ESIDU
František Matoušek
1901 - 1961
Městská galerie Vysoké Mýto
Rodný dům Františka Matouška ve Vladislavově ulici č. 88 ve Vysokém Mýtě (první patrový dům na pravé straně).
Na titulní straně: Residue (výřez), poč. 30. let, olej, karton, 41 x 54 cm.
František Matoušek 12. 5. 1901 1908 – 1912 1912 – 1920 1920 – 1923 1921 1923 1925 1926 1927 1928 – 1934 1929 1929 – 1931 1930 1932 – 1937 1934 1935 – 36 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1948 – 1950 1950 1951 1952 1953 1957 – 1958 1961 13. 10. 1961
Narodil se ve Vysokém Mýtě v rodině kamnáře a krbaře Jana Matouška a jeho ženy Anny, a to v dnes již neexistujícím domě ve Vladislavově ulici č. 88. Po zjištění tuberkulózy pobýval na radu lékařů po většinu roku u své sestry v Terstu. Začal nejen kreslit, ale i malovat. První známý olejový obraz je datován 27. 4. 1912. Studoval s nevalným prospěchem na vysokomýtském gymnáziu. S o to větším úspěchem maloval a kreslil. Na kreslení docházel k vysokomýtskému malíři Arnoldu Koblitzovi (1883 – 1933). Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Jakuba Obrovského a Augusta Brömseho. Byl tu mj. spolužákem Jindřicha Štyrského. Stal se členem skupiny revoltujících studentů Akademie, pojmenované po Janu Preislerovi. Přerušil studia na Akademii, studoval filozofii, pedagogiku a dějiny umění na Karlově univerzitě a cestoval do Paříže a po Itálii. Pod vlivem purismu. Vydání publikace Obrazy knižně vydané s textem Josefa Čapka; cesty po Slovensku a Maďarsku. Stal se členem uměleckého spolku Devětsil, se kterým vystavoval až do jeho zániku v roce 1929; vydal soubor litografií Vyšinutá rovnováha. Členem skupiny Dada; s E. F. Burianem spolupracoval na několika představeních a filmech. Pod vlivem surrealismu. Zakončil studium na Akademii, a to u prof. Františka Thieleho. Byl členem Umělecké besedy; cesty do Chorvatska, Řecka, Itálie a Francie. První samostatná výstava v Praze; seznámení s první ženou Helenou. Provozoval vlastní grafický ateliér v Praze-Bubenči; cestoval po Itálii, Španělsku a Francii. Odklon od českého pojetí surrealismu, bližší mu bylo sdružení Le Grand Jeu, které poznal v Paříži prostřednictvím Josefa Šímy. Pařížské pobyty byly stále dlouhodobější; v těchto letech tu žil v podstatě trvale. Vystavoval na světové výstavě v Paříži a v Galerii Courvoisier v San Franciscu. Na začátku roku se, podle svého rozhodnutí trvale, usadil v Paříži. Za mobilizace byl však už znovu v Praze, plně zapojen do protifašistického hnutí. Po obsazení Prahy odjel zpět do Paříže, kde organizoval vydání kolektivního díla Pour la Tchécoslovaquie a stal se předsedou Skupiny československých výtvarníků v Paříži; výstavy v Corbeau, Galerii des Beaux- Arts, spojenecké výstavy v Rennes, Tours a Nantes. V jeho péči vyšla sbírka protifašistických básní Hlasy domova; po obsazení Paříže odjel do Anglie, kde založil a do roku 1944 řídil Czechoslovak School of Applied Art v Chelsea; výstava válečných kreseb v Londýně; seznámení s Annou Petrovskou. Samostatná výstava válečných kreseb v Londýně. Účast na výstavě v Suffolk Gallery, výstavě Spojených národů a v Gallery Whitechapel. Vyšla anglická monografie F. Matoušek, Paintings and drawings. Odjezd do New Yorku; výstava v Bignou Gallery. Odjel zpět do Londýna, odkud přestěhoval svou školu užitého umění do Paříže na slavnou adresu 18, rue Bonaparte, tedy do tzv. československého domu na Saint-Germain-des-Prés. Ihned po rozvodu s první ženou Helenou se oženil s Annou Petrovskou. V Praze u Vladimíra Žikeše vyšel soubor válečných kreseb F. Matoušek 1939-45. Výstava válečných a poválečných kreseb v Paříži. Po příchodu svého přítele a velvyslance Adolfa Hoffmeistera do Paříže pracoval pro ambasádu, jako ilustrátor pro časopisy Lettres Françaises a Paralléle 50 i jako pařížský dopisovatel Lidových novin. Na základě svých kontaktů s komunistickou ambasádou v Paříži byl vypovězen z Francie. V Praze byl přijat velmi chladně. Raději odjel na Slovensko. Kresby a záznamy ze současné Francie a z válečných let, výstava tendenčních kreseb v Praze a ve Vysokém Mýtě. Účast na svazových výstavách Korea-Čína, Československá grafika ve Vídni, Helsinkách aj. Narodila se mu dcera Jana; cesty na Slovensko. První (a také vůbec poslední) cesty do ciziny po návratu z Paříže: do Bulharska... Výstavy k 60. narozeninám ve Vysokém Mýtě a Praze. Zemřel v Praze.
K svému štěstí prožil František Matoušek (1901 – 1961) jediné svobodné dvacetiletí tehdejšího Československa i svého života, tedy léta 1918 – 1938, v rozkvětu svých tvůrčích sil. Studoval na pražské Akademii a Karlově univerzitě, založil si úspěšný ateliér užitého umění, dařilo se mu i jako malíři. Z té doby zanechal malířský odkaz mimořádné kvality, který jej řadí k nejosobitějším spolutvůrcům českého moderního umění, a to navzdory skutečnosti, že jeho jméno není dosud příliš známo. Od poloviny 30. let se zcela stranil výtvarných skupin, a uzrál tak v jedinečného výtvarného solitéra. V tom se svým výtvarným osudem nejvíce přiblížil Josefu Čapkovi (mj. prvnímu Matouškovu výtvarnému kritikovi a rádci, autorovi vůbec první malířovy monografie s názvem Obrazy knižně vydané z roku 1925). Stejně jako Čapek a Matoušek v Praze, i Kupka a Šíma v Paříži se v téže době zcela odvrátili od skupinových trendů, ke kterým dříve lnuli. Začali malovat po svém a zanechali tak za sebou dílo, které lze jen obtížně přiřadit nějakému směru, je však možné je směle označit za vrcholy českého výtvarného umění 20. století. I František Matoušek si během studií (1920 - 1929) prošel obdobím, kdy se jen těžko bránil moderním vlivům přicházejícím k nám po válce. V Devětsilu měl mnoho přátel, s nimiž ho spojovala záliba v geometrické abstrakci, zapletl se s purismem, dadaismem i surrealismem, ale pravověrným surrealistou (jak by se na příslušníka jeho generace a levicového politického smyšlení hodilo) už se roku 1934, kdy vznikla Surrealistická skupina, nestal. Za vším byla pravděpodobně nejen antipatie k velmi tehdy rozbujelé, ale vlastně nesnesitelné české snaze po napodobování světových vzorů. Byla to i vysoká citlivost vůči společenské tendenci doby. I v tom stál František Matoušek nejblíže Josefu Čapkovi. Jakmile v polovině 30. let pocítil nutnost principiální společenské angažovanosti kultury, šla jeho vlastní malířská ctižádost stranou. Ukázalo se to nejlépe v roce 1938. Přestože byl od počátku roku již etablován ve vysněné Paříži, ihned po mobilizaci se vrátil do Prahy, kreslil plakáty, organizoval, přednášel a neustal v tom ani po demobilizaci armády po Mnichovu. Až měsíc po 15. březnu 1939, kdy už po ztracené bitvě riskoval pochopitelně i svůj život, opustil Prahu a bojiště přesunul opět do Paříže. Tam
Obraz s domem, kolem 1925, olej, plátno, 56 x 43 cm. Geometrické zátiší (II), 1932, olej, plátno, 64 x 57 cm. Vyšinutá rovnováha, 1926, litografie, papír, 47,5 x 32,5 cm.
organizoval jako předseda Skupiny československých výtvarníků mj. výstavy československého umění a jako hlavní iniciátor přispěl i k vydání sborníku Pour la Tchécoslovaquie, ve kterém nejvýznamnější pařížští umělci dali najevo svůj odpor k okupaci Československa. Do sborníku přispěli originálním dílem mj. i Pablo Picasso, Marc Chagall a řada dalších; Matouškova práce je však mezi nimi nejsugestivnější, neboť bezpochyby nejbolestněji prožitá. Po okupaci Paříže prchl do Londýna, kde ve své horečné činnosti, formálně jako dobrovolník československé exilové armády, pokračoval. Založil tu Československou školu užitého umění, kterou jako ředitel vedl po několik let. Uprostřed bombardovaného Londýna kromě toho kreslil i maloval. V provizorních podmínkách, dokonce i v protileteckých
Geometrické zátiší (I), kolem 1931, olej, plátno, 69 x 95 cm. Kompozice, 1928, olej, plátno, 46 x 55 cm.
krytech, vytvořil jedinečně autentické kresby lidského utrpení, ke kterým se vracel, jako k nesmazatelnému obrazu a děsivému přízraku, ještě řadu let po skončení války. V roce 1944 odjel z Londýna do New Yorku, kde stejně jako v Londýně kreslil, maloval, vystavoval, přednášel a organizoval. Okamžitě, jak to bylo možné, vrátil se do Londýna a pak domů – do Paříže. Paříž mu byla už od roku 1938 druhým domovem, přemístil tam tedy i svou londýnskou školu užitého umění a navázal znovu ztracené kontakty s československými i francouzskými výtvarnými přáteli. Mimo jiné i s Adolfem Hoffmeisterem, který se stal v roce 1948 velvyslancem v Paříži. V roce 1950, částečně i odvetou za vypovězení francouzských diplomatů z komunistické Prahy, byl vypovězen z Paříže nejen velvyslanec Hoffmeister, ale i řada jeho spolupracovníků a přátel, mezi nimi i František Matoušek. Jeho návrat do Prahy nebyl v době vrcholících represí vůči tzv. západníkům snadný. Zachránilo ho pravděpodobně pouze přátelství s Adolfem Hoffmeisterem. Nicméně tvořit postaru nemohl a po novu mu to vůbec nešlo.
Melancholie, 1931, olej, plátno, 58 x 54 cm. Studie k Melancholii, kolem 1930, pastel, papír, 28 x 41 cm.
Pokusil se sice (aby vůbec směl myslet na to, že by se mohl i nadále živit jako malíř) v prvních letech po návratu koketovat se socialistickým realismem a soudruhy ze Svazu československých výtvarných umělců. Ovšem jak z vnitřních, tak vnějších okolností byla to snaha marná. V roce 1961, krátce před smrtí, proběhly sice dvě výstavy v rodném Vysokém Mýtě a Praze, ale stěžejní dílo z 20. - 30. let mu na nich nedovolili vystavit. Zemřel v Praze, krátce po skončení pražské výstavy, 13. října 1961. Jeho malířská pozůstalost, uchovávaná od válečných dob u jeho sestry Boženy Pospíšilové (která žila až do své smrti v roce 1970 v umělcově rodném domě ve Vladislavově ulici č. 88 ve Vysokém Mýtě) a u manželky Anny (žijící v Praze) se dostala v roce 1971 do depozitářů Městské galerie ve Vysokém Mýtě. Ale až nyní, téměř o 40 let později, se Matouškovo mimořádné dílo souborně představuje divákům. Doufáme, že stejně mimořádné bude i jeho přijetí... Ve Vysokém Mýtě 22. listopadu 2009 Pavel Chalupa a Jana Svobodová
Dívka na kole, 1936, olej, plátno, 92,5 x 115 cm. Koupel, studie, 1938, tuš, papír, 43 x 30 cm. Následující dvojstrana: Objetí, 1938, kresba rudkou, papír, 37 x 48 cm.
Měsíční ulice, 1932, olej, plátno, 96 x 62 cm.
Strach, Londýn, 1943, kresba perem, papír, 20 x 11 cm. Mrtvé město, Londýn, kolem 1944, olej, plátno, 53 x 67 cm. V nebezpečí, Londýn, 1942, kresba perem, papír, 27 x 39 cm.
Sborník Pour la Tchécoslovaquie, hommage à un pays martyr (Za Československo – pocta mučednické zemi) byl vydán v listopadu 1939 péčí Františka Matouška a nákladem Skupiny československých výtvarníků a České kolonie v nákladu 60 číslovaných exemplářů. Úvodními texty do něj přispěli spisovatelé František Langer a Paul Claudel. Originálními díly, vesměs linoryty a dřevoryty, sborník doplnili pařížští výtvarníci François Desnoyer, Marc Chagall, Sigismond Kolozsváry, André Lhote, Louis Marcoussis, Henri Nouveau - Neugeboren, Pablo Picasso, Anton Prinner, Jean Souverbie, Léopold Survage a Ossip Zadkine, mezi nimiž (většinou naturalizovanými cizinci) byli ovšemže nejpočetnější Čechofrancouzi - František Zdeněk Eberl, Fedor Loevenstein, Otakar Kubín, Rudolf Pollák a - František Matoušek. Výtěžek z prodeje byl věnován na dobročinné účely ve prospěch československých dětí v emigraci.
F. M.: Vzpoura, 1939, linoryt z cyklu Pour la Tchécoslovaquie. Marc Chagall: Pour la Tchécoslovaquie, linoryt, 1939. Pablo Picasso: Pour la Tchécoslovaquie, 1939. První známý Picassův linoryt.
Lásky této doby, 1943, tuš, papír, 25 x 20 cm.
Naše výstava představuje záměrně pouze tu část malířova odkazu, která se zachovala v depozitářích Městské galerie ve Vysokém Mýtě. Při její přípravě jsme se seznámili i s dalšími známými pracemi Františka Matouška v českých veřejných sbírkách (mezi nimiž vyniká poměrně obsáhlý soubor kreseb a obrazů v Národní galerii v Praze), ale i v soukromých rukou, odkud se nám do naší sbírky podařilo několik dalších obrazů získat. Protože však oprávněně, na základě rukopisných malířových poznámek (které Městská galerie rovněž chová ve svých sbírkách) předpokládáme, že se zdaleka největší část díla Františka Matouška nachází dosud v zahraničí a v nám neznámém soukromém majetku, rozhodli jsme se, že tuto výstavu pojmeme komorně. Jednak jako představení autentické malířovy pozůstalosti – a současně jako výchozí bod pro další práci na přípravě monografické výstavy a soupisu malířova díla.
Jaro, 2. pol. 50. let, olej, plátno, 44 x 72 cm. Opuštěnost, 1944, tuš, papír, 37,5 x 53,5 cm.
Bibliografie Brušák Karel: F. Matoušek, Paintings and Drawings, Lincoln - Prager Publishers, London, 1943. Horáčková Eva (ed.), Křik koruny české, Nakladatelství Práce, 1990. Chalupa Pavel: František Matoušek, Vysokomýtský zpravodaj č. 5., Vysoké Mýto 2007, s. 6. Lahoda Vojtěch (ed.), Dějiny českého výtvarného umění IV/1, 2, 1890 - 1938, Praha 1998. Malá Alena (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2002 VIII, Ostrava 2002, s. 145 - 146. Pravdová Anna: Zastihla je noc. Čeští umělci ve Francii 1939 - 1945, Opus, 2009. Svobodová Jana: Malíř František Matoušek (1901-1961), (bakalářská práce UP Olomouc), 2009. Švácha Rostislav, Platovská Marie (ed.): Dějiny českého výtvarného umění V., Academia Praha, 2005. Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců II, Praha 1950.
1943
Katalogy samostatných výstav a výtvarné soubory: F. M.: Obrazy 1925 - Obrazy knižně vydané, text Josef Čapek, Studentské knihkupectví a nakladatelství, Praha, 1925. F. M.: Vyšinutá rovnováha, soubor litografií, 1926. Matoušek František (ed.): Pour la Tchécoslovaquie, Hommage à un pays martyr, Paříž 1939. Matoušek František (ed. a graf. úprava): Hlasy domova, Edice Českoslovenký boj, Paříž 1940. F. Matoušek 1939 - 45, Vladimír Žikeš, Praha, 1947 - soubor 16 reprodukcí. František Matoušek, Kresby a záznamy ze současné Francie a z válečných let, katalog výstavy ve výstavní síni Československého spisovatele, Praha, 1951. František Matoušek - Výběr z životního díla k 60. narozeninám, katalog výstavy, Městská galerie Vysoké Mýto 1961, předmluva Jana Hoffmeisterová. František Matoušek - Výstava k 60. narozeninám, Galerie Václava Špály, Praha 1961, předmluva Adolf Hoffmeister.
1947
Zastoupení v českých veřejných sbírkách Městská galerie Vysoké Mýto (350 kreseb, 46 maleb) Národní galerie v Praze (21 kreseb, 5 maleb) Východočeská galerie v Pardubicích (3 malby) Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě (2 kresby, 1 malba) Památník národního písemnictví, Praha Muzeum umění Olomouc Galerie výtvarného umění v Náchodě Galerie umění Karlovy Vary
Pavel Chalupa a Jana Svobodová: František Matoušek (1901 – 1961): RESIDUE Vydala Městská galerie Vysoké Mýto v listopadu roku 2009 u příležitosti výstavy Residue: Z pozůstalosti Františka Matouška (1901 – 1961), konané v Městské galerii ve Vysokém Mýtě od 22. listopadu do 18. prosince 2009. Fotografie: Artefactes Grafik: Oldřich Jiskra Sazba: Dialog, Vysoké Mýto Tisk: Petr Dvořák, Tiskárna Osík Všechna reprodukovaná díla F. M. a dokumentární materiál jsou (s jedinou výjimkou) z majetku MGVM. Poděkování za zapůjčení sborníku Pour la Tchécoslovaquie patří Památníku národního písemnictví v Praze. © F. Matoušek, dědicové 2009 © Městská galerie Vysoké Mýto 2009 © Pavel Chalupa a Jana Svobodová 2009 ISBN 978-80-254-6008-5 Na zadní straně: Štvaný pes, 1948, tuš, papír, 34 x 54 cm.
