červen 2014

Analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací

ročník 09 / číslo 02 / červen 2014

03

Energetický výzkum v ČR a zahraničí – mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji Energy research in the Czech Republic and abroad – international cooperation in research and development

Integrace českého výzkumu a vývoje v oblasti energetiky do mezinárodních programů otevírá možnosti účasti na finančně náročných projektech a iniciativách, které nelze realizovat na národní úrovni. Cílem příspěvku je posoudit s využitím kvantitativních indikátorů, jak se ČR zapojuje do mezinárodních projektů VaV a jaká je úroveň výsledků této spolupráce v publikační sféře. Oborová struktura zapojení ČR v mezinárodním energetickém výzkumu je značně nevyrovnaná. Nízká úroveň participace v mezinárodních aktivitách se odráží i v celkově nízkém podílu českých publikací v energetických oborech vytvořených v mezinárodní spolupráci, v nichž dominují práce zaměřené na oblast jaderné energetiky. Autoři: Zdeněk Kučera, Tomáš Vondrák, Daniel Frank

11

Metodologické nedostatky stávajícího hodnocení programů výzkumu, vývoje a inovací v ČR Methodological weaknesses of the current R&D&I programmes evaluation in the Czech Republic

Stávající metodika i vlastní způsob hodnocení programů VaVaI v České republice jsou nedostatečné. Cílem tohoto článku je na základě porovnání se způsobem a přístupy hodnocení programů VaVaI ve vybraných zemích EU s vyspělou evaluační kulturou poukázat na přetrvávající metodologické nedostatky v hodnocení programů VaVaI. Hlavním nedostatkem je, že hodnocení programů není integrální součástí jejich tvorby a realizace a není chápáno jako nástroj pro efektivní využívání veřejných prostředků. Nedostatečné hodnocení programů však není jen důsledkem nedostatečné metodiky, ale také nejednoznačného legislativního zakotvení povinnosti poskytovatelů hodnotit programy a využívat výsledky hodnocení pro zefektivnění správy veřejných financí. Autor: Vladislav Čadil

17

Případová studie: Zlatá cesta otevřeného přístupu v oblasti odborného publikování – zkušenosti VŠCHT Praha z pilotního projektu Case study: Gold road to Open Access in research publishing domain – experience of Institute of Chemical Technology Prague from the pilot project

Elektronické informační zdroje (e-časopisy, e-knihy, databáze) patří mezi základní nepostradatelné pilíře výzkumu a vývoje, ČR za ně plánuje vydat v letech 2013–2017/8 přes 3 mld. Kč. Současně však celosvětově dochází k velké diskusi a posunům v oblasti odborného publikování směrem k tzv. otevřenému přístupu (Open Access). Zejména Evropská unie v následujících letech silně podpoří Open Access v oblasti odborného publikování (finanční podporou i donucením v rámci pravidel nových programů). Jaké praktické důsledky to bude mít pro výzkumné instituce v oblasti chemie, je ukázáno na příkladu pilotního projektu VŠCHT Praha. Výsledky pilotního projektu naznačují vhodnost centralizace podpory tzv. zlaté cesty Open Access na národní úrovni. Autor: Jiří Jirát

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

www.tc.cz 1

Editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři, Nejen červnové počasí nasvědčuje tomu, že máme před sebou vskutku horké léto. Naplno vrcholí příprava Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV), který může pomoci rozvoji českého výzkumu a možná i zmírnit některé negativní dopady předchozích intervencí z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI). Jedním z takových negativních dopadů je nerovnoměrný investiční rozvoj vysokých škol, ústavů AV ČR a dalších výzkumných organizací v Praze a ostatních regionech ČR. Snahou připravovaného OP VVV je maximálně využít pravidel strukturálních fondů pro napravení existujícího investičního deficitu do výzkumu v Praze, což vyžaduje dobrou připravenost a značnou obratnost vyjednávacích týmů MŠMT a intenzivní podporu Úřadu vlády a výzkumné komunity. Druhým negativním dopadem intervencí z OP VaVpI jsou zvýšené nároky na financování výzkumných aktivit spojené s rozšířením výzkumných kapacit v ČR. I zde by mohl OP VVV pomoci při stimulaci k intenzivnějšímu zapojení výzkumných týmů do mezinárodní spolupráce, a tím i ke zlepšení přístupu k zahraničním finančním zdrojům. Žádný OP VVV však nebude moci být spuštěn, nebude-li mít ČR kvalitní strategii inteligentní specializace ve výzkumu a inovacích. I příprava a projednávání této strategie jistě zvýší teplotu ovzduší českého výzkumu v průběhu letošního léta. Klíčové bude dobře identifikovat, projednat a stanovit konkrétní (a toto slovo podtrhuji) výzkumné oblasti, na jejichž rozvoj se ČR v příštích letech soustředí a které bude intenzivně podporovat. Soustředění podpory do několika vybraných oblastí s sebou samozřejmě nese i určité utlumení podpory ostatních oblastí, což je pochopitelně velmi nepopulární. Pevný konsensus veřejné správy v čele s Úřadem vlády, MŠMT a MPO a zástupců výzkumné komunity je zde proto klíčový. A pak tu máme oblíbenou metodiku hodnocení a institucionálního financování výzkumných organizací. V červnu se naplno rozběhly práce směřující k vytvoření zcela nové metodiky hodnocení výzkumných organizací, která bude odpovídat mezinárodním standardům a hodnotit nejen výstupy, ale také další hlediska strategického rozvoje výzkumných organizací. Na ni bude navazovat nová metodika rozdělování institucionální podpory, jež by měla v souladu s doporučeními mezinárodního auditu zvýšit stabilitu a předvídatelnost institucionálního financování. Český výzkum jako celek by z těchto změn měl profitovat, je však zřejmé, že uvnitř systému má každá taková změna své vítěze a poražené. Toto vydání Erga přináší články o aktuálních, i když ne tak kontroverzních, tématech, která hýbou evropskou i domácí výzkumnou politikou. První příspěvek je věnován mezinárodní spolupráci českých týmů v energetice a ukazuje na pozitivní trend rozvoje výzkumné spolupráce v této oblasti, která je klíčovým tématem evropské výzkumné i průmyslové politiky. Druhý příspěvek poukazuje na metodické nedostatky systému hodnocení programů výzkumu, vývoje a inovací v ČR, které se stále nedaří úspěšně překonat. Snahy o vytvoření a zavedení standardních způsobů komplexního hodnocení výzkumných programů iniciované MŠMT ve spolupráci s TA ČR v posledním roce ztroskotaly, což mimo jiné potvrzuje, že veřejná správa stále dostatečně nedoceňuje potřebu kvalitně hodnotit výzkumné programy a jejich dopady. Třetí příspěvek přináší případovou studii o potenciálních dopadech zavedení otevřeného přístupu k vědeckým publikacím na VŠCHT Praha. Jedná se o vysoce aktuální téma, neboť tlak na zavádění otevřeného přístupu k vědeckým publikacím roste jak v evropské výzkumné politice, tak i ve výzkumné politice ČR.

Analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací Recenzovaný časopis ISSN 1802-2006 – tištěná verze ISSN 1802-2170 – elektronická verze www.tc.cz/ergo Evidenční číslo MK ČR E 16622 Vydavatel: Technologické centrum AV ČR (IČ: 60456540) Ve Struhách 27, 160 00 Praha 6 tel.: +420 234 006 100 fax: +420 234 006 250 www.tc.cz, www.strast.cz Uzávěrka tohoto čísla: 12. 5. 2014 Vychází nejméně dvakrát ročně. Články uvedené v přehledu na titulní straně prošly recenzním řízením. Vydávání časopisu je podpořeno projektem velké infrastruktury pro VaVaI LM2010010 CZERA. Redakční rada: Ing. Michal Pazour, Ph.D. (předseda) Ing. Karel Aim, CSc. Mgr. Vladislav Čadil, Ph.D. Mgr. Martin Faťun Ing. Miroslav Janeček, CSc. Ing. Karel Klusáček, CSc., MBA Ing. Zdeněk Kučera, CSc. prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc. Ing. Ivan Pilný prof. Ing. Jaromír J. Ulbrecht, CSc. doc. Ing. Jiří Vacek, Ph.D. Redakce: Mgr. Martin Faťun (odpovědný redaktor), [email protected], tel.: +420 234 006 168 Ing. Iva Vančurová (copy editor, distribuce), [email protected], tel.: +420 234 006 142 Grafická úprava: MgA. Martin Procházka Elektronická verze časopisu je volně dostupná na adrese www.tc.cz/ergo, kde si lze rovněž objednat bezplatné zaslání tištěné verze (do vyčerpání zásob). Pravidla pro přijímání příspěvků a pokyny pro autory jsou k dispozici na www.tc.cz/ergo.

Přeji Vám chladnou hlavu v horkých letních dnech a zajímavé a inspirativní čtení

Michal Pazour vedoucí oddělení strategických studií Technologického centra AV ČR

2

Publikování, přetištění či šíření obsahu nebo jeho části jakýmkoli způsobem v českém či jiném jazyce je možné s uvedením zdroje. Za původnost příspěvku odpovídá autor.

Energetický výzkum v ČR a zahraničí – mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji Integrace českého výzkumu a vývoje v oblasti energetiky do mezinárodních programů otevírá možnosti účasti na finančně náročných projektech a iniciativách, které nelze realizovat na národní úrovni. Cílem příspěvku je posoudit s využitím kvantitativních indikátorů, jak se ČR zapojuje do mezinárodních projektů VaV a jaká je úroveň výsledků této spolupráce v publikační sféře. Oborová struktura zapojení ČR v mezinárodním energetickém výzkumu je značně nevyrovnaná. Celkově v zapojení v 7. rámcovém programu je ČR na 26. místě z EU-28, avšak v oblasti jaderné energetiky (program EURATOM) je česká účast poměrně vysoká a v tematické prioritě Jaderné štěpení tohoto programu patří české výzkumné týmy k nejaktivnějším. Nízká úroveň participace v mezinárodních aktivitách se odráží i v celkově nízkém podílu českých publikací v energetických oborech vytvořených v mezinárodní spolupráci, v nichž dominují práce zaměřené na oblast jaderné energetiky. Velmi nízké zastoupení v mezinárodních publikacích má oblast obnovitelných zdrojů.

Zdeněk Kučera, Tomáš Vondrák, Daniel Frank Technologické centrum AV ČR Recenzovaná vědecká stať Obdrženo redakcí: 17. 12. 2013 Přijato k publikování: 23. 4. 2014

Klíčová slova: energetický výzkum, mezinárodní spolupráce, EURATOM

Energy research in the Czech Republic and abroad – international cooperation in research and development The integration of the Czech energy R&D into international programmes opens a possibility to take part in financially demanding projects and initiatives which are beyond the national R&D capacities. The topic of this contribution is to evaluate, based on quantitative indicators, the extent of the Czech involvement in the cross-border R&D projects and the associated publication activities. On the whole the structure of the Czech involvement is from the point research areas rather unbalanced. In the participation in the 7th Framework Programme the Czech Republic is on the 26th position within EU-28. The only exception is the field of nuclear research (programme EURATOM) where in the thematic area of ‚Nuclear Fission and Radiation Protection‘ Czech teams are among the most active. The low participation in the cross-border energy R&D is reflected in the relative lower fraction of publications created in the cooperation with foreign authors. The joint publication activities are mainly in the field of nuclear energetic and the fields related to the aspects of renewable and green energetics remain rather underrepresented.

Zdeněk Kučera, Tomáš Vondrák, Daniel Frank Technology Centre ASCR Peer-reviewed scientific paper Received: 17. 12. 2013 Accepted for publishing: 23. 4. 2014

Key words: energy research, cross-border cooperation, EURATOM

Světová energetika je v současné době postavena před řešení řady výzev globálního charakteru, jako jsou zejména zajištění spolehlivých a bezpečných dodávek energií, postupné snižování zásob fosilních zdrojů energie či negativní dopad většiny energetických výrob na životní prostředí. Problémem globálního charakteru je i zvyšující se podíl obnovitelných zdrojů energie, které představují značně kolísající/ proměnlivou složku v propojených energetických sítích. Energetice je dlouhodobě věnována pozornost i na úrovni EU. Cílem EU stanoveným ve Strategii Evropa 2020 [1] je do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů nejméně o 20 % oproti úrovním roku 1990 (pokud budou příznivé podmínky až o 30 %), zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v konečné spotřebě energie na 20 % a zvýšit

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

nergetickou účinnost o 20 %. V roce 2008 byl Evropskou komisí (dále jen EK) přijat tzv. Strategický plán pro energetické technologie (SET-Plan) [2], který představuje rámec pro technologickou politiku EU v oblasti energetiky. SET-Plan by měl přispět k dosažení výše uvedených cílů označovaných jako 20-20-20. K řešení výzev energetického sektoru a ke splnění cílů stanovených v oblasti energetiky musí významnou měrou přispět výzkum a vývoj (VaV). Kromě národních aktivit je zapotřebí rozvíjet také mezinárodní spolupráci v energetickém VaV, která umožňuje společným využíváním výzkumných kapacit (infrastruktury, lidských zdrojů a finančních prostředků) a know-how podporovat daleko náročnější projekty a iniciativy, než by bylo možné realizovat na národní úrovni.

3

Problematika energetiky proto patří mezi prioritní oblasti rámcových programů, které jsou realizovány již od poloviny osmdesátých let a které představují nejvýznamnější nástroje na podporu mezinárodní výzkumné spolupráce realizované na úrovni EU. EK také podporuje vznik a rozvoj tzv. evropských technologických platforem (European Technology Platform, ETP) [3]. Tato sdružení propojují nejvýznamnější hráče ve strategicky významných technologických odvětvích. Cílem těchto sdružení je definovat a naplňovat vize střednědobého až dlouhodobého VaV. V současné době existuje přibližně 40 ETP a několik z nich působí i v oblasti energetiky. Pro implementaci ambiciózních záměrů vybraných ETP velkého rozsahu byla EK podpořena partnerství veřejného a soukromého sektoru formou tzv. společných technologických iniciativ (Joint Technology Initiatives, JTIs) [4]. Jednou z JTIs je iniciativa Palivové články a vodík (Fuel Cells And Hydrogen1), do které je zapojena i ČR sedmi projekty. Také v rámcovém programu EU Horizont 2020 [5] je jako jedna ze šesti společenských výzev zařazena výzva Zajištěná, čistá a účinná energie (Secure, clean and efficient energy). Cílem tohoto příspěvku je posoudit, jak se ČR v porovnání s ostatními členskými státy EU zapojuje do mezinárodní spolupráce v energetickém VaV. V prvé části příspěvku je provedeno porovnání zapojení ČR do mezinárodních projektů VaV, které byly financovány v tematické prioritě Energie 7. RP a v rámcovém programu EURATOM. Ve druhé části příspěvku je posouzena mezinárodní spolupráce v energetickém VaV s využitím bibliometrické analýzy, ve které je sledován počet vědeckých prací publikovaných v mezinárodní spolupráci. Příspěvek svým zaměřením navazuje na dříve publikovaný článek časopisu Ergo [6], kde byly v mezinárodním kontextu posouzeny výdaje na energetický VaV v ČR a jeho výsledky.

Zapojení ČR do 7. rámcového programu EU V 7. rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (dále jen 7. RP) [7] realizovaném v období 2007 až 2013, byl VaV zaměřený energetiku podporován zejména v tematické prioritě Energie specifického programu Spolupráce. Celkový rozpočet této tematické priority činil 2,35 mld. eur, což je více než 4 % z celkového rozpočtu 7. RP. Jaderný výzkum byl podporován v rámcovém programu EURATOM [8], jehož rozpočet pro období 2007 až 2013 činil přibližně 5,29 mld. eur 2. Jak je patrné z grafu 1, na kterém je porovnáno zapojení členských států EU do 7. RP a jeho tematické priority Energie, celkový počet týmů z ČR zapojených v řešení projektů 7. RP (tj. počet účastí ČR) patří v evropském porovnání mezi nejnižší. ČR se s přibližně 40 účastmi na 1 000 výzkumných pracovníků v přepočtu na plný pracovní úvazek (Full Time Equivalent, FTE) řadí až na 26. místo mezi státy EU-28, nižší účast mají pouze výzkumní pracovníci ze Slovenska a Polska3. Vysokou účast v 7. RP mají zejména malé země s malými VaV kapacitami (Malta a Kypr, ve kterých počet účastí na 1 000 výzkumných pracovníků přesahuje 200). Poměrně vysokou účast mají také země jako Nizozemsko a Belgie. Naopak země s kvalitním VaV a značnými výzkumnými kapacitami, jako je například Německo, Francie a Spojené království, mají účast v 7. RP nižší, než je tomu v průměru EU-28. Zapojení ČR v tematické prioritě Energie je v porovnání s ostatními členskými státy EU poměrně nízké. ČR byla v tematické prioritě Energie zapojena do řešení pouze 22 projektů, kterých se zúčastnilo celkem 26 týmů z ČR. Zatímco podíl účastí v tematické prioritě Energie v celkovém počtu účastí ČR v 7. RP dosáhl přibližně 2 %, průměr

4

pro EU-28 činil zhruba 3,3 % (viz obr. 1). Vysoký podíl účastí v prioritě Energie v celkové účasti v 7. RP je zejména v Dánsku (více než 6 % z celkového počtu účastí v 7. RP), což zřejmě souvisí i vysokými výdaji na energetický VaV v Dánsku (viz například [6]). Také některé nové členské státy EU, jako je například Lotyško, Litva a Slovensko, mají v tematické prioritě Energie poměrně vysoký podíl svých účastí v 7. RP. Za celé období 7. RP (resp. do konce listopadu 2013) získaly výzkumné týmy z ČR v tematické prioritě Energie od EK pouze 5,4 mil. eur (jeden tým tak získal v průměru přibližně 200 tis. eur), což je přibližně 0,4 % z celkové částky téměř 1,4 mld. eur, kterou byly dosud podpořeny projekty řešené v této tematické prioritě. Příspěvek, který získaly některé velikostně srovnatelné nebo i menší země, byl mnohonásobně vyšší. Výzkumné týmy z Rakouska obdržely přibližně 40 mil. eur, což je téměř osmkrát více než týmy z ČR. Belgie získala více než 70 mil. eur, Dánsko více než 80 mil. eur a Nizozemsko téměř 100 mil. eur, což přibližně osmnáctkrát převyšuje příspěvek, který v této tematické prioritě obdržela ČR. Nejvýznamnějším partnerem ČR v tematické prioritě Energie je Německo. Výzkumné týmy z ČR spolupracují se svými německými kolegy v 19 projektech z 22 projektů, ve kterých je ČR zapojena. V těchto společných projektech je zapojeno 44 týmů ze SRN a 22 týmů z ČR. Dalšími významnými partnery jsou Francie (spolupráce ve 12 projektech), Itálie (11 projektů) a dále Belgie, Rakousko a Nizozemsko (spolupráce v devíti projektech).

Graf 1: Porovnání ČR s ostatními členskými státy EU-28 v zapojení do 7. RP a jeho tematické priority Energie Na vodorovné ose je počet účastí vztažený na 1 000 výzkumných pracovníků v dané zemi v přepočtu na plný pracovní úvazek4 (Full Time Equivalent, FTE) a na svislé ose je podíl účastí v tematické prioritě Energie v celkovém počtu účastí v 7. RP. Plocha kruhů odpovídá fi nanční podpoře, kterou získaly týmy pro řešení projektů tematické priority Energie. Modrou přerušovanou čarou jsou znázorněny údaje pro součet za všechny členské státy EU-28. V obrázku není znázorněn Kypr a Malta, kde počet účastí na 1 000 výzkumných pracovníků přesahuje 200.

Zdroj: Eurostat a databáze E-CORDA 5

Více než dvě třetiny účastníků tvořily soukromé subjekty. Do řešení projektů byly zapojeny pouze tři vysoké školy (VŠCHT v Praze, ČVUT v Praze a Západočeská univerzita v Plzni) a pět výzkumných ústavů (z toho čtyři ústavy AV ČR). Dvacet účastníků bylo z Prahy. Zapojení ČR do rámcového programu EURATOM (který není součástí tematické priority Energie) je však poměrně vysoké, což je patrné z grafu 2, kde je znázorněno porovnání účasti členských států EU v prioritě Jaderné štěpení6 (Fission). Výzkumné týmy z ČR v této prioritě patří v EU mezi nejaktivnější – ČR se v počtu účastí vztaženém na 1 000 výzkumných pracovníků (FTE) řadí na třetí místo mezi členskými státy EU-28 (za Slovinskem a Belgií). Do priority Jaderné štěpení se prakticky nezapojuje mimo jiné Dánsko, které v 7. RP patří mezi velmi aktivní země v tematické prioritě Energie, což je důsledek zákona přijatého v roce 1985, kterým je produkce jaderné energie v Dánsku zakázána.

Graf 2: Porovnání členských států EU v zapojení do rámcového programu EURATOM v prioritě Fission – Jaderné štěpení Počet účastí na 1 000 výzkumných pracovníků (FTE) a příspěvek získaný od EK. Údaje o příspěvku EK pro Francii (80,5 mil. eur) a SRN (55,3 mil. eur) nejsou v grafu znázorněny. V obrázku nejsou zařazeny Chorvatsko a Malta, které se do řešení projektů nezapojily.

Energie 7. RP a priority Jaderné štěpení rámcového programu EURATOM je znázorněno v grafu 3. Struktura zapojení ČR do tematické priority Energie je značně odlišná7 od zapojení Německa i průměru EU-28. Zatímco v součtu za celou EU je nejvyšší podíl účastí v projektech zaměřených na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů (téměř čtvrtina všech účastí), v ČR jejich podíl činí necelých 12 %. Vysoký podíl účastí v projektech zaměřených na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů je patrný v Německu, což zřejmě souvisí s cílem Německa navyšovat podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu země [9]. Nejvyšší účast ČR v tematické prioritě Energie 7. RP byla v projektech zaměřených na problematiku inteligentních sítí, do kterých bylo zapojeno celkem sedm týmů, což je přibližně 27 % účastí ČR v tematické prioritě Energie. Vysoká účast ČR v projektech zaměřených na energetické sítě může souviset s dlouhodobou existencí a tradicí tohoto oboru v ČR. Pět týmů bylo zapojeno do projektů řešících problematiku obnovitelných zdrojů v ohřevu a chlazení (téměř 20 % účastí ČR). Zapojení ČR do těchto dvou aktivit je vyšší než v Německu i v součtu za celou EU (viz graf 3).

Graf 3: Porovnání počtu účastí ČR, Německa a průměru EU-28 v jednotlivých aktivitách tematické priority Energie v 7. RP a v aktivitách priority Jaderné štěpení rámcového programu EURATOM

A

Počet účastí na 1 000 FTE

Příspěvek EK (miliony eur)

Zdroj: Eurostat a databáze E-CORDA

Také příspěvek, který výzkumné týmy z ČR získaly od EK na řešení projektů zaměřených na jaderné štěpení, je poměrně vysoký. Téměř 80 výzkumných týmů z ČR zapojených do řešení 58 projektů obdrželo od EK celkový příspěvek přesahující 7,5 mil. eur, což je více než 2,4 % celkové částky rozdělené na projekty zaměřené na jaderné štěpení (jeden účastník z ČR získal přibližně 95 tis. eur). Tímto podílem se ČR zařadila na desáté místo mezi členskými státy EU-28 (viz graf 2). Nejvyšší účast v projektech měly podle očekávání ÚJV Řež, a. s., a Centrum výzkumu Řež, s. r. o., ze kterých bylo do řešení projektů zapojeno celkem 47 výzkumných týmů, což je přibližně 60 % z celkového počtu účastí ČR. Veřejné vysoké školy a veřejné výzkumné instituce měly pouze šest účastí. Porovnání zapojení ČR, Německa a průměru EU-28 (tj. součtu za všechny členské státy EU) do jednotlivých aktivit tematické priority

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

B

EU

ČR

DE

Zdroj: databáze E-CORDA

5

V prioritě Jaderné štěpení se ČR nejvíce zapojovala do projektů realizovaných v aktivitě reaktorové systémy, ve které bylo do řešení 26 projektů zapojeno 33 týmů z ČR, což je více než 40 % všech účastí ČR v programu EURATOM (podobná situace je i v případě SRN i v součtu všech členských států EU). V porovnání s Německem i součtem pro EU se ČR více účastní projektů zaměřených na nakládání s jaderným odpadem a rozvoj lidských zdrojů. Naopak, nižší zapojení ČR je patrné v projektech zaměřených na ochranu před radiací. Zapojení ČR v jednotlivých aktivitách tematické priority Energie 7. RP a tematické priority Jaderné štěpení rámcového programu EURATOM a podpora, kterou získaly výzkumné týmy na řešení těchto projektů, je přehledně shrnuto v tabulce 1.

Graf 4: Spolupráce členských států EU-28 v tematické prioritě Energie v 7. RP Síla spojnice a vzdálenost mezi uzly je úměrná počtu společných projektů (čím je vzdálenost mezi dvěma státy EU menší a jejich spojnice silnější, tím intenzivnější je jejich spolupráce), velikost uzlu je úměrná počtu spolupracujících zemí. Pro zvýšení čitelnosti grafu je míra spolupráce znázorněna barvou výplně uzlů v pořadí modrá (nejvyšší), zelená, žlutá, červená (nejnižší).

Z grafu 4 je patrné, že spolupráce členských států EU v tematické prioritě Energie 7. RP má výrazně mezinárodní charakter, který se projevuje hustou sítí vzájemných vztahů a vazeb. Vzhledem k tomu, že uzly v grafu mají přibližně stejnou velikost, většina členských států je v prioritě Energie stejně aktivní (tj. spolupracuje v projektech 7. RP se všemi ostatními státy EU). Maximální aktivitu mají zejména velké státy, jako je například Německo, Francie, Itálie a Španělsko, ale i některé menší státy, jako je například Lotyšsko, Litva, Estonsko a Chorvatsko (tyto země spolupracují se všemi členskými státy EU). ČR vykazuje v prioritě Energie střední aktivitu, podobně jako Dánsko, Kypr, Rumunsko, Slovinsko, Maďarsko, Slovensko a Spojené království. Nízkou aktivitu mají především velmi malé země, jako je Lucembursko a Malta. Zajímavé z hlediska zapojení do mezinárodní spolupráce je Dánsko, které sice nespolupracuje se všemi státy EU (velikost uzlu je menší), avšak vykazuje mnohem intenzivnější spolupráci s klíčovými hráči v prioritě Energie, jakými jsou Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Belgie a Nizozemsko (vzdálenost Dánska od „spolupracujícího“ středu je malá a spojnice vycházející z tohoto uzlu jsou silnější). ČR patří v této prioritě k méně aktivním státům a intenzita její spolupráce s nejsilnějšími státy je rovněž nižší. Podobnou situaci můžeme pozorovat například i u Slovenska, Slovinska, Maďarska a Rumunska.

Tabulka 1: Zapojení ČR do tematické priority Energie v 7. RP a programu EURATOM Počet týmů z ČR, počet projektů s účastí ČR a podpora získaná od EK. Aktivita

Počet týmů

Počet projektů

Podpora EK (tis. eur)

Vodík a palivové články

2

1

313,8

Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů

3

3

930,5

Výroba paliv z obnovitelných zdrojů

3

3

283,8

Obnovitelné zdroje pro ohřev a chlazení

5

4

1 310,0

Technologie zachytávání a skladování CO2

2

2

90,3

Čisté uhelné technologie

1

1

500,0

Inteligentní energetické sítě

7

5

1 575,6

Energetická účinnost a úspory

2

2

225,9

Horizontální aktivity

1

1

184,5

26

22

5 414,5

Reaktorové systémy

33

26

3 272,8

Nakládání s radioaktivním odpadem

20

11

2 476,8

Lidské zdroje a výcvik

8

5

694,9

Průřezové aktivity

7

6

258,9

Infrastruktury

5

5

143,5

Spolupráce se třetími zeměmi

4

3

576,6

Radiační ochrana

2

2

120,9

79

58

7 544,3

7. rámcový program

Zdroj: databáze E-CORDA

Struktura mezinárodní spolupráce v tematické prioritě Energie 7. RP a tematické prioritě Jaderné štěpení rámcového programu EURATOM je znázorněna v síťových grafech 4 a 5 8. Uzly na grafu představují jednotlivé členské státy EU a spojnice mezi nimi reprezentují jejich vzájemnou spolupráci představovanou počtem společných projektů mezi těmito státy EU. Velikost uzlu udává aktivitu zapojení země (tj. počet členských států EU, se kterými daná země spolupracuje v prioritě Energie, resp. Jaderné štěpení). Aktivita zapojení je pro lepší názornost charakterizována ještě barvou uzlu. V našem případě jsou státy s maximální aktivitou zapojení znázorněny uzly modré barvy, státy s menší aktivitou jsou označeny zeleně a státy s nízkou a velmi nízkou aktivitou žlutě, resp. červeně. Intenzita spolupráce (tj. počet projektů, v nichž figurují oba státy) je charakterizována vzdáleností uzlů a silou vazby (čím je vzdálenost mezi dvěma státy EU menší a jejich spojnice silnější, tím intenzivnější je jejich spolupráce).

6

Celkem EURATOM – FISSION

Celkem Zdroj: Databáze E-CORDA

V tematické prioritě Jaderné štěpení rámcového programu EURATOM patří ČR naopak ke státům, které tvoří širší jádro mezinárodní spolupráce (viz graf 5). Intenzita spolupráce týmů ČR s týmy z klíčových států EU (mezi které patří Německo, Francie a Spojené království) je velmi vysoká. Většina nových členských států EU, ale i řada států EU-15 (jako je Rakousko, Dánsko, Portugalsko, Irsko a Řecko) se zapojuje do mezinárodní spolupráce s mnohem menší intenzitou9. Vně priority Jaderné štěpení zůstávají zatím Malta a Chorvatsko.

Graf 5: Spolupráce členských států EU-28 v programu EURATOM

10010. Podíl publikací z energetických oborů je nejvyšší ve společných publikacích se spoluautory z Ruska. I když celkový podíl všech společných publikací ČR s Ruskem činil v uvedeném období přibližně 3 % (což odpovídá podílu společných publikací ČR s Rakouskem, Nizozemskem a Švýcarskem), podíl společných publikací autorů z ČR a Ruska v energetickém VaV byl téměř dvojnásobný. Důvodem je rozsáhlá a dlouhodobá participace českých výzkumníků ve Spojených ústavech jaderného výzkumu Dubna. Z rozvinutých zemí byla nadprůměrná spolupráce ve společných publikacích z energetických oborů pouze s Japonskem, Jižní Koreou a Finskem. V případě Německa, které je celkově nejvýznamnějším partnerem ČR z hlediska publikací, nedosahuje index mezinárodní spolupráce hodnoty 100. Relativně nejméně společných prací z energetických oborů bylo publikováno s výzkumnými institucemi Spojeného království, Dánska, Kanady a Austrálie.

Graf 6: Podíl společných publikací se zahraničními zeměmi na celkovém publikačním výstupu v energetickém VaV ČR v letech 2008–2012 a index mezinárodní spolupráce v energetice Index větší než 100 ukazuje, že podíl publikací v energetice je s danou zemí vyšší, než celkový podíl společných publikací (a naopak).

Společné publikace (% české produkce)

Index spolupráce

10

200

8

160

6

120

Zdroj: databáze E-CORDA 100

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

ČR energetický výzkum celkem

Austrálie

Slovinsko

Srbsko

Mexiko

Dánsko

Rumunsko

Izrael

Norsko

Turecko

Kanada

Řecko

Chorvatsko

Portugalsko

Brazílie

Švédsko

Jižní Korea

Čína

Finsko

Indie

Belgie

Rakousko

Nizozemsko

Japonsko

Maďarsko

Švýcarsko

Slovensko

Španělsko

Itálie

Polsko

0 Rusko

0 Spojené království

40

Francie

2

Německo

Pro posouzení mezinárodní spolupráce byla využita databáze odborných publikací Web of Science (WoS). Jako společné byly započteny publikace, které měly vedle autora z ČR alespoň jednoho autora ze zahraničí. Časové okno bylo 2008-2012 (včetně). Klíčová slova a formulace dotazu pro výběr záznamů v databázi WoS byla stejná jako v předcházejícím článku [6]. Celkově v letech 2008 až 2012 mělo 39 % publikací autorů z ČR alespoň jednoho cizího spoluautora. V energetickém VaV byl však podíl společných publikací pouze 32 %, tj. o 7 procentních bodů méně. Jak je patrné z grafu 6, na kterém je znázorněn podíl společných publikací ČR se zahraničními zeměmi na celkovém publikačním výstupu v energetickém VaV v letech 2008 až 2012, hlavním zahraničním partnerem výzkumných pracovníků z ČR v původních vědeckých publikacích v periodikách byli výzkumní pracovníci z Německa. Ve spolupráci s alespoň jedním německým autorem v tomto časovém intervalu vzniklo přibližně 9 % všech publikací ČR v energetickém VaV. Druhou nejfrekventovanější afiliací spoluautorů byly Spojené státy, s nimiž bylo vytvořeno téměř 8 % mezinárodních publikací ČR v energetice. V grafu 6 je také znázorněn index mezinárodní spolupráce v energetice, který je definován jako podíl procentuálního zastoupení společných publikací ČR s danou zemí v energetickém výzkumu a procentuálního zastoupení všech společných publikací ČR s touto zemí v celkovém publikačním výstupu ČR v letech 2008 až 2012 vynásobený

80

Spojené státy

Bibliometrická analýza mezinárodní spolupráce ČR v energetickém výzkumu

4

Index spolupráce

Zdroj: Web of Science (WoS)

Počet publikací v energetickém výzkumu rostl v ČR v uplynulých letech výrazně strměji než celkový počet publikací v ČR i počet publikací v energetických oborech v EU (viz graf 7). Také počet publikací z energetických oborů vytvořených ve spolupráci s autory z členských států EU rostl rychleji než počet všech publikací se spoluautory z EU (avšak poněkud méně než celkový počet publikací v energetice). Zvýšující se počet publikací v energetice a zejména nárůst počtu publikací vzniklých v mezinárodní spolupráci by mohly být přislibem pro další rozvoj energetického VaV v ČR v budoucnosti. Mezi lety 2002 a 2008 nejvýrazněji rostl počet společných publikací v oboru energetická účinnost, kde průměrný meziroční nárůst činil přibližně 30 %. V ostatních oborech se nárůst počtu společných publikací pohyboval v rozmezí od 8 % do 13 %, což přibližně odpovídá průměrnému růstu evropského energetického výzkumu a celkovému růstu společných výstupů ČR a členských států EU.

7

Oborová struktura publikací vytvořených v mezinárodní spolupráci je značně nerovnoměrná. Velmi nízké zastoupení mezinárodních publikací je ve výzkumu větrné energie, obnovitelných zdrojů a oboru energie a paliva (viz graf 8). Výrazně nad podílem mezinárodních publikací v celkovém počtu publikací ČR je jaderná energetika, což odpovídá intenzivnímu zapojení ČR do mezinárodního výzkumu v rámcovém programu EURATOM (viz graf 2) i vysokému počtu vědeckých publikací ČR z jaderných technologií v mezinárodních časopisech [6]. Poměrně vysoký podíl mezinárodních publikací je také ve VaV využití vodíku a geotermálních zdrojů. Je však nutno zdůraznit, že v případě geotermálního výzkumu se jedná o velmi nízký počet publikací (v období 2008–2012 bylo publikováno pouze 26 článků v periodikách).

telná například s Dánskem, avšak je prakticky poloviční a třetinová v porovnání s velikostně srovnatelným Rakouskem a Nizozemskem.

Graf 8: Oborové rozdělení publikací ČR v energetice s alespoň jedním cizím autorem (% celkového počtu publikací v letech 2008–2012) Celkově bylo v tomto časovém intervalu publikováno 32 % publikací s alespoň jedním cizím spoluautorem (červená čára).

Graf 7: Roční počty publikací v ČR a EU v letech 2008 až 2012 vztažené k roku 2008

ČR

ČR energetický výzkum celkem

Zdroj: Web of Science (WoS)

8

Pořadí zemí je podle jejich celkového podílu na německém publikačním výstupu.

Společné publikace (% německé produkce)

Index spolupráce

10

200

8

160

6

120 100

Společné publikace v energetických oborech Index spolupráce Zdroj: Web of Science (WoS)

Norsko

Maďarsko

Izrael

Brazílie

Indie

Řecko

Česko

Finsko

Polsko

Dánsko

Austrálie

Belgie

Japonsko

Švédsko

0 Čína

0 Rusko

40

Kanada

2

Rakousko

80

Španělsko

4

Itálie

Oborová struktura publikací vytvořených v mezinárodní spolupráci je značně nerovnoměrná. Velmi nízké zastoupení mezinárodních publikací je ve výzkumu větrné energie, obnovitelných zdrojů a oboru energie a paliva (viz graf 8). Výrazně nad podílem mezinárodních publikací v celkovém počtu publikací ČR je jaderná energetika, což odpovídá intenzivnímu zapojení ČR do mezinárodního výzkumu v rámcovém programu EURATOM (viz graf 2) i vysokému počtu vědeckých publikací ČR z jaderných technologií v mezinárodních časopisech [6]. Poměrně vysoký podíl mezinárodních publikací je také ve VaV využití vodíku a geotermálních zdrojů. Je však nutno zdůraznit, že v případě geotermálního výzkumu se jedná o velmi nízký počet publikací (v období 2008–2012 bylo publikováno pouze 26 článků v periodikách). I když je Německo z hlediska publikačních výstupů dlouhodobě nejvýznamnějším partnerem výzkumníků z ČR v oblasti energetiky, podíl společných publikací z energetiky je v celkovém počtu německých publikací z energetických oborů nízký (což souvisí zejména s velikostí ČR). Ve sledovaném období 2008–2012 bylo 43 % všech německých publikací vytvořeno ve spolupráci se zahraničními výzkumnými pracovníky. Jak je patrné z grafu 9, kde je porovnána participace zahraničních výzkumníků v německém energetickém výzkumu podle zastoupení v publikačních výstupech v letech 2008 až 2012, účast výzkumníků z ČR (přibližně 1,3 % německých publikací z energetiky) je srovna-

Nizozemsko

Zdroj: Web of Science (WoS)

Francie

Publikace EU ČR–EU energetický výzkum

Švýcarsko

EU energetický výzkum

Spojené státy

Energetický výzkum ČR

Společné publikace ČR–EU

Spojené království

Publikace ČR

Graf 9: Participace zahraničních výzkumníků v německém energetickém výzkumu podle zastoupení v publikačních výstupech v letech 2008–2012 a index mezinárodní spolupráce v energetice

V grafu 9 je, podobně jako v grafu 6, znázorněn index mezinárodní spolupráce v energetice, který udává relativní zastoupení energetického VaV ve společných publikačních výstupech. Z porovnání grafů 6 a 9 je zřejmé, že v Německu se zahraniční výzkumní pracovníci (zejména ze zemí s kvalitním VaV) podílejí na tvorbě publikací z energetických oborů procentuálně více než v ČR. Ve společných publikacích z energetiky má vysoký index spolupráce zejména Rusko a Čína – míra společného publikování v energetice je téměř dvojnásobná v porovnání s celkovou společnou publikační aktivitou, která je přibližně na stejné úrovni jako s Nizozemskem, Švýcarskem nebo Španělskem. Také ČR patří k zemím, které na publikacích v německém energetickém sektoru participují relativně více než v jiných oborech.

Graf 10: Míra participace zahraničních výzkumných pracovníků z vybraných evropských zemí na publikačních výstupech Německa v energetických oborech v letech 2008 až 2012

Česká republika Finsko

Rakousko

Nizozemsko

Dánsko

Zdroj: Web of Science (WoS)

Jak je patrné z grafu 10, na kterém je znázorněna oborová struktura německých publikací v energetice a participace vybraných evropských zemí na publikacích v jednotlivých oborech, výzkumní pracovníci z ČR jsou častým partnerem v publikacích zaměřených na jadernou energetiku. S výjimkou oboru energetická účinnost je úroveň spolupráce v ostatních oborech podprůměrná (v případě geotermálního výzkumu není míra participace na německém výzkumu statisticky významná, neboť se jedná pouze o jednotky společných publikací). Ve spolupráci v jednotlivých oborech dominují země, které v těchto oborech mají dostatečnou expertizu, o čemž svědčí vysokých podíl dánského spoluautorství v publikacích zaměřených na větrnou energetiku (viz graf 10). Porovnáme-li pozici ČR s evropskými zeměmi obdobné velikosti (Rakousko, Nizozemsko), je zřejmé, že spolupráce těchto zemí s německým výzkumem je komplexnější než spolupráce ČR a rovnoměrněji pokrývá většinu perspektivních oblastí energetického výzkumu.

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

Závěr Cílem tohoto příspěvku bylo posoudit zapojení ČR do mezinárodní spolupráce v energetickém VaV s využitím bibliometrické analýzy a rozboru zapojení ČR do 7. RP a rámcového programu EURATOM. Z mezinárodního porovnání vyplývá, že aktivita výzkumných týmů z ČR v zapojení do 7. RP je velice nízká. ČR se svým počtem účastí v 7. RP vztaženým na počet výzkumných pracovníků řadí až na 26. místo mezi státy EU-28. Také zapojení ČR do tematické priority Energie je v porovnání s ostatními členskými státy EU nízké. Důsledkem je i velmi nízký příspěvek EK, který výzkumné týmy z ČR získaly na řešení projektů v této tematické prioritě. Zapojení ČR do rámcového programu EURATOM, kterým je podporován VaV v oblasti jaderné energetiky, je však poměrně vysoké. V tematické prioritě Jaderné štěpení rámcového programu EURATOM patří výzkumné týmy z ČR mezi nejaktivnější v EU a tvoří širší jádro mezinárodní spolupráce. Intenzita spolupráce je vysoká zejména s týmy z klíčových států EU, jako je například Německo, Francie a Spojené království, což svědčí o vysoké kvalitě VaV v jaderné energetice v ČR. Také podíl publikací z energetických oborů vytvořených v mezinárodní spolupráci byl v uplynulých pěti letech nižší než podíl mezinárodních publikací v celkové produkci publikací ČR. V mezinárodních publikacích ČR z oblasti energetiky mají významné zastoupení práce zaměřené na problematiku jaderné energetiky, což zřejmě souvisí s intenzivním zapojením ČR v rámcovém programu EURATOM a vysokým počtem publikací ČR z těchto oborů v mezinárodních časopisech [6]. Velmi nízké zastoupení v mezinárodních publikacích mají naopak práce zaměřené na výzkum větrné energie a obnovitelných zdrojů, což koresponduje i s nízkým podílem publikací z těchto oborů v publikačních výstupech ČR. Nízké zapojení ČR do 7. RP a nižší podíl mezinárodních publikací z energetických oborů (s výjimkou jaderné energetiky) svědčí o tom, že v energetice stále přetrvává uzavřenost VaV mezinárodní spolupráci. ČR musí proto do budoucna věnovat pozornost rozvoji mezinárodní spolupráce v energetickém VaV, která je důležitým faktorem nejen pro zvýšení kvality národního VaV, ale i řešení náročných výzev energetického sektoru. Významným předpokladem pro rozvoj mezinárodní spolupráce v energetickém VaV představují nová výzkumná centra podpořená z fi nančních prostředků strukturálních fondů EU, kde by měl být realizován špičkový VaV a která by měla být intenzivně zapojena v mezinárodní spolupráci. Aktivity, které budou realizovány v rámci aktualizované Národní politiky VaVaI ČR [10], musí proto účinným způsobem stimulovat tato centra i další výzkumné organizace k většímu otevření vůči mezinárodní spolupráci a k vytváření administrativního zázemí, které bude výzkumným pracovníkům napomáhat se zapojením do mezinárodního výzkumu. Zároveň však musí být vytvořeny i účinné mechanismy, které budou výzkumné pracovníky stimulovat k mezinárodní výzkumné spolupráci, například zohledněním mezinárodní spolupráce v novém systému hodnocení a financování VaV, který by měl být vytvořen v rámci projektu Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací [11]. Pozitivní je, že v posledních letech počet publikací z energetických oborů vytvořených v mezinárodní spolupráci narůstá vyšším tempem, než roste celkový počet publikačních výstupů ČR. Pokud bude tento

9

trend pokračovat, ČR se bude v zastoupení zahraničních výzkumných pracovníků v publikačních výstupech z energetických oborů postupně přibližovat k zemím s kvalitním výzkumným systémem, jako je například Německo.

[5] Horizon 2020. http://ec.europa.eu/research/horizon2020/index_en.cfm [6] Kučera Z., Vondrák T.: Energetický výzkum v ČR a zahraničí – výdaje na výzkum a vývoj a jeho výsledky. Ergo č. 3 (2013). [7] Seventh Framework Programme. http://cordis.europa.eu/fp7/home_en.html [8] European Atomic Energy Community (EURATOM).

Odkazy11

http://ec.europa.eu/energy/nuclear/euratom/euratom_en.htm [9] Germany’s new energy policy. Heading towards 2050 with secure, affor-

[1] Sdělení Komise Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst

dable and environmentally sound energy. Bundesministerium

podporující začlenění. KOM(2010) 2020 v konečném znění.

für Wirtschaft und Technologie, 2012.

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:2020:

http://www.bmwi.de/English/Redaktion/Pdf/germanys-new-energy

FIN:CS:PDF [2] Strategic Energy Technology Plan (SET-Plan). http://ec.europa.eu/energy/technology/set_plan/set_plan_en.htm [3] European Technology Platforms. http://cordis.europa.eu/technology-platforms/home_en.html [4] Joint Technology Initiatives. http://ec.europa.eu/research/jti/index_en.cfm?pg=home

-policy,property=pdf,bereich=bmwi,sprache=en,rwb=true.pdf [10] Aktualizace Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 až 2015 s výhledem do roku 2020. RVVI. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=682145 [11] Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací. Individuální projekt národní (IPn). MŠMT. http://metodika.reformy-msmt.cz/

1

http://www.fch-ju.eu/

2

Celkový rozpočet priorit Fission a Fusion pro období 2007–2011 a 2012–2013 a přímé jaderné Společného výzkumného centra (Joint Research Centre, JRC)

3

Vztaženo na celkový počet (FTE) výzkumných pracovníků v příslušné zemi

4

Pro výpočet byl využit průměrný počet výzkumných pracovníků v letech 2006 až 2012, což odpovídá době trvání 7. RP.

5

Databáze Evropské komise E-CORDA v. 15 (omezený přístup, listopad 2013)

6

V databázi E-CORDA jsou pro prioritu Jaderná fúze (Fusion) uvedeny pouze informace o velkých konferencích a koordinačních akcích, nikoli o jednotlivých projektech.

7

Při vyhodnocování oborové struktury projektů si je nutné uvědomit, že v případě ČR se často jedná pouze o jednotky projektů (resp. účastí).

8

Grafy byly zpracovány v programu GEPHI.

9

V případě Rakouska a Dánska je mezinárodní spolupráce navázána sice s poměrně velkým množství států EU, ale ve velmi malém množství projektů.

10

Index udává relativní zastoupení energetického VaV ve společných publikačních výstupech. Pokud jsou hodnoty indexu vyšší než 100, podíl společných publikací ČR a dané země v energetice je vyšší, než je podíl všech společných publikací ČR a této země v celkovém publikačním výstupu ČR (a naopak).

11

Webové odkazy aktivní v čase přijetí článku do tisku.

10

Metodologické nedostatky stávajícího hodnocení programů výzkumu, vývoje a inovací v ČR Stávající metodika i vlastní způsob hodnocení programů výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) v České republice jsou nedostatečné. Cílem tohoto článku je na základě porovnání se způsobem a přístupy hodnocení programů VaVaI ve vybraných zemích EU s vyspělou evaluační kulturou poukázat na přetrvávající metodologické nedostatky v hodnocení programů VaVaI. Hlavním nedostatkem je, že hodnocení programů není integrální součástí jejich tvorby a realizace a není chápáno jako nástroj pro efektivní využívání veřejných prostředků. Hodnocení je prováděno pouze formálně na základě prostého popisu základních informací o programech a jejich výstupech s cílem splnit požadavky metodiky souhrnného hodnocení ukončených programů, která však není metodikou, ale spíše popisem průběhu souhrnného hodnocení a obsahu zprávy z hodnocení. Nedostatečné hodnocení programů však není jen důsledkem nedostatečné metodiky, ale také nejednoznačného legislativního zakotvení povinnosti poskytovatelů hodnotit programy a využívat výsledky hodnocení pro zefektivnění správy veřejných financí.

Vladislav Čadil Technologické centrum AV ČR Recenzovaná přehledová stať Obdrženo redakcí: 21. 2. 2014 Přijato k publikování: 23. 4. 2014

Klíčová slova: evaluace, programy výzkumu, vývoje a inovací, metodika hodnocení

Methodological weaknesses of the current R&D&I programmes evaluation in the Czech Republic The current methodology and the real way of R&D&I programmes evaluation in the Czech Republic are insufficient. The article aims to point out main methodological weaknesses of the programme evaluation on the basis of comparison with evaluation approaches in selected EU countries with high level of evaluation culture. The main deficiency is that evaluation of programmes is not an integral part of their elaboration and implementation, and is not perceived as a tool for effective utilisation of public sources. Evaluation is carried out only in a very formalistic manner based on mere description of basic information and programmes outputs with the aim of meeting all requirements of the methodology of aggregate evaluation of completed programmes, which is not a methodology in the strict sense; rather it is a description of the process of evaluation and the contents of the evaluation report. Underdeveloped evaluation is not just a result of the insufficient methodology, but an ambiguous legislative definition of providers` responsibilities in programmes evaluation and utilisation of evaluation results for effective administration of public funds.

Vladislav Čadil Technology Centre ASCR Peer-reviewed synoptic paper Received: 21. 2. 2014 Accepted for publishing: 23. 4. 2014

Key words: evaluation, R&D&I programmes, evaluation methodology

Význam hodnocení programů výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) se v jednotlivých zemích EU, ale i na úrovni celé EU, neustále zvyšuje. Hodnocení programů má v jednotlivých zemích různě dlouhou tradici, která odráží ekonomický a politický vývoj (a také úroveň rozvoje včetně politické kultury). Zatímco např. v Německu začaly být programy a jiné nástroje politiky VaVaI hodnoceny v průběhu sedmdesátých let, ve Velké Británii zintenzivnilo hodnocení na počátku osmdesátých let, ale v Rakousku v souvislosti s navýšením veřejných prostředků na VaVaI až v průběhu devadesátých let (více viz profily zemí na portálu

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

Erawatch [1]). V ČR se věnuje pozornost systematickému hodnocení programů VaVaI až od roku 2004, kdy Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) na základě usnesení vlády č. 644 ze dne 23. června 2004 schválila Metodiku hodnocení výzkumu a vývoje a jeho výsledků. Způsob hodnocení programů v ČR a jeho výsledky včetně způsobu jejich využití při řízení programů a politik VaVaI však neodpovídá zahraničním přístupům, jak je opakovaně zdůrazňováno v Reformě systému VaVaI v ČR [2], Národní politice VaVaI [3] i ve zjištěních mezinárodního auditu systému VaVaI v ČR [4]. Kritika stávajícího způsobu hodnocení

11

programů VaVaI je s výjimkou závěrů mezinárodního auditu v těchto dokumentech obvykle velmi obecná a spíše se jen omezuje na konstatování o nevyhovujícím způsobu hodnocení. Závěry mezinárodního auditu jsou konkrétnější, avšak možná až příliš „politicky korektně“ formulované. Hlavní metodologické nedostatky zmiňuje na příliš obecné úrovni, přičemž se více zaměřuje na problematiku rozdělení kompetencí a zodpovědnosti. Cílem tohoto článku je na základě porovnání se způsobem a přístupy hodnocení programů VaVaI ve vybraných zemích EU s vyspělou evaluační kulturou poukázat na přetrvávající metodologické nedostatky v hodnocení programů VaVaI. Článek se nesnaží opakovat závěry mezinárodního auditu, ale chce poukázat na hlavní nedostatky v metodice (postupu, způsobu) hodnocení programů v ČR, které v mezinárodním auditu nezazněly či byly zmíněny jen okrajově. Vychází z analýzy zahraničních dobrých praxí (Velká Británie, Finsko, Německo, Rakousko, Nizozemsko, Švédsko), analýzy Metodiky hodnocení ukončených programů [5], zpráv ze souhrnného hodnocení ukončených programů a autorových zkušeností z hodnocení programů mezinárodní spolupráce a vybraných programů Národního programu výzkumu I a II. Shrnutí zahraničních dobrých praxí a současných trendů přináší první kapitola, další kapitola popisuje základní rozdělení kompetencí a přináší zhodnocení metodiky souhrnného hodnocení ukončených programů. Další části jsou věnovány způsobu hodnocení programů v ČR a informačním zdrojům pro hodnocení.

Současný přístup k hodnocení programů VaVaI v zemích s vyspělou evaluační kulturou V zemích s vyspělou evaluační kulturou se hodnocení programů stalo nedílnou součástí jejich tvorby a realizace. Hlavním důvodem pro hodnocení zůstává tradičně zajištění efektivity vynakládaných veřejných prostředků. Efektivita vynakládaných veřejných prostředků je v prvé řadě hodnocena na základě splnění cílů programu. Podle M. Scrivena [6] by se však evaluace neměly zaměřovat jen na otázky týkající se splnění cílů. Kladení důrazu pouze na ně totiž opomíjí široký kontext, ve kterém program působí, nevšímá si vazeb a různých vlivů (včetně neočekávaných). Hodnocení by se podle něj nemělo úzce svazovat pouze s cíli a úlohou programu, ale mělo by se věnovat i hledání efektů, přínosů, vztahů, vazeb, které program vyvolává či na ně pozitivně a/nebo negativně působí. Dalším důvodem je získání informací pro účinnou implementaci programu. Hodnocení založené na těchto důvodech je využíváno především tvůrci a realizátory politik a programů. V souvislosti se snahou jednotlivých vlád o snižování veřejných rozpočtů v období ekonomické recese vyvstala potřeba legitimizace programů, tj. ukázat politikům a široké veřejnosti společenskou smysluplnost programu a jeho pozitivní vliv na další rozvoj společnosti, hospodářství, zvyšování kvality života apod. Z hlediska druhů hodnocení postupně vzrůstá význam hodnocení dopadů, z nichž se do popředí dostávají dopady socioekonomické a ex-ante hodnocení dopadů související s potřebou legitimizace programů, kdy je nezbytné každý program řádně odůvodnit před jeho zahájením. Způsob hodnocení politik, resp. programů často bývá kodifikován v závazných předpisech pro poskytovatele účelové podpory. Jedná se o obecné dokumenty stanovující základní pravidla pro hodnocení, která se týkají druhů hodnocení, cílů, účelu hodnocení, přístupů či

12

využití metod. Přestože se jedná o velmi komplexní dokumenty, nelze je považovat za nějakou metodickou příručku, postup, podle nějž je možné bezprostředně hodnotit jakýkoliv program VaVaI. Takové cíle si ani nekladou. Je třeba je chápat jako obecný rámec pro hodnocení, na jehož základě je nutné vytvořit metodiku pro hodnocení dopadů konkrétních programů v závislosti na specifikách cílů, podporovaných aktivit, době trvání, vymezení příjemců apod. Na jednu stranu totiž poskytují jasná pravidla pro hodnocení, na druhou stranu však vytvářejí značný prostor pro zohlednění specifik jednotlivých hodnocených programů. Příkladem zakotvení způsobu hodnocení v závazných dokumentech je Velká Británie, Rakousko či Německo. Ve Velké Británii je způsob hodnocení zakotven ve dvou dokumentech. Prvním z nich je HM Treasury: The Green Book: Appraisal and Evaluation in Central Government [7], který udává základní rámec pro hodnocení. Druhým dokumentem je The Magenta Book: Guidance Notes for Policy Evaluation and Analysis [8], který představuje návod pro aplikaci zásad, postupů a metod využitelných pro evaluaci programů. Je strukturován tak, aby odpovídal praktickým potřebám tvůrců politik, analytiků a evaluátorů. V Rakousku je závazným předpisem stanovujícím povinnost důsledně evaluovat každý program včetně evaluace jeho implementace tzv. FTE-Richtlinien [9]. Dále platforma pro evaluaci FTEVAL vytvořila a publikovala standardy pro hodnocení politiky VaVaI [10], které jsou velice přehledným a obsahově bohatým dokumentem, který popisuje rámec pro hodnocení politik a programů od jejich vytváření až po vyhodnocení dopadů. Jsou závazné pro všechny poskytovatele veřejné podpory VaVaI. Německá společnost pro evaluaci (DeGEval), sdružující skupiny expertů a instituce z mnoha ekonomických a sociálních oborů využívajících široké spektrum konceptů, metod a nástrojů, vytvořila standardy pro hodnocení [11], jimiž se každé hodnocení musí řídit. Standardy jsou tvořeny čtyřmi hlavními skupinami – užitečnost, proveditelnost, správnost a přesnost. Jedním ze současných trendů v politice VaVaI je zvyšování multidisciplinarity programů VaVaI a tedy i potřeby multidisciplinárního přístupu k jejich hodnocení. Jedná se především o přechod od obecně, široce zaměřených programů pokrývajících určitý výzkumný obor k problémově zacíleným programům (např. programům orientovaného výzkumu) podporujícím multidisciplinaritu a různé cesty (prostřednictvím různých oborů) vedoucí k dosažení zvoleného cíle (řešení problému). Cíle programů bývají stanoveny velice různorodě, přičemž jeden program může mít několik různě zaměřených cílů. Ty nemusí být úzce definovány ve smyslu rozvoje určitého oboru, ale bývají ještě doplněny o rozvoj mezinárodní spolupráce, změny systému, behaviorální aspekty, adicionalitu apod. Hodnocení multidisciplinárních a komplexně zaměřených programů s sebou nese potřebu kombinace různých kvantitativních a kvalitativních metod [12]. Jejich volba závisí na několika okolnostech, které lze zjednodušeně rozdělit do dvou základních skupin – (i.) povaha hodnocené problematiky a (ii.) zdroje pro hodnocení. Povaha hodnocené problematiky zahrnuje celkový cíl a účel hodnocení a jeho vyjádření v evaluačních otázkách. Dále se jedná o hodnocené časové období, tedy dobu realizace programu. Do zdrojů pro hodnocení patří finanční prostředky alokované pro realizaci hodnocení, čas vymezený pro hodnocení, dostupnost či vůbec existence nezávislých expertů, kteří se mohou do hodnoticích metod zapojit apod. Pro kvantitativní hodnocení socioekonomických dopadů se používají především statistické metody, ekonometrické modely a analýzy nákladů a přínosů a vstupů a výstupů. Kvalitativní metody se často používají pro identifikaci a vysvětlení kauzálních vztahů, širších vazeb

a nekvantifikovaných (nekvantifikovatelných) přínosů (např. změny chování, strategií apod.). Obvykle využívanými metodami jsou strukturované rozhovory, dotazníková šetření, Delphi šetření či fokusní (expertní) skupiny. Z hlediska teoretického (paradigmatického) zaštítění hodnocení programů v posledních letech dochází k určitému odklonu od teorií k praktické potřebě získání informací o programech [13]. Absence využití teorií (jejichž základ tvoří zejména ekonomické teorie) však vede k tomu, že v jednotlivých evaluačních studiích schází jednotný interpretační rámec pro zjištěné údaje, což může komplikovat formulování vhodných závěrů a doporučení. Nadto současné programy aplikovaného VaV a zejména programy zaměřené na problematiku inovací často vycházejí z různých ekonomických teorií. Jedná se zejména o institucionální směry jako např. teorie učících se regionů, regionální inovační systémy, triple helix, klastry, technologické platformy, příbuzná rozmanitost apod. Při evaluaci je třeba tento výchozí teoretický rámec zohlednit, aby nedocházelo k možných desinterpretacím.

Vymezení hodnocení programů VaVaI v ČR v závazných dokumentech Stávající systém hodnocení programů VaVaI vychází ze zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací) ve znění pozdějších předpisů [14]. Problematika hodnocení programů však není tímto zákonem jednoznačně definována. § 13 odst. 1 a § 34 odst. 1 písm. d) stanovují poskytovatelům účelové podpory VaVaI povinnost provádět finanční a věcnou kontrolu podpořených projektů, avšak tento paragraf věnující se kontrolám nijak neupravuje oblast kontroly, resp. hodnocení na úrovni celého programu. § 34 odst. 1 písm. d) ukládá poskytovateli podpory VaVaI povinnost kontroly využití účelové nebo institucionální podpory poskytnuté z jeho rozpočtové kapitoly, plnění cílů, pokud byly stanoveny, a zhodnocení dosažených výsledků. V tomto paragrafu není explicitně uvedeno, zda je relevantní úrovni kontroly projektů či celého programu. Z logiky textu by spíše vyplývala relevance hodnocení podpořených projektů, využití jim přidělených prostředků a jejich výsledků. Problematika hodnocení programů je výslovně zmíněna pouze v § 35 odst. 2 písm. d), který RVVI ukládá povinnost hodnotit výsledky ukončených programů. Dle písm. c) téhož paragrafu RVVI zodpovídá mj. za přípravu metodiky pro hodnocení ukončených programů. Blíže problematika hodnocení programů v zákoně stanovena není. Legislativně tedy není oblast hodnocení programů VaVaI upravena jednoznačně a nestanovuje poskytovatelům povinnost hodnotit své programy a následně výsledky hodnocení dále využívat pro své činnosti spojené s podporou VaVaI. Značná pozornost hodnocení programů je věnována v Národní politice výzkumu, vývoje a inovací i v jejím aktualizovaném znění [3]. Původní NP VaVaI v opatření A 3-3 stanovuje, že programy mají být pravidelně hodnoceny ve všech fázích implementace a nové programy budou vyhlašovány až po vyhodnocení předchozích. Za realizaci tohoto opatření odpovídala RVVI spolu s poskytovateli účelové podpory. Aktualizovaná NP VaVaI si problematiku hodnocení programů VaVaI určila jako jeden ze svých strategických cílů. Hodnocení by se mělo stát jedním z nástrojů pro zajištění efektivity účelové podpory a mělo by být realizováno podle nové metodiky. Vytvoření a zavedení nové metodiky je aktivitou systémového opatření (č. 18), za nějž odpovídá RVVI spolu s poskytovateli účelové podpory.

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

Souhrnné hodnocení ukončených programů Souhrnné hodnocení ukončených programů dle výše uvedeného v § 35 odst. 2 písm. d) zákona č. 130/2002 Sb. probíhá dle Metodiky pro souhrnné hodnocení ukončení programů [5], která je součástí každoročně aktualizované Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů. Není metodikou v úzkém slova smyslu, ale představuje velmi stručný popis postupu souhrnného hodnocení programů prováděného RVVI dle § 35 odst. 2 písm. d) výše uvedeného zákona. Úvodní část tvoří právní zarámování souhrnného hodnocení ukončených programů, následuje část věnovaná podkladům (datům) pro souhrnné hodnocení a kapitola věnující se postupu hodnocení. Poslední kapitola stanovuje výstupy souhrnného hodnocení. Výchozí údaje pro souhrnné hodnocení ukončených programů pocházejí ze dvou zdrojů. V prvé řadě se jedná o data z Informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (IS VaVaI), do nějž jednotliví poskytovatelé zadávají informace mj. o svých programech, podpořených projektech a jejich výsledcích. Dalším zdrojem informací jsou zprávy o výsledcích hodnocení programů, které provedli poskytovatelé. K tomu metodika udává strukturu hodnoticí zprávy, kterou mají poskytovatelé předložit RVVI (viz dále). Metodika nijak neurčuje metody pro zpracování a analýzu získaných informací, ani nijak nespecifikuje obsah využitých dat, jejich časový rozsah, třídění (klasifikaci), hierarchickou úroveň apod. Popis postupu souhrnného hodnocení se omezuje pouze na způsob sjednocení výskytů shodných výsledků a zpracování údajů do tabulky, která představuje základní přehled o podpořených projektech (tj. kód a název projektu, doba řešení, celkové uznatelné náklady, podpora ze státního rozpočtu, kód zhodnocení, počet výsledků celkem, počet jednotlivých druhů výsledků). V podstatě se jedná o pouhou agregaci dat z IS VaVaI. Výstup souhrnného hodnocení je v metodice dosti nejasně defi nován. Nejprve je řečeno, že výstupem je tabulka, ve které jsou podle hodnocených programů agregovány informace o počtu projektů, výdajích, počtu výsledků a počtu jednotlivých druhů výsledků. Dále je ale řečeno, že souhrnné hodnocení bude obsahovat přehled hodnocených programů, výsledky hodnocení včetně souladu s prioritami a souhrn. Není tedy zřejmé, zda je výstupem tabulka zmíněná ve výše uvedeném odstavci či nějaká hodnoticí zpráva. Z hlediska interpretace výsledků (informací o programech) není uvedeno, jakým způsobem jsou získané údaje dále analyzovány (jaké jsou použity metody) a podle jakých kritérií interpretovány. Přestože je popis výsledku hodnocení v metodice nejasně definován, je výstupem stručná zpráva z provedeného souhrnného hodnocení. Tato zpráva je po schválení RVVI předložena pro informaci vládě. Zpráva udává stručný přehled s agregovanými informacemi za jednotlivé programy. Jedná se o uvedení výdajů ze státního rozpočtu, počet výsledků, počet dosažených bodů, průměrné náklady a počet bodů na jeden projekt, nejčetnější druhy výsledků. Dále zpráva uvádí četnost projektů podle stupňů škály dosažených výsledků a počet projektů bez výsledků s bodovým ohodnocením. Další část zprávy se věnuje hodnocení splnění cílů programů. Zpráva přebírá zhodnocení ze zpráv předkládaných jednotlivými řešiteli, přičemž se vyjadřuje k pravdivosti informací. Posuzuje je na základě počtu projektů bez bodového ohodnocení, resp. druhu a počtu výsledků v případě programů, u nichž bylo dosažení cílů kvantifikováno předem. V závěru zpráva (pro hodnocení programů ukončených v roce 2011) uvádí i několik doporučení pro poskytovatele.

13

Je otázkou, zda lze zprávu ze souhrnného hodnocení ukončených programů nazývat hodnotící zprávou či zda je možné souhrnné hodnocení považovat za hodnocení ve smyslu chápání hodnocení v zemích s vyspělou evaluační kulturou. Vždyť představuje stručný (na druhou stranu však jasný a výstižný) popis agregovaných dat za jednotlivé ukončené programy, nikoliv nějaké hodnocení založené na analýzách vstupů, aktivit, výsledků, výstupů, příčinných souvislostí, širšího kontextu apod. Velmi nedostatečný se jeví čas vymezený na provedení hodnocení a vlastní načasování hodnocení, které probíhá bezprostředně po ukončení programu. Vzhledem k okamžitému hodnocení programů po jejich ukončení nemohou být do hodnocení zahrnuty poslední dosažené výsledky v podobě odborných článků a knih (jejich vydání může trvat i déle než rok), současně není možné hodnotit konkrétní využití výsledků a jejich kvalitu (např. na základě citovanosti apod.). Nadto vlastní doba pro hodnocení dat na základě konsolidovaných dat z IS VaVaI je pro poskytovatele příliš krátká. Jedná se o necelé dva měsíce. Pokud se ovšem zohlední potřeba projednání výsledků hodnocení (hodnotící zprávy) na jednotlivých řídicích úrovních poskytovatele, je skutečná doba kratší než jeden měsíc. To vede pouze k formálnímu hodnocení výsledků, není prostor pro hlubší analýzy (např. i analýzy dat z RIV v souvislosti s informacemi získanými z vlastních šetření zpráv o projektech apod.) a využití scientometrických a statistických metod. Příliš krátká doba pro hodnocení programů vynikne zvláště při porovnání s časem alokovaným pro hodnocení v zemích s vyspělou evaluační kulturou. Např. ve Velké Británii se jako zcela nereálné ukazuje čas kratší 3 měsíců a obvykle hodnocení probíhá podstatně delší dobu [15]. Co se týče cílů hodnocení, zákon neuvádí žádné cíle ani důvody pro hodnocení programů. NP VaVaI stanovuje, že hodnocení se provádí pro zajištění dostatečné efektivity veřejných prostředků investovaných do VaVaI. Ze znění příslušných opatření NP VaVaI také vyplývá, že hodnocení se dělá také z toho důvodu, aby bylo možné efektivně zacílit probíhající a nové programy, tedy aby hodnocení poskytlo nezbytné podklady pro rozhodování poskytovatelů a zacílení programů, ale i pro zefektivnění systému jejich implementace. Metodika uvádí 3 účely hodnocení. Prvním účelem je zhodnotit dosažení předjímaných cílů programů, druhým zhodnotit soulad s národními prioritami orientovaného VaVaI a třetím zhodnotit využití účelové podpory. Jedná se tedy o dosti ambiciózní cíle, které jsou vesměs v souladu s cíli hodnocení programů v zemích s vyspělou evaluační kulturou. Z hlavních cílů, smyslů hodnocení v podstatě chybí pouze zajištění legitimity programu a poskytnutí informací pro tvorbu návazných programů VaVaI. Zhodnotit dosažení předjímaných cílů podle uvedené metodiky je obtížné z několika důvodů. Prvním je často velmi obecně definovaný cíl programu, nejsou stanovena kritéria a jejich kvantifikace pro zhodnocení míry splnění. I pokud jsou cíle konkrétněji specifikovány, pouhé informace o počtech projektů a spektru jejich výsledků nedokáží dostatečně stanovit míru splnění cíle. Zhodnocení splnění cílů je poněkud náročnější aktivitou, vyžadující dobrou znalost řešených projektů a jejich výsledků, orientaci v oboru apod. Je spíše aktivitou pro nějaké expertní posouzení v rámci peer review či jinou participativní metodu. Pokud se taková metoda nepoužije a nejsou k dispozici ani vhodná kritéria, je možné hovořit pouze o relevanci podpořených projektů cílům programu, nikoliv o splnění cílů programu. Jinou možností je převzetí informací ze zpráv předkládaných poskytovateli, avšak je otázkou, jakým způsobem poskytovatelé hodnotili míru splnění cílů.

14

Zhodnocení souladu s národními prioritami se nezdá býti příliš smysluplné. Priority jsou totiž prospektivní, zatímco hodnocení programu je retrospektivní. Program reaguje na předchozí priority, na jiné, minulé okolnosti, pravidla, společenské podmínky, avšak nemůže reagovat na budoucí priority. Nadto je hodnocení souladu s prioritami časově i expertně náročné. Je vysoce pravděpodobné, že posouzení souladu probíhá spíše čistě mechanicky podle oborové příslušnosti podpořených projektů, aniž by se hledaly konkrétní vazby mezi projekty a prioritami. Ostatně při dostupných zdrojích ani jiné řešení není možné. Zhodnocení využití účelové podpory je příliš obecným pojmem. O jaké zhodnocení využití se vlastně jedná? Jedná se o věcné zhodnocení, tj. smysluplnost (využití ve vztahu k cílům, k podpořeným aktivitám), ekonomickou efektivitu, rozvoj lidských zdrojů či jiné využití? Takové zhodnocení by vyžadovalo kombinaci různých metod a datových zdrojů, na základě informací o výsledcích se podobné zhodnocení provádí velmi nepřesně, resp. je značně zjednodušující. Předchozí metodiky udávaly hodnocení efektivity veřejných prostředků programu. Efektivita se hodnotila podle tzv. indexu SR, který byl stanoven jako podíl počtu dosažených bodů (přidělených na základě bodově uznatelných výsledků) a veřejných prostředků použitých na financování programu. Tento jednoduchý ukazatel ale nezohledňoval rozdílné aktivity jednotlivých podpořených projektů, specifika různých oborů, různou finanční náročnost výzkumu v různých oborech atd. Ve zprávách ze souhrnného hodnocení byl často uváděn v tabulkách, které obsahovaly hodnotu tohoto indexu za všechny hodnocené ukončené programy, což mohlo málo informované čtenáře a uživatele výsledků hodnocení vybízet k porovnávání efektivity programů, což je nesmyslné z důvodu zásadních rozdílů v zaměření a poslání programů.

Hodnocení programů Jak bylo uvedeno výše, zákon poskytovatelům explicitně nestanovuje povinnost provádět hodnocení programů. Současně ani Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů jasně poskytovatelům nestanovuje povinnost hodnotit své programy a ani nestanovuje metodiku, podle níž by se poskytovatelé měli při hodnocení řídit. Usnesení vlády, kterým byla metodika schválena, také poskytovatelům explicitně nestanovuje povinnost hodnotit programy. Vzniká zde tedy určitý paradox v tom smyslu, že poskytovatelé mají předložit zprávu o hodnocení programu, ale současně jim výslovně nevzniká povinnost toto hodnocení provést. Zmíněná metodika poskytovatelům pouze udává strukturu hodnotící zprávy, kterou mají předložit RVVI. Také neurčuje cíle hodnocení, evaluační otázky, účel hodnocení, uživatele výsledků hodnocení, využití výsledků hodnocení apod. Kromě základních informací o programu (tj. identifikační údaje, počet podpořených projektů atd.) navržená struktura zprávy udává body, které zaslouží větší pozornost. Jedná se o uvedení zvlášť významných výsledků, způsob využití dosažených výsledků, porovnání dosažených výsledků se schválenými cíli programu a porovnání dosažených výsledků programu se stavem v zahraničí. V případě zvlášť významných výsledků metodika uvádí, že je žádoucí uvádět konkrétní výsledky či informace o jejich ekonomických přínosech. Pro výběr takových výsledků metodika neuvádí žádná kritéria ani metody. Vzhledem ke značné míře obecnosti programů, skutečnosti, že často podporují současně aktivity základního i aplikovaného

výzkumu a vývoje, a příliš krátké době od ukončení programu (význam výsledku se často ukáže až po určité době – např. dle citovanosti či skutečného využití aplikační sférou), je velmi zjednodušující vybírat zvlášť významné výsledky pouze na základě jedné metody. Spíše by bylo vhodné kombinovat scientometrické přístupy a expertní posouzení. Takovýto přístup však pravděpodobně není poskytovateli při hodnocení programů využit z důvodu značně omezených časových, finančních i personálních kapacit. Výběr zvlášť významných výsledků se omezuje spíše na výběr provedený vlastními původci výsledku (řešitelé projektů uvedou významné výsledky). Ovšem sami řešitelé projektů své výsledky, resp. jejich význam značně nadsazují či používají nesprávný přístup pro stanovení významu a přínosů výsledků, jak ostatně ukázal nález NKÚ pro program zemědělského výzkumu [16]. Podobně hodnocení konkrétního využití výsledků je limitováno krátkou dobou od ukončení programu (tj. od vytvoření výsledku) a nedostatečnými kapacitami poskytovatele. V případě výsledků aplikovaného VaV komercializace poznatku a jeho aplikace může nastat v několikaletém horizontu, u základního výzkumu může doba od vytvoření výsledku po jeho skutečné využití aplikační sférou dosahovat i několika desetiletí. I v případě využití výsledku v podobě právních norem a jiných závazných předpisů je možné skutečné využití a přínosy hodnotit až po několika letech. Ve zprávách z hodnocení programů je hodnocení využití výsledků často pouze převzato od řešitelů projektů, aniž by poskytovatelé prováděli vlastní hodnocení, nebo je uvedeno pouze v obecné rovině, což však vytýká metodika i zprávy ze souhrnného hodnocení ukončených programů. Poskytovatelé by měli provést porovnání dosažených výsledků programu se stavem v zahraničí v době ukončení programu. Tento bod však není v metodice blíže vysvětlen. Pokud se tím myslí porovnání kvality dosažených výsledků na globální úrovni, jedná se o dosti náročný úkol vyžadující zapojení zahraničních odborníků (pouze tito mohou zajistit vysokou míru objektivity a současně nabídnout dostatek hodnotitelů pro obory s malým zastoupením v ČR), kteří by posoudili vybrané výsledky, jejich vědeckou kvalitu, novost a příspěvek světovému výzkumu. Jinou možností je posouzení, zda dosažené výsledky svým tematickým zaměřením odpovídají hlavním světovým trendům v daných oborech. I v tomto případě je však nutné využít pro hodnocení nezávislé odborníky. Se značnou mírou zjednodušení lze na světovou kvalitu výsledků poukazovat v případě článků zveřejněných v časopisech s vysokým impakt faktorem či monografií vydaných světovými nakladatelstvími vědecké literatury. Avšak takové hodnocení by bylo vhodné provést až několik let po ukončení programu, aby bylo možné pro hodnocení kvality využít také informace o citovanosti výsledku, samotné publikování totiž nemusí indikovat kvalitu výsledku. Porovnání dosažených výsledků se schválenými cíli programu by mělo být provedeno podle porovnání schválené druhové skladby a kvantifikace výsledků s dosaženou druhovou skladbou a kvantifi kací výsledků programu. Takovýto způsob hodnocení je ale velmi zavádějící, upřednostňuje formu před obsahem, před kvalitou. Kromě toho je porovnání dosažených výsledků se schválenými cíli programu, resp. hodnocení míry splnění cílů, obtížné v případě programů s velmi obecně definovanými cíli. U některých starších programů jsou dokonce cíle stanoveny ve smyslu rozšíření poznatků v určitých oborech. I v případě programů s konkrétněji definovanými cíli však často nejsou uvedeny indikátory pro hodnocení míry splnění cílů. A pokud jsou

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

indikátory stanoveny, často se týkají spíše počtu podpořených projektů, počtu výsledků apod., nikoliv věcné, kvalitativní stránky splnění cílů. Další slabou stránkou metodiky je absence důvodů a způsobu využití výsledků hodnocení, resp. skutečnost, že poskytovatelé jsou povinni předložit RVVI zprávu z hodnocení, aniž by byli nějak motivováni efektivně hodnotit programy. Při tvorbě zprávy se poskytovatelé zaměřují na to, aby jejich zprávy splňovaly všechny formální požadavky, aby obsahovaly všechny potřebné údaje, ale nevěnují pozornost využitelnosti pro svoji vlastní práci, vypovídací hodnotě, resp. hloubce informací. Z hlediska použitých metod se jedná o pouhou stručnou deskripci údajů z IS VaVaI, tyto údaje nejsou hlouběji analyzovány, ale pouze prezentovány ve formě tabulek a grafů. Zprávy z hodnocení ukončených programů předkládané RVVI nejsou obvykle zveřejňovány na internetových stránkách poskytovatelů. V tomto smyslu hodnocení neplní legitimizační úlohu, protože daňoví poplatníci (i světová odborná veřejnost) nemají možnost získat informace o výsledcích a přínosech programů financovaných z veřejných zdrojů. V důsledku to může napomáhat různým spekulacím, desinterpretacím a nižší důvěryhodnosti programu.

Informační zdroje pro hodnocení programů Hlavním zdrojem dat pro hodnocení programů VaVaI je IS VaVaI. Dle §30, odst. 2, písm. f) zákona č. 130/2002 Sb. je jeho účelem mj. poskytovat informace o výzkumu, vývoji a inovacích podporovaných z veřejných prostředků veřejnosti a poskytovatelům s cílem hodnotit výsledky výzkumných organizací a programů a poskytovat informace vládě a veřejnosti. Sestává z pěti vzájemně provázaných částí, z nichž pro hodnocení programů jsou nejrelevantnější Centrální evidence projektů (CEP), Rejstřík informací o výsledcích (RIV) a Evidence veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích (VES). Koncepce IS VaVaI je v porovnání se zahraniční praxí zcela unikátní a velmi pokročilá. Na rozdíl od zahraniční praxe, kde je obecným rysem existence izolovaných systémů jednotlivých poskytovatelů podpory, národní IS VaVaI obsahuje kompletní informace o podpoře z veřejných prostředků a dosažených výsledcích, a to až do úrovně jednotlivých projektů. Využití IS VaVaI pro hodnocení programů je ale omezováno neúplností bibliografických informací, která omezuje využitelnost dat pro scientometrické analýzy. Dalším omezením je, že oborové třídění výsledků závisí na libovůli tvůrce výsledku. Kromě toho využití omezuje velký časový odstup zveřejňování údajů, nedodržování termínů ze strany dodavatelů dat a absence informací o životním cyklu výsledků (původci výsledku neaktualizují informace o způsobu využití výsledku). Pro hlubší bibliometrické analýzy by bylo třeba propojovat informace o dosažených výsledcích s informacemi z komerčních databází, z nichž celosvětově neobsáhlejší a nejvyužívanější jsou Thomson Reuters Web of Science a Elsevier SCOPUS. Využití těchto databází pro hodnocení programů v ČR je však limitováno poměrně vysokým uživatelským poplatkem, který by poskytovatelé podpory museli hradit. Dále by bylo třeba zohlednit technické otázky propojení dat z IS VaVaI a z komerčních databází včetně problematiky odlišné oborové klasifikace.

15

Závěr V porovnání se zahraniční praxí stávající systém hodnocení programů VaVaI vykazuje několik základních nedostatků v rovině legislativní, metodologické i praktické. Systém hodnocení programů VaVaI je nedostatečně a nejednoznačně zakotven v právních předpisech. Povinnost poskytovatelů hodnotit programy a výsledky hodnocení využívat pro efektivní správu programů jednoznačně z legislativy nevyplývá. Legislativní nedostatky se posléze odrážejí i ve způsobu (metodice) hodnocení programů VaVaI. Oproti zemím s vyspělou evaluačním kulturou není způsob hodnocení programů dostatečně zaštítěn obecně platnými pravidly a rámcem pro hodnocení programů. Stávající metodiku pro hodnocení ukončených programů nelze považovat za metodiku v úzkém slova smyslu (opravdovou metodiku), která by poskytovatelům veřejné podpory poskytovala jasná pravidla a instrukce pro hodnocení dopadů včetně použití metod a datových zdrojů. Metodika pouze udává poskytovatelům povinnost předkládat RVVI zprávu z hodnocení programů, avšak nijak neupravuje jejich povinnost programy hodnotit. Nerozvinutá evaluační kultura spolu s nedostatečným koncepčním a metodologickým zaštítěním hodnocení (není mj. stanoven účel hodnocení programů), nedostatečnými finančními a personálními kapacitami a v neposlední řadě velmi krátkým časem vyčleněným na závěrečné hodnocení se projevuje v příliš formální povaze hodnocení ukončených programů. Poskytovatelé se zaměřují na to, aby jejich zprávy splňovaly všechny formální požadavky stanovené metodikou, aby obsahovaly všechny potřebné údaje, ale nevěnují pozornost využitelnosti pro svoji vlastní práci, vypovídací hodnotě, resp. hloubce informací. To je zřejmé i ve škále použitých metod, kde se jedná o pouhou stručnou deskripci údajů z IS VaVaI. Tyto údaje nejsou hlouběji analyzovány, ale pouze prezentovány ve formě tabulek a grafů. Ve vyspělých zemích s rozvinutou evaluační kulturou je hodnocení programů jejich integrální součástí a představuje nezbytný zdroj informací pro tvorbu nových programů a vytváření vhodných nástrojů na podporu VaVaI. V ČR tomu tak dosud není. Přístup jednotlivých poskytovatelů účelové podpory k tvorbě nového systému hodnocení programů se různí. Zatímco někteří poskytovatelé se snaží k dané problematice přistupovat zodpovědně a připravují nové metodiky hodnocení, jiní nevyvíjejí žádnou znatelnou aktivitu. Tvorba nové metodiky i její následné využívání by se měly vyvarovat klasické české cesty hledání slepých uliček. Při vývoji nové metodiky je sice možné nalézt řadu inovativních řešení, ale měla by v prvé řadě vyjít ze způsobu hodnocení užívaných v zemích s vyspělou evaluační kulturou. Inspiraci zahraničními přístupy nahrávají také značně omezené časové a finanční zdroje potřebné pro vytvoření metodiky. Je třeba zdůraznit, že ani sebelepší metodika nedokáže zajistit efektivní hodnocení programů a v důsledku využívání účelové podpory VaVaI, pokud poskytovatelé podpory nebudou disponovat dostatečným počtem kvalifikovaných a motivovaných pracovníků zodpovědných za hodnocení programů, resp. prostředků vynakládaných na podporu VaVaI. Vytvoření systému hodnocení programů není možné krátkozrace chápat pouze ve smyslu nákladů (což je obecný problém veřejné správy), jakkoliv nezanedbatelné náklady s sebou nese vytvoření nového systému, ale především ve smyslu přínosů. Aho Group Report [17] uvádí, že nedostatečná evaluace programů VaVaI může vést až k nedostatku financí pro VaV, a to nejen z hlediska jejich neefektivního využívání. V současném období omezování výdajů veřejné správy je totiž

16

třeba každý výdaj veřejných rozpočtů a jeho přínosy řádně zdůvodnit a doložit fakty. To platí i v politice VaVaI. Pokud nebudou poskytovatelé veřejné podpory VaVaI dostatečně dokazovat skutečné přínosy svých programů (ukazovat dosaženou „hodnotu za peníze“), zvyšuje se riziko krácení jejich zdrojů na VaVaI. Vytvoření nového systému hodnocení programů je tak i v politickém zájmu jednotlivých poskytovatelů.

Odkazy [1] ERAWATCH Country Pages. http://erawatch.jrc.ec.europa.eu/erawatch/ opencms/information/country_pages/ [2] Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=495405 [3] Aktualizace Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 až 2015 s výhledem do roku 2020. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=682145 [4] Závěrečná zpráva z Mezinárodního auditu systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR. http://audit-vav.reformy-msmt.cz/soubory-ke-stazeni/ zaverecna-zprava-z-auditu-vaval/ [5] Pokyn Rady pro výzkum, vývoj a inovace pro hodnocení výsledků ukončených programů výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=706007 [6] Scriven, M. (1987). Theory and practice of evaluation. New York, EdgePress. [7] HM Treasury: The Green Book, Appraisal and Evaluation in Central Government. https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/ attachment_data/file/220541/green_book_complete.pdf [8] HM Treasury: The Magenta Book, Guidance for evaluation. https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_ data/file/220542/magenta_book_combined.pdf [9] FTE-Richtlinien. http://www.ffg.at/sites/default/files/fterichtlinien2007.pdf [10] Research and Technology policy evaluation standards. http://www.fteval.at/upload/Standards_fteval_englisch.pdf [11] DeGEval-Standards. http://www.degeval.de/degeval-standards [12] INNO-Appraisal (2010): Perspectives on evaluation and monitoring, Final report. Dostupné na: http://www.isi.fraunhofer.de/isi-en/p/projekte/archiv/ sub_innoappraisal.php [13] Feller, I. (2013): Current Changes and Challenges in the field of STI Policy-Making and the Effects this Might Have on STI Evaluation Theory and Practice. Příspěvek na konferenci New Horizons/New Challenges, International Scientific STI Policy Evaluation Conference, Vídeň 15. Listopadu 2013. http://www.fteval.at/upload/Irwin_Feller_Second_key_note.pdf [14] Zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=858 [15] Edler, J. (2009): Evaluation of Science and Technology Policies. Příspěvek na kursu Evaluation of Science and Technology Policies, Manchester, květen 2009. [16] Informace z kontrolní akce NKÚ č. 13/08, Peněžní prostředky určené na účelovou podporu zemědělského výzkumu, vývoje a inovací prostřednictvím rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství. http://www.nku.cz/cz/media/ministerstvo-zemedelstvi-nezajistilotransparentni-souteze-o-dotace-na-zemedelsky-vyzkum-id6746/ [17] Aho Group Report „Creating an Innovative Europe“. http://ec.europa.eu/invest-in-research/action/2006_ahogroup_en.htm

Případová studie: Zlatá cesta otevřeného přístupu v oblasti odborného publikování – zkušenosti VŠCHT Praha z pilotního projektu Elektronické informační zdroje (e-časopisy, e-knihy, databáze) patří mezi základní nepostradatelné pilíře výzkumu a vývoje, ČR za ně plánuje vydat v letech 2013–2017/8 přes 3 mld. Kč. Současně však celosvětově dochází k velké diskusi a posunům v oblasti odborného publikování směrem k tzv. otevřenému přístupu (Open Access). Zejména Evropská unie v následujících letech silně podpoří Open Access v oblasti odborného publikování (finanční podporou i donucením v rámci pravidel nových programů). Jaké praktické důsledky to bude mít pro výzkumné instituce v oblasti chemie, je ukázáno na příkladu pilotního projektu VŠCHT Praha. Analýza vyhodnocuje, jak jsou jednotlivé možnosti Open Access blízké zvyklostem autorů v oblasti chemie. Vyplývá z ní, že autoři zatím jednoznačně preferují tzv. zlatou cestu (gold Open Access). Výsledky pilotního projektu naznačují vhodnost centralizace podpory zlaté cesty Open Access na národní úrovni.

Jiří Jirát Laboratoř informatiky a chemie, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Případová studie Obdrženo redakcí: 15. 1. 2014 Přijato k publikování: 12. 5. 2014

Klíčová slova: otevřený přístup, zelená cesta, zlatá cesta, elektronické informační zdroje

Case study: Gold road to Open Access in research publishing domain – experience of Institute of Chemical Technology Prague from the pilot project Electronic information sources (e-journals, e-books, databases) belong to fundamental pillars of R&D. Czech Republic plans to spend over 3 billion CZK on their subscription during the period 2013–2017/8. At the same time there is a heated worldwide discussion focusing on shifting scholarly publishing towards Open Access model. European Union plans strong support for Open Access in the following years by financial support and strict rules in new programs. This case study evaluates gold Open Access pilot project at Institute of Chemical Technology, Prague and shows practical implications of this type of Open Access publishing for institutions and authors in the area of chemistry. The analysis indicates that authors clearly prefer so called gold Open Access. Results of pilot project suggest that gold Open Access should be supported at national level.

Jiří Jirát Laboratory of Informatics and Chemistry, Institute of Chemical Technology Prague Case study Received: 15. 1. 2014 Accepted for publishing: 12. 5. 2014

Key words: open access, green road, gold road, electronic information sources

Elektronické informační zdroje (EIZ), které zahrnují elektronické časopisy, knihy a databáze, jsou zásadní a neodmyslitelnou součástí podpory vědy, výzkumu a inovací. Současný převažující model přístupu k EIZ lze charakterizovat jako platbu za službu, kde platí uživatel zdroje – čtenář. V rozpočtech knihoven výzkumných institucí jsou výdaje na EIZ dominantní položkou. Zajištění dostupnosti EIZ bylo a je podporováno dlouholetými dotačními programy. Díky těmto programům pro nákup EIZ došlo postupně k ustálení národních oborových konsorcií, která významnou měrou zefektivňují nákup EIZ.

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

Plánované výdaje a povinné spoluúčasti tří hlavních probíhajících dotačních programů lze použít k odhadu spodní hranice výdajů státního rozpočtu ČR na EIZ: na období 2013-2017 v rámci OP VaVpI prioritní osa 4.3 částka 700 mil. Kč (mimopražské instituce splňující priority programu) [1], v rámci programu Informace – základ výzkumu (2013-2017/8) částka 1 253 mil. Kč (pražské instituce a celostátní konsorcia pro humanitní a sociální vědy, zde je povinná spoluúčast institucí min. 25 %,

17

ale celková spoluúčast institucí je nakonec plánována na 930 mil. Kč) [2], na Web of Science (období 2012-2015) 35 mil. Kč ročně jako speciální položku v rozpočtu AV ČR [3]. Jen na dotacích na nákup EIZ v období 2013-2017 tak ČR plánuje vydat přes 2 mld. Kč jako podporu vědy a výzkumu. Celkem lze tedy odhadnout, že spodní hranice výdajů na předplatné elektronických časopisů, knih a databází (citační, strukturní, reakční atd.) budou za období 2013-2017/18 cca ve výši 3 mld. Kč. Částka nezahrnuje výdaje institucí jdoucí mimo konsorcia a dotační programy. Téměř všechny výdaje budou v cizích měnách (EUR, USD, GBP) a budou silně ovlivněny kurzem koruny a sazbou DPH v následujících pěti letech, proto nelze čísla označit jinak než jako hrubý odhad. Prakticky všechny takto vynaložené prostředky jdou ze státního rozpočtu, zároveň však přímočarý přístup k předpláceným EIZ mají povětšinou pouze zaměstnanci a studenti akademických institucí. Ostatní uživatelé jsou obvykle omezováni pouze na prezenční přístup – jsou nuceni dojet do konkrétní knihovny osobně, v některých případech licenční podmínky EIZ nedovolují veřejnosti tyto zdroje využívat vůbec. Veřejnost, která výzkum ze svých daní z valné části financovala, má tak výrazně omezený přístup k jeho výsledkům. Tato problematika a různá navrhovaná řešení jsou hledáním rovno-

žování dat), jejich šíření apod. (jednotlivé varianty licence mohou limitovat komerční využití apod.). V ČR se aktivity zatím soustředily prakticky pouze na green Open Access a propagaci Open Access obecně [5]. Vysoká aktivita je také v oblasti institucionálních repozitářů, konkrétně nasazení a úprav systému DSpace [7].

váhy mezi dvěma body: právem veřejnosti na přístup k výsledkům výzkumu financovaného z veřejných zdrojů a nárokem vydavatelů na férovou odměnu za zajištění publikačního procesu a souvisejících služeb. Výsledné řešení se výrazně dotkne existujících obchodních modelů vydavatelů a role knihoven, ale hlavně ovlivní výzkumné instituce (jako autory a zároveň konzumenty v publikačním cyklu). Cílem tohoto příspěvku je stručně shrnout současné snahy o přechod na Open Access a vyhodnotit schůdnost jeho jednotlivých variant pro akademické publikování v oblasti chemie. Na příkladu Vysoké škole chemicko-technologické v Praze je nastíněn možný dopad přechodu publikování do režimu gold Open Access na rozpočet instituce. Na základě výsledků pilotního projektu jsou navržena vhodná pravidla pro efektivní využití finančních prostředků instituce pro publikování v režimu gold Open Access.

Politika na úrovni EU Evropská komise (EK) jasně vyjádřila podporu prosazování politiky Open Access: od roku 2014 budou muset všechny články, které vznikly s finanční podporou poskytnutou z prostředků programu Horizont 2020, být přístupné buď pomocí zlaté cesty (s možností úhrady nákladů EK), nebo zelenou cestou, a to ve volně přístupném archivu nejpozději šest měsíců (12 měsíců v případě článků z oblasti sociálních a humanitních věd) po zveřejnění [8]. Navíc EK doporučila, aby členské státy přijaly podobný přístup k výsledkům výzkumu financovaného v rámci svých vlastních programů. Cílem těchto opatření je zajistit, aby do roku 2016 bylo na základě otevřeného přístupu dostupných 60 % evropských článků vzešlých z výzkumu financovaného z veřejných prostředků [8]. Částečné vyhodnocení praktického dopadu na autory, tj. pracovníky výzkumných institucí, kteří budou muset splnit podmínky programu, bylo možné získat již po skončení pilotu „Open Acess“ v 7. RP EU. V rámci pilotu v 7. RP EU bylo sice možné zahrnout náklady na publikování v režimu „gold“, ale jako zásadní problém se ukázaly termíny. Podle průzkumu k možnosti publikování v gold Open Access režimu v 7. RP EU, provedeném v létě 2011, mělo 72 % respondentů problém s proplácením nákladů, protože většina publikační činnosti se uskutečnila po ukončení projektu (a proto platbu za publikování článku nebylo možné zahrnout do nákladů) [9]. European Research Council (Evropská výzkumná rada, ERC) má jednoznačně stanovenou politiku: vyžaduje, aby jakákoli práce, která je plně nebo částečně financována ERC, byla veřejně zpřístupněna, a to nejpozději do 6 měsíců od oficiálního data publikování uvedeného v článku [10]. Autoři však mají problém – ne všichni vydavatelé v rámci green Open Access takto krátkou dobu připouštějí.

Publikování v režimu Open Access

Open Access v oblasti chemie

Nové trendy – otevřený přístup Směr, který se šíří a snaží se ho s různým úspěchem a dopadem prosazovat iniciativy knihoven, některé grantové agentury nebo vlády, je označován jako Open Access neboli otevřený přístup [4]. Principy, základní pojmy i seznam aktivit institucí v ČR v oblasti Open Access jsou přehledně shrnuty na www.openaccess.cz [5].

Důležitá otázka je, jak jsou autoři přirozeně motivováni k publikování formou Open Access – a to jinak, než jen shora (donucením v rámci nových pravidel grantových agentur)? Každý vědní obor má jiná specifika a publikační zvyklosti. Jako zářný příklad je uváděn pre-print server arXiv.org [11] a následně iniciativa SCOAP3 [12] v oblasti fyziky částic – vznik mezinárodního konsorcia pro Open Access publikování. Jaká je však situace v oblasti chemie, materiálového apod. výzkumu, která je pro instituci typu VŠCHT Praha nejdůležitější? Rozeberme nyní jednotlivé základní momenty.

V oblasti Open Access publikování jsou definovány dva hlavní přístupy: green road (zelená cesta) – vydavatel dovoluje autorovi umístit pre-print/post-print/finální PDF soubor (záleží na politice konkrétního vydavatele) na osobní webovou stránku/do institucionálního repozitáře/do oborového meziinstitucionálního repozitáře (opět záleží na politice vydavatele), gold road (zlatá cesta) – autor platí za publikování článku, ten je pak již dostupný bezplatně, obvykle pod některou z variant licence Creative Commons [6], která dovoluje mj. další využití dat (např. vytě-

18

Kritéria pro výběr časopisu pro zaslání manuskriptu Při rozhodování, do kterého časopisu zaslat manuskript, považují autoři za rozhodující tato tři kritéria: zaměření časopisu musí být blízko jejich oboru; časopis musí mít dostatečnou prestiž vyjádřenou v kritériích typu IF (Impact Factor), event. SNIP (Source Normalized Impact per Paper) nebo SJR (SCImago Journal Rank); musí být široce odebírán a čten kolegy v oboru. Dalším velmi důležitým kritériem byla

možnost publikovat bezplatně. Naopak, kritérium volné dostupnosti elektronické verze článků (např. formou Open Access) bylo nejméně podstatným [13].

Graf 1: Podíl časopisů s režimem Open Access v oboru chemie v databázi Scopus [14] Není OA – časopisy, které nejsou Open Access, DOAJ – časopisy registrované v Directory of Open Access Journals, OA – časopis Open Access.

Zdroj: Scopus

Graf 2: Podíl a rozložení Open Access časopisů v oboru chemie Časopisy jsou setříděny podle kritéria SJR 2011 [14] – vyšší hodnota znamená vyšší prestiž časopisu.

hodnoty IF (resp. SJR) časopisu, dotáhl honbu za maximálním IF časopisu v ČR do extrému. Stejně jako v USA kritérium Open Access patří na spodní příčku kritérií při volbě časopisu. Prozkoumáme-li časopisy v oboru chemie (Chemistry, podle titulů indexovaných v databázi Scopus [14]), dojdeme k následujícím zjištěním: podíl pravých Open Acess časopisů je méně než 10 %, viz graf 1. Seřadíme-li je podle kritéria SJR sestupně, zjistíme, že v první stovce nejprestižnějších časopisů není žádný pravý Open Access časopis, v prvních dvou stovkách jsou dva (na 101. a 145. místě), viz obr. 2. Tedy tam, kam se autoři snaží dostat (tj. přední příčky žebříčku časopisů), žádné pravé Open Access časopisy (zatím) nejsou. Jaké pak mají autoři možnosti a motivaci zpřístupnit články formou green Open Access? Pre-print server v oblasti chemie Úspěch pre-print serveru v oblasti fyziky arXiv.org [11] (v současnosti obsahuje téměř 900 tis. e-prints z oborů: fyzika, matematika, počítačová věda, kvantitativní biologie, kvantitativní finance a statistika) inspiroval vznik pre-print serveru jako součásti webu ChemWeb.com [15]. Bohužel, serveru se nikdy nepodařilo prolomit tradiční přístupy chemické komunity a získat kritickou masu dokumentů ve stadiu pre-print. Historie byla krátká: spuštěn byl v červenci 2000, v květnu 2002 obsahoval celkem 466 dokumentů, v říjnu 2002 celkem 539 dokumentů (pro porovnání – Royal Society of Chemistry ten rok přijala cca 10 000 manuskriptů, American Chemical Society 40 000 manuskriptů) [16]. V roce 2004 byl přesunut k vydavateli Elsevier na platformu ScienceDirect, kde je dodnes dostupný [17]. Ale již v r. 2004 přestal přijímat další příspěvky pro všeobecný nezájem přispěvatelů, ačkoli návštěvnost (tj. čtenost) byla vysoká [17].

Graf 3: Politika vydavatelů ohledně podpory Open Access vyjádřená pomocí barev databáze RoMEO [18] pro prvních 100 časopisů v oboru chemie (setříděno podle kritéria SJR 2011) v databázi Scopus [14]

SJR 2011 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 1

21

41

61

81

Pořadí časopisu

Formálně nepodporován Všechny časopisy z oboru Chemistry v databázi Scopus Časopisy Open Access (DOAJ, registrované, neregistrované) Zdroj: Scopus

Ačkoli výše zmiňovaný výzkum se týkal univerzit v USA, lze ho vcelku bez problémů zobecnit. Hodnoticí systém RVVI, kde zisk tzv. „RIV bodů“ (a tedy části institucionálních prostředků financování) je funkcí

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

Pre-print

Pre-print a post-print nebo vydavatelova verze/PDF Post-print nebo vydavatelova verze/PDF Zdroj: Scopus

Prozkoumáme-li graf 3 a tabulku 1, zjistíme, že politika týkající se otevřeného přístupu (zjednodušeně vyjádřená pomocí barev databáze RoMEO [18]) v první stovce časopisů je určena 4–6 dominantními

19

vydavateli s různě restriktivními politikami, přičemž pětina časopisů formálně Open Access nepodporuje vůbec (ani ve formě pre-printů). Pre-print server v oblasti chemie tak nikdy neprorazil, důvodem byla patrně konzervativnost na obou stranách – jak u vydavatelů, kteří dlouhou dobu nedovolovali archivování pre-printů, tak na straně autorů.

Tabulka 1: Vydavatelé dominující v první stovce nejprestižnějších časopisů v oboru chemie (setříděno podle kritéria SJR 2011) v databázi Scopus [14] Vydavatel

važují za způsob vhodné komunikace, uživatelské rozhraní a funkcionalita oproti platformám vydavatelů bývá řádově horší. Pro instituci mají institucionální repozitáře nezastupitelnou úlohu v autoarchivaci publikační činnosti, v oblasti komunikace pak slouží spíše pro širokou veřejnost (a tedy z hlediska autorů nezajímavou skupinu). Dojdeme tak ke konstatování, které většina autorů-chemiků podvědomě tuší: autoři považují za ideální místo pro umístění jakéhokoli odborného článku (včetně Open Acess) přímo v časopisu u vydavatele. Vše ostatní je vnímáno jako druhořadá možnost, event. úplně ignorováno. To jednoznačně vede autory k modelu gold Open Access.

Počet časopisů

Elsevier

34

American Chemical Society

21

Wiley-Blackwell

14

Royal Society of Chemistry

12

Taylor & Francis

4

Springer

4

Nature Publishing Group

3

Society for Industrial and Applied Mathematics

1

Materials Research Society

1

Institute of Physics

1

IM Publications

1

Bentham

1

American Society for Biochemistry and Molecular Biology Inc.

1

Aldrich Chemical Co.

1

American Institute of Physics

1

Případová studie – podpora Open Access na VŠCHT Praha Vysoká škola chemicko-technologická v Praze patří mezi vysoké školy výzkumného typu, s vysokou publikační aktivitou – např. v databázi Scopus bylo k VŠCHT Praha přiřazeno téměř 7 000 záznamů za období 1996-2013 (za r. 2012 přes 557 záznamů), publikovaných ve spolupráci s více jak 150 institucemi ze 70 zemí [21]. Přes 50 % publikací je pak z oborů chemie, materiálové vědy, chemické inženýrství, viz graf 4.

Graf 4: Profil publikační činnosti VŠCHT Praha

Zdroj: Databáze Scopus

Meziinstitucionální repozitář pro obor chemie Do současné doby neexistoval žádný meziinstitucionální repozitář pro obor chemie, který by svou vahou, prestiží a rozsahem připomínal např. PubMed Central pro oblast biomedicíny a věd o živé přírodě. PubMed Central obsahuje téměř 3 milióny článků; 1 373 plně participujících časopisů – tj. kompletní obsahy časopisů; 270 časopisů z NIH (National Institute of Health) portfolia – depozit článků financovaných NIH v rámci politiky NIH Public Access Policy; téměř 2 400 selektivně deponujících časopisů [19]. V oblasti chemie nebyla žádná instituce typu NIH, která by situaci změnila – autoři považují nadále oficiální časopis za prakticky jediné místo, kde se nalézají články s garantovanou kvalitou, jako čtenáři používají také téměř výhradně stránky vydavatelů. Nejsou proto motivováni ukládat články jinam, jelikož ani jejich odborné publikum tyto články jinde hledat nechce. Situace se však mění – Royal Society of Chemistry (RSC) spustila v říjnu 2013 Chemical Sciences Article Repository [20], repozitář určený pro depozit článků publikovaných jak v režimu gold, tak v režimu green. V současné době však zatím přijímá pouze články publikované RSC (s dalšími vydavateli RSC jedná) a je ve fázi beta verze (testovací provoz). Institucionální repozitáře Jak už částečně vyplynulo z diskuse výše, institucionální repozitář má pro autory-chemiky nízkou přitažlivost – pokud nejsou donuceni okolnostmi, tak depozit článků do institucionálního repozitáře nepo-

20

Zdroj: Scopus (téměř 7000 záznamů za období 1996–2013, za rok 2012 přes 557 záznamů) [21]

Proveďme nyní zjednodušenou analýzu dopadu jiného modelu financování elektronických časopisů na rozpočet instituce na příkladu výdajů VŠCHT Praha na odborné časopisy v r. 2012. V r. 2012 byl přístup VŠCHT Praha k odborným časopisům financován tradičním způsobem, tj. předplatným: VŠCHT Praha vydala přes 9 mil. Kč za předplatné odborných časopisů a 0 Kč za publikování v nich. Nyní uvažujme hypotetickou situaci, kdy by v r. 2012 byl pro VŠCHT Praha uplatněn čistý model gold Open Access, nikoli předplatné. VŠCHT Praha by tedy nezaplatila nic za předplatné časopisů (předpokládáme, že všechny časopisy by byly náhle přístupné volně), ale téměř 20 mil. Kč za publikování v nich (tzv. article processing charges).

Výpočet zahrnoval u předplatného i platby tzv. agregátorům (tj. nikoli přímo vydavatelům, ale zprostředkovatelům), opírá se o reálné platby v r. 2012. U odhadovaných hypotetických plateb za publikování článků se výpočet opírá o seznam publikací VŠCHT Praha pro RIV s rokem uplatnění 2012, výše platby za jednotlivé články je buď údaj vydavatele, nebo je přejat z databáze SHERPA/RoMEO [18]. Výsledek je nepříjemný (viz graf 5) – výdaje spojené s odbornými časopisy by v případě překlopení na čistý gold Open Access režim stouply téměř na 220 %. Horší a realističtější scénář by však představoval přechodový režim trvající několik let, při kterém by instituce předplácela kolekce a zároveň platila za okamžité otevření článku v režimu Open Access. Nárůst celkových nákladů by tak mohl být ještě vyšší.

Graf 5: Porovnání výdajů za předplatné časopiseckých kolekcí a hypotetických plateb za publikování v režimu gold Open Access pro VŠCHT Praha za r. 2012 Levé sloupce – výdaje za předplatné časopiseckých kolekcí (reálné a uskutečněné; zahrnuje i agregátory; přes 9 mil. Kč), nulové výdaje za publikování v režimu gold Open Access; pravé sloupce – hypotetická varianta: platby za publikování v režimu gold Open Access, téměř 20 mil. Kč, ale nulové výdaje za předplatné (předpokládáme volný přístup k časopisům).

Zdroj: VŠCHT Praha; údaje o platbách za gold Open Access: vydavatelé nebo SHERPA/ROMEO [18]

Podpora gold Open Access publikování Základním problémem autorů, kteří hodlají publikovat v režimu gold Open Access, je alokace finančních prostředků, a to jak jejich vyčlenění v rozpočtu, tak odhad, kdy budou čerpány. Důležitým momentem je tak centralizace finančních prostředků – pro autora/y nebo malou výzkumnou skupinu je složité plánovat prostředky a odhadnout okamžik jejich čerpání, na vyšší úrovni (např. instituce) lze daleko snáze odhadnout a vybalancovat celkový rozpočet. Jelikož však neexistuje centralizovaná podpora na národní úrovni (jako zajišťuje např. RC UK ve Velké Británii [22] nebo DFG v Německu [23]), rozhodlo se vedení VŠCHT Praha pro podporu formou pilotního projektu v r. 2013 na úrovni instituce. Je to druhá instituce – po AV ČR [24] – která se rozhodla v ČR systematicky podporovat gold Open Access publikování. Na konci r. 2012 schválilo vedení VŠCHT Praha v rozpočtu Centra informačních služeb (CIS) částku 500 000 Kč na pilotní projekt –

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

podporu publikování v režimu gold Open Access. Na jaře 2013 byla během revize rozpočtu podpora snížena na 200 000 Kč. Po oznámení programu akademické obci byla avizovaná částka vyčerpána během cca dvou měsíců, vedení CIS pak rozhodlo financovat Open Access publikování z rezerv. Cílem bylo zjistit latentní poptávku ze strany autorů, proto nebyla nastavena v zásadě žádná předem daná pravidla, pouze přislíbeno 100% krytí nákladů. Celkové požadavky se nakonec dostaly na částku 444 360 Kč, ale reálně bylo vyčerpáno jen 309 095 Kč (část požadavků se vzhledem zdržení během recenzního řízení přesunula na rok 2014). Za tuto částku bylo podpořeno 9 publikací, přibližně 2 % publikační činnosti VŠCHT Praha za r. 2013. I bez striktně nastavených pravidel byly všechny podpořené články z časopisů s přiřazeným impact faktorem. To je jasný důkaz autoregulace ze strany autorů – časové a další investice do vytvoření článku jsou tak vysoké, že autoři se sami vyhýbají „špatným“ časopisům. Zajímavá (ale ne překvapivá) jsou následující fakta: autoři podpořených článků pocházeli z více jak deseti různých institucí ze tří zemí (včetně ČR) – VŠCHT Praha tak de facto podporovala gold Open Access publikování jiných institucí. Dva z podpořených článků byly z tzv. hybridních časopisů (přístup k časopisům je placen, za publikování článku formou Open Access se také platí). Vyhodnocení pilotního projektu Jak Akademický senát VŠCHT Praha, tak Knihovní rada VŠCHT Praha konstatovaly spokojenost s průběhem, senát schválil pokračování financování v r. 2014 a Knihovní rada odsouhlasila následující pravidla pro poskytování podpory: Pouze recenzované články (full-paper i review), nikoli knihy, monografie apod. (shodně s politikou RC UK [22]). Výše úhrady: 100 %. Časopis indexován ve WoS a/nebo Scopus (důvod: zajištění kvality, ochrana autorů před “predátory”, nepřímý odkaz na kvalitu najdeme i v dokumentech RC UK [22] a DFG [23]). Přestože jsou autoři sami motivováni publikovat v kvalitních časopisech, je toto pojistka pro instituci. Hybridní časopisy nebudou podporovány (důvod: dvojitá platba vydavateli – předplatné časopisu i platba za publikování. Udržení výše nákladů VŠCHT Praha pod kontrolou.), stejnou politiku má i DFG v Německu [23]. První a/nebo korespondující autor je z VŠCHT Praha (finance vynaložené VŠCHT Praha mají jít na články, které jí co nejvíce „patří“, nikoli články jiných institucí), stejně jako DFG [23]. Využití programu RSC Gold for Gold Stojí za zmínku, že zároveň s tímto pilotním projektem se VŠCHT Praha zapojila do programu Gold for Gold Royal Society of Chemistry, kde instituce předplácející kompletní balík časopisů RSC, tzv. RSC Gold, dostane vouchery pro aktivaci otevřeného přístupu u svých článků v časopisech RSC, a to v ceně ročního předplatného [25]. I tento program se setkal s velkým ohlasem, je hlavně zajímavý jako možný tranzitní model pro překlopení do režimu čistého gold Open Access. Příkladem pro další vývoj v ČR je první iniciativa Gold for Gold na národní úrovni, která je součástí licenčního ujednání DFG-RSC Gold pro rok 2014. Přes 87 německých institucí a Max Planckův i Fraunhofferův institut mají nejen přístup ke kompletní produkci RSC, ale navíc získají možnost čerpat z 900 voucherů pro aktivaci článku v režimu gold Open Access [25].

21

Závěr Situace kolem Open Access se rychle vyvíjí, následující roky budou ve znamení hledání rovnovážného stavu. EK nastartovala svými opatřeními a politikou Open Access rozsáhlé změny, většina akademických pracovníků už Open Access vnímá jako významnou alternativu k tradičnímu modelu publikačního procesu, ať už je jejich postoj pozitivní, nebo negativní. Rozsah a výsledný dopad těchto změn lze v současné době těžko odhadnout. Komplexní informace o situaci a vývoji iniciativ Open Access v Evropě i jednotlivých státech EU lze sledovat na stránkách projektu OpenAIRE [26]. Jestliže se má podpora gold Open Access v ČR přesunout z deklamací do praktické roviny, je nutná nejlépe centralizovaná finanční podpora na národní úrovni, podobně jako to zajišťuje RC UK ve Velké Británii [22] nebo DFG v Německu [23]. Centralizace zjednoduší vztahy mezi institucemi (minimalizace problémů při rozdělování platby mezi instituce a zbytečného přeúčtovávání nákladů mezi nimi apod.), umožní snadnou evidenci prostředků vydávaných ze státního rozpočtu na národní úrovni. V neposlední řadě bude základem pro budoucí silnou vyjednávací pozici vzhledem k vydavatelům (vyjednávání tranzitních modelů pro přechod na čistý gold Open Access, podmínek pro green Open Access apod.), podobně jako to bylo úspěšně aplikováno v případě národních konsorcií při nákupu elektronických informačních zdrojů.

[9] Spichtinger, D.: Open Access in Horizon 2020 and the European Research Area [online]. [Brussels]: European Regional Working Group of the Global Research Council, [cited 4 Nov 2013]. http://www.scienceeurope.org/uploads/GRC/Open%20Access/ 2_Daniel%20Spichtinger.pdf [10] Open Access Guidelines for researchers funded by the ERC [online]. European Research Council, 2012 [cited 4 Nov 2013]. http://erc.europa.eu/sites/default/files/document/file/open_access_ policy_researchers_funded_ERC.pdf [11] arXiv.org. [cited 20 Nov 2013]. http://arxiv.org/ [12] SCOAP3 – Sponsoring Consortium for Open Access Publishing in Particle Physics. [cited 20 Nov 2013]. http://scoap3.org/ [13] Housewright, R., Schonfeld, R. C., and Wulfson, K.: Ithaka S+R US Faculty Survey 2012. [cited 28 Mar 2014]. http://www.sr.ithaka.org/ research-publications/us-faculty-survey-2012 [14] Scopus Title List. [cited 10 Jul 2013]. http://info.sciencedirect.com/ documents/files/scopus-training/resourcelibrary/xls/title_list.xlsx [15] ChemWeb.com. [cited 20 Nov 2013]. http://www.chemweb.com/ [16] Warr, W. A.: Evaluation of an experimental chemistry preprint server. Journal of chemical information and computer sciences, Mar-Apr 2003, 43(2), 362-373. [17] Preprint Archive. [cited 15 Nov 2013]. http://www.sciencedirect.com/preprintarchive [18] SHERPA/RoMEO. [cited 13 Nov 2013]. http://www.sherpa.ac.uk/romeo/

Odkazy

[19] PubMed Central. [cited 15 Nov 2013]. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/ [20] Chemical Sciences Article Repository. [cited 15 Nov 2013].

[1] Výzva číslo 4.3 – Vybavení odborných vědeckých a oborových knihoven,

http://www.rsc.org/chemical-sciences-repository/articles/

PO 3, OP VaVpI. [cited 7 Mar 2014]. http://www.msmt.cz/strukturalni-

[21] Scopus. [cited 24 Oct 2013]. http://www.scopus.com/

fondy/vyzva-cislo-4-3-vybaveni-odbornych-vedeckych-a-oborovych

[22] RCUK Policy on Open Access and Supporting Guidance. [cited 15 Nov

[2] Informace – základ výzkumu (LR). [cited 7 Mar 2014]. http://www.msmt.cz/vyzkum-a-vyvoj/program-informace-zaklad-vyzkumu [3] Web of Knowledge – O projektu. [cited 7 Mar 2014]. http://www.lib.cas. cz/online-databaze/bibliograficke-a-citacni-databaze/web-of-knowledge/ [4] Budapest Open Access Initiative. [cited 4 Nov 2013]. http://www.budapestopenaccessinitiative.org/read [5] Otevřený přístup (open access). [cited 7 Mar 2013]. http://www.openaccess.cz [6] Creative Commons. [cited 13 Nov 2013]. http://creativecommons.org/ [7] DSpace.cz. [cited 7 Mar 2013]. http://dspace.cz/ [8] Vědecké poznatky: otevřený přístup k výsledkům výzkumu posílí inovační potenciál Evropy. [cited 13 Nov 2013]. http://europa.eu/rapid/press-release_IP-12-790_cs.htm

22

2013]. http://www.rcuk.ac.uk/documents/documents/ RCUKOpenAccessPolicy.pdf [23] DFG Guidelines Open Access Publishing. [cited 15 Nov 2013]. http://www.dfg.de/formulare/12_20/12_20_en.pdf [24] Dotace pro podporu publikování formou Open Access v Akademii věd ČR. [cited 29 Nov 2013]. http://www.lib.cas.cz/openaccess/ [25] Gold for Gold. [cited 24 Mar 2014]. http://www.rsc.org/publishing/librarians/goldforgold.asp [26] OpenAIRE - Open Access Infrastructure for Research in Europe. [cited 24 Mar 2013]. https://www.openaire.eu/

Informace pro autory Ergo je recenzovaný časopis se zaměřením na analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací. Do časopisu mohou být zařazeny jen původní a dosud nepublikované články, které úspěšně projdou recenzním řízením. Příjem článků a recenzní řízení Články jsou od autorů přijímány průběžně v elektronické formě na adrese uvedené v tiráži časopisu. Přijímány jsou pouze články, které dosud nebyly publikovány v jiném periodiku a ani nejsou současně jinému periodiku k publikování nabídnuty. Každý došlý článek nejprve posoudí odpovědný redaktor a rozhodne o jeho přijetí do recenzního řízení. O přijetí či nepřijetí článku do recenzního řízení informuje odpovědný redaktor autora článku. V recenzním řízení posuzují každý článek nezávisle na sobě minimálně dva recenzenti. Recenzní řízení probíhá anonymně. Pokud si recenzent přeje zůstat v anonymitě i po skončení recenzního řízení, nebude jeho totožnost zveřejněna mimo okruh redakční rady. Každý z recenzentů se vysloví pro publikování (bez výhrad nebo s drobnými úpravami), přepracování nebo zamítnutí článku a své rozhodnutí zdůvodní v recenzním posudku. Redakční rada se seznámí s recenzními posudky a rozhodne o publikování, přepracování nebo zamítnutí článku. Odpovědný redaktor oznámí rozhodnutí redakční rady autorovi článku. Pokud dojde k přepracování článku a odpovědný redaktor bude mít pochybnosti o kvalitě tohoto přepracování, bude novou verzi článku konzultovat s recenzentem, který přepracování doporučil. Redakce si vyhrazuje právo upravit článek a všechny jeho části podle redakčních zvyklostí; provedené úpravy budou s autorem konzultovány formou autorské korektury článku.

Ergo / červen 2014 / Technologické centrum Akademie věd ČR

Formální náležitosti rukopisu Články jsou přijímány v českém, slovenském nebo anglickém jazyce a v textovém formátu kompatibilním s editorem MS Word. Článek musí mít standardní strukturu vědeckého článku, tj. kromě vlastního textu musí navíc obsahovat zejména abstrakt (v rozmezí 500 až 1000 znaků), klíčová slova a seznam použité literatury. Vhodné je doplnit rovněž stručnou informaci o autorech. Název článku, abstrakt a klíčová slova musí být dodány kromě původního jazyka rovněž v angličtině. Doporučený rozsah článku je cca 15 000 znaků, doplněný 3 grafy, obrázky nebo tabulkami standardní velikosti, což odpovídá zhruba třem tiskovým stranám v časopise. Rukopisy je nejlépe psát v co nejjednodušší grafické podobě, pokud možno bez různých grafických odrážek a speciálního formátování. V jednom článku je vhodné použít nejvýše dvě úrovně mezititulků. Všechny grafy a tabulky jsou při sazbě vytvářeny znovu. Kromě náhledu jejich požadované podoby v textu je proto vždy vhodné dodat také zdrojová data v samostatných souborech (grafy nejlépe v MS Excelu, tabulky v MS Wordu). Optimální rozlišení fotografií a obrázků pro tisk je 300 dpi, tj. běžná fotografie na šířku jednoho sloupce sazby by měla mít cca 1 200×900 bodů (větší rozlišení nevadí, menší ano). Odkazy na použitou literaturu v souladu s ČSN ISO 690 (viz konkrétní příklady použití v časopise). Poznámky pod čarou (pokud jsou nutné – např. vysvětlení podružných detailů, které by v textu odvádělo od právě probírané problematiky) jsou obvykle z grafických důvodů umisťovány na konec článku a je vhodné uvádět je tam všechny souhrnně už v rukopise; poznámky pod čarou se číslují od začátku dokumentu a v textu jsou vyznačeny horním indexem.

23

Submission of Manuscripts Ergo is a reviewed journal oriented at analyses and trends in research, technologies, and innovations. The journal only accepts original, unpublished articles that pass the review process. Article acceptance and the review process Articles are accepted from their authors continuously, in electronic form, at the address listed in the imprint. Only articles that have not been published in any other periodical and are not at the same time offered to another periodical are accepted. Every received article is first considered by the executive editor who decides whether to accept it for the review process. The executive editor informs the author of the article whether the article was or was not accepted for the review process. A minimum of two reviewers assess every article during the review process. The review process is anonymous. If a reviewer wishes to remain anonymous even after the end of the review process, their identity will not be disclosed to anyone outside of the editorial board. Each reviewer gives their opinion as to whether to publish (without qualifications or with minor modifications), rework, or reject the article and provides reasons for their decision in a review assessment. The editorial board reads the review assessments and decides whether to publish, rework, or reject the article. The executive editor informs the author of the article of the board‘s decision. If the article is reworked and the executive editor has doubts about the quality of the reworking, the new version of the article will be discussed with the reviewer who recommended the reworking. The editors reserve the right to modify articles and all their parts according to editorial custom; performed modifications will be discussed with the author through an author‘s editing of the article.

24

Formal requisites for manuscripts Articles are accepted in Czech, Slovak, or English in a text format compatible with the MS Word text processor. Articles must have the standard structure of scientific articles, i.e. in addition to the text itself, they must contain an abstract (between 500 and 1000 characters), keywords, and a list of used literature. Brief information about the authors may also be included. The name of the article, abstract, and the keywords must be also supplied in English in addition to the original language. The recommended length of articles is 15 000 characters with 3 charts, pictures, or tables of standard size which corresponds to three print pages in the journal. Manuscripts should use simple formatting, ideally without graphical bullets and other special formatting. A single article should use no more than two levels of subheadings. All charts and tables are reset during typesetting. In addition to their requested form within the text, source data should be included in separate files (charts in MS Excel, tables in MS Word). The optimum resolution for photos and images for printing is 300 dpi, i.e. a regular photo of the width of one typeset column should have approximately 1 200×900 pixels (higher resolution is fine, lower is not). Links to used literature should comply with ČSN ISO 690 (see specific examples in the journal). Footnotes (if required – for example, to explain secondary details that would distract from the discussed topic in the text) are usually placed at the end of the text for graphical reasons and should be placed there in the manuscript as well; footnotes are numbered from the beginning of the document and indicated by superscript.