č. 3
Čs. čas. fyz. 66 (2016)
Ve filozofii jen „sváteční střelec“? Přírodovědec Ernst Mach jako oborově přeshraniční pendler ČÁST 1
Friedrich Stadler Institut für Philosophie, Universität Wien, Universitätsstraße 7, A-1010 Wien, Rakousko;
[email protected]
a filosofie vědy“, a především jako na teoretika a praktika inter- a transdisciplinarity. Má-li se na něho hledět jako na filozofa, pak tedy spíše v kontextu s naturalismem, pragmatismem a filozofií selského rozumu – jako obecnou teorií bádání.
Mach a jeho doba – případ mimořádné intelektuální kariéry Mach byl vzrušující člověk a fascinující badatel: polarizoval veřejnost a názory v akademickém prostředí od fin de siècle až po současnost. Kdo byl tento vědec ovlivňující filozofii, vědu a politiku stejně jako literaturu, který vyvolával opozice materialismus vs.
http://ccf.fzu.cz ccf.fzu.cz
Ernsta Macha 2016
Ernst Mach (1838–1916)
Brněnské dny
E
rnst Mach byl už mezinárodně úspěšný experimentální fyzik a přírodovědec, když po profesurách ve Štýrském Hradci a v Praze na vrcholu své kariéry v roce 1895 převzal na vídeňské univerzitě stolici pro Filosofii, zejména dějiny a teorii induktivních věd, nově pro něho vytvořenou. Co přimělo vášnivého „přírodovědce“, jenž se sám, pokud jde o filozofii, po celou dobu svého života považoval jen za „svátečního střelce“, převzít právě tuto důležitou stolici, která se pak stala základem pro jeho následovníky Ludwiga Boltzmanna a Moritze Schlicka, zakladatele Vídeňského kruhu? Odpověď na tuto otázku vyžaduje podívat se na Machův intelektuální vývoj: je tu klíčový zážitek při četbě Kantových Prolegomen, vliv kantovce Friedricha Benekeho, jakož i filozofické kontakty s jeho současníky od Franze Brentana přes Wilhelma Jerusalema až k Theodoru a Heinrichu Gomperzovi, nebo kontakty s Pierrem Duhemem a Williamem Jamesem, které poukazují na příbuznost s francouzským konvencionalismem a americkým pragmatismem. V neposlední řadě lze vidět pluralistické a diferencované vnímání Macha ve Vídeňském kruhu logického empirismu (s Wittgensteinem a Popperem na pomezí) s projevy jeho (anti)filozofického dědictví, dokumentovaného zčásti v aktivitách Společnosti Ernsta Macha (Verein Ernst Mach). Pozdní znovuobjevení a uznání Ernsta Macha Paulem Feyerabendem polarizovalo stejně jako jeho provokující polemická kniha Proti metodě. Při vědomí skutečnosti tohoto historického případu širokého a zároveň kontroverzního vlivu ve filozofii a v přírodních vědách je Machovo vlastní pesimistické vyjádření, jak je uvedeme později, o vynoření se aprioristických proudů na začátku dvacátého století překvapující a vyžaduje vysvětlení. Ve své přednášce uvedu okolnosti Machova ustanovení ve Vídni a autobiografické úryvky o jeho vztahu k akademické filozofii z dnešního hlediska. Ukazuje se, že lze na Macha hledět jako na průkopníka a předchůdce soudobé „historické epistemologie“, „historie
175
Dny Ernsta Macha vědu odpovídá jeho sociálně reformnímu smýšlení a politické praxi. Podařilo se mu překonat mechanický materialismus a metafyzickou systémovou filozofii uprostřed krize přírodních věd a formulovat svou doktrínu empirické jednoty fyziky, fyziologie a psychologie jako monistický světový názor: Úlohou věd může být jen: 1. Určit zákony spojení představ (psychologie) 2. Odhalit zákony spojení počitků (fyzika) 3. Objasnit zákony spojení počitků a představ (psychofyzika)
Ernsta Macha 2016
William James (1842–1910)
Brněnské dny
176
idealismus, realismus vs. pozitivismus, bolševismus vs. austromarxismus, impresionismus vs. naturalismus – a zapříčinil žhavé kontroverze o tom, zda byl předchůdce a podpůrce teorie relativity, či zda z principiálních důvodů odmítal atomismus? Machův „positivismus“ – on sám tento výraz pro svou doktrínu nepoužíval – stojí na začátku dlouhého sporu probíhajícího od přelomu století kolem roku 1900: od údajné rivality mezi Machem a Boltzmannem, sporu mezi Machem a Planckem a frontálního ataku ze strany Lenina a jeho soudruhů přes rozpory mezi Vídeňským kroužkem a frankfurtskou školou v meziválečném období až ke sporu o „positivismus“ v německé sociologii v šedesátých letech minulého století. Souběžně s těmito veřejnými konfrontacemi a jejich literárními variacemi vyvolávajícími představu věčné – a podezřele ideologické – kontroverze Machovo dílo doznalo v samotné přírodovědě pozoruhodné renesance: jeho práce ve filozofii, fyzice a metodologii – vybudování pojmů hmotnost, Machův princip, Machova vlna, Machovo číslo, Machovy proužky nebo Machův princip ekonomie myšlení – otevřely dosud stále ještě plodné perspektivy. V psychologii byl Mach (znovu)objeven jako předchůdce „Gestalt“ teorie (pozn. red.: zakladatelem svébytné Gestaltpsychologie byl ovšem až jiný pražský profesor, filozof Christian von Ehrenfels, jehož jméno znají naši čtenáři nejspíše z pamětí Maxe Broda), ve filozofii přírodních věd zase pro svou historicko-kritickou metodu jako jeden z nejoriginálnějších teoretiků a konečně z hlediska dnešní „evoluční epistemologie“ („historické epistemologie“ nebo „historie a filozofie vědy“) jako její intelektuální předjezdec. Pro dnešek se Mach ukazuje jako významný přinejmenším ze dvou důvodů: zaprvé jako ústřední postava intelektuálního života na přelomu století, jak to dokládá jeho rozsáhlá korespondence, a zadruhé jako experimentální a teoretický fyzik, fyziolog a psycholog smyslového vnímání, filozof a historik vědy a v neposlední řadě jako pedagog a autor učebnic a učebních plánů. Pokus zřídit historicko-sociální a evoluční nadaci pro
http://ccf.fzu.cz ccf.fzu.cz
A ještě mnohem později Mach programaticky popsal úlohu vědeckého poznání jako uvádění v soulad myšlenek s fakty myšlenek navzájem [1]. Hlavní epistemologické a metodologické problémy iniciované druhou vědeckou revolucí, které měly být řešeny nekonvenčními ideami a kterými jsou (1) teorie prvků, (2) ekonomický princip a (3) historicko-kritická metoda na evolučním základě, byly ústředními a zároveň kontroverzními složkami jeho osvícenské koncepce vědy. S jak velkým odporem se Machova inovace setkala ve vědecké komunitě, se ukazuje nejen na jeho sporu s Boltzmannem a jeho příslušnými následovníky nebo z jeho korespondence s tehdejší vědeckou avantgardou, ale i z jeho vlastního pesimistického vyjádření o dopadu jeho díla [2]: „Koncem minulého století se mým výkladům o mechanice zpravidla dařilo. Dalo se vycítit, že empiricko-kritická stránka této vědy byla velice zanedbaná. Nyní ale kantovské tradice zase sílí a zase tu máme požadavek základů mechaniky a priori.“ [3] Někdejší a nynější vnímání Machových idejí s jeho emocionálními a polemickými svrchními tóny ilustruje výbušný potenciál interdisciplinárního vědeckého světového názoru s požadavkem humanizace vědy a společnosti. Mach sám svými postupy jako příznivec obecného vzdělání a školské reformy tomuto ideálu odpovídal. Dovolte mi obrátit pozornost k následující otázce: Jaký byl Machův intelektuální vývoj vedoucí k jeho monistickému světovému názoru a k interdisciplinární metodologii? Jakou úlohu hrála v tomto ohledu filozofie?
Ernst Mach – k jeho životu a dílu s ohledem na jeho vztah k filozofii Ernst (Waldfried Josef Wenzel) se narodil 18. 2. 1838 v Chrlicích u Brna v době hluboké politické nesvobody. Jeho otec Johann Nepomuk Mach (1805–1879) byl učitel a vychovatel. Jeho matka Josefina, roz. Lanhausová (1813–1869), porodila ještě dvě dcery, Octavii a Marii, které vděčíme za dobově dokumentační knihu Vzpomínky vychovatelky (1912), vydanou s předmluvou Ernsta Macha. Mach sám si vzpomíná, že byl slabé dítě, ubožátko, „které se jen velmi pomalu vyvíjelo“ [4]. Stejně tak pozoruhodný je jeho údaj, že měl ve svém věku ani ne dvou let živé vizuální dojmy, protože řada pregnantních zážitků z Machova dětství jednak byla určující pro Machův intelektuální vývoj, jednak – a to dlouho před genetickou teorií poznání Jeana Piageta – duševní vývoj dítěte (konkrétně jeho vlastních dětí) měl hrát rozhodující roli pro Machovu metodiku a didaktiku. Oba faktory se zhutnily v jeden z nejdůležitějších Machových principů, totiž v historicko-genetické a evolucionistické pochopení problému [5].
Moritz Schlick (1882–1936)
Výběr literatury vydané k Machově filozofii v našich zemích A. Lampa: Ernst Mach. Verlag Deutsche Arbeit, Prag 1918. Ph. Frank: „Mach als Philosoph“, Elektrotechnický obzor 27, 99 (1938). A. Dratvová: „Odkaz Arnošta Macha“, Česká mysl 34, 8 (1938). Pozn. red.: Filozofická reflexe Machovy filozofie je v tomto článku vědecky znělá, v hodnocení Machova významu pro experimentální fyziku se však autorka fatálně mýlila. B. Zbořil: „Pokus o vědecké zhodnocení filosofie Ernsta Macha“, Filosofický časopis 19, 608 (1971). Pozn. red.: Přes četné dobově podmíněné pasáže, dnes již spíše historicko-dokumentační než vědecké hodnoty, obsahuje příspěvek i některé zajímavé postřehy a podněty. Pocta Ernstu Machovi. Red. M. Černohorský, M. Fojtíková, FVS JČSMF, Brno 1988. R. Dvořák: Ernst Mach – fyzik a filozof. Prometheus, Praha 2005. Ernst Mach – Fyzika – Filosofie - Vzdělávání. Red. P. Dub, J. Musilová, MUNI PRESS, Brno 2008. -red-
V revolučním roce 1847/48 vstoupil Mach do gymnaziální třídy benediktinského kláštera v Seitenstettenu, což ex post ironicky komentuje [4]: „Zatímco dril požadovaný v latině pro chlapce nic nebylo, byla jeho fantazie příliš nabuzená, než aby ho získala pro sebemenší zalíbení na deklinacích a konjugacích ve větách jako ‚Initium sapientiae est timor domini‘.“ Není proto divu, že učitelé Machovu otci doporučili dát chlapce na učení řemesla nebo obchodu. Podruhé byl Mach vyučován doma, kde četbou antických autorů získal lepší přístup ke klasickým jazykům, nicméně nadále dával přednost matematice a fyzice. Další vzpomínka je významná pro porozumění tomu, jak Mach chápal vztah teorie a praxe a jak hodnotil význam řemeslné práce v něm [4]: „Protože pro výuku postačovaly dopolední hodiny, mohl žák odpoledne dělat leccos na poli a touto zkušeností získal příslušnou úctu k lidem pracujícím rukama.“ Zde se ukazuje, jak latentní zárodek Machovy teze o souvislosti všednodennosti a vědy, tak rodinná podpora jeho osvícenského a sociálního smýšlení, když píše [4]: „Nemá zůstat nezmíněno, že mládí E. Macha spadá do výrazně reakcionářského klerikálního údobí po potlačení revoluce z roku 1848. Proto hoch vyrostlý v liberální rodině prosil otce, aby ho nechal učit truhlářem, aby mohl eventuálně vyvandrovat do Ameriky. Toto přání bylo také splněno.“ Dvouletá práce truhláře dala Machovi pro jeho vědecko-historické práce relevantní porozumění pro manuální práci, které později jako přívrženec revolucí z roků 1789 a 1848 měl dát najevo solidaritou s rakouskou sociální demokracií. Jeho otevřená výchova, která rovným dílem budila zájem o přírodu a o společnost, byla vstupem patnáctiletého do šesté třídy veřejného piaristického gymnázia v Kroměříži (na Moravě) byla vystřídána školským cepováním. Jako pozitivní výjimku zmiňuje Mach svého učitele přírodopisu, který učil o Lamarckově vývojové teorii a o Kantově-Laplaceově kosmogonii, „aniž ztratil slovo o neslučitelnosti těchto nauk s Biblí“ [4]. Svému učiteli dějepisu Mach toleroval
http://ccf.fzu.cz ccf.fzu.cz
„ Učitelé
Machovu otci doporučili dát chlapce na učení řemesla nebo obchodu.
“
Ernsta Macha 2016
„Jednoduché otázky a poznámky dětí patřily k tomu nejpodnětnějšímu, co jsem zažil. Můj nejstarší chlapec se jako čtyřletý ptal, ‚kam to světlo odejde, když se svíčka zhasne a světlo ve světnici už není?‘ Poznamenal jsem některé takové otázky ve své Analyse počitků, když se mi zdály poučné a podnětné pro pátrání po jejich motivech. Teoretik poznání by mnoho získal ze styku s dětmi, nedotčenými ještě moudrostí dospělých, nabytou školou. Má malá dcera, když jako dvouletá byla poprvé na venkově, řekla: ‚Jsme v modré kouli! Svět je modrá koule!‘ Tapetový vzor na stěně pokoje se jí zdál malý a blízký, když jeho binokulární obrazy šilháním překryla. Při sněžení za bezvětří myslela, že se s celým domem vznáší. Jak poučné jsou začátky vytváření dětské mluvy, nemusím znalému vykládat.“ Ve věku dvou let se přestěhoval Mach se svou rodinou na dolnorakouské Moravské pole do Untersiebenbrunnu, kde jeho otec získal zemědělskou usedlost. Z této doby líčí jeden klíčový intelektuální zážitek [4]: „Mohlo to být přibližně v mých pěti letech, když jsem v doprovodu své chůvy náhodou nahlédl dovnitř větrného mlýna. Měli jsme mlynáři doručit nějakou poštu. Stojící mlýn se se dal při našem příchodu do chodu. Děsný hluk, který mě polekal, nemohl mi bránit v pohledu na ozubení hřídele, které zabíralo do ozubení mlecího pásu a jeden zub za druhým posouvalo. Tento pohled působil až do mého vyzrálejšího myšlení z úrovně pověrčivého divocha na úroveň kauzálního myšlení.“ Tento vhled vedl Macha od animistického chápání přírody k racionálnímu myšlení přes pojem příčiny obecně, zvlášť tematizovaný u Kanta a Lévy-Brühla. Rozhodující pro Machův vývoj v jeho raném dětství byla skutečnost, že ho od sedmi do devíti let vyučoval soukromě jeho otec. Subtilní hoch se přitom zajímal méně o řeči a spíše o praktickou techniku [4]. „Tak to byly stroje a jejich části, kterých jsem měl plnou svou dětskou hlavu. Sotva byly ještě nutné jednoduché experimenty o hmotné podstatě vzduchu, které mi otec v zahradní kádi s vodou a s květináčem v mých nějakých sedmi letech ukázal, aby se má fantazie napevno udržela v přírodovědném zajetí. Teprve později jsem se seznámil s pokusy Philo z Byzance, jejichž modifikacemi byly ony otcovy.“
177
Čs. čas. fyz. 66 (2016)
Brněnské dny
č. 3
178
Dny Ernsta Macha
„ Stolice expe-
rimentální fyziky Praze byla pro něho ideálním místem.
Ernsta Macha 2016
Brněnské dny
“
obsáhlou četbu pramenů, z níž nemohl nikdo získat dojem, „že světští a duchovní vůdcové lidí mají na mysli jen to jim ‚Bohem svěřené blaho‘ jejich poddaných“. Závěrem shrnul Mach svým svobodomyslným způsobem: „Ačkoli byl tehdejší systém gymnaziální výchovy nastaven klerikálně reakcionářsky, bylo i tak přece jen ještě dost mužů, přes které stopy liberální éry císaře Josefa II. nepřešly nepovšimnuty a kteří v tomto smyslu své učitelské povolání pojímali. Co bylo jedině nepříjemné, byly ty věčné náboženské exercicie, které ostatně dosáhly pravého opaku toho, co bylo jimi zamýšleno.“ Tyto zkušenosti tvořily důležité motivační pozadí k Machově málo sledovaného působení pro školu a lidovou osvětu, již konal jako autor učebnic, tvůrce učebních plánů a popularizátor vědeckých poznatků. Už ve věku 15 (!) let Mach četl knihu z otcovy knihovny, Kantova Prolegomena, což vyústilo v celoživotní odklon od metafyziky a idealistické filozofie. On sám ve svém autobiografickém rukopise o této klíčové zkušenosti říká: „Patnáctiletý mladík dychtivě hltal toto jasné a poměrně nekomplikované dílo. Udělalo na něj mocný dojem, rozvrátilo naivní realismus mladíka, vzbudilo jeho zájem o teorii poznání a vlivem metafyzika Kanta všechny jeho sklony k metafyzice v něm vymýtilo. Spis mne takto podnítil k mému přírodovědnému a psychologickému myšlení. Od kantovského kritického idealismu jsem brzy upustil. Ve věci samé o sobě jsem rozpoznal ještě jako chlapec jen nanicovatou metafyzickou smyšlenku, jako nějakou planou metafyzickou iluzi. Brzy jsem se obrátil k berkeleyovským idejím, u Kanta latentně obsaženým, a postupně až ke kritickému empirismu. I když se nyní rovněž Kantových myšlenek nemohu držet, jsem mu zavázán za jeho podněty, které mě přivedly také k historicky-kritickému zpracování Mechaniky. Z téhož pramene vytryskla Nauka o teple, články k Optice atd.“ Se závěrečným vysvědčením z kroměřížského gymnázia se sedmnáctiletý Mach zapsal na vídeňské univerzitě ke studiu matematiky a fyziky u von Ettinghausena, Grailicha a Petzvala. Ambiciózní student si stěžoval na nedostatky výuky v přírodních vědách. Dosáhl svého prvního experimentálního úspěchu, když zkonstruoval přístroj pro důkaz existence slavného Dopplerova jevu, tehdy ještě zpochybňovaného. V lednu 1860, po pětiletém studiu, získal Mach doktorát filozofie na základě disertace Über elektrische Entladung und Induktion (O elektrickém výboji a indukci). Životní situace mladého doktora byla tak svízelná, že si musel vypomáhat kondicemi pro středoškoláky – nicméně už v roce 1861 byl s to se kvalifikovat jako Privatdozent pro fyziku. Přednášel soukromě o Fechnerově Psychofyzice a Helmholtzově doktríně zvukových počitků. Kontakt s fyziology (Ernst Brücke, Carl Ludwig) zvýšil Machův zájem o fyziologii cítění, a to ho povzbudilo, jak později vzpomínal, k epistemologickým zkoumáním. Vazby mezi fyzikou, fyziologií a psychofyzikou jsou jedním z nejcharakterističtějších rysů Machova neutrálního monismu. V tomto období soukromé docentury se seznámil se svým dlouholetým přítelem, spisovatelem, inženýrem a sociálním reformátorem Josefem Popperem-Lynkeusem (1838–1921), s nímž ho pojil nejužší intelektuální vztah [5]. Oba podporovali dělnické hnutí a byli aktivní ve Vienna Fabian Society [6]. Machova tak
http://ccf.fzu.cz ccf.fzu.cz
brzy započatá pedagogická práce ho vedla k názoru, „že historická prezentace materiálu je nejjednodušší a nejpochopitelnější. Takové obecné koncepční vazby odhalí ekonomické motivy teorie poznání a koncepci vědy jako část obecného fenoménu života a vývoje, názor, který nakonec završuje jeho biologickou a ekonomickou epistemologii“ [7]. Orientace směrem k medicíně a fyziologii ho jako talentovaného experimentálního fyzika inspirovala k vývoji teorie zapisovače pulzní vlny, zapisovacích přístrojů a především četných prací o sluchovém orgánu, na které dostal v roce 1864 malé finanční stipendium od Vídeňské akademie věd. To vedlo nepřímo ke zkoumání ušního labyrintu, což bylo následně rozvinuto Josefem Breuerem [8, 9] – a vedlo posléze k výsledkům laureáta Nobelovy ceny Roberta Barányho (1914). Rok 1864 zaznamenal začátek Machova vědeckého vzestupu jeho ustanovením na stolici matematiky a po roky 1866 a 1867 na stolici fyziky na „poněkud opomíjené“ univerzitě ve Štýrském Hradci – Grazu [4]. Tam přednášel o diferenciálním a integrálním počtu a také o analytické geometrii. V Grazu se seznámil s ekonomem Emmanuelem Hermannem, který inspiroval Machův princip ekonomie; také si zvykl na „charakterizování intelektuální aktivity badatele coby cesťáka, anebo aktivity takové, že to vynáší“ [10, 11]. Stolice experimentální fyziky Praze, na niž byl Mach ustanoven v roce 1867, byla pro něho ideálním místem, kde setrval až do svého odchodu do Vídně v roce 1895. V Praze Mach položil základní kámen pro svůj mezinárodního věhlas [7]: „Teorie poznání byla koncipována v časné mladosti, dozrála ale až po delší době; také didaktické uspořádání přednášek zrálo pomalu; experimentální metody, kterým jsem se musel vlastně sám teprve naučit, vznikaly poměrně rychle společnou prací s elévy, nejprve s výzku-
Obálka knihy o Machově díle a jeho dopadu ([10]).
my v akustice, které mi byly z práce v mém fyziologickém období bližší a běžnější. Mnohé z takto provedených prací vyšly ve Vídeňské akademii, většinou jen se jménem mého pomocníka.“ Působením v Praze se Mach dostal v letech 1872/73 jako děkan Filosofické fakulty a 1879/80 jako rektor pražské univerzity do národnostního střetu, který dostoupil vrcholu dělením na německou a českou univerzitu v době 1882/83. Mach sám – jako odpůrce každého nacionalismu – byl proti dělení, ovšem marně, a byl pro zřízení druhé univerzity – české [11]. Ve svém prvním roce v Praze publikoval krátké sdělení Über die Definition der Masse (O definici hmotnosti). Mezi nejdůležitější publikace z Machova pražského působení patří Optisch-akustische Empfindungen (Opticko-akustické počitky) (1872) a Grundlinien der Lehre von der Bewegungsempfindungen (Základní rysy nauky o vnímání pohybu) (1875), jakož i různá stroboskopická zkoumání. V téže době Mach – stalo se tak proto, že byl tehdy nemocen – shrnul své historicko-kritické studie, což vyústilo v publikaci programatické studie s názvem Die Geschichte und die Wurzel des Satzes der Erhaltung der Arbeit (Historie a kořeny principu zachování energie) (1872), v níž odmítl jakoukoli formu metafyzické a jednostranné mechanické koncepce fyziky stejně tak jako apriorně syntetické kategorie absolutního pohybu, absolutního prostoru a absolutního času jako nadbytečné pojmy spjaté se substancí. V této základní práci je formulován princip ekonomie myšlení a příprava na Machova hlavní díla Die Mechanik in ihrer Entwicklung historisch-kritisch dargestellt (1883) a Die Prinzipien der Wämelehre. Historisch-kritisch entwickelt (1896) (Mechanika v jejím vývoji historicko-kriticky představena a Principy nauky o teple. Historicko-kriticky vyvinuta). Mechanika – sepsaná s agitačně metafyzickým záměrem – měla vyzvednout historickou analýzu poznání jako
tu správnou metodu k porozumění mechaniky. Zahrnutím prací Gustava R. Kirchhoffa a Hermanna Helmholtze mohl Mach propracovat svou představu „povahy vědy jako ekonomie myšlení“ [3], která je podkladem pro jeho antiesencialistickou metodologii založenou na analýze pojmu a vedoucí k falibilistické epistemologii (ještě před falsifikacionalismem Karla Poppera), jak je to programaticky podrobně zformulováno v Machově Erkenntnis und Irrtum [1] (Poznání a omyl): „Všechna věda má v našem pojetí funkci nahradit zkušenost. Proto musí na její půdě současně jak zůstávat, tak zároveň vycházet mimo ni, s vědomím, že je trvale vystavena potvrzení či vyvrácení. Kde nejde ani o potvrzení, ani o vyvrácení, tam nemá věda co dělat. Věda se pohybuje vždy jen na území neúplné zkušenosti.“ Na podporu takto formulovaného cíle Mach spojuje kritéria vědecké poctivosti, jednoduchosti a krásy s principem ekonomie bádání. Historicko-kritická metoda spolu s biologicko-psychologickým modelem vysvětlování umožňují Machovi popsat mechaniku z nashromážděných řemeslných zkušeností prošlých procesem intelektuálního promytí a v průřezu historie, běžné všednodennosti a vědy ustavit jejich kauzální vazby [12]. Mach ve své knize Wärmelehre vyložil základní pojmy teplota a tepelná kapacita z historicko-genetické perspektivy a vysvětlil vysvětlil pojem zachování energie a pojem entropie [13]. Mach už od sedmdesátých let (1870–1879) sporadicky pracoval na historii optiky, jejíž publikaci opakovaně odkládal, až se nakonec rozhodl mít ji vydánu posmrtně jeho synem Ludwigem; posléze vyšla v roce 1921 s Ludwigovou kontroverzní předmluvou zaměřenou proti teorii relativity. Deset let před odchodem z Prahy bylo publikováno jeho hlavní dílo o epistemologii Beiträge zur Analyse der Empfindungen (1886, anglicky 1959) (Příspěvky k analýze počitků [14]). Je v něm kritika kantovských pojmů „věci o sobě“ a „neměnící se ego“, což nebylo jen odmítnutím křesťanského dogmatu osobní nesmrtelnosti, ale bylo i příležitostí k vyjádření Machova příklonu k budhismu. Mach vyjádřil svůj základní postoj jak v knize Analyse der Empfindungen, tak ve zralejším díle Poznání a omyl (1905) [1], kde můžeme číst tezi „… že se celý vnitřní život člověka dá rozložit na prvky, jejichž závislost na dvou skupinách těchto prvků představuje veškeré prožití člověka, a sice vnější život neboli to fyzické čili život cítění (vnímání, pociťování), a vnitřní život neboli ten psychický život jako život představ. Že první život není žádný libovolný výtvor naší fantazie, jsem dostatečně zřetelně, jak věřím, řekl. Nebylo tedy nutné, že mnozí fyzikové to museli pochopit nesprávně, tím méně, že jistí filosofové je museli k tomuto chápání navést. Mluvil jsem také o monismu fyzického a psychického dění. Nejsou dva různé světy, o které zde jde, jde jen o vidění toho rozdílu ve způsobu, jaká je ta závislost u jednoho a jaká u druhého. K tomuto monismu jsem dospěl tím, že jsem si představil jednotnost života před rozlišováním svého vlastního já a cizího já.“ Z angličtiny a němčiny přeložil M. Černohorský Pozn. redakce: Druhá, závěrečná část tohoto příspěvku vyjde v následujícím čísle časopisu.
http://ccf.fzu.cz ccf.fzu.cz
„ Mach sám
byl proti dělení, ovšem marně, a byl pro zřízení druhé univerzity — české.
“
Ernsta Macha 2016
Titulní strana knihy Die Analyse der Empfindungen.
179
Čs. čas. fyz. 66 (2016)
Brněnské dny
č. 3
Dny Ernsta Macha Souborné prameny doporučené ke studiu Machova života, díla a vlivu: Ernst Mach Studienausgabe. Hrsg. F. Stadler zusam-
men mit M. Heidelberger, D. Hoffmann, E. Nemeth, W. Reiter, J. Renn, G. Wolters, Xenomoi Verlag, Berlin 2008 ff. F. Stadler: Vom Positivismus zur „Wissenschaftli-
chen Weltauffassung“. Am Beispiel der Wirkungsgeschichte von Ernst Mach in Österreich von 1895– 1934. Wien 1982. F. Stadler: The Vienna Circle. Studies in the Origins,
Development, and Influence of Logical Empiricism. 2nd Ed. Springer-Verlag, Wien-NY 2015. Ernst Mach – Physicist and Philosopher. Eds. R. C.
Cohen, R. J. Seeger, D. Reidel, Dordrecht 1970.
[9] W. Swoboda: „Physik, Fysiologie und Psychophysik – Die Wurzeln von Ernst Machs Empiriokritizismus“, in [10]. [10] Ernst Mach – Werk und Wirkung. Hrgb. R. Haller, F. Stadler. Wien 1988. [11] K. D. Heller: Ernst Mach, Wegbereiter der modernen Physik. Mit ausgewählten Kapiteln aus seinem Werk. Wuen, New York 1964.
Ernsta Macha 2016
[12] R. Haller: „Grundzüge der Machschen Philosophie“, in [10].
Brněnské dny
180
[13] E. Mach: Principles of the Theory of Heat. Historically and Critically Elucidated. Ed. by Brian McGuinnesse. Dordrecht, Boston 1986. [14] E. Mach: The Analysis of Sensations and the Relation of the Physical to the Psychical. New York 1959.
Literatura [1] E. Mach: Knowledge and Error. Dordrecht, Boston 1976. [2] E. Mach: Die Mechanik in ihrer Entwicklung historisch-kritisch dargestellt. Leipzig, 9. vyd. 1933; přetisk Darmstadt 1973. [3] E. Mach: The Science of Mechanics: A Critical and Historical Account of its Development. La Salle, Ill. [4] E. Mach: Erinnerungen einer Erzieherin. Nach Auzeichnungen von Maria Mach. Mit einem Vorwort von Ernst Mach. Wien 1913. [5] I. Belke: Die sozialeformerischen Ideen von Josef Popper-Lynkeus (1838–1921) im Zusammenhang mit allgemeinen Reformbestrebungen des Wiener Bürgertums um die Jahrhundertwende. Tübingen 1978. [6] L. S. Feuer: Einstein and the Generations of Science. New York 1974. [7] Ernst Mach – A Deeper Look. Documents and New Perspectives. Ed. J. Blackmore, Dordrecht, Boston, London 1992. [8] A. Hirschmüller: Psychologie und Psychoanalyse in Leben und Werk Josef Breuers. Bern 1978.
http://ccf.fzu.cz ccf.fzu.cz
