Pan Podzim odkráčel s barevným deštníkem a ve dveřích se potkal s paní Zimou, která rychle vyjela ven na stříbrných bruslích, aby se ujala své vlády. I když moje celá medvědí rodina včetně většiny mých zvířecích kamarádů v zimě odpočívá, já nemám na lenošení ani pomyšlení, protože si chci s vámi dětmi hrát, kreslit, povídat, hádat a zpívat a k tomu jsem si povolal i své pomocníky!
• 7.12.2015 – Čertí rejdění a mikulášské nadělování - čertovsky zábavný program a přijde i Mikuláš s nadílkou (dopolední program v MŠ) • 15.12.2015 – Vánoční besídka - od 15. hod na jednotlivých třídách • 16.12.2015 – Vánoční nadílka - dopolední program v MŠ • 17.12.2015 – Betlémování aneb Vánoční hrátky v královském městě Kutná Hora - národopisný pořad na téma Adventní a Vánoční čas - vánoční hra „O tom královském vytrubování“ a zastavení v čertovském sklepě, adventní dílničce, ve vánoční vzykoslovné herně a v Betlémě - odjezd z MŠ v 8:30 hod, návrat do MŠ okolo 12. hod - tento program je určen pouze pro předškoláky - vstupné 130,- Kč • 25.1.2016 – Pošťák Pat ve filmu - filmové představení v kině Miloše Formana • únor 2016 – Karneval v MŠ - námět a čas konání bude upřesněn
Zima je bílá Zimu máme moc rádi a nejraději na venkově. Tam je zima pořád bílá a zmrzlá, zatím co u nás ve městě je hned taková zašmouraná a rozpuštěná. Pojedeme na venkov a tam si užijeme.
(Eva Veberová – Náš svět, Edita Plicková – Hrajeme si a tvoříme s hádankami)
Příběh od veverky Zrzečky„Byl u nás Mikuláš“ Už několik dní před jeho příchodem povídal si můj tatínek se starým tovaryšem Vilímem, že tentokrát přijdou do Hrusic Mikuláši až z Vídně a ti že jsou moc přísní. Povídali si to jako pro sebe, ale patřilo to mně a já, ačkoliv jsem se tvářil, jako když to neslyším, dostal jsem z těch vídeňských Mikulášů opravdu strach. A když konečně přišel ten tajemný večer, kdy Mikuláš přichází a naděluje, nebyl bych vyšel ven ani za zlaté prasátko. Slyšel jsem, jak tu a tam ve vsi vřískají děti, a každou chvíli přeběhl některý větší kluk s dupotem kolem našeho baráku. „To ho asi čert honí, kluka nezbedného!“ říkával tatínek svým spolupracovníkům u verpánku a všichni takového kluka srdečně litovali: „Ubohej kluk! To už ho čert jistě chytil a má ho v pytli!“ Ale zkušený otec jim tu starost hned zase vymlouval: „No – on čert takového kluka hned do pekla neponese! Jen mu někde za větrem pořádně nalupá, napomene ho, aby byl hodnější a poslouchal líp svoje rodiče!“ A teď si představte, že v tom zabouchal u nás Mikuláš metlou na okno a hned také na dveře světnice. „Už jsou tady!“ vykřikl bratr a já jsem byl ihned pod postelí. Tam jsem slyšel, jak rodiče Mikuláše vítají a ptají se ho, kde nechal čerta. „Mám ho venku uvázaného u vaší hrušky – javornice. Já vím, že tu máte málo místa, a ten chlupáč divokej by vám tu mohl ještě něco rozbít! NO – a máte vy vůbec nějaké malé děti? Žádné tady nevidím a mám s sebou pro ně plno všelijakých dárků!“ „I máme, pane Mikuláši! Máme přece ještě kluka Josefa – polez ven, kluku zatrápená, Mikuláš chce s tebou mluvit!“ Mně se ven moc nechtělo, ale měl jsem strach, aby se Mikuláš moc nedopálil a nevrátil se pro čerta, a tak jsem se raději vyšoural zpod postele doprostřed světnice. „Modlit!“ poručil Mikuláš a já jsem ho ihned poslechl. Klekl jsem si na kolena a drmolil jsem jednu modlitbu za druhou, pletl jsem ve strachu páté přes deváté, ale Mikuláš byl přece se mnou spokojen. Pokynul mi, abych přestal, a ještě se zeptal rodičů, že to se mnou ještě ujde, vytáhl z košíku velký papírový sáček s dárky a podal mi ho.
Radostně jsem mu poděkoval, a sotva odešel, hned jsem obsah sáčku vysypal na ševcovskou třínožku. Jemine – to bylo dobrých věcí! Dal jsem se radostí do tance kolem třínožky po jedné noze a potom jsem se s chutí pustil do těch nadělených dobrot. A vděčně jsem při tom vzpomínal na hodného Mikuláše – ačkoliv se mi chvílemi zdálo, že mi jeho hlas byl hodně povědomý a že byl nějak moc podoben naší sousedce – tetě Skřivánkové! Ale dlouho jsem se tou nápadnou podobou nezabýval. (Dagmar Šottnerová – Adventní čas – České Vánoce Josefa Lady)
Když přijde zima
(Jaroslava Horáčková: Zpívejme si, zpívejme Edita Plicková – Hrajeme si a tvoříme s hádankami)
Úkol od opičáka Smíška: Dokresli Mikulášovi punčochu.
(Gabriela a Milada Přikrylovy: Barevné kamínky)
Úkol od opičáka Smíška: Postupuj podle návodu dole na obrázku.
(Joachim Löffel: Hrajeme si rádi a s vtipem)
Úkol od opičáka Smíška: Vystřihovánka sněhuláka
(Gabriela a Milada Přikrylovy: Barevné kamínky)
Ú
Úkol od opičáka Smíška: Spoj jednotlivé body podle čísel.
(Joachim Löffel: Hrajeme si rádi a s vtipem)
Rybí filé kačera Mobyho Takový starý mořský vlk jako kačer Moby jí samozřejmě ze všeho nejraději ryby. Tady nám prozrazuje recept na své zamilované jídlo (pro čtyři osoby) Čas: 15 minut Co je potřeba: • ¾ kg mraženého rybího filé • 4 lžíce hladké mouky • 1 vejce • 5 lžic strouhanky • 1 zarovnaná lžička soli • 1/3 lžičky pepře • 75 g pokrmového tuku • 1 citrón • 1 lžíce nadrobno nakrájené petrželky • 1 lžíce sekaného kopru Příloha: brambory nebo bramborový salát
Pracovní postup: 1. Rozmrazené filé nejprve osolíme a opepříme. K obalování si připravíme jeden talíř s moukou, jeden talíř s vajíčkem a jeden talíř se strouhankou. Rybu obalíme nejdříve v mouce, pak vajíčku a nakonec ve strouhance. 2. Na pánvi necháme rozpustit tuk. Obalené filé dáme na pánev a na mírném ohni smažíme 34 minuty po každé straně. 3. Hotové filé vyndáme z pánve a vložím na talíř do trouby vyhřáté na 50°C, aby nám nevychladlo než budeme mít hotové zbylé kousky. 4. Zdobíme petrželkou, koprem a plátkem citrónu. Každý si ještě podle chuti můžeme rybu pokapat citrónovou šťávou.
(Walt Disney: Kuchařka kačera Donalda)
Vánoční koledy od sovičky Rozárky Narodil se Ježíšek Narodil se Ježíšek, koupíme mu kožíšek, hodně dlouhý, chlupatý, aby ho měl na paty. Na Štědrý den Stromečku, vstávej, ovoce dávej, umej se, ustroj se, je Štědrý den! Dědečku, dědečku, koleda Dědečku, dědečku, koleda, dejte oříšek nebo dva, nedáte-li oříšek, spálíme vám kožíšek, dáme vám ho do pekárny, on se vám tam na prach spálí. dáme vám ho do pece, on se vám tam upeče. Koledníci Koledníci malí, rádi bychom brali koledičku na ručičku, kdybyste nám dali. Jestli nic nedáte však vy uhlídáte, hrnce, misky potlučeme, co v polici máte. Koleda je ouzká, zbyla jenom houska, ať je tvrdá nebo měkká, však ona se schroustá. Koleda, koleda, Štěpáne! Koleda, koleda Štěpáne! Co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, Upad jsem s ní na ledu, psi se na mě zběhli, koledu mi snědli. Vánoce jsou opředeny zvláštním kouzlem. To kouzlo však nespočívá pouze v krásně nazdobeném stromečku, dárcích. Je to čas, kdy míváme k sobě mnohem blíže, máme více času pro své blízké a přátele. (Dagma Šottnerová – Vánoce – původ, zvyky, koledy, hry a náměty)
Zima je - Lišáček Vuk se raduje Ptáčci v zimě Vypravěč V lednu začalo hodně chumelit. Sníh se sypal a za chvíli bylo všude bílo. Zvířátkům na dvoře a v lese to nevadilo, lidé se o ně vzorně starali. Ale ptáčci marně hledali něco k snědku. Všechna potrava zmizela pod vrstvou sněhu. Dokonce i šišky na jehličnatých stromech byly schované pod sněhovou čepicí. Vrabec si povzdychl: „Prohledal jsem celý dvorek, nenašel jsem ani drobek. Bílý sníh teď všude leží, jídlo najdu asi stěží.“ Také hrdlička byla smutná: „Něco k snědku všude hledám, už jsem z toho znavená. Kéž by někde skryto bylo obilí a semena.“ Rovněž nádherný pták, žluna zelená, naříkal: „Já jsem žluna zelená, prý překrásně zbarvená. Oříšky, ty kdyby byly, velmi by mě potěšily.“ Krásně zbarvený datel s červenou čepičkou volal: „Semínka ze šišek tolik mám rad. Nasytí žaludek, zaženou hlad.“ Černě zbarvený kos povídá: „Žížaly nám tuze rád, teď mě ale trápí hlad. Sladké třešně bych si dal, na jahodách pochutnal.“ V zahradě na větvích stromů a keřů seděly sýkorky: sýkorka koňadra, babka, modřinka, uhelníček i parukářka. Začaly se na kosa zlobit: „Ty jsi ale mlsný pták! Ano, ano, je to tak! Semínek pár kdyby bylo, od hladu nás zachránilo.“ Mezi ptáčky přiletěl brhlík lesní. Byl celý udýchaný, jak spěchal, a hned volal: „Ze dvorečku spěchám k vám, dobrou zprávu pro vás mám. Tam v krmítku jídlo máme, moc si na něm pochutnáme. Připravily nám to děti. Kdo má hlad, až se mnou letí!“ Brhlík se rozletěl ke krmítku, které bylo nedaleko domku, na dvoře. Ostatní ptáci letěli za ním a volali: „Už letíme, už letíme!“ V krmítku ptáčci našli mák, slunečnici, jádra ořechů, zrna obilí i různá semena. Z větví stromů visely dolů provázky a na nich byly zavěšené kusy loje. Visela tam i kůže, odkrojená ze syrového sádla. Z loje a z kůže si sýkorky udělaly houpačku. Krmily se a ještě se houpaly. Nejdřív u krmítka byla tlačenice, ale dostalo se na všechny. Hladoví ptáčci se najedli a slibovali: „Co my dětem za to dáme? Na jaře jim zazpíváme!“ (Eva Hurdová, Marie Tetourová, Pavel Jurkovič, Edita Plicková – Hrajeme si ve školce)
Medvídek Zvědálek vyráží na karneval Masopust je obdobím klidu před příchodem jarních prací, které vrcholí masopustním úterkem. Tento den se konají masopustní obchůzky – průvody maškar. Vynášejí se smrtky, zimy. Maškary mají masky podle místních tradic, nesmí chybět kůň. Karnevaly se pořádají nejčastěji v masopustním období. Zdánlivě nemají s masopustem nic společného. Avšak už samotný název nás vyvádí z omylu. Společným znakem masopustu a karnevalu je nevázané veselí, tanec, zpěv a hudba. Maškarní karnevaly (šibřinky) bývaly záležitostí dospělých. V dnešní době se však více organizují dětské karnevaly. Masopust Masopust, masopust, do kola mě, holka pusť! Už je toho masopustu namále, komu my ty starý panny prodáme. Prodáme je do Záblatí Luhovi, dá nám za ně čtyři špalky bukový. Hola, hola! Já pan Pronóbus přeju šťastný a veselý masopust, abyste dobře hodovali, šišky, báby smažívali a nám taky ňákou dali. Ať je šiška nebo bába, však má huba všecko ráda. Zhusta, chlapci, zhusta, konec masopusta, masopust se krátí, víc se nenavrátí. Karneval Ahoj, kluci, holčičky, máte rádi písničky? Chtěl bych si s vámi hrát, o písničkách povídat! Představím se vám jen zkrátka, jsem písniček kamarádka. Zlobím jenom maličko, říkají mi: Písničko! Vesele se na svět dívám, písničky ráda zpívám. Každé ráno, každý den zpíváme si s tatínkem! Tatínek je kapelník, hůlku má jak kouzelník. Kapela do taktu mává, na písničky pozor dává. Nástroje ho poslouchají, podle jeho hůlky hrají. Chvilku silně, chvilku slabě, jak se hodí k této skladbě. (Jiří Havel, Veselé noty)
(Gabriela a Milada Přikrylovy – Barevné kamínky; Dagmar Šottnerová – Zima- zvyky, obyčeje náměty, návody, pohádky, příběhy a hry)
S Krtečkem, panenkou Notičkou, Pejskem a Kočičkou a Kašpárkem projdeme kouzelným adventním časem. Děti se seznámí s předvánočními a vánočními tradicemi a zvyky a mohou se těšit na mikulášskou a vánoční besídku a nadílku. Dále budeme pozorovat a poznávat charakteristické znaky zimy, seznámíme se s časoprostorovými vztahy (rok, měsíce, týdny, dni), se zimními sporty, s péčí o zvířátka v zimě, provedeme pokusy se sněhem a ledem, poznáme předměty denní potřeby, budeme si povídat o povoláních a řemeslech a co se z čeho vyrábí. Poznatky si děti prohloubí pomocí výukových programů na interaktivní tabuli. Hravou formou se děti seznámí se školním prostředím a připraví se tak i na zápis do základních škol. Koncem zimy děti poznají tradice masopustu a čeká je veselý karneval.
Děti si povídají s paní učitelkou o lesních zvířátkách, na interaktivní tabuli řeší zábavné úkoly. Když řadí zvířátka, která patří do lesa, přihlásí se Dominik a řekne: „Ještě jsme zapomněli na toho prskavého a vzteklého josefa (jezevec). Děti při opakování o poznatcích o lidském těle, poznají 5 kamarádů smyslů: čich, hmat, sluch, chuť a zrak. Když se paní učitelka zeptá, ke kterému smyslu patří slzy a odkud tedy tečou, přihlásí se Erik a vysvětluje: „Máme v očích díry a těmi slzy tečou.“
Náměty na tvořivou činnost za pomoci rodičů K žádnému svátku se neposílá tolik lístků, pohlednic a pozdravů jako k Vánocům. Vaše blízké jistě potěší, když namísto kupované pohlednice naleznou ve schránce originální vlastnoručně vyrobené vánoční přáníčko. Materiál:
bílý kartón nebo tužší kreslící papír vodové barvy škrobové lepidlo na tapety kousky slídy lesklé flitry a hvězdičky starý zubní kartáček
starý hřeben nůžky lepidlo Postup: 1. Dítě potře papír husou vrstvou škrobového lepidla a zapustí do škrobu barvu. 2. Když barva částečně zaschne, vytvoří hřebenem, starým zubním kartáčkem nebo jiným předmětem zajímavé stopy a struktury. 3. Teď papír posype ještě kousky slídy, flitry nebo polepí třpytivými hvězdičkami. Po zaschnutí práci zafixuje malým množstvím laku ze spreje. Technika sama o sobě je dostatečně efektivní a můžete motiv použít samostatně. Nebo z takto připraveného papíru vystřihněte svíčky, zvonečky a podobné vánoční motivy. Ty potom nalepíte na prázdnou kartičku nebo z nich můžete udělat visačky k dárkům.
(Wilma Kotteková, Inge Hübersová-Keminková: Výtvarné hříčky pro malé děti)
