Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/erasmus-v-tallinnu-v-kostce)
Erasmus v Tallinnu v kostce 26. 2. 2012 štěně Nevěřili byste mi, jak děsně to letí. Už jsem tu měsíc a téměř čtvrtina pobytu je za mnou. Ale stojí to za to, fakt!:)
Estonsko a Tallinn Estonsko je docela malá země (o něco menší než ČR), ale je tu jen necelých 1,4 milionu obyvatel. Z toho 400 tisíc jich žije v hlavním městě Tallinnu, v němž právě trávím svůj Erasmus. Estonsko je děsně placaté, ale zas má moře, což je super. Estonci jsou stejně jako ostatní Pobaltské státy v EU a od ledna 2011 tu platí Eurem.
Skoro třetina obyvatel jsou Rusové, a to díky sovětské okupaci, která trvala od druhé světové až do roku 1991, kdy si Estonci vydobyli svobodu tzv. zpívající revolucí. Estonsko se těžko mohlo bránit jinak, a proto si jeho obyvatelé uchovávali po dobu okupace svou národní identitu pomocí zpěvu národních a lidových písní, které si předávali z generace na generaci. Zpívání je tu něco jako národní zvyk a dodnes se tu zpívá např. při státních svátcích (24.2. Estonci slaví 94. výročí založení republiky). Zajímalo mě, jak je možné, že Estonci Rusy po revoluci nevyhnali zpátky do Ruska, a bylo mi řečeno, že jich tu bylo moc, že Rusové tu chtěli zůstat a že museli složit jakousi jazykovou
zkoušku z estonštiny, aby získali státní příslušnost a mohli volit (dodnes tu prý žije cca 11% Rusů, kteří nemají státní příslušnost, protože zkoušku nesložili, ale zároveň ani neodešli).
Tallinn v překladu znamená „dánské město“. Je tu nádherné historické centrum plné krkolomných uliček, kočičích hlav a obehnané opevněním se spoustou věží. Zároveň je to město přístavní. Z našich kolejí je výhled na přístav, kde kotví ohromné parníky a trajekty a pokaždé, když taková loď vyplouvá, tak si zatroubí. Zbytek města je směsicí moderny, průmyslu, najdete tu naše oblíbené paneláky a činžáky z dob sovětských a několik čtvrtí původní zástavby (dřevěné barevné domky podobné třebas těm ve Švédsku). Taky jsou tu údajně dvě ruské čtvrti, do kterých není radno se vydávat po setmění.
Počasí:) Hned po příjezdu na začátku února tu šíleně mrzlo. Teploty přes den dosahovaly až -24°. Přes noc jsem to radši ani nezjišťovala. Bylo to vcelku drsné:). Když člověk vyšel ven, tak po 10-15 minutách necítil nohy a rychle musel zas někam zapadnout. Naštěstí klíčové body (koleje, škola, obchod) jsou do 10 minut chůze, takže jsme to přežili ve zdraví. Když se poté oteplilo na nějakých 8°, tak jsme si tu už připadali jako doma. Blbý je, že když takhle mrzne, tak je krásně (kupříkladu na focení), ale člověk zkrátka nemůže vytáhnout ruce z rukavic, když je teplota slušná, tak zas bývá spíš zataženo.
Momentálně tu máme kolem nuly, což je taky veselé, protože přes den roztává většina sněhu a všude jsou kaluže a děsný mokro, jenže přes noc to vždycky zas zamrzne, takže je to pak pěkně „vo hubu“, ať je člověk sebeopatrnější. Taky nechápu, kam dali Estonci rozum, když vymýšleli okapy a kanály, protože všechny okapy vedou na chodníky a kanálů je tu poskrovnu, takže se všechna voda drží na chodnících a silnicích. To zrovna moc nedomysleli.
Škola, kurzy Zapisování předmětů a tvorba rozvrhu byla docela sranda. Tallinn University přešla před rokem na nový systém a stále to nemají úplně vychytané. Něco jiného se dozvíte z univerzitních stránek, něco jiného v rozvrzích a nakonec to je stejně zas úplně jinak:). Zažila jsem si to s předměty Human Resource Management a Information Knowledge Management, z nichž jsem si potřebovala jeden vybrat, ale rozvrhy se neustále proměňovaly, takže jsem do poslední chvíle nevěděla, který z nich mi sedí časově víc.
Škola má celkem 4 budovy pojmenované stylem „voda, země, vzduch, oheň“ (Ursa, Tera, Mare, Silva), ale právě přistavuje dvě úplně nové budovy. Podmínky jsou tedy trochu bojové, všecko se dělá za provozu. Každopádně hotovo by mělo být na podzim, takže případného erasmáka tu za rok bude čekat super-moderní prostředí. Nutno dodat, že budova Mare je taky zbrusu nová ve stylu naší knihovny FF. Zato do sportovních hal v Urse jim trochu teče střechou:D. Zpočátku mi kampus připadal jako labyrint, ale člověk se během týdne taknějak zorientuje a zjistí, v kterém patře jsou přecházecí můstky z jedné budovy do druhé.
Semestr se tu dělí do dvou částí, některé předměty se intenzivně vyučují jen první dva měsíce a pak už studenta čeká jen ukončení na konci května ve zkouškovém. Jiné se zase učí jen v druhé části semestru a některé naopak běží celý semestr. Mám tu předmět, který se bude vyučovat až na konci dubna, a to tři podvečery za sebou, takže jsem vážně zvědavá, jaké to bude. Studentovi nezbývá, než si každý týden hlídat svůj aktuální rozvrh a taky místnosti, protože i ty se občas nečekaně mění. Zas nás tu ale na konci března čeká týden, kdy žádná výuka neprobíhá, a my
máme čas na splnění týmových úkolů.
Z HRM se nakonec vyloupl intenzivní kurz, který se vyučuje jen v první půlce semestru. První měsíc ho máme „jen“ dvakrát týdně po 4 hodinách a druhý měsíc už třikrát týdně taky po 4 hod. Vyučující je velmi milá paní, která mluví slušnou a srozumitelnou angličtinou a vždycky se ještě přesvědčí, že jsme všemu porozuměli. Máme tu taky hostující vyučující z Portugalska, která nám přednáší o multikultuře. Součástí kurzu bude i týmová spolupráce online se studenty informatiky z Francie. V hodinách je po nás vyžadována zpětná reakce, naše názory a zkušenosti, menší týmové úkoly, četba článků a další samostatná práce či kratší eseje.
DILL a spolužáci Předměty HRM a IKM jsou součástí speciálního studijního magisterského programu Digital Libraries. Ten spočívá v tom, že skupina cca 15 studentů začne studovat první semestr v Oslu, jarní pak absolvuje v Tallinnu a třetí semestr v Parmě, přičemž poslední si volí dle vedoucího své diplomky. V programu se potkávají lidé z celého světa (máme tu kluka z Indie, z Bangladéše, holčinu z Brazílie, USA a Iránu), zbytek je z Evropy. Dillové sou hrozně fajn. Společně pořádají různé národní večeře a oslavy narozek a skoro na každé hodině máme extra ochutnávku, protože je zrovna někde ve světě nějaký svátek:).
Ostatní děcka-erasmáci jsou z Evropy. Je tu celkem dost Turků, Italů, Němců, Francouzů i Poláků. Češek jsem tu dohromady potkala cca 6. Většina nás bydlí na stejném patře na kolejích, takže není problém se seznámit, příležitostí je neustále plno a společné párty v kuchyňkách tu jsou denním chlebem.).
Papírování Po příjezdu student musí vyřídit kupu různých kartiček a papírů. Nemá-li ISIC, tak si ho tu za pár é zařídí jako studentskou kartu. Když ho má, tak si udělá jinou (školní TLU). Taky musí podepsat smlouvu na koleji a dostane další kartu – kolejku. Dál jsem se zaregistrovala v Academic Library (další karta). Výhodné je udělat si i ESN kartu za 7E. Student by se měl taky hlásit na jakémsi úřadě, kde nahlásí svůj pobyt a požádá o estonskou ID kartu (po třech měsících je to prý povinné, ale já doufám, že se z toho nějako vyvlíknu, protože tu budu 4,5 měsíce a za tu zatracenou kartu chtějí ne zrovna zanedbatelný obnos é). Shrnuto podtrženo – spotřebovala jsem tu nemalé množství fotek na všecky ty kartičky, a to mě ještě čeká žádost o vízum do Ruska:D. Ovšem tutoři jsou super a ve všem Vám poradí, taky tu jsou první dva orientační dny, kdy Vám všecko vysvětli. Dá se říct, že různým obíháním a zařizováním jsem strávila první dva týdny pobytu.
ESN a IC – jejich akce a výlety
Erasmus Student Network je erasmácká síť, která pro studenty připravuje řadu akcí (párty, výlety, soutěže, setkání). Je toho opravdu spoustu, takže se člověk skoro nezastaví:D. Měli jsme samozřejmě Welcome party, okružní jízdu busem po městě, soutěžní kvízy, „chlastací“ týmovou soutěž, šli jsme společně bruslit a někdo i sáňkovat. Přitom se neustále připravují další a další akce. Ovšem ne vše bývá zadarmo, s tím je potřeba počítat. ESN také každý semestr organizuje výlety do Laponska, Petrohradu a Tartu.
International Club je čistě záležitost naší TLU a představuje takovou podsekci ESN. Stejně jako ESN pro nás připravuje různé akce, ale nabízí je jen erasmákům na naší univerzitě. IC pro nás připravil estonský večer, kde nám představili místní speciality, hudbu, tance a soutěže. Také nám zatím nabídli návštěvu estonského parlamentu a zorganizovali výlet po severu Estonska.
Jazyky Jazyky jsou taky docela sranda:). Bez angličtiny se tu člověk neobejde a fakt se rozmluvíte, ani nevíte jak. Ve škole drtivá většina vyučujících i studentů umí mluvit plynně anglicky a nedělá jim to problém. Estonci rozumí a umí rusky téměř bez výjimky, protože s ruštinou přicházejí do styku neustále už od dětství. Estonština mi pořád zní skoro jako japonština:D. Jakožto Slovan nemáte téměř žádnou šanci jí porozumět. Pozn. „Uks olu, palun.“ = „Jedno pivo, prosím“ Chtěla jsem navštěvovat kurz estonštiny, ale byl opravdu hodně intenzivní (každý den) a kryl se mi s HRM, takže z toho sešlo a místo toho jsem si zaregistrovala fráninu, kterou se pokouším oprášit z gymplu. Na francouzštinu chodím s kamarádkou Češkou z FSS, ale jinak jsou tam samé Estonky. Naštěstí nás vyučuje Francouz, který estonsky taky moc neumí a všechno vysvětluje francouzsky, anglicky nebo rukama-nohama:D. Ještě jsem si zaregistrovala pokročilejší ruštinu pro erasmáky, takže já Češka a holky z Polska tam vyloženě perlíme, protože oproti germánským či románským jazykovým větvím máme prostě náskok. Jinak tu má člověk na výběr z řady jazyků (AJ, Šp, It, Rj, Fj a další).
Ubytování Když nepodceníte situaci a zažádáte si včas o koleje, tak je bez problémů dostanete. Koleje zvané „ dormitorium“ se nachází kousíček od školy a jsou nejlevnější variantou bydlení v Tallinnu (měsíčně 105é v 2lůžkovém pokoji). Výborný je, že to máme všude „co by kamenem dohodil“ (do centra, do obchodního domu, do školy), takže vůbec nepotřebujeme šalinkartu. Na kolejích se bydlí v buňkách, kdy mají vždycky dva pokoje společný záchod a koupelnu a kuchyň. Někde kuchyň sdílí 4 lidi a někde 8. Kuchyň je v základu nevybavená, ale naštěstí nám tu studenti z podzimu všecko nechali, takže v klidu (součástí vybavení není varná konvice ani mikrovlnka). Když se konvice rozbije, tak je to pech a musíte si jít za 11é pro novou:).
Osobně jsem na kolejích prvně a je to zážitek. Faktem je, že valná většina lidí tu na nějaké úklidy zvysoka kašle (včetně mojí spolubydly Japonky a Turkyň z vedlejšího pokoje). Takže asi opravdu nemá smysl se rozčilovat. Dormi je normální panelák, takže jsou tu stěny z papíru, bez špuntů do uší se tu nevyspíte. Výhodou je, že celé dormi je kompletně renovované, takže je to tu pěkné. Vstup na koleje se dost hlídá, musíte pokaždé ukázat kolejku.
Jídlo Menzy tu nenajdete. Víceméně jakékoliv stravování po hospodách/restauracích je pro našince drahé, i když dostanete slevu 10% na ISIC. Našli jsme pizzu za 5,5é, což je fajn, ale člověk to nemůže mít denně. S kamarádkou z FSS si proto každý den vaříme samy. Experimentujeme a vytváříme úplné hokus-pokusy.). Bohužel nám tu chybí trouba, jinak bychom erasmákům ukázali, co je to česká buchta.
Pozn. Stále tu ještě mají mléko v sáčcích. Cena potravin v obchodech je zhruba odpovídající našim cenám v ČR. Jsou tu samozřejmě obchody dražší i levnější a je třeba si hlídat akce. Doporučuji nepodceňovat ruské produkty (ozkoušeno na boloňské omáčce, kečupu a zmrzlině). Naložené zchlazené rybičky se tu dají koupit za pár šušňů a třeba takové sushi je tu taky za slušný peníz. K nesehnání je sádlo a „normální“ český chléb.
Pití a noční život My Češi musíme v hospodách dost mhouřit oči a uskromnit se. Pivo v hospodě vyjde od 2,5 – 3,5é. V supermarketu dáte za plechovku cca 1é. Víno je tu v obchodě často předražené a i taková láhev vodky vyjde kolikrát levněji:D. V noci je tu živo, plno klubů, kde se platí vstupné na každou párty (5-7é), někde mají slečny vstup zdarma. Drtivá většina těchhle párty začíná v jedenáct v noci! Rovnou přiznávám, že tohle fakt není nic pro mě:). A hudba je tam na můj vkus příšerná…
Jinak samozřejmě můžete jít prostě jen posedět do hospody a pokecat s někým. V Estonsku je zakázáno pití na veřejnosti, takže vycházíte-li z podniku s plechovkou v ruce, bude Vám zabavena u dveří (osobní zkušenost). Pozn. Nakonec se nám podařilo najít láhev vína kolem 2-3é.
Doprava Celým Estonskem vedou, tuším, všehovšudy dvě železniční tratě, takže na vlak zapomeňte. Busem se dostanete za slušný peníz kamkoliv. Z Tallinnu jezdí trajekty do Helsinek (2-3hod), do Stockholmu (přes noc), do Petrohradu, atp. Po Tallinnu jezdí šaliny, trolejbusy i busy jako MHD, ale oproti Brnu je linek žalostně málo. Ale zase jsou lístky levnější (0,5é). Šalinou jsem jela zatím dvakrát, a to načerno (revizoři jsou prý označení vestou). Zajímavým objevem pro mě bylo, že šaliny jsou vyrobeny v ČKD (ovšem tyhle typy už u nás rozhodně dávno nenajdete:).
Estonci mají dobře vychytaná světla na přechodech, chodec nikde nečeká víc jak dvě minutky (to aby neumrzl:). Zato někde jsou světla umístěná úplně zbytečně a jinde by si to zas naopak zasloužily. Relativně výhodnou variantou přepravy po městě jsou taxíky. Máte-li to správné číslo na solidní taxi službu, stojí Vás taxík 3-5é. Nesmíte ale nasednout do taxíku jentak na ulici, protože to by Vás taky mohlo vyjít na 40é.
Výbornou záležitostí se zdá být letiště kousek od centra, na které lítají Ryanaři, takže si můžete zaletět do Osla nebo do Stockholmu na výlet za úplně směšný peníz (7-10é jedna cesta).
Sport Úplně nejvýhodnější a nejlepší možností, jak si zasportovat, je zaregistrovat si tělocvik na univerzitě. Výběr sice není nijak oslnivý, ale lepší jak drátem do oka a sportovní sály jsou přímo ve škole. Na fitko jsem tu ještě neměla tu čest narazit, vstup do bazénů je tu nehorázně předražený a nakonec Vám nezbývá než si obout boty a jít se proběhnout k moři. Zajímavou alternativou by bylo vzít si s sebou běžky. Nebo si můžete jít zabruslit, ale opět to není nijak laciné (5é za hod i s půjčením bruslí).
Finance a bankovnictví Skoro všude se tu platí kartou. A to klidně i směšné částky. Platební terminály jsou tu asitak pětkrát rychlejší než ty u nás. Osobně jsem se rozhodla tu založit účet u jedné severské banky. Do 26 let máte skoro všecko zdarma, jenom vedení účtu Vás stojí cca 10 kaček měsíčně. Založení účtu je otázkou čtvrt hodiny, ten den již máte přístup do online bankovnictví a za dva dny i vlastní kartu. Vzhledem k tomu, že moje česká banka si účtuje nehorázné poplatky za převod peněz do zahraničí a výběry z bankomatu v zahraničí, přišlo mi výhodnější používat místní účet.
Jiné Soužití na kolejích je otázkou pevných nervů, obzvlášť když se tu míchá tolik různých národností. Nevěřili byste, co mohou některé národy považovat za naprosto normální. „Divné“ zvyky se často týkají běžných úkonů jako úklid, hygiena, hlasitost projevu či denní režim. Konkrétně mám tedy na mysli společné soužití s tureckými slečnami, nad nimiž jsem nejednou pozvedla obočí a upřímně se podivila, že tohle přece nemůžou myslet vážně.
V Estonsku je povinné nosit v zimním období na kabátě přišpendlené a na šňůrce se houpající odrazko. Říká se tomu „reflektor“ a můžete jej sehnat v různých tvarech a s různými obrázky. Já mám berušku, sovu a vločku (heč:). Krom roztomilých zvířátek se dají sehnat i děsně cool odrazka, ale zatím netuším, kde:).
V otázce třídění odpadu mě Estonci docela zklamali. Očekávala jsem vyšší level, ale bohužel. Mají tu vratný a zálohový systém, kdy některé skleněné a plastové lahve a plechovky od nápojů můžete zanést do sběrných míst (v supermarketu) a dostanete za ně pár drobných nazpět (jako u nás lahve od piva). Pokud lahev, sklenice či obal nemá dané označení, tak se to háže všecko do jednoho kontejneru. Netřídí se papír, tetrapaky, umělohmotné obaly od čehokoliv ani bioodpad. Měli by se polepšit.
Závěr Zatím jsme tu spíš byli všichni zalezlí, přebíhali do školy a navzájem se seznamovali, ale už hned první dva víkendy v březnu mě čekají dva výlety po severu Estonska, pak bychom rády s kamarádkou využily volný „studijní“ týden k návštěvě Stockholmu a na počátku dubna pojedeme s ESN do Petrohradu, kam se moc těším.
Mějte se doma všichni pěkně a pozdravujte:).
