah k novému místu pobytu, román Cizinec hledá byt – pocit vyhnance v USA; v druhém exilu vznikl např. román Nezvěstný – o událostech r. 1948 v Praze
Jarmila Glazarová (1901–1977) – románová prvotina Roky v kruhu – autobiografická próza, vzpomínky na vlastní harmonické manželství; prostředí slezského městečka 13
– psychologický román Vlčí jáma – naopak obraz tyranie v manželství stárnoucí lakomé a egoistické Kláry a mladšího muže Roberta × dojímavý a tragický příběh osiřelé citlivé dívky Jany a jejího citového vztahu k otčímovi – román Advent – baladická próza z 30. let – prostředí Beskyd; tragický příběh svobodné matky Františky a jejího syna Metuda; ponižující bezprávné postavení na statku bohatého vdovce, sedláka Podešvy, a děvečky Rozíny; vztahy člověka v touze po majetku zbaveny lidskosti; střetnutí dobra a zla, oslava hluboké mateřské lásky; kompoziční rámec jediné noci (Františka hledá ztraceného syna) – publicistická kniha Chudá přadlena – o životě beskydských žen
Václav Řezáč (1901–1956) autor psychologických románů (za okupace) a socialistickorealistických próz (po válce) – prvotina – román Větrná setba – autobiografické rysy (vstup do války, morálního rozvratu a bídy; touha po lepším životě) – román Slepá ulička – z obd. krize, kontrast vypočítavého továrníka a osudu proletáře – román Černé světlo – hl. postava vypravěče – mravně narušený člověk s pocitem méněcennosti, působí zlo – román Svědek – hlavní postava starce, poznamenaného méněcenností – rozpoutává v lidech temné vášně; vítězící dobro ztělesňují mladí lidé – román Rozhraní – o vzniku románu; vnitřní morální zrání středoškolského učitele Austa, začínajícího spisovatele; osudy jeho literární postavy (herec Haba) působí na proměnu spisovatelovy povahy všechny tři psychologické romány vznikly za okupace; další Řezáčova tvorba (poválečná) je schematická – romány o osídlování pohraničí (Nástup, Bitva)
Božena Benešová (1873–1936) – obraz maloměsta, nudný život; hrdinové – mravní soudci maloměsta, nebo mladé dívky, bránící se životnímu stereotypu (sen o plném a zajímavém životě); tragika marné vzpoury, pasivní přizpůsobení – povídkový soubor Rouhači a oblouzení – psychologická novela Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová – symbolická próza o vnitřním světě a citové výchově mladých × pokrytecký svět dospělých; přátelství a důvěra vede k překonání bolestné a trapné životní zkušenosti – románová trilogie Úder, Podzemní plameny, Tragická duha – obraz společenského prostředí a vlivu války na život lidí
Anna Marie Tilschová (1873–1957) realistická, až naturalistická a psychologická próza – romány a románové cykly o rozpadávajícím se světě měšťanských tradic: Fany, Stará rodina, Synové, Dědicové – z prostředí umělců, vědců, lékařů; psychologická věrohodnost: román Vykoupení – o životě Ant. Slavíčka – konflikt tvůrčí osobnosti a konvenční společnosti – román Alma mater – z univerzitního prostředí, Orlí hnízdo – osudy rodiny Mánesů; 14
– sociální románová kronika Haldy – válečné hornické Ostravsko – dokumentární svědectví
15
