Česká armáda pro 21. století
Koncepční materiál zpracovaný Petrem Nečasem ve spolupráci s celostátní komisí pro obranu
únor 1998
1
Česká armáda pro 21. století
Cílem tohoto materiálu je prezentovat náš pohled na dlouhodobou vizi českých ozbrojených sil. Přestože si neklademe za cíl vyčerpávajícím způsobem řešit problematiku obrany, považujeme za vhodné uvést i určitá analytická, teoretická a systematická východiska. Materiál je zaměřen zejména na oblast vojenské obrany a problematiku ozbrojených sil. Úmyslně neobsahuje hlubší závěry v oblasti nevojenské obrany, civilního nouzového plánování a krizového řízení. 1. Analýza dosavadního vývoje 1.1. Vývoj koncepce Armády České republiky První verze koncepčních materiálů o Armádě České republiky začaly vznikat ve druhé polovině roku 1992 na tehdejším Ministerstvu obrany. To připravilo dvě verze koncepce. Ambicióznější z nich počítala se snížením mírového stavu armády na 50-55 tisíc vojáků a vytvořením jednoho sborového kompletu, což jsou brigády bojové podpory a podpory bojových služeb (dělostřelecké, ženijní, spojovací, zabezpečovací, zdravotní apod.). Opatrnější verze chtěla snížit armádu na 65 tisíc vojáků a vytvořit dva sborové komplety. Vedle toho pracovala zvláštní skupina u českého předsedy vlády, která vypracovala materiál výrazně radikálnější. Počítal s postupným přechodem na strukturu profesionální armády, s výcvikovými středisky pro brance - záložníky, později profesionální rekruty. V roce 1993 byla k realizaci vybrána opatrnější varianta Ministerstva obrany, která sebou nesla menší personální redukci, větší počet zachovaných jednotek, tzn. i větší počet štábů, včetně udržení dvou velitelství operačního stupně. Od počátku bylo zřejmé, že tato struktura je náročná a není v souladu se zdroji (lidskými i finančními). Touto koncepcí bylo armádě přiděleno mnoho úkolů, velké počty a neadekvátní rozpočet. Nesoulad mezi potřebami a zdroji se prohluboval i díky tomu, že koncepce neobsahovala zavedení systému obranného plánování. 1.2. Provedení koncepce a současný stav Cílem koncepce mělo být dosažení nové personální struktury včetně nových zásad personálního řízení, zajištění transparentnosti obranného plánování, programování a rozpočtování, efektivní využívání lidských, finančních a materiálních zdrojů, nový styl a systém velení a řízení a postupný přechod na standardy NATO s interoperabilitou v hlavních oblastech. Prakticky nic z těchto cílů nebylo uspokojivě splněno. Jednalo se převážně o kvantitativní změny v počtech osob a techniky, spojených se změnou jejich dislokace.
2
Došlo k hrubému podcenění práce s lidským potenciálem. Personalistika v armádě v zásadě neexistuje. Jen málo byla dána šance mladým vojákům, klíčové funkce stále drží skupina 50-ti letých důstojníků. Personál má špatnou strukturu s příliš vysokým počtem důstojníků, především vyšších. Nenaplnila se představa o zvýšení počtu délesloužících poddůstojníků a praporčíků. Model organizace a mobilizace AČR je stále poplatný původnímu sovětskému systému a v mnoha ohledech ještě staršímu systému rakousko-uherskému. Ty předpokládaly mobilizační rozvinutí jednotek, jejichž velení a štáby existovaly i v míru na prakticky plných stavech. Důstojníci v záloze měli doplňovat jen nižší úrovně velení a počítalo se s nimi jako s rezervou pro ztráty na vyšších, v podstatě naplněných úrovních. To je také příčinou neúměrně vysokého počtu vyšších důstojníků v činné službě. Tento fakt mají čeští vojenští odborníci hluboko v podvědomí, aniž si uvědomují jeho historické kořeny. Změny v jejich myšlení jsou pomalé a patrné teprve v poslední době. V roce 1995 byla zvolena cesta tzv. tvrdé modernizace, a to na úkor lidských zdrojů, výcviku a údržby techniky a infrastruktury. Tyto práce byly prováděny bezkoncepčně a s akvizičním plánem jako netransparentním dokumentem. Důsledkem byla ztráta kvalitních lidí, ztráta jejich motivace, konzervace původní nevhodné personální struktury. Za situace, kdy bylo od počátku zřejmé, že zdroje nepokryjí potřebu, preferoval resort obrany modernizací na úkor lidí. Dnes nemá lidi, ani moderní zbraně. 1.3. Strategické a obranné plánování Obranné plánování v AČR dosud de facto neexistuje. Neexistuje věrohodný strategický plán, ani představa o základních misích pro české ozbrojené síly. Neexistence obranného plánování je však dnes paradoxně v jistém smyslu výhodou - nyní můžeme kompletně převzít systém NATO. Dalším nedostatkem v oblasti obranného plánování je, že naprosto chybí management obranných zdrojů, stejně jako koncepční pracoviště pro strategické a obranné plánování. 1.4. Ekonomika resortu Úvodem je třeba se zmínit o základním metodologickém rámci, ve kterém jsou sestavovány výdaje na obranu v ČR. Na českém Ministerstvu obrany byl opuštěn původní systém "rozpočtových a materiálových hospodářů" a byl přijat systém plánování, programování a rozpočtování, známý též pod anglickou zkratkou PPBS. Jeho cílem mělo být: - plánování a alokace zdrojů jako jednotný koordinovaný proces vázaný na systémová pravidla, - eliminace subjektivního rozhodování v otázkách nákupu, prodeje, převodu, pronájmu, - odstranění neprovázanosti na střednědobé a dlouhodobé plánování, - odstranění extenzivního pojetí, kdy potřeby instituce jsou důležitější než účel a cíl, - sladění sil a zdrojů, odkrývání vnitřních zdrojů, a v neposlední řadě - zprůhlednění hospodaření resortu. Předmětem PPBS jsou obranné zdroje. Podstatou systému je klouzavý způsob plánování, kdy fáze plánování obnáší 10letou periodu, fáze programování 5letou periodu a fáze rozpočtování 3
jednoletou periodu. Výsledkem fáze plánování měl být plán zdrojů, který měl obsahovat seznam rizik, seznam cílů, které vedou k eliminaci těchto rizik, plány finančních, materiálních a lidských zdrojů. Důležitou součástí měla být také programová struktura, členěná na hlavní programy, programy a programové prvky. Po fázi plánování měla následovat fáze programování, jejímž výstupem měl být Programový plán. Ten měl tvořit základy pro fázi rozpočtování. Jak můžeme hodnotit výsledky zavádění tohoto systému? V prvé řadě je třeba konstatovat, že systém je nedotažen. Neslouží jako skutečně efektivní rámec financování ozbrojených sil. Neexistuje propojenost na obranné plánování a plánování sil. Při neexistenci dlouhodobé koncepce výstavby AČR je prakticky nemožné provádět dlouhodobé plánování a střednědobé programování. Největším zklamáním však je, že systém nesplnil očekávání, protože nevytvořil tlak na neefektivní struktury, které v resortu MO stále přežívají. K zavádění a aplikaci podobných systémů je nutné přistoupit velmi opatrně. Ne vše se hodí pro podmínky malého státu a pro specificky české transformační podmínky. Se systémem PPBS je tomu podobně jako s kladivem. To je v rukou šikovného řemeslníka bezesporu užitečným nástrojem. V rukou malého dítěte se však může stát nebezpečnou zbraní. A nyní k samotným obranným výdajům. Ty rostly nominálně od částky téměř 24 miliard v roce 1993 přes 27 mld v roce 1994 až po plánované 32 mld v roce 1997. V cenách r. 1993 tento vývoj však vypadá poněkud jinak. Z původní částky 23,7 mld vzrostly výdaje na obranu v roce 1994 na 24,5 mld, aby v roce 1995 poklesly na 23,5 mld a v roce 1997 až na 22,7 mld. Z těchto údajů je zjevný reálný pokles výdajů na obranu mezi léty 1993 a 1997. Tento vývoj je podpořen i údaji o podílu výdajů na obranu na celkovém objemu státního rozpočtu. V r. 1993 činil tento podíl 6,7 %, v roce 1994 7,1 %. V r. 1995 došlo k poklesu na 6,5 % celkového státního rozpočtu. V roce 1997 dosáhl tento podíl jen 5,8 %. Zřejmě největší vypovídací schopnost má podíl výdajů na obranu na hrubém domácím produktu. Zde dochází k trvalému poklesu z 2,61 % v roce 1993 přes 2,45 % v roce 1994 a 2,25 % v roce 1995 až na 1,97 % v roce 1997. Vzhledem k tomu, že z výdajů na obranu je financována civilní ochrana a některé sociální a důchodové dávky profesionálních vojáků, klesal podíl skutečně vojenských výdajů na hrubém domácím produktu z 2,4 % v roce 1993 na 1,7 % v roce 1997. Podívejme se nyní blíže na strukturu výdajů na obranu. Personální výdaje činily v roce 1993 a 1994 přibližně 44 - 45 % všech výdajů na obranu. Tento podíl vzrostl v roce 1996 až na téměř 50 %. Podíl investic, který se v letech 1993 a 1994 pohyboval mezi 6 - 7 %, vzrostl skokově v roce 1995 na 21 % a na této úrovni již zůstal. Co bylo důsledkem těchto procesů? Byl jím především razantní pokles podílu i absolutní výše provozních prostředků, což mělo drastické dopady na rozsah, kvalitu a intenzitu výcviku, ale i na stav údržby techniky a infrastruktury. Podíl výdajů na provoz tak klesl ze 49 % v letech 1993 a 1994 na pouhých 29,5 % v roce 1996. V situaci, kdy klesala reálná výše výdajů na obranu a kdy došlo ke skokovému nárůstu podílu výdajů na investice mezi lety 1994 a 1995 to mělo dramatický dopad na každodenní život armády. 4
Bylo hrubou chybou, že v roce 1995 nedošlo ke změně struktury resortu. Investice mohly být totiž i zvýšeny bez dopadu na provoz pouze provedením redukce struktur i personálu a převedením uspořených prostředků na zvýšení investic. Přijatá a následně realizovaná koncepce vyžadovala již v roce 1994 minimálně 33 miliard Kč. Rozpor mezi nákladovostí resortní struktury a dosažitelnými zdroji se postupně prohluboval až na téměř 10 miliard Kč. Pro rok 1998 jsou plánovány výdaje na obranu ve výši 36 miliard Kč, což je 2,1 % HDP. Objem vojenských výdajů pak představuje 1,8 % HDP. Problémem se však stává, že resort obrany je stále bez schválené koncepce, což stěžuje dlouhodobé plánování a střednědobé programování. Nutností se stává i další změna struktury rozpočtu ve prospěch investic, což nevyhnutelně musí vést k redukci struktur resortu MO. Jeho problémem totiž není to, že by byl podkapitalizovaný, ale paradoxně, že je překapitalizovaný. Má totiž stále příliš mnoho majetku a příliš mnoho lidí. Infrastruktura resortu (pozemky, stavební objekty) není prakticky využívána více než na 50 %. Armáda má obrovský objem neprovozuschopné techniky (především u letectva 50 % neprovozuschopnost). V resortu je také obrovský podíl nevyužitelných zásob, které jsou mnohdy v podstatě neprodejné. Jaké jsou hlavní nedostatky dosavadního systému financování? Tuto otázku si musíme položit, protože poměrně razantní navyšování výdajů na obranu si zaslouží zodpovědné hospodaření s prostředky daňových poplatníků. V prvé řadě je dobré říci, že v uplynulých letech byla na obranu vynakládána nedostatečná výše finančních prostředků. Velmi nedostatečnou byla i efektivita alokace rozpočtových prostředků. V resortu přitom stále existuje řada vnitřních rezerv. Velkým nedostatkem je i krátkodobost přidělování rozpočtových prostředků, které jsou přidělovány jen z roku na rok. Neexistuje totiž provázanost se střednědobým a dlouhodobým výhledem. Jen omezeně jsou využívány prostředky, jako jsou jednotlivé strategie, systém PPBS, dlouhodobé koncepce, obranné plánování a plánování sil. Na základě výše uvedených skutečností je zjevné, že ekonomika resortu je netransparentní. Odpovědnost a pravomoce jednotlivých stupňů velení a řízení nejsou v souladu. Zvláštní kapitolou je neprůhlednost a problematičnost výběrových řízení. Projevuje se neexistence věrohodného akvizičního plánu i nevhodný legislativní, procedurální a institucionální rámec. Ten nutí provádět výběr strategických zakázek podle stejných pravidel jako nákup čistících potřeb. Je také chybou, že současný právní rámec komplikuje nebo prakticky znemožňuje nákup a prodej zbrojního materiálu českou státní instituci vládní instituci cizího státu. 1.5. Modernizace AČR V roce 1995 byl zahájen projekt modernizace ozbrojených sil bez provázanosti na koncepční a strategický rámec. Důsledkem jsou některá neuvážená rozhodnutí: modernizace tanku T-72 (bez určení požadovaného počtu) a neprovázané zavádění informačních systémů. Ty byly v armádě zaváděny živelně podle toho, která část resortu MO si dokázala urvat peníze. 5
Podobně se objevují i problémy v oblasti digitální komunikace. Důraz měl být kladen na systémy velení, řízení a spojení, na systémy průzkumu a zpravodajství. Přesto dnes neexistují provázané informační systémy, nejsou zavedeny taktické a operační informační systémy, příliš se nezlepšila schopnost vést noční boj, ani nebyly zavedeny prostředky pro vyšší přesnost a účinnost palby. Modernizace také vzbuzuje mnohé otázky na vhodnost načasování jednotlivých projektů. Otázkou je, zda modernizace není v mnoha případech pouze podporou domácího průmyslu bez většího skutečného vojenského významu. Vedle vytvoření nového právního rámce se musí stát akviziční plán zásadním dokumentem projednaným vládou a parlamentem. Akvizice se musí stát předmětem více resortů, nejen Ministerstva obrany. Především u spolupráce se zahraničními firmami musí být standardně vyžadována průmyslová spolupráce, a to nejen ve zbrojní oblasti. 1.6. Začlenění do NATO Hlavní příčinou problémů v této oblasti je podceňování práce s lidskými zdroji a přílišný důraz na technickou modernizaci. Klíčem ke slučitelnosti s NATO je však především znalost jazyků a znalost plánovacích a štábních procedur podle standardů NATO. V obou případech je však tato znalost slabá. V letech 1996 - 1997 započaly projekty na zvýšení stupně interoperability s NATO v rámci Partnerství pro mír. Plnění těchto cílů interoperability je naprosto nedostatečné. V rámci začleňování do NATO musí být důraz kladen v technické oblasti na systémy velení, řízení a spojení, v personální oblasti na jazykovou přípravu a znalost operačních procedur. Bezesporu kladně působí zkušenosti z operací v Bosně a Hercegovině. Jejich kladný přínos pro armádu je umocněn i dobrou pověstí, kterou zde naše jednotka má. 2. Analýza současných vojensko-politických, vojensko-technických a vojensko-operačních trendů 2.1. Vojensko - politické a strategické aspekty Vstupem České republiky, Maďarska a Polska jsou dva naši bezprostřední sousedé, Polsko a Německo, členy NATO. Je naším národním zájmem, aby se i Rakousko a Slovensko stali členy NATO, budou-li o to mít zájem. Z hlediska možnosti přímého vojenského ohrožení je Česká republika potencionálně napadnutelná především ze dvou tzv. strategicko - operačních směrů : severovýchodního a jihovýchodního. Tyto dva směry budou však pokryty územím našich spojenců, Maďarskem a Polskem. Přestože České republice nehrozí bezprostřední vojenská hrozba, je nutné zdůraznit, že bezprostřední rizika (např. politická nestabilita, masová migrace, organizovaný zločin, obchod s drogami, proliferace zbraní hromadného ničení apd. ) stále existují jako existují i geografické 6
oblasti, které jsou zdrojem těchto rizik (prostor bývalého Sovětského svazu, Balkán). 2.2. Operační aspekty Válečné operace jsou dnes vedeny jako nelineární (bez klasických frontových linií), s vysokou mobilitou a účinností palby. Jsou to zpravidla operace za účasti a spolupráce všech druhů vojsk. Klíčovým z hlediska současnosti i budoucnosti je multinacionalita vojenských operací (Bosna, Somálsko, Perský záliv). Charakter operací vyžaduje i vysokou strategickou ( na stovky až tisíce kilometrů) a operační (na desítky až stovky kilometrů) mobilitu. Cílem operací již není obsazení či udržení určitého území, ani snaha v opotřebovávací bitvě či válce ”uštvat” materiální a lidské zdroje protivníka, ale snaha přesnými a cílenými údery narušit soudržnost (kohezi) nepřátelské sestavy a tím snížit protivníkovu vůli či schopnost klást odpor a pokračovat v boji. V moderních konfliktech, klesá také význam obrany území a roste význam obrany zájmů. I z hlediska předchozí kapitoly je tak zjevné, že případné operace budou vedeny především mimo naše území. Vedle válečných operací roste i role ”operací jiných než válka” jako jsou různé mírové operace, humanitární, záchranné mise apod. Roste také asistenční role armády v operacích proti mezinárodnímu terorizmu, organizovanému zločinu, při ochraně hranic apod. Vždy však musí platit, že armáda je určena primárně k válečným a bojovým misím. Charakter válečných i neválečných operací klade nároky i na strukturu vojsk. Ta musí být dostatečně flexibilní, s vysokým stupněm modularity, aby umožnila vytvořit účelové seskupení, které bude ” na míru šito” konkrétním požadavkům dané válečné nebo neválečné operace. Operační aspekty povedou také k většímu významu lehkých a mobilních sil. Zásadní význam pro vedení operací má letectvo. Představuje základní prostředek protivzdušné obrany a základní prostředek pro vybojování vzdušné nadvlády, která je nezbytnou podmínkou úspěchu jakékoliv operace. Vedle toho poskytuje letectvo podporu pozemním silám a představuje velmi účinný prostředek pro ničení nepřítele na vzdálených operačních přístupech. Nezastupitelná je také role letectva při zajišťování strategické a operační mobility 2.3. Technické aspekty modernizace Trendy v technické oblasti kladou důraz na schopnost vést operace ve dne i v noci, za všech povětrnostních podmínek. Nutná je vysoká pohyblivost, zvýšený důraz bude kladen na operační a strategickou mobilitu (transportní letouny a helikoptéry). Zvýšenou roli budou hrát i požadavky tzv. informačního válčiště, které povedou k systémům pracujícím v reálném čase a poskytujícím obraz reálného válčiště. To bude vyžadovat vybavit techniku a mnohdy i jednotlivé vojáky systémy jako jsou identifikace vlastní cizí (IFF), globální poziční systémy (GPS), digitální komunikace a informační systémy. Nezbytným doplňkem se musí stát systémy zvyšující účinnost a přesnost palby a umožňující používání sofistických zbraní. 7
Modernizace musí klást důraz na systémy velení, řízení, spojení a průzkumu, na schopnost vést operace za všech podmínek a se zvýšenou mobilitou a účinností palby. Jednotky bojové podpory a podpory bojových služeb musí být schopny svou kapacitou, účinností a mobilitou poskytovat dostatečnou podporu bojovým jednotkám. Z výše uvedených faktů plyne, že není nutná razantní obnova těžké pozemní techniky, ale její postupná modernizace s důrazem na elektronizaci. Podstatně razantnější obnova musí proběhnout u vzdušných sil, a to vzhledem k jejich současnému stavu i klíčovému významu při vedení vojenských operací. Nemodernizovat letectvo znamená jej likvidovat! Veškerá modernizace musí být vedena s důrazem na interoperabilitu podle standardů NATO. Nutností je i postupné dosažení materiálové a technické kompatibility podle standardů NATO spolu s nutností napojení našeho obranného průmyslu na obranný průmysl Aliance. Náš obranný průmysl musí hrát při modernizaci klíčovou roli. Není však možné pohlížet na něj jako na izolovaný ostrov. Musí projít restrukturalizací, jejímiž pilíři budou bez pochyby internacionalizace, další privatizace a koncentrace našeho obranného průmyslu. 3. Armády malých a středních států 3.1. Organizace a mobilizační systém. Při hledání východisek pro české ozbrojené síly je velmi vhodné vyjít z poznatků západoevropských států NATO, které jsou přibližně naší velikosti jako je Belgie, Nizozemsko, Dánsko a Norsko, ale i některých neutrálů jako je Švédsko a Finsko. Z hlediska organizační struktury jednoznačně převažuje brigádní struktura. U některých armád jsou vytvořeny i divizní stupně (Belgie, Nizozemsko), které jsou předpokládány jako součást mnohonárodní sborové struktury (Eurosbor, Nizozemsko - německý sbor), nebo jako operační stupeň velení (Norsko). U plně profesionálních armád je mobilizační systém zaveden na bázi profesionálních záloh, které umožňují v případě potřeby ozbrojené síly maximálně zdvojnásobit ( Belgie, Nizozemsko). U dalších armád (Norsko, Finsko, Švédsko) je mobilizační systém založen na všeobecné branné povinnosti a pravidelném obnovovacím výcviku záloh. Základní vojenské služby se účastní 50 - 80% mužů příslušného populačního ročníku a mobilizací se ozbrojené síly rozvíjí na 8 - 12 násobek mírového stavu. (Norsko, Finsko, Švédsko). 3.2. Personální, organizační a zbraňová struktura Ve všech těchto armádách je kladen vysoký důraz na poddůstojnický sbor, kde se dosahuje vysokého stupně profesionalizace a profesionality. Poddůstojníci tvoří páteř vojska a jsou na místech nižších velitelů, štábních pracovníků a specialistů. Také některé sofistikované zbraňové systémy vyžadují profesionální a vycvičenou obsluhu. 8
Pokud je zavedena všeobecná branná povinnost, jsou zálohy pravidelně a intenzivně cvičeny, zvláště poddůstojníci a nižší důstojníci. Základní a společnou vlastností je také existence personální pyramidy a jednoznačného kariérního systému. Ten je doplněn kvalitním systémem výcviku, vzdělávání a odborné přípravy, který připravuje i pro tzv. druhou kariéru, tj. civilní zaměstnání po ukončení vojenské služby. Samozřejmostí jsou také různá opatření v oblasti sociální a zdravotní péče, rodinné podpory apod. Z pohledu zbraňové struktury je zjevné zmenšování významu těžké techniky, především tanků a zvyšující se zastoupení lehkých protitankových a protiletadlových prostředků. Vysoký důraz je kladen na mobilitu vojska.Intenzivní rozvoj systémů velení, řízení a spojení bude vést ke sdílení informací v reálném čase. Zbraňové systémy jsou pojímány jako platformy, které jsou postupně a několikrát modernizovány a jejichž životnost tak dosahuje spíše desítky let než roků. Roste význam spíše lehčích jednotek, které jsou použitelné především v silách rychlé reakce, ale i v operacích jiných než válka. Silné zastoupení tak získávají jednotky typu výsadkových, aeromobilních, námořní pěchoty apod. Všechny jmenované armády kladou velký důraz na rozvoj vzdušných sil a jejich kvalitní vybavení. Modernizace v této oblasti zpravidla pohlcují největší objem finančních prostředků vyčleněných na investice a rozvoj. Je to dáno nezastupitelnou rolí letectva na moderním válčišti danou nejen absolutním požadavkem na vzdušnou nadvládu, ale i významem v oblasti podpory pozemních vojsk a schopností ničit protivníka na vzdálených operačních přístupech. 3.3. Obecné trendy Pro vlastní rozhodnutí je třeba pečlivého zhodnocení cizích zkušeností. Vedle výše zmíněných armád malých a středních evropských států jsou zde samozřejmě i další. Využití zkušeností ze švýcarského miličního systému je však jen velmi omezené. Podobně lze zhodnotit i rakouskou zkušenost, která jakoby rezignovala na možnost využití ozbrojených sil v intenzivním konfliktu, čemuž nasvědčují i dlouhodobé výdaje na obranu. Podobně lze jen velmi omezeně využít zkušeností ostatních postkomunistických zemí, kde nenajdeme příklad skutečně hluboké a úspěšné reformy ozbrojených sil. Vzhledem k těmto skutečnostem je třeba vyjít především z naší orientace na Alianci a využít zkušeností jejich členských států a případně států, jejichž doktrinální a operační koncepty ozbrojených sil jsou velmi blízké (Švédsko a Finsko vycházejí ze stejného strategického konceptu tzv. ”totální obrany” jako Dánsko a Norsko). Z uvedených faktů plyne, že s jistým zjednodušením je možné u malých a středních evropských států najít dva typy armád, které si pracovně označme jako ”beneluxový” a ”skandinávský” ”Beneluxový” typ armády má následující charakteristické znaky : jedná se o malou, mobilní a dobře vyzbrojenou armádu, plně profesionální, v době války či krize mobilizující poloprofesionální zálohy na maximálně dvojnásobek svého mírového stavu, je určena především k operacím mimo vlastní teritorium. U ”skandinávského” typu se jedná o armádu založenou na všeobecné branné povinnosti, 9
kde minimálně 50% mužů příslušného populačního ročníku absolvuje základní vojenskou službu, s pravidelným výcvikem záloh, v době války se ozbrojené síly mobilizují až na osminásobek mírového stavu. Je určena především k obraně vlastního teritoria proti hrozbě masivního přímého pozemního i vzdušného úderu. U všech těchto popsaných armád však mají fungující ideologii, kterou lze pracovně nazvat ”národní étos demokratické armády”. Tato ideologie je vytvářena na základě vlastních demokratických a válečných tradic a nesouvisí bezprostředně s existencí či neexistencí základní vojenské služby. Projevuje se mimo jiné vztahem k státní vlajce, historickým tradicím a názvům útvarů, zaváděním mota celé armády i jejich jednotlivých složek, posilováním vazby posádek na konkrétní lokalitu a častější komunikaci s veřejností. To přispívá k vysokému respektu ozbrojených sil u veřejnosti a rozšiřuje rekrutační možnosti bez ohledu na existenci základní vojenské služby. 4. Základní strategický a koncepční rámec budování ozbrojených sil 4.1. Bezpečnostní politika Ve veřejném mínění i v myšlení české politické elity dosud chybí vnímání bezpečnostní politiky jako souhrnné kategorie, která zahrnuje bezpečnost, obranu a ochranu občana a státu. Bezpečnost se skládá z několika komponent : vnější bezpečnosti, vnitřní bezpečnosti, veřejného pořádku, ekonomické bezpečnosti, enviromentální bezpečnosti atd. Nezbytným je tedy komplexní přístup k bezpečnosti včetně vnímání jejích jednotlivých subsystémů a nutnosti vytvoření systému krizového řízení. Je třeba zajistit vzájemnou provázanost a koordinaci jednotlivých subsystémů: ! subsystém obrany vnější bezpečnosti státu ! subsystém zahraničně politického zabezpečení bezpečnosti státu ! subsystém ochrany vnitřní bezpečnosti státu a veřejného pořádku ! subsystém stability hospodářské a finanční soustavy státu ! subsystém ochrany obyvatelstva a jeho životních podmínek ! subsystém materiálně technického zabezpečení státu, včetně hospodářské mobilizace 4.2. Národní bezpečnostní strategie Národní bezpečnostní strategie, která doposud neexistuje musí být dokumentem s minimálně střednědobou platností a musí být výrazem širšího koncensu celého demokratického spektra. Je nezbytné, aby se stala veřejně přístupným dokumentem, podle kterého stát provádí svou bezpečnostní politiku. Jejím cílem je vytvoření základní představy o zajištění komplexní bezpečnosti ve všech prvcích, tj. vnější bezpečnosti, vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku, ekonomické bezpečnosti atd. Její nezbytnou součástí musí být identifikace a analýza bezpečnostních rizik a hrozeb, deklarování národních zájmů v oblasti bezpečnosti a definice cílů bezpečnostní politiky, které povedou k eliminaci rizik při respektování národních zájmů. V oblasti vnější bezpečnosti musí být východiskem našeho uvažování dodržování mezinárodního práva, všech závazků vyplývajících z Charty OSN a obhajoba národních zájmů. 10
V žádném případě se nezříkáme práva daného Chartou OSN na individuální či kolektivní sebeobranu a práva účasti v operacích zaměřených na vynucení míru. V tomto smyslu jsou české ozbrojené síly také nástrojem české zahraniční politiky. 4.3. Národní obranná strategie Stávající národní obranná strategie nesplňuje požadavky a nevyhovuje ani svou kvalitou. Musí být pravidelně novelizována v závislosti na vývoji situace. Národní obranná strategie musí vycházet z národní bezpečnostní strategie a definovat vojenskou a nevojenskou obranu státu. Obranyschopnost státu není dána jen velikostí a silou jeho ozbrojených sil. Je také dána kvalitou a rozsahem vojenské a civilní infrastruktury, potenciálem ekonomiky a její schopností provést hospodářskou mobilizaci, schopností státu zajistit základní životní funkce a struktury společnosti v případě ohrožení a schopností ochránit obyvatelstvo. To vše tvoří prvky nevojenské obrany, která je doplněna obrannou vojenskou. Národní obranná strategie musí obsahovat základní kroky v oblasti nevojenské obrany a definovat úkoly ozbrojených sil v mírovém stavu, ve stavu krize, ve stavu ohrožení i ve stavu války. 4.4. Vojenská strategie Stále platná Vojenská strategie z roku 1994 je dnes bezcenným dokumentem, který nerespektuje základní definiční vlastnosti pro tento dokument. Navíc je i svým obsahem naprosto neaktuální a zastaralá. Dnes stojíme před úkolem vypracovat novou vojenskou strategii. Nová vojenská strategie bude vycházet z národní obranné strategie a národní bezpečnostní strategie. Musí obsahovat konkrétní opatření a kroky při zajišťování vojenské obrany státu. Jejím výsledkem má být definice odpovídající velikosti a struktury ozbrojených sil a jasné vymezení základních doktrinálních principů vojenské politiky a vedení vojenských operací. Nezbytným je nalezení rovnováhy mezi úkoly ozbrojených sil a jejich schopností tyto úkoly plnit s odpovídajícími náklady.Tato rovnováha v minulosti ani v současnosti zjevně neexistovala a neexistuje. Moderní a kvalitní národní bezpečnostní strategie, národní obranná strategie, vojenská strategie musí být základními a nezbytnými východisky, spolu s dlouhodobým plánem obranných zdrojů, pro vypracování koncepce ozbrojených sil. 4.5. Koncepce armády, dlouhodobý plán obranných zdrojů a legislativní rámec Je takřka banální pravdou, že velikost, struktura a úkoly armády musí být v souladu s možnostmi země. Finanční prostředky je třeba plánovat dlouhodobě v souladu s obranným plánováním NATO, protože procesy v armádě mají dlouhodobý charakter přesahující horizont jednoho rozpočtového roku, ať už se jedná o výcvik personálu nebo akvizice. Také velikost a struktura armády, včetně stupně její profesionalizace se musí odvíjet od disponzibilních lidských zdrojů. Z těchto skutečností plyne nezbytnost vytvoření dlouhodobého 11
plánu finančních, materiálních a lidských zdrojů jako základního předpokladu a součásti koncepce ozbrojených sil. Zdroje a koncepce armády musí být vzájemně provázány a opřeny o tři výše zmíněné strategie. Koncepce armády má být vypracována jako střednědobá (4-5 let) s dlouhodobým výhledem (8-10 let). Musí definovat organizaci, strukturu (personální, výzbrojní apod.) a proces výstavby ozbrojených sil a být provázána se systémem obranného plánování NATO. Cílem koncepce musí také být definice cílového stavu výstavby armády, její výsledné vize a také poznání procesu, kterým k tomuto stavu dospějeme. Bezpochyby musí koncepce také obsahovat konkrétní představy o modernizačních projektech, míře profesionalizace apod. Celá koncepce musí být zasazena do legislativního rámce, který bude založen na ústavním zákonu o bezpečnosti státu. Na tento ústavní zákon musí navozovat další zákony, které upravují postavení armády, dalších složek ozbrojených sil a příslušných institucí. Nutný důraz musí být kladen zejména na zákony upravující služební poměry vojáků. Vedle této branné legislativy je však třeba věnovat pozornost i normám, které souvisí s civilním nouzovým plánováním a krizovým řízením. Existuje však také celá řada zákonů, které zdánlivě stojí stranou, ale které systém obrany, armádu a její příslušníky ovlivňují, ať už se jedná o zákon o zřízení ministerstev, o péči o zdraví lidu či o nemocenské péči v ozbrojených silách apod. 5. Systém řízení obrany 5.1. Řízení obrany V členských státech NATO pracuje zpravidla orgán v rámci exekutivy, který má na starosti národní bezpečnost a obranu. Tyto orgány mají různé postavení. Někdy se jedná o jakýsi užší výbor ministrů, jindy o zvláštní orgán stojící mimo vládu, částečně tvořený jejími členy pod vedením hlavy státu nebo vlády. Tyto orgány mají také různé funkce a pravomoci. V některých případech se jedná jen o koordinační a poradní funkci, jindy má podobný orgán i rozhodovací a nařizovací pravomoc. Obecný model neexistuje, i když lze říci, že ve státech NATO převládá spíše verze užšího výboru ministrů s koordinační a poradní funkcí. V každém případě je však existence podobného orgánu obecná a nezbytná. Nezbytná je i provázanost na systém civilního nouzového plánování a krizové řízení. Bezpečnostní a obrannou problematiku nelze efektivně řešit bez meziresortní koordinace. 5.2. Návrh národního systému řízení obrany Základní rámec tohoto systému je a bude definován ústavou, ústavním zákonem o bezpečnosti státu a kompetenčním zákonem. Klíčovým prvkem bude postavení Rady bezpečnosti. Je správné, aby Rada měla především koordinační a poradní funkce. V každém případě však není správné, aby se Rada bezpečnosti státu stala jakousi virtuální vládou pro případ krize. Mělo by se však zabránit paralelní existenci různých vládních orgánů zabývajících se bezpečnostní tématikou jako je stávající Rada pro zpravodajské služby. Jejich činnost a pravomoci by měly být zakomponovány do Rady bezpečnosti státu, případně do ní zřizovaných pracovních orgánů složených na bázi vysoce postavených úředníků jednotlivých resortů (např. 12
náměstci ministrů). 6. Stručná analýza lidských, materiálních a finančních zdrojů. 6.1. Lidské zdroje V následujících letech budeme zaznamenávat pokles branecké populace. Ještě v roce 1996 to bylo 93 tisíc osob, v roce 2006 to bude jen 67 tisíc osob, což je pokles o 28%. Vedle poklesu absolutní hodnoty branecké populace dochází i k vnitřním změnám. Byla-li odvodovost v roce 1989 78%, pak v roce 1995 poklesla na 54%. Předpokládaná odvodovost v roce 2000 pak již klesne pod 50% na pouhých 42%. Již dnes absolvuje základní vojenskou službu jen asi 20% vysokoškoláků příslušného populačního ročníku. Dochází k širokému využívání tzv. modrých knížek. Také institut civilní služby je de facto v rozporu s ethosem všeobecné branné povinnosti. Z těchto čísel plynou evidentní problémy s doplňováním armády již v blízké budoucnosti. Plyne z toho nutnost také armádu nadále výrazněji zmenšit, a to nejen kvůli finančním prostředkům, jak je tomu dosud. Klesá absolutní počet odvedenců s tím, že vojenskou službu bude absolvovat pouze menšina populačního ročníku. Vojenská služba tak získává výrazně diskriminační charakter a je tak destruován občanský etický princip a důvod základní vojenské služby jako nejšířeji založené povinnosti vůči státu. Z výše uvedených faktů také plyne, že ač založena na všeobecné branné povinnosti, získává armáda zjevnou vzdělanostní a také sociální selektivnost, přestává být vzorkem či obrazem společnosti, v důsledku čehož je rozmělněn jeden z principů všeobecné branné povinnosti. 6.2. Materiální zdroje Je nutné vycházet z počtu, stavu opotřebenosti a životnosti techniky a také ze stavu a rozsahu infrastruktury. Je zjevné, že obecně u techniky a infrastruktury existuje silná předimenzovanost. U celé řady zbrojních systémů a techniky je nadále nutné snižovat počty (včetně těžké techniky a tanků). Technika může sloužit jako platforma pro modernizace, není tedy nutná její razantní obnova. Naprostou nutností bude zvýšení intenzity využívání infrastruktury spolu s razantním snížením jejího rozsahu. U zbývající techniky a infrastruktury, která nebude vyřazena bude nutné postupné odstraňování zanedbanosti. V materiálové oblasti se stává kategorickým imperativem nutnost přechodu na standardy NATO. 6.3. Finanční zdroje V roce 1998 byl poprvé uplatněn závazek navyšovat výdaje na obranu o 0,1% HDP ročně až do roku 2000. Lze očekávat, že výdaje na obranu se budou pohybovat po roce 2000 okolo 2,3% HDP, tj. asi 40 miliard Kč ve stálých cenách roku 1998. Nelze dopustit, aby výdaje na obranu klesly po roce 2000 pod 2,3% HDP, na druhou stranu nelze očekávat, že by převýšily 2,5%HDP. Podíl investic je třeba držet na minimálně 20% 13
výdajů na obranu a snažit se tuto proporci spíše zvýšit. Výdaje na obranu by měly být rozpočtovány a posuzovány podle metodiky NATO, včetně základního členění výdajů na osobní, operační a investice. Vzájemné proporce tohoto členění by se měla měnit v průběhu času v závislosti na velikosti armády, její struktuře, míře profesionalizace, poměru investic do infrastruktury a akvizic apod. Je vhodné uvážit možnost vícezdrojového financování investic, např. zřízením zvláštního vládního fondu pro modernizaci armády, který nebude součástí rozpočtu resortu a o kterém bude rozhodovat vláda. Zdrojem tohoto fondu by měly být prostředky získané prodejem majetku ministerstva obrany a armády, zvláštní částky vyčleněné vládou pro rozsáhlé modernizační projekty, prostředky získané ze zahraničních půjček či pomoci apod. 7. Dlouhodobá vize ozbrojených sil 7.1.Zhodnocení analýz Rozšířením NATO budou dva hlavní strategicko - operační směry možného vojenského ohrožení České republiky pokryty územím našich spojenců. Charakter vojenských operací se pro nás změní z obrany území k obraně zájmů, respektive naše území budeme pravděpodobně bránit na území spojenců. Obranou zájmů je i naše účast v různých operacích na podporu a vynucování míru. Případné válečné operace i operace jiné než válka budou s největší pravděpodobností vedeny mimo naše území. Na našem území bude třeba zajišťovat spíše ochranu teritoria, protivzdušnou obranu a logistickou podporu pro expediční síly. Analýza lidských zdrojů ukazuje na absolutní pokles vojáků základní služby tak, že po roce 2000 bude problém doplňovat ozbrojené síly ve stávající velikosti a struktuře. Vojenská služba absolvovaná jen menšinou populačního ročníku získává diskriminační charakter, složení armády se stává ze sociálního a vzdělanostního hlediska stále více selektivním. Vedle toho naopak postupující elektronizace a informatizace povede k větším nárokům na obsluhu, vycvičenost a vzdělanost. Finanční zdroje lze po roce 2000 očekávat ve výši okolo 2,3% HDP, což je asi 40 miliard Kč ve stálých cenách roku 1998. Z hodnocení v předchozích kapitolách plyne, že kvalitní armády malých a středních států NATO jsou buď “skandinávského” nebo “beneluxového” typu. Česká armáda s plánovanými cca 55 tisíci vojáky, s mobilizačním rozvinutím na 4 - 6 násobek mírového stavu, bez pravidelného výcviku záloh a s méně než 50% odvodovosti nebude při zachování současného charakteru ani jednoho typu. Tendence ve státech NATO vede k profesionálním armádám. Původně je měly jen USA, Kanada a Velká Británie. Postupně se připojily Belgie a Nizozemsko, v poslední době také Francie a Španělsko. Razantně vysoký stupeň profesionalizace má i Dánsko a Portugalsko. Velmi intenzivní diskuse se vedou i v Itálii. S všeobecnou brannou povinností se dnes dlouhodobě 14
počítá z politických a historických důvodů jen v Německu a Norsku. 7.2. Struktura Armáda má mít i nadále brigádní strukturu bez divizního stupně. Její členění bude následující: ! jednotky rychlého nasazení schopné operovat mimo území státu ! jednotky pro ochranu teritoria ČR ! jednotky bojové podpory (ženijní, spojovací apod.) ! jednotky podpory bojových služeb (logistika, zdravotnictví apod.) ! vzdušné síly ! výcvikové jednotky V rámci těchto jednotlivých složek (s výjimkou výcvikových jednotek) se budou jednotky dělit na reakční síly a hlavní obranné síly lišící se dobou pohotovosti a nasazení. Důraz musí být kladen na posílení lehčích jednotek s vysokou strategickou, operační a taktickou mobilitou. To bude vyžadovat i pozornost vzdušným silám, včetně transportního a vrtulníkového letectva. Z hlediska personální struktury musí jako priorita č. 1 nastat razantní snížení počtu důstojníků, jako priorita č. 2 razantní snížení počtu občanských zaměstnanců a jako priorita č. 3 razantní nárůst počtu poddůstojníků. Ve zbraňové struktuře dojde k radikálnímu snížení počtu těžké bojové techniky, k modernizaci zbývající části, ke snížení počtů hlavňového dělostřelectva doprovázené modernizací systémů řízení přesnosti a účinnosti palby. Vzroste význam lehkých přenosných protitankových a protiletadlových prostředků. V letectvu dojde k poklesu počtu nadzvukových letounů na cca 30 a k posílení dopravního a vrtulníkového letectva. Páteří českého letectva bude letoun L-159. Je třeba zachovat vhodný poměr bojových jednotek na jedné straně a jednotek bojové podpory a podpory bojových služeb na straně druhé. Logistika expedičních jednotek musí být mobilní, je tedy nutná paletizace a kontejnerizace.
7.3. Základní charakteristika koncepce ozbrojených sil Výše uvedené fakta nás vedou k závěru o nezbytnosti vybudování plně profesionální armády v dlouhodobém horizontu cca 8 let, tj. nejpozději do roku 2006. Tato armáda by měla 38 tisíc vojáků a 6 tisíc občanských zaměstnanců, tj. celkem 44 tisíc placených zaměstnanců. Dnešní stav podle tabulek je 48 tisíc placených zaměstnanců (vojáci z povolání a občanští zaměstnanci) a 34 tisíc vojáků základní služby. Tato velikost je únosná i z hlediska našeho členství v NATO. Například Belgie plánuje 45 tisícovou plně profesionální armádu včetně námořnictva. Nizozemsko počítá s ozbrojenými silami ve velikosti 56 tisíc profesionálních vojáků. A otázkou skutečně je, nakolik má smysl 15
budovat u nás armádu založenou na všeobecné branné povinnosti s cca 50 tisíci vojáky. Potom je lépe přejít ještě na menší, ale plně profesionální armádu. Dočasně je nutno počítat s vyššími personálními náklady způsobenými změnou personální struktury, která povede k větší a rychlejší vlně odchodů především důstojníků. Ty však budou postupně kompenzovány náklady na vojáky základní služby a dalším omezením infrastruktury a náklady na její provoz a údržbu. Jen v roce 1998 bude například na náležitostech osob v základní vojenské službě (služné, refundace), potravinách, výdajích hygienického charakteru (čištění, praní, koupání apod.) vynaloženo 1,3 miliardy Kč. Jen na nákup páry, elekrické energie, vody a plynu se počítá s částkou přesahující 2 miliardy Kč. Pro řešení podmínek ubytování vojáků základní služby a ostatní nákupy na opravy a udržování nemovitého majetku je počítáno s více než 700 miliony Kč. Roční náklady na prádlo, oděv a obuv současné armády dosahují téměř 1 miliardy Kč. Ekonomické jádro řešení spočívá v tom, že počet placených osob nepřesáhne současný stav, což spolu s navyšováním rozpočtu podle vládního usnesení a omezením infrastruktury vytvoří v čase dostatečný finanční polštář pro transformaci. Výstavba této armády by měla být prováděna podle následujících kroků : 1) etapa snižovací a) snížení armády na 45 tisíc vojáků (do konce roku 1999). V tomto počtu je maximálně 19 tisíc vojáků z povolání, což je stejná míra profesionalizace jako dnes. Dojde k úbytku především důstojníků a k přesunu mzdových prostředků ve prospěch praporčíků a poddůstojníků. Počet občanských zaměstnanců poklesne na 13 tisíc. b) snížení armády na 40 tisíc vojáků (do konce roku 2000). V tomto počtu je cca 20 tisíc vojáků z povolání, ale z nich jen 7 tisíc důstojníků. Počet občanských zaměstnanců poklesne na 10 tisíc. c) počátek postupné profesionalizace bojových jednotek 4 brigád pozemních sil a vzdušných sil (do konce roku 2002). Investiční prioritou této snižovací etapy budou investice do infrastruktury, především bytového a ubytovacího fondu. Pro každou reorganizovanou a redislokovanou jednotku musí být zpracován individuální transformační projekt.
2) etapa transformační a) profesionalizace bojových jednotek 4 brigád pozemních sil a vzdušných sil (do konce roku 2004). V této etapě dojde také k poklesu na cílový stav 38 tisíc vojáků a 6 tisíc občanských zaměstnanců. b) profesionalizace jednotek bojové podpory a jednotek podpory bojových služeb u brigád pozemních sil a vzdušných sil (do konce roku 2006). c) vytvoření systému aktivních záloh (do konce roku 2008). 16
Nezbytným doplňkem vytvoření plně profesionální armády jsou aktivní zálohy, které budou tvořit posilové jednotky bojové podpory, posilové jednotky podpory bojových služeb a jednotky určené k ochraně teritoria. Zde je nutné zdůraznit, že po roce 2006 by základní vojenská služba nebyla zrušena, pouze by byl pozastaven její výkon. V případě většího válečného konfliktu by mohlo dojít k částečnému nebo úplnému obnovení branné povinnosti. Aktivní zálohy by se skládaly z tzv. „povinných“ a „dobrovolných“ záloh. „Povinné zálohy“ by byly tvořeny bývalými profesionálními vojáky, kterým skončil závazek. Součástí profesionální kariéry vojáka by byl i závazek být zařazen do záloh na dobu 8 - 10 let po ukončení vojenské služby. Takto vytvářené zálohy by byly určeny především pro jednotky určené k ochraně teritoria. „Dobrovolné zálohy“ by byly tvořeny příslušníky „povinných záloh“, kteří po uplynutí závazku zařazení do „povinných záloh“ by dobrovolně chtěli být i nadále zařazeni do aktivních záloh. Dalším zdrojem „dobrovolných záloh“ by byli i dobrovolníci z civilu, kteří by byli motivováni ke službě v aktivních zálohách. „Dobrovolné zálohy“ by tvořily především posilové jednotky bojové podpory a služeb bojové podpory. U příslušníků aktivních záloh by se předpokládala účast na pravidelných cvičeních a výcviku nepřesahující 4 týdny za rok. Celý systém bude samozřejmě vyžadovat nový legislativní rámec, který bude upravovat podmínky, nábor, statut, motivační prvky, závazky zaměstnavatelů apod. Do systému aktivních záloh by bylo v závislosti na konkrétní strategické situaci po roce 2006 zařazeno 30-50 tisíc příslušníků. Vzdušné síly budou tvořeny především 4 leteckými základnami, plukem bojových vrtulníků, 2 protiletadlovými raketovými brigádami a dalšími jednotkami protivzdušné obrany. Bojové letectvo bude symetricky rozděleno na 2 letecké základny, další základny budou určeny výcvikovým, dopravním a transportním účelům. Bojové vrtulníky budou operačně podřízeny pozemním silám, zvláště aeromobilní brigádě. Protiletadlové raketové brigády budou obsahovat komplety blízkého, středního i dalekého dosahu s prvky protiraketové obrany. Pozemní síly budou založeny především na 4 brigádách, z nichž 2 budou těžšího typu a 2 lehčího typu. Brigády pozemních sil budou útlejší než v současnosti, složené se 3 praporů, dělostřeleckého oddílu a průzkumných, protitankových, protiletadlových, ženijních, spojovacích a zabezpečovacích jednotek v síle roty. Těžší brigády by se skládaly ze 2 mechanizovaných a 1 tankového praporu. Taková brigáda by mohla vytvářet několik taktických účelových uskupení v síle posílené roty či posíleného praporu. Lehčí brigády budou tvořeny mechanizovanou výsadkovou brigádou a aeromobilní brigádou. Každá brigáda by v případě operačního nasazení byla podle potřeby a charakteru nasazení doplněna jednotkami bojové podpory a podpory bojových služeb, např. ženijním praporem, logistickým praporem apod., které by byly vytvářeny aktivními zálohami. Teritoriální síly by měly za úkol zajišťovat logistickou podporu, výcvik a vytváření jednotek z aktivních záloh. Byly by tvořeny jednotkami nikoliv na územním principu, ale na základě orientace podle misí. Jsou do nich začleněny: - výcvikové a mobilizační základny 17
- jednotky ochrany teritoria - jednotky bojové podpory - jednotky podpory bojových služeb - základny logistiky a skladové základny Výcvik personálu pozemních jednotek bude zajišťován ve výcvikových základnách v podřízenosti teritoriálních sil, které také budou zajišťovat mobilizační rozvíjení jednotek složených z aktivních záloh. Logistické zabezpeční bude zajišťovat armáda pro expediční jednotky. Logistické jednotky, které budou určeny pro podporu reakčních sil musí být mobilní, částečně s možností leteckého přesunu. Pro jednotky hlavních obranných sil, určených k operacím mimo naše území bude logistické zabezpečení poskytováno armádou s možností využití objektů a zařízení civilního sektoru. Tyto logistické jednotky by měly mít v době míru nízkou úroveň zásob. Pro jednotky působící na teritoriu bude logistika plně přesunuta do civilního sektoru. Současné a budoucí možné nasazení ozbrojených sil je charakterizováno přesunem od globálního konfliktu ke konfliktu regionálnímu či operacím jiným než válka. Takto strukturovaná armáda může být nasazena maximálně v síle 4 brigád a 2 základen bojového letectva v misích v trvání do 6 měsíců. V misích nad 6 měsíců mohou být nasazeny maximálně 2 brigády a 1 základna bojového letectva. V misích, které jsou charakterizované jako operace jiné než válka či regionální konflikt malé a střední intenzity budou nasazovány hlavně lehké brigády. Pro regionální konflikt vyšší intenzity budou určeny především těžší brigády. Pro kvalitní profesionální armádu je nezbytné vytvořit dobře fungující personalistický systém. V sociální oblasti musí fungovat provázaný systém, založený na výsluhových příspěvcích, odchodném, odstupném či odbytném. Je vhodné vytvořit institut karierní služby určený především pro velitelské funkce a totožný se služebním poměrem na dobu neurčitou. Vedle toho je vhodné vytvořit systém služby na čas (2 - 5 let) určený především pro funkce štábní a specialisty a totožný se služebním poměrem na dobu určitou. Systém by měl umožňovat přechod do výběrové skupiny karierní služby. Nepovažujeme za správné přejít k systému, ve kterém bude existovat pouze služební poměr na dobu určitou. Pro obě služby však musí platit stejné podmínky pro získání výsluhového příspěvku. Služební závazek bude doplněn i závazkem služby v aktivních zálohách. Vedle těchto služeb je vhodné zakotvit i institut tzv. dobrovolné služby, což je krátkodobý závazek na 1 - 2 roky, který umožní vycvičit především mužstvo pro vojenské jednotky, ale hlavně pro aktivní zálohy. Sociální systém musí být doplněn prvky rodinné podpory, které umožňují například zprostředkování zaměstnání pro manželku vojáka, nalezení vhodných škol pro děti při převelení rodiče, určité sociální kompenzace apod. Stejný důraz musí být kladen na bydlení v podobě přídavku na bydlení, podpory splácení úroků atd. Základním rekrutačním zdrojem pro poddůstojníky a praporčíky bude mládež se středoškolským či úplným středoškolským vzděláním. Armáda by zajišťovala zvláště neakreditované resortní odborné kurzy, ale v některých případech i akreditované úplné středoškolské vzdělání. 18
Rekrutace pro důstojnické funkce bude vícezdrojová: - akreditované vysokoškolské vojenské vzdělání, určené hlavně pro vytypované a vybrané vojáky s předurčením pro vyšší důstojnické hodnosti, - rekrutace absolventů civilních vysokých škol s doplňkovým neakreditovaným resortním kurzem. Pro doplnění hodnostní pyramidy bude rekrutace rozšířena na další dvě skupiny: - středoškoláci s úplným středoškolským vzděláním, doplněným o neakreditované resortní vzdělávání (důstojnická akademie), je určeno pouze pro nižší důstojnické funkce (do hodnosti nadporučíka či kapitána) - úspěšní poddůstojníci či praporčíci s úplným středoškolským vzděláním, doplněným kratším kurzem. Pro obě poslední kategorie musí existovat i možnost absolvování vysokoškolského studia v průběhu kariéry pro vybrané vojáky, které jim umožní zastávat i vyšší funkce. 8. Závěr 8.1. Shrnutí poznatků V současnosti se mění charakter obrany. Dochází k posunu od obrany území k obraně zájmů a od obrany individuální k obraně kolektivní. Geopolitická poloha i strategická analýza vede k obraně našeho státu mimo naše území a k operacím vedeným především v zahraničí. Současný charakter vojenských operací vede k požadavkům na vysokou vycvičenost, vysokou mobilitu, vysoké tempo a vysokou komplikovanost zbrojních systémů. Základní vojenská služba získává diskriminační a sociálně a vzdělanostně selektivní charakter. V blízké budoucnosti nebudeme mít dostatečné lidské zdroje pro větší armádu. Jsme přesvědčeni, že plně profesionální armáda je v našich podmínkách zřejmě jedinou cestou k výraznému zvýšení respektu u veřejnosti v našich podmínkách. Podle průzkumů veřejného mínění bylo v roce 1996 48% lidí pro profesionální armádu a jen 35% pro zachování základní vojenské služby. Ve věkové kategorii 30-39 let je však tento poměr cca 61% ku 26%! Pouze lidé starší 60 let chtějí častěji základní vojenskou službu než profesionální armádu. S profesionalizací armády roste také ochota stát se profesionálním vojákem. U mužů do 30 let je to v současných podmínkách asi 13%, při plně profesionální armádě je 20% lidí do 30 let ochotno stát se profesionálním vojákem, drtivá většina z nich se závazkem do 5 let. Uvažovaná koncepce je plně financovatelná, počítá s 44 tisíci placenými zaměstnanci ( dnes tabulkově 48 tisíc). Prudce také klesne rozsah infrastruktury a náklady na ni spolu s náklady na vojáky základní služby. 19
Takto postavená armáda by byla zcela v souladu s požadavky NATO (viz. Belgie). Je to cesta k armádě splňující 3M - malá, mobilní, moderní. Důraz v ní musí být kladen na lidský potenciál a jeho výcvik, včetně vzdělání, sociálního zabezpečení, rodinné podpory . 8.2. Chceme českou armádu připravit pro 21. století Jedná se o odvážné, ale objektivně nutné rozhodnutí. Poněkud problematická je dlouhodobost tohoto procesu (cca 8 let), ale hovoří pro něj všechny racionální důvody. Armáda s všeobecnou brannou povinností nebude po roce 2005 prakticky realizovatelná. Profesionální armáda nepovede k vyšším nákladům. S odporem se tato myšlenka zřejmě setká u starších generace a také u vojenského establishmentu. Počítá totiž s radikální změnou a razantním poklesem stavu důstojníků! Nikde ve světě nebyl přechod na plně profesionální armádu vítán armádním establishmentem a generalitou. Vždy byl označován také za oslabení obranyschopnosti a za nerealistický a předčasný krok. Tento krok však získá podporu veřejnosti, především mladé a střední generace. „Pro drtivou většinu vojáků základní služby totiž oslabení kontaktů s bydlištěm a rodinou, hromadné ubytování, neustálá cirkulace v dozorčí a strážní službě a výcviková stagnace ve druhé polovině služby vyvolávají stále silnější pocity omezení osobní svobody, zbytečně promarněného času a nudy“, uvádí se ve studii oddělení výzkumů Hlavního personálního úřadu MO ČR. Nezanedbatelný je také celospolečenský ekonomický efekt skupiny mladých mužů, kteří mohou vydělávat a mít příjem místo trávení času v kasárnách nebo v civilní službě. Čas pro rozhodnutí nastal! Vydejme se cestou k plně profesionální armádě. K armádě malé, mobilní a moderní, k armádě s respektem u veřejnosti.
20
