DOPLŇUJÍCÍ TEXTY A OTÁZKY PRO DĚTI VE VĚKU 15 - 18 LET PRO PŘEDMĚT: Zeměpis
Environmentální rozměr uprchlického problému UNHCR, Stav uprchlíků ve světě 1995: hledání řešení
Řada uprchlických vln, směřujících od počátku desetiletí (rozuměj od počátku 90. let) do několika nejchudších zemí světa (vzpomeňme zejména Banlgadeš, Guineu, Nepal a Zair) poskytla zdrcující důkaz nedozírných důsledků masových přesunů obyvatelstva pro životní prostředí. Zájem mezinárodního společenství o tento zanedbávaný problém byl díky širší intelektuální reflexi posílen. V průběhu celosvětového hospodářského rozmachu v 50. a 60. letech se odborníci na hospodářský růst pojmem udržitelnosti nezabývali. Ve snaze o urychlování ekonomického rozmachu byly jednotlivé složky přírody jako voda, vzduch, moře a řeky považovány za bezplatné a nevyčerpatelné zdroje, schopné zotavit se ze všech škod, které jim lidstvo způsobí. Ačkoliv se dosud nepodařilo podobné vnímaní světa zcela vymýtit, zájem veřejnosti a politiků o přirozené životní prostředí se za posledních 20 let výrazně zvýšil. Pojmy, které byly dříve zmiňovány pouze několika málo vědci a aktivisty, jako např. globální oteplování, kyselé deště či skleníkový efekt, se staly součástí běžného slovníku. Jen málo lidí může dnes zcela přehlížet skutečnost, že přírodní zdroje jsou křehké a omezené. Lesy, půda a voda Zkušenost ukázala, že v oblastech obydlených velkým počtem uprchlíků dochází ke třem základním typům změn na životním prostředí: odlesnění, degradace půdy a zmenšení množství a zhoršení kvality zásob vody. Odlesnění je zřejmě v oblastech obydlených uprchlíky nejnápadnější (a určitě nejznámější) environmentální problém, což je důsledkem skutečnosti, že dřevo představuje pro většinu světových uprchlíků primární zdroj energie a rovněž hlavní materiál na výrobu přístřeší. Odhaduje se například, že milion (možná více) mozambických uprchlíků v Malawi spotřebovával každý rok (až do jejich nedávné repatriace) na vaření a topení mezi 500.000 a 700.000 kubických metrů dřeva, což je množství, které daleko přesahovalo přirozené obnovovací možnosti země. Člověk nemusí být odborník na životní prostředí, aby pochopil, jaké mohou být důsledky takového nadměrného čerpání zdrojů. V Malawi, stejně jako v dalších zemích, které dlouhodobě poskytují uprchlíkům azyl - například v Pákistánu, Somálsku a Súdánu - jsou oblasti osídlené uprchlíky viditelně
obklopeny rozsáhlými plochami půdy, která byla zbavena stromů a veškeré další vegetace. Stejný jev je možné pozorovat už i okolo uprchlických táborů na severozápadě Tanzánie a ve východním Zairu, které byly v roce 1994 zřízeny k ubytování přibližně dvou milionů uprchlíků ze Rwandy. Podle zprávy vypracované v největším táboře v Tanzánii, museli uprchlíci již po devíti měsících od svého příchodu pro palivové dříví chodit ke zdroji vzdálenému více než 12 kilometrů. Zároveň byla velká část pastvin, rozprostírajících se v okolí tábora, vážně postižena přílišným spásáním tisíci kusů dobytka, ovcí a koz, které si s sebou uprchlíci přivedli. Třetí oblastí zhoršování životního prostředí, která je spojena s pohyby uprchlíků, je vyčerpávání a zhoršování kvality vodních zdrojů. Nedostatek vody je v oblastech, kde se velké množství uprchlíků musí o omezené zdroje vody dělit s místními obyvateli, zcela běžným jevem. Provádění dalších vrtů za účelem uspokojení zvýšené poptávky sice může být řešením z krátkodobého hlediska, v dlouhodobém horizontu však může vést k vyčerpávání podzemních rezerv, což je problém, který je zejm. v pobřežních oblastech přímo spojen s následným prosakování slané mořské vody. Znečištění vodních zdrojů představuje v mnoha oblastech hostících uprchlíky další důležitý problém, a to zejména v raných fázích naléhavé potřeby, předtím než jsou vybudovány řádné hygienické systémy. Vysoká koncentrace vysídlených lidí vede k velikému hromadění výkalů a dalších odpadních látek. Pokud s těmito odpadními produkty není řádně zacházeno, mohou rychle kontaminovat půdu i podzemní zdroje vody. Důsledky změn životního prostředí pro člověka Změny životního prostředí, způsobené obrovským množstvím vysídlenců, mají celou řadu důležitých důsledků pro blaho a zdraví samotných uprchlíků, pro jejich vztahy s hostitelskou zemí a pro rozvojový potenciál oblastí, ve kterých jsou uprchlíci usídleni. V případě zvláště nepříznivých okolností se může vyčerpání přírodních zdrojů v oblastech osídlených uprchlíky stát skutečně bezprostřední hrozbou pro životy lidí. Například uprchlíci, kteří nemají přístup k dostatečným zdrojům dřeva nebo jiného náhradního paliva, si nemohou řádně připravovat jídlo nebo se nemohou zahřát, hrozí jim podvýživa, čímž se stávají náchylnějšími k celé řadě dalších nemocí. Vystavování se kouři, který vzniká spalováním zbytků zemědělské úrody nebo chlévské mrvy při přípravě jídla, může způsobovat dýchací problémy a oční infekce, zejména mezi malými dětmi a ženami, které jídlo pro své rodiny připravují. Pokud jsou místní zdroje vody nadměrně využívány, a tím znečištěny, a pokud nejsou k dispozici alternativní zdroje vody, velmi pravděpodobně se objeví smrt v důsledku dehydratace nebo v důsledku chorob jako je cholera. Důsledky takových scénářů pro skutečné lidské životy byly až příliš názorně k vidění v roce 1994, kdy bylo zairské město Goma doslova poseto mrtvolami rwandských uprchlíků, kteří podobným podmínkám podlehli.
Podobné tragické události sice mohou přitáhnout pozornost mezinárodního společenství a médií, avšak důsledky rozsáhlých přesunů uprchlíků pro životní prostředí zpravidla nejsou tak okamžité a viditelné. Některé nejničivější důsledky se skutečně projeví až po dlouhé době a jsou to bohužel často důsledky nenapravitelné. Studie provedené v oblastech Tanzánie, osídlených burundskými, rwandskými a mozambickými uprchlíky, ukázaly, že se výrazně zhoršila úrodnost půdy a že se zcela rozpadá struktura půdy. V důsledku toho jsou rozsáhlé plochy země zaplaveny plevelem a zemědělské výnosy z půdy klesají. V určitém okamžiku se tento proces stane nezadržitelným a nezvratným a oblasti takto postižené nebudou schopny uživit ani původní domorodé obyvatelstvo, a to ani po návratu uprchlíků domů (jako tomu bylo v případě Mozambičanů). Jak ukazuje posledně zmíněný příklad, místní komunity (zejména její chudší a slabší členové) mohou být procesem zhoršování životního prostředí zasažení stejně vážně jako uprchlíci. Kromě zmíněných očividných problémů, jako je půdní eroze, vyčerpání zdrojů vody a dříví a zavlečení nových chorob hospodářských zvířat, mohou přívaly uprchlíků ohrozit rovněž místní loviště a způsobit škody na místech, tradičně využívaných ke sběru medu, bylin a jiných léčivých rostlin. Tyto činnosti sice výrazně nepřispívají k hrubému domácímu produktu země, často však hrají důležitou roli na úrovni místních ekonomik. Tím, že jednotlivé důsledky uprchlictví pro životní prostředí ohrožují i živobytí původního obyvatelstva, mohou zároveň vážně ohrozit vztahy mezi uprchlíky a hostitelskou zemí. Například v oblastech Bangladéše, hustě osídlených myanmarskými uprchlíky, vedl nedostatek palivového dříví k otevřené nevraživosti mezi uprchlíky a domorodci. Podobné napjetí se objevilo i ve východním Zairu, kde byly spory o přírodní zdroje ještě zhoršeny tím, že uprchlické populaci se dostávalo hojné mezinárodní pomoci, zatímco starousedlíci nedostávali nic. Je znepokojivé, že stále více chudých zemí v současnosti podobné problémy uvádí jako důvody pro nevpuštění uprchlíků na své území nebo dokonce repatriaci uprchlíků, kteří se na jejich územích již nacházejí. Konečně, zatímco vlivy pohybu uprchlíků na životní prostředí jsou nejintenzivněji vnímány na lokálních a národních úrovních, ve skutečnosti jsou v sázce problémy daleko většího ekologického významu. V situacích, kdy jsou masovými přesuny obyvatelstva ohrožovány vzácné druhy nebo unikátní ekosystémy, mohou být napáchány nenapravitelné škody na globální biodiverzitě. Rwandská krize například způsobila nenapravitelné ztráty na vegetaci zairského národního parku Virunga, který byl organizací UNESCO prohlášen za světové dědictví. Podle odhadů UNHCR bylo v prosinci 1994 uprchlíky v parku "vytěženo" kolem 800.000 kilogramů dřeva a trávy denně, což je množství, které jistě unikátní chráněná fauna a flóra parku nemůže vydržet. Zde, stejně jako v celé řadě dalších případů, se bezprostřední potřeba zachovat lidský život dostala do přímého konfliktu s dlouhodobým zájmem na ochraně životního prostředí.
Pochopení dopadů na životní prostředí Zatímco podat výčet různých druhů rizik pro přirozené životní prostředí, která jsou spojená s pohyby uprchlíků, je relativně jednoduché, je potřeba věnovat několik varovných slov i praktickému měření a interpretaci těchto rizik. V praxi je často velice složité, ne-li nemožné, odlišit změny na životním prostředí způsobené přítomností uprchlíků a změny, které jsou výslednicí ekologických procesů, jež v dané zemi probíhaly již před tím, než uprchlíci přišli. Pouhá skutečnost, že například výnosy ze zemědělské činnosti v oblastech osídlených uprchlíky klesají, nemusí nutně znamenat, že jsou uprchlíci za tento pokles odpovědní nebo že byly výnosy do příchodu uprchlíků v dané oblasti stabilní. Do hry může vstupovat celá řada proměnných. Rozpoznání těchto proměnných je málokdy snadnou záležitostí. V mnoha případech se uprchlíci usadí v odlehlých oblastech, ve kterých prostě nejsou k dispozici žádné odhady existujících zásob přírodních zdrojů ani odhady rychlosti environmentálních změn. Je sice možné s pomocí metody odebírání vzorků či metody analýzy satelitních obrazů měřit ukazatele životního prostředí, jako např. kvalitu vody nebo vegetačního pokryvu, ovšem tato měření vyžadují mnoho času a peněz a v případě potřeby naléhavé pomoci uprchlíkům budou sotva prioritou. Odhad důsledků pro životní prostředí může být rovněž záměrně nadhodnocen hostitelskými státy, které po mezinárodním společenství požadují náhradu škod způsobených uprchlíky. V některých případech nejsou negativní environmentální trendy, jako odlesňování či desertifikace, důsledkem činnosti uprchlíků samotných, ale jsou výsledkem politických, ekonomických a sociálních změn spojených s příchodem uprchlíků. Například v některých částech Pákistánu způsobil příchod afghánských uprchlíků veliký zmatek v právech k půdě a pozemkům a místní dobrodruzi zneužili tohoto zmatku k rozsáhlé protiprávní těžbě dřeva. Podobně tomu bylo v určitých oblastech ve východním Súdánu, kde byly z rozsáhlého odlesňování obviňováni eritrejští uprchlíci, kteří odlesňování údajně způsobili výrobou dřevěného uhlí. Pozdější studie přitom ukázaly, že převážná část vyrobeného uhlí byla určena k prodeji v Chartůnu a jiných městech. Uprchlíci hráli pouze roli levné pracovní síly, kterou súdánštní podnikatelé, kontrolující obchod s uhlím, využívali pro své účely. Mnoho komentátorů naznačuje, že se uprchlíci zpravidla ochranou přírodních zdrojů zabývají daleko méně než domorodní obyvatelé, a to prostě proto, že v zemi azylu pravděpodobně zůstanou jen dočasně. I kdyby se toto tvrzení byť jen zčásti zakládalo na pravdě (což nebylo nikdy empiricky testováno), je třeba je chápat v širším sociálním a ekonomickém kontextu. Vysídlení lidé jsou zpravidla velmi chudí. Nemají k dispozici dostatek peněz ani jiným materiálních zdrojů, a proto musejí pro své přežití využít jakéhokoliv dostupného dřeva, vody nebo jiného materiálu vhodného pro stavbu přístřeší.
V průběhu času uprchlíci zpravidla zjišťují, že se musejí usadit na malých a okrajových částech půdy, která předtím živila domorodé obyvatelstvo, jež se v daném místě vyskytovalo v daleko menší hustotě. Pokud uprchlíci chtějí dosahovat dostatečných zemědělských výnosů, nemají často jinou alternativu než sáhnout k velmi intenzivnímu hospodaření a používání anorganických hnojiv. Nemohou si dovolit ponechat žádnou půdu ladem, a umožnit jí tak přirozenou regeneraci. V důsledku toho půda, kterou obhospodařují, časem výrazně ztrácí svou původní úrodnost. V případech, kdy uprchlíci nemuseli čelit podobným omezením, sehráli v procesu lokálního rozvoje daleko pozitivnější roli. Například v průběhu 80. let, kdy byl jižní Súdán zaplaven obrovským počtem ugandských uprchlíků, došlo v daných oblastech Súdánu k výrazné kultivaci půdy a rozvoji místního života. Důsledkem bylo, že oblasti osídlené uprchlíky, jež byly na počátku závislé na mezinárodní pomoci, byly brzy schopny poskytovat výrobky, které Světový potravinový program potřeboval na své projekty v jiných částech země. Příklad z nedávné doby - rovněž přítomnost mozambických uprchlíků v jihovýchodní Zambii měla mnoho pozitivních důsledků pro lokální ekonomiku. Humanitární organizace Následky uprchlictví v oblasti životního prostředí byly často ještě zhoršeny chybným postojem humanitárních organizací, které environmentální problémy často přehlížely. Předně, tyto organizace často vůbec nerespektují nejzákladnější principy ochrany životního prostředí. Například v roce 1994, v průběhu prvních několika měsíců rwandské krize, mnoho v oblasti pomáhajících organizací pokácelo tisíce stromů a obrovské množství bambusu a travin jen proto, aby mohly být postaveny úřadovny, sklady, polní nemocnice a centra pro výdej potravin. Přitom stejnému účelu mohly stejně dobře a pohotově posloužit stany a jiné stavebnicové budovy. Za druhé, "uprchlicko-středná" povaha tradičního přístupu k vysídlencům humanitárním organizacím často zcela znemožnila pochopit situaci hostitelských zemí a komunit. Dárcovské státy byly obvykle ochotny poskytovat prostředky potřebné pro výživu a ubytování velkého množství uprchlíků, zejména v medializovaných naléhavých případech. Ale potřeby místního obyvatelstva byly neustále odsouvány na druhou kolej. Za třetí, i když si některé uprchlické organizace uvědomovaly environmentální rozměr masových přesunů uprchlíků, zpravidla se tímto problémem nezabývaly dostatečně aktivně. Jak zjistil pracovník UNHCR při návštěvě rwandského uprchlického tábora v Zaire, i v době, kdy si vedení tábora plně uvědomovalo možné související environmentální problémy, byla učiněna některá nevratná rozhodnutí, týkající se umístění tábora, palivových zásob, materiálů na stavbu přístřeší a zdrojů vody. "Navzdory celosvětové pozornosti, věnované životnímu prostředí", uvedl na závěr, "byla
problematika vztahu uprchlíků a životního prostředí více či méně přehlížena. Pokud je vůbec těmto problémům věnována pozornost, děje se tak zpravidla až v době, kdy je možné činit jen nápravná opatření, namísto žádoucích opatření preventivních." Od problému k činu Ačkoliv je nutné v této oblasti dosáhnout ještě značného pokroku, je třeba uznat, že nedávné posílení aktivnějšího a celostnějšího přístupu k problematice uprchlíků nepochybně povzbudilo mezinárodní společenství ve snaze zabývat se environmentálními souvislostmi lidského vysídlení daleko soustavněji. Například UNHCR ustavila koordinátora pro životní prostředí, který má dohlížet na plnění cílů UNHCR v této oblasti. V oblasti odlesňování věnuje UNHCR velikou pozornost zřizování školek a znovuzalesňování oblastí, které již byly stromů a ostatního porostu zbaveny. Zároveň se zavádí do praxe celá řada nástrojů, které mají omezit spotřebu palivového dříví uprchlickým obyvatelstvem. Mezi tyto nástroje patří zřizování ochranných zón v místních lesích, zprovozňování kamen a pecí, které jsou z hlediska spotřeby paliva efektivnější, poskytování petroleje, uhlí a jiných paliv, a rozdělování potravinové pomoci v podobě potravin, které nevyžadují dlouhou tepelnou úpravu. Z obecnějšího hlediska je primárním cílem UNHCR zajistit, aby byly brány ohledy na životní prostředí na samém počátku jednotlivých uprchlických krizí, kdy jsou činěna klíčová rozhodnutí ohledně umístění, zřízení a vedení uprchlických táborů. K dosažení tohoto cíle měla napomoci strategie, skládající se z několika částí: První částí této strategie byla příprava environmentálních směrnic pro terénní pracovníky UNHCR a jejích partnerských organizací. Tyto směrnice zdůrazňují nutnost umísťovat uprchlické obyvatelstvo v oblastech, jejichž přirozené ekologické podmínky jsou schopny nejlépe unést náhlý nárůst hustoty osídlení, a v oblastech, které jsou pokud možno co nejdále od chráněných území, jako jsou národní parky či oblasti výskytu divoké zvěře. Směrnice dávají podrobnější návod, jak (i poté, co bylo vybráno vhodné území pro umístění uprchlického tábora) chránit lesy a půdu, jak bezpečně zacházet s lidskými výkaly a jak odstraňovat další odpadní produkty. Druhá část této strategie se zabývá zřízením environmentální databáze, která má poskytovat další pomoc při výběru území vhodných pro uprchlické tábory. Ačkoliv tato databáze dosud není úplná, dokáže již místním úřadovnám UNHCR zprostředkovat detailní informace o lokálních klimatických podmínkách a vegetačních pásmech, dopravních sítích, infrastruktuře či národních parcích. Třetí částí strategie UNHCR je dosáhnout toho, aby bylo provedeno detailní posouzení vlivu na životní prostředí již na samém počátku každé uprchlické
nouzové situace. Tyto posudky jsou významné, neboť umožňují identifikovat jak aktuální, tak potencionální problémy životního prostředí, které mohou při masovém pohybu obyvatelstva vzniknout. Pokud jsou tyto posudky navíc analyzovány ve spojení se soustavným monitorováním životního prostředí, umožní UNHCR jednak vysledovat změny na životním prostředí, ke kterým v oblastech osídlených uprchlíky dochází, a jednak přijmout včas vhodná opatření. Uvedená strategie svědčí o tom, do jaké míry se stala problematika životního prostředí součástí uprchlické otázky. V žádném případě však strategie nepředstavuje rychlé nebo snadné řešení. Programy pomoci v naléhavé nouzi mají zcela jinou povahu než rozvojové projekty, které mohou být plánovány s velikým předstihem a realizovány (nebo i zamítnuty) na základě analýz jejich proveditelnosti. V okamžiku, kdy se do oblastí s vysoce zranitelným životním prostředím přesune veliké množství strádajících lidí, musejí být lidské životy nejvyšší prioritou. Za takových okolností může být často složité vyhovět všem ideálním kritériím, která jsou stanovena pro umístění a vedení uprchlických táborů. Často je například nutné umístit uprchlíky v oblastech, které jsou blízko dostatečným zásobám vody, a tento požadavek zkrátka převáží všechny ostatní ohledy k životnímu prostředí. Existuje i řada dalších praktických okolností, které musejí být brány v úvahu. Například ve východním Zairu přišlo několik reportérů s tím, že je třeba rwandské uprchlíky odstěhovat od státních hranic a rozdělit je do několika menších táborů, které napáchají na životním prostředí menší škody. Tato myšlenka byla sice do určité míry realizována, narazila však na několik překážek. Kdo například uhradí obrovské náklady, které jsou s přesunem uprchlíků v Zairu spojeny, když panuje obecně shoda v tom, že je pro ně nejlepším řešením návrat do Rwandy? Do kterých oblastí Zairu by byli uprchlíci přesídleni a jak by na příval uprchlíků reagovali místní obyvatelé? A jak by bylo naloženo s uprchlíky, kteří by přesun od hranic odmítli? Efektivní environmentální strategie musí být postavena na lepším pochopení všech rozdílných zájmů a musí vzít v úvahu všechny možné způsoby, jak mohou být tyto zájmy uvedeny v soulad. Například v Západní Africe, kde byl rozmístěn téměř milion liberijských uprchlíků v okolí tamějších vesnických komunit, představitelé uprchlíků a místních obyvatel přijali několik dohod, které regulovaly využívání přírodních zdrojů a stanovily pravidla pro řešení sporů, jež z tohoto využívaní vznikaly. Ačkoliv je třeba povahu a vliv podobných dohod ještě podrobněji prozkoumat, jsou bezesporu dobrým základem pro řešení environmentálních problémů na lokální úrovni.
Kontrolní otázky 1. Jaké tři základní druhy změn na životním prostředí se objevují v oblastech, které jsou osídleny velkým počtem uprchlíků? Uveďte podrobný příklad každé z těchto změn. 2. Co znamená "vyčerpání přírodních zdrojů"? Uveďte příklady přírodních zdrojů, které mohou být vyčerpány, a důsledky takového vyčerpání pro uprchlíky a původní obyvatelstvo. 3. Uveďte příklad environmentální změny (tj. změny na životním prostředí), která se objevuje až v dlouhodobém horizontu a která může mít za následek (pokud není včas zastavena a napravena) nevratné poškození životního prostředí. 4. Státy, sousedící se zeměmi "produkujícími" uprchlíky, dříve velkoryse udělovaly uprchlíkům azyl. Uveďte důvody, proč stále více chudých států v současnosti usiluje o vystěhování nebo repatriaci uprchlického obyvatelstva. 5. Samotná přítomnost obrovského počtu uprchlíků není jediným faktorem, přispívajícím ke zhoršování životního prostředí. Jaké další faktory musejí být brány v úvahu při zpracovávání zpráv o životním prostředí? 6. Uveďte příklady situací, kdy uprchlíci sehráli z hlediska místního rozvoje pozitivní úlohu. Jak to bylo možné? 7. Jakým způsobem v minulosti humanitární organizace zhoršily dopad uprchlického problému na životní prostředí? 8. Staré přísloví říká, že "prevence je lepší než léčba". Stručně shrňte, jak se UNHCR při ochraně uprchlíků tímto příslovím řídí. Možný námět na esej "V případě mnoha humanitárních krizí se bezprostřední potřeba zachovat lidský život dostala do přímého rozporu s dlouhodobějším úkolem chránit životní prostředí." Diskutujte.
