červen

 Básnička

CHLUMEČEK 3/2007

U SOCHY MATKY BOŽÍ Květen/červen

3/2007 Postní obnova

V neklidné době nejistoty, zmatků, bolavá úzkost často duši svírá, V Tobě však máme vždycky dobrou Matku, která svým dětem z očí slzy stírá. Mnoho staletí přešlo od těch časů, kdy na Zemi jsi se svým Synem žila, s Ním trpěla pro naši věčnou spásu, celý svůj život láskou naplnila.

Setkání dětí

Ministranti v Pcích

Ta láska tvoje dosud je tak živá a ctitele své od záhuby chrání, i dnes zní tvoje slova konejšivá, když slibuješ nám Boží slitování. Zůstaň vždy Matkou naší milé vlasti, když mnohé zkoušky budoucnost nám chystá, dávej nám sílu unést všechny strasti, bloudícím duším pomoz najít Krista! (Jindřich Soukal)

Maminkám k svátku

Chlumeček číslo 3/2007 (Květen/červen) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), J. Sedlák (JS), M. Zárubová (MZ), M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Urbanová. (TU) Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.6.2007. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, účet na opravu varhan: 1142957339/0800 web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected]

Máj lásky čas

Dvouměsíčník farností Luže a Chroustovice

Diecézko!

strana 2

 Úvodník

CHLUMEČEK 3/2007

Vytrvej v modlitbě, jak radí Mistr. Stane se východiskem a počátkem tvého klidu, tvé radosti, vyrovnanosti, a tedy účinného působení nadpřirozeného i lidského. (Sv. Josemaría Escrivá – Výheň č. 536) Milí čtenáři našeho časopisu, měsíc květen a červen je obdobím, kdy mnozí lidé rádi navštíví zajímavá místa v naší vlasti. Navštěvují hrady, zámky, ale také kostely a starobylé kláštery. Lužská farnost jezdívá každým rokem na různá místa, kde společně obdivujeme, co naši předkové před námi vytvořili. Průvodci těchto míst vyprávějí velmi často o stavbách, které nám ukazují, co vše lidé před námi dokázali vybudovat. Ale jen zřídka se dovíme něco o tom, jak naši předkové žili. Co bylo pro ně tím nejdůležitějším, po čem tito lidé toužili, co hledali? Přiznám se, že bývám zklamán, když čtu články v novinách, kde si autor libuje v tom, že podsouvá našim předkům motivy, kterými žije současný člověk. Pokud se zamýšlíme nebo píšeme o středověkém mnišství a pokoušíme se zachytit život řeholníků z monastických klášterů, pak si musíme uvědomit, že pro ně byla stěžejní touha přiblížit se k Bohu. Modernímu a zatím i postmodernímu člověku je především vzdálená výzva “vy nejste z tohoto světa“, která měla zásadně určovat celý život středověkého mnišství. Neznamenala rezignaci na utváření konkrétního společenství. Neznamenala nezájem o život na této zemi. Nakonec o tom vypovídá jejich styl života často zaměřený na zemědělství a stavitelství. A také jejich krédo. Ora et labora (modli se a pracuj). Dnešní styl psaní v našich novinách je často spíš honbou za senzací. Viz články o „Kodexu gigas“ (ďáblova bible), které se nyní budou stále více objevovat v našem regionu. 1 Staré přísloví říká, že není zlatem všechno, co se třpytí. Na blýskavé pozlátko naletí nejen straky, ale i lidé. Ať už jde o reklamu, která stále něco vnucuje nebo různé sliby našich politiků. Ryzost zlata potvrdí lučavka královská, slovo podvodníků ověří zkušenost. Falešnému a třpytivému se vede dobře nejen v profánním světě, ale není ho uchráněn asi svět spirituální (duchovní). Jak ověřit poctivost v duchovním životě? Lučavku na to nejde použít. Přesto jsou určité drobnosti, které o ryzosti leccos napoví. Znali to právě naši předkové v monastických klášterech. Modlitba má vztah k duchovnímu životu jako punc ke šperku. Naši předkové nejen pracovali, ale nejprve se modlili. Začínali den s Bohem. Proto modlitba vychází z kvality duchovního života a ovlivňuje jeho cenu. Kéž pochopíme, že pokud nezkvalitníme svůj 2 život, nebudeme sklízet žádné plody. Pokud se nebudeme modlit, řečeno slovy dnešní doby, přestane nás bavit chodit do kostela, ztratíme pro to smysl. Naši předkové měli touhu přiblížit se k Bohu, kéž nikdo z nás neztratí ze zřetele tento důležitý směr našeho života. Váš otec Josef 1. Petr Sommer: Sv. Prokop, Čechy a střední Evropa. 2. Max Kašparů: Na minutu s Maxem Kašparů. strana 3

 Otázky a odpovědi

CHLUMEČEK 3/2007

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA Žít s Bohem 58. Kdo uděluje svátost nemocných? Svátost nemocných uděluje kněz. 59. Co je svátost svěcení kněží? Svátost svěcení kněží je svátost, kterou se uděluje kněžská moc a nárok na zvláštní milosti k řádnému konání kněžských povinností. 60. V čem je kněžská moc? Kněz slouží mši svatou, uděluje svátosti, světí a žehná, hlásá Boží slovo. 61. Jaké stupně má svátost svěcení kněží? Svátost svěcení kněží má tři stupně: jáhen – diakon, kněz, biskup. 62. Kdo je katolický jáhen – diakon? Katolický jáhen je pomocník kněze a biskupa. Ke svému úřadu je svěcen jen biskupem. 63. Co může konat katolický jáhen? Jáhen může: udělovat svátost křtu, veřejně číst a vykládat Evangelium, přisluhovat knězi a biskupovi při mši svaté, vyučovat náboženství, zastupovat faráře při sňatku, pohřbívat. 64. Kdo je katolický kněz? Katolický kněz je pomocník biskupa. Ke svému úřadu je svěcen jen katolickým biskupem. 65. Co koná katolický kněz? Kněz v prvé řadě slouží mši svatou. Uděluje svátosti: křtu, pokání – smíření, pomazání nemocných. Je zástupcem církve při svátosti manželství. Vede svěřené duše jako farář = duchovní Otec. Žehná osoby, místa a věci. 66. Kdo je katolický biskup? Katolický biskup je přímý nástupce apoštolů. Vkládání rukou při svěcení biskupa sahá nepřetržitě až k jednotlivým apoštolům. 67. Co koná katolický biskup? Katolický biskup má plnost kněžské moci a odpovědnosti. Biskup uděluje všechny svátosti včetně svátosti biřmování a svěcení kněží. Je pastýřem jemu svěřených duší a jsou mu podřízeni jeho kněží a jáhni. Reprezentuje úřad i autoritu svatých apoštolů. Má moc určovat, co je dobré a co prospívá věřícím, co je zlé a co může nebo škodí věřícím. Má moc trestat. 68. Kdo je papež? Papež je římský biskup, přímý nástupce svatého Petra a jediný zástupce Krista na zemi. 69. V čem spočívá autorita a moc papeže? Autorita a moc papeže je od samého Krista, který ji dal sv. Petrovi a všem jeho nástupcům na římském biskupském stolci. Moc biskupa se vztahuje na jeho diecézi. Moci papeže je svěřen celý svět. Papeži, z jeho úřadu náměstka Krista, je dán dar Ducha svatého neomylně určovat, co je nutné ke spáse věřit a konat. Kdo již dosáhl oslaveného, věčného života a dát je za vzor věřícím – blahořečit, kanonizovat, prohlásit za svatého. strana 4

 Slovníček cizích slov

CHLUMEČEK 3/2007

 Svatí a jejich atributy

SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV - HNUTÍ

SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY

Církevní hnutí a komunity – fenomén současné církve, většinou laická společenství snažící se o prohloubení křesťanského života, charakteristická určitou spiritualitou

Sv. Matěj, 14.5. Apoštol, měl nahradit zrádce Jidáše. Podle Petrovy řeči to měl být "některý z těch mužů, co s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil". Vybrali dva, Josefa, kterému říkali Barsabáš, a Matěje. Po modlitbě, v níž prosili, aby jim Pán ukázal, kterého z těch dvou si vyvolil, losovali a los padl na Matěje. Z řeči svatého Petra vyplývá, že si byli apoštolové vědomi, že náleží ke sboru dvanácti, výslovně ustanovenému Kristem, aby pokračovali v jeho poslání. Jeden ze dvanácti odpadl, bylo ho nutno nahradit, neboť číslo bylo posvátné; nový Boží lid je postaven na dvanácti apoštolech, jako dávný Izrael pochází z dvanácti synů Jakubových. O Matějově dalším životě nevíme nic určitého; podle řecké tradice hlásal evangelium v Kappadocii a zemřel mučednickou smrtí. Atributy: sekera a kniha.

Chemin Neuf Komunita Chemin Neuf je římskokatolickou komunitou s povoláním k ekumenismu. Zrodila se z modlitebního společenství v Lyonu v roce 1973. Byla uznána jako "Veřejné sdružení věřících" lyonským arcibiskupem a roku 1992 vznikl Institut Chemin Neuf jako "Kněžský řeholní institut podle diecézního práva" pro kněze a ostatní bratry v celibátě. Komunita je založená v 15 zemích Evropy a Afriky a skrze svoji činnost je známa v 30 zemích světa. V České republice probíhá apoštolát manželských dvojic a misie s mládeží. V dubnu 1998 kardinál Vlk uznal Institut Chemin Neuf a svěřil komunitě bývalý jezuitský klášter v Tuchoměřicích. Komunita Chemin Neuf je apoštolskou komunitou čerpající zároveň ze spirituality sv. Ignáce z Loyoly a zároveň ze zkušenosti charismatické obnovy. Komunita je povolána ke službě lidem a církvi, pracovat pro jednotu (jednotu lidské osobnosti, jednotu v manželském páru, jednotu v církvi, jednotu národů). Povolání k práci pro jednotu se dotýká na prvním místě ekumenismu. Bratři a sestry z Komunity, kteří jsou členy církve římskokatolické a církve ortodoxní (pravoslavné), reformovaných, lutheránských či evangelických, si vybrali žít, modlit se a evangelizovat společně, aniž by se vzdávali své příslušnosti ke svým mateřským církvím a společenství s nimi. Členové komunity jsou buď manželské páry (3/4 členů) nebo bratři a sestry zasvěcení v celibátě. Většina pracuje ve svém civilním zaměstnání, jiní na plný úvazek ve službě církvi. Je možné žít v bratrství čtvrti (lidé žijící ve stejné městské čtvrti) nebo bratrství společného života (bydlící pod jednou střechou). Hlavním posláním je formovat křesťany a podpořit jejich smysl pro zodpovědnost v církvi a ve společnosti. Ve formačních domech komunity se střídají skupiny všech věkových kategorií na jeden víkend, na týden, na měsíc, na duchovní cvičení či odpočinek, na biblické přednášky nebo na církevní formaci. Nabízíme také pro mládež školu jazyků, mezinárodní sbor, evangelizační školu prostřednictvím umění, studentské domovy. Pro manželské páry pořádá komunita setkání, která se jmenují "Kána". Mohou přijíždět celé rodiny i s dětmi. Dvojice mohou během roku pokračovat v "Bratrství Kána". Více na http://www.chemin-neuf.cz/ (PFJ)

strana 5

strana 6

CHLUMEČEK 3/2007

Sv. Marina, 18.6. Podle legendy chtěl otec Mariny po manželčině smrti vstoupit do kláštera, ale nemínil se odloučit od své jediné dcery. Přemluvil ji, aby v mužském přestrojení odešla do kláštera s ním. Mniši oba laskavě přijali. Po smrti otce, kterému slíbíla, že se neprozradí, se jí však stala osudná příhoda: Měšťanova manželka, která měla poměr s jedním rytířem a byla s ním v jiném stavu, obvinila mnicha Marina, že ji znásilnil. Marina musela za trest odejít z kláštera. Později se mohla vrátit, ale zažívala zde celý život jen ústrky. Marina své utrpení snášela statečně, nikdy nikomu neodporovala a až do své smrti se za všechny spolubratry modlila. Pravda vyšla najevo až po její smrti při přípravě pohřbu; bratři pochopili, jak Marině ublížili. Protože se na jejím hrobě brzy udály četné zázraky, byla Marina zařazena mezi svaté a hlavně ve Švábsku dosáhl její kult velkého rozšíření. (PFJ)

Pane Bože, co mám dě lat?

CHLUMEČEK 3/2007

PANE BOŽE, CO MÁM DĚLAT? ANEB MANUÁL PRO ČLOVĚKA, KTERÝ SI V KOSTELE PŘIPADÁ JAKO ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ FOTIT ČI NEFOTIT? Tato otázka není pokus o parafrázi Hamleta. Je to docela častý případ lidí, kteří zvyklí z návštěv hradů, zámků a výstav, znejistí na prahu kostela, který je přeci tak krásný a nabízí úkryt ve stínu za letního pařáku. Náš kostel před nějakým časem navštívila skupina historiků. Od svého nadřízeného jsem dostal pokyn: „Nefotit.“ Napadl mne docela trefný argument: „Vždyť přeci existují publikace, kde je tento kostel vyfocený ze všech stran a podrobně. Možná stojí zapřemýšlet, zda neinvestovat do lepších fotografií, než jsme schopni pořídit sami.“ Další, kdo touží zaznamenat něco z kostela, jsou dokumentaristé. Zažil jsem jedny křtiny, kdy ze šesti příslušníků rodiny dva fotografovali a jeden natáčel na kameru. Nezdá se vám to přespříliš? A také jsem zažil „zuřivé“ fotografy, kteří by nejradši vlezli pod oltář, když kněz slouží mši, a nebo se snaží lehnout si na zem, jen aby fotka měla „šmrnc“. A když k tomu má dotyčná osoba na sobě krátké sukně... Když přijdete do kostela, jdete se tam setkat s druhými i s Bohem „tady a teď“. Vychutnejte si hutnost okamžiku. Místo na disk nebo fotografický papír si důležité momenty vypalte do srdce. A srdce je nejlepší fotograf. Co je důležité, to v něm zůstane. Jestliže chcete fotit nebo snímat na kameru obřady, je slušné domluvit se s knězem, v jeho nepřítomnosti alespoň s kostelníkem. Rád vám poradí, co fotit a kde fotit, aby blesky vašich objektivů nerušily ostatní. Zaujal mne postoj jednoho novináře, který celý obřad vydržel v kleče mezi dětmi. Navrhovali jsme mu přede mší, aby se nebál vystoupit na schůdky presbytáře, ale on po mši řekl, že nešel. Nechtěl rušit. Mnozí si ho ani nevšimli. A fotografie pořídil velmi pěkné. Tomu říkám ohleduplnost. Samozřejmě nechci zakazovat fotografování a natáčení v kostelích, jen navrhuji dávku uměřenosti. KŘTY Od té doby, co člověk zjistil, že je moudré se čas od času vykoupat, je voda chápána jako prostředek očisty. Vešla tak do symbolické mluvy nejednoho náboženství. Když je někdo rituálně obmyt, i jeho nitro se stává čisté. Tak se umývali na Velikonoce naši pohanští předkové, aby tak vyjádřili, že nový hospodářský rok chtějí začít v plné síle a svěžesti. Židovský kult znal rituální očistu před sobotní slavností (říká se jí mikve). Muslimové před vchodem do mešity sundávají boty a myjí si nohy. strana 7

Pane Bože, co mám dě lat?

CHLUMEČEK 3/2007

Pro křesťany znamená voda viditelné znamení neviditelné moci Boží, který dává v životě novou jedinečnou šanci. Stejně tak, jako se rodíme z plodové vody své matky, tak se rodíme duchovně z vody a Ducha svatého. Křest se tak přirovnává k novému narození, naroubování na kmen ušlechtilé vinné révy, kterou je Ježíš Kristus, nebo se nazývá očištěním, osvícením. Křest je branou k ostatním svátostem, jakými jsou biřmování, mše, zpověď, pomazání nemocných, svatba. Křest je nevyčerpatelný poklad, který Bůh vkládá do srdce člověka. Ne do jeho rukou, protože z těch se bohatství může rozkutálet, ale do srdce, odkud ho nikdo nevezme. Proto je křest neopakovatelný. Nelze nikoho překřtít. A pokud někdo mluví o vypsání se z církve, křtu ho nikdo nezbaví. Je to podobné jako s očkováním. Památku na ně také nejde odstranit z kůže. K ČEMU JE KŘEST DOBRÝ? Jak jsem již řekl, křest je pokladnicí. Pokladnicí v tom smyslu, že niterně spojuje s Tvůrcem, který se nazývá Otec. A žádný otec přeci nedá synovi do rukou štíra, když ho prosí o chléb. Křtem jsme spojeni s mnoha miliony křesťanů na celém světě. Kdo nezkusí, neuvěří. Mohu-li si dovolit osobní svědectví, tak já jsem se pro křest rozhodl ve svých patnácti letech. Dnes ničeho nelituji. Můj život je opravdu jedním velkým pokladem, který jsem dostal bez vlastních zásluh. CHCI POKŘTÍT DÍTĚ Pokud byste chtěli dát pokřtít dítě, oslovte nějakého kněze. Nejjednodušší je, aby křest šli dojednávat přímo rodiče. Jistě mi dáte za pravdu, že důležité okamžiky v životě vyžadují uměřenou přípravu. Neexistuje však jednotná praxe. Rozhodně se připravte na to, že si s vámi kněz domluví minimálně jednu, maximálně třeba i pět schůzek, na kterých vás seznámí s povinnostmi, které vás čekají. Církev nekřtí děti jen tak. Aby byl někdo přijat mezi křesťany a rozhodl se pro víru v Krista, vyžaduje se osobní souhlas. Pokud přinášejí rodiče své děti, aby byly pokřtěny, tak jen v tom případě, když se za ně někdo zaručí, že jim víru předá. Konkrétně rodiče musí dovést své dítě alespoň na práh kostela, kde je od okamžiku křtu jeho místo a má na ně právo. Zplodit dítě jde mnohým velice snadno a je u toho i zábava. Ale vychovat dítě již dá větší námahu, která ale k plození dětí nutně patří. Podobně je to i se křtem. Pokřtít dítě je velice jednoduché, příležitost, aby se setkala rodina, velká slavnost, ale lámat si hlavu nad tím, jak předám dítěti víru, je opravdu oříšek. (Z knihy P. Petr Šabaka: Pane Bože, co mám dělat? Pokračování příště) strana 8

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 3/2007

PLNÁ SLUNCE Josef Jánský Tento román napsal Josef Jánský k památce fatimských zjevení Panny Marie a jejího poselství z roku 1917. Vesnička Aljustrel patří do fatimské farnosti. Lidé zde žijí prostě, téměř všichni pracují na svých políčkách. Málokteré děti mohly navštěvovat školu, od malinka pomáhaly rodičům v hospodářství. Většina obyvatel byla věřící, chodívali pravidelně na nedělní mše svaté, žili den po dni s Pánem Bohem a tomu učili i své děti. Stejně jako sourozenci Hyacinta a František a jejich sestřenice Lucka. Zaháněly ovečky na různá místa nedaleko vesnice, byl duben a tentokrát byly na Dolině Iria. Schylovalo se k poledni a před skromným jídlem se začaly modlit. Volaly Zdrávas Maria a líbila se jim ozvěna, která se vinula údolím. A právě v tomto místě se zjevila Paní dětem na bílém obláčku za úžasného slunečního jasu. Rozmlouvala s nimi a přála si, aby sem přicházely každý měsíc a 13. října, kdy přijde naposledy, jim řekne, kdo je a že učiní zázrak. Vybízela je, aby se modlily Růženec, aby přinášely oběti za mír a za hříšníky. Děti tušily, že je to Panna Maria a slíbily si, že to zůstane jejich tajemstvím. Nejmladší Hyacinta to však neutajila a vše pověděla mamince. Slyšela je jiná žena ze vsi a tato zpráva se rychle šířila. Matka Lucie byla velice rázná a začala se bát, že je to z ďábla. Byla na Lucku tvrdá, chtěla znát pravdu. Pan farář ji uklidňoval, ale i on byl v pochybách. Při dalším setkání s Paní bylo v Dolině lidí jako o pouti. Znovu děti vybízela k modlitbě a ukázala jim obraz pekla. Pán chce zachránit i hříšníky. Přála si, aby lidé uctívali Neposkvrněné Srdce. Vybízela děti, aby se za každým desátkem modlily: Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milostrdenství nejvíce potřebují. Novináři přijížděli, aby z toho, co se tu odehrálo, učinili senzaci. Podávali neúplná fakta a za peníze celé věci jen škodili. Také starosta děti vyslýchal a znemožnil jim další setkání s Paní. Přišla za nimi na jiné místo a děti prožívaly ty nejšťastnější chvíle, když se přesvědčily, že se na ně nezlobí a znovu s nimi hovořila. Když se napříště Paní setkala s dětmi, doprovázely je davy lidí, mezi nimi pan farář a rodiče dětí. Lucka se ptala, co mají dělat s penězi, které tam lidé odkládali. Paní řekla, ať zde postaví kapli. Pan farář zůstal jako poslední a u stromu, kde byla Paní, klesl na kolena a s modlitbou Zdrávas Maria mu bylo nevýslovně dobře. Když se znovu sešel s novináři, neměl již nejmenších pochyb. Odhaluje jim, proč právě dětem se Panna Maria zjevuje. Nemohly si vymyslet, co Ona jejich prostřednictvím předávala celému světu. Děti nelžou a to je to, co ho přesvědčilo, že jde o nadpřirozené zjevení.

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 3/2007

Celý týden před 13.říjnem vydatně pršelo. Tisíce lidí to však neodradilo a sešli se na známém místě Doliny Iria. Lucie, Hyacinta, František a s nimi i ostatní se modlili, když Panna Maria přišla. Představila se jako Paní svatého růžence, oznámila, že válka brzy skončí a žádala, aby se lidé polepšili, činili pokání a neuráželi Pána Boha. Tu náhle ustal déšť, mraky se roztrhaly a slunce začalo tančit. Panna Maria byla plná slunce. Lidé prožívali úžasný zážitek a zjistili, že nejen oni, ale vše kolem nich je suché. Nakonec Lucka, Fanda a Jacinta uviděly slíbenou svatou rodinu – Pannu Marii, Josefa a Ježíška, kteří žehnali celému světu. Při nedělní mši svaté byl fatimský kostel přeplněný. Všichni očekávali promluvu pana faráře a on hovořil o Dolině Iria, o poselství, které předala Panna Maria dětem a celému světu, četl slova apoštola Jana z Apokalypsy a zdůraznil nutnost činit pokání a mít víru v slovo Boží. Kázání zakončil modlitbou: Přijď Pane Ježíši! Kostel se vyprázdnil, jenom tři děti sedí v lavici a čekají na pana faráře, aby mu mohly sdělit, co ještě viděly při posledním setkání s Pannou Marií: Pán Ježíš přišel. Pan farář vysvětlil, že tak končí kniha Zjevení, je to modlitba svatého Jana, miláčka Páně. Tak se i vy modlete s celou Církví: Přijď, Pane Ježíši. (MZ)

JARNÍ PRÁZDNINY V ROKYTNICI NAD JIZEROU O jarních prázdninách jsem byl na horách s tatínkem a některými rodinami z naší farnosti v Rokytnici nad Jizerou v Krkonoších. Ubytoval jsem se a hned hurá na sjezdovku, po které se bezva jezdilo. Nahoru nás vyvezl vlek a pak to pěkně dolů svištělo. Ze sjezdovky jsem měl pěkný výhled na Rokytnici nad Jizerou. Večerní lyžování bylo skvělé, to se to pak krásně usínalo. Domů jsem přijel odpočatý a nadýchaný horského vzduchu. (Jan Maršík)

strana 9

strana 10

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 3/2007

MY DVA SPOLU - OD PŘÁTELSTVÍ K MANŽELSTVÍ Joshua Harris Velice upřímně a otevřeně hovoří autor v této knížce o své vlastní cestě a svém hledání té pravé lásky na celý život. Píše o tom, jak se mu dlouho líbila v práci jedna dívka a jak se odhodlával poměrně dlouhou dobu, než ji zavolal. Zároveň se rozhodl, že skoncuje s nezávazným chozením, došel totiž k přesvědčení, že životní styl zahrnující krátkodobé známosti odvádí svobodné lidi od služby Bohu. Do té doby miloval flirt a vzrušující romantiku chození. Začal se zamýšlet nad tím, jak jeho víra ovlivňuje jeho milostný život. Říkal si, že přece musí být něco víc než jen "nesmíš s nikým spát" a "chodit můžeš jen s křesťankami". Co to vlastně znamená, opravdu milovat dívku? Jaké to asi je, být skutečně čistý tělesně i v srdci? A jak Bůh chce, abych strávil svobodná léta? Hlavní myšlenkou této knihy je: "Pokud nejste připraveni na manželství, počkejte s milostnými vztahy." Čas je Boží způsob, jak zabránit tomu, aby se všechno stalo naráz. Mladí lidé místo toho, aby si vychutnaly jednotlivé etapy rozvíjejícího se vztahu seznámení, přátelství, vážnou známost, zasnoubení a manželství - smíchají to netrpělivě dohromady. Než se stačí stát přáteli, už si hrají na lásku. Ještě než vstoupí do závazného vztahu, už se chovají, jako by si navzájem patřili. Vztah mišmaš, stejně jako rozmixovaná slavnostní večeře, není ničím jiným než nechutnou břečkou. První a nejdůležitější věcí, kterou můžete ve své vážné známosti udělat, je prohloubit své přátelství. Nemusíte si dělat hlavu z toho, jak rozdmýchat romantické city nebo jak přijít na to, zda se máte vzít. Tyto věci se sami vyřeší spolu s tím, jak se bude rozvíjet vaše přátelství. Prohlubovat přátelství znamená povídat si a poznávat, jací jsme jako osobnosti. Znamená to společně se bavit a trávit spolu dostatek kvalitního času. A neomezujte se pouze na schůzky ve dvou. Pracujte spolu, hrajte si spolu a služte spolu Bohu. Pozvěte toho druhého do všeho, co máte rádi nebo co vás zajímá a požádejte ho, aby vás také pustil do svého světa. Kromě toho, že Bůh učinil sex dobrým, také znásobil naši radost tím, že ho určil až do manželství. Kdybychom na něj nemuseli čekat, nebylo by to žádné očekávání, žádné napětí, žádné vzrušení.

strana 11

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 3/2007

Letoviska, která se specializují na ubytování novomanželů, musejí vymýšlet stále více aktivit pro páry, které nečekaly, a proto už jsou v době své svatby sexem znuděné. Zatímco jedni uléhají do postele s unuděným zíváním, ti zdrženliví se do ní vrhají s výkřiky rozkoše. Joshua Harris a jeho Shanon nepotřebovali žádný zábavný program nabitý aktivitami. Jen vzácně opouštěli hotelový pokoj. Oni si svoji vášeň šetřili. Byli plni očekávání a čisté touhy. Všechno bylo nové, svěží a opojné. Čím delší bude váš seznam "maličkostí" před svatbou, tím kratší bude seznam "úžasných věcí" v manželství! "Pane, věříme, že jsi dobrý a že Tvůj plán pro sex je nejlepší. Důvěřujeme Ti natolik, že jsme ochotni zůstat až do své svatební noci naprostými začátečníky. Žádná praxe, žádné zkušenosti, touha učit se a radovat se z nových objevů... A půjde nám to spolu?" Pokud se navzájem milujete a jste ochotni se učit a jemně reagovat na touhy svého nejdražšího, pak vám to spolu půjde. Jen sobectví a hřích způsobují, že se lidé sexuálně neshodnou. Joshua a jeho Shanon uvedli na svém svatebním oznámení tento citát: Skutečná láska je vždycky předurčena. Byla připravena předem. Je to ta nejpečlivěji připravená shoda okolností. A osud je samozřejmě jen světským názvem pro Boží vůli, stejně jako shoda okolností je výrazem pro Boží milost. (Lenka Urbanová)

MÁJ, LÁSKY ČAS Oblíbila jsem si májové pobožnosti. Pamatuji se, že když jsem byla malá holka, každou sobotu odpoledne v měsíci máji pan farář Josef Smejkal sloužil mše svaté s májovými pobožnostmi v našem malém kostelíčku sv. Jiří ve Voleticích. Moc ráda jsem s ostatními babičkami zpívala táhlé písně k úctě Panny Marie. A tak mi tato láska zůstala i dodnes. Kolikrát si vzpomenu na tyto chvíle a s vděčností děkuji Panně Marii, že mne nikdy neopustila, že jsem tolikrát cítila, jak mě vybízí k opravdové hluboké lásce. Vím, že jsem člověk nedokonalý, a té dokonalé lásce se stále učím. Pro někoho jí mám víc, a pak se bojím, že o ní ten druhý nemusí stát. Pro někoho si ji musím pěstovat. Vím, že Pán Bůh nám dává mnoho podobných milostí. Kolik lidí nám posílá do cesty, kteří nás učí nejen této ctnosti, ale i těm dalším. A teď si stále častěji připomínám jeho slova: „Miluj Pána Boha svého z celého srdce, z celé duše, mysli a síly své a miluj bližního, to znamená každého člověka, jako sebe sama.“ Považuji to za veliký dar v takovémto farním společenství žít. Té lásky od mnoha z vás jsem v poslední době přijímala opravdu hodně a za to vám všem moc děkuji a stejně i tak já zůstávám se všemi ve svých modlitbách. Vzkříšený Ježíš Kristus nám dává mnoho nadějí být radostní a Panna Maria nás vítá do příchozích májových dnů. A tak jako celá naše malebná krajina se obléká do nových svěžích barev a je poseta milióny květů, tak i my nosme v sobě to nové a krásné a radujme se z každého přicházejícího dne. (MZ) strana 12

 Ohlasy – Postní duchovní obnova

CHLUMEČEK 3/2007

POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA Několik myšlenek z letošní postní duchovní obnovy, kterou pro nás připravil P. Petr Beneš, CSsR, 7.3.-11.3.2007: Postní doba byla v křesťanské tradici odedávna spojena s přípravou katechumenů k přijetí svátosti KŘTU. I když odříkání k této přípravě také patřilo, v dnešní době se zredukovalo právě na ony negativní věci: utrpení, odříkání, smutek… Ale i dnes pro nás platí, že postní doba má být především PŘÍPRAVOU PROMĚNY, která se každoročně odehrává při vigilii Vzkříšení, na Bílou sobotu. Slavnosti, kdy se mění tma noci ve světlo, kdy se otevřou oči a prohlédnou. Půst je cestou vnitřní duchovní obnovy každého z nás. Je naší přípravou na obnovu křestních slibů. Není však jen naší soukromou vnitřní záležitostí, je věcí celého společenství, celé farní rodiny (proto se na počátku postní doby vítají katechumeni do své křesťanské obce, čte se oddíl z proroka Joela o roztržení srdcí, kde se praví, že všichni, mladí, staří mají SPOLU vyznávat Pána. Dále se P. Petr zabýval třemi evangelijními oddíly podle Jana, které se čtou při mši svaté v postní době: 1) Setkání Ježíše se Samařskou ženou: My často hledáme falešné zdroje a prameny, které nás mají nasytit, velice se snažíme, ale na nesprávném místě, což nás činí ještě více vyprahlými, žíznivými. Ježíš často na naše otázky odpovídá jinak, než bychom čekali, rozbíjí stereotyp našich zaběhaných myšlenek, osvěcuje problém z jiné (ze své) strany, odkud by nikdo nečekal. Onen pramen živé vody musíme nalézt v sobě. Nikdo z nás nemá vnější podmínky svého života v rukách, nemůže je změnit. Najít Boha a najít sebe je totéž. V okamžiku, kdy pramen nalezneme v sobě, nikdo nám ho nevezme. 2) Uzdravení slepého od narození: Člověk poznává sám sebe, větu „jsem to já“ může říct jen tváří v tvář Bohu – Ježíši. Jen tak se na sebe podívám pravdivě, svobodně, bez masek; pak uvidím sebe tak, jak mne vidí Bůh, tak, jaký má se mnou plán. Ten pramen, to světlo nám Ježíš ukazuje. V něm uvidíme - rozlišíme Boha, najdeme ho jen tam, kde právě stojíme; jen tam, kde žijeme, poznáme živého Boha, jen tam se můžeme otevřít nekonečnu. 3) Vzkříšení Lazara: Ježíš překračuje hranici smrti, otevírá nekonečno, věčnost. Věčnost neznamená rozevřít život do šířky (hodně vidět, zažít, po sobě zanechat). Nekonečno – hloubka se rodí tam, kde žijeme. Úzká skulina hrobu je otevřena láskou. V tom je paradox křesťanství, že přijmeme-li omezení (nemoc, peníze, krása, stáří, atd.), pak teprve hranice 2 hrobu padají. Ježíš řeší náš život na několika cm kříže. strana 13

 Ohlasy – Cesta do Emauz

CHLUMEČEK 3/2007

Dostáváme se k závěru cesty (přípravy) katechumena - pomazání olejem katechumenů při vigilii Bílé soboty. Křesťan (katechumen) zde má bez skrupulí, strachu a obav otevřít svůj život, vše co bylo, Duchu Svatému, aby nás očistil. Tady se největší věc odehrává v malých věcech našich životů, pootevře se opona našich předsudků a budeme moci začít znova, tak jak to po nás Kristus chce (ne veliké věci: uzdravení, vyřešení dlouholetého problému). Na závěr se konala svátost nemocných, kterou P. Petr komentoval myšlenkou: Svátost nemocných disponuje člověka na přijetí situace zevnitř. Tak Kristus proměňuje a je na Něm, jestli uzdravení bude i vnější (i to je možné). (Johana Jirásková)

CESTA DO EMAUZ Na počátku velikonočního oktávu jedné velké oslavy Zmrtvýchvstání Páně, která se oslavuje osm dní jako jeden velký nekončící den, se čte evangelium o putování dvou učedníků do Emauz. Tito učedníci odcházejí z Jeruzaléma a vnitřně cítí, že už je všechno z lidského pohledu skončeno! Je ale doopravdy všemu konec? Jak se při čtení evangelia dočítáme, konec všemu není. Při cestě k nim přistupuje pro ně neznámý člověk, se kterým se dají do rozhovoru a společně putují dál svojí životní cestou. Ale prožívají velice důležitou zkušenost, která je nad všechny možné zkušenosti: je jim s tím neznámým člověkem dobře. Až při lámání chleba poznávají, s kým vlastně šli, a jak sami říkají: „Vždyť nám hořelo srdce, ale nevěděli jsme proč.“ I my možná velice často jdeme životem a plněni vším možným nepociťujeme přítomnost Boží, a přitom je nám náš Pán tak blízko. I my se vydejme spolu s apoštoly do Emauz, abychom se plněji mohli setkat se svým vzkříšeným Pánem, aby nám mohlo srdce zahořet. Jakmile tuto cestu nepodnikneme, zůstaneme pouze někde na půli cesty. A přitom velikonoce mají pro nás být tou cestou za Kristem, který přemohl smrt a otevřel nám nebe. Ani apoštolové, kteří s Kristem prožili velkou cestu svého života, nepoznávají Pána. Také my musíme prožívat tu otevřenost apoštolů v naslouchání našemu vnitřnímu hlasu, abychom se opravdu setkali s Pánem. Přeji sobě a Vám všem, abychom se setkali s Pánem obzvláště při lámání chleba – slavení eucharistie. (Petr Čapek) strana 14

 Ohlasy – Ministrantské setkání

CHLUMEČEK 3/2007

 Ohlasy – Koncert Salvátoru

CHLUMEČEK 3/2007

DIÉCÉZNÍ SETKÁNÍ MINISTRANTŮ V PARDUBICÍCH

KONCERT SBORU SALVÁTOR

V sobotu dne 14.4.2007 jsem se zúčastnil diecézního setkání ministrantů v Pardubicích. Start byl od 8 do 9 hod. u kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích. Sešlo se 200 ministrantů z různých koutů naší vlasti: Litomyšl, Havlíčkův Brod, Trutnov, Poděbrady, Kutná Hora, Chrudim, Hradec Králové, Rychnov nad Kněžnou, Náchod, Proseč, Luže, Skuteč a další. Vytvořili jsme několik skupinek pro různé soutěže. Téma soutěží bylo po stopách sv. Vojtěcha: 1. Zastavení - Libice – narození sv. Vojtěcha (hraní fotbalu). 2. Zastavení - Magdeburg (Německo) – zde se sv. Vojtěch učil. 3. Zastavení - Praha - sv. Vojtěch byl vysvěcen na kněze – společně jsme stavěli z kamenů věž. 4. Zastavení - Verona (Itálie) – sv. Vojtěch vysvěcen na biskupa – luštili jsme hádanky. Potom následovala další zastavení a různé hry a soutěže. Závěrečná mše svatá se konala v 15 hod. v kostele navštívení Panny Marie v Klášterní ulici v Pardubicích. Mši svatou sloužil biskup Mons. Dominik Duka a celebrovalo 18 kněží. Před začátkem mše svaté pokropil otec biskup ministranty yzopem. Kázání otce biskupa: Na Velký pátek nebyli apoštolové velkými hrdiny a někteří se i rozutekli. Bílá sobota – Ježíšovo zmrtvýchvstání. Máří Magdaléna zvěstovala učedníkům vzkříšení Ježíše. Apoštolové zpočátku nevěřili, že Pán vstal z mrtvých. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, je s nimi. Pozdravil je „šalom“, což je pokoj s vámi. Apoštolové poznali, že se setkali s Ježíšem zmrtvýchvstalým. Věděli, že je s nimi. Velikonoce jsou svátky Ježíšovy, kdy ustanovil eucharistii. Následovaly přímluvy: Při ministrantování si máme uvědomit, že patříme Ježíšovi. Přímluvy byly i za učitele a žáky, za nemocné a trpící, nestydět se za víru v Boha. Na závěr mše svaté vyzval biskup k modlitbě za kněžská a řeholní povolání, která jsou v naší zemi velmi potřebná . Setkání se mi moc líbilo a odnesl jsem si mnoho zážitků. (Jiří Maršík)

V sobotu dne 21.4.2007 zavítal na Chlumek smíšený pěvecký sbor Salvátor z Chrudimi s dirigentem Tomášem Židkem. Tento sbor je složen z řad středoškoláků, vysokoškoláků i pracujících občanů, pocházejících z Chrudimi a okolí. Těleso vzniklo v roce 1999 a specializuje se zejména na duchovní hudbu od gregoriánského chorálu až po současnost. Jméno tělesa je odvozeno od zázračného obrazu sv. Salvátora – Spasitele, který je uložen a víc jak 350 let uctíván v chrudimském chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Sbor vstoupil brzy po svém vzniku do širokého povědomí chrudimské veřejnosti, svůj region a město Chrudim často reprezentoval na mnoha místech v Čechách i v zahraničí a za poměrně krátkou existenci si vydobyl četné úspěchy i na mezinárodním poli. Dirigentem a zakladatelem sboru je Tomáš Židek, absolvent chrudimského gymnasia a dirigování na konzervatoři v Pardubicích u doc. V. Nováka a prof. O. Tvrdého, pedagog na ZUŠ Chrast, ředitel kůru v Chrudimi, violista a třetím rokem posluchač dirigování na AMU Praha. Zazněly zde tyto skladby: Jiří Rychnovský - Decantabat populus laudem Jan Dismas Zelenka – Caligaverunt oculi mei Anton Bruckner – Virga Jesse Felix Mendelssohn-Bartholdy – Jauchzet dem Herrn (Žalm 100) Bohuslav Martinů – Obraz Panny Marie Josef Bohuslav Foerster – Ze země jsem přišel Antonín Tučapský – Pater mi Felix Mendelssohn-Bartholdy – Richte mich, Gott (Žalm 43) Děkujeme sboru za pěkný kulturní zážitek a těšíme se na další jeho koncerty v našem chrámu. (Markéta Maršíková)

strana 15

strana 16

 Ohlasy – Farní setkání dětí

CHLUMEČEK 3/2007

 Ohlasy – Výročí návštěvy Jana Pavla II.

CHLUMEČEK 3/2007

FARNÍ SETKÁNÍ DĚTÍ

10 LET NÁVŠTĚVY JANA PAVLA II. V HK

Tradiční farní setkání dětí probíhalo tentokrát v Janovičkách v zázračném duchu. Tématem byly totiž zázraky. Děti přinesly své nakreslené nebo napsané příhody, které prožily a které vnímaly jako neobyčejné. Po mši svaté, při které otec Josef názorně dětem přiblížil jeden z obrazů Ježíše – dveře, kterými se vchází do Království, jsme se posilnili obědem: 5 krajíčků chleba a 2 perníkové rybky, které jsme nesli v obětním průvodu, se neočekávaně proměnily v krabici plnou kaloricky vydatných balíčků, také zelák s obyčejnou vodou se ukázal být důstojnou náhradou za biblické štoudve: pomerančový džus sice víno není, ale chutnal výborně. Potom už se děti ve skupinách vydaly na zázračné putování lesem, kde na ně čekaly úkoly, které jim připomínaly Ježíšovy zázraky a za které byly odměňovány hořčičnými semínky: spouštěly se pro uzdravení jako chromý na lehátku, střílely balónky na oslavu Nanebevstoupení, hledaly prasátka a házaly je do moře, poznávaly neznámé nápoje, poslepu hledaly podle hlasu Ježíše, slaňovaly k betlémské jeskyni, šplhali za Zacheem na strom, lovily ryby v řece, čelily „rozbouřené“ houpačce, chodily na chůdách jako Ježíš po moři, váleli pneumatiky a doputovali tak až ke kulturnímu domu v Dolích, kde program vrcholil karnevalem. Děti si připravily opravdu krásné biblické převleky. Vyhodnoceny a odměněny byly všechny soutěže, a že jich bylo - rovných 14. Velké díky patří všem organizátorům a pomocníkům, dále pak otci Josefovi, sdružení Chlumek a Michalovi Bártovi za sponsoring a ceny. V první řadě však Pánu za jeho zázraky! (PFJ)

Když jsem ze všech stran v posledních dnech slyšel, že je už 10 let od návštěvy Svatého otce v Hradci Králové, zdálo se mně, jako by to bylo včera. Na tuto návštěvu velice rád vzpomínám. Na jeho setkání se velice dobře pamatuji a musím říci, že i během roku se v mysli objevuje velice krásná věta, kterou si musím neustále opakovat, tato věta bude znít v mém srdci až do konce mého života. Tato věta je velice plná uvědomění si naší náležitosti k matce Církvi. Před příjezdem Svatého otce Jana Pavla II. na Velké náměstí byl doprovodný program, který nás měl všechny připravit na toto velké setkání. Společně jsem nacvičovali pozdrav pro Svatého otce. Tento pozdrav mne neustále zní v uších a mám ho neustále na paměti, kdykoli jsem v Hradci Králové na Velkém náměstí jako bych byl neustále vracen do této atmosféry setkání. Možná, že všichni čekáte, co to bude za ohromující větu. Ta věta zní: „Radujme se všichni v Pánu, přijel taťka z Vatikánu.“ Není to úžasná věta, která nás více a více spojuje se Svatým otcem Janem Pavlem II.? Před 10 lety jsme se mohli radovat ze setkání s tímto tatínkem, který přijel na pozvání našeho drahého otce arcibiskupa Karla do centra naší diecéze. Smrtí tohoto velkého papeže ale nic neskončilo, musíme si uvědomit, že tento taťka, který před dvěma lety překročil práh věčnosti, nás všechny očekává v Božím království. (Petr Čapek)

strana 17

strana 18

Články – Svátek matek

CHLUMEČEK 3/2007

Články – Svědomí po 50 letech

CHLUMEČEK 3/2007

ZAMYŠLENÍ U PŘÍLEŽITOSTI SVÁTKU MAMINEK

SVĚDOMÍ I PO PADESÁTI LETECH VOLÁ

Vracím se rád ve svých vzpomínkách do bohaté minulosti poznání smyslu života. Jsem asi snílek. Není to hřích, jen léta klidu mi to dovolují a také mé šediny tomu pěkně nahrávají. Blíží se opět jeden ze vzácných dnů, den maminek. Ne náhodou je vložen do měsíce probouzejícího se jara, plného květů, ale hlavně krásného symbolu, měsíce naší vzácné bytosti, přímluvkyně, Panny Marie. Moje maminka ovdověla, ale celý život byla s námi u jednoho stolu. Když jsme přestavěli náš domek, maminka žila v útulné světničce, která často bývala plná vnoučat. Za teplých dnů sedávala na lavičce na verandě. Zde se jí nabízel krásný výhled daleko do kraje, často až k Orlickým horám. Kolikrát říkávala: „Děti, pojďte si ke mně na chvíli sednout, na chvilku si odpočinout.“ „Hned maminko, hned!“, zněla často naše odpověď, ale málokdy k tomu došlo. A najednou, maminka tady nebyla! Už nás neměl kdo lákat k posezení na lavičce. Dnes jsme to my, kdo zveme svoje děti, aby s námi poseděli. Ale oni nemají čas. Vzpomínám na jednu dojemnou lidovku z mého mládí:

Ve čtvrtek 12. června roku 1941 o svátku Božího Těla se v Bohdanči konal obvyklý průvod ke čtyřem oltářům, umístěných v rozích bohdanečského náměstí. První oltář byl u budovy základní školy, druhý u domu Veselých, třetí u fary a čtvrtý byl tradičně u vchodu do lázní. V době druhé světové války však zdejší lázně nesloužily svému účelu, ale byly zabrány pro německou mládežnickou organizaci. Při plném obsazení tam bylo 600 chlapců ve věku 13-14 let. Německý velitel tohoto tábora vydal tehdy rozkaz, že tito chovanci mají narušit provokativním způsobem náboženský průvod Božího Těla, což také udělali. Když průvod přišel ke čtvrtému oltáři u lázní, provokatéři se na povel vyřítili z brány budovy mezi účastníky průvodu a pokřikem a bubnováním rušili probíhající bohoslužbu. Pan farář P. Josef Rohlíder vybízel účastníky průvodu ke klidu a snažil se s průvodem vrátit co nejkratší cestou zpět do kostela k obvyklému zakončení. S monstrancí v rukou však nemohl vydat povel nacistické vlajce, kterou Němci vyvěsili na stožár před lázněmi a to se stalo panu faráři osudným. Na pondělí 16. června byl předvolán k výslechu na gestapo do smutně proslulého Petschkova paláce v Praze. Tam dostal bezpodmínečný zákaz pobytu v pardubickém okrese a musel do 48 hodin opustit Bohdaneč. Před koncentračním táborem ho dle jeho slov zachránila perfektní znalost němčiny a to, že byl po jednom z rodičů německého původu. Během několika hodin odešel z Bohdanče. Od 21. června 1941 do 30. září 1943 působil v nedalekých Kratonohách v okrese Hradec Králové. Od 1. října 1943 byl děkanem a později arciděkanem v Jičíně. Dne 31. května 1955 odešel do důchodu a dne 10. dubna 1959 zemřel v kněžském charitním domově v Senohrabech u Prahy. Pohřben byl na hřbitově v Pardubicích. V neděli 12. května 1991 navštívila Lázně Bohdaneč skupina německých turistů z města Duisburgu. Tři z nich navštívili faru, aby se omluvili a vyslovili politování nad tím, co se zde před 50-ti lety při oslavě Božího Těla stalo. Byli totiž mezi zfanatizovanými chlapci, kteří se snažili tento obřad narušit. Přišli tedy po 50-ti letech poprosit celou farní bohdanečskou osadu za odpuštění příkoří, které farnosti a hlavně panu faráři způsobili. Tato událost i se svým doslovem po padesáti letech stojí jistě za zamyšlení. Dovedeme i my naslouchat hlasu svého svědomí? Dokážeme odpustit i odprosit, když jsme někomu ublížili?

Maminko – mámo – šel bych rád na chvilku k Vám si zaplakat. Kdybyste mámo u mě byla, hlavičku byste pohladila. Maminko moje zlatá Vzpomínka na Vás svatá – v srdci mě bude hřát! Nezapomínejme, oba rodiče si zaslouží plným právem úctu svých dětí. Dobře uložené vklady se vždy zúročují! (Jiří Mikan)

OČI, OČI, VZÁCNÝ DAR Oči – oči, ach vy oči, jaký jste to vzácný dar, mnohdy se až hlava točí, co krás život přichystal. Pohled krajů líbezných v barvách věrně vnímat můžeš, těch obrazů nádherných, co jen tím svým zrakem zmůžeš. Člověk? Tak nevyzpytatelný – každý úd svou funkci má. Stvořitel? Ten Tvůrce dávný – každý tvor co na zemi kéž mu úctu v pokoře, kéž mu díky vzdá. Vždyť vše živé – nejen lidské zákonem se „Jeho“ řídí. Škoda, že si právě člověk skutečnost tu přiznat stydí!!!

(Zapsal Mons. Josef Růt, vikář v Lázních Bohdaneč)

(Jiří Mikan) strana 19

strana 20

 Ohlasy z kůru (pro náctileté)

CHLUMEČEK 3/2007

♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫ Jak bylo na diecézním setkání mládeže v Hradci Králové? Těm, kteří se letos této akce nezúčastnili, ji zkusím trochu přiblížit, aby si mohli odpovědět na otázku v nadpise. Hlavním motem setkání bylo „JAKO JSEM JÁ MILOVAL VÁS, TAK SE VY MILUJTE NAVZÁJEM.“ Dopolední část se konala jako tradičně v královéhradecké Filharmonii. Program se skládal z různých tématických scének, svědectví, katecheze (o bábovce ), slovíčka na den (o všedních, ale důležitých věcech), „Vekácké“ hudby atd. Zkusím Vám trochu vysvětlit tu bábovku. Nejednalo se o žádného bojácného jedince ani o moučník, ale o formu na bábovku, kterou použil P. Petr Šabaka jako symbol něčeho, co nás může formovat. Tak jako forma dá tvar oné sladké dobrůtce, tak i naše svědomí je formováno desaterem Božích přikázání. Jde to i bez formy, ale bez ní to nějak není ono. Vše je trochu šišaté nebo nakřivo, zkrátka tak, jak to zrovna vyjde nebo jak nám se to hodí. Po skončení programu ve Filharmonii každý nafasoval bagetu, pitíčko a mohl si jít vybrat z pestré nabídky odpoledních skupinek. Na nábřeží již byli připraveni „vyvolávači“ (moderátoři skupinek, kteří se snažili nalákat co nejvíce účastníků právě na svůj program), kteří hulákali o stošest, takže si člověk připadal jak někde na tržišti. Z pestrého koktejlu bych zmínila např. Černá perla Afriky, Křesťanský bunge-jumping, Exit 316, S Ježíšem on-line, Šifra mistra Leonarda atd. Moje maličkost měla za úkol nalákat co nejvíce účastníků do skupinky s názvem Život není náhoda, kterou vedla MUDr. Marie Svatošová. Myslím, že vzhledem k erudici přednášejícího nemusím zdůrazňovat, že žetonky, které si musel každý zájemce o danou skupinku vyzvednout, byly „v tu ránu fuč“. Po rozdělení do skupinek se valná většina přesunula na BiGy, kde skupinkový program pokračoval. Skupinka s MUDr. Svatošovou se zabývala problematikou umírání a eutanazie. Na začátku jsme shlédli zajímavý asi hodinový film Hledání dobré smrti. Myslím, že stojí za to jej vidět, protože velmi pravdivě a realisticky ukazuje problematiku umírajících (k vidění je třeba na webu: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10099253860-hledanidobre-smrti.html). Po filmu zbývalo pouze několik málo minut na pár dotazů a tím skupinka skončila. Poté jsme se přesunuli na Velké náměstí, kde v katedrále Sv. Ducha proběhla závěrečná mše za doprovodu Veky. Tak co, docela dobrý, že?! (Tereza Urbanová) strana 21

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 3/2007

Ahoj děcka, jak se máte? Užíváte Velikonoc a jarního sluníčka? Já teda jo :o) Chci poděkovat všem, kteří mi poslali vyluštěnou tajenku z minulého Chlumečku, bylo Vás opravdu hodně! Jste šikulky! Z odevzdaných lístků jsem vylosovala následující šťastlivce: David Stöhr Hroubovice Jan Maršík Luže Filip Štverák Hroubovice Můžete se těšit na sladkou odměnu! Pro ty, na které se štěstí neusmálo, tu mám další křížovku: kniha knih symbolické pojmenování pána Ježíše

jarní květina obydlí pro ptáčky hromádka od krtka peníz jinak nepravda

Po vyluštění tajenky připište na odpovědní lístek, kdy se .........(pojem z tajenky ) slaví. Kolikátý den Velikonoc? Papírek s vyluštěnou tajenkou + odpovědí, se jménem, věkem a adresou vhoďte do poštovní schránky na faře v Luži nebo v Chroustovicích v kostele do krabičky pod kůrem. Hodně štěstí a bystré hlavičky! strana 22

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 3/2007

 Informace

CHLUMEČEK 3/2007

Zkuste najít cestu květinkovým bludištěm od holčičky s balónkem (start) k balíčku. Potom si můžete bludiště omalovat.

Pro zasmání :o)) Vašíka poslali se vzkazem na faru. "Až ti přijde pan farář otevřít, tak pěkně pozdrav Chvála Kristu!" Po návratu se ho ptali, jak to dopadlo. "Přišla mně otevřít hospodyně, a tak jsem pozdravil Zdrávas, Maria," odpověděl bezelstně Vašík.

Páček shledáček

 Koncert duchovní hudby – sobota 12.5.2007 v 17:00 v kostele Sv. Markéty v Podlažicích. Studentky konzervatoře přednesou skladby J. S. Bacha, W. A. Mozarta a dalších.  Pouť farností do Králík - sobota 12. května 2007. Milí přátelé, rádi vzpomínáme na dny lidových misií, které v minulosti proběhly ve Vaší farnosti. Chtěli bychom se s Vámi zase jednou setkat a vzájemně se povzbudit ve víře v Krista. Proto Vás srdečně zveme k nám na Horu Matky Boží na POUŤ FARNOSTÍ. 9.00 přivítání poutníků, prohlídka poutního místa s průvodcem, 10.00 rozjímavý růženec světla, 10.30 mše sv., 11.30 oběd, 13.30 posezení v refektáři nebo na zahradě, program pro děti a mládež 15.00 adorace, májová pobožnost, závěrečné požehnání.  Diecézní setkání dětí - sobota 19. května 2007 od 9.00 do 15.00 hodin v Hradci Králové. Téma setkání: ŽIVOT PRVOTNÍ CÍRKVE. Program: 08.30 – 09.00 registrace v přízemí Nového Adalbertina v Hradci Králové, 09.00 – 13.00 služba církve Božímu království – výběr z nabídky, 13.30 – 14.00 společná příprava na mši svatou – kostel Nanebevzetí Panny Marie, 14.00 – 15.00 mše svatá s promluvou diecézního biskupa Dominika Duky a s komentářem, který vysvětlí kořeny liturgie v prvotní církvi v katakombách. Při registraci každé dítě obdrží účastnickou kartičku a zvolí si program podle nabídky. Během dopoledního bloku navštíví různá místa (např. Nové Adalbertinum, CZŠ, kapli sv. Klimenta, kostel Nanebevzetí Panny Marie a další prostory v okruhu Velkého náměstí), kde se zúčastní některé z aktivit k tématu diakonie, koinonie, martyrie a liturgie (každý z těchto hlavních programů bude trvat cca 45 min.). Dále bude moci navštívit různé dílny, např. výtvarná dílna, úkoly pro zvídavé, řecká abeceda atd. Přestávku na občerstvení (které si děti přivezou s sebou) si bude moci udělat každý individuálně. Pití bude zajištěno.  První svaté přijímaní v naší farnosti – neděle 3.6.2007 v 10:00 na Chlumku. Po mši sv. pohoštění pro děti na faře.  Poutní mše sv. v Jenišovicích - na svátek Nejsvětější Trojice v neděli 3.6.2007 ve 14.30 v Jenišovicích.  Prázdninový pobyt pro děti 14.7.-21.7.2007, místo konání Knířov.  Zájezd do Jižních Čech - Společenství sv. Vincece v Luži nabízí jednodenní zájezd v sobotu 23. června 2007 do Kájova, kde bude sloužena mše sv. Při zpáteční cestě podle volného času zastávka v Českém Krumlově a v poutním místě Lomeček. Pojede se autobusem z Prahy a z Pardubic. Zájemci se můžou hlásit u L. Jiráskové.  Zájezd do Medžugorie s cestovní kanceláří AVETOUR Jiří Chválek z Dobrušky v termínu 25.8. - 31.8.2007. Zájemci hlaste se u Lenky Zárubové.

Vaše Barunka :o) strana 23

strana 24