Černobyl - 25 let 26. dubna 1986 nadzdvihly tisícitunové víko čtvrtého reaktoru elektrárny Černobyl dva silné výbuchy: nejprve nahromaděná pára, pak vodík vzniklý reakcí páry na zirkoniových obalech paliva. Grafit, který reaktor používal jako moderátor, začal hořet a sloup kouře vynášel do ovzduší množství radioaktivních prvků.
Proč se to stalo? Protože RBMK reaktor je kuriozní konstrukce, jiné než ostatní světové energetické reaktory. Tento typ reaktoru pochází ze 60. letech minulého století a je pro něj charakteristické, že palivové články jsou umístěny každý v samostatném kanále, kterým proudí chladivo (voda). Jako moderátor (zpomalovač) neutronů se v něm používá grafit. Obsluha měla za úkol provést experiment - ověřit setrvačný doběh turbogenerátoru. Experimentem se mělo zjistit, jestli bude generátor po rychlém uzavření páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě zhruba 40 sekund napájet proudem čerpadla nouzového chlazení. Experiment prováděli elektrotechnici a ne jaderní odborníci. Před zahájením testu a v jeho průběhu došlo k několika vážným lidským chybám a nedodržení bezpečnostních předpisů. Prvním prohřeškem proti předpisům bylo dlouhodobé odpojení systému havarijního chlazení krátce poté, co bylo zahájeno snižování výkonu reaktoru. Další chybou operátorů byl prudký pokles výkonu reaktoru z 1000 MW na 10 MW, čímž došlo k téměř úplnému zastavení reakce v reaktoru. V tu chvíli měli operátoři ukončit prováděný experiment a reaktor definitivně odstavit, protože jej dostali do nestabilního stavu, mimo oblast povoleného provozu. Rozhodli se však v experimentu pokračovat. Výkon se stabilizoval na 200 MW tepelných, tedy ve stavu, v jakém byl provoz reaktoru zakázán. Poklesl tlak a začal se zvyšovat výkon reaktoru. Operátoři se však dopustili další zásadní chyby, protože zablokovali havarijní ochranu, která by jinak v tuto chvíli reaktor automaticky odstavila z provozu.
Další vážná chyba nastala, když operátoři zjistili, že v aktivní zóně reaktoru je spuštěna jen polovina z minimálního povoleného počtu regulačních tyčí. Přestože podle předpisů měli okamžitě odstavit reaktor, neučinili tak a pokračovali dál v experimentu. Následkem toho nekontrolovatelně vzrostl výkon reaktoru, došlo k přehřátí paliva a destrukci jeho pokrytí. Následovaly 2 výbuchy. Reaktor byl přetlakován tak, že pára při první explozi odsunula horní betonovou desku reaktoru o váze 1000 tun. Druhá exploze následovala v rozmezí 2 až 5 sekund po první a vybuchl při ní vodík vzniklý reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem. Vinu na havárii nese i vedení elektrárny, které bylo ve vleku direktivních a politicky motivovaných rozhodnutí nadřízených orgánů. Opomenout nelze ani negativní vliv následného utajování informací, které bylo pro tehdejší sovětský režim typické.
Záchranná opatření Prvním krokem likvidace bylo hašení požáru. Hasiči, kteří vůbec neznali příčinu ohně, zalévali nejdříve trosky reaktoru vodou, čímž situaci ještě zhoršovali a docházelo k dalším menším explozím. Aby se zabránilo únikům radioaktivity, byl reaktor postupně zasypán celkem 5 tisíci tun sloučenin bóru, dolomitu, písku, hlíny a olova shazováním z rychle přelétajících vrtulníků. Sypké materiály uhasily požár grafitu a částečně absorbovaly unikající radioaktivní aerosoly. Únik radioaktivity byl zastaven až 6. května 1986. Od 7. května byla aktivní zóna chlazena tekutým dusíkem a 8. května klesla teplota v aktivní zóně na cca 300 °C. Významnější únik radioaktivity z reaktoru tedy trval 10 dnů. Celkem se odhaduje, že do životního prostředí se dostalo asi 5 % celkového inventáře radionuklidů v aktivní zóně. Sarkofág, který kryje zničený reaktor, byl dostavěn v listopadu 1986 a od té doby je čtvrtý blok zakryt. Životnost sarkofágu byla stanovena na 30 let, ale již se objevují praskliny. V dubnu 1993 byly tyto praskliny utěsňovány skleněnými vlákny nebo oplechováním. Nejbližší město u Černobylu, Pripjať, bylo evakuováno během 48 hodin po havárii. 2. a 3. května bylo několik desítek tisíc obyvatel evakuováno z oblasti do 10 km. 4. května bylo evakuováno dalších 116 000 lidí z okruhu 30 km.
Následky V průběhu havárie uniklo zhruba 14.1018 Bq (becquerel) radioaktivních látek. To je dvacetkrát méně, než uniklo celkem do atmosféry při testování atomových zbraní v šedesátých letech (před přijetím smlouvy o zákazu testů z roku 1963). V době těsně po havárii bylo na místě 26 lidí, včetně požárníků, všichni zemřeli na vysokou dávku radiace. Další čtyři dělníci na elektrárně zemřeli na popáleniny nebo byli zabiti padající konstrukcí. Jeden dělník dostal infarkt a zemřel v nepřímém spojení s havárií. Na elektrárně bylo 26. dubna dalších 203 lidí, kteří byli ošetřeni kvůli podezření ze zasažení vysokou dávkou radiace, což bylo u 134 z nich potvrzeno. Tito všichni se postupně uzdravili. V širším okolí elektrárny nebyl nikdo v době havárie ozářen vysokou dávkou radiace. K likvidaci havárie bylo v prvních dvou letech povoláno dvěstě tisíc lidí. Průměrná dávka, kterou obdrželi, byla 100 mSv, asi 20 000 z nich bylo vystaveno 250 mSv, jednotlivci 500 mSv. Průměrnou dávku radiace, kterou bylo po havárii zasaženo obyvatelstvo v jednotlivých evropských státech, odhadla National Radiological Protection Board (NRPB - Národní rada radiologické ochrany) Velké Británie takto: VB 0,05 milisieverty, Belgie 0,08 milisieverty, Dánsko 0,10 milisieverty a Řecko 0,53 milisieverty. Pro porovnání: průměrná roční dávka radiace z přírodních zdrojů je v Čechách asi 3 milisieverty, ve Velké Británii v oblasti Cornwallu je to 7,8 milisievertu. Podle zprávy Černobylského fóra bylo zhruba 200 000 kilometrů čtverečních území v Evropě kontaminováno Cesiem (137Cs) množstvím vyšším než 37 kBq na metr čtvereční. Z uvedené rozlohy se největší část (více než 70 %) týkala Běloruska, Ukrajiny a Ruska. Míra zasažení území se značně lišila vlivem meteorologických podmínek – dešťové srážky situaci zhoršovaly. Většina uniklých radioizotopů stroncia a plutonia spadla na území vzdáleném do 100 km od reaktoru.
Co psaly noviny V roce 1986 vládla v SSSR sovětská vláda, která se neúspěšně pokusila událost zatajit. Médiím byl odepřen přístup na místo havárie a svět tak zachvátila radiofóbie. Britský Daily Mail vyplnil polovinu titulní stránky 29. 4. titulkem "2000 mrtvých". Další den napsal The New York Post, že 15 000 mrtvých těl bylo zahrnuto do úložiště radioaktivních odpadů. Později se psalo o 110 000 případů rakoviny a ještě později o 800 000 ozářených dětech. Greenpeace i mnoho deníků, které dál zprávy opisovaly a přikrašlovaly, rozvíjelo dál senzační čísla, až z nich byly desetitisíce mrtvých následkem ozáření. Noviny psaly, že od havárie do dnes zemřely desetitisíce lidí. Ano, to je samozřejmě pravda budeme-li zkoumat jakoukoliv stejně velkou skupinu lidí, jako bylo obyvatelstvo Ukrajiny a Běloruska, kdykoliv a kdekoliv na světě, pak za pětadvacet let jich desetitisíce zemřou. Aniž to má co do činění se zářením.
Mapa radioaktivního spadu po havárii.
Co říkají lékařské zprávy Pro zjištění skutečných následků se do Černobylu a dalších částí Ruska rozjelo mnoho lékařských týmů. Nejznámější jsou výsledky mise UNSCEAR (United Nations Scientific Committee on the Effects of Atomic Radiation) z roku 1988, International Chernobyl Project Mezinárodní agentury pro atomovou energii 10 let po Černobylu, v r. 1992 - 1995 International Programme on the Health Effects of Chernobyl Accident - IPHECA - který byl koordinován Světovou zdravotnickou organizací, dále výsledky UNSCEAR 15 let po havárii, studie tzv. Černobylského fóra 20 let po havárii a nejnovější zpráva UNSCEAR z počátku roku 2011. Černobylské fórum sdružuje odborníky Mezinárodní agentury pro atomovou energii, UNSCEAR (Vědecká komise OSN pro důsledky atomového záření), WHO (Světové zdravotnické organizace), FAO (Organizace pro výživu), dalších 3 institucí OSN + vlády Běloruska, Ukrajiny a Ruska; bylo ustaveno v roce 2003; zpráva Černobylského fóra je z roku 2005. Podle této zprávy se pro širokou populaci žijící v oblastech území Běloruska, Ukrajiny a Ruska odhaduje průměrná efektivní dávka akumulovaná za dvacetileté období 1986 – 2005
na 10 – 20 mSv. (Normální celoživotní průměrná dávka záření z přírodních zdrojů na světě je 100 – 700 mSv.) Poslední zpráva UNSCEAR z roku 2011 potvrdila výsledky předchozích lékařských zkoumání. Na základě nových dat z posledních let konstatuje, že radiační dávky na obyvatelstvo tří zemí, které byly nejvíce zasaženy radioaktivním spadem, byly relativně nízké a obyvatelé nemusejí žít ve strachu ze zdravotních následků. Do záchranných prací bylo zapojeno několik set tisíc lidí. Podle studie neexistují v jejich případě žádné důkazy zdravotních problémů, které by byly v přímé souvislosti s ozářením. Výjimkou je zvýšený výskyt leukemie a očních zákalů u těch z nich, kteří přežili vyšší dávky záření. Všichni zasažení akutním radiačním syndromem jsou pod lékařským dozorem v moskevských a kyjevských nemocnicích. Většina jich do roku 1996 trpěla funkčními sexuálními poruchami, nicméně do pěti let po havárii se v jejich rodinách narodilo 14 normálních zdravých dětí. U obyvatelstva tří nejvíce zasažených okolních zemí je jediným zdravotním následkem zvýšený počet případů karcinomu štítné žlázy u lidí, kteří byli v roce 1986 v dětském nebo dorosteneckém věku. Mezi lety 1991 a 2005 zde bylo zaznamenáno více než 6 000 takových postižení, z nich 15 s následkem smrti. Většina z nich byla způsobena pitím mléka kontaminovaného jodem 131 krátce po havárii. Zpráva dále uvádí, že v oblastech definovaných jako kontaminované, kde je v půdě obsaženo radioaktivní cesium 137 s poločasem rozpadu cca 30 let, se průměrná radiační dávka nad přírodní pozadí v letech 1986-2005 pohybovala na úrovni shodné s úrovní ozáření při vyšetření počítačovou tomografií. Zpráva rovněž konstatuje, že nelze vědecky dokázat, zda onemocnění rakovinou je u konkrétního jednotlivce způsobeno ozářením nebo jinými příčinami. Rozpoznat nelze ani to, zda rakovina souvisí s ozářením přírodním pozadím nebo ozářením z černobylské havárie. Bezprostředně po události úřady evakuovaly 116 000, později ještě 220 000 lidí. To je vždy sociální tragédie, ať se jedná o nucené opuštění domova z jakéhokoliv důvodu. Pro obyvatelstvo Černobyl tragedií nemusel být - to dnes tvrdí OSN. Skutečným neštěstím totiž byly psychosomatické potíže zesilované hysterií médií. Studie vypracované mezinárodními skupinami vědců ukázaly, že nejhorší vliv na zdraví lidí měly sociální a psychologické účinky, duševní trauma, strach, deprese, změny stravovacích návyků a podvýživa. Přímým účinkem na zdraví, způsobeným zářením, je rakovina štítné žlázy u dětí - případů bylo asi 6 000, 99 % bylo úspěšně vyléčeno. Bohužel, zemřelo 15 dětí. Pokud jde o jiné typy nádorových nemocí (než je rakovina štítné žlázy), nebyl mezi širokou veřejností do roku 2010 zaznamenán nárůst (nad přirozenou úroveň) úmrtnosti způsobený leukémií či jinými typy rakoviny. Doposud nebyl prokázán žádný vliv radioaktivního záření na výskyt vrozených (dědičných) vad či jiných genetických efektů. Zhruba od poloviny roku 1986 se ve statistikách sice začal objevovat nárůst vrozených vad, avšak více v nezasažených oblastech Běloruska. Odborníci tento růst přičítají zlepšené úrovni registrace takových onemocnění. Je známo, že registrace vrozených poruch a malformací byla do té doby v Sovětském Svazu velmi opomíjená. Zpráva odhaduje, že celkem by od havárie do budoucnosti mohlo eventuálně zemřít ještě cca 4000 lidí na rakovinu vyvolanou ozářením. Zhruba jedna čtvrtina běžné populace umírá na rakovinu z přirozených důvodů (tedy bez jakéhokoliv vlivu jaderné havárie). Znamená to, že zhruba 150 tisíc lidí z výše specifikované skupiny 600 tisíc osob zasažených havárií v Černobylu by zemřela na rakovinu bez ohledu na to, zda k havárii došlo či nedošlo. Odhadovaný celkový počet obětí souvisejících s havárií v Černobylu (tedy cca 4000 obětí)
představuje nárůst počtu zemřelých (zemřelých z přirozených důvodů na rakovinu) o méně než 3 procenta, což je číslo blízké statistické chybě. A tak největší tragédií Černobylu zůstává několik tisíc nenarozených dětí v celé Evropě, jejichž matky si nechaly udělat umělý potrat jen ze strachu. Bez jakékoliv indikace, že by snad jejich nenarozené dítě mohlo být ovlivněno zářením. Nemohlo. Uvážíme-li, jak malým množstvím záření bylo obyvatelstvo zasažené a jak nízké jsou teoretické rizikové faktory, byly tyto potraty úplně zbytečné.
Jak vypadá Černobyl dnes? Celý havarovaný blok elektrárny je uzavřen a „zakonzervován“ v mohutném železobetonovém „sarkofágu“. Uvnitř byl vestavěn speciální chladicí systém odvádějící zbytkové teplo. Existuje záměr vystavět kolem elektrárny nový kryt („New Safe Confinement“) na obří pohyblivé konstrukci. Jaderná elektrárna v Černobylu již není v provozu. Blok č. 2 byl uzavřen v r. 1991, blok č. 1 v r. 1997. Poslední blok byl definitivně odstaven v prosinci roku 2000. Řada zaměstnanců elektrárny však zůstala a pracuje na likvidaci, zajištění a pozorování elektrárny. Vstupují také do havarovaného reaktoru a provádějí zde měření.
Okolo elektrárny jsou dvě zóny: 10-ti kilometrová (vnitřní) a 30-ti kilometrová (vnější). Ve vnitřní zóně je úplný zákaz jakéhokoliv pohybu s výjimkou exkurzí a osob, které pracují v elektrárně. Ve vnější zóně existuje běžný život v tom smyslu, že zde žijí (převážně starší) lidé, kteří se do svých domovů začali vracet již rok po havárii. Dnes jich tam žije kolem tisíce. Mimo třicetikilometrovou zónu jsou dopady havárie na životní prostředí takřka neměřitelné a je již povoleno zemědělské využívání půdy. V „zakázaném pásmu“ dnes žijí i mnohé ohrožené druhy zvířat, jako medvědi, vlci a divocí koně (což je ovšem způsobeno také tím, že v pásmu žije jen minimum lidí a vstup do zóny zvenčí je omezen).
Na víku reaktoru 3. bloku el. Černobyl v prosinci 1999, rok na to byl i tento reaktor odstaven z provozu.
V červenci 2010 rozhodla běloruská vláda, že lidé vysídlení z některých zakázaných zón se mohou vrátit. U 211 městeček a vesnic se snížily restrikce a předpokládá se, že do roku 2020 se lidé vrátí a budou zde normálně hospodařit. 498 vesnic stále podléhá restrikcím, protože průměrná dávka v nich by pro člověka přesáhla 1 mSv/rok. Do roku 2015 má dojít ke zbourání některých budov, výstavbě nových, výstavbě 1 300 km komunikací a vybudování přípojek na plyn pro budoucí nové osídlení. Náklady se odhadují na 2,2 miliardy dolarů. Půda s nižší kontaminací bude navrácena k zemědělskému obdělání, půda s vyšší kontaminací zalesněna.
U nás Nejnovější odborné studie odhadují na základě podrobných měření průměrnou efektivní dávku obyvatelstvu na našem území v roce 1986 na 0,26 mSv, což je necelá desetina dávky obdržené občanem z přírodního radioaktivního pozadí ročně.
Ozáření průměrného občana Československa v roce 1986 (Zdroj: Patnáct let od havárie Černobylu, SÚJB, 2001)
Celoživotní podíly ozáření průměrného obyvatele ČR (Zdroj: SÚRO)
Z měření prováděných od padesátých do devadesátých let je názorně vidět zvýšení obsahu radionuklidů v lidském těle v důsledku atmosférických zkoušek jaderných zbraní v šedesátých létech. Počátkem osmdesátých let a v devadesátých létech jsou výkyvy nad úroveň přírodního pozadí v podstatě neměřitelné.
Porovnání dávek V České republice se přírodní radiační pozadí pohybuje kolem 3 mSv za rok. Odhadovaná průměrná dávka ze zevního ozáření v zóně 30 km kolem Černobylu v roce 1986 byla 77 mSv/rok. V některých místech na Zemi je dávka od přírodně radioaktivních hornin mnohem vyšší – například přírodní radiační pozadí ve státě Kerala v Indii je až 17 mSv/rok, v Guapari (Brazílie) dosahuje 175 mSv ročně; v Ramsaru (Írán) až 400 mSv. Limit pro profesionální pracovníky se zářením/rok 50 mSv Přírodní radiační pozadí/rok 3 mSv RTG střev 4 mSv RTG žaludku 2.4 mSv RTG kyčlí 1.7 mSv Limit pro obyvatelstvo/rok 1 mSv 3 lety nadzvukovým letadlem Praha - USA 0.38 mSv Příspěvek pro obyvatelstvo žijící v okolí JE Dukovany/rok 0.005 mSv Člověk sledující (klasickou) televizi 1 hodinu denně „obdrží“ navíc dávku 0,01 mSv ročně.
Zvýšení průměrné radiační dávky za rok po černobylské havárii (mSv). (Zdroj: MAAE, 1989)
Může dojít k takové havárii u nás? Reaktor RBMK má tu vlastnost, že při zvyšování jeho výkonu nad maximální provozovanou hodnotu se podmínky pro průběh řetězové reakce zlepšují a reaktor má snahu samovolně zvyšovat výkon (s rostoucím množstvím páry se zvyšuje množství neutronů v aktivní zóně a tím i počet štěpených jader atomů, roste výkon a opět se zvyšuje teplota i množství páry). Naopak tlakovodní (dukovanský nebo temelínský) reaktor při zvyšování výkonu nad maximální provozovanou hodnotu má podmínky pro průběh řetězové reakce horší – reaktor má snahu samovolně svůj výkon snižovat. Pára nevzniká v samotném reaktoru, ale mimo něj, v sekundárním okruhu. Pokud by z reaktoru VVER z jakéhokoliv důvodu unikala voda, zastaví se i štěpná řetězová reakce. Nekontrolovaný vzrůst výkonu, ke kterému došlo v Černobylské jaderné elektrárně, není u reaktorů v Temelíně z fyzikálních a konstrukčních důvodů vůbec možný. Aktivní zóna tlakovodních reaktorů je několikanásobně menší, kompaktní a je uzavřena do tlakové nádoby, která je s celým primárním okruhem v železobetonovém kontejnmentu (hermetický ochranný obal). Chlazení tlakovodních reaktorů je dvouokruhové, tzn. že mají oddělen primární okruh vystupující z reaktoru od okruhu sekundárního, který na turbínu přivádí pouze čistou páru.
Může být výsledkem černobylské havárie něco pozitivního? Ano, může. Přispěla k velikému zvýšení bezpečnosti ostatních jaderných reaktorů. Krátce po havárii byla založena organizace World Association of Nuclear Operators (WANO - Světová asociace jaderných operátorů), která oslovila operátory z celého světa a požádala je o spolupráci při zvyšování bezpečnosti. Bezpečnost jaderných elektráren se ve světě mnohonásobně zvýšila a to jak po stránce technické, tak po stránce organizační a personální. Jaderný průmysl zavedl do své činnosti prvek neustálého ověřování úrovně bezpečnosti a mezinárodního porovnávání. Mnohem přísnější jsou dnes normy pro výstavbu jaderných elektráren. Pravda je, že havárie v Černobylu byla nejvážnější havárií jaderného reaktoru v dějinách. Při nedávných událostech v jaderné elektrárně Fukušima, které byly následkem zemětřesení a vlny cunami, se uvolnila asi jedna desetina množství radioaktivních látek uvolněných z Čenobylu.
Příloha:
V roce 2014 by měl být hotov nový ochranný kryt, který jako největší posuvná konstrukce na světě uzavře starý již nevyhovující sarkofág. Do současného sarkofágu se nyní dá i vstupovat a probíhají tam měření, vniká tam však i dešťová voda a vlétají ptáci. Pod novým krytem pak budou moci probíhat další likvidační práce. Zároveň se budují závody na zpracování pevných i kapalných radioaktivních odpadů a sklad na použité palivo z bloků 1 - 3.
Pomník hasičům a likvidátorům následků havárie.
Zdroje: http://www.unscear.org http://www.nea.fr/html/general/press/press-kits/chernobyl.html Health Effects of the Chernobyl Accident and Special Health Care Programmes, Report of the UN Chernobyl Forum, Expert Group "Health", World Health Organization, 2006 (ISBN: 9789241594172) The International Chernobyl Project, 1990-91 - Assessment of Radiological Consequences and Evaluation of Protective Measures, Summary Brochure, International Atomic Energy Agency, IAEA/PI/A32E, 1991; The International Chernobyl Project, An Overview, Assessment of Radiological Consequences and Evaluation of Protective Measures, Report by an International Advisory Committee, IAEA, 1991 (ISBN: 9201290918); The International Chernobyl Project Technical Report, Assessment of Radiological Consequences and Evaluation of Protective Measures, Report by an International Advisory Committee, IAEA, 1991 (ISBN: 9201291914) Mikhail Balonov, Malcolm Crick and Didier Louvat, Update of Impacts of the Chernobyl Accident: Assessments of the Chernobyl Forum (2003-2005) and UNSCEAR (2005-2008), Proceedings of the Third European IRPA (International Radiation Protection Association) Congress held in Helsinki, Finland (14-18 June 2010) UNSCEAR, 2011, Health Effects due to Radiation from the Chernobyl Accident. UNSCEAR 2008 Report, vol II, annex D. (the lead author is M.Balanov) Chernobyl - A Continuing Catastrophe, United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs (OCHA), 2000 The Accident and the Safety of RBMK reactors, Gesellschaft für Anlagen und Reaktorsicherheit (GRS) mbH, GRS-121 (February 1996) INSAG-7, The Chernobyl Accident: Updating of INSAG-1, A report by the International Nuclear Safety Advisory Group, International Atomic Energy Agency, Safety Series No. 75-INSAG-7, 1992, (ISBN: 9201046928) Chernobyl’s Legacy: Health, Environmental and Socio-Economic Impacts and Recommendations to the Governments of Belarus, the Russian Federation and Ukraine, The Chernobyl Forum: 2003–2005, Second revised version, International Atomic Energy Agency, IAEA/PI/A.87 Rev.2/06-09181 (April 2006) Environmental Consequences of the Chernobyl Accident and their Remediation: Twenty Years of Experience, Report of the Chernobyl Forum Expert Group ‘Environment’, International Atomic Energy Agency, 2006 (ISBN 9201147058) Health Effects of the Chernobyl Accident and Special Health Care Programmes, Report of the UN Chernobyl Forum Expert Group "Health", World Health Organization, 2006 (ISBN: 9789241594172) The Chernobyl accident, UNSCEAR's assessments of the radiation effects Exposures and effects of the Chernobyl accident, Annex J of Sources and Effects of Ionizing Radiation, UNSCEAR 2000 Report to the General Assembly Vol. II Ten Years after Chernobyl: what do we really know? (based on the proceedings of the IAEA/WHO/EC International Conference, Vienna, April 1996), International Atomic Energy Agency Chernobyl: Assessment of Radiological and Health Impacts - 2002 Update of Chernobyl: Ten Years On, OECD Nuclear Energy Agency (2002). This is also available as an HTML version Zbigniew Jaworowski, Lessons of Chernobyl with particular reference to thyroid cancer, Australasian Radiation Protection Society Newsletter No. 30 (April 2004). The chernobyl.info website (www.chernobyl.info) GreenFacts webpage on Scientific Facts on the Chernobyl Nuclear Accident (www.greenfacts.org/en/chernobyl) European Centre of Technological Safety's Chernobyl website (www.tesec-int.org/Chernobyl) and its webpage on Sarcophagus and Decommissioning of the Chernobyl NPP Chernobyl Legacy website (www.chernobyllegacy.com) http://www.world-nuclear.org/info/chernobyl/inf07.html
Příloha: “Pohled na všeobecný zdravotní stav v Bělorusku během osmdesátých let ukazuje, ještě před zamořením po černobylské havárii, rostoucí počet onemocnění rakovinou, leukémií, zvyšující se předporodní úmrtnost a mnoho dalších zdravotních problémů. Je to nešťastná chyba spojovat nepopíratelně nízkou životní úroveň obyvatel některých oblastí bývalého Sovětského svazu s havárií v Černobylské jaderné elektrárně.” Dr. Alan Flowers, Kingston University, červen 1995. “Ironické je to, že média zkreslila pravdu více, než bylo způsobeno zdánlivě nekonečným zatajováním skutečnosti o havárii Černobylské jaderné elektrárny v roce 1986, neboť radioaktivita, která se rozšířila do dalších států, byla díky velkému rozptylu relativně neškodná.” Thurstan B. Brewing ze Zdravotní hlídky, British Medical Journal 309, 16. července 1994. "Pravděpodobně nejdůležitější faktor pro vytvoření Černobylské mytologie byl předpoklad, že každá radiační dávka, tedy i ta, blížící se nule, je životu nebezpečná. Tato hypotéza odporuje všem experimentálním i epidemiologickým nálezům. Je to totéž, jako kdybyste předpokládali, že teplota 18 oC vás může smrtelně ohrozit, protože víte, že při 1800 oC utržíte fatální popáleniny“. Profesor Zbygniew Jaworowski, poradce OSN pro zdravotnictví.
