1
23. Významné osobnosti světové literatury 1. poloviny 20. století Většinu spisovatelů tohoto období lze zařadit do 3 základních kategorií: 1. Proud realistický: - spisovatelé do určité míry dodržovali tradiční schéma klasického románu, tzn. že základem je dějová linie odehrávající se v logické časové posloupnosti - mnoho autorů se však na rozdíl od 19. století zaměřuje na psychickou a citovou stránku člověka - např. Feuchtwanger, Hemingway, Galsworthy, Fitzgerald 2. Experimentální či moderní próza: - základním rysem je bourání dějové linie, složité symboly, experimentování s jazykem, prolínání mnoha časových rovin - využívá tzv. podtextu, mnohé zamlčuje a nechává čtenáře domýšlet si - např. Proust, Joyce 3. Literatura, která porušovala tabu v některých sférách lidského života, např. v oblasti sexuality: - např. Henry Miller Henry Miller - Americký prozaik. Vedl dobrodružný, bohémský život, což se odrazilo i v jeho tvorbě. - K jeho nejznámějším dílům patří romány Obratník Raka, Obratník Kozoroha a další. - Obratník Raka - Dílo, jehož vydání bylo v anglicky mluvících zemích po mnoho let znemožňováno, je vyprávěním o autorově životě ve Francii. - Živil se různými pracemi, byl bez pravidelného příjmu, ale soustředil se na smyslové požitky. Soustředil kolem sebe okruh známých, účastnil se flámů a erotických dobrodružství. S provokativní otevřeností líčí sexuální styky, heterosexuální a lesbické vztahy i detaily pohlavních chorob. Objevují se zde odpudivé, nadměrně vulgární pasáže, které právě vedly k odmítání autorovy tvorby. - Tato autorova výpověď je druhem protestu proti společenské krizi 30. let.
Moderní próza Marcel Proust ( marsel prust ) - Francie - Celý život pobýval ve vědomé odloučenosti a soustředil se na psaní svého dominantního díla, rozsáhlého 7 dílného románu Hledání ztraceného času. - Tato kniha je hodnocena jako nejúplnější obraz mravů ve Francii po Balzacově Lidské komedii, je nazývána „lidskou komedií 20. století“ .
2 -
Cyklus vyprávěný v první osobě je volným sledem dějů, pocitů a úvah, které zažil vypravěč Marcel (marsel) nebo mu byly zprostředkovány jinými osobami. Až na malé výjimky dílo nemá žádné zápletky a konflikty, je to proud představ se symbolickými a impresionickými prvky, autor se soustřeďuje na psychologii postav – tím zbořil klasický realistický román.
-
Děje se odehrávají především v prostředí vznešených salonů, aristokracie, objevují se úvahy o homosexualitě, zvrácenosti. V centru autorova zájmu je láska a její podoby.
James Joyce ( džejms džojs ) - Irsko - Jeho román Odysseus je příkladem dokonalé destrukce tradičního románu, je to krajní mez experimentování, ve světě se stal jedním z nejproslavenějších románů. -
Děj románu je postaven na protikladu skutečnosti a antického mýtu. Odehrává se v Dublinu během jednoho dne a noci roku 1904. Má tři části členěné podle místa a doby děje.
-
Hlavními postavami jsou mladý učitel a spisovatel Štěpán (odpovídá Odysseovu synovi Telemachovi), židovský žurnalista Leopold Bloom (blum) (funguje jako Odysseus) a Bloomova žena, operetní zpěvačka Molly (jako Odysseova žena Penelopa).
-
V 1. části Štěpán hledá po Dublinu svého otce Ve 2. části líčí autor bloudění Štěpána i Leopolda a jejich setkání. Ve 3. části se oba shledají a vracejí se domů, kde je čeká věrnánevěrná Molly. Román končí erotickým snem, který měla Molly a který je napsán jedinou čtyřicetistránkovou větou bez interpunkce.
-
Autor paroduje novinářský styl, včetně titulků, klasická díla anglické literatury, pokleslou literaturu, pracuje metodou montáže, filmových střihů, užívá citací z mnoha jazyků, slovních hříček, lidových rčení, vulgarismů, archaismů, děj se prolíná s vnitřními monology, halucinacemi, záznamy snů.
-
Kniha je paralelou slavného Homérova díla: 1. název – Odysseus / Odyssea 2. putování Blooma městem / putování Odyssea z Tróje na Ithaku 3. 18 kapitol je tematicky vázáno k epizodám Homérova díla
Zajímavosti: - J. Joyce byl jazykově velmi nadaný, hovořil a psal 16 jazyky. - Pro obvinění z pornografie byl román přes 10 let zakázán ve všech anglicky mluvících zemích. - Román je tak složitý, že každé další čtení přináší zcela jiný úhel pohledu – v tom tkví jeho originalita.
3
Realistický proud Americká literatura - V USA vznikl nový literární pojem – tzv. ztracená generace. o Tímto termínem se označuje generace amerických autorů 20. let 20. století, kteří byli poznamenáni 1. světovou válkou a nikdy se z tohoto otřesu nevzpamatovali – viz Hemingway. Základním literárním tématem je zklamání a skepse, hledání východiska v přírodě či umění. Rovněž hlavní hrdinové jejich knih jsou „ztracení jedinci“, kteří nemohou nikde zakotvit. o Řadíme sem především E. Hemingwaye,který dokázal nejlépe vystihnout mentalitu mladíků ztracené generace v povídce Vojákův návrat: „To je všechno?“ řekl Krebs. „Ano. Copak nemáš rád svou matku, hochu můj nejdražší?“ „Ne,“ řekl Krebs. Matka na něho pohlédla přes stůl. Oči se jí leskly. Začínala plakat. „Nemám rád nikoho,“ řekl Krebs. Tohle nebylo k ničemu dobré. To jí nemohl vypovědět, nemohl docílit, aby to pochopila. To byla pošetilost, že jí to řekl. Jenom ji ranil. Šel k ní a vzal ji za ruku. Plakala, s hlavou složenou v dlaních.
Ernest Hemingway ( ernst hemingvej )
- viz Téma 1. sv. války ve světové a české literatuře William Faulkner ( viljem fókner )
- Nositel Nobelovy ceny za literaturu. - Jeho dílo bylo silně ovlivněno jeho životem a prostředím, ve kterém se pohyboval. - Pocházel ze staré jižanské rodiny a na jihu USA prožil i větší část svého života, setkával se zde s prostředím staré bělošské aristokracie z doby otroctví, s černošskými otroky či potomky Indiánů – to byla inspirace pro většinu románů a povídek, proto se také v souvislosti s jeho tvorbou setkáváme s pojmem jižanská sága.
- Zúčastnil se 1. svět. války jako pilot, po návratu vedl tulácký život, živil se příležitostnými pracemi, chvíli pracoval i v Hollywoodu, představitel ztracené generace.
- Pro jeho romány je charakteristická spousta odboček a epizod, čímž díla působí neurovnaně a chaoticky.
- Čtenářsky nejoblíbenější je román Divoké palmy, z dalších např. Neodpočívej v pokoji, Pobertové.
4
- Divoké palmy o Román je založený na dvou příbězích. o První příběh, Divoké palmy, vypráví o výtvarnici Charlottě (šarlotě), která se zamiluje do mladého a chudého lékaře Harryho (heryho). Charlotta opouští svého muže, dvě děti a blahobyt a odchází s Harrym. Příběh vrcholí v okamžiku, kdy Harry provede Charlottě potrat, který se nezdaří, Charlotta umírá v nemocnici a Harry je odsouzen za nedovolený zákrok k nuceným pracím. o Druhý příběh, Stařec Mississippi, vypráví o trestanci, který se zúčastnil záchranných prací v době povodní. Byl unesen proudem vody s pramicí, ve které byla těhotná žena a během plavby porodila. Trestanec bojoval s proudem a překážkami, jen aby ženu zachránil a dovezl do bezpečí. Pak se vrátil zpět do vězení. Jeho případ byl kvalifikován jako útěk a trest mu byl prodloužen o 10 let.
Francis Scott Fitzgerald ( frencis skot ficdžerald )
- Je nazýván autorem džezového věku. - Jeho dílo se snaží zobrazit americký způsob života po 1. světové válce, je to sonda do -
života americké společnosti - velmi kritická a psychologicky orientovaná. Autor se stal ve své době mluvčím americké mládeže, která se ostře stavěla proti zprofanovanému a pokryteckému světu dospělých.
- Román Něžná je noc. o Životní příběh amerického psychiatra Dicka, který se odehrává především v Evropě. Dick pracuje ve švýcarském sanatoriu, seznámí se zde s duševně nemocnou dívkou, na kterou má blahodárný vliv, a ožení se s ní. Vztah však zkrachuje, dívčina nemoc se vrací. Dick postupně ztrácí veškeré iluze, ocitá se v mravní krizi a hledá východisko v práci. Přicházejí však další životní otřesy. Dick se nedokáže vyrovnat se závislostí na bohatých, což jej přivádí až k alkoholu. Román vrcholí útěkem od „velké“ společnosti.
- Další romány: Velký Gatsby (gecby), Krásní a prokletí.
Theodore Dreiser ( tyodór drajzr )
- Jeden z hlavních představitelů amerického naturalismu a sociálního realismu. - Ve světě je znám díky románu Americká tragédie. o Clyde (klajd), mladý muž, který se bezostyšně žene za kariérou, pracuje jako vedoucí jednoho oddělení strýcovy továrny. Naváže citový vztah s chudou Robertou a slibuje ji manželství. Roberta otěhotní, ale Clydovi se naskytne příležitost oženit se s dcerou milionáře a Roberta mu začne překážet. Při projížďce na jezeře Robertu utopí. Po dlouhém vyšetřování je usvědčen a umírá na elektrickém křesle.
5 o Námětem pro tuto knihu se stala skutečná událost. o Dreiser se ve své tvorbě zabývá kariérismem, cynismem, jeho postavy jsou ztělesněním pokrytecké morálky Ukázka: … Ale vyrazil na ni ( aparát dosud svíral bezděky pevně v ruce ) s takovou prudkostí, že ji nejen udeřil do rtů, do nosu a do brady, nýbrž ji také vrhl zpátky stranou k levému boku a loďka se zatím naklonila až k okraji hladiny. Vzrušen pak jejím pronikavým výkřikem ( příčinou jejího výkřiku bylo rozkolísání loďky i rána do nosu a do rtů ), vstal a napřáhl po ní ruce zpola proto, aby jí pomohl nebo zachytil, zpola proto, aby se jí omluvil za nezamýšlenou ránu – ale převrhl tím loďku – a on i Roberta okamžitě padli do vody. Když Roberta klesla poprvé pod vodu a pak se vynořila, levý bok převracející se loďky ji udeřil do hlavy a její zkřivená tvář byla obrácena ke Clydovi, který zatím již měl hlavu nad hladinou. Byla omráčena, otřesena hrůzou, bolestí a strachem zbavena rozumu… … Je omráčena. Sama je neschopna se zachránit, a kdyby ses k ní přiblížil, mohla by ve své šílené hrůze přivodit i tvoji smrt. Ale ty toužíš žít! A kdyby žila ona, nestál by tvůj život od nynějška za nic. Utiš se na okamžik – na zlomek minuty! Vyčkej – vyčkej – nedej se pohnout k soucitu. A pak – pak – Vidíš! Dívej se. Je konec. Už klesá. Nikdy, nikdy ji už neuvidíš živou – nikdy…
John Steinbeck ( džon stajnbek )
-
Nositel Nobelovy ceny za literaturu. Celý jeho život byl spjat s Kalifornií, což ovlivnilo jeho tvorbu. Je vynikajícím epikem, vládne uměním vyprávět. Před velkoměstskou civilizací a chaosem hledá útočiště na venkově a v přírodě.
- K jeho nejznámějším románům patří Na východ od ráje, Hrozny hněvu, O myších a -
lidech. O myších a lidech o Díky filmovým podobám patří tato novela k nejznámějším autorovým knihám. o Kniha vypráví o přátelství dvou námezdních zemědělských dělníků, kteří přicházejí pracovat na farmu. Jedním z nich je slabomyslný silák, ale dobrák Lenda. Jakýmsi ochráncem je mu Milton (miltn), který alespoň trochu usměrňuje Lendovu zálibu v hlazení hebkých věcí ( tato slabost končí většinou tragicky ). Novela vrcholí v momentě, kdy manželka šéfova syna dovolí Lendovi, aby hladil její krásné vlasy. Toto laskání má za následek zlomení vazu mladé ženy. Jiří, který chce uchránit Lenda před lynčováním, začne mu vyprávět příběh o budoucím štěstí a poté ho zastřelí.
Jack London ( džek landn )
- Byl vychováván nevlastním otcem, od 15 let musel tvrdě pracovat (lovil ústřice, -
rozvážel led, byl námořníkem, zlatokopem, reportérem…). Vedl dobrodružný život, život ukončil sebevraždou ve 40 letech. Z jeho děl jsou nejznámější romány Mořský vlk, Tulák po hvězdách a povídky Bílý tesák, Volání divočiny a další.
6
- Volání divočiny o Zlatokop John zachrání psa Bucka před vyčerpáním. Určitou dobu spolu žijí ve šťastné symbióze. Pobytem ve volné přírodě se však v Buckovi stále více ozývá „volání divočiny“. Po přepadení a vyvraždění zlatokopeckého tábora Indiány John umírá a Buck odchází do volné přírody, vybojuje si místo ve smečce a stane se jejím vůdcem. o Jednoduchý dobrodružný příběh vyjadřuje princip silného jedince a zásadu boje o přežití, v němž vítězí nejsilnější.
Francouzská literatura Antoine de Saint – Exupéry ( antoan d sán exypéry )
- Francouzský hrabě, letec ve 2. světové válce, při jednom z letů se nevrátil. - Jeho nejznámějším a nejkrásnějším dílem je Malý princ o Kniha pro děti i pro dospělé. o Příběh pilota, který havaroval s letadlem na Sahaře. Uprostřed pustiny se setkává s malým princem z neznámé planety, který ji opustil, protože začal pochybovat o lásce květiny, kterou miloval. Během svého putování navštívil pět planet, kde poznal bytosti, které představovaly vždy jiný typ pokřiveného postoje ke světu. Nyní malý princ poznává Zemi… Nakonec pomáhá letci najít studnu a vrací se zpět ke své květině, a to prostřednictvím hadího uštknutí. Zanechává tak letce – vypravěče smutného, ale již nikdy samotného. o Kniha vypráví o nutnosti odpovědnosti a přátelství v životě člověka, autor věří v člověka a jeho velikost. o Velmi patrný je zde rozdílný pohled na svět očima dítěte a dospělého jedince – dětský hrdina vidí životní priority úplně jinde než dospělý člověk. Ukázka: Tu se objevila liška. ”Dobrý den,” řekla. ”Dobrý den,” zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl. ”Jsem tady, pod jabloní ...” řekl ten hlas. ”Kdo jsi?” zeptal se malý princ. ”Jsi moc hezká ...” ”Jsem liška,” řekla liška. ”Pojď si se mnou hrát,” navrhl jí malý princ. ”Jsem tak smutný ...” ”Nemohu si s tebou hrát,” namítla liška. ”Nejsem ochočena.” ”Ó, promiň,” řekl malý princ. Chvíli přemýšlel a pak dodal: ”Co to znamená ochočit?” ”Je to něco, na co se moc zapomíná,” odpověděla liška. ”Znamená to vytvořit pouta ...” ”Vytvořit pouta?” ”Ovšem,” řekla liška. ”Ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě ...” ”Začínám chápat,” řekl malý princ. ”Znám jednu květinu ... myslím, že si mě ochočila ...” ”To je možné,” dodala liška. ”Na Zemi je vidět všelicos ...” ”Ó, to není na Zemi” řekl malý princ. ”Na jiné planetě?” ”Ano.” ”Jsou na té planetě lovci?”
7 ”Nejsou.” ”Ach, to je zajímavé! A slepice?” ”Také ne.” ”Nic není dokonalé,” povzdychla liška. ”Můj život je jednotvárný. Honím slepice a lidé honí mne. Všechny slepice jsou si navzájem podobné a také lidé jsou si podobní. Trochu se proto nudím. Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte. A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí ...” Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince. ”Ochoč si mně, prosím!” řekla. ”Velmi rád,” odvětil malý princ, ”ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.” ”Známe jen ty věci, které si ochočíme,” řekla liška. ”Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!” ”Co mám dělat?” zeptal se malý princ. ”Musíš být hodně trpělivý,” odpověděla liška. ”Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž ...” Druhý den přišel malý princ zas. ”Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu.” řekla liška. ”Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce ... Je třeba zachovávat řád.” ”Co je to řád?” řekl malý princ. ”To je něco moc zapomenutého,” odpověděla liška, ”to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé. Moji lovci například zachovávají také řád. Tančí každý čtvrtek s děvčaty z vesnice. Každý čtvrtek je tedy nádherný den! Jdu na procházku až do vinice. Kdyby lovci tančili kdykoliv, všechny dny by se podobaly jeden druhému a neměla bych vůbec prázdniny.” Tak si malý princ ochočil lišku. A tu se blížila hodina odchodu. ”Ach, budu plakat ...,” řekla liška. ”To je tvá vina,” řekl malý princ. ”Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil ...” ”Ovšem,” řekla liška. ”Ale budeš plakat!” namítl malý princ. ”Budu plakat,” řekla liška. ”Tak tím nic nezískáš!” ”Získám, vzpomeň si na tu barvu obilí.” A potom dodala: ”Jdi se podívat ještě jednou na růže. Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek – tajemství.” Malý princ odběhl podívat se znovu na růže. ”Vy se mé růži vůbec nepodobáte, vy ještě nic nejste,” řekl jim. ”Nikdo si vás neochočil a vy jste si nikoho neochočily. Jste takové, jako byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.” A růže byly celé zaražené. ”Jste krásné, ale prázdné,” pokračoval. ”Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.” A vrátil se k lišce. ”Sbohem ...,” řekl. ”Sbohem,” řekla liška. ”Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.” ”Co je důležité, je očím neviditelné,” opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. ”A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.” ”A pro ten čas, který jsem své růži věnoval ..,” řekl malý princ, aby si to zapamatoval. ”Lidé zapomněli na tuto pravdu,” řekla liška. ”Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži ...” ”Jsem zodpovědný za svou růži ...,” opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
8
Romain Rolland ( romén rolán )
- viz Téma 1. sv. války ve světové literatuře Anglická literatura John Galsworthy ( džon gólsversy )
- Nositel Nobelovy ceny za literaturu. - V celém svém díle se věnoval jedné rodině viktoriánské Anglie – rodině Forsytů
-
(forsajtů). Na osudech 4 generací Forsytů sleduje pozvolný rozklad vyšší střední vrstvy až do 30. let 20. století. Nejvýraznější vlastnosti Forsytů – smysl pro majetek a pro rodinnou pospolitost – se dostávají do střetu s krásou a vášní, tedy s vlastnostmi, které jsou jejich světu zcela cizí. Autor zdůrazňuje skutečnost, že vztahy založené pouze na finančních kalkulacích a neměnných představách o tom, jak má rodinný život vypadat, nejsou perspektivní a krachují. Jeho nejznámějším je román Sága rodu Forsytů.
Sir Arthur Conan Doyle (sir ársr konen dojl)
- Klasik detektivního žánru, vystudoval medicínu a věnoval se praxi očního lékaře. - Proslavil se jako autor detektivních novel s legendárními postavami soukromého -
-
detektiva Sherlocka Holmese (šerloka holmse) a jeho pomocníka doktora Watsona (votsna). Autor ve svých příbězích uplatňuje základní principy detektivky – dedukce o klientovi (všímá si věcí, které jiní nevidí), racionální analýza případu a nečekané rozuzlení a rozbor. Napětí je často zvyšováno i motivy strašidelnosti. Holmes velmi často používal při řešení případů převleky, proto se mu říká „mistr převleků“. Z jeho nejznámějších děl např. Pes baskervillský, Údolí strachu, Dobrodružství Sherlocka Holmese a další.
George Bernard Shaw ( džordž bérnrd šó )
- Nositel Nobelovy ceny za literaturu. - Byl velice plodným autorem, což umožnil i jeho vysoký věk – dožil se 96 let. - Na počátku století byl jedním z nejčtenějších autorů, uznání si vydobyl nejen jako dramatik, ale též jakožto mistr vtipu a ostrého slova: „Řekněte to mé ženě, víte přece, že o praktické otázky se u nás stará ona.“ ( - když mu oznamovali, že v kuchyni vypukl požár )
9 „Bůh stvořil muže a ženu, ale zapomněl si to dát patentovat, pročež každý hlupák může dělat totéž.“
- Ve svých dramatech kritizoval vše – falešnou morálku, hloupost, pokrytectví, zkrátka -
veškeré lidské vlastnosti, celkem napsal přes 70 divadelních her. Nejznáměšjí jsou dramata Pygmalion, Dům zlomených srdcí a další. Pygmalion o Proslulá komedie, inspirovaná antickým mýtem o kyperském sochaři, který vyřezal ze slonové kosti tak krásnou dívku, že se do ní zamiloval a uprosil bohyni Afroditu, aby mu ji oživila. o Profesor fonetiky, zapřísáhlý starý mládenec Higgins (higins), uzavře se svým přítelem plukovníkem Pickeringem sázku, že z pouliční květinářky Lízy Doolittlové (dulitlové) učiní dámu tak, že ji naučí dokonale a spisovně mluvit. Pod vlivem kultivovaného prostředí se zanedbávané děvče změní v citlivou a bystrou dívku. Když na velvyslancově party okouzlí celou společnost a nikdo nic nepozná, přestane Líza oba pány zajímat a ti ji vyhodí zpět na ulici. Po určitých peripetiích se do Lízy zamiluje chudý mladík. Higginsovi začne Líza chybět a žádá ji, aby u něj zůstala. Ta však dává přednost chudému mladíkovi. o Autor útočí proti společenským předsudkům a konvencím, je to hra o emancipaci ženy, jejíž proměna není ani tak výsledkem převýchovy, ale vlastního sebeuvědomění. Závěr ukazuje Lízinu morální převahu nad ustrnulým profesorem, který dlouho není schopen překročit své omezené pojetí ženské individuality.
Ukázka: LÍZA Dobrý den, profesore. Jak se máte? HIGGINS (nemůže nabrat dech) Já se – (Nemůže dál) LÍZA Ale ovšem, že se máte dobře. Vy přece nevíte, co je to nemoc. To jsem ráda, že vás zase vidím, plukovníku Pickeringu (Plukovník spěšně vstane; podají si ruce) Dnes ráno je opravdu chladno, viďte? (Usedne po jeho levici. Pickering se posadí.) HIGGINS S tímhle si na mne nepřijdete. Já jsem vás to naučil, a na mne to neplatí. Seberte se, běžte domů a po druhé neblázněte. (Eliza vytáhne z košíku ruční práci a začne šít, aniž si v nejmenším povšimne jeho výbuchu.) PANÍ HIGGINSOVÁ To se ti, Henry, opravdu povedlo. Takovému pozvání žádná žena na světě neodolá. HIGGINS Máti, buď tak laskava a do toho se nepleť. Však ona umí za sebe mluvit sama. Ukáže se hezky brzo, jestli má nějaké vlastní myšlenky a slova, anebo jestli jen papouškuje po mně to, co jsem ji naučil. Co tady vidíš před sebou, jsem vytvořil z ucouraného strašáka, který se potloukal před Covent Garden; a ona se teď opovažuje hrát si přede mnou na vybranou dámu! PANÍ HIGGINSOVÁ (ho mírní) Ano, miláčku; a nechtěl by ses posadit? (Higgins rozzuřen znovu usedne.) LÍZA (k Pickeringovi, zřejmě si Higginse nevšímá a pilně se zabývá svou ruční prací) Doufám, plukovníku Pickeringu, že teď, když je pokus skončen, se snad se mnou nepřestanete stýkat? PICKERING Ale samozřejmě, že ne. A nesmíte si myslit, že to byl nějaký pokus. Proti tomu se opravdu musím bránit. LÍZA Jak víte, nejsem nic jiného než ucouraný strašák – PICKERING (prudce) Prosím vás, takhle nemluvte.
10 LÍZA (klidně pokračuje) přesto však vám vděčím za tolik, že bych byla opravdu nešťastna, kdybyste na mne zapomněl. PICKERING To je od vás velmi laskavé, že to říkáte, slečno Doolittlová. LÍZA Opravdu to neříkám proto, že jste za mne platil šaty. Vím, že pokud jde o peníze, jste velkorysý ke každému. Ale od vás jsem se naučila opravdu vybranému chování; a to přece dělá dámu. Můžete si představit, že to nebylo pro mne nic snadného, protože jsem měla stále před očima také příklad profesora Higginse. Byla jsem přece původně právě taková jako on, vůbec jsem se neovládala a při každé příležitosti jsem klela a nadávala. A kdybych nebyla poznala vás, nebyla bych nikdy pochopila, že to slušně vychovaní lidé nedělají. HIGGINS No tohle už přestává všecko! PICKERING Víte, za to on nemůže. Přitom však to nikdy nemyslí tak zle. LÍZA Já jsem to také nemyslela tak zle, když jsem ještě prodávala na chodníku květiny. Já jsem za to taky nemohla. Ale dělala jsem to; a v tom je právě ten rozdíl proti dnešku. PICKERING Máte docela pravdu. Přesto však on vás naučil správně mluvit; a to já bych byl opravdu nedokázal. LÍZA (zlehčujícím způsobem) Ale ovšem. Vždyť on se tím živí. HIGGINS Hrom do toho všeho – LÍZA (pokračuje) Bylo to, jako když se člověk učí moderním tancům, opravdu nic víc. Zdalipak ale víte, kdy začala má skutečná výchova? PICKERING To nevím. LÍZA (se přestane na okamžik zabývat ruční prací) Bylo to den, kdy jsem po prvé přišla do Wimpolské ulice a vy jste mi řekl slečno Doolittlová. Od té chvíle jsem začala mít sama před sebou úctu. (Pokračuje v šití.) A pak to byly stovky maličkostí, které jste si sám neuvědomil, protože vám jsou docela přirozené. To, jak umíte vstát, smeknout klobouk nebo otevřít dveře – PICKERING Ale to opravdu nic není. LÍZA Naopak. To všecko svědčilo, že jsem pro vás byla něco víc než umyvačka nádobí; ačkoliv já jsem přesvědčena, že byste se byl choval právě tak zdvořile k umyvačce nádobí, kdyby se byla objevila v salóně. Nikdy vás nenapadlo, abyste se přede mnou v jídelně zouval. PICKERING To mu opravdu nesmíte mít za zlé. Víte přece dobře, že si Higgins zouvá boty, kde ho to napadne. LÍZA Já vím. A také mu to nevyčítám. On za to přece nemůže. Ale vy nevíte, co to pro mne znamenalo, že vy jste nic takového nikdy nedělal. Řekněme si upřímně, že když dáme stranou všecko, co se každý může naučit, jako je na příklad, jak se oblékat a jak správně mluvit a tak dále, rozdíl mezi dámou a pouliční květinářkou není v tom, že se každá chová jinak, ale v tom, že lidé se ke každé z nich chovají jinak. A já zůstanu pro profesora Higginse vždycky pouliční květinářkou, protože on se tak ke mně chová a vždycky se tak chovat bude. Ale já vím, že vy ve mně můžete vidět dámu, protože se ke mně vždycky chováte jako k dámě a protože se ke mně tak chovat nepřestanete.
Německá literatura
bratři Heinrich a Thomas Mannové ( hajnrich a tomas manové )
- Oba se stali v Německu nepohodlnými, byli zbaveni německého občanství a emigrovali, nakonec oba skončili v USA.
11
- Zajímavost: když byl Thomas zbaven německého občanství, přijal domovské právo obce Proseč, a tím i čs. státní občanství. Heinrich Mann - Ve světě je znám především díky románu Profesor Neřád. o Příběh profesora latiny a řečtiny Raata, který je znám svými despotickými sklony, proto má přezdívku Neřád. Při slídění za mravnostně nepřípustnými spády 3 studentů se v hostinci seznamuje se zpěvačkou té nejnižší kategorie a zamiluje se do ní. Tato pobuřující situace vede k jeho propuštění a odchodu z města. Po čase se se zpěvačkou ožení a stane se nájemcem hráčského doupěte. Orgiím je učiněna přítrž zásahem policie, kterou povolal Raatův úhlavní nepřítel, povýšený bývalý žák Lohman. o Kniha odhaluje zvrhlé rysy německé povahy a nachází ve školském systému zbabělost a malost. Thomas Mann - Nositel Nobelovy ceny za literaturu. - Ve svých dílech se soustředil na obraz německé společnosti. - Do literatury vstoupil jako autor povídek, např. Smrt v Benátkách, Mario a kouzelník. Proslavil se romány Doktor Faustus, Josaef a bratří jeho a další. - Smrt v Benátkách o Slavný spisovatel, všemi uznávaný, ale velmi uzavřený a osamělý člověk, se rozhodne strávit léto v Benátkách. Ubytuje se v hotelu a zpovzdálí sleduje jednu polskou rodinu, jejíž součástí je i čtrnáctiletý chlapec, o kterém říká, „že ještě nikdy ani v přírodě, ani ve výtvarném umění nespatřil nic tak zdařilého“. Je chlapcem fascinován, sleduje ho na každém kroku, platonicky se do něj zamiluje. Zůstává v Benátkách na neurčito, ani epidemie cholery, která tam propukne, jej nedonutí odjet domů. Ve chvíli, kdy se chlapec před odjezdem loučí s přáteli, spisovatel umírá. o Novela vyjadřuje dvojí pojetí umění krásy – na jedné straně umění, které vyvolává únavu a zhýčkanost, na straně sruhé umění, které vyvolává smyslové vzrušení a opojení.
Ruská literatura - Ruští autoři jako jediní neprožívali osudy shodné s historickými událostmi
-
civilizované Evropy a jejich literární činnost podléhala zrůdným zákonitostem stalinského režimu, mnohá díla spatřila světlo světa jen v ojedinělých okamžicích zdánlivé svobody. Proto máme v Rusku spisovatele, jejichž díla vznikala například ve 20. nebo 30. letech, ale vyšla až o dvacet let později, častá byla také dlouhá léta mlčení, jelikož spisovatelé trávili čas v koncentračních táborech na Sibiři. Snad jen pro představu – stalinský režim poslal do koncentračních táborů přes 600 spisovatelů, z nichž mnozí zde zahynuli ( např. Babel ). Nejhorší ale je, že mnozí západní spisovatelé tyto hrůzy odmítali vnímat nebo s nimi dokonce ve své nevědomosti souhlasili:
„Není třeba se mravně pohoršovat, když náš neobyčejně podnikavý soused lidsky a uvážlivě likviduje hrstku vykořisťovatelů a spekulantů, aby zabezpečil svět pro poctivé lidi.“ ( G. B. Shaw )
12
Michail Šolochov
-
Nositel Nobelovy ceny za literaturu. Jeho knihy byly nekriticky ceněny a opakovaně vydávány v obrovských nákladech. Román Tichý Don – zachycuje 10 let z historie kozáctva na počátku 20. století. Novela Osud člověka: o Je jedním z prvních pokusů o rehabilitaci sovětských válečných zajatců, jelikož je známo, že zajatci, kteří přežili nebo se sami osvobodili, byli podezřelí a posíláni do koncentračních táborů či likvidováni. o Hlavní postavou je Andrej Sokolov, který vypráví o svých zážitcích z války. Byl zajat a deportován do Německa – několikrát uprchnul, nakonec se stal řidičem německého majora, utekl a opět se vrátil do boje. Po všech peripetiích se ujal malého chlapce, který se stal jeho jedinou radostí.
Ivan Bunin
- Nositel Nobelovy ceny za literaturu. - Psal hlavně povídky a novely, z nejznámějších např. Vesnice, Temné aleje, Míťova -
láska a další. Míťova láska o Děj celé novely se odehrává během několika jarních měsíců. Student Míťa se zamiluje do studentky umělecké školy Káti. Káťa vzbuzuje svým chováním v přecitlivělém Míťovi žárlivost, až dojdou k poznání, že si od sebe na čas odpočinou. Míťa odjíždí na venkov, kde je mučen očekáváním Kátiných dopisů i jí samotné. Prožije i první milostnou zkušenost s vdanou vesničankou. Když přijde Kátin dopis, ve kterém se s ním rozchází, Míťa se při plném vědomí zastřelí. o Novela mistrně zachycuje peripetie mladistvé lásky a její tragické důsledky.
