červen 2009 Malé cesty služby

červen 2009 Malé cesty služby Charita se podílí na poslání šířit ve světě dobro, spravedlnost a naději. Tato věta je první větou v odstavci o poslání Charity v nově vypracovaném etickém kodexu. Takové poslání je velmi vysokým cílem. Každý člověk, který se snaží na sebe dívat alespoň trochu pravdivě, vidí svoji slabost a může zažít vlastní selhání, které zůstává ostatním lidem často skryté. Takové zkušenosti pak mohou vzít člověku odvahu podílet se na tomto cíli Charity, zvláště když si pod šířením dobra, spravedlnosti a naděje představí nějaké vyjímečné činy. Charita žije ze zkušenosti křesťanského života, ze zkušenosti, kterou nám zachoval její zakladatel sv. Vincent a mnozí další světci a světice. Tato zkušenost nám říká, že vysokých cílů lze dosáhnout pomocí zcela obyčejných každodenních úkonů služby, které jsou naplněny láskou. Ježíš nikdy nemusel příliš mluvit o Boží lásce, protože lidé, kteří se s Ním setkali, mohli přímo na sobě pocítit, že Bůh je má rád. Aby lidem, kterým Charita slouží, mohla být zprostředkována tato zkušenost, že i je má Bůh rád, je nezbytné, aby si pracovníci Charity prokazovali dobro navzájem mezi sebou, aby si pomáhali,

aby si dokázali působit radost, a tím se vytvářelo společenství, ve kterém je Ježíš přítomný. Prokazovat si dobro mezi kolegy a kolegyněmi je někdy těžší, než sloužit potřebným. Máme rozdílné povahy. Rozdílné povahy jsou součástí naší lidské přirozenost. I v těchto případech můžeme hledat zkušenost církve, konkrétně v životě otců pouště. Abba Pavel a jeho bratr Bohuslav žili ve Skétis a docházelo mezi nimi z různých důvodů k hádkám. Abba Pavel říká: „Jak dlouho se budeme takhle chovat ?ÿ A abba Bohuslav mu povídá: „Buď tak laskav, až někdy půjdu proti tobě, snes mě, a až ty půjdeš proti mně, i já tě snesu.ÿ Tak získali pro zbytek dní pokoj a odpočinutí. Osobní rozhodnutí snášet jeden druhého je první krokem na cestě k charitnímu společenství. Ladislav Lego, spirituál DCHP

ROZHOVOR • Šťastnější děti mají své „rodičeÿ u nás . . . Vedoucí projektu Adopce na dálku Diecézní charity Plzeň PABLO CHACÓN GIL se v prvním květnovém týdnu vrátil z dvouměsíční cesty po Latinské Americe, 1

Informační listy Diecézní charity Plzeň

konkrétně z putování po Bolívii, Paraquayi a Peru. Cílem jeho cesty bylo především prozkoumat, jak projekt Adopce na dálku v Bolívii a v Paraquayi funguje a jaké jsou možnosti rozšíření „adopcíÿ také do Peru. Než budeme hovořit o adopcích na dálku, prozradím, že v Peru ses věnoval i jiné záležitosti, a sice využití podpory po zemětřesení v roce 2007. Ano, setkal jsem se s pracovníky Caritas Peru, kteří mi velice ochotně ukázali a vysvětlili všechny aktivity, které po zemětřesení za přispění mezinárodní, tedy i naší pomoci dělají. Procestoval jsem nejchudší region v Peru a prohlédl jsem si především vesnici Tantara, kde z příspěvků od Diecézní charity Plzeň a města Plzně bylo vybudováno jedenáct obydlí pro ty, kteří po zemětřesení ztratili střechu nad hlavou. Caritas Peru se zasadila nejen o to, že lidé získali nová obydlí, ale i o to, aby byla právně vyřízena jejich vlastnická práva k okolním pozemkům. Ty sice jsou malé, nicméně mohou obyvatelům přinášet trvalou obživu do budoucna. Doposud to vše probíhalo živelně.

Navštívil jsi zde také město Pisco, které bylo zemětřesením téměř úplně zničeno . . . Celý region Ica, kde toto město leží, je územím, které bylo v z celého Peru ze2

červen 2009

mětřesením poškozeno nejvíce. Samotné město Pisco bylo zničené z devadesáti procent. Většina obydlí je zde totiž vybudována ze zvláštní směsi hlíny, sena a kamene, z níž se dělají nepálené cihly. Stavby z takového materiálu pak při otřesech padají jako domečky z karet. Caritas Peru se hodně snaží o obnovu, buduje tu nové školy a podobně. Vzhledem k tomu, že jsi původem Španěl, léta už žijící v České republice, neměl jsi v Latinské Americe problémy s dorozuměním. Nicméně cestoval jsi úplně sám. Jak jsi nalézal záchytné body, kam se obrátit, koho kontaktovat? Vždycky a všude jsem navštěvoval místní Charitu. Kromě toho i jiná misijní společenství, místní kněze a podobně. Díky tomu jsem navázal různé nové kontakty, např. mezi indiánskými komunitami. Dostal jsem se i do starého leprosária v San Pablo de Loreto. To je místo, kam byli umisťování — a není to tak dávno, ještě ve 20. století — lidé nemocní leprou. Když člověk onemocněl leprou, byl poslán do této od světa odříznuté vesnice uprostřed pralesa, aby zde dožil, protože účinná léčba byla nenožná. Dnes už je zde normální vesnice, kde se nachází už jen pár nemocných — velmi starých lidí. Nemoc už je vymýcena. Abychom ale neopomínali adopce na dálku, kvůli nimž ses na cestu hlavně vydal. Diecézní charita Plzeň má lokalitu působnosti v Bolívii a Paraquyi. Cos tam zjistil? Byl jsem hodně pozitivně překvapený, jak organizace těchto „adopcíÿ funguje, jak je o děti postaráno, této práci se tu věnuje spousta dobrovolníků. Ještě silnější než samotné poznání, že projekt funguje,


ale bylo zjištění, kolik dětí takovou podporu, jako je ta naše, potřebuje. Mnoho dětí žádá o podporu, chtěly by studovat, ale jejich rodina nemá finanční prostředky. Když rodina nemá z čeho žít, děti místo návštěvy školy pracují na polích či jinak vydělávají. Tyto děti by také potřebovaly své „adoptivní rodičeÿ jako jejich šťastnější vrstevníci. Procestoval jsem desítky míst, kde žijí děti podporované „adoptivními rodičiÿ z naší diecéze. Často jsem musel použít malé osobní letadlo, byl to jediný dopravní prostředek, jak tyto děti navštívit. Většinou žijí v internátech, protože z domova do školy nemohou docházet či dojíždět každý den, je to příliš daleko. Udělal jsem tam spoustu fotek a přináším pro naše „adoptivní rodičeÿ informace o „ jejichÿ dětech. Do Bolívie jsi vezl také kopii sochy pražského Jezulátka, kterou požehnal plzeňský biskup František Radkovský a která je darem několika českých rodin. Jak bylo Jezulátko přijato? To bylo krásné zakončení mé cesty po Bolívii, když proběhla korunovace Jezulátka v katedrále bolívijského vikariátu Beni. Biskup Mons. Elias při ní poděkoval českým dárcům s tím, že tento dárek spojuje dva národy a regiony, a vylovil přání, aby se Jezulátko v oblasti, kde je plno potřebných dětí, stalo právě jejich ochráncem. Tolik tedy Bolívie. A jak to vypadá s adopcemi na dálku v Paraquayi? I tady jsem byl velmi mile překvapen, že tu velmi dobře funguje síť dobrovolníků. Monitoruje se pečlivě práce a způsob, jak je nakládáno s podporou. Existují zde referentky, které každé dva týdny

červen 2009

navštěvují podporované rodiny a zjišťují, jak dítě studuje, jak prospívá, jaké jsou rodinné poměry. Zaujal mě jeden ze způsobů příspěvků paraquayiské charitě. Tam totiž, když např. řidič dostane pokutu za přestupek, nejdou tyto peníze státu, ale dostane je charita. To by bylo dobré i u nás! Hned bych pokuty platila s lehčím srdcem. Ale neodbočujme. Velká část „adoptovanýchÿ dětí z naší diecéze žije v hlavním městě Paraquaye v Asuncionu. Je tam velká chudoba? Asuncion je krásné město, ale vyrostlo narychlo v 80. letech minulého století, kdy byla velká migrace obyvatelstva z venkova do měst. Tím v Asuncionu vznikly velké periferie, kde je opravdu obrovská chudoba. A tam právě žije hodně „našichÿ dětí. Tak mě napadá, bylo tvoje putování po zemích Latinské Ameriky vždy zcela bezpečné? No, asi vždycky nebylo. Chtěl jsem třeba navštívit jednu z nejnebezpečnějších čtvrtí Asuncionu Chacaritas, kde máme pět dětí a kde je obrovská kriminalita. Musel jsem tam jít s místní ochrankou, což byly vlastně rodiče těch dětí, které podporujeme, všichni se tam navzájem znají. Jinak prý tam nechodí ani policie. Bylo mi řečeno, že kdybych tam šel sám, nejspíš bych se nevrátil. Vyplynula z tvé cesty inspirace a motivace do budoucna? Určitě! Když jsem např. navštívil hlavní město Bolívie La Paz, které leží 4 tisíce metrů nad mořem, vyskytlo se v součinnosti s Caritas Bolivia spousta nápadů na budoucí projekty. Třeba spolupráce s Fair Trade, kdy indiáni vyrábějí 3


nejrůznější výrobky z kůže, dřeva, zajímavé textilie a keramiku. Také mě velice zaujaly asistenční projekty, které jednak reagují na aktuální katastrofickou situaci, která nastane, ale zároveň se hodně věnují prevenci. Projevilo se to např. při epidemii krvácivé formy horečky dengue, kdy díky prevenci bylo zachráněno obrovské množství životů. Navštívil jsem také velký internát pro děti z ulice, kde jsem v r. 2003 jeden rok pracoval. „Adoptivní rodičeÿ z naší diecéze jsou určitě hodně zvědaví na tvé zážitky a informace z cesty. Kdy se o ně podělíš? Všechny „rodičeÿ i širokou veřejnost, prostě každého, kdo má zájem, zvu na 10. června v 18 hodin do učebny v přízemí budovy Biskupství plzeňského na náměstí Republiky 35. Tam budu o všem vyprávět, samozřejmě nebudou chybět ani fotografie a filmové záběry. Rád zodpovím i nejrůznější dotazy. S Pablem Chacón Gilem si povídala Alena Ouředníková.

NOVINKY • Cizinecká police pomáhá v Poradně pro cizince a uprchlíky

červen 2009

potřebují poradit s prodloužením víza, nahlášením změny bydliště, účelu pobytu či příjezdem člena jeho rodiny do ČR na pozvání, ale např. i s tím, co dělat při ztrátě dokladů, případně v dalších složitých a akutních situacích. Jedná se o pilotní projekt, v rámci charitních poraden v ČR ojedinělý, který má usnadnit jednání cizinců na cizinecké policii a zlepšit situaci na pracovištích cizinecké policie. Pokud totiž cizinec získá potřebné informace již předem, vyhne zbytečnému opakovanému čekání na úřadovně cizinecké policie. Vedení oblastního ředitelství předpokládá, že se takto podaří snížit počet cizinců, kteří přicházejí na pracoviště povolování pobytu opakovaně, aby doplnili své žádosti. Poradna pro cizince a uprchlíky DCHP má již léta k dispozici právníka, sociální pracovníky, překladatele a tlumočníky a další odborné spolupracovníky, ale neměla doposud nikoho, kdo by byl schopen komplexně poradit, co a jak je třeba při vyřizování nezbytných záležitostí na cizinecké policii. Vedoucí Poradny pro cizince a uprchlíky DCHP Helena Duchková potvrzuje, že klienti, kteří neměli všechny potřebné náležitosti hned pohromadě, museli úřadovny Služby cizinecké policie navštěvovat opakovaně. „Prodlužovala se tak doba vyřízení žádostí, cizinci byli ve stresu, opakovaně se k nám vraceli pro radu. To všechno by teď mohlo odpadnout a rozšíří a zkvalitní se tak i služby naší poradny,ÿ říká Duchková.

Každé úterý od 1200 do 1600 je v Poradně pro cizince a uprchlíky v Cukrovarské ulici v Plzni k dispozici příslušník Služby cizinecké policie Plzeň, který bude klientům bezplatně a anonymně poskytoAlena Ouředníková vat konzultaci a pomoc ještě před jejich příchodem na pracoviště cizinecké policie. • Nově otevřená zařízení Jde hlavně o pomoc těm, kteří si nevědí v Rokycanech rady s vyplněním žádostí o povolení k pobytu a dalších formulářů, jako je žádost Oblastní charita Rokycany otevřela o vízum, o dobrovolný návrat apod., nebo 1.5.2009 Sociálně terapeutické dílny a 4


Denní stacionář Pohodička. Obě zařízení jsou určena pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením starší 15 let, kteří zůstávají po ukončení školní docházky doma — nemají na vybranou. Nyní se jim nabízejí nové možnosti. Zařízení se otevírá pro klienty každý pracovní den od 8–16 hodin.V Pohodičce poskytujeme celodenní stravování, svačiny se připravují v zařízení, obědy jsou dováženy. Samozřejmostí budou i nadstandardní služby — masáže, rehabilitační cvičení apod., které se rozběhnou podle poptávky klientů. Protože je Pohodička jediným zařízením pro postižené na okrese Rokycany, chceme tuto službu přiblížit a umožnit i klientům ze vzdálenějších koutů okresu, a proto budeme i klienty svážet (podle potřeb klientů). Bydliště ve vzdálených místech okresu by nemělo omezovat klienty ve využití této služby. Celková kapacita zařízení je 20 klientů. Sociálně terapeutické dílny jsou určeny pro osoby se středně těžkým postižením, které chtějí pracovat. U nás si mohou zdokonalovat své pracovní návyky a dovednosti. Mohou se naučit na tkalcovských stavech, pracovat s keramikou, textilem,mohou se naučit i základům počítačové gramotnosti, neboť v zařízení je i vybavená počítačová učebna. Klienti v dílnách zažívají nové pocity užitečnosti, potřebnosti, uvědomují si své schopnosti, dochází ke zvyšování jejich sebevědomí. Důležitý je pro ně ovšem i pobyt mezi jinými lidmi než jen v rodině. Práce ve skupině vrstevníků naše klienty obohatí, učí se a zvládají nové úlohy, komunikaci, řešení konfliktů. Navazují se nová přátelství. Stejný počet klientů najde své místo i v Denním stacionáři Pohodička, který

červen 2009

nabízíme klientům s těžkým zdravotním postižením. Program přizpůsobený pro každého klienta / podle jeho schopností/ připravuje ergoterapeut a speciální pedagog. Klienti mohou využít i odbornou pomoc psychologa. Chceme vytvořit pro klienty prostředí, které bude rozvíjet jejich samostatnost, schopnost dorozumět se, vytvářet sociální návyky. Alena Drlíková, OCH Rokycany

OHLÉDNUTÍ • Konference na téma Alzheimerova nemoc proběhla v Karlových Varech Ve čtvrtek 13. května pořádala Farní charita Karlovy Vary již 9. konferenci na téma Alzheimerova nemoc. Hlavní myšlenkou setkání byly „Nové poznatky o demencích, jejich prevenci a léčběÿ. Velmi diskutovaným problémem byly také například „Právní záležitosti ve vztahu k péči o senioryÿ nebo „Spolupráce s rodinami lidí trpícími Alzheimerovou demencíÿ a výsledky projektu „Dny pamětiÿ. Konference je každoročně určena nejen odborníkům, zdravotním sestrám a sociálním pracovníkům, ale i veřejnosti, která v letošním roce projevila mimořádný zájem. Mezi přednášejícími byl například MUDr. Robert Rusina z Fakultní Thomayerovy nemocnice, Mgr. Martina Rokosová z České alzheimerovské společnosti nebo PhDr. Hana Janečková z Diakonie ČCE. Díky vstřícnosti vedení Karlovarského městského divadla mohlo 120 účastníků konference vyslechnout přednášky 5


na stále aktuálnější téma v mimořádně krásném a příjemném prostředí. Desátá konference na téma Alzheimerova nemoc se bude konat v květnu 2010. Jiří Novák

• Setkání tříkrálových koledníků v Klatovech Na sedmdesát malých i větších koledníků z letošní Tříkrálové sbírky v klatovském vikariátu se sešlo v neděli 26. dubna na zahradě Domova pokojného stáří Naší Paní v Klatovech. Zejména pro ty menší tu byly připraveny nejrůznější hry a soutěže. No řekněte, víte, jak se dělá např. Nosák čichavý, Hovnivál smradlavý nebo Opice hravá? Pokud ne, měli jste tam tehdy být, děti by vám předvedly variant hned několik. Mezi koledníky zavítal i biskup František Radkovský, který jim poděkoval za jejich záslužnou práci, celé odpoledne se hrálo na kytary a zpívalo do mikrofonu, o občerstvení v podobě grilovaných dobrůtek nemluvě. Na řadu přišla i tombola pro děti, hokej s PET lahví a další legrácky. (alo)

• Elektrický vozík pro seniory v DPS v Klatovech Nový elektrický invalidní vozík byl slavnostně předán klientům klatovského Domova pokojného stáří Naší Paní ve čtvrtek 14. května. Moderní vozík, který bude usnadňovat život hůře pohyblivým či nechodícím obyvatelům domova, byl pořízen za zhruba 150 tisíc korun. Na otázku, odkud tento finanční obnos pochází, odpovídá ředitelka Oblastní charity Klatovy Marie Malkusová s radostným smíchem: „Byl to zázrak.ÿ A poté už vážně objasňuje zajímavý příběh. Do domova za klienty nějaký čas dochází dob6

červen 2009

rovolnice, energická čerstvá důchodkyně paní Jitka Kopelentová. Doprovází klienty na vycházkách a různých pochůzkách. Zhruba před rokem pomáhala jedné ze špatně chodících obyvatelek domova při návštěvě klatovského divadla a vrátila se celá zadýchaná a zmožená. „Chtělo by to elektrický vozík,ÿ prohlásila tehdy. Ovšem kde na něj vzít peníze? Prý se musí sehnat, řekla paní Kopelentová. „Tehdy jsme nevěřili, že je dáme dohromady. Ale Jitka Kopelentová se do toho dala s vervou sobě vlastní. Obcházela potencionální dárce, a když do konce roku shromáždila 70 tisíc, začali jsme věřit, že se celá věc podaří,ÿ vzpomíná Marie Malkusová.

Na koupi elektrického vozíku pro Domov pokojného stáří Naší Paní přispělo několik desítek klatovských firem, ale i soukromé osoby a neziskové organizace. Ti všichni byli pozváni 14. května do kaple domova, kde vedoucí osobní asistence Bohumil Novák předvedl provoz automatizovaného vozíku, už předtím požehnaného klatovským farářem P. Antonínem Bachanem. K tomu zazpívaly děti z místní mateřské školy a pěvecký klub Seniorky. Spirituál Diecézní charity Plzeň Ladislav Lego všem dárcům poděkoval a ocitoval slova francouzského kněze a charitního pracovníka abbé Pierra: „Nespra-


vedlnost není v nerovnosti, ale nespravedlnost je v neschopnosti rozdělit se. A vy jste se rozdělili. Je to velká radost.ÿ „Díky dárcům se našim klientům hodně usnadní možnost dostat se ven, mezi ostatní lidi, zařídit si třeba nákupy, dojet si ke kadeřnici či k lékaři. Pro hůře pohyblivé lidi jsou tyto možnosti neuvěřitelně cenné,ÿ konstatovala zároveň se slovy díků Marie Malkusová.

červen 2009

POZVÁNÍ • 4. Setkání se solidaritou

V rámci pravidelných měsíčních Setkání se solidaritou, jejichž cílem je informovat veřejnost o aktivitách lidí, kteří se profesionálně nebo dobrovolně podílejí na charitativních, humanitárních a jiných solidárních akcích a projektech po celém světě, se uskuteční 9. června od 1900 Alena Ouředníková v kulturní kavárně Jabloň v Krátké ulici (naproti CAN Plzeň) beseda na téma • Klienti DPS sv. Alžběty na FAIR TRADE — spravedlivý obvýletě u klatovských kolegů chod a život v Africe s Lenkou Černou Klatovští nás pozvali na návštěvu do Do- z organizace Excellent Plzeň s.r.o. mova pokojného stáří Naší Paní. Je asi • Novinky nejen pro adoptivní tak stejně velký jako náš DPS sv. Alžrodiče běty, jenom budova je starší, ale pěkně opravená — z bývalého kláštera. Takže 10. června bude vedoucí projektu kaple se využívá nejen k bohoslužbě, ale Adopcí na dálku DCHP Pablo Chacón Gil i k ostatnímu shromažďování. Prozrazuje hovořit o své cestě po Bolívii, Paraji nejen oltář s krásnou vitráží v čele míst- quayi a Peru, kterou podnikl za účelem revize dosavadního fungování projektu a nosti. Všichni na nás byli milí a pohostili nás zkoumání možností rozšíření spolupráce. výbornými chlebíčky i koláčky a kávou Zváni jsou jak všichni „adoptivní rodičeÿ, nebo čajem. Harmoniky krásně hrály, a kteří v rámci DCHP podporují děti v zemích Latinské Ameriky, tak i široká veřejtak jsme si pěkně zazpívali. 00 Když jsme jeli do Klatov, měli jsme nost. Začátek v 18 v přízemí budovy strach, že neuvidíme ani zahradu, jak pr- Biskupství plzeňského, nám. Repub(alo) šelo, ale i počasí nám vcelku přálo. Ob- liky 35. divovali jsme záhonky květin i pěkné po- • Jubilejní 15. pohlazení po sezení, které mají klienti k dispozici v zatěle i po duši pro vozíčkáře a hradě domova. Viděli jsme i útulné pokoje zdravotně těžce postižené a moc se nám v Klatovech líbilo. Když jsme jeli zpátky, už svítilo slu- se uskuteční od 14 hodin dne 6. června níčko a my jsme si pochvalovali, jaký to 2009 v učebnách biskupství. Po hodnotném kulturním programu a byl pěkný výlet. Příště máme slíbenou návštěvu v ZOO. občerstvení bude pro zájemce sloužena Zase se máme na co těšit a nemyslet na mše svatá. Těšíme se, že letos přijede své vlastní starosti a trápení. Díky všem! i skupina vozíčkářů z Kladna, se kterými Iva Trčková, DPS sv.Alžběty jsme navázali velmi hezká osobní přátelství. 7


• Celonárodní akce České Alzheimerovské společnosti Pomerančový týden se letos bude konat ve dnech 14. až 21. června. Městská charita Plzeň je jednou z prvních poboček této společnosti. Věnuje se aktivně pomoci lidem, postiženým touto velice deprimující chorobou ve specializovaném stacionáři ve Francouzské ulici i v terénu a provozuje poradnu pro rodinné příslušníky, pečující o své nemocné členy v Polední 11. Proto i v městě Plzni bude v této době organizována veřejné sbírka na různých místech ve prospěch pomoci pacientům, trpícím touto chorobou. 95% vybraných prostředků se vrací adresně přímo pro naší pobočku. Prosíme o Vaši štědrost. V rámci této akce bude v Plzni pořádán dne 14. června 2009 od 16 hodin v Památníku obětem zla v Plzni Doudlevcích

KONCERT PRO VÁŽKU (vážka je symbolem člověka, postiženého touto chorobou). Vystoupí na něm Duhové děti — 27 členný soubor zdravých i postižených dětí se svými hosty, doprovázený profesionálními hudebníky. Tento soubor získává velká ocenění i ve světě, např. v Římě a v Belgii. Na závěr tohoto odpoledne v 18 hodin bude pro zájemce sloužena mše svatá arciděkanem P. Emilem Soukupem.

červen 2009

• Středisko humanitární pomoci prosí o pochopení Pracovníci Střediska humanitární pomoci DCHP v Cukrovarské ulici prosí o pochopení skutečnosti, že nemohou přijímat dary, které nejsou dále upotřebitelné a které by středisko zatěžovaly náklady na likvidaci. Ve Středisku humanitární pomoci je vítáno: — veškeré dámské, pánské a dětské oblečení, nejlépe z přírodních materiálů, — lůžkoviny, ručníky, utěrky apod. — zimní oblečení — jen nepoškozené — bez děr, rozbitých zipů (sportovní bundy, kabáty apod.) — kožené nepoškozené věci (bundy, kabelky, peněženky, pásky) — nepoškozené záclony různých rozměrů, larisy, čisté prošívané deky, polštáře apod. — hračky, spací pytle, nepoškozenou obuv, pracovní oblečení — nádobí všeho druhu, porcelán, příbory, sklo apod. — matrace, nábytek, knihy, dětské kočárky Čistě bavlněné oblečení může být i poškozené např. (trička, košile, mikiny, tepláky a teplákové soupravy, halenky, kalhoty apod.), toto bude použito k řezání a lisování balíků hadrů na čištění strojů (prosíme zvláště zabalené a označené). Prosíme darujte věci pouze čisté, jen tak můžou posloužit k účelu, ke kterému jsou určeny. Děkujeme za pochopení.

Co brát nemůžeme? Vše co je špinavé, rozNenechte si ujít tento výjimečný zážitek trhané (mimo bavlny), mokré nebo zatuchlé, a současně pomoci i těžce nemocným lidem silonové a dederonové oblečení, uniformy, bas Alzheimerovou chorobou. Anna Srbová lonové a šusťákové kabáty apod. Vydává: Diecézní charita Plzeň, Hlavanova 16, 326 00 Plzeň, 377 223 861, 377 221 540 mail: [email protected],http://www.charita.cz. Vychází měsíčně jako příloha Zpravodaje plzeň-

ské diecéze, objednávky na: [email protected] i v elektronické podobě (PDF). 8

červen 2009 Malé cesty služby

Recommend Documents