Erich Wolfgang Korngold klavírní cyklus Märchenbilder op. 3

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klavírní interpretace Hra na klavír

Erich Wolfgang Korngold – klavírní cyklus Märchenbilder op. 3 Bakalářská práce

Autor práce: Lucie Slaninová Vedoucí práce: prof. Jiří Doležel Oponent práce: doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D.

Brno 2015

Bibliografický záznam SLANINOVÁ, Lucie. Erich Wolfgang Korngold – klavírní cyklus Märchenbilder op. 3 [Erich Wolfgang Korngold – piano cycle Märchenbilder op. 3]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klavírní interpretace, 2015. 37 s. Vedoucí bakalářské práce prof. Jiří Doležel.

Anotace Bakalářská práce pojednává o Erichu Wolfgangovi Korngoldovi a jeho klavírním cyklu Märchenbilder op. 3. Obsahuje analýzu jednotlivých částí cyklu a porovnání různých interpretací. Též poukazuje na skutečnost, kde je možno se setkat s Korngoldovým odkazem v jeho rodném městě Brně (Centrum EWK, Korngold Quartet).

Annotation The bachelor thesis deals with the personality of Erich Wolfgang Korngold and his piano cycle Märchenbilder op. 3. The thesis contains analysis of the parts of the cycle and comparing different interpretations. Also it points out the fact that it is possible to find E. W. Korngold legacy in his hometown of Brno (EWK center, Korngold Quartet).

Klíčová slova Korngold, Märchenbilder, analýza, interpretace, Korngold Quartet

Keywords Korngold, Märchenbilder, analysis, interpretation, Korngold Quartet

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila pouze uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 1. května 2015

Lucie Slaninová

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu mé práce prof. Jiřímu Doleželovi nejen za odborné konzultace týkající se této práce, ale i za tři roky pro mě podnětného a inspirujícího studia komorní hry.

Obsah

ÚVOD ............................................................................................................................................. 1 1.

2.

3.

ERICH WOLFGANG KORNGOLD .................................................................................... 2 1.1

E. W. KORNGOLD V LITERATUŘE .......................................................................................... 2

1.2

OSOBNOST E. W. KORNGOLDA ............................................................................................... 3

ARCHIV CENTRA E. W. KORNGOLDA ........................................................................... 5 2.1

ZPŘÍSTUPNĚNÍ ODKAZU E. W. KORNGOLDA ............................................................................ 5

2.2

NÁVŠTĚVA ARCHIVU ............................................................................................................ 5

2.3

ROZHOVOR S KURÁTOREM ARCHIVU ..................................................................................... 6

KLAVÍRNÍ CYKLUS MÄRCHENBILDER OP. 3 .............................................................. 9 3.1

DIE VERZAUBERTE PRINZESSIN (ZAKLETÁ PRINCEZNA) ....................................................... 10

3.2

DIE PRINZESSIN AUF DER ERBSE (PRINCEZNA NA HRÁŠKU) ................................................. 12

3.3

RÜBEZAHL (KRAKONOŠ) .................................................................................................... 15

3.4

WICHTELMÄNNCHEN (SKŘÍTCI) .......................................................................................... 18

3.5

BALL BEIM MÄRCHENKÖNIG (BÁL U POHÁDKOVÉHO KRÁLE) .............................................. 20

3.6

DAS TAPFERE SCHNEIDERLEIN (O STATEČNÉM KREJČÍKOVI) ................................................ 22

3.7

DAS MÄRCHEN SPRICHT DEN EPILOG (A POHÁDKY JE KONEC) ............................................. 25

4.

POROVNÁNÍ NAHRÁVEK ............................................................................................... 28

5.

ROZHOVOR S KORNGOLD QUARTET ......................................................................... 31

ZÁVĚR ......................................................................................................................................... 35 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ........................................................................................... 36

Úvod

Poprvé mi Erich Wolfgang Korngold vešel do povědomí v souvislosti právě s jeho klavírním cyklem Märchenbilder op. 3, jež jsem studovala v posledním ročníku konzervatoře, a čehož jsem nyní mohla využít k náplni mé absolventské bakalářské práce. Do blízkého kontaktu s jeho hudbou jsem se dostala také o něco později, kdy se naším domem nesly tóny jeho Houslového koncertu D dur, op. 35, a já tak trávila čas jeho mimoděčným posloucháním.

Má práce, rozdělená do pěti kapitol, začíná stručným představením osobnosti Ericha Wolfganga Korngolda s výčtem publikací a zdrojů, které se jím zabývají. V druhé kapitole čtenáře seznamuji s archivem Centra E. W. Korngolda, jež se nachází v Brně v místě Památníku Leoše Janáčka. Můj čas strávený v archivu jsem pojala a zpracovala formou reportáže. Ráda bych tak přiblížila jeho činnost a provoz. Součástí kapitoly je i rozhovor s kurátorem archivu Mgr. Ondřejem Pivodou. Třetí, nejobsažnější kapitolu, jsem věnovala klavírnímu cyklu Märchenbilder op. 3, jež zde podrobně zpracovávám. V jednotlivých podkapitolách poté interpretačně rozebírám samostatné skladby cyklu i s notovými ukázkami. Porovnání CD nahrávek, jak klavírních, tak orchestrálních, jež byly k dispozici v archivu Centra E. W. Korngolda a na internetových stránkách, lze najít ve čtvrté kapitole. Poslední, pátá kapitola, zachycuje rozhovor s členkou brněnského Korngold Quartet Kristinou Hrubou Czajkowskou.

1

1 Erich Wolfgang Korngold

1.1 E. W. Korngold v literatuře Pro někoho, kdo se o E. W. Korngolda zajímá, bude asi marné hledat nějaké informace v české literatuře, jelikož české publikace se o něm téměř nezmiňují. Veškeré dostupné materiály jsou většinou v anglickém, popřípadě německém jazyce. Pan profesor František Novotný, který stojí za českou premiérou Korngoldových houslových skladeb, mi doporučil knihu od Dr. Brandona Carrolla „The Last Prodigy – A Biography of Erich Wolfgang Korngold“, jež je dostupná například v později zmiňovaném archivu Centra E. W. Korngolda. Zde je možno nahlédnout i do jeho druhé knihy „Erich Wolfgang Korngold – His Life and Works“. V knihovně JAMU by se též měla nacházet kopie diplomové práce Sonji Blickensdorfer „Erich Wolfgang Korngold – Opern und Filmmusik“ z Vídně roku 1993. O E. W. Korngoldovi také píše ve své diplomové práci „Erich Wolfgang Korngold – Operní a filmová tvorba“ v Brně z roku 2006 tehdejší studentka Masarykovy univerzity A. Nagyová. Pojednává o něm i kniha od Guye Wagnera, vydaná v Berlíně roku 2008 „Korngold Musik ist Musik“ a kniha „Die Korngolds in Wien, der Musikkritikier und das Wunderkind“ od Juliuse Korngolda, vydaná roku 1991 v Zürichu. Dostupný v knihovně JAMU je i německo-anglický sborník „The Korngolds – their Era and Contemporaries“, vydaný roku 2000 brněnskou společností Opus Musicum. Poté jsou tu samozřejmě různé online hudební slovníky a internetové stránky. Mohu například jmenovat korngold-society.org. Na této stránce se mimo jiné nacházejí rozhovory s osobami, které mají souvislost s E. W. Korngoldem, jako třeba s Dr. Brandonem Carrollem, jehož jsem zmiňovala výše, nebo s Korngoldovou snachou. Další prameny, kterých bylo možno využít k mé práci, se nacházely v Moravském zemském muzeu, kde je zřízen soukromý archiv E. W. Korngolda a o kterém píši více v následující kapitole.

2

1.2 Osobnost E. W. Korngolda

Jako druhorozený syn hudebního kritika JUDr. Juliuse Korngolda byl E. W. Korngold (29. květen 1897 – 29. listopad 1957), brněnský rodák, už od útlého dětství veden k hudbě. Díky tomu se včas podchytil jeho mimořádný hudební talent. Již od raného dětství byl považován za zázračné dítě. Přitáhl k sobě i pozornost Gustava Mahlera, když mu roku 1906 předložil svou kantátu Zlato. Na jeho doporučení se poté dostal k Alexanderovi Zemlinskému, rakouskému hudebnímu skladateli, dirigentovi a pedagogovi. Roku 1901 se rodina přestěhovala do Vídně, kde později Korngold vystudoval konzervatoř. Velmi brzy se stal žádaným mladým hudebníkem, přirovnávaným k W. A. Mozartovi. Jako výborný klavírista vzbuzoval u posluchačů dojem, že hraje více než pouze dvěma rukama. Sám Richard Strauss se nechal slyšet, že Korngold je předčasně vyspělý génius, se svým specifickým stylem a formou, charakteristickou expresivitou a osobitou harmonií. Podobný názor zastávali i např. Giacomo Puccini, Jean Sibelius, Bruno Walter a mnozí další. V jedenácti letech složil baletní pantomimu Sněhulák, jehož první provedení roku 1910 na Vídeňském dvoře vzbudilo senzaci. Téhož roku dopsal i klavírní cyklus Märchenbilder op. 3 a Druhou klavírní sonátu, jíž premiéroval Arthur Schnabel. Již ve čtrnácti letech napsal pro orchestr Schauspiel Ouvertüre op. 4. Jeho opery Prsten Polykratésův a Violanta byly premiérovány roku 1916. Laděny jsou do pozdně romantického stylu s charakterem lahodícímu smyslům posluchačů. Navíc na někoho tak mladého, jako byl v té době Korngold, odhalovaly ohromující emoční vyspělost. Opera Mrtvé město, na námět belgického spisovatele Georgese Rodenbacha, se stala vysoce uznávaným dílem, a je považována za nejkvalitnější Korngoldovu operu. Premiérovaná byla hned dvakrát. První premiéru měla v Hamburku a druhou v Cologne roku 1920. Korngoldovi bylo tehdy 23 let. Zázrak Heliany byla neméně úspěšná opera již při jejím prvním uvedení roku 1927. V témže roce přijal místo profesora na Vídeňské státní akademii. Rok na to se

3

Korngold stal podle průzkumu veřejného mínění čtenářů časopisu Tageblatt jedním z největších rakouských skladatelů. Často jezdil do Brna, kam se vždy rád vracel. V sezóně 1929 – 1931 zde působil jako stálý hostující dirigent německého divadla. Roku 1934 přijal pozvání do USA od Maxe Reinhardtena, aby zde upravil adaptaci Mendelssohnovy doprovodné hudby k filmové verzi Shakespearově A Midsummer Night’s Dream. Každý film, ke kterému skládal hudbu, považoval za operu bez zpěvu. Plánoval, že když odstraní filmový obraz, jeho hudba tak bude moci samostatně znít v koncertních sálech. Jeho kompoziční styl tak ovlivnil pozdější směr moderní filmové hudby. Za dva filmy, k nimž složil hudbu (Anthony Adverse z roku 1936 a Dobrodružství Robina Hooda z roku 1938), získal ceny Filmové akademie – Oscary. Na druhou stranu je úsměvné, že ačkoliv se stal v Americe, především v Los Angeles, velice populárním, jeho vážná hudba byla stále pro většinu lidí neznámou. O rok později, při pobytu v Hollywoodu, začal sledovat tíživou politickou situaci v Evropě. Kvůli jeho židovskému původu byla jeho tvorba v německy mluvících zemích potlačována a po čase úplně zakázána. Korngoldova poslední opera Die Kathrin, napsaná roku 1938 pro Vídeňskou státní operu, tak byla premiérována následující rok ve Stockholmu. Během druhé světové války se Korngold plně soustředil na filmovou hudbu. Na svém kontě tak má hudbu k jedenácti filmům. Až později se navrátil zpět ke klasické hudbě s Violoncellovým koncertem C dur, op. 37, Houslovým koncertem D dur, op. 35, Symfonií Fis dur, op. 40 a dalšími. Krátce po smrti jeho reputace utrpěla značné šrámy. Na jeho adresu se hromadily výčitky hlavně kvůli spolupráci s americkým filmovým průmyslem, se kterým po válce ukončil spolupráci. Roku 1975 byla v New Yorku opět uvedena opera Die tote Stadt, což výrazně zvýšilo zájem o jeho dílo a hudbu. To vedlo k celkovému přehodnocení Korngoldovy práce. V současné době je Erich Wolfgang Korngold považován za jednoho z největších postromantických skladatelů a jeho skladby se hrají na koncertech po celém světě. Z klavírní tvorby stojí za zmínku cyklus Märchenbilder op. 3, tři Sonáty, Koncert pro levou ruku, op. 17, Klavírní trio op. 1 a Klavírní kvintet op. 15. 4

2 Archiv Centra E. W. Korngolda

2.1 Zpřístupnění odkazu E. W. Korngolda V roce 2004 bylo v Brně otevřeno Studijní centrum Ericha Wolfganga Korngolda. Jeho slavnostní otevření veřejnosti doprovázela výstava Moravského zemského muzea. V Centru je soustředěna většina dostupné literatury pojednávající o E. W. Korngoldovi. Badatelé zde mohou sledovat filmy s jeho hudbou, různé záznamy koncertních a operních představení nebo nahlédnout do Korngoldových partitur. Moravskému zemskému muzeu byl věnován soukromý archiv EWK Society, jež je zpřístupněn zájemcům o Korngoldovo dílo. Lze zde najít mnoho informací vztahujících se k životu a odkazu E. W. Korngolda. Mimo literatury jsou k dispozici badatelům kopie různých dobových kritik, článků, studií, fotografií. Diskografie, jež je také součástí archivu, je téměř kompletní a doplňuje ji množství hudebnin. Na internetových stránkách Moravského zemského muzea pak lze vyčíst jaké možné archiválie, CD, časopisy, knihy, hudebniny, DVD a VHS si lze prohlédnout a shlédnout. Otevírací dny archivu, kdy je možnost jej po předchozím objednání navštívit, jsou úterý a čtvrtek.

2.2 Návštěva archivu Začátkem jara jsem se po předchozím objednání vydala do archivu Centra E. W. Korngolda. V jedné ruce jsem nesla brašnu s počítačem a v druhé telefon s navigací, jelikož jsem nebyla schopna zapamatovat si podle mapy cestu. S cílovým bodem Smetanova ulice 14 jsem stála před komplexem budov a v duchu si říkala, která ta čtrnáctka asi bude. Nejprve jsem málem vešla do budovy VUT, o chvíli později jsem se ocitla ve vestibulu Základní umělecké školy a až na třetí pokus jsem stála ve dvoře u správných dveří, ke kterým jsem prošla brankou, a

5

tiskla zvonek. Dveře se téměř okamžitě otevřely a stál v nich kurátor, který mě už vítal s tím, že jdu určitě na toho Korngolda. Mladá paní, co vyšla z poza rohu chodby, mě uvedla do studovny, kde jsem se po zapsání příchodu a vyplnění badatelského listu usadila. Dopolední slunce zářící na modré obloze už pěkně pálilo, a tak bylo příjemné schladit se ve studovně staré kamenné budovy. V mžiku jsem před sebou měla vyskládané archiválie, o které jsem si zažádala. Patřila mezi ně kniha Brandona G. Carrolla „The Last Prodigy – A Biography of Erich Wolfgang Korngold“ z roku 1997, různá vydání klavírního cyklu Märchenbilder op. 3 a poté tři velké složky, v nichž byly na založených papírech vlepené různé články z novin zabývající se E. W. Korngoldem, programy koncertů, účtenky a výpisy z banky, korespondence, dopisy a různé další dokumenty. Chvíli jsem se archiváliemi probírala a poté jsem se začetla do knihy Brandona G. Carrolla, jež vznikla ze zkoumání mnoha rozličných materiálů, které měl Carroll k dispozici. Vychází zde z rozhovorů s členy Korngoldovy rodiny a také z jeho soukromé korespondence. Bohužel čas je neúprosný a já musela zpět do školy. Rychle jsem si tedy sjednala další návštěvu, na níž jsem se chystala vyslechnout si tři CD s Korngoldovými skladbami. V první řadě jsem stála o poslech a následné subjektivní porovnání interpretací Korngoldových Pohádek. S velkým zájmem jsem si ale vyslechla i další skladby na hudebních nosičích. Například Klavírní sonáty č. 1, d moll a č. 2, E dur v podání Ilony Prunyi, nebo Schauspiel Ouverture op. 4 v režii Bruckner Orchester Linz a BBC Philharmonic. Následné porovnání a interpretaci lze najít ve čtvrté kapitole.

2.3 Rozhovor s kurátorem archivu Rozhovor s Mgr. Ondřejem Pivodou – kurátorem hudby 20. století, který proběhl 4. května 2015 v Brně.

6

Jaký byl podnět k založení archivu Centra E. W. Korngolda? Jak dlouho archiv funguje? Kdo se podílel na jeho vzniku a kdo byl hlavním iniciátorem jeho založení?

Podnětem k založení archivu byl dar soukromého archivu The Erich Wolfgang Korngold Society, který byl darován Odd. dějin hudby MZM. Centrum funguje od 6. 12. 2004, kdy bylo otevřeno v prostorách Biskupského dvora. Poté, co muselo Moravské zemské muzeum prostory opustit (byla vypovězena nájemní smlouva), bylo Centrum EWK přesunuto do prostor MZM ve Smetanově ul. č.p. 14, Brno, kde jsou materiály Centra EWK dostupné badatelům jako součást sbírek Odd. dějin hudby MZM.

Jaká je návštěvnost archivu?

Návštěvnost Centra EWK je cca 5 badatelů ročně.

Kolik lidí se podílí na chodu archivu? Jsou zde jen stálí, nebo i externí zaměstnanci?

Na chodu archivu se podílejí interní zaměstnanci Odd. dějin hudby. Provoz Centra EWK není zajišťován speciálně vyčleněnými zaměstnanci - Centrum EWK je prakticky sloučeno se službami studovny Odd. dějin hudby MZM.

Odkud pocházejí archiválie, které je zde možno studovat?

Archiválie pocházejí z archivu The Erich Wolfgang Korngold Society, Paisley, Renfrewshire, Scotland, United Kingdom.

Co vše si zde badatelé mohou prohlédnout? Z čeho a jakým způsobem mohou informace čerpat? 7

Kromě základní literatury, vztahující se k životu a dílu E. W. Korngolda archiv obsahuje též kopie dopisů, dobových kritik, studií, článků a fotografií. Součástí archivu je rovněž téměř kompletní "korngoldovská" diskografie a množství hudebnin. Péčí MZM je archiv rozšířen o základní muzikologické lexikony, jazykové slovníky a množství literatury vztahující se k "Německo-židovsko-moravskému Brnu". Badatelé

mohou

čerpat

z

materiálů,

jejichž

soupis

je

uveden

na: http://www.mzm.cz/centrum-ericha-wolfganga-korngolda/

Rozšiřuje se stále sbírka archivu a přibývají nové archiválie?

Sbírky týkající se E. W. Korngolda prozatím nejsou rozšiřovány. Vzhledem k faktu, že většinu svého života strávil E. W. Korngold v zahraničí, je obtížné nové archiválie získávat.

8

3 Klavírní cyklus Märchenbilder op. 3

Märchenbilder op. 3 je cyklus složený ze sedmi částí - Pohádek. Každá skladba má svůj název, čímž posluchačovi lépe přiblíží hudební záměr skladatele a interpretovi dopomůže k lepšímu vystižení charakteru skladby. U každé části cyklu je i pár veršů vztahujících se k dané pohádce. Cyklus vznikl roku 1910 (Korngold jej začal psát v červnu 1910 a téhož roku v prosinci ho dokončil) a o rok později byl prvně publikován. Sám Korngold jej věnoval „Jeho výsosti arcivévodovi Evženovi“. V době skládání bylo Korngoldovi dvanáct let, což je na malého chlapce pozoruhodné dílo. Originálně jsou Pohádky psané pro sólový klavír. Až o rok později, ve třinácti letech, je Korngold instrumentoval pro orchestr. Jelikož je cyklus hudbou počátku dvacátého století, nalézáme zde četnou taktovou rozmanitost a přes počáteční předznamenání se neustále vyskytují další a další posuvky a hudební znaménka. Hudba obsahuje časté synkopy, střídání taktů aj., což je podstatné hlavně pro interpreta. Na klavíristovi tak spočívá, aby dokázal posluchačům předložit logicky ucelenou skladbu, aby cítil zřetelnou hudební pulzaci, vnímal rozdíly mezi jednotlivými dobami, neustále měl před sebou tok živé melodie, která někam směřuje, a dokázal odstínit jednotlivé hudební myšlenky ve skladbě.

9

3.1 Die verzauberte Prinzessin (Zakletá princezna) Prinzesslein träumt hinter Rossenhecken: Wann sprengt der Ritter heran, sie zu wecken? Horch, Hufschall..! O Not – vorbei am Tor! Prinzesslein sinkt – und träumt wie zuvor…

Princeznička sní za růžovým keřem: Kdy přijde rytíř, aby ji probudil? Slyš, zvuk podkov..! Ó ne – mizí kolem vrat! Princeznička klesne k zemi a sní tak, jako předtím.

První Pohádka se odehrává Gemässigt (klidně) v dvaasedmdesáti taktech. Má předznamenání 3b a její první tóny se rozezní v 3/4 taktu. Korngold používá svou prvně uvedenou myšlenku v různých obměnách po dobu celé skladby. Při uvedení hlavní myšlenky jde melodie unisono ve staccatu z předtaktí až do sforzata 2. doby prvního taktu. Tóny celou dobu zní v tajemném, tichém misteriosu, na které navazují opět dva takty téže melodie, jen o malou tercii výš.

Melodie se nyní dostává do pravé ruky, která v mf za pomoci espressiva zpívá. Po tajemném úvodu následuje překvapení v podobě ff, kdy obě ruce v unisonu v oktávách zopakují hlavní téma. Ritardandové ukončení za klidného piana přesune interpreta do C taktu, kde si pravá ruka v triolách Piú mosso laškovně pohrává s melodií. Levá ruka jí sekunduje vždy na dobu položenou oktávou v basech.

10

Interpret se stále drží střídmého piana až do 4. taktu Piú mossa, kde se s cressendem v triolovém unisonu zastaví na sforzatu poslední doby taktu. Následující dva takty jsou předepsány Zurückhaltend (zdrženlivě) a ve ff. Pravá ruka si stále skotačí svou melodii v triolách, zatímco levá ruka ji podpoří synkopickými arpeggii na poslední osminovou notu trioly. Následující tři takty Im Tempo jsou jednou velkou gradací do ff, přičemž melodickou linii podbarvují harmonické akordy v basech. Ve ff (Wieder etwas gemässigter, doch sehr streng im Rythmus/ O něco klidněji, ale stále v přesném rytmu) si interpret může dovolit více si vyposlechnout melodickou cestu pravé ruky, kde oproti prvnímu uvedení této myšlenky je při sestupu melodie akcentována 4. doba. Přes diminuendo a accellerando se hráč vrací zpět do původního tempa, kde cituje melodii ze začátku skladby v C taktu. Levá ruka vždy vzestupně melodicky vyplní dlouhé hodnoty hlavního tématu. V části označené Etwas bewegter (o něco hybněji) interpret umocňuje důležitost a naléhavost hudby akcenty v basech vždy na první a čtvrtou dobu. Graduje až do ff, kam se dostane nepatrným zpomalením před vrcholem. V této síle zůstává dalších 6 taktů, než tok hudby odplyne v postupném ritardandu a za pomoci velké dynamické škály od ff až po pp do Tempo I v 3/4 taktu.

11

Interpret dává znovu ožít první skladatelově myšlence. Zdvojené basy v pianu připomínají téma, zatímco pravá ruka klouže glissanda přes černé klávesy od B po as4. V taktech označených Plötzlich schneller (náhle rychleji) se v pianissimu vrací melodie z Piú mossa. Nyní ale ne v C taktu, nýbrž stále v taktu 3/4. Posledních pár taktů Tempo I jsou jakousi Codou. Přichází uklidnění a naprosté uvolnění až do posledního akordu v C dur.

3.2 Die Prinzessin auf der Erbse (Princezna na hrášku) Auf vierzehn Kissen ruht ihre Gnaden… Mon dieu_ man hat Glieder wie Spinnwebfaden!

Její milost odpočívá na čtrnácti polštářích… Propána_ spinká – choulostivá jako pavučinka!

Druhá Pohádka vypráví v tanečním 6/8 taktu o princezně na hrášku. Se třemi křížky Andantino quasi Allegretto, Geziert und empfindsam (upjatě a citlivě) převypráví děj v sedmaosmdesáti taktech. Pohádka disponuje velkou škálou dynamických i výrazových kontrastů, skrývá v sobě mnoho nálad a na posluchače působí hravě svým valčíkovým rytmem. Interpret se může nechat unášet vlnou čirého zvuku pianissimových ploch, a stejně

12

tak se zaposlouchat do espressivních částí ve vyšších dynamických odstínech. Skladba má v sobě četná zastavení a následné a tempo návraty.

První tři takty rozverně uvedou Pohádku za vynesení melodie vrchního hlasu v pravé ruce a rovně se překlenou do prosté melodie, kráčející v osminových hodnotách. Ruce interpreta si vzájemně povídají a ve vyprávění příběhu se doplňují. Zvukový dojem dokreslují i dlouho držené pedály. Posluchače může okouzlovat čirost zvukového obrazu, kterou mu klavírista předkládá, a jednoduchost melodických linií, navazujících na sebe v logickém frázování. Za postupného crescenda, stupňujícího se až do espresivního forte, se interpret ocitá před zopakováním úvodního motivu. Nyní však ve větším zvukovém odstínu na rozdíl od křehkého piana v úvodu skladby. Bez zbytečného zpomalování a zastavování toku hudby, se v jednotném tempu interpret dostává k opětovnému zopakování oné prosté melodie, kdy je třeba brát na zřetel obezřetnost pedalizace, jež by jinak mohla kazit a špinit krásu čistoty tónů. Ve stejném tempu skladba graduje až do třetího uvedení základního tématu Pohádky, kde obě ruce hrají unisono a klavírista smí užít více pravého pedálu. O to větší překvapení přináší konec motivu, doznívající v pianu v lehkém staccatu.

13

Pohádka dál pokračuje v pianu ve valčíkovém rytmu. Interpretovy ruce se zpočátku více pohybují ve střední poloze klaviatury a postupně zvětšují svůj záběr. Daleko více se zde vyskytují tenuta nad notami a klavírista musí pečlivě měnit pedál, aby nedocházelo k disonování sekundových postupů melodie pravé ruky. Čím více se melodie přesouvá do diskantů, tím je možné užít více pedálu, s přihlédnutím k barevnosti akordů levé ruky, která zvukomalebně podbarvuje klenutou espressivní linii pravé ruky. Při každém nepatrném zvolnění na konci fráze je třeba začít novou frázi sice v tempu, ale přitom zbytečně nespěchat dopředu, aby interpret předešel dojmu neustálého rubata. Levá ruka postupně nabírá na síle a sekunduje pravé v oktávách. Proto je třeba mít stále na zřeteli, že se jedná pouze o doprovod a vědomě ji hrát slaběji, aby nepřehlušovala vrchní hlasy pravé ruky. Před klavíristou vyvstává část Tempo I, jež začíná v pianu v horní diskantové poloze. I zde je proto možné využít delšího držení pravého pedálu. Souvislým crescendem, při kterém je nutné zachovat pevný rytmus pulzace, a bouřlivým tremolem v basech levé ruky se interpret s malým počkáním a velkým nádechem ocitá ve víru fortissima, které stále graduje crescendem.

14

Najednou se před posluchačem zjevuje úplně jiný obraz. Nastává zlom a Pohádka se zčistajasna propadá jako pouhá vzpomínka do pianissima. Obemknut ve znějících souzvukách tóniny A dur vyplouvá rafinovaně ve středním hlase úvodní motiv skladby, jež bez zpomalování a v tempu nechá naposledy vydechnout klavír v tichém zaznění A dur akordu.

3.3 Rübezahl (Krakonoš) Menschenpack! Dummköpfe! Sucht ihr mich_? Nebel herüber!! Verschwunden bin ich…

Lidská pakáži! Hlupáci! Hledáte mě_? Mlhu sem!! Zmizel jsem…

Pohádka o Krakonošovi je v cyklu zařazena jako třetí. Je rozepsána do osmapadesáti často se střídajících taktů. Četné dynamické rozdíly, střídání různých temp a rozličné nálady a charaktery také dodávají skladbě pro ni typický lesk. Pohádka je nadepsána Immer leicht und rasch, doch nicht zu schnell (stále lehce a hbitě, ale ne příliš rychle). V mezzoforte a sempre staccato začínají první tóny skladby. Počáteční dva takty vede interpret v cresscendu po akcentovaných sudých

15

dobách až do třetího taktu, kde se dynamika zlomí do piana. A opět následuje zopakování téhož motivu v dalších třech taktech.

Obě ruce stále vycházejí z jednotné rytmické kostry až po sforzato v basech, k němuž pravá ruka rychlým glissandem přejede po bílých klávesách od g po h3. Spolu se poté střetnou na C dur akordu znějícím na položeném půlovém C. Následující část má oproti úvodu jiný charakter i tempo. Téměř co takt, to jiný počet dob v něm. Interpret se po celou dobu drží v nižších dynamických polohách. V části začínající v Tempo I si posluchač připomene původní rytmus ze začátku skladby. Ruce se v reminiscenci doplňují a v rytmické struktuře na sebe navazují. Jakoby si po půl taktu odpovídaly v plynulé rytmické linii. Jejich „rozhovor“ je rozepsán do čtyř taktů.

Po nich následuje část hraná ve forte, jež graduje v neustálém napětí až k opětovnému provedení úvodní rytmické struktury. Polovinu C taktu preluduje pravá ruka, později společně i s levou, v šestnáctinových hodnotách. Druhá polovina taktu zní v prvotním rytmu. Interpret v sempre crescendu vede za mírného ritardanda hudební myšlenku až do ve fortissimu burácejících akordů hraných arpeggio.

16

Při gioccosním Tempo I hráč v pianu připomene ve staccatu melodickou i rytmickou kostru začátku zakončenou opětovným subito glissandem do C dur. Přechodem do posledního Tempa I je dvoutaktové zamyšlení v pomalejším tempu, v němž basový tón doprovází v akordech hraná melodie. Přes arpeggiové akordy v triolovém metru se postupným zpomalením interpret dostane až do sotva slyšitelného pianissima.

Náhle za podpory basů a glissanda v pravé ruce Krakonoš mizí ve velkolepé mlze, skladatelem psané ve fortissimu.

17

3.4 Wichtelmännchen (Skřítci) Das trippelt und trappelt und wispert durchs Haus. Husch, husch…Glock eins!..Zur Tür hinaus..!

Copak to tu šustí, ševelí a cupitá domem? Huš, kšá…Nezbedníci!..Ven ze dveří..!

Čtvrtou Pohádkou E. W. Korngolda jsou Skřítci. Maličkaté postavičky, které ve zřetelném staccatu cupitají po dobu dvou set taktů. Skladba, jejíž začátek je psán ve 2/4 taktu, má označení Rasch hinhuschend aber deutlich (Rychle kmitat tam a zpět, ale zřetelně). Opět se tu, tak jako u všech Pohádek, pracuje s prvně uvedenou myšlenkou, která se ve svých různých variacích a obměnách prolíná celou skladbou. Skřítkové své skotačení začínají od první doby basu levé ruky, přičemž hned na druhou osminku taktu se přidává ruka pravá. Vzniká tím tak dojem, jakoby postavičky skutečně běhaly v tichém pianu v osminkách po klaviatuře. Skladatel chce, aby začátek byl hrán sempre staccato e poco marcato. Melodická linka jde neustále nahoru, poté zase dolů, což skutečně působí dojem skřítků běhajících tam a sem.

Na konci tématu zaznějí současně v osnově pravé i levé ruky akcentované akordy ve f, což vyznívá, jakoby se postavičky seběhly k sobě, aby se již v dalším taktu mohly rozeběhnout v nové hře. Celá skladba působí svižným dojmem, nikde se nic nezastavuje a každá myšlenka plynule vplouvá do další. Špičatou staccatovou hrou a četnými dynamickými vzruchy se interpret zlehka dostane do houpavého rytmu 3/4 taktu. Levá ruka na první dobu položí bas a pravá se na druhou osminku 18

rozběhne v otázce dotčeného skřítka, aby mu posléze ostatní odpověděli v tanečním valčíkovém rytmu es – ta – ta.

Před klavíristou je část, kdy pravá ruka espressivně vynáší vrchní hlas melodie hrané v akordech, přičemž levá ruka doplňuje zvukový obraz vzestupně jdoucími melodickými figurami. Samozřejmě se neztrácí ani valčíková nálada. Pohádka je opět v 2/4 taktu. Část před interpretem je naprosto identická se začátkem skladby, pouze s tím rozdílem, že dynamické plochy se odehrávají ve vyšších polohách, než tomu bylo na začátku. Při střetnutí skřítků již hráč není ve forte, nýbrž se nachází ve vypjatém fortissimu. Stále je však při hře od skladatele vyžadována lehkost a preciznost hry. V následujícím 3/4 taktu interpret sestává až do konce skladby. Objevuje se zde dialog skřítků z předešlé valčíkové části. A i zde skladatel pracuje se stejnou rytmickou a melodickou složkou, kterou již klavírista přednesl. Posledních jedenáct taktů konce Pohádky jsou úsekem připomínajícím Codu. Synkopicky akcentované druhé doby běží v pevném rytmu vstříc konci Etwas schneller (trochu rychleji).

19

Zhruba v polovině myšlenky začne v mírném diminuendu slábnout i dynamický obraz. Nakonec se v tíživém morendu pomalu téměř zastavuje a upadá do nejnižších dynamických poloh v ppp. A skřítkové mizí v dálce.

3.5 Ball beim Märchenkönig (Bál u pohádkového krále) Es rauschen die Schleppen zum Jauchzen der Geigen_ Hell flimmert der Schönheit Märchenreigen.

To za jásotu houslí šustí vlečky_ Pro tu jasně třpytivou krásu pohádkového tance.

Pátá Pohádka přivádí posluchače na ples k pohádkovému králi. Po celou dobu zůstává v 3/4 taktu v houpavém rytmu valčíku a nese se v duchu okázalé pompéznosti tehdejších šlechtických slavností. Interpret zde může pracovat se všemi nuancemi barev, které mu nabízí zvuková paleta klavíru a on je schopen jich využít. Výchozí tóninou skladby je E dur. Z té vyrůstá i úvodní fanfára bálu, která se po dvou taktech změní v houpavou taneční pulzaci, jež dává tep celé Pohádce. Je zde možno vyposlouchat a čitelně rozpoznat periodické věty, jejichž první polovina sestává z úvodní fanfáry, zatímco druhá polovina přináší posluchači nový hudební moment.

Tok hudby plyne naprosto přirozeně a plynule a nepatrná zpomalení konců period a následovné návraty do tempa působí velmi lehce a graciózně. V notovém 20

textu se poprvé objevuje nepatrné oživení v podobě dialogu rukou, kdy ve fortissimu vznáší levá ruka akcentovanými čtvrťovými notami dotaz k pravé ruce a ta jí laškovně odpovídá staccatem v osminách. Jako krátká epizoda zazní tři takty vložené mezi dvěma korunami strážícími taktové čáry. Z pianissima vychází ve staccatissimu hravá melodie pravé ruky, která stále přibývá na síle, až svou domnělou závažnost ukotví ve fortissimu. Po nepatrném odsazení začne opět švitořit onen lehounký nápěvek, v druhém provedení ale končící ritardandem.

Nadcházející zpěvnou část si přeje skladatel hrát Zart aber doch drängend (jemně, ale přece naléhavě). Melodická kantiléna se nese v horních hlasech pravé ruky za doprovodu basů a podbarvování středních hlasů. Stálým crescendem se klavírista dostává do ff, které udržuje až do opětovného zopakování fanfáry úvodu skladby, nyní již variovanou a melodicky zdobenou v pravé ruce. Po druhé se počáteční tóny Pohádky objeví pouze ve forte v pravé ruce a levá ruka se přidává v kánonu. Pesante a v accelerandu se rozrůstá šíře melodie za pomoci sforzát a akcentů až do augmentace úvodního motivu v podobě fermat nad tóny. Zvukový obraz se pohybuje v discantech nástroje a klavírista pracuje se staccatovými tóny. Namísto dvojčáry je zde opět užita fermata nad taktovou čarou a interpret tak znovu do ticha rozehrává v subitu pianu skotačivou melodii, připomínající příhodu z průběhu plesu.

21

Pohádka končí v bujaré, jásavé náladě E dur a ve fff uzavírá scénu z bálu.

3.6 Das tapfere Schneiderlein (O statečném krejčíkovi) Klitsch, klatsch! Sieben auf einen Streich…! Heil dir, Held Zvirn vom Bügelreich!

Plesk, plác! Sedm jednou ranou…! Sláva ti, hrdino Nitko z království žehlicích prken!

Šestá Pohádka vypráví o udatném krejčíkovi, který se nezalekl obra a v souboji s ním vyhrál díky své chytrosti a důvtipu. I Korngoldovo zhudebnění tohoto příběhu srší vtipem, lehkostí a přímočarostí. Některé části skladby dokonce mají za úkol charakterizovat určitou postavu nebo situaci. Pohádka začíná v 3/8 taktu Andantino amabile. Do položeného akordu v basové poloze klaviatury začne vlídně promlouvat melodie hraná v oktávách pravou rukou, jež se chvílemi zahaluje do barev pianissima.

22

Po zasněném úvodu začíná hudba pomalu ožívat v melodii pravé ruky, které sekunduje metricky levá ruka v osminkách. Klavírista se zdržuje v nižších dynamických odstínech jako je mezzopiano a mezzoforte a i přes espressivitu tónů jí dodává lehkost a podbarvuje ji čistě měněným pedálem. O něco svěžeji (frischer) a rychleji zopakuje interpret úvodní myšlenku skladby. Skladatel si s ní vyhrál a různě ji melodicky varioval. Logickou plochu Pohádky zakončil sforzatem a jednotaktovou pauzou. „Sedm jednou ranou“. Tak nazval Korngold nový úsek skladby, začínající ve fortissimu a jemu odpovídající zvukové šíři. Obě ruce se unisono v oktávách chystají „zabít“ oněch pomyslných sedm much na krajíci chleba. Jako náhlá vzpomínka zazní v mp zadumaně ve dvou taktech úvodní melodický motiv skladby a už notně svižně a čile se interpret ocitá zpět ve víru souboje s obrem. Spolu se přou o to, který z nich dokáže ukončit život sedmi malých stvoření jedním pohybem ruky. Melodický motiv znázorňující hádku krejčíka s obrem se prolíná do obou notových osnov. Chvílemi se zdá, že vítězí v horní poloze klaviatury krejčík, ale do toho se ozve z basových tónů klavíru nevzdávající se obr.

Vyobrazení jejich souboje ale mizí v dálce a do popředí vyvstává obraz křehké princezny, které skladatel věnoval část Andante, odvíjející se dál v 3/4 taktu. Metrická struktura se ale nemění, jelikož osminová nota přebírá stejnou hodnotu jako dříve nota čtvrťová s tečkou. Velmi rychle se zde střídají rozličné harmonie, proto je nezbytné často měnit pravý pedál.

23

Následuje část Tempo I, vycházející z melodického i rytmického základu úvodu Pohádky. Skladba se vrací do 3/8 taktu a nutí interpreta za pokynů Etwas schneller, accelerando a Noch schneller neustále zrychlovat svůj pulz a zároveň neustále narůstá i dynamický vývoj příběhu až do fff. Napětí stále vzrůstá za ustavičného naléhání a cressenda s accelerandem po půltónových postupech v oktávách, jež by na sebe měly zvukově navazovat. Interpret si předem musí rozmyslet dynamický plán, aby se zpět dostal do síly fff, které je třeba správně diferencovat. Posluchač by totiž neměl nabýt dojmu, že klavíristu nikdo neobeznámil se správnou hrou forte, kdy na úkor potlačení středních hlasů je do popředí vynášena melodie, která musí vystupovat ze změti akordů a být pevně zasazena do protihlasu basové linky. Je po souboji a ševčík triumfálně odchází od poraženého obra. Následující část označena Maestoso e sempre marcato pěje fanfáru statečnému muži z lidu v 3/4 taktu. Melodickou linku rozehrává v akordech pravá ruka a v kánonu jí odpovídá v oktávách ruka levá.

V Tempu I se v 3/8 taktu navrací ona zlehka hraná melodie, která byla posluchači uvedena v začátku skladby. V notovém textu se objevuje nadpis „Šťastný krejčík“, jež se za jásavé nálady blíží rychlými kroky za svou princeznou. Hudební

24

tok se poco a poco accelerando zrychluje a přes akcentované první doby taktů se klavír rozezní ve fortissimu, které přeruší až nadcházející dva takty ticha. Posluchač zůstává držen v napětí a očekávání, jak bude skladba pokračovat dál. Ale jak by mohla Pohádka skončit jinak, než obvyklým rčením „A pokud nezemřeli, tak žijí dodnes“? A tak se v duchu pianissima vznáší prostorem onen rytmický motivek, končící v neutuchajícím štěstí C dur.

3.7 Das Märchen spricht den Epilog (A pohádky je konec) „Es war einmal…“ Ein letztes Raunen, Dann zittert die Sonne hell durch den Hag. Nun, Menchen, auf vom Träumen und Staunen_ Geht fritchen Muts in euren Tag!

„Kdysi dávno…“ zašeptá naposledy, poté se chvějící sluneční paprsky rozplynou. V této chvíli, lidé, jako ve snu a s úžasem_ vykročte čile s odvahou do vašich dní!

Poslední, sedmá část cyklu, je ze všech nejlyričtější. Pohádka odvypráví svůj konec v pouhých osmatřiceti taktech. Celá skladba se odvíjí v duchu loučení se s posluchačem a nechává ho v klidném opojení vychutnat si závěrečnou část. Interpret ani posluchač zde nenajde prudké změny temp ani dynamiky. Jde především o klidné vykreslení obrazu, který ze sebe dýchá klid a pohodu. Tomu dává za pravdu i autorův nadpis Getragen doch nicht zu langsam (vyprávět, ale ne příliš pomalu). Sama Pohádka začíná křehkým tónem klavíru v jemném, až úzkostlivém pianissimu. Interpretovi ruce přes sebe pomalu kráčí v prvních tónech pod pedálem držených akordů, rozložených do obou osnov, jako světlo vynořující se z hlubin nitra, které se při každém kontaktu s venkovním světem mění v stříbřitou zář. Úplný úvod posluchače objímá pláštěm pianissima, ve kterém se ještě více setmí do ppp.

25

Skladatel píše, že klavírista má vynášet pouze melodické tóny. A interpret má jen zlomek sekundy, aby se jeho myšlenky uspořádaly a aby začal rozehrávat poslední příběhy. Vzduchem se chvějí křehké tóny melodie, jež se nesou v duchu espressivního piana. Posluchač okamžitě rozpozná a pocítí klid, který se z klavíru přenáší i na něj. Další fráze začíná Etwas bewegter (o něco hybněji) a na jejím konci přichází zpomalení v podobě ritardanda a fermaty. A opět a tempo se opakují úvodní záchvěvy hudby.

Část ohne Verschiebung (bez použití levého pedálu), hraná espressivním zvukem a a tempo, působí velmi upřímným, meditativním a pokojným dojmem.

26

Dojemné a snad místy až filmové melodie zde proplouvají v tématech obou rukou. Neustále se vrací a znovu odbíhají, aby se pokaždé vrátily v nějaké své další obměně. V notách se objevuje pianissimo a skladatelova poznámka wieder Verschiebung bis zum Schluss (s levým pedálem až do konce skladby). A klavír opět vystavuje na odiv prostou melodii, která protínala ticho již v začátku skladby. Interpret dává poznat posluchači, až do jakých krajně tichých mezí se může klavírní zvuk propadnout. Korngold totiž žádá až pppp, což se nemusí každému interpretovi podařit dosáhnout. Do přicházejícího nekonečného ticha končí znění obratu dominantního septakordu prodlouženého korunou, a jako v mlžném oparu se začínají třepotat poslední záblesky akordů, které posluchači skladbu i otevíraly. Nádherné překvapení přichází na závěr, kdy se tóny klavíru rozezpívají v arpeggiovaných akordech a dozní v hřejivé E dur.

A Pohádek je konec.

27

4 Porovnání nahrávek

V dnešní době je k dispozici na různých hudebních nosičích a internetu téměř veškerá hudba. I mně se poštěstilo a mohla jsem si poslechnout několik, podle mě vysoce umělecky kvalitních, nahrávek Korngoldových Pohádek. V archivu Centra E. W. Korngolda jsem měla možnost vyslechnout nahrávky tři. A to pro porovnání jednu klavírní a dvě orchestrální verze. Na internetových stránkách youtube.com mě potom zaujala Korngoldova autentická pohádková nahrávka poslední části cyklu, která byla pořízena ve Vídni v létě roku 1950.

Jako první se mi dostala do ruky nahrávka maďarské klavíristky Ilony Prunyi, u které jsem velice ocenila její práci se zvukovou stránkou a velmi výstižné vykreslení jednotlivých nálad a charakterů částí skladeb. První Pohádku začala hrát v rázném, přesném metru, v němž se perlily špičatě hrané tóny úvodu skladby. Část Piú mosso v jejím podání působí velmi klidně. Postupně se se zesilující dynamikou dostává i do rychlejšího tempa, ale celkový dojem působí spíš zdrženlivě a klidně. Ve vrcholu skladby je možno slyšet nádherně vyzpívanou kantilénu. Závěrečné Tempo I už na posluchače dýchá v náznaku reminiscence, nicméně je i zde dodržen jasný řád a přesnost. Úvod druhé Pohádky posluchače vtáhne do děje jasně daným tempem již v začátku skladby. Velmi zpěvně hrané melodie a nádherně zakončené fráze jsou také velikou předností této interpretace. Nejen v této části lze slyšet kultivovanou hru forte, ve kterém jsou vynášeny jen důležité hlasy. Poslední Tempo I opět začíná v exaktním rytmu a plyne bez zbytečného ritardanda až k poslednímu akordu skladby. Třetí Pohádka posluchače zaujme svým svižným začátkem a jistě potěší delikátně zahraným koncem prvního úseku skladby. V následujícím pomalém dílu má Prunyi krásně vyposlouchané harmonické změny a skvěle vystavěnou oporu v basové linii. Perfektně je vymyšlen i dynamický plán, ve kterém jsou všechny gradace logicky rozvrženy. Od prvního tónu čtvrté Pohádky jsou slyšitelné všechny cestičky a pohyby skřítků, jež se prolínají a proplétají celou skladbou. Interpretka zde využívá četných diminuend a cresscend k vykreslení hravé atmosféry. Ve střední valčíkové části jsou

28

jasně zřetelné velké frázovací oblouky. Při návratu do 2/4 taktu bez postupného zrychlování Prunyi nastoupí v úvodním tempu, jež se v posledních pár taktech Pohádky o něco málo zrychlí a celou skladbu šibalsky zakončí do ppp. Pátou Pohádku vystihuje interpretčina práce s časem, jež je pro její hru typická. Na každý nově uvedený motiv skladby si počká, čímž dá najevo posluchači, že přichází něco nového. Fermaty má Prunyi též doposlouchané až do konce jejich znění. Ve střední části skladby jsou rozpoznatelné charaktery jednotlivých motivů a každému se dostává svého vlastního života i díky rozmanité zvukové barevnosti. Začátek fugata je od prvního tónu vystavěn jak tempově, tak i dynamicky, s diferenciací konce celé Pohádky hraného v fff. Šestá Pohádka je jednolitým plynulým tokem živoucí hudby, bez postupných accelerand. Od samého začátku nastupuje v tempu určujícímu charakter celé skladbě. V části Andante, jež má znázorňovat princeznu, interpretka detailně vypracovala harmonickou složku. Místy může hra působit na posluchače až syrovým dojmem, nicméně pod hávem umění práce se zvukem a jeho představou. Sedmá Pohádka vyniká v Prunyině podání nádherně barevnou interpretací. V melodicky vedených frázích je příznačná jasná romantizace melodie, která zde alespoň podle mne nevadí a nepůsobí nemístně. Zajímavé pro poslech je také interpretčino pohrávání si s časem.

Se zájmem jsem si vyslechla i dvě orchestrální nahrávky, které si jsou ve své kvalitě a provedení velice podobné. První je dílem Bruckner Orchester Linz pod vedením Caspara Richtera a druhá pochází od anglické BBC Philharmoic s Matthiasem Bamertem. Oproti klavírnímu zvuku je zde i pro laického posluchače slyšitelná velká zvuková barevnost. Ve hře je využito výrazových a barevných možností každého nástroje. Možná i díky tomu hudba místy získává až orientální nádech a zvukomalebnost. Velikou výhodou orchestrálního zvuku je možnost dynamických změn na již znějících tónech. Jejich zesilování a zeslabování v průběhu jejich znění. Melodie jsou přednášeny jednou orchestrální skupinou, zatímco ostatní ji harmonicky podbarvují a dokreslují zvukový obraz skladeb. Střídání instrumentálních skupin dodává motivům na jejich příznačnosti. Díky nezměrné orchestrální zvukomalbě se může posluchač nechat unášet opojením 29

z krásy proplouvajících a měnících se harmonií. Neopomenutelná je i plnost orchestrálního zvuku a nekončící stále znějící dlouhé tóny. Za zmínku stojí jistě vyzdvihnout provedení poslední části cyklu Das Märchen spricht den Epilog, která v podání obou orchestrů začíná pouze barevným oparem, z nějž se vykrystalizuje zářivě jasná melodie. V této skladbě je bezpochyby znát vliv filmové hudby inspirující malého Korngolda, jež působí tak dojemně, že nutí k zaposlouchání se do krásy každého tónu, podmaňujícího si posluchače svým živoucím tepem.

Poslední nahrávku, o které bych se neměla zapomenout zmínit, je nahrávka Ericha Wolfganga Korngolda, kde předkládá skladatel posluchači své pojetí interpretace sedmé Pohádky cyklu. Jistě je zajímavé slyšet, jak Korngold cítil a vnímal svou hudbu, a jak ji dokázal posluchači převyprávět. Na mě působí jeho pojetí okouzlující čistotou a jednoduchostí přednesu, kdy praktikuje téměř rovnou hru s horizontálními liniemi. Do popředí vynáší prostou melodii podtrženou čistými harmoniemi. Nahrávka vyniká espressivním zpěvem klavíru a působí velmi poklidným, místy až nostalgickým dojmem, což by se dalo říct, že pro tuto skladbu je typickým znakem.

30

5 Rozhovor s Korngold Quartet

Kvarteto ve složení Kristina Hrubá Czajkowská, Lenka Koplová, Klára Hegnerová a David Hrubý nese ve svém názvu od září 2011 jméno skladatele Ericha Wolfganga Korngolda, jehož zajímavou komorní tvorbu představují českému publiku. Na otázky odpovídala MgA. Kristina Hrubá Czajkowská 26. dubna 2015 v Brně.

Jaký byl podnět k tomu, dát si Korngoldovo jméno do názvu kvarteta? Naše kvareto má své kořeny v Brně, kde jsme nejdříve studovali na brněnské konzervatoři ve třídě Břetislava Vybírala a později na JAMU Brno pod vedením Adolfa Sýkory. Zároveň je Brno dodnes naší kvartetní „základnou“. Erich Wolfgang Korngold je brněnský rodák, proto jsme v tom viděli určitou symboliku. V roce 2010, kdy se nám podařilo zvítězit na mezinárodní Soutěži Leoše Janáčka i soutěži Nadace Bohuslava Martinů, jsme se rozhodli pokusit se získat povolení používat Korngoldovo jméno. K této myšlence nás vlastně přivedl violista Josef Klusoň, člen Pražákova kvarteta, se kterým jsme spolupracovali na mezinárodních hudebních kurzech v Reichenau. Po poslechu Korngoldových smyčcových kvartetů, které nás zaujaly a byly pro nás do té doby vlastně neznámé, jsme si říkali, že je opravdu škoda, že jeho komorní hudba u nás není víc v povědomí publika a viděli jsme v tomto kroku příležitost to změnit.

Kde jste se prvně setkali s jeho dílem? A co konkrétně vás zaujalo natolik, že jste si vzali jeho jméno? S Korngoldovou tvorbou pro housle a klavír jsme se setkali např. díky prof. Františkovi Novotnému, který také nahrál jeho Sonátu pro housle a klavír, stejně tak

31

s jeho drobnějšími kompozicemi pro housle a klavír jako třeba „Mnoho povyku pro nic“. Korngoldův Houslový koncert D dur, op. 35 je samozřejmě velice slavný a byl mj. i na programu Filharmonie Brno. Zrovna tak i Národní divadlo v Brně uvedlo jednu z jeho oper, tuším v rámci festivalu Janáček Brno. Nicméně jak už jsem říkala, Korngoldova komorní tvorba je u nás poměrně neznámá a zvláště smyčcové kvartety považujeme za krásná a zajímavá díla, která si zaslouží pozornost našeho publika.

Co bylo třeba udělat pro to, abyste mohli kvarteto po Korngoldovi pojmenovat? Získali jsme doporučení a také kontakt od prof. Františka Novotného na ředitele Korngold Society Brandona G. Carrolla. Ten nás zase zkontaktoval s Korngoldovou vnučkou Kathrin Korngold Hubbard, která žije v Portlandu v Americe. Spojili jsme se s ní a dali jí informace o našem kvartetu i našich představách a plánech ohledně Korngolda a díky tomu získali její souhlas.

Které z Korngoldových kompozic máte trvale na repertoáru? S jakými ohlasy na jeho skladby se setkáváte? Jak je jeho hudba chápána posluchači? Je v zahraničí Korngoldova hudba známější než u nás? Korngold má tři smyčcové kvartety. V předcházejících koncertních sezónách jsme vytvářeli tematické programy, které měly právě přiblížit Korngoldovu hudbu našemu publiku. Seznamte se, Erich Wolfgang Korngold a Různé podoby Vídně – na našich webovkách jsou oba programy ke stažení v pdf a podrobněji popsané http://www.korngoldquartet.com/index.php?lang=cz&id=4 Vždy jsme se setkávali s kladnými reakcemi na jeho hudbu i překvapením, protože je především vnímán jako skladatel filmové hudby, jejímž je průkopníkem a pro mnoho posluchačů se Korngold stal „novým objevem“, z čehož máme samozřejmě radost.

32

V zahraničí je Korngoldova hudba rozhodně více hraná i žádaná, na podzim nás např. čeká koncert ve Vídni, kde si Korngolda přímo vyžádali na program koncertu.

Jak často jeho skladby provádíte? Jsou pravidelnou součástí programu vašich koncertů? Především v předešlých dvou sezónách jsme Korngolda zařazovali opravdu často s cílem prezentovat jeho dílo u nás - jeho 3. smyčcový kvartet jsme hráli i v rámci festivalu Janáček Brno (2012), druhý zase zazněl na festivalu Euroart Praha (2014) a hráli jsme ho i v Brně v Besedním domě na koncertě Spolku přátel hudby (2013). Jinak jsme Korngolda samozřejmě hráli i na mnoha koncertech po celé České republice. Opět jsou k dispozici na našich webových stránkách programy koncertů pro představu. http://www.korngoldquartet.com/index.php?lang=cz&id=2 Také jsme pro Český rozhlas Brno nahrávali jeho 3. smyčcový kvartet.

Je jeho hudba pro vás něčím výjimečná? Je známo, že každý skladatel má svou typickou hudební řeč. Myslíte, že je něco specifického v Korngoldových skladbách, co ho odlišuje od jeho současníků, používá nějaké hudební prvky typické jen pro něj? Jsou pro vás pozorovatelné u Korngolda i vlivy jiných skladatelů nebo různé inspirační zdroje? Je v Korngoldově komorní tvorbě cítit tvůrčí vyrovnanost, nebo jsou patrné rozdíly mezi ranějšími a pozdními díly? Korngoldovy smyčcové kvartety jsou velice prokomponované a po hráčské stránce opravdu hodně náročné. Často je přitom potřeba, aby výsledný celek působil velice lehce a nenuceně – to je možná pro něj opravdu typické.

33

Korngoldova kvartetní tvorba v sobě, dle našeho názoru, rozhodně nezapře vliv Vídně, kterou Korngold miloval a považoval za svůj domov i poté, co emigroval do Ameriky. Určitou monumentalitou a hustou sazbu jednotlivých partů navazuje na odkaz velkých pozdních romatniků jako byl Strauss nebo Mahler. Každý z jeho kvartetů přináší trochu jiný hudební svět, propojuje je velká technická náročnost, ale i hravost a melodika předznamenávající filmovou hudbu (předznamenávající, protože první dva kvartety vznikly ještě před jeho emigrací do Ameriky, kde se stal průkopníkem filmové hudby). Ve třetím kvartetu, který vznikl až po 2. světové válce a byl vlastně prvním dílem po údobí, kdy se Kornogold věnoval pouze komponování filmové hudby, už cituje některá témata z hudby k filmům, kterou zkomponoval. I z důvodu té různorodosti asi nejde jeho kvartetní díla mezi sebou nějak srovnávat. Nejvíc nám k srdci ale přirostl jeho poslední kvartet.

34

Závěr Hlavním cílem mé práce bylo seznámit čtenáře s Korngoldovým klavírním cyklem Märchenbilder op. 3, který jsem ve své podstatě subjektivně interpretačně analyzovala. Snažila jsem se o popsání a vykreslení charakteru každé ze skladeb, které díky programnosti propojují své názvy se samotnou hudbou. Jelikož osobnost a odkaz Ericha Wolfganga Korngolda byly již mnohokrát výborně zpracovány v cizojazyčné literatuře, zvolila jsem pouze stručné seznámení s jeho osobou a stěžejními díly. Pro čtenáře, kteří by se o E. W. Korngolda chtěli zajímat více do hloubky, alespoň odkazuji v začátku práce na literaturu, popřípadě internetové zdroje, jež by mohly být pro zájemce o bližší seznámení se s E. W. Korngoldem přínosné.

35

Použité informační zdroje

Literatura: CARROLL, Brandon. G. The Last Prodigy – A Bibliography of Erich Wolfgang Korngold. Amadeus Press, 1997. 436 s. ISBN-10: 1574670298 NAGYOVÁ, Alžběta. Erich Wolfgang Korngold – Operní a filmová tvorba. Brno: MU, 2006, 76s.

Internetové zdroje:

Korngold Erich Wolfgang. KORNGOLD'S MAERCHENBILDER ~ EPILOG [online]. 2009 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z www: https://www.youtube.com/watch?v=w6_sj4vxWwI

http://www.korngold-society.org [cit. 2015-04-30]

http://www.mzm.cz/centrum-ericha-wolfganga-korngolda [cit. 2015-04-30]

http://www.korngoldquartet.com [cit. 2015-04-30]

http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/15390?q=korngol d+erich+wolfgang&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit [cit. 2015-04-30]

http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/opr/t114/e3756?q=korngold+e rich+wolfgang&search=quick&pos=2&_start=1#firsthit [cit. 2015-04-30]

36

Notové zdroje:

http://imslp.org/wiki/M%C3%A4rchenbilder,_Op.3_(Korngold,_Erich_Wolfgang) [cit. 2015-04-30]

KORNGOLD, Erich Wolfgang. Märchenbilder op. 3. Mainz: Schott Musik International, 1939.

Prameny:

KORNGOLD, Erich Wolfgang. CD Korngold: Piano Works. Hraje Ilona Prunyi. Marco Polo, 1994.

KORNGOLD, Erich Wolfgang. CD Korngold: Fairytale Pictures and other Orchestral Music. Hraje Bruckner Orchester Linz, diriguje Caspar Richter. Schott, 2001.

KORNGOLD, Erich Wolfgang. CD Korngold: Schauspiel Overture / Marchenbilder (Excerpts) / The Snowman (Excerpts). Hraje BBC Philharmonic, diriguje Matthias Bamert. Chandos Records, 1998.

37