ThLic. ThLic. Mgr. Denisa Červenková ervenková
Fundamentá Fundamentální lní teologie přednáškový cyklus pro I. ročník kombinovaného studia KTF UK
Tento i další materiál je ke stažení na www.cestanahoru.org/denisa
1.Ú 1.Úvod do teologické teologického myš myšlení lení Co je teologie, její úkol, členění, typy teologického tázání
Obsah: 1.1.Teologie jako porozumění víře, intellectus fidei 1.2 Teologie jako věda 1.2.1 Úkol teologie 1.2.2 Předmět teologie – různá pojetí 1.3 Pluralita teologií 1.4 Proměny teologie – dějiny pojmu a bádání (úvod)
Teologie jako porozumění víře • předpokládá auditus fidei: naslouchání pramenům • „Credo ut intelligam et intelligo ut credam“ (sv. Augustin) • kritická a metodická reflexe zkušenosti víry – proč?:
• otázka křesťanské identity: prohloubit naše pochopení tajemství Božího zjevení, abychom žili plněji své křesťanství, plněji přijímali Boží dar spásy • revidovat své náboženské představy • doplnit vědomosti • abychom mohli být svědky víry druhým, musíme reflektovat vlastní zkušenost víry, znát vlastní základy
• rozlišit základ/jádro víry • teologie jako „mezistádium“ mezi vírou a blaženým patřením na Boha (sv. Anselm) – čím více i náš rozum vstupuje do hloubek Božího tajemství, tím více se podle něj blížíme visio beatifica…
1.2 Je teologie věda? • ne od počátku • jiná „vědeckost“ ve srovnání s dalšími vědními obory • jiný cíl: kultivovat vztah k víře • tytéž nároky na historickou přesnost, pojmovou přísnost, systematickou jednotu, interpretační jasnost
Úkol teologie (podle J.E. Urbana ad.) • • • • • • •
hledat, otvírat a rozvíjet svědectví Ježíše Krista o Bohu překládat slovo svědectví do jazyka dnešního člověka naslouchat vanutí Ducha a zkoušet je, připravovat svědectví pro zvěstování stanovit meze přílišnému spekulování o Bohu budit v myslích zájem o božské věci a porozumění pro ně, vykládat nauku církve podle jejího učitelského poslání nebo pro učitelský úřad „Teolog má odborně vnášet jasno do otázek, směrů, stran, krizí. Má nalézat vady v myšlení, v hodnocení a důrazu, rozlišovat mezi větami dogmatickými, disciplinárními, mezi dogmatem a teorií, mezi příkazem a radou, mezi charismatem a institucí, mezi dogmatem a jeho prováděním.“
Předmě edmět teologie – jeho rů různé zné formulace • zjevení • akt + obsah křesťanské víry • náboženská zkušenost/zkušenost víry Tomáš Akvinský: Bůh a vše ostatní se vztahem k němu Donum veritatis: „předmětem teologie je Pravda, živý Bůh, a jeho plán spásy, zjevený v Ježíši Kristu.”
1.3. Pluralismus v teologii • trvalý jev (teologie janovská, pavlovská, …) • různost na úrovni disciplín a metod
• členění na teol. obory historické historické a systematické systematické • pozitivní pozitivní, systematické systematické a praktické praktické obory (podle toho, zda kladou větší důraz na údaje, významy či hodnoty)
• různost forem
• teocentrická (věda o Bohu), • antropocentrická (věda o víře člověka), • teo-antropická (věda o zjevení Boha člověku)
resumé é: resum
• Budeme chápat teologii jako kritické kritické promýš promýšlení lení/reflexe svě svědectví dectví o Bohu, o jeho sebesdě sebesdělení lení v Jež Ježíši íši Kristu, Kristu které přijímáme vírou. Pro sebesdělení Boha člověku budeme používat pojem zjevení zjevení. • Teologii budeme přiznávat status vědy: dy jde o typ poznání Boha i stvořených věcí, které má svou obecnou platnost, prochází reflexí a má svůj specifický předmět, úkol a metodu, pro kterou je důležitý fakt zjevení Boha v Ježíši Kristu. • každá doba hledá toto zdůvodnění vzhledem k otá otázká zkám, které které si klade, a ke způ způsobu, sobu jakým jsou kladeny, což s sebou nese ohled na jazyk a kulturní horizont současného člověka a to proto, aby základní křesťanské poselství o Bohu, člověku, světě a o jejich vzájemném vztahu, tak jak jsme ho zdědili v římskokatolické křesťanské tradici zůstávalo i nadále živé.
1.4 Dě Dějiny pojmu teologie • dvojí úloha teologie: naslouchat pramenům poznání a předávání víry (auditus fidei) • aby jim mohla posléze hlouběji porozumět (již zmíněný intellectus fidei) a dál předat, co je křesťanskému poselství vlastní, a to obecně přístupným a srozumitelným způsobem, a přitom neztratit to, co základní. • Problémem všech dob tedy zůstává udrž udržet základní obsahy křesťanské víry a zároveň hledat cesty, jak je dá dál zprostř zprostředkovat v různých kulturách a dějinných obdobích (>„inkulturace víry“) • Jak tento proces naslouchání a porozumění víře formoval teologii? Jakými proměnami procházelo vyjádření úkolu, předmětu a metodý teologie v dějinách křesťanství - od dob církevních otců až po novověk.
Pojem teologie v antice • Teologie je pojem z oblasti antické antické řecké ecké kultury, kultury poprvé nacházíme u Platóna • jeho první význam: mytologie • „teolog“ = básník nebo chrámový zřízenec, úředník • kdo chce „poznat Boha“, zabývá se filozofií
• Platón (Ústava 18, 379a): t. jako mytologická výpověď o bozích, které schází jasnost vlastní filozofii, mýty však mohou (v očištěné podobě) sloužit výchově mladých • Aristoteles: Homér i Hésiodos jsou teology, tj. původci mýtů, náznaky dalšího rozlišení
• u stoiků a dále postupně rozlišení teologie jako mýtu a teologie jako úvah o božích, až k rozlišení, které nacházíme u Marka Terentia Varro (116-27 př. Kr.):
• theologia mythica – vhodná pro divadlo (zabývá se zobrazením bohů) • theologia naturalis – vhodná pro svět/kosmos (zabývá se povahou, sídlem, vlastnostmi bohů • theologia civilis – vhodná pro město/urbs (politika a kult)
= trojí trojí teologie jako odpově odpověd na trojí trojí potř potřebu člově lověka vzhledem k Bohu:
• představit si boha • ustavit s ním vztah • poznat, jaký je bůh
→ → →
mýtus rituál (>zákon) filozofická úvaha
• odtud však i neporozumění s křesť esťany: any • křesťanství něčím více než filozofií, není mytologií • způsob, jak oslavuji a uctívám Boha, má odpovídat mému poznání a pravdě o Bohu
• pro Římany např. nebyl problém filozoficky uznat existenci jednoho boha, to jim však nebrání v účasti na kultu, uctívání jiných božstev, protože jde o jinou sféru…
Teologie v NZ a dále • Nový zákon, podobně jako apoštolští otcové [1] termín teologie vůbec nepouž nepoužívají, vaj • u apologetů najdeme jen vzácně, ve významu „mýty pohanů“, jejichž opakem je křesťanství, které je „pravou pravou filozofií filozofií“.[2] [1] „apoštolští otcové“: křesťanští autoři, kteří žili v době apoštolů: Klement Římský, Ignác z Antiochie, Polykarp ad.. [2] Za apologety označujeme skupinu křesťanských autorů druhého století, kteří ve svých spisech snaží protestují proti pronásledování křesťanů ve společnosti, vyslovují kritiku polyteismu a ostatních náboženských tradic a snaží se prezentovat křesťanské poselství, jeho krédo, životní styl a kultickou složku. Srov. např. Justin, Druhá apologie II,2
• Mezi 2.-3. stoletím došlo k dalšímu promýšlení otázky vlastní identity křesťanů, odpověď se však začala různit podle jednotlivých geografických oblastí: asijskou, alexandrijskou a africkou. • Klément Alexandrijský: teologem je např. Mojžíš nebo Homér, teologie je každé poznání o Bohu, v jistém smyslu i křesťanské… • Órigenés: „theologein“ = vyznávat Boha • jinak formuluje např. Tertulián („první latinský teolog“) ad. – u něj přechod od sebepojetí křesťanství jako „cesty“ nebo „pravé filozofie“ k definici křesťanství = pravé náboženství (vera religio)
od 4.-5. století rozdíl mezi křesťanským Východem a Západem: VÝCHOD: VÝCHOD 1. teologie zůstává vyzná vyznáním křesťanského Boha, tj. Kristova božství, tajemství Trojice (Eusebios) 2. t. = jak Písmo mluví o Bohu, rozlišení křesťanské teologie (Pseudo-Dionýsios): na 1. katafatickou katafatickou: co o Bohu můžeme sdělit 2. apofatickou: apofatickou „negativní“ teologie
3. rozlišení theologia // oikonomia
ZÁPAD:
• sv. Augustin: pojednání o Bohu odpovídá spíše Varronově theologia
naturalis
• v teologii doby Otců do teologie patří nejen reflexe, ale vše, co vypovídá o Bohu a víře, tj. i liturgický život církve, životní styl křesťanů ad. (=široké chápání teologie u Otců) • zatímco Východ si uchová i smysl pro symbolickou a apofatickou dimenzi teologie, západní křesťanství s nástupem středověku bude věnovat stále více pozornosti promýšlení vztahu víry a rozumu • srov. průnik aristotelského myšlení do křesťanství, jeho dělení věd ovlivní pojetí teologie, její „zvědečtění“ (viz dále) • pojem teologie jako „systematické pojednání o záležitostech týkajících se Boha“ poprvé u Abélarda (1079-1142) • důraz stále více kladen ne tak na téma Zjevení, ale na rozum jako specifikum teologie • na přelomu 13.-14. stol. pojem teologie nahradí ostatní dosud používané pojmy: sacra scriptura/pagina scriptura/pagina sacra → sacra doctrina
→ theologia
nejde jen o změ změnu pojmu, ale také také významu: sacra scriptura/pagina scriptura/pagina sacra ↓ • = důraz na biblický text a jeho četbu • teologie je komentářem k četbě, vysvětluje význam slov a pasáží
teologie ↓ = řešení spekulativních problémů, které navazují na exegezi/výklad biblického textu • osamostatňují se jako zvláštní pojednání, do sbírek tzv. quaestiones
malé malé resumé resumé k dějiná jinám pojmu teologie: • teologie tedy není jen křesťanský pojem • Pojem sám o sobě není jednoznačný, umožňuje mnohost teologií. • u žádného z církevních otců neoznačuje pojem teologie křesťanské pojednání o Bohu. • celek křesťanské víry, křesťanství je popisován jako „cesta“, „následování Krista“, případně „(pravá) filozofie“ • s Tertuliánem postupný přechod ke křesťanství = náboženství.
• pojem teologie u církevních otců nejprve odmítán, později velmi široce vymezený: teologie je vše, co vypovídá o Bohu, tj. nejen úvaha o něm, ale také liturgie, životní styl, modlitba… • v dějinách křesťanství vždy existovalo propojení mezi filozofií a křesťanskou reflexí o Bohu či o víře člověka, ale také vymezování se vůči ní: teologie a filozofie byly vždy ve vztahu, ale ne totožné • teologie jako určitý typ vědeckého pojednání o Bohu je záležitostí středověké scholastiky
• na středověkých univerzitách vznikají teologické fakulty na nichž je studována křesťanská nauka systematicky, jako spekulativní a teoretická věda.
