Ročník: 2016 Číslo: 5
Nezávislý žákovský časopis
.
SPECIÁL FANTASTICKÁ DEVÍTKA (SE LOUČÍ)
Červen Červen všichni povaţujeme za pomyslnou „cílovou rovinku“ školního roku. Stále víc a víc se přibliţujeme k vytouţeným prázdninám, které slibují rána bez budíků, teplé počasí, čerstvé ovoce, koupání, dlouhé procházky a pozdní chození do postele. Aţ se pak ve čtvrtek prvního září vrátíme do školních lavic, nastane drobná změna. Tu asi nejvíc pocítí letošní devá'táci, kteří budou vstupovat do nových tříd a sedat si na jiné ţidle. Na druhém stupni je nahradí novopečený šestý ročník. Před odchodem je ale čeká ještě tradiční slavnostní předávání posledního vysvědčení na obecním úřadě. Tento „obřad“ bývá doplněn čtením krátkých charakteristik. Kaţdému z nich je věnována jedna. Psali si je navzájem a nebyl to úkol ani zdaleka tak jednoduchý, jak by se zdálo. A tak se zrodil nápad – dát toto „vydřené“ dílko do ţákovského časopisu, abychom si je mohli lépe připomínat a vzpomínat na ně jako na speciální tým Fantastické devítky. Miroslava Lorencová, 9.ročník
Členové týmu: Aleš Borůvka je nenápadný a hodný spoluţák. Nenápadná je jeho sportovní postava, chodí nenápadně, ale decentně oblečen v dţínách, mikině a tričku, nenápadně proplul všemi devíti roky školní docházky. Určit jeho superschopnost není vůbec jednoduché. Úspěšně skrývá umění nenápadně radit a splývat s davem. Výrazné a typické jsou na Alešovi jeho veselé, modré a vnímavé oči. Působí přátelským, společenským a upřímným dojmem, nenechá nikoho na holičkách. Ale pozor – nepouţívejte při oslovení jeho přezdívku Alík, to by vám nepomohl, protoţe ji nesnáší. K jeho zálibám patří především hasičský krouţek, který navštěvuje jiţ sedm let. Na tréninky dojíţdí kaţdý týden do Libňatova. V hasičském sportu dosahuje skvělých výsledků. Poţární útok lépe zvládá, pokud má naději sníst po akci kuřecí řízek. Zato kvůli kapustové polévce by nepřeskočil ani jednu překáţku. Ze školních předmětů má rád tělesnou výchovu a dějepis. Nebaví ho anglický a ruský jazyk. Od září nastupuje na SOU Vocelova v Hradci Králové – obor automechanik. Ţádné velké konkrétní plány do budoucna nemá. Uvidíme. Ti nenápadní mohou nejvíce překvapit.
Lukáš Borůvka je liška podšitá. Stále nás přesvědčuje o své jedinečné superschopnosti - škodolibě provokovat z bezpečného povzdálí a zůstat při tom v absolutní anonymitě. Ať jsou potrestáni jiní, on nic. Mistrovsky klopí oči k zemi a tváří se jak neviňátko. Ač sám není příliš aktivním sportovcem, sport miluje, sleduje zápasy, turnaje i různé šampionáty, má o sportu přehled. Lukáše dokáţe pořádně rozhýbat jenom trenér v hasičském druţstvu v Libňatově, kam dojíţdí jiţ 7 let. Ve škole sedí v poslední lavici, coţ jeho povaze velmi vyhovuje. Sledovat dění z dálky a ve vhodném okamţiku zaútočit. Nenápadný predátor, který klame tělem. Mezi Lukášovy oblíbené předměty patří dějepis a zeměpis. Zato přírodopis a angličtinu by vyškrtl z osnov základní školy. Pokud pozvete Lukáše do restaurace, máte téměř 100% jistotu, ţe si objedná smaţený sýr s hranolkami, k tomu půllitr koly a bude maximálně spokojený. Tak doufejme, ţe mu spokojenost zajistí i studium na SOŠ a SOU Vocelova, kam v září nastupuje, aby se vyučil instalatérem.
Šimon Dus je postavy malé, ale velmi čiperné. Jeho superschopnost spočívá v rychlém přemisťování z bodu A do bodu B, coţ nahrává jeho ambicím – prosadit se ve světě parkouru. Šimon si za léta školní docházky vydobyl pozici třídního uličníka, má mezi spoluţáky přirozenou autoritu. Respekt si získal i díky své škodolibosti a rychlým reakcím na jakýkoliv podnět. Na všechno má okamţitou odpověď. Kdyţ se na vás podívá svýma pronikavýma hnědýma očima, máte neodbytný pocit, ţe na vás zase šije nějakou levárnu. Šimonovo heslo by mohlo být :„Vţdy v pohybu“ .Neustále někde těká a přetéká energií. Máme podezření, ţe ji vysává ze svého okolí. I jeho zájmy jsou o pohybu. Dříve hrával fotbal za Českou Skalici, ale ten ho přestal bavit, striktně daná pravidla – to není nic pro Šímu. A tak začal s parkourem, který mu dává potřebný pocit volnosti, svobody a světa bez hranic Své dovednosti v tomto oboru zúročil v republikové soutěţi artmoving v Hradci Králové, a to v loňském i letošním roce. Trénuje kde se dá. Učení ho moc nebere. Jeho IQ vysoce převyšuje školní výsledky. Má rád dějepis, tělocvik, chemii a fyziku, zato bez matematiky a ruštiny by se docela obešel. Šimon je dobrý kamarád. Spolehlivý a společenský. Mívá stále dobrou náladu, která se blíţí euforii, pokud někde blízko zavoní vepřové válečky s kroketami, zato před rajčaty prchá. Budoucnost si bez parkouru neumí představit, chtěl by patřit k nejlepším borcům na světě nebo alespoň v České republice. Od září bude oficiálně překonávat překáţky na střechách při odborném výcviku na SOU v Jaroměři v oboru tesař.
Stáňa Gallová Její superschopností je, jak sama říká, dostat kohokoli do absolutně nepříčetného stavu. Stáňa k nám přišla v prvním čtvrtletí devátého ročníku. Má středně vysokou postavu. Vlasy asi po ramena. Většinou je nosí rozpuštěné, obarvené na červeno. Na jejím obličeji vynikají hlavně oči a pearsing na bradě. Většinou nosí legíny a nenápadné tričko. I přes to, ţe se neobléká příliš výrazně, rozhodně není „šedá myš“. Je přátelská, společenská, upřímná a někdy náladová. Ačkoli často působí dojmem flegmatika, dokáţe být neuvěřitelně akční a tvrdohlavá. Mezi Stániny záliby nesporně patří sport např. fotbal nebo volejbal. Také ji baví cestování. Říká, ţe jejím velkým koníčkem je rodina a kamarádi. Poslední rok byla vedoucí redakční rady našeho školního časopisu. Dokud byla ve škole v Jablonci nad Nisou, byla jejím nejoblíbenějším předmětem němčina. U nás ji baví fyzika. Naopak nemá ráda ruský jazyk a přírodopis.
Mezi její záliby patří také jídlo. Nejradši má buchtičky s krémem a boloňské špagety. Nechutnají jí olivy a lečo. Bude studovat na střední odborné škole a středním odborném učilišti v Trutnově. Obor pekař – cukrář. Do budoucna by chtěla dostudovat, vydělat si nějaké peníze, otevřít si vlastní cukrárnu a cestovat po světě. Vysmátá Kateřina Galuščáková Dokáţe snad kaţdého něčím pobavit a dohnat ho k dobré náladě. Mnohdy stačí jiţ zdálky slyšet její nakaţlivý smích a uţ v tom také lítáte.Vskutku nebývalá superschopnost v dnešní době – překonat blbou náladu a nakazit svět smíchem! Káča ale nezanedbává ani tělo a na své postavě poctivě maká, takţe roste do krásy a ţenského půvabu. Ve vztahu k druhým lidem je ochotná, empatická, poctivá, vţdy připravená naslouchat. Neostýchá se upřímně sdělit, co si myslí, jak se říká – co na srdci, to na jazyku. Někdy reaguje přecitlivěle a potřebuje sama podpořit, i kdyţ se snaţí tuto slabinu maskovat a předstírá, ţe se nic neděje. Nejradši chodí na dlouhé procházky do lesa, kde se v lůně krásné přírody v okolí bydliště zbavuje negativních myšlenek. Takto nabitá energií ráda sportuje a logicky ve škole preferuje tělocvik. V oblibě nemá fyziku. „Mňam, kuře“, tato slova se jí v hlavě promítnou, kdyţ doma ucítí úţasnou vůni kuřátka s krásně propečenou kůrčičkou. Blaţený pocit. Podobně libý pocit má při práci a malými dětmi, jejím snem je pracovat jako zdravotní sestra na dětském oddělení. Kátě nechybí odvaha a cílevědomost, coţ se jí bude hodit při studiu na SZŠ v Trutnově - obor zdravotní asistent. Po absolvování střední školy se plánuje usadit a mít rodinu s milujícím manţelem.
Zachrání ho tato superžena?
Náš blonďáček Lukáš Hýbl je velmi šikovný a inteligentní spoluţák, avšak tyto krásné vlastnosti skrývá pod rouškou lenosti a netrpělivosti. Má naprosto nečekanou superschopnost – protančit se k cíli. Svou lehkou chůzí totiţ připomíná baletku. Tento Lukášův rys oceňuje pes Amígo, o kterého se stará. A i kdyţ mu někdy leze na nervy, protoţe se chová jako správný psí puberťák, má ho moc rád a oba tvoří skvělou dvojku. Mezi jeho oblíbené koníčky patří parkour, freerun a lukostřelba. Ve škole má nejraději přestávky a tělocvik, naopak soutěţ o jeho nejméně oblíbený předmět by vyhrála na plné čáře ruština. Jídlo si samozřejmě vybírá to nejlepší, takţe 10 bodů z 10 získává steak zapečený v sýru. Hlásí se na střední školu ve Velkém Poříčí – obor tiskař. Kdybyste se ho zeptali, jak si představuje svoji budoucnost, jednoznačně by odpověděl, ţe by chtěl mít vlka, vlastnit chatku u Adršpachu a bydlet v nějaké malebné vesnici. My mu ze srdce přejeme, aby se to všechno podařilo a aby se mu v nové škole líbilo .
Gábina Kupcová Je nepřehlédnutelná – a to ne pouze svou výškou, ale i šarmem, který z ní vyzařuje. Působí mile, decentně a jemně, aţ étericky. Zkrátka superschopnosti rozená umělkyně. Projevuje se vţdy originálně a jedinečně, coţ bude ve své umělecké kariéře potřebovat. Musí se ale zbavit plachosti a opatrnosti, která by ji v budoucím rozletu svazovala. Mezi spoluţáky se projevuje jako upřímná, hodná, vnímavá a empatická kamarádka. Vţdy ráda pomůţe, poradí, udělá si na druhé čas. O věcech přemýšlí do hloubky. Její záliby odpovídají Gábinině povaze - ráda cestuje, kreslí a tancuje. Ve škole sklízí úspěchy, zejména ve výtvarné výchově. Za své umělecké výtvory obdrţela opakovaně ocenění ve výtvarných soutěţích. Gabča při vyučování nezklame díky své svědomitosti a spolehlivosti, snad jen to zdraví bychom ji přáli lepší. Naše superlady neponechá nic náhodě. Štíhlou postavu si jistí zdravou a vyváţenou stravou. Chutě nám o přestávkách dělala svými sofistikovanými ovocnými a zeleninovými salátky, které si sama připravuje. Houby ale v těchto potravinových kreacích nenajdete, ty snese pouze v kreslené podobě. Svou uměleckou kariéru odstartuje v září na Střední umělecko průmyslové škole v Hradci Králové – obor design interiéru. A moţná dojde i na vysokou školu. Rozhodně se těší na objevování nového, na poznávání zemí i lidí v nich, na nalézání nové inspirace. To všechno Gabče přejeme! A rada od nás: Gábino klid a věř si!
Miroslava Lorencová Kdyţ Matka příroda rozdělovala dary, nadělila Míře superschopnost komunikace a kouzlení se slovy. Někdy ji tato dispozice strhne natolik, ţe jednoduchou věc sděluje rozvláčným a sloţitým způsobem, při kterém mnohý posluchač ztrácí trpělivost. Nepřekvapí tedy, ţe mezi její oblíbené předměty patří literatura, sloh a anglický jazyk. V letošním roce byla iniciátorkou vzniku studentského časopisu Vocogou, kde se uplatnila jako hlavní tahoun v redakční radě. Kaţdoročně se zúčastňovala recitační soutěţe Dětská scéna, ve které se opakovaně probojovala do krajského kola. Nezanedbávala ale ani jiné soutěţe. Biologická olympiáda, Poznávání přírodnin, soutěţ v anglickém jazyce, dějepisná olympiáda, Pythagoriáda – tam všude figurovalo Mirčino jméno. Není tedy divu, ţe tři roky za sebou získala prestiţní titul Mozek školy za účast ve vědomostních soutěţích. Mirka navíc vyniká nadpřirozenou ochotou, cílevědomostí a dobrosrdečností. Kaţdá překáţka je pro ni výzvou. Bohuţel, má tendenci se podceňovat. K Mirčiným častým větám patří: Omlouvám se, pardon, promiňte. Pro naši spoluţačku je typická klátivá chůze připomínající otrlého námořníka. Coţ moţná překvapí, ale tento styl si skutečně osvojila kaţdoroční plavbou po moři. Ale aby neměla naděleno pouze to nejlepší, přírodní rovnováha byla naplněna Mirčinou nemotorností. Tělesná výchova rozhodně nepatří k jejím oblíbeným předmětům. Inklinace k moři je patrná i v její lásce k jachtingu, navíc jí ráda ryby, miluje například grilovaného pstruha. Věnuje se psaní, vydala sbírku pohádek Proč uţ na Hořičkách nejsou strašidla. V budoucnu by nejraději procestovala celou Ameriku, poznávala místní obyvatele, jejich zvyky a tradice. Od září zahajuje Miroslava studium na Jiráskově gymnáziu v Náchodě, při kterém jí přejeme moře úspěchů, šťastnou plavbu ţivotem a dobrý vítr do plachet! Pro Terezu Svobodovou je typickou superschopností rychlá, hlasitá mluva s kadencí kulometu. Neunikne jí ţádný školní drb či třídní pikantnost. V kombinaci s nenápadnou a malou postavou by se mohla stát posilou pro leckterou zpravodajskou sluţbu. Svou základnu by mohla mít někde na poli či ve stáji, kde se cítí jako ryba ve vodě. Při dávkování postřiku nebo při výběru hnojiva jistě vyuţije svých znalostí z hodin chemie, které patří k jejím oblíbeným. Terka se na svět ráda usmívá, oplývá ochotou, je společenská. Pokud byste ji chtěli naštvat, připravte jí k obědu lečo. A pak rychle prchejte, aby vám nepřistálo na hlavě. Ve vzteku nedělá rozdíly mezi přítelem a nepřítelem. Její budoucí manţel by si ji nezískal nějakým pugétem a romantickými slůvky, ale pozváním na pravou českou svíčkovou s velkou porcí knedlíků. Pořádnou, vydatnou stravu bude v budoucnu určitě potřebovat. A to na spoustu namáhavé práce, která ji čeká. Chtěla by se věnovat zemědělství. Miluje koně -čtyřnohé i ty pod kapotou. Její vášní jsou traktory všeho druhu, takţe nepřekvapí obor, který si ke studiu vybrala. Od září nastupuje do Hořic na Střední odbornou školu obor agropodnikání. Svůj ţivot si za pár let představuje na venkově, kde by vlastnila rodinnou farmu, ve stáji by rţáli koně, ve stodole by odpočívalo pár traktorů, na dvorku by pobíhaly její děti, které by hlídal manţel. A kde by byla Téra? Po
náročném dni by sedla na svou Hondu a vyrazila vstříc zapadajícímu slunci. Tak budeme drţet palce, ať se jí sny splní! Hana Tatíčková Její superschopností je rychlý běh na krátkou vzdálenost. Jdou jí i jiné sportovní disciplíny, kde záleţí na dynamice a výbušnosti. Skok do dálky, hody, posilování. Ve starověkém Římě by se mohla uplatnit jako gladiátorka. Aby mohly svaly odvést dobrou práci, musí je Hanka poctivě ţivit. A to ona rozhodně nezanedbává. Ráda hodně a dobře jí. Miluje svíčkovou s knedlíky. Mezi její dobré vlastnosti patří houţevnatost. Chová se mile a kamarádsky, občas ráda manipuluje s druhými. Často střídá nálady, umí být i protivná, zejména pokud byste ji pod nos strčili lečo. Její největší zálibou je rozhodně práce se zvířaty. Preferuje koně a psy. Pokud jí to zdraví dovolí, cvičí se svou fenkou Dorou, věnuje se sportovní kykologii. Někdy se projeví i jako slatinská pěnice – zpívá a hraje na kytaru. Tak uvidíme, zda jí i v září bude do zpěvu. Začíná totiţ studium na Střední odborné škole veterinární v Lanšrkrouně – obor veterinář.
Matěj Tipelt přezdívaný Tlepit, je třídní pozorovatel, všeználek a informátor. K jeho neuvěřitelným superschopnostem se řadí mít oči všude. Nic mu neunikne. Rád radí, občas bývá škodolibý. Jeho smích zní třídou kaţdý den, kaţdou hodinu i kaţdou minutu. Jedná se o permanentní úsměv, který mu z tváře snad nikdy nemizí. Zajímalo by nás, zda se směje i ze spaní. Mates působí mile, mezi jeho kladné vlastnosti patří kamarádský přístup k lidem a společenské chování. Mezi zápornými vlastnostmi se objevuje vznětlivost, snadno se vytočí. Ale naštvání mu dlouho nevydrţí a opět se v jeho kulatém obličeji rozzáří úsměv. Matěj ze sportů preferuje fotbal, za Českou Skalici hraje jiţ od 4 let. Bohuţel, některé nešvary z fotbalu přenáší i do běţného ţivota. Občas má problém přiznat vinu a některá zranění hraje a simuluje, pokud tím můţe získat, co chce. Vyniká i v jiné disciplíně – rád diskutuje, a to i s učiteli, nedělá ţádné výjimky. Mezi jeho oblíbené předměty patří zeměpis a tělocvik, zrušil by matematiku a ruštinu. Svou budoucnost vidí někde na fotbalovém hřišti, kde za ohlušujícího skandování fanoušků, střílí jeden gól za druhým. J ako správná kopačka si najde krásnou ţenu, se kterou bude mít dvě děti. K nedělnímu obědu si dopřeje smaţený sýr s americkými bramborami. Svou kariéru odstartuje studiem na Bezpečnostně-právní akademii v Malých Svatoňovicích.
Terka Viková vyniká superschopností být nad věcí a udrţovat si vnitřní pohodu. K výkonům se přinutí pouze pod tlakem a na poslední chvíli. Avšak ve věcech, které ji baví, dokáţe být cílevědomá. Terka je dívka s plnoštíhlou, vysokou postavou. Vlasy nosí obarvené na blond, dlouhé po ramena a zpravidla rozpuštěné. Většinou se obléká extravagantně. Svůj outfit doplňuje výrazným líčením. Celek působí esteticky a rozhodně nesplývá s davem. Vţdy nás potěšila svou přátelskou, přející povahou. Druhé si získává milým úsměvem, sympatickým a příjemným vystupováním. Terka své koníčky částečně ještě hledá. Uţ teď mezi ně ale patří cestování, turistika všeho druhu a společenská setkání. Ve škole se netěší na dějepis, naopak si oblíbila chemii a tělesnou výchovu. Dovednosti a vědomosti z těchto předmětů by mohla uplatnit ve své profesi. Jejím působištěm se od září stane SŠIS Dvůr Králové n.l., kde se míní vyučit kadeřnicí. Mohla by si otevřít například fitnescentrum a své klientky po sportovním výkonu na závěr učesat. Přejeme jí splněné sny a co nejvíce ostříhaných, spokojených hlav.
Jarek Vozák náš usměvavý spoluţák s vytuněným vzhledem. Jeho superschopností je okouzlovat a šířit kolem sebe pohodičku a klídeček. Vyzařuje z něho spokojenost a dobrá nálada. Sice někdy utrousí drzou poznámku a zaprovokuje si, ale jinak se řídí heslem: Ţij a nech ţít. Škola ho příliš nebaví, má rád hlavně přestávky a klábosení s kamarády. Na milost vzal dějepis, zato matematiku povaţoval za úhlavního nepřítele. Jarda je sportovně nadaný, jeho vysoká, štíhlá postava překoná leckterou překáţku. Ve volném čase se věnuje parkouru a freerunningu. Ani svět médií mu není cizí - natáčí autorská videa na youtube pod pseudonymem Mr. Fujik. Jeho popularita stoupá, získal jiţ několik set odběratelů. A kdyţ jsou chvíle u počítače ještě korunované pojídáním velkého mnoţství langošů s kečupem, tatarkou, sýrem a česnekem, ocitá se Jarek téměř v ráji. Nemůţeme se divit, ţe takto nasycený povaţuje za nejmilejší činnost vydatný spánek. Od září začne dojíţdět na SOU do Trutnova, kde se chce vyučit truhlářem. Jeho snem je stát se nejen šikovným řemeslníkem, ale i známým youtuberem.
Vzpomínky
Pohodička v 1.ročníku
Pokračování pohodičky v 6.ročníku
Jak to rychle uteklo … Kdyţ jsme se poprvé uviděli v 1. třídě, hned jsme se kamarádili. Hráli jsme stolní a karetní hry, stavěli si domečky z lega, „pracovali“ jsme na počítači ve školní druţině a představovali si, co budeme dělat aţ vyrosteme. Ve druhé třídě jsme si udělali z paní učitelky Jiráskové srandu, ţe jeden z nás chybí, samozřejmě byl schovaný pod stolem. Na apríla jsme dali paní učitelce vejdunky pod polštářek na ţidli. To bylo radosti! Čas rychle běţel a najednou jsme se ocitli v 5. třídě. Na konci školního roku jsme připravili krásnou rozlučku pro paní učitelku, měli jsme ji moc rádi. Na začátku 6. ročníku nám učení moc nešlo, většina ţáků se uţ ani neučila.. Bylo pro nás všechno nové, ale brzy jsme se rozkoukali a zvykli si na nové učitele i třídu. Na konci osmého ročníku jsme jeli na školní výlet do přírody. Ubytovali jsme se v chatkách na kraji lesa. Výlet jsme si uţili, byla to legrace, hlavně kdyţ jsme večer s holkama šly postrašit kluky. Škrábaly jsme jim nehty po chatě, vydávaly strašidelné zvuky a házely jemný štěrk na okno. Výsledek se dostavil, kluci se báli vylézt z chatky. V devítce to uteklo nejrychleji. Kaţdý z naší třídy se dostal na obor který chtěl, coţ je super. Místo školního výletu jsme si zvolili paintball, po náročné bojovce jsme se odměnili obědem v Mezilečí. Hana Tatíčková, 9.ročník
Loučíme se !
