Předmluva. UNHCR Praha Květen UNHCR_presidleni.indd :20:16

Předmluva Hlavním posláním Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), agentury OSN založené jejím Valným shromážděním před více než 50 lety, byla a nadále zůstává ochrana práv uprchlíků a dodržování závazků vyplývajících z Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (dále jen „Úmluva“). Kromě bezprostřední ochrany těch, kteří museli opustit své domovy kvůli strachu z pronásledování, znamená „ochrana“ i hledání trvalých řešení. Těmi mohou podle UNHCR být buď dobrovolné návraty uprchlíků domů v situaci, kdy si to sami přejí a bezpečnostní situace to umožňuje, přesídlení uprchlíků ze země, která původně poskytla ochranu, do třetí země nebo integrace v zemi, která jako první mezinárodní ochranu poskytla. Integrace přesídlených uprchlíků v sobě kloubí hned dva z výše uvedených nástrojů. Situace přesídlených uprchlíků se v mnohém liší od situace uprchlíků, kteří na území určitého státu přišli sami a také v něm prošli standardním azylovým řízením. Přesídlení uprchlíci často v zemi, která jim jako první poskytla ochranu, trávili v provizorních podmínkách řadu let. Do země, která je nově přijímá, navíc přijíždějí, aniž by zde podstupovali azylové řízení a do procesu integrace tak narozdíl od ostatních azylantů spadnou tak říkajíc „rovnýma nohama“, s minimem informací, kontaktů a bez znalosti jazyka. Integrace je vždy dvousměrným procesem, který vyžaduje jak připravenost cizince adaptovat se v hostitelské společnosti bez nutnosti vzdát se vlastní kulturní identity, tak i připravenost hostitelské komunity a veřejných institucí přijmout cizince a uspokojit jeho potřeby, které se od potřeb majoritní společnosti mohou v mnoha ohledech lišit. Zkušenosti ukazují, že k jednotlivým aspektům integrace je třeba přistupovat komplexně a pro každého uprchlíka je třeba hledat individuální řešení, které nejlépe zohlední jeho možnosti a vyhlídky v zemi, jež se mu stala novým domovem. Vytváření úspěšných integračních politik naráží na řadu obtíží. Pevně věříme, že příručka napomůže tato úskalí překonat. UNHCR Praha Květen 2008

UNHCR_presidleni.indd 1

19.9.2008 13:20:16

Překlad: JUDr. Markéta Schormová Překlad vznikl za finanční podpory UNHCR --


19.9.2008 13:20:16

Obsah ČÁST PRVNÍ Aplikace postupu v klíčových oblastech programu KAPITOLA 1.1

Přijetí přesídlených uprchlíků ..................................................................4

KAPITOLA 1.2

Brzké umístění a sociální podpora jako nástroje integrace......................10

KAPITOLA 1.3 Uspokojení okamžitých materiálních potřeb: Peněžitá pomoc a prostředky k usazení...................................................29 KAPITOLA 1.4

Usnadnění počáteční komunikace: Jazyková pomoc...............................36

KAPITOLA 1.5

Rozumět nové zemi: Programy a procesy orientace................................46

KAPITOLA 1.6

Vybudování domova: Bezpečné a cenově dostupné bydlení...................62

KAPITOLA 1.7

Cesta k ekonomické soběstačnosti: Zaměstnání a školení.......................70

KAPITOLA 1.8

Vytvoření otevřené společnosti a obnova důvěry ve vládu......................86

ČÁST DRUHÁ

Plán pro všechny

KAPITOLA 2.1 Plány pro optimální psychické zdraví: Reakce na traumata uprchlíků...............................................................101 KAPITOLA 2.2

Zohlednění pohlaví................................................................................111

KAPITOLA 2.3

Investice do budoucnosti: Uprchlické děti a mládež.............................122

KAPITOLA 2.4

Zapojení uprchlíků seniorů....................................................................137

--


19.9.2008 13:20:16

Kapitola 1.1 přijetí přesídlených uprchlíků Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

--


19.9.2008 13:20:17

KAPITOLA 1.1 PRVNÍ TÝDNY A MĚSÍCE: PŘIJÍMÁNÍ UPRCHLÍKŮ Tato kapitola definuje základní prvky programů přijímání a poskytování pomoci přesídleným uprchlíkům před jejich umístěním v přijímající komunitě. Podrobnější informace o jednotlivých aspektech těchto programů (např. poskytování základních informací, sociální podpory atd.) jsou popsány v dalších kapitolách této příručky. Tato kapitola klade důraz na přijímací opatření financovaná vládou; řada principů a procesů, které jsou zde popsány, ale platí také pro uprchlíky přesídlené na základě záruk soukromých sponzorů apod. (viz kapitola 1.2). Co je třeba mít na paměti Přijetí přesídlených uprchlíků Nezapomeňte zajistit; • přijetí uprchlíků na letišti a potřebná opatření v tranzitním prostoru; • ubytování po příletu; • poskytnutí základních praktických informací; • propojení péče po příletu s podporou při umisťování uprchlíků v přijímající komunitě; • přijetí opatření identifikující přesídlené uprchlíky se zvláštními potřebami (především s akutními zdravotními problémy). Přijetí jako prostředek pomoci při startu v nové zemi I když první týdny a měsíce pobytu v přijímající společnosti bývají pro přesídlené uprchlíky nejnáročnější, vznikají v tomto období i základy úspěšného procesu přesídlení. Někdy se stává, že po příjezdu do nového prostředí se u přesídlených uprchlíků projeví následky nedávných traumatických zážitků. Uprchlíci neznají nové prostředí a mohou mít obavy z budoucnosti i z toho, jak se s novou situací vypořádají. V tomto období probíhá intenzivní přizpůsobování se neznámému prostředí; přesídlení uprchlíci si musí zvyknout na řadu nových věcí – jiné klimatické podmínky, denní režim, novou stravu, nákupní zvyklosti i jiný měnový systém. Vzhledem k okolnostem své migrace nemají přesídlení uprchlíci v přijímající společnosti většinou žádné příbuzné či přátele ani přístup k základním prostředkům nutným pro každodenní přežití. Zároveň musí přesídlení uprchlíci v tomto období podniknout celou řadu praktických kroků jako např. založit si bankovní účet, registrovat se u orgánů sociální a zdravotní péče, zapsat děti do školy atp. Přesídlení uprchlíci si vytvářejí obraz o přijímající společnosti na základě dojmů z prvních dnů a týdnů. Tyto dojmy jsou do značné míry dlouhodobé a mají velký vliv na průběh procesu integrace.

--


19.9.2008 13:20:17

Během první fáze přijetí mají přijímající země šanci přivítat nové příchozí a pomoci jim obnovit pocit jistoty a bezpečí. I když dobrovolníci a uprchlické komunity hrají při přijetí uprchlíků důležitou roli, bývá přijetí většinou financováno vládou, neboť je nedílnou součástí integračního programu (i když finanční prostředky jsou často poskytovány prostřednictvím nevládních organizací).

Co je během přijímacího procesu důležité Definice prvků přijímajícího procesu Přestože jednotlivé přijímací procesy se od sebe vzájemně liší, následující prvky jsou společné všem: – přijetí přesídlených uprchlíků na letišti: to je velmi praktická záležitost, ale je to také příležitost k uvítání uprchlíků. V některých zemích, např. ve Švédsku a na Islandu, se přijetí uprchlíků na letišti účastní dobrovolníci a členové uprchlických komunit. Jak ukázaly zkušenosti z těchto zemí, takový postup umožňuje přesídleným uprchlíkům komunikovat v mateřském jazyce a vyvolává v nich pocit jistoty a bezpečí. Je však třeba postupovat s citem a nezahltit uprchlíky dojmy, neboť řada z nich může být po dlouhé cestě vyčerpána; – zajištění přepravy mezi letištěm a místem ubytování. V některých zemích (např. v Norsku nebo ve Švédsku) je přijímací fáze velmi krátká a přesídlení uprchlíci získají trvalé bydlení v přijímající komunitě hned několik dní po svém příjezdu. Pracovníci místních sociálních středisek pak přesídlené uprchlíky kontaktují, posoudí jejich potřeby a poskytují jim okamžitou i dlouhodobou podporu během celého procesu přesídlení. Součástí přijímací fáze bývají většinou také níže uvedená opatření: – dočasné ubytování až do doby zajištění trvalého bydlení; – poskytnutí základních praktických informací uprchlíkům, včetně informací o bankovním systému, nutné registraci (např. u orgánů zajišťujících výplatu sociálních dávek, zdravotní péči, ubytování) a o systému vzdělávání; – vytvoření vazeb s přesídlovací agenturou poskytující podporu v průběhu procesu přesídlení. Výhody asistovaného přijetí uprchlíků v oblasti ubytování Asistované přijetí v oblasti ubytování: • nabízí bezpečné prostředí, v němž se mohou přesídlení uprchlíci soustředit na jednotlivé kroky procesu přesídlení. Trvá-li hledání trvalého bydlení dlouhou dobu, může to vést ke vzniku nestability; • umožňuje efektivní poskytování služeb (např. zdravotní péče, základní informace) ještě před tím, než se přesídlení uprchlíci usadí v širším společenství; • umožňuje přesídleným uprchlíkům, aby hráli při hledání trvalého bydlení aktivnější úlohu, neboť tak mohou využít své dosavadní zkušenosti z pobytu v zemi přesídlení; • umožnit, aby při výběru trvalého bydlení byly zohledněny také okolnosti související s prací (v případě, kdy je v přijímací fázi nalezeno vhodné zaměstnání).

--


19.9.2008 13:20:17

Během přivítání uprchlíků po příletu je možné: – nabídnout jim zdravotní péči; – nabídnout jazykové kurzy; – poskytnout další informace a pomoc při orientaci v nové společnosti.

Jak má být přijetí organizováno? Jak bylo uvedeno výše, ve většině zemí je přesídleným uprchlíkům před jejich integrací do místního společenství nabídnuto dočasné ubytování a praktická pomoc. Toto přechodné období může trvat několik týdnů až dvanáct měsíců. Takový přístup má mnoho výhod (viz tabulka). Asistované přijetí v oblasti ubytování nicméně zvyšuje riziko určité závislosti a neochoty přesídlených uprchlíků přesunout se do místa trvalého bydliště, mohou nastat průtahy při hledání trvalého bydlení způsobené obavami uprchlíků. Proto je v tomto období důležitá aktivní podpora při hledání dlouhodobého bydlení. V zemích, kde je přijímací ubytování poskytováno v zařízeních typu přijímacích středisek nebo hostelů, jsou tato zařízení veřejností snadno rozpoznatelná, což může vést k určité stigmatizaci přesídlených uprchlíků. Pobývají-li uprchlíci dlouhou dobu v přijímacím centru společně s ostatními členy své komunity, jsou jejich možnosti navázání kontaktu s okolní společností a zlepšení jazykových znalostí omezené. Z těchto důvodů začala řada zemí využívat spíše menší přijímací střediska zasazená do prostředí běžné komunity.

Integrace v praxi Vstřícný přístup ve Španělsku, na Novém Zélandě, v Austrálii a Dánsku Ve Španělsku vítají přesídlené uprchlíky na letišti zástupci UNHCR, španělské vlády a hlavní nevládní organizace pro přesídlení. Španělská pobočka Červeného kříže zajišťuje převoz uprchlíků do přijímacího střediska, kde najdou ubytování a zdravotní péči a získají základní praktické informace. Na Novém Zélandě stráví přesídlení uprchlíci prvních šest týdnů v přijímacím středisku, kde pro ně pracovníci ministerstva zdravotnictví zajistí komplexní zdravotní péči (včetně služeb zubního lékaře a psychologického poradenství je-li to nutné). Vláda Nového Zélandu poskytuje Univerzitě v Aucklandu prostředky na koordinaci programu výuky angličtiny (pro dospělé), programu základní orientace v novozélandské společnosti a zvláštního programu pro děti připravujícího je na začlenění do hlavního školního systému. Středisko Refugees as Survivors Centre poskytuje uprchlíkům poradenství v případě traumatických zkušeností a nabízí terapeutické aktivity pro děti i dospělé. Středisko pro uprchlíky a migranty (Refugee and Migrant Service) nabízí okamžitou sociální podporu a kontakt na speciálně vyškolené dobrovolníky poskytující pomoc během procesu přesídlení. V Austrálii jsou přesídlení uprchlíci na letišti přivítáni pracovníky služby Initial Information and Orientation Contractor financované australskou vládou. V případě, že uprchlíci nemají vlastní dočasné ubytování (např. u příbuzných), je jim poskytnuta pomoc při hledání prvotního ubytování i zajištění dlouhodobého bydlení. Pracovník služby Initial Information and Orientation Assistance má na starost komplexní posouzení jejich potřeb a koordinaci pomoci během procesu přesídlení po dobu prvních šesti měsíců po příjezdu do země. Všichni přesídlení uprchlíci mají během prvních dvanácti měsíců v Austrálii možnost využít služeb specialistů v oblasti zdravotní péče a, je-li to třeba, poradenství v otázkách traumat a týrání. V Dánsku byl nedávno zahájen program čtyř obcí zapojující do přijímacího procesu také bývalé uprchlíky. Ti připravují pro nově příchozí uprchlíky pohoštění a květiny, přivítají je a během následujících

--


19.9.2008 13:20:18

týdnů je provedou městem a seznámí je se základní občanskou vybaveností a službami (např. nemocnice, pošty). Tito dobrovolníci informují uprchlíky o praktických věcech, např. kde se dá koupit levnější zboží nebo tradiční potraviny, a pomáhají jim lépe porozumět dánské společnosti. Tento program vznikl na základě zkušeností bývalých uprchlíků a doplňuje úlohu obecních pracovníků, kteří nesou za průběh přijímacího procesu primární odpovědnost. Snížil se tím tlak na pracovníky místních orgánů, kteří mohou věnovat více času poskytování individuální a intenzivní podpory nově příchozím.

--


19.9.2008 13:20:18

Shrnutí kapitoly

Opatření V OBLASTI přijÍMÁNÍ UPRCHLÍKŮ Dobrý integrační program by měl: – zajistit přijetí a přivítání přesídlených uprchlíků pro příletu na letiště; – zajistit přesídleným uprchlíkům dočasné ubytování do doby, než pro ně bude nalezeno trvalé bydlení; – poskytnout přesídleným uprchlíkům pomoc při hledání dlouhodobého bydlení; – poskytnout nově příchozím základní praktické informace umožňující jim lepší orientaci v nové společnosti; – zajistit dobrou komunikaci mezi poskytovateli pomoci po příletu a poskytovateli dlouhodobé pomoci během celého procesu přesídlení; – zavést opatření pro včasné rozpoznání a řešení zdravotních problémů; – zavést opatření pro rozpoznání dalších potřeb a nabídku specifické pomoci. Během procesu přijetí: – by pomoc měla být poskytována buď přímo v jazyce uprchlíků nebo by měly být zajištěny překladatelské služby.

--


19.9.2008 13:20:18

Kapitola 1.2 brzké umístění a sociální podpora jako nástroje integrace Cíle INTEGRAČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti.

ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 10 -


19.9.2008 13:20:18

KAPITOLA 1.2 brzké uSÍDLENÍ a sociální podpora jako nástroje integrace Tato kapitola zkoumá postupy, pomocí kterých mohou přijímající země pro uprchlíky zajistit: – individuální vyhodnocení potřeb nově příchozího uprchlíka a pomoc se základními úkony v době bezprostředně po přijetí; – emocionální a praktickou podporu ze strany rodiny a přátel; – sociální vazby v uprchlické i širší přijímající komunitě. Co je třeba mít na paměti Plánování podpory při usídlování a budování sociálních vazeb Při přípravě nového programu přesídlení je třeba věnovat zvýšenou pozornost následujícím aspektům: • příprava procesů a služeb pro individuální posouzení potřeb přesídlených uprchlíků a koordinaci jejich integračního procesu během prvních týdnů a měsíců po příjezdu. V některých zemích existují vhodná nevládní organizace nebo etnická společenství, která mohou takovou pomoc poskytnout; • rozvoj programů pomáhajících při slučování rodin; • pomoc při zapojování přesídlených uprchlíků do kulturních, společenských rekreačních aktivit místní komunity; • příprava opatření v oblasti sociální podpory. V dlouhodobém horizontu je třeba mít na paměti následující cíle: • začlenit informace o opatřeních podporujících slučování rodin a usazování do základního informačního přehledu poskytovaného přesídleným uprchlíkům; • podporovat soukromý sponzoring nebo podobná opatření v kombinaci s odpovídajícím školením, pomocí a monitoringem; • podporovat rozvoj dobrovolných podpůrných sociálních programů pro komunity uprchlíků/imigrantů i širší komunity; • podporovat profesionální rozvoj pracovníků a dobrovolníků působících v oblasti podpory při integraci uprchlíků; • formulovat strategie posilující kapacitu v oblasti poskytování podpory přesídleným uprchlíkům; • podporovat aktivity rozvíjející schopnost uprchlických komunit poskytnout podporu přesídleným uprchlíkům.

Usídlení a sociální podpora jako nástroje podporující budování nového života Ve většině zemí přijímajících uprchlíky k přesídlení existují nástroje, které uprchlíkům nabízejí: – individuální vyhodnocení a pomoc při získávání přístupu k základním integračním prostředkům a systémům; – setkání se členy rodiny, od nichž byli během svého útěku odloučeni; – přístup k osobní emocionální podpoře a pomoci při budování podpůrných vztahů a vazeb v přijímající společnosti.

- 11 -


19.9.2008 13:20:18

V první fázi přesídlení potřebují uprchlíci získat přístup k základním prostředkům jakými jsou bydlení, zaměstnání, peněžitá podpora a zdravotní péče a potřebují také informace o kultuře, zvyklostech a životním stylu panujícím v přijímající společnosti. Všechny výše uvedené potřeby si uprchlíci musí zajistit v neznámém prostředí, často s pouze omezenou znalostí jazyka přijímající země. Podpora v tomto období pomáhá přesídleným uprchlíkům překonat strach a získat pocit kontroly a nezávislosti. Osoby poskytující tuto podporu mohou přesídleným uprchlíkům pomoci zajistit rovný přístup k prostředkům, které potřebují pro úspěšné přesídlení, což je velmi důležité. Možná nejzásadnější je v procesu přesídlení pomoc poskytovaná rodinou. Rodinné vztahy jsou zdrojem praktické a emoční podpory a slouží jako nárazník proti stresům, které přizpůsobování se nové zemi často vyvolává (viz str. 17). Strach a pocit viny vůči rodinným příslušníkům zanechaným v zemi původu se mohou stát zásadními překážkami úspěšné integrace.1 Podpora členů integrovaných uprchlických a imigrantských komunit může přesídleným uprchlíkům pomoci vytvořit si vazby s přijímající společností. Prostřednictvím těchto vazeb pak získávají přístup k dalším důležitým integračním zdrojům jakými jsou zaměstnání a širší sociální síť, účast na kulturním a občanském životě apod. Sociální vazby mezi přesídlenými uprchlíky a členy integrovaných etnicko-kulturních komunit jsou v tomto směru obzvlášť důležité. Mají-li uprchlíci možnost kontaktu s kulturními a náboženskými institucemi své původní kultury, mohou jim tyto vztahy pomoci zachovat si vlastní kulturní integritu při paralelním budování nové identity v přijímající společnosti. Pozitivní vazby ke členům přijímající komunitou vzniklé v ranném stadiu přesídlení mají i jiné kladné psychologické dopady - obnovení pocitu sounáležitosti, víry, naděje a důvěry v ostatní. Tyto pozitivní zkušenosti pak mohou sloužit jako pevný základ během řady dalších situací, se kterými se přesídlení uprchlíci v průběhu v průběhu svého přesídlení setkají. Výhody sociální podpory jsou dobře známy. Studie realizované v mnoha zemích ukazují, že jedinci s dobrou podporou v rodinách a v komunitě se těší lepšímu psychickému a fyzickému zdraví, než lidé, v jejichž případě je tato podpora omezená nebo nekvalitní.2 Sociální podpora je zvlášť důležitá pro přesídlené uprchlíky, kteří utrpěli nějakou psychickou újmu, a pro uprchlíky ohrožené zvláštními problémy (např. ohrožené ženy, staří uprchlíci, uprchlické děti nebo dospívající). Mnoho přesídlených uprchlíků zažilo rozpad podpůrných vztahů a vazeb ve své komunitě v době, která předcházela jejich útěku. Sociální podpora přesídlených uprchlíků přináší prospěch i přijímající společnosti. Přesídlení uprchlíci, jejichž potřeby jsou rozpoznány, kteří cítí, že někam patří a že se jim při přesídlení L Jaques & L Abbott, ‘Resettlement disrupted. Effects of having a family member in a conflict zone’, in B Ferguson and D Barnes (eds), Perspectives on trans-cultural mental health. Culture and mental health. Current issues in trans-cultural mental health, Trans-cultural Mental Health Service, NSW, Australia, 1977, pp. 68–76. 1

L Berkman & T Glass, ‘Social integration, social support networks, social support and health’; L Kawachi & L Berkman, ‘Social cohesion, social capital and health’, in L Berkman & L Kawachi (eds), Social Epidemiology, Oxford University Press, New York, 2000; Organisation for Economic Co-operation and Development (OECD), The well-being of nations: The role of human and social capital, Paris, 2001; R Putnam, ‘Social capital measurement and consequences’, Canadian Journal of Social Policy Research, Spring, 2001, pp. 41–51; O Veenestra, ‘Social capital, socioeconomic status and health: An individual level analysis, Social Science and Medicine, vol. 50, 2000, pp. 619–629. 2

- 12 -


19.9.2008 13:20:19

dostalo podpory, jsou mnohem lépe motivováni spolupracovat s novou komunitou. Jsou také lépe připraveni nabídnout své schopnosti a dovednosti společnosti cítí-li se její součástí. Osobní kontakty mezi přesídlenými uprchlíky a členy širší komunity pomáhají utužit vzájemné porozumění a empatii a zlepšují vnímání procesu přesídlení uprchlíků širším společenstvím. Tyto vztahy slouží jako nástroj usnadňující přesídleným uprchlíkům vstup do širší sociální sítě a tak předcházejí vzniku marginalizace uprchlických komunit a jejím sociálním a ekonomickým dopadům. Zkušenosti ukazují, že usídlení a sociální podpora může zabránit vzniku složitějších a na řešení nákladnějších problémů v pozdější fázi procesu přesídlení.

Faktory ovlivňující přístup k integraci a sociální pomoci a rozvoj sítě podpory a služeb Poskytování podpory přesídleným uprchlíkům může ovlivnit řada faktorů: – Plynulý projev uprchlíků v jazyce přijímající země. – Psychologický stav uprchlíků (např. nedůvěra k ostatním může být překážkou při přístupu k formální sociální podpoře a při budování vztahů s lidmi v uprchlických i jiných komunitách. Někteří uprchlíci si mohou mít kvůli svým pocitům viny myslet, že nejsou hodni získat pomoc). – Rodinný stav: mnoho přesídlených uprchlíků ztratilo během útěku své rodinné příslušníky nebo od nich bylo odloučeno. Tyto zkušenosti mohou ovlivnit kvalitu emocionální a praktické podpory v rámci uprchlických rodin. – Skutečnost, zda uprchlíci mají v přijímající společnosti nějaké příbuzné nebo přátele. – Dřívější sociální status: přesídlení uprchlíci z venkovských a zemědělských komunit z rozvojových zemí někdy potřebují intenzivnější podporu při kulturní adaptaci, především usadí-li se ve vysoce urbanizovaných a průmyslových komunitách. Důležité jsou také faktory existující uvnitř přijímající společnosti, například: – Stupeň rozvoje služeb podpory (především v oblasti pomoci uprchlíkům a imigrantům). – Existence integrovaných uprchlických nebo etnicko-kulturních komunit a jejich schopnost poskytovat podporu. – Obecné sociální ovzduší: nakolik jsou nově příchozí uprchlíci vítáni, nakolik je chápána jejich uprchlická zkušenost a jaký je míra podpory přesidlování uprchlíků (postupy pomáhající rozvíjet vlídné sociální prostředí v tomto ohledu jsou zkoumány v kapitole 1.8); – Existuje v zemi tradice poskytování dobrovolné pomoci lidem se specifickými potřebami?

Faktory, které je třeba zohlednit při přípravě programů sociální podpory Je pro podporu usazení přesídlených uprchlíků zapotřebí zvláštních služeb? Dlouhodobým cílem integračních programů je zajistit přesídleným uprchlíkům přístup ke stejné úrovni a kvalitě služeb, které jsou k dispozici státním příslušníkům dané země, a zajistit, aby se uprchlíci cítili součástí nové společnosti. Většina zemí ovšem připouští, že v období následujícím okamžitě po příjezdu potřebují uprchlíci zvláštní a intenzivní podporu, kterou většinou není možné zajistit v rámci existujících služeb. Z tohoto důvodu je ve většině zemí zajištěno individuální posouzení potřeb a podpora při přesídlení prostřednictvím zvláštního programu (viz níže). Tato podpora je obvykle časově omezena.

- 13 -


19.9.2008 13:20:19

V mnoha zemích byly zavedeny specializované služby zohledňující skutečnost, že někteří nově příchozí uprchlíci potřebují při integraci dlouhodobou podporu. Ve většině případů je zřejmá snaha umožnit klientům přístup ke službám existujícím v širší komunitě (stejně jako v počáteční fázi přesídlení) namísto vytváření zvláštních programů na pomoc uprchlíkům a imigrantům. Kromě poskytování podpory jednotlivcům se tyto služby snaží posílit schopnost uprchlíků i širší komunity podporovat nově příchozí uprchlíky (např. prostřednictvím profesního rozvoje a obhajoby jejich zájmů). Tento strategický přístup je velmi důležitý. Bez něj existuje reálné riziko, že uprchlíci budou vnímáni jako osoby s výjimečnými potřebami, které lze řešit pouze dlouhodobými specializovanými službami, což může přispět k izolaci uprchlíků v rámci širší společnosti.

Jaká je role vlády při poskytování podpory přesídleným uprchlíkům? Role vlády v oblasti financování, plánování a monitorování přesídlení se dotýká rovněž sociální podpory a především programů vyhodnocování a podpory přesídlení (viz níže). Existuje obecná shoda, že přesídlení a sociální podpora jsou oblasti, ve kterých je obzvlášť důležité zainteresovat další partnery (nevládní organizace, etnická společenství, dobrovolníci v uprchlické i širší komunitě), neboť vláda je většinou centralizovaný orgán , který nemá mnoho vazeb s neformálními sociálními sítěmi. Zkušenosti zemí, ve kterých nese hlavní odpovědnost za přesídlení a sociální podporu přesídlených uprchlíků vláda, ukazují, že v takových zemích je integrace přesídlených uprchlíků velmi pomalá. Naopak, nevládní organizace a neformální společenství existující přímo v daném místě nabízejí širší podpůrnou síť a lepší znalost místních zdrojů a systémů. Pomoc přesídleným uprchlíkům vyžaduje osobní, flexibilní a praktický přístup, který lze jen obtížně poskytovat z pozice vlády (zejména je-li vláda profesionalizována a systemizována). Dvojjazyční pracovníci se znalostmi multikulturního prostředí jsou při poskytování sociální podpory nesmírně důležití (viz níže), především v místech, kde je nabídka překladatelských služeb omezená. Nevládní organizace a etnická společenství mají větší prostor při hledání zaměstnanců s uvedenými dovednostmi, kteří ovšem nutně nemají profesní kvalifikaci vyžadovanou pro vládní humanitární službu nebo kteří si nepřejí být zaměstnáni ve vládním sektoru.

Aktivity posilující sociální podporu Individuální hodnocení a počáteční podpora usazení Individuální posouzení situace a podpora hned v počáteční fázi přesídlení jsou z mnoha důvodů zásadní prvky programů přesídlení uprchlíků: – Přesídlení uprchlíci mají v počátečním období přesídlení intenzivní potřebu podpory (viz výše). – Poskytovatelé již existujících služeb nemusí mít ani zkušenosti, ani prostředky na pomoc přesídleným uprchlíkům v počátečním období (např. překladatelské služby, zkušenosti vyplývající ze střetu kultur). – V zemích s relativně silným přílivem uprchlíků a složitým systémem sociálních služeb se mohou objevit logistické obtíže při identifikaci přesídlených uprchlíků poskytovateli služeb a při koordinaci poskytování podpory. – Rutinní posuzování situace umožňuje identifikaci podpory a zdrojů potřebných pro integraci. To je obzvlášť důležité pro přesídlené uprchlíky se speciálními potřebami, jejichž zanedbání může vést ke vzniku trvalých překážek pro přesídlení.

- 14 -


19.9.2008 13:20:19

– V zemích, kde se ekonomika teprve rozvíjí, nemusí být systém sociální podpory a služeb ještě dobře propracován. – Přesídlení uprchlíci s psychologickými problémy způsobenými prožitými traumaty a týráním mohou mít potíže při zajišťování některých forem podpory (viz kapitola 2.1) a potřebují velmi citlivý přístup. I když se opatření existující v různých zemích od sebe velmi liší, vyhodnocení situace a poskytnutí počáteční podpory mají obvykle na starosti snadno identifikovatelné a samostatné entity financované vládou (byť ne nutně z vládních prostředků). Výjimku tvoří soukromě sponzorovaní uprchlíci (viz níže), kterým počáteční podporu poskytuje příslušná sponzorská skupina. V severských zemích, kde je integrační podpora zajišťována na obecní úrovni, připravují individuální plány přijetí obecní úředníci ve spolupráci s přesídlenými uprchlíky. V USA jsou přesídlení uprchlíci přiděleni jedné z deseti nevládních organizací měsíc před svým příjezdem. Nevládní organizace (financované vládou) nesou odpovědnost za rozvoj a koordinaci integračního plánu (např. v oblasti bydlení a sociální podpory) a za plán ekonomické soběstačnosti (identifikující cíle ekonomické soběstačnosti a prostředky, kterých je zapotřebí k jejímu dosažení). V Austrálii jsou všichni přesídlení uprchlíci přiděleni některé z nevládních organizaci financované australskou vládou. Tato organizace odpovídá za vyhodnocení situace a pomáhá uprchlíkům získat přístup k základním zdrojům v oblasti integrace. Aby bylo zajištěno, že vyhodnocení a počáteční podpora usazení pokryje skutečné potřeby přesídlených uprchlíků, jsou tyto procesy realizovány ve spolupráci se samotnými uprchlíky. Je důležité, aby tyto programy počáteční podpory posílily vztahy uvnitř uprchlických rodin, mezi přesídlenými uprchlíky i vztahy v uprchlické a širší komunitě. Taková pevná síť slouží jako trvalý a přístupný zdroj podpory významný i z dlouhodobé perspektivy integrace uprchlíků. V této souvislosti je důležité zohlednit také změny, ke kterým došlo v oblasti rolí a postavení uprchlíků během přesídlení. Tyto změny mohou mít významný dopad na vztahy mezi muži a ženami a mezi rodiči a dětmi/mladými lidmi (viz kapitoly 2.2 a 2.3). Počáteční fáze přesídlení je také dobou, kdy mohou být rodiny v kontaktu s mnoha poskytovateli služeb. Je třeba zajistit, aby vynakládané úsilí bylo pečlivě koordinováno.

Opatření v oblasti slučování rodin Při odchodu ze své země původu musí někdy uprchlíci nechat doma rodinné příslušníky nebo od nich mohou být během útěku odloučeni. Taková separace je velmi bolestná a může mít negativní dopad na integrační proces. Integrace v praxi Individuální plány přijetí ve Švédsku Ve Švédsku je přesídleným uprchlíkům nabídnuto umístění v obci a v místě bydliště pak spolupracují s obecním úředníkem na vytvoření a realizaci individuálního plánu přijetí. Hlavním cílem plánu přijetí je podpora soběstačnosti přesídlených uprchlíků tak, aby nezůstali dlouhodobě - 15 -


19.9.2008 13:20:19

závislí na vládních dotacích či jiné specializované podpoře. Plán je realizován nejdéle po dobu dvou a půl let. Tento plán identifikuje potřeby v oblasti jazykových znalostí, odborného školení, zaměstnání, sociální podpory a zdravotní péče. Je vysoce individualizovaný a bere v úvahu, že přesídlení uprchlíci potřebují různou míru podpory a mají různé motivace a cíle. Plány zohledňují takové faktory jako pohlaví, věk, zkušenosti z období před útěkem, předchozí zaměstnání a dosažené vzdělání. Individuální plány přijetí jsou připravovány pro všechny přesídlené uprchlíky včetně dětí, starých uprchlíků, uprchlíků se speciálními potřebami a uprchlíků bez předchozí zaměstnanecké zkušenosti či bez vzdělání. V případech, kdy je cíl ekonomické soběstačnosti pro přesídleného uprchlíka nevhodný (např. v případě dětí nebo seniorů), se příprava plánu soustřeďuje za jeho začlenění do společnosti na základě konkrétních potřeb a zkušeností. Je-li uvítací plán vypracován pro každého člena rodiny, jsou zohledněny potřeby rodiny jako celku. Úředníci samosprávy odpovídají za poskytnutí základních informací o místních podmínkách a zařízeních a za koordinaci programů a služeb potřebných pro realizaci plánu přijetí (včetně služeb při získávání zaměstnání a programů na výuku jazyka). Organizace Swedish Integration Board (Integrační výbor Švédska), National Labour Market Board (Národní výbor pro trh práce), National Agency for Education (Národní agenturou pro vzdělání) a Swedish Association of Local Authorities (Asociace místních úřadů Švédska) uzavřely společnou dohodu o posílení vzájemné koordinace a spolupráce při realizaci plánů přijetí.

Sloučení rodiny je základním principem ochrany uprchlíků a vyplývá přímo ze všeobecně uznaného práva rodiny na ochranu státu. Článek 16 Všeobecné deklarace lidských práv stanoví, že „rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.“ Stejný princip je začleněn do Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (článek 23) a do Úmluvy o právech dítěte (články 9 a 10). Přestože Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 neobsahuje ustanovení o sjednocení rodiny, Konference zplnomocněnců, která Úmluvu přijala, doporučila vládám přijmout potřebná opatření k ochraně uprchlické rodině především ve snaze zajistit udržení rodinné jednoty. Přesídlení uprchlíci často neznají místo pobytu svých rodinných příslušníků ani nevědí, zda jsou někteří členové rodiny stále naživu. Státy proto musí umožnit, aby přesídlení uprchlíci mohli být se svými rodinnými příslušníky sloučeni v zemi přemístění. UNHCR vyzývá státy, aby rodinné svazky zohlednily a aby přijaly opatření umožňující rychlé sjednocení uprchlických rodin. Sloučení rodin není důležité jen z humanitárního hlediska. Nese s sebou řadu dalších výhod jak pro uprchlíky, tak pro přijímající společnost. Dlouhodobé rozdělení rodiny může mít pro přesídlené uprchlíky dalekosáhlé sociální a ekonomické důsledky a může narušit proces jejich integrace. Programy slučování rodin pomáhají UNHCR naplňovat jeho mandát v oblasti poskytování ochrany především tam, kde přesídlení hlavního žadatele o azyl může ohrozit bezpečnost nebo materiální zajištění vyživovaných osob v zemi prvního azylu.

- 16 -


19.9.2008 13:20:20

Sloučení rodiny je zvlášť důležité je-li přesídlený uprchlík nebo rodinný příslušník čekající na sloučení rodiny nezletilý nebo jde o osamocenou ženu, starou osobu nebo o osobu s vážným zdravotním nebo jiným handicapem. Tito lidé jsou závislí na podpoře ostatních a jsou velmi zranitelní. Přestože v mnoha zemích jsou ustanovení o sloučení rodiny součástí obecného imigračního programu, osoby žádající o sloučení se svými rodinnými příslušníky musí většinou ukázat, že disponují dostatečnými finančními a praktickými prostředky pro zajištění přesídlení svých příbuzných. To může být pro přesídlené uprchlíky obtížné, především na počátku jejich přesídlení. Níže je uveden liberálnější a flexibilnější přístup ke slučování rodin uprchlíků, který může být použit i v případě žadatelů, co nemají statut uprchlíka. Z těchto důvodu budou obvykle pro uprchlíky a ostatní osoby v podobné situaci důležitá ustanovení pro sloučení rodiny. Výhody sloučení rodiny pro přesídlené uprchlíky, přijímající společnosti a systém mezinárodní ochrany • Úplné rodiny (především ty s více než jedním živitelem) mají obecně větší šanci dosáhnout ekonomické soběstačnosti. Rodiny mohou sdílet a dělit se o zdroje a podporovat zaměstnání, např. péčí o děti zaměstnaných členů rodiny. Rodinné podniky jsou obvykle základem ekonomické soběstačnosti. • Podpora rodiny má pozitivní vliv na psychické a fyzické zdraví a může sloužit jako nárazník proti stresům vyvolaným přesídlením (viz výše). Podpora rodiny může dále být významným faktorem při podpoře zotavení přesídlených uprchlíků z psychologických traumat3. •R odiny poskytují důležitou praktickou a emocionální podporu v procesu přesídlení. Tato podpora přesídleným uprchlíkům zjevně prospívá a zároveň pomáhá snižovat náklady, které by jinak vznikly vládě poskytováním pomoci.

Integrace v praxi Podpora jednoty rodiny v Kanadě Vždy, je-li to možné, podporuje Kanada přesídlení celé rodiny uprchlíků současně. To může zahrnovat faktické přesídlení všech rodinných příslušníků, kteří jsou ekonomicky a emocionálně závislí na hlavním žadateli. Kanada rovněž akceptuje fakt, že rodinní příslušníci mohou být odloučeni z důvodů nezávislých na jejich vůli. Proto, je-li akceptován uprchlík pro přesídlení a tento cestuje do Kanady, mohou být rodinní příslušníci zahrnuti do stejné žádosti. Není-li možné přesunout celou rodinu uprchlíka do Kanady současně, mohou přesídlení uprchlíci následně požádat o sjednocení rodiny. Uprchlík musí přesně identifikovat všechny odloučené rodinné příslušníky před jejich příjezdem do Kanady a odloučení rodinní příslušníci musí podat žádost na kanadském konzulátu ve lhůtě jednoho roku od příjezdu hlavního žadatele do Kanady. Tito rodinní příslušníci budou potom přesídleni do Kanady na základě kanadské politiky „jednoroční příležitosti otevřeného okna“ a mohou být zahrnuti do kanadských programů přesídlení pro uprchlíky. Rodinní příslušníci fakticky nemohou být akceptování na základě jednoroční lhůty v rámci „okna příležitosti“, ale mohou být zahrnuti do přesídlení na základě posouzení jejich vlastních případů. United Nations High Commissioner for Refugees, ‘Family Reunification in the Context of Resettlement and Integration. Protecting the Family: Challenges in Implementing Policy in the Resettlement Context’, Background paper presented to the 7th Annual Tripartite Consultation on Resettlement, 20–21 June 2001, Report on proceedings and recommendations, UNHCR, Geneva, 2001, p. 10. 3

- 17 -


19.9.2008 13:20:20

Ti, kteří nejsou schopni požádat v jednoleté lhůtě, mohou i nadále žádat o sjednocení na základě Canada´s regular Family Class (immigration) program (kanadský imigrační program pro rodiny). Program sloučení rodiny pro přesídlené uprchlíky: Faktory, které je třeba vzít v úvahu Zatímco UNHCR dává prioritu sloučení základní rodiny, liberálnější a flexibilnější definice vyžadují, aby bylo určeno, kdo všechno tvoří součást uprchlické rodiny. V mnoha zemích, z nichž uprchlíci pochází, je tradiční rodina definována mnohem šířeji než v zemích, kde je dominantní pouze základní rodina. V situacích, kdy hrozí konflikt nebo nebezpečí, „mohou být rodiny vytvořeny z částí různých domácností, které jsou na sobě závislé a společně si poskytují pomoc“4. V některých zemích spolu páry žijí ze zvyku spíše než na základě formálního svazku. Faktické svazky mohou být dány kulturními normami nebo se stanou běžnými v důsledku války a konfliktu. UNHCR vybízí státy, aby zohlednily vztahy závislosti při vytváření požadavků na sloučení rodiny. To znamená, že „ekonomické a emocionální vztahy mezi rodinami uprchlíků musí být postaveny na stejnou úroveň […] jako pokrevní vztahy, vztahy příbuzenské a vztahy formálně založené“5. Informace o ustanoveních pro sloučení rodiny by měly být zahrnuty do orientačních materiálů, které jsou předávány přesídleným uprchlíkům nedlouho po jejich příjezdu. Bude zřejmě třeba poskytnout pomoc i při aplikaci těchto materiálů. Je třeba zajistit vytvoření postupů pro rychlé, účinné a transparentní řízení o sloučení rodiny. V této souvislosti je třeba vymezit hranice, aby nedocházelo k podvodům a je třeba zajistit, aby rodiny přesídlených uprchlíků mohly být sloučeny co nejdříve po přesídlení a tak minimalizovat emocionální strádání, které souvisí s přetrvávajícím odloučením. V počátečním období přesídlení budou mít uprchlíci omezené finanční prostředky na pomoc přesídlení svých rodinných příslušníků. V některých zemích mají proto rodinní příslušníci, kteří byli sloučeni s přesídlenými uprchlíky, nárok na stejnou podporu a pomoc jako přesídlení uprchlíci. Je třeba zvážit, zda jednotlivci, jimž byl umožněn vstup za účelem sloučení rodiny, budou zahrnuti do ročního přijímajícího humanitárního programu nebo programu pro uprchlíky. UNHCR doporučuje, aby pokud možno tyto osoby byly zahrnuty do roční kvóty přesídlení. I když sloučení rodiny vykazuje jasná pozitiva, zkušenosti ze zemí poskytujících možnost přesídlení ukazují, že sloučení rodin po několika letech může vyžadovat určitou podporu přizpůsobení.

Sponzoring nebo programy navrhovatelů Mnohé země mají programy, v jejichž rámci jsou uprchlíci potřebující přesídlení sponzorováni nebo je jim nabídnuta pomoc jednotlivcem či skupinou z přijímající komunity; tito navrhovatelé jsou odpovědni za část nebo za celý proces přesídlení. 4 5

Tamtéž. Tamtéž.

- 18 -


19.9.2008 13:20:20

Myslet na služby, které pomohou vypátrat rodinu Přesídlení uprchlíci mohou být odloučeni od svých rodinných příslušníků v průběhu konfliktu nebo během letu. To že nevědí, kde jsou jejich příbuzní, je pro ně zdrojem neustálého strachu a napětí. Je důležité uprchlíkům pomoci najit jejich rodinu. Mezinárodní výbor červeného kříže a národní Červený kříž a společnosti Červeného půlměsíce, jež jsou přítomny ve 176 zemích světa, nabízí v současné době celou řadu služeb pomáhajících vypátrat jednotlivce a sloučit rodiny. Uvedené organizace a jejich pobočky používají různé prostředky k dohledání rodin. Proces a služby mohou zahrnout: • vyhledávací služby: snaha lokalizovat ztracené příbuzné, když došlo ke ztrátě kontaktu; • komunikační služby: usnadnit doručování osobních zpráv nebo zpráv o rodině příbuzným v zóně konfliktu; • služby dětem bez doprovodu, které zahrnují registraci, identifikaci a vyhledávání; • internetové spojení a seznamy, vysílání rádia a používání mobilních nebo satelitních telefonů; • poradenství a potvrzení o nalezení a/nebo úmrtí rodinného příslušníka. I když se způsoby hledání rodinných příslušníků a pravidla slučovaní rodin mohou v jednotlivých zemích lišit, Červený kříž či Červeny půlměsíc jsou v každé zemi obvykle prvním kontaktním místem. Uprchlíci mohou být identifikováni sponzorem nebo navrhovatelem (prostřednictvím rodiny nebo kontaktů v cizině) nebo označeni vládou. Sponzoring a nabídkové programy jsou obecně považovány za doplněk širšího programu přesídlení pro uprchlíky buď tím, že umožní vyšší příjem uprchlíků nebo tím, že rozdělí odpovědnost za přesídlení jednotlivých uprchlíků mezi vládu a komunitu. V některých případech (jako kanadský soukromý sponzorský program) se sponzoři zaváží převzít odpovědnost ze veškeré aspekty přesídlení uprchlíků počínaje od peněžité pomoci přes orientaci a emocionální podporu. V jiných případech (jako australský program navrhovatelů) je odpovědnost za přesídlení rozdělena mezi vládu a soukromé sponzory a navrhovatele. Soukromý sponzoring a zapojení navrhovatelů jsou hodnotnou cestou umožňující zapojení členů širší komunity (jako komunity založené na náboženství a skupiny na ochranu lidských práv), komunit uprchlíků a rodinných příslušníků uprchlíků potřebujících přesídlení. Poskytují přesídleným uprchlíkům okamžitý přístup k sítím podpory a souvisejícím zdrojům v přijímající společnosti. Soukromí sponzoři nebo navrhovatelé jsou obecně schopni poskytnout vysoce profesionální a flexibilní pomoc. Prostřednictvím společného sponzorského programu pomoci použila kanadská vláda soukromý sponzoring také jako doplněk k vládním prostředkům pro uprchlíky s intenzivnější potřebou podpory. V rámci tohoto programu je kanadská vláda odpovědná za financování přesídlení a soukromí sponzoři za logistickou a personální podporu. Soukromí sponzoři i zapojení navrhovatelů přesto vyžaduje určité zapojení vlády. Podpora přesídlení uprchlíků je komplexní problém, který vyžaduje porozumění kulturním a náboženským souvislostem, znalost povahy a důsledků přesídlení uprchlíků a integračních prostředků v širší komunitě. Je zde významné riziko zhroucení uvedených opatření. Jak v Austrálii, tak v Kanadě, - 19 -


19.9.2008 13:20:21

kde jsou tyto programy již dobře zavedené, existují opatření pro sponzory nebo navrhovatele, tak aby tito: – byli pečlivě vybráni a bylo tak zajištěno poskytnutí přiměřené úrovně a kvality podpory; – získali základní a průběžné školení a informace jednak o své vlastní roli jednak o integračních prostředcích uvnitř komunity; – obdrželi pomoc především při řešení obtížných a komplexních problémů; – participovali na monitorování, aby byly problémy identifikovány a řešeny hned na začátku.

Programy dobrovolníků Dobrovolníci jsou ti, kdo mohou poskytnout individuální, flexibilní a neformální podporu a mohou být důležitými vzory pro přesídlené uprchlíky, především jsou-li sami původem uprchlíci nebo imigranti. Přináší také širší sociální sítě a související zdroje a podporují vzájemné porozumění mezi přesídlenými uprchlíky a širší komunitou6. Mnohé země se snažily využít tento potenciál prostřednictvím přátelských programů (někdy pod názvem školící programy) nebo prostřednictvím formálních iniciativ, kde jsou dobrovolníci aktivně zapojeni v některých nebo ve všech aspektech orientace a podpory přesídleným uprchlíkům (např. poskytování dopravy, doprovod nově příchozích uprchlíků na lékařskou prohlídku). Programy dobrovolníků mohou být obzvlášť hodnotné pro uprchlíky s intenzivnějšími potřebami (např. uprchlíci senioři, osamocený rodič s širokou rodinou).

Integrace v praxi Zainteresovat komunitu do přesídlení uprchlíků v Kanadě V současné době Kanada nabízí přesídlení zhruba 10 000 uprchlíkům ročně. Toto číslo zahrnuje asi 7 500 uprchlíků, jejichž přesídlení financuje vláda. Ta jim také spolu s nevládním sektorem poskytuje primátní pomoc. Přesídlení ostatních uprchlíků financuje soukromí sponzoři. Soukromý sponzorský program umožňuje soukromým organizacím, především uprchlickým a náboženským komunitám, sponzorovat přesídlení uprchlíků. V určitých případech skupina sponzoruje konkrétní uprchlíky, o nichž se dozvěděla od svých kontaktů v cizině nebo od přátel či příbuzných v Kanadě. V jiných případech mohou být uprchlíci, kteří potřebují přesídlit, doporučeni vládou sponzorské skupině. Sponzoring je důležitým faktorem pro získání dobrovolníků k podpoře přesídlených uprchlíků a k financování výdajů na začátku podpory přesídlení a zároveň nabízí nově příchozím uprchlíkům okamžité vazby k sítím a zdrojům v přijímající společnosti. Výhodou soukromého sponzorování je, že umožňuje přesídlit vyšší počet uprchlíků. Sponzorovaní uprchlíci se stávají soběstační dříve než uprchlíci financovaní vládou7.

M Hollands, ‘Upon closer acquaintance: The impact of direct contact with refugees on Dutch hosts’, Amsterdam Research Institute for Global Issues and Development Studies (AGIDS), University of Amsterdam, Journal of Refugee Studies vol. 14, no 3, 2001, pp. 295–314. 6

Centre for International Statistics, Canadian Council on Social Development, The Changing Labour Market Prospects of Refugees in Canada, prepared for Citizenship and Immigration Canada, Strategic Policy, Planning and Research, 1998, pp. 4–5. 7

- 20 -


19.9.2008 13:20:21

Soukromí sponzoři odpovídají za určité aspekty přesídlení uprchlíků včetně: – finanční pomoci na stravu, šatstvo a další materiální potřeby; – bydlení a vybavení bytu; – orientace v životě v Kanadě; – pomoci k přístupu ke službám a zdrojům (např. zdravotnické služby); – pomoci při skolarizaci dětí; – pomoci při výuce angličtiny a francouzštiny; – pomoci při hledání zaměstnání; – logistické podpory; – pomoci stát se nezávislými. Soukromě sponzorovaní uprchlíci ovšem nepozbývají nárok na poskytování služeb financovaných státem včetně zdravotních služeb a služeb pro nově příchozí uprchlíky jako např. výuka jazyka, překladatelské a tlumočnické služby. Soukromí sponzoři obvykle dle dohody poskytují podporu po dobu 12 měsíců nebo do doby, než jsou přesídlení uprchlíci soběstační, což může být dříve než za 12 měsíců. Soukromý sponzoring je monitorován a podporován vládou. Existují tři typy sponzorských skupin, které mohou soukromě sponzorovat uprchlíky: skupiny o 5 lidech, komunity sponzorů (korporace, organizace nebo asociace) a účastníci sponzorské dohody a jejich zakládající skupiny. Nejvíce soukromého sponzoringu zajišťují posledně jmenovaní účastníci sponzorské dohody, což jsou většinově náboženské komunity nebo etnicko-kulturní komunity, které podepsaly dohodu s ministerstvem pro občanství a imigraci, jež jim umožňuje sponzorovat uprchlíky. Stejně jako sponzoring a programy navrhovatelů nejsou dobrovolnické programy „výdajově neutrální“, neboť vyžadují značné investice do školení, stálé podpory a monitorování včetně: – zjištění a zajištění, aby dobrovolníci využili svou motivaci, plně porozuměli svým povinnostem a byli si vědomi hranic své role. Mnoho dobrovolnických programů také požaduje, aby dobrovolníci prošli rutinní kontrolou s cílem optimalizovat bezpečí klientů; – stálého školení a podpory; – kvalitní záruky a účetních opatření; – zpětných hlášení (viz str. 110); – pojištění obecné odpovědnosti. Země se zavedenými programy přesídlení se také snaží zabránit vykořisťování dobrovolníků, především těch, kteří pocházejí z uprchlických komunit (viz níže). Ve většině zemí plní dobrovolníci doplňující a nikoli hlavní funkce integrace.

Integrace v praxi Zapojení komunity do přesídlení uprchlíků na Novém Zélandě a v Dánsku Program přesídlení uprchlíků na Novém Zélandě dlouhou dobu závisel na dobré vůli dobrovolníků a přijímající společnosti. Primární odpovědnost a zajištění přesídlení v prvních dnech nesly náboženské komunity. V průběhu posledních dvaceti let se sektor poskytující služby uprchlíkům rozšířil, a vzniklo tak společné partnerství mezi vládou, nevládními organizacemi a bývalými uprchlickými komunitami. Příspěvek dobrovolníků zůstal hlavním opěrným bodem, ale profil dobrovolníků se rozšířil a zahrnuje jednotlivce ze širší společnosti včetně těch, kteří pocházejí z etnicko-kulturních komunit. - 21 -


19.9.2008 13:20:21

V Dánsku, kde jsou za integraci primárně odpovědné obce, je zapojení dobrovolníků do přesídlení uprchlíků poměrně novou záležitostí. V této zemi je silná tradice dobrovolné práce a zapojení komunit v celé řadě oblastí od podpory lidí se speciálními potřebami přes otázky životního prostředí a mezinárodního rozvoje. V posledních letech dánská uprchlická rada vyhledávala tento prostředek pomoci přesídlení. Ve spolupráci s místními komunitami bylo zřízeno zhruba 80 skupin dobrovolníků v celém Dánsku. Tento vývoj byl zčásti motivován zjištěním, že i přes dobře zorganizovaný integrační plán přesídlení uprchlíci žili v izolaci od širší dánské komunity. Stejně jako v mnoha jiných zemích i zde existovaly vážné problémy spojené s rasismem a xenofobií s následky jak pro přesídlené uprchlíky, tak pro možné podkopání dlouhodobé podpory integrace. V obou zemích pracují dobrovolníci vedle profesionálů a doplňují roli, kterou hrají tito profesionálové při přesídlení; v případě Nového Zélandu to jsou pracovníci s multikulturními znalostmi. V Dánsku pomáhají přesídleným uprchlíkům obecní úředníci zajistit hlavní služby jako bydlení a zaměstnání, zatímco dobrovolníci nabízejí neformální a emocionální podporu. To může zahrnovat informace o určitých aspektech života dánské společnosti (jako např. jak používat veřejnou dopravu), návštěvy doma, doprovázení přesídlených uprchlíků na schůzky a seznamování s místními volno časovými aktivitami. Na Novém Zélandě mohou dobrovolníci pomáhat přesídleným uprchlíkům zařizovat jejich nové domovy a nabízet stálou pomoc poradců, přátel, zplnomocněnců, podporovat přístup rodin ke zdrojům a k funkcím v širší společnosti. V obou zemích byla klíčem k úspěchu programů role agentur poskytujících podporu přesídlení při náboru, školení a další podpory dobrovolníků. Např. na Novém Zélandě, Služba uprchlíkům a migrantům (Refugee and Migrant Service) nabízí školení pro dobrovolníky včetně informací o: – zkušenostech uprchlíků; – zdravotních a vzdělávacích problémech, s nimiž se uprchlíci potýkají; – respektování kulturní odlišnosti; – existujících službách podpory pro uprchlíky a o prostředcích určených na podporu dobrovolníků a jejich umístění. Školení také zahrnuje osobní zdůvodnění motivace, která dobrovolníky přivedla k plnění tohoto úkolu a důležitost stanovení a udržení přiměřených hranic. Dobrovolnický program Služby uprchlíkům a migrantům byl akreditován Úřadem pro kvalifikaci Nového Zélandu a ti, kdo jej úspěšně splnili, získali národní osvědčení. Po proškolení jsou dobrovolníci spojeni s vhodnou uprchlickou rodinou. Pracují v týmech o dvou až čtyřech osobách, na základě různých faktorů včetně zeměpisné polohy, osobní preference, dynamiky skupiny a rozsahu speciálních potřeb jim přidělené rodiny. Umístění je prováděno na základě dohody o popisu práce a zaměstnání dobrovolníka, která uznává hodnotu práce dobrovolníků, i když tito nepobírají žádnou odměnu. Dobrovolníci takto pracují po dobu šesti měsíců. Uvedené programy dobrovolníků jsou zjevně prospěšné pro přesídlené uprchlíky; kulturní vazby a přátelství, která jsou výsledkem práce dobrovolníků, pomáhají vytvořit důležitý sociální kapitál a přispívají k rozvoji sociální harmonie a soudržnosti v narůstajících multi-kulturních společnostech Nového Zélandu a Dánska. - 22 -


19.9.2008 13:20:21

Možnosti využití uprchlických a etnicko-kulturních komunit Členové zavedených uprchlických a etnicko-kulturních společností přispěli k sociální podpoře přesídlených uprchlíků prostřednictvím své účasti ve sponzoringu a nabídkách navrhovatelů, jako zaměstnanci nebo dobrovolníci ve službách etnické podpory a nevládních organizacích a jako dobrovolníci v přátelských a školících programech. Přináší s sebou: – jazykové znalosti: obzvlášť důležitý prostředek v zemích, kde nejsou rozvinuty formální překladatelské a tlumočnické služby; – kulturní dovednosti: vedle podpory nově příchozích uprchlíků mohou členové etnicko-kulturních komunit sloužit jako „kulturní konzultanti“ nebo „kulturní překladatelé“. „Kulturní překladatelé“ jsou lidé z etnicko-kulturní komunity, kteří využívají znalostí z vlastní komunity a pomáhají přesídleným uprchlíkům lépe porozumět přijímající společnosti a odpovědět na jejich potřeby; – porozumění požadavkům a nárokům přesídlení díky své vlastní zkušenosti. Ti, kteří už sami pokročili ve vlastním přesídlení, mohou sloužit příkladem nově příchozím uprchlíkům; – vazby se zavedenými etnicko-kulturními komunitami a zajišťují most mezi nově příchozími uprchlíky a etnicko-sociálními a profesionálními sítěmi a náboženskými a kulturními institucemi. V tomto směru mohou členové zavedených komunit hrát roli mediátora v citlivých otázkách, kde je riziko kulturního střetu nebo nedorozumění mezi poskytovateli sociální podpory a přesídlenými uprchlíky (např. ženská obřízka, výchovné praktiky). Pozor! Respektování odlišnosti Některé přijímající země nabídly přesídlení uprchlíkům z mnoha zemí ze stejného kontinentu nebo oblasti (např. Afrika, Střední Východ). Uprchlíci, kteří pochází se stejného regionu, mají obdobné zkušenosti a problémy. Samozřejmě mezi nimi mohou být významné rozdíly stejně jako v případě jiných světových regionů. Zatímco v některých oblastech bude pro uprchlíky prospěšný obecný přístup k celé komunitě, v jiných oblastech bude vhodnější přístup oddělený/ individuální. Některé skupiny uprchlíků mohou být rovněž charakterizovány náboženskými, politickými, etnickými a klanovými rozdíly. To budou důležité faktory, které je třeba zohlednit při vytváření integračního plánu. Zapojení uprchlických komunit do sociální podpory je jedna z cest, jak zajistit účast uprchlíků v plánování a rozvoji služeb. Země přesídlení se snažily využít uprchlických komunit a zajistily jim podporu: – nabídkou školení a programů profesionálního rozvoje členům uprchlických komunit pracujícím v oblasti sociální podpory, ať už s odměnou nebo dobrovolně. Tyto aktivity mohou jít od vysoce profesionálních, akreditovaných programů až po relativně neformální školení vlastními členy; – rozvojem iniciativ pro pracovní síly v oblasti služeb etnické podpory a podporou nevládních organizací zaměstnávat dvojjazyčný a multikulturní personál; – poskytnutím financí a technické pomoci k usnadnění rozvoje služeb etnické podpory a sdružení.

- 23 -


19.9.2008 13:20:22

Integrace v praxi Technická podpora Britská rada pro uprchlíky disponuje týmem pro komunity, který podporuje rozvoj malých organizací založených uprchlickými komunitami. Poradci, kteří jsou často sami bývalými uprchlíky, poskytují technickou podporu rozvíjejícím se skupinám (finanční management a financování) a pomoc v otázkách organizačního rozvoje jako jsou komunikační dovednosti a řešení konfliktů. Iniciativy pro vytváření kapacit jsou obzvlášť důležité pro malé a rozvíjející se komunity uprchlíků a některé země pro přesídlení se vědomě rozhodly dát jim prioritu, neboť uznaly, že tyto iniciativy se potýkají s významnými překážkami v integračním procesu.

Politiky umístění a výběru místa určení Sociální podpora může být také optimalizována prostřednictvím umístění a způsobem výběru místa. Je proto třeba zmínit následující důležitá kriteria: – přítomnost zavedených uprchlických komunit a rodinných příslušníků; – dostupnost formální sociální podpory a etnických služeb; – rozsah, v jakém má vybrané místo tradici v uvítání a podpoře nově příchozích uprchlíků; – zda má komunita tradici dobrovolné podpory skupin se speciálními potřebami. rozvoj služeb sociální podpory

I když většina zemí nabízí přesídleným uprchlíkům intenzivní sociální podporu na začátku přesídlení, v delším časovém horizontu budou přesídlení uprchlíci stejně jako státní příslušníci dané země závislí na službách širší komunity pro podporu své integrace. Navíc ve všech fázích přesídlení budou mít přesídlení uprchlíci kontakt s profesionály jako jsou učitelé, odborníci na péči o děti a poskytovatelé zdravotní péče, kteří jim mohou poskytnout podporu v rámci svých profesí. Poskytovatelé podpory a obecně služeb hrají také důležitou roli při identifikaci a zajištění doporučení pro přesídlené uprchlíky, kteří potřebují intenzivnější nebo specializovanější pomoc (např. poradenství v otázkách traumat a mučení). Existuje mnoho způsobů, jimiž se země snaží rozšířit kapacitu podpory přesídleným uprchlíkům včetně: – poskytování profesionálních rozvojových programů lidem pracujícím na klíčových pozicích sociální podpory (např. učitelé, profesionální zdravotníci); – iniciativ na rozvoj pracovní síly, aby došlo ke zvýšení počtu dvojjazyčných a multikulturních zaměstnanců; – rozvoje materiálních zdrojů (jako např. video a manuály), aby se zvýšila informovanost profesionálů v otázkách zkušeností uprchlíků a přesídlení; – speciálních finančních programů na podporu služeb a systémů k uspokojení potřeb uprchlických komunit.

- 24 -


19.9.2008 13:20:22

Programy vzájemné podpory Podpůrné vztahy mezi přesídlenými uprchlíky ve srovnatelných fázích jejich integrace mohou být podporovány buď prostřednictvím formálních podpůrných skupin nebo vytvářením vazeb mezi lidmi s podobnými potřebami a zkušenostmi. Posledně jmenovaný přístup umožňuje uprchlíkům sdílet zkušenosti s někým v podobné situaci. To může mít další terapeutické výhody (viz kapitola 2.1).

Podpora usazení malým a rozvíjejícím se uprchlickým komunitám Současné rozšíření počtu zemí pro přesídlení zahrnuje také skupiny zemí, které dosud nebyly účastny na přesídlení a obecně na migračních programech. Tyto skupiny mohou být početně malé. Proto může určitou dobu trvat, než se vytvoří služby pro rozvoj a porozumění potřebám nových komunit a přizpůsobí se přístupy a programy. Etnicko-kulturní služby nemusí být dobře rozvinuté a počet vhodně vyškoleného dvojjazyčného a multikulturního personálu bude pravděpodobně nízký. Na místní úrovni nemusí být zdroje pro rozvoj příslušných jazykových a kulturních služeb a programů pro malé komunity. Země, kde je přesídlení již zavedené, přijaly celou řadu opatření v přístupu k této problematice včetně: – podpory národního plánovacího procesu a programů rozvojových aktivit k vyloučení duplikace úsilí na místní úrovni (např. školící programy); – spojeného úsilí k zapojení uprchlických komunit do plánování a prováděcích procesů; – rozdělení zdrojů vytvořených v rámci malých projektů na místní úrovni mezi další příslušné poskytovatele služeb a sítě uvnitř komunity; – zavedení „bank“ na poskytování jazykové pomoci a kulturního poradenství jak integračním, tak obecným službám (viz příklady na str. 41 – 42); – vytvoření sítí poskytovatelů služeb k usnadnění výměny informací a sdílení zdrojů; – rozvoje iniciativ k urychlení náboru a školení dvojjazyčných a multikulturních zaměstnanců.

Integrace v praxi Vytváření kapacit pro uprchlické komunity v Kanadě Malá města mohou přijímat uprchlíky z mnoha zemí. Je-li ovšem počet příchozích z každé země malý, může být obtížné zajistit na plný úvazek zaměstnance pro otázky přesídlení s jazykovými a kulturními znalostmi k uspokojení potřeb příchozích ze všech zúčastněných zemí. Program pro zdroje komunity v kanadské provinci Ontario (Thunder Bay Community Resource Program) vytvořil model zajištění zdrojů v menších městech nabídkou vhodných kulturních a jazykových služeb pro usazení uprchlíků a imigrantů. Centrum nového života uprchlíků (New Refugee Life Centre) nabírá nově příchozí z uprchlických komunit, zajišťuje jim trvalé školení v otázkách usazení a potom s nimi uzavře smlouvy na bázi „on-call“, tj. na zavolanou. Členové komunity pro otázky zdrojů (Community Resource Persons) mají obvykle vedoucí schopnosti nebo dovednosti a praxi v ošetřovatelské profesi. Stávají se místním kontaktem pro nově příchozí uprchlíky do komunity, nabízejí individuální služby v otázkách usazení stejně jako skupinová školení pro orientaci. Tyto osoby jsou rovněž důležitým zdrojem pro přijímající komunitu. Školí hlavní organizace poskytující služby (např. služby v otázkách zaměstnání a bydlení, zdravotní péče a otázky vzdělání a škol) a pomáhají přesídleným uprchlíkům zorientovat se mezi poskytovateli služeb. - 25 -


19.9.2008 13:20:22

Členové pro otázky zdrojů jsou pro nově příchozí uprchlíky životně důležití. Nicméně zkušenosti z programu rovněž ukazují, že je třeba jasně vymezit jejich roli, aby tyto osoby nebyly předmětem přehnaných očekávání z vlastních komunit a určit meze mezi jejich profesním a soukromým životem. V Australském státě Viktoria byl používán podobný model ve větších městských centrech k uspokojení potřeb lidí z malých a rozvíjejících se uprchlických komunit v otázkách péče o děti a centrech předškolní výchovy dětí.

Komunikace s poskytovateli sociální podpory Při komunikaci s poskytovateli sociálních služeb je třeba vzít v úvahu následující: • i když byli přesídlení uprchlíci vystaveni značnému stresu, přežili jej obvykle s vysokým stupněm motivace usadit se v nové zemi; • faktory související s uprchlictvím a přesídlením, které mohou ovlivnit vztahy jak s dobrovolníky, tak s profesionálními poskytovateli podpory (např. podrývání důvěry); • relevantní kulturní faktory a jejich zohlednění při poskytování podpory především v rámci soukromého sponzoringu nebo opatření navrhovatelů; • výhody poskytování podpory přesídleným uprchlíkům; • informace o nárocích přesídlených uprchlíků (pomoc v otázkách zaměstnání, peněžitá pomoc, dotace bydlení); • informace o speciálních programech a podporách pro přesídlené uprchlíky (např. služby v otázkách traumat a mučení, překladatelské služby, služby pro vystopování rodiny).

Budovat na existujících základech V zemích, kde nejsou dostatečně vyvinuty etnické komunity nebo infrastruktury sociální podpory, pomáhají i jiné skupiny se zkušeností se soužitím s druhou kulturou, skupiny tvořící součást minority nebo ti, kdo mají vlastní uprchlické zkušenosti. Např. v Atlantě poskytovala pomoc přesídlujícím uprchlíkům africko-americká náboženská komunita a předávala tak osobní zkušenosti ze života v multikulturní společnosti i své zážitky z role „outsidera“. Domorodé komunity a ty, které mají zkušenost s expatriací, hrály podobnou roli.

Faktory, které je třeba zohlednit při podpoře uprchlické komunity Členové uprchlické komunity hrají důležitou roli při poskytování sociální podpory přesídleným uprchlíkům (viz str. 21). Zkušenosti ukazují, že pro podporu této činnosti je třeba vzít v úvahu následující faktory: • Je třeba poskytovat školení a trvalou podporu, neboť tito lidé, bývalí uprchlíci, často čelí vysokým očekáváním z vlastních komunit, nebo sdílí společný jazyk, kulturu a životní zkušenosti se svými klienty. Mohou být zavoláni kdykoli (24 hodin denně) a nejsou schopni odmítnout žádost o pomoc. To je především případ dobrovolníků, kteří nejsou chráněni opatřeními agentury a postupy typickými pro zaměstnance. Účinné školení a podpora může posílit porozumění zaměstnanců svým vlastním rolím a jejich schopnosti vyhovět klientům; vymezit hranice při styku s klienty; a potvrdit jejich právo na soukromí a na osobní a rodinný život; - 26 -


19.9.2008 13:20:22

• Bývalí uprchlíci mají jazykové a kulturní znalosti. Mohou ovšem potřebovat podporu, aby získali jiné dovednosti potřebné k zajištění jiných faktorů sociální podpory (např. řešení kulturních a mezilidských problémů nebo poskytování informací o systémech a o zdrojích přístupných pro přesídlené uprchlíky v přijímající společnosti); • Přístup ke zpětnému hlášení (viz str. 110) bude pro tyto pracovníky obzvlášť důležitý, neboť vystavení traumatickým příběhům jejich klientů může vést k oživení bolestivých vzpomínek na vlastní minulost nebo na minulost svých bližních či přátel; • Je třeba vyvinout úsilí k maximalizaci vzájemného prospěchu, především pracují-li jako dobrovolníci bývalí uprchlíci. V mnoha zemích jsou např. akreditovány školící programy pro dobrovolníky nebo je dobrovolná práce formálně uznána, neboť zvyšuje možnost budoucího zaměstnání účastníků; • Je třeba udržet dialog mezi uprchlickými komunitami a integračním personálem v přijímající zemi. To pomůže podpořit integraci jako obousměrnou ulici; zajistit, aby podpora byla poskytována uceleně, byly předávány hodnoty přijímající společnosti a byla usnadněna integrace uprchlíků do širší komunity; • Očekávání příspěvku, který mohou poskytnout bývalí uprchlíci, musí být posuzováno ve světle skutečnosti, že oni sami mohou být v procesu přesídlení. To ovlivní rozsah jejich osobních prostředků a energie, kterou budou moci poskytnout podpoře ostatních. • Mnoho přesídlených uprchlíků je vysoce motivováno k podpoře jiných s ohledem na vlastní těžkou zkušenost a na fakt, že jim byla nabídnuta šance na nový život. Je důležité zabránit zneužití dobré vůle, především těch, kdo pracují dobrovolně. Stejně tak musí být respektována přání bývalých uprchlíků, kteří nejsou schopni nebo si nepřejí podporovat nově příchozí uprchlíky. Stejně jako jejich protějšky v širší společnosti mohou mít bývalí uprchlíci různé stupně motivace a zájmu v tomto směru. Podpora uprchlické komunity nemusí být vždy ten nejlepší způsob podpory, a to z těchto důvodů: • uvnitř uprchlických komunit existuje významná náboženská, etnická, politická a na rodinných klanech založená různorodost, která může ovlivnit jejich vhodnost pro poskytování podpory nově příchozím uprchlíkům; • ti, kdo žijí již v zavedených uprchlických a etnicko-kulturních komunitách, nemusí zcela pochopit zkušenosti aktuálních uprchlíků nebo samotný proces přesídlení. Tato situace může nastat především v těch zemích, kde uprchlíci a migranti přišli v dřívějších vlnách migrace, kdy nebyly tak rozvinuty služby podpory, ale ekonomické podmínky byly obvykle lepší. To může vést k vnímání současných uprchlíků jako osob, jimž je poskytována až příliš velká podpora a vést k antipatii mezi zavedenými komunitami a nově příchozími uprchlíky.

- 27 -


19.9.2008 13:20:22

Shrnutí kapitoly

Starat se o sociální podporu a vytváření vazeb Dobrý integrační program by měl: – nabídnout osobní hodnocení a počáteční podporu přesídlení vedenou konkrétním subjektem financovaným vládou; – provést počáteční vyhodnocení s cílem usnadnit přesídleným uprchlíkům přístup ke službám podpory a systémům poskytovaným tuzemcům; – zainteresovat do sociální podpory vládu, nevládní organizace, uprchlíky a širší komunity; – učinit opatření pro přesídlené uprchlíky vedoucí ke sloučení jejich rodin; – zavést programy sociální podpory na místní úrovni; – vyvinout strategie ke zvýšení kapacit uprchlických komunit, nabídnout podporu nově příchozím uprchlíkům; – vyvinout strategie, které zajistí, že uprchlíkům budou poskytovány stejné služby sociální podpory, jaké jsou poskytovány tuzemcům; – mít systémy, které zajišťují trvalý monitoring programů sociální podpory poskytované přesídleným uprchlíkům. Specifické programy určené ke zvýšení sociální podpory přesídleným uprchlíkům by měly: – poskytnout jazykovou pomoc; – zainteresovat přesídlené uprchlíky do rozvoje a provádění sociální podpory a podpory usazení nebo integračních plánů; – zainteresovat uprchlické komunity do plánování a realizace; – propagovat sociální podporu jako podporu, která je oboustranně prospěšná jak pro přesídlené uprchlíky, tak pro přijímající společnost, jednotlivce a dobrovolníky poskytující podporu; – poskytnout nebo zjednodušit přístup k podpoře odstraněním praktických překážek (péče o děti, doprava); – podporovat přístup k podpůrným systémům a službám určeným tuzemcům v širší komunitě; – poskytovat kulturně citlivou podporu; – vzít v úvahu potřeby rodiny jako celku i jednotlivých rodinných příslušníků; – vytvářet vazby a podpůrné vztahy mezi přesídlenými uprchlíky a širšími místními komunitami.

- 28 -


19.9.2008 13:20:23

Kapitola 1.3 uspokojení okamžitých materiálních potřeb: PENĚŽITÁ POMOC A PROSTŘEDKY K USAZENÍ Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 29 -


19.9.2008 13:20:23

Kapitola 1.3 uspokojení okamžitých materiálních potřeb: PENĚŽITÁ POMOC A PROSTŘEDKY K USAZENÍ Tato kapitola se zaměřuje na programy určené k uspokojení základní životních nákladů přesídlených uprchlíků do doby, než se stanou soběstačnými. Rovněž se věnuje otázkám peněžité pomoci pro uprchlíky, kteří nejsou na trhu práce (např. uprchlíci důchodového věku, uprchlíci s těžkým handicapem). Strategie pomoci s výdaji na zajištění ubytování přesídlených uprchlíků jsou uvedeny v kapitole 1.6. Pojem „peněžitá pomoc“ znamená poskytnutí finančních prostředků přesídleným uprchlíkům k uspokojení základních životních nákladů. Tento pojem je v různých zemích přesídlení označován odlišnými termíny jako finanční pomoc, sociální platby, penze nebo výhody. Pojem „prostředky k usazení“ je používán k popsání pomoci, která je poskytována přesídleným uprchlíkům k usazení v nové zemi (vybavení domácnosti, oblečení, atd.). Tato pomoc může být poskytována formou zboží nebo jednorázového příspěvku.

Co je třeba mít na paměti Plánování peněžité pomoci a programy týkající se prostředků k usazení Při vytváření nového programu přesídlení je třeba dát prioritu: • financování peněžité pomoci; • určení doby poskytování a výše podpory; • opatřením pro výplatu peněžité pomoci; • definování očekávání ekonomické soběstačnosti; • vytvoření vazeb mezi peněžitou pomocí a programy na získání zaměstnání. Dlouhodobě je třeba směřovat k: • vzdělávání a informovanosti pracovníků odpovědných za správu programů peněžité pomoci, aby lépe porozuměli uprchlíkům a otázkám přesídlení; • upevnění vazby mezi peněžitou pomocí a programy na získání zaměstnání; • zhodnocení existujících opatření peněžité pomoci pro osoby mimo trh práce a zajistit, aby přesídlení uprchlíci splnili podmínky účasti v programech určeným tuzemcům (podmínky důchodu, uprchlíci s vážným handicapem).

Příjem a podpora usazení jako zdroje obnovy Peněžitá pomoc pro přesídlené uprchlíky do doby, než se stanou soběstačnými je zásadní součástí programu integrace. Hledání zaměstnání nebo jiných aktivit generujících příjem nevyhnutelně trvá určitou dobu. Země přesídlení počítají s tím, že přesídlení uprchlíci potřebují čas, aby se vyrovnali s minulostí, zvykli si v nové zemi, získali základní jazykové znalosti a účastnili se formální orientace. To je zvlášť důležité pro uprchlíky, kteří trpí různými traumaty. Málo uprchlíků přijede s dostatečnou finanční rezervou a nepotřebuje peněžitou pomoc. S ohledem na okolnosti migrace jich většina má velmi omezené množství osobních prostředků. Musí - 30 -


19.9.2008 13:20:23

nést náklady spojené s budováním nového života v nové zemi včetně nákladů na ubytování a stravu (nejsou-li tyto hrazeny z jiných programů), oblečení, vybavení domácnosti, nábytek, dopravu, vzdělání a jiné výdaje.

Co ovlivňuje peněžitou pomoc Délka trvání peněžité pomoci poskytované uprchlíkům závisí na: – stupni prožitých traumat a stresu spojených s přesídlením; – schopnosti uprchlíků najít zaměstnání; – individuálních volbách v procesu přesídlení. Podmínky přijímající země: – existence programů peněžité pomoci pro vlastní státní příslušníky, kteří nejsou na trhu práce, jejich povaha a struktura; – schopnost vlády zajistit náklady na peněžitou pomoc; – očekávání ekonomické soběstačnosti pro obě skupiny – přesídlené uprchlíky a tuzemce; – možnosti zaměstnání a efektivita programů podporujících získání zaměstnání; – školení v otázkách kulturní orientace a jazykových znalostí.

Co je třeba zohlednit při plánování peněžité pomoci a prostředků k usazení Výše a doba poskytování peněžité pomoci Země přesídlení se musí vypořádat s problémem, jak nastavit peněžitou pomoc, která umožní přesídleným uprchlíkům důstojně žít a uspokojit bezprostřední materiální potřeby a zároveň zabránit dlouhodobé ekonomické závislosti na těchto dávkách. V zemích přesídlení, kde byly zavedeny programy na zabezpečení čistých příjmů, mají přesídlení uprchlíci obecně nárok na stejné výhody jako tuzemci nebo na výhody na srovnatelné úrovni. V jiných zemích je jako výchozí bod použita národní minimální mzda s dodatečnými plněními v závislosti na velikosti rodiny. Je důležité, aby finanční podpora umožnila přesídleným uprchlíkům zajistit základní bydlení, stravu, dopravu a výdaje na vzdělání. V ideálním stavu by peněžitá pomoc měla být poskytována tak dlouho, dokud se přesídlení uprchlíci nezorientují a nepřizpůsobí své nové zemi; měla by pomoci splnit základní úkoly v době po příchodu; měla by připravit na získání a pomoci při hledání zaměstnání nebo jiné výdělečné aktivity a bude-li to třeba, pomoci zotavit se z traumatických zážitků. V zájmu zajištění soběstačnosti přesídlených uprchlíků tak rychle, jak je to prakticky možné, existují ve většině zemí vazby mezi peněžitou pomocí a odborným poradenstvím a programy na hledání zaměstnání (viz kapitola 1.7). Obvykle to znamená spojení vyplácení peněžité podpory s aktivním hledáním místa nebo spolupráci v rámci programu na hledání zaměstnání. Výše peněžité podpory a kritéria pro její obdržení by měly vykazovat shodné prvky s kritérii peněžité pomoci určené tuzemcům. Přesídlení uprchlíci čelí dodatečným výdajům na počátku období přesídlení (viz výše) a musí řešit další osobní a praktické úkoly, které omezují jejich schopnost vyhledat a získat placené zaměstnání. To musí být samozřejmě zohledněno v programech peněžité pomoci, ale existují-li významné rozdíly mezi výhodami poskytovanými tuzemcům a přesídleným uprchlíkům, může to vést k antipatii vůči uprchlíkům a obecně k odmítání možnosti přesídlení. - 31 -


19.9.2008 13:20:24

Při používání programů peněžité pomoci je nutno zohlednit, zda jsou tyto programy způsobilé zajistit potřeby přesídlených uprchlíků. V zemích s velmi vysokými očekáváními ekonomické soběstačnosti mezi tuzemci může být peněžitá pomoc vědomě držena na nízké úrovni. V zemích s rozvíjející se ekonomikou nemusí takové programy vůbec existovat nebo nemusí být dobře zavedeny.

Jak by měla být peněžitá pomoc spravována? I když je integrace obvykle financována vládami, obecně bývá implementována na nižší úrovni. V mnoha zemích jsou vlády odpovědné i za správu a poskytování peněžité pomoci (USA). V mnoha zemích peněžitou pomoc financuje vláda a správu deleguje na nižší stupně exekutivy nebo na nevládní organizace, které předávají peníze uprchlíkům. V rozvíjejících se zemích přesídlení, které nemají zavedeny programy peněžité pomoci, může podpora pocházet z externích zdrojů jako je UNHCR a může být spravována koordinující nevládní organizací. V mnoha zemích se zavedenými programy peněžité pomoci dostávají přesídlení uprchlíci peníze prostřednictvím stejného správního řízení jako tuzemci, kteří nejsou na trhu práce. Tento přístup, kromě zajištění účinné správy, zavádí již od začátku pro přesídlené uprchlíky stejná práva a povinnosti jaké mají tuzemci. Některé země zavedly programy „na míru“, které zohledňují zvláštní potřeby přesídlených uprchlíků. Může se vyskytnout potřeba zvláštních dávek, tam kde je základ nebo způsob platby jiný než u tuzemců nebo tam, kde nejsou zavedeny programy peněžité pomoci. V zemích, kde může určitou dobu trvat, než dojde k výplatě peněžité pomoci, jsou zavedeny přechodné výhody pro přesídlené uprchlíky do doby vyřízení jejich žádosti. I když je peněžitá pomoc obvykle placena jako jedna celková částka, některé životní náklady mohou být jménem uprchlíků hrazeny prostřednictvím přímých plateb prodejcům (např. nájemné nebo služby).

Iniciativy poskytování peněžité pomoci a prostředky k usazení Peněžitá pomoc pro osoby, které se obtížně stávají ekonomicky soběstačné Země přesídlení musí zajistit přiměřená opatření peněžité pomoci pro osoby, které jsou dočasně nebo trvale – vyloučeny z trhu práce včetně: – uprchlíků důchodového věku; – nezletilých bez doprovodu; – rodičů samoživitelů s odpovědností za malé děti; – osob s handicapem; – osob trpících akutními fyzickými nebo psychickými poruchami zdraví. V zemích, kde je peněžitá pomoc poskytována jedincům s handicapem a osobám důchodového věku, mohou existovat podmínky trvalého pobytu nebo předchozího zaměstnání. To je třeba ověřit a zajistit, aby přesídlení uprchlíci měli nárok na podporu na podobném základě jako tuzemci.

- 32 -


19.9.2008 13:20:24

Zvýšení připravenost a vzdělávání profesionálů Jak bylo uvedeno výše, ve většině zemí je peněžitá pomoc spravována prostřednictvím vládních resortů sociální podpory.

Integrace v praxi Peněžitá pomoc na míru v USA a ve Švédsku Jak v USA, tak ve Švédsku mají přesídlení uprchlíci nárok na dávky pro zajištění základních potřeb, a to před tím, než získají zaměstnání. V USA se tato dávka jmenuje „Peněžitá pomoc uprchlíkům“ (Refugee Cash Assistance) a je obvykle spravována vládním resortem pro otázky sociálních služeb. Ve Švédsku je peněžitá pomoc poskytována prostřednictvím existujících obecních programů sociální pomoci. Nicméně obě země v posledních letech vyvinuly programy na míru potřebám přesídlených uprchlíků. V USA hrají zásadní roli nevládní organizace. Před příjezdem jsou uprchlíci přiděleni jedné z deseti nevládních organizací, působících napříč USA, která jim poskytne individuální podporu v otázkách přesídlení, bydlení, orientace v komunitě a někdy také pomoc při hledání zaměstnání a jazykovou výuku. Některé státy USA vytvořily partnerství s nevládními organizacemi pro přesídlení v oblasti peněžité podpory uprchlíkům; v rámci tohoto partnerství je dávka poskytována nevládní organizaci, která přerozděluje peníze uprchlíkům. Dávka peněžité pomoci uprchlíkům je vyplácena až osm měsíců. Zkušenosti z USA ukazují, že tento způsob spolupráce má své výhody. Nevládní organizace jsou flexibilnější než vládní resorty při vytváření modelů výplaty – v některých případech je například vhodné navýšit pomoc v počátečním období a snížit ji ke konci období pomoci, kdy se přesídlení uprchlíci již blíží soběstačnosti. Naopak je-li zjevné, že se přesídlení uprchlíci potýkají s problémy při zaměstnání, mohou být platby rozprostřeny na delší období. Navíc lze peněžitou pomoc propojit s dalšími typy podpory přesídlení, a to především s podporou pracovního umístění. Činnosti vedoucí k senzibilizaci zaměstnanců těchto sektorů jsou velmi důležité s ohledem na fakt, že: – někteří přesídlení uprchlíci jsou nedůvěřiví vůči úřadům; – v mnoha zemích je správa peněžité pomoci úzce spojena s pracovním umístěním. Úředníci musí vědět o překážkách, jímž čelí přesídlení uprchlíci při aktivním hledání zaměstnání (důsledky prožitých traumat a týrání, jazyková bariéra, nedostatek podpory rodiny, omezení spočívající v přístupu k dopravě, péče o děti, atd.); – někteří uprchlíci nejsou schopni pracovat v delším časovém horizontu a mohou potřebovat pomoc při hledání alternativní formy příjmu (např. z důvodu postižení nebo nemoci). Posouzení takové situace vyžaduje porozumění fyzickým a psychickým následkům přesídlení.

- 33 -


19.9.2008 13:20:24

Náklady usazení Některé země poskytují jednorázovou peněžitou nebo materiální pomoc přesídleným uprchlíkům k zajištění nákladů na usazení v nové zemi, především nákladů na bydlení. Peněžitá pomoc dává přesídleným uprchlíkům možnost samostatného výběru zboží. Na druhou stranu zboží zakoupené předem, ušetří uprchlíkům stres, který je obvykle spojen s nakupováním domácích potřeb v neznámém prostředí. Ve Švédsku je tato pomoc poskytována formou půjčky.

Integrace v praxi Stěhování V Austrálii zajišťuje uprchlíkům potřeby pro domácnost pracovník Služby na podporu vytvoření domácnosti, který je doručí na ubytovnu ještě před příjezdem uprchlíků. V Beninu poskytuje uprchlíkům pomoc nevládní organizace, která jim pomáhá sehnat ubytování a získat dotaci na nákup základních domácích potřeb. Před příjezdem uprchlíků na Island uspořádají dobrovolníci Červeného kříže sbírku nábytku, kuchyňského vybavení a oblečení a připraví byty pronajaté místními úřady pro přesídlené uprchlíky. Ve Španělsku jsou přesídlení uprchlíci ubytování v přijímacích centrech (zřízených jak pro uprchlíky, tak pro žadatele o azyl), kde mohou zůstat až šest měsíců podle stupně jejich potřeby. Během této doby je jim poskytováno ubytování, strava, šatstvo, boty, léky, doprava a menší kapesné. Po odchodu z přijímacího centra získají pomoc na nájem bytu a příspěvek na stravu.

Integrace v praxi Zařízení bytu ve Švédsku Uprchlíci přesídlení do Švédska mají nárok na zvláštní půjčku na zařízení bytu. Výše je určena podle složení rodiny; rodinám s dětmi jsou poskytovány větší půjčky. Půjčky jsou bezúročné na dobu dvou let, poté jsou úročeny fixní roční úrokovou sazbou. Systém půjček umožní uprchlíkům zařídit domácnost bez nutnosti použít drahé soukromé půjčky. Je zavedena velkorysá doba pro splatnost půjček, které mohou být splaceny, až jsou uprchlíci soběstační. Vzhledem k tomu, že se jedná o půjčku, mohou být přesídleným uprchlíkům poskytnuty vyšší částky, než by tomu bylo v případě pomoci formou grantů.

- 34 -


19.9.2008 13:20:24

Shrnutí kapitoly

Programy peněžité pomoci a prostředky k usazení Dobrý integrační program by měl: – poskytnout peněžitou pomoc na dobu po příchodu, která bude dostatečně dlouhá, aby se uprchlíci mohli vyrovnat se zážitky souvisejícími s přesídlením, získat základní jazykové znalosti a přiměřenou orientaci; – v tomto období poskytovat takovou peněžitou pomoc, která zajistí základní životní potřeby (bydlení, strava, doprava, výdaje na vzdělání, atd.); – poskytnout určitou formu jednorázové peněžité nebo materiální pomoci k zajištění výdajů na domácnost a osobních výdajů; – podpořit formální vazby mezi peněžitou pomocí a službami v oblasti pracovního umístění; – zajistit, aby uprchlíci senioři měli přístup k penzím poskytovaným vládou; – zajistit, aby byla přijata vhodná opatření pro přesídlené uprchlíky s fyzickými nebo psychickými potížemi, které omezují jejich účast na trhu práce, rodiče samoživitele a nezletilé bez doprovodu. Programy peněžité podpory by měly: – být poskytovány zaměstnanci, kteří byli náležitě proškoleni o potřebách a situaci přesídlených uprchlíků; – určovat nárok na peněžitou pomoc citlivě s ohledem na minulé zážitky a současný stres přesídlených uprchlíků; – komunikovat s přesídlenými uprchlíky v jejich rodném jazyce.

- 35 -


19.9.2008 13:20:24

Kapitola 1.4. usnadnění počáteční komunikace: jazyková pomoc Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 36 -


19.9.2008 13:20:25

Kapitola 1.4 usnadnění počáteční komunikace: jazyková pomoc Tato kapitola se věnuje jazykové pomoci přesídleným uprchlíkům jednak v kontextu přijetí a usazení jednak v kontextu jejich pozdější interakce s programy a službami v přijímající společnosti.

Co je třeba mít na paměti Plánování jazykové pomoci Při vytváření nového programu přesídlení myslete na: • identifikaci překladatelů a tlumočníků, kteří hovoří příslušnými jazyky; • nábor dvojjazyčných pracovníků pro oblast přesídlení; • zajištění základního školení o uprchlících a otázkách přesídlení profesionálům a dobrovolníkům poskytujícím jazykovou pomoc; Dlouhodobě je třeba směřovat k: • zavedení centralizovaných tlumočnických a překladatelských služeb nebo „bank“; • zavedení překladatelských služeb v klíčových vládních resortech (vzdělání, peněžitá pomoc); • formálnímu školení, akreditaci a standardům pro profesionální tlumočníky; • využívání tlumočníků poskytovateli služeb a programů na úrovni vlády a komunity.

Jazyková pomoc jako prostředek ke startu v nové zemi V počátcích přesídlení má mnoho přesídlených uprchlíků minimální znalosti jazyka přijímající společnosti (označovaného jako cílový jazyk). Znalosti začnou získávat v jazykových kurzech a každodenní interakcí s přijímající společnosti. Bude samozřejmě trvat jistou dobu, než získají základní znalosti a mnohem delší dobu, než budou opravdu jazykově zdatní. I když budou schopni komunikovat v cílovém jazyce, mohou přesídlení uprchlíci potřebovat pomoc pro komunikaci ve vysoce specializovaných oblastech nebo ve stresujících situacích (např. zdravotní péče, právní otázky). Některé skupiny jako uprchlíci senioři mohou mít problémy s učením jazyka a budou potřebovat trvalou překladatelskou podporu. Přístup k jazykové pomoci pomáhá: – podpořit jasnou komunikaci. Neznalost jazyka může být komplikována úzkostí, kterou trpí uprchlíci, a která obecně provází přesídlení, nebo kulturně odlišnými vzorci komunikace; – zajistit vazby, důvěru a pocit bezpečí ve vztazích mezi přesídlenými uprchlíky a dalšími členy přijímající společnosti. To je obzvlášť důležité pro přesídlené uprchlíky, kteří důvěru obvykle ztratili v důsledku traumatických zážitků; – usnadnit přesídleným uprchlíkům přístup ke službám a zdrojům, které budou potřebovat pro integraci; – zajistit přesídleným uprchlíkům spravedlivý přístup ke zdrojům v přijímající společnosti a respektování jejich práv; – přijímající společnosti porozumět přesídleným uprchlíkům. - 37 -


19.9.2008 13:20:25

Je třeba být opatrný, když jsou jako tlumočníci používáni členové rodiny, přátelé nebo zaměstnanci, kteří nejsou proškoleni ve formální jazykové pomoci nebo v otázkách usazení, neboť: – se mohou dostat do situace, kdy budou čelit informaci citlivé nebo traumatické povahy; – komunikace s přesídlenými uprchlíky může být narušena, mají-li hovořit o citlivých tématech; – tato činnost může být zdrojem nepřiměřeného stresu, a pokud jsou do ní zapojeny děti, bylo by nespravedlivé přenést na ně břímě odpovědnosti; – nemusí mít znalosti ani v jednom z jazyků pro správný překlad informace, především v oblastech, které vyžadují odbornou znalost jazyka (např. otázky práva nebo zdravotní péče); – diskrétnost je obzvlášť důležitá při práci s přesídlenými uprchlíky, především s těmi, co pochází z malých uzavřených komunit. V průběhu procesu přesídlení budou mít přesídlení uprchlíci přístup k přeloženým materiálům včetně informací o službách a nárocích a dále k formulářům a dotazníkům. Mohou si také nechat přeložit důležité dokumenty (např. lékařské zprávy, osvědčení o profesní kvalifikaci).

Co ovlivňuje jazykovou pomoc Řada faktorů ovlivní plánování a opatření týkající se jazykové pomoci v přijímající společnosti včetně: – rozsahu, v jakém jsou uprchlické a etnické komunity jazykově vybaveny v současném přílivu uprchlíků; – toho, zda existuje pracovní síla schopná zajistit jazykovou pomoc (např. dvojjazyční profesionálové, dvojjazyční pomocní pracovníci, tlumočníci a překladatelé); – existující infrastruktury pro rozvoj pracovní síly, podporu a zajištění kvality poskytovatelů jazykové pomoci; je zejména důležité, aby poskytovatelé jazykové pomoci prošli školením a při komunikaci s uprchlíky uměli reagovat na jejich traumatické zážitky; – jiných jazyků, kterými se hovoří v přijímající společnosti, a které mohou přesídlení uprchlíci znát (např. běžné evropské jazyky); – finančních opatření pro jazykovou pomoc.

Co je třeba zohlednit při zajišťování jazykové pomoci Agentury pro přesídlení, které jsou odpovědné za přijetí uprchlíků a poskytnutí počáteční podpory, potřebují zavést opatření pro jazykovou pomoc, a to jednak, aby mohly komunikovat s přesídlenými uprchlíky, jednak pro to, aby přesídleným uprchlíkům usnadnily přístup ke službám a programům v širší společnosti. V mnoha zemích jsou opatření tohoto typu přijímána na základě finančních projektů nebo smluv o poskytování služeb. Například v Austrálii mají poskytovatelé služeb v otázkách přesídlení přístup k centrálním vládním tlumočnickým službám. Ve Španělsku jsou tlumočníci poskytováni vládou buď přímo nebo na základě dohody s místní nevládní organizací. V USA stanoví finanční dohody mezi vládou a nevládními organizacemi pro přesídlení, že přesídleným uprchlíkům musí být poskytována pomoc prvních 90 dnů po jejich příjezdu v jejich rodném jazyce. Toho je dosaženo zaměstnáním dvojjazyčných pracovníků a v případě malých skupin pomocí centrálních tlumočnických služeb.

Jazyková pomoc pro dlouhodobou integraci S ohledem na skutečnost, že vazby uprchlíků na agentury pro přesídlení jsou pouze krátkodobé, je třeba připravit opatření ke zlepšení jazykové pomoci obecných služeb (např. vládní programy peněžité podpory, služby zdravotní péče). - 38 -


19.9.2008 13:20:25

Přístupy k jazykové pomoci Existují tři základní přístupy, v jejichž rámci poskytují země přesídlení jazykovou pomoc: • náborem dvojjazyčných zaměstnanců pro otázky přesídlení a na klíčové pozice agentur v oblastech s významným podílem uprchlické populace (např. dvojjazyční lékaři, dvojjazyční učitelé); • budováním vlastní pracovní síly – profesionálně vyškolených překladatelů a tlumočníků; • pomocí dobrovolníků primárně z etnicko-kulturních komunit. Tyto tři typy přístupů jsou v mnoha zemích různě kombinovány a vzájemně se doplňují. Některé problémy, které je třeba zohlednit při vytváření jazykové pomoci, jsou uvedeny v tabulce osm na následující straně. Zajištění přístupu k tlumočníkům rozvíjejícím se zemím přesídlení Programy přesídlení se mohou na začátku období své existence potýkat s problémy při poskytování jazykové pomoci, především je-li příliv uprchlíků relativně nízký nebo mají-li omezené kapacity pro financování školení a zaměstnávání tlumočníků. Rozvíjející se země přesídlení by měly tyto problémy řešit: – náborem dvojjazyčných dobrovolníků; – zaměstnáním dvojjazyčných pomocných pracovníků pro otázky usazení; – kladením priority na používání tlumočníků a překladatelů (např. pro první nebo komplexní schůzky); – komunikací ve třetím společném jazyce. Například někteří uprchlíci z Iráku, Iránu a Afghánistánu nedávno usazení v Chile umí výborně rusky, neboť v Rusku studovali. Nevládni organizace pro přesídlení v Chile zajistila pro komunikaci s uprchlíky pomoc penzionovaného profesora ruštiny; – výběrem uprchlíků, kteří hovoří druhým jazykem, jímž se hovoří také v přijímací zemi, i když to není hlavní jazyk přijímací země. Například v Chile, kde mnoho tuzemců mluví jiným převážně evropským jazykem (francouzsky nebo německy), byli vytipováni uprchlíci, kteří mluví těmito jazyky; – kladením zvláštního důrazu na studium cílového jazyka, aby se přesídlení uprchlíci stali co nejdříve samostatní; – zajištěním překladatelských služeb prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí; – směřováním k jazykové soudržnosti a umístěním přesídlených uprchlíků ze stejné jazykové skupiny do jedné komunity; – usnadněním základní komunikace pomocí slovníků (viz následující tabulku).

- 39 -


19.9.2008 13:20:25

Tabulka 1: Co je třeba zohlednit při zajišťování jazykové pomoci Způsob pomoci

Profesionální překladatelé

Dobrovolníci

Dvojjazyční poskytovatelé integrační podpory a profesionálové

Možnosti

Omezení a varování • zajištění technické jazykové znalosti; • o bdobí školení a získávání kvalifikace může způsobit průtahy • školení v etice, přístupech, rolích, v poskytování tlumočnických atd. služeb rozvíjejícím se komunitám • vymezení role; uprchlíků; • zajištění přístupu ke službám a pro• jsou-li příliš vysoké nároky na škogramům v širší společnosti, které lení a akreditaci, může to odradit nemají dvojjazyčné profesionály zájemce především z rozvíjejících a zaměstnance pro styk s klienty; se komunit a komunit s omezeným • poskytování služeb na základě „převzděláním; kladatelské banky“ nebo smluvně, • relativně nákladné umožní poskytnutí pomoci rozdíl• při používání tlumočníků po teleným jazykovým skupinám a napříč fonu je ideální zařízení pro handszeměpisnými oblastmi účinně a za free komunikaci. rozumné náklady; • používání prostředků moderních telekomunikačních systémů k překonání zeměpisných vzdáleností. • nejsou vázáni profesními etickými kodexy ani povinností mlčenlivosti; • je třeba zohlednit obecné problémy při zapojení bývalých uprchlíků do dobrovolné pomoci (viz kapitola • finančně výhodní; 1.2); • výhody spojené se zapojením komu• nedostatek školení a podpory; nity do integrace (viz kapitola 1.2); • neproškolení zaměstnanci nemusí • možnost poskytovat současně jazybýt dvojjazyční v technických otázkovou pomoc a sociální podporu. kách. Jejich asistenci pro otázky vyžadující technickou znalost jazyka je nutno pečlivě uvážit; • možnost zastření rolí tlumočníka a poskytovatele pomoci.

• vytváření vztahů usnadněno eliminací třístranné komunikace; • výkonnost v důsledku spojení dvojjazyčné integrační podpory a jazykové pomoci;

• jako výše; • obtížné zajištění potřeb všech jazykových skupin vlastními zaměstnanci, zejména pokud je původ uprchlíků různý; • zajišťují-li tlumočení dvojjazyční profesionálové (nikoli tedy tlumočníci), pomohou vzniknout problémy s ohledem profesní etiku a obecně nedostatek zdrojů; • pracovníci pro otázky usazení přijatí z důvodu jazykových znalostí potřebují školení pro další aspekty práce; • někteří přesídlení uprchlíci nemusí chtít konzultovat s profesionálem z jejich vlastní komunity.

- 40 -


19.9.2008 13:20:26

Integrace v praxi Řešení urgentních potřeb ve Španělsku V roce 1999 přijalo Španělsko skoro 1 500 albánských uprchlíků z Kosova v rámci humanitárního evakuačního programu UNHCR. Protože země neměla kapacitu pro poskytnutí jazykové pomoci všem uprchlíkům, místní komunita kosovských Albánců vytvořila praktický albánskošpanělský slovník, který obsáhl klíčová slova a koncepty a sloužil jak evakuovaným, tak španělským pracovníkům pro otázky usazení.

Iniciativy na podporu jazykové pomoci Centralizované tlumočnické služby nebo „banky tlumočníků“ Vzhledem k tomu, že většina zemí přesídlení přijímá uprchlíky různého původu, je obtížné, a to i pro specializované služby, zaměstnat tlumočníky nebo dvojjazyčný personál k zajištění všech potřeb. Navíc obvykle nelze předem odhadnout potřebu jazykové pomoci. V zemích se širokými programy pro uprchlíky a imigranty byly vytvořeny centralizované překladatelské a tlumočnické služby (vládou, dobrovolnickými organizacemi nebo soukromým sektorem), které si mohou objednávat agentury poskytující pomoc přesídleným uprchlíkům. Obvykle tyto služby nabízí tlumočníky, kteří se účastní schůzek na místě (tváří v tvář) stejně jako prostřednictvím třístranné telefonické komunikace. Jako příklady lze uvést Manitobskou jazykovou banku v kanadské provincii Manitoba, což je program zajišťovaný školenými dobrovolníky nebo Překladatelskou a tlumočnickou službu vytvořenou australskou vládou, která poskytuje bezplatné tlumočnické služby k usnadnění přístupu ke službám financovaným vládou. V USA některé malé agentury zajišťují jazykovou pomoc prostřednictvím smluv s většími podniky (např. nemocnicemi) k dočasnému získání tlumočníků. Zatímco v některých zemích lze tlumočnické služby používat pouze prostřednictvím poskytovatelů služeb jménem přesídlených uprchlíků, v některých zemích se na tyto služby mohou bezplatně obracet přímo přesídlení uprchlíci. Vyhrazené tlumočnické služby mohou být v některých zemích také zavedeny ve větších vládních rezortech.

Podpora využívání tlumočnických a překladatelských služeb Zkušenosti ze zemí přesídlení ukazují, že i když jsou zavedeny a relativně dobře přístupny tlumočnické služby, je třeba zajistit jejich využívání. Vzdělávání a informovanost zajistí, že příslušní zaměstnanci: – jsou schopni identifikovat klienty, kteří potřebují tlumočníka; – porozumí důležitosti a výhodám komunikace prostřednictvím tlumočníka, i přes vynaložení větších nákladů a delšího času; – ví, jak se na tlumočníky obracet a objednávat jejich služby; – mají základní dovednosti potřebné pro komunikaci prostřednictvím tlumočníka; – znají legislativní požadavky na poskytnutí jazykové pomoci.

- 41 -


19.9.2008 13:20:26

Strategie používané zeměmi přesídlení na podporu používání tlumočníků zahrnují: – zjednodušení rezervačních procedur na obou úrovních, tj. jak na úrovni agentury, tak na úrovni tlumočnické služby; – vytvoření karet držených přesídlenými uprchlíky, které upřesňují jazyk, jímž uprchlíci hovoří a informace o tlumočnické službě; – aktivity v rámci komunit uprchlíků k propagaci práva na tlumočníka (např. více jazyčné plakáty v čekárnách lékařů); – dohody o financování mezi vládou a agenturami poskytujícími služby uprchlíkům, které zakládají povinnost poskytnout jazykovou pomoc klientům, co plynule nehovoří cílovým jazykem; – legislativu nařizující používání tlumočníků (viz tabulka propagace práva na jazykovou pomoc níže).

Integrace v praxi Tlumočení přes obrazovku ve Finsku a Norsku Tlumočnická centra ve Finsku a Norsku začala používat tlumočení přes obrazovku, kdy se spolu komunikující strany zároveň vidí. Tato forma komunikace vyžaduje počítač, kameru a mikrofon. Obraz a zvuk jsou přenášeny internetem nebo po telefonu. Za určitých okolností může být komunikace přes obrazovku nadřazena tlumočení po telefonu, neboť dává stranám možnost vizuálního kontaktu a používání neverbálních znaků komunikace jako řeč těla a výraz obličeje. To může být zvlášť důležité v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních. S technologickým vývojem jsou zařízení potřebné pro tento typ komunikace dostupnější a cenově zajímavější. Je třeba ovšem klást důraz na zajištění diskrétnosti. Zkušenosti z Finska a Norska ukazují, že akceptace nových technologií klienty a poskytovali služeb byla zpočátku rozpačitá, nyní jsou běžně používány a počet zařízení narůstá.

Integrace v praxi Propagace práva na jazykovou pomoc Mnohé země mají zákonodárství, které nařizuje používání jazykové pomoci. Úřad občanských práv v USA vydal směrnici na základě Zákona o občanských právech z roku 1964, který zakazuje jakoukoli diskriminaci ve federálních programech na základě rasy, barvy nebo národnostního původu. Na základě této směrnice jsou služby, které jsou financovány z prostředků federální vlády, povinny poskytnout jazykovou pomoc osobám s minimální znalostí angličtiny. Každý, kdo není schopen mluvit, číst, psát nebo rozumět angličtině na úrovni, která umožňuje účinnou interakci s agenturami a poskytovateli zdravotních a sociálních služeb má nárok na jazykovou pomoc. Rozvoj pracovní síly, záruka kvality a profesionální podpora V některých zemích se tlumočení a překladatelství stalo vysoce profesionalizované. K tomu došlo na základě zjištění, že tyto činnosti nepožadují pouze technické jazykové dovednosti, ale i znalosti o problematice mezilidské komunikace, etice a multikulturních otázkách.

- 42 -


19.9.2008 13:20:26

Profesionalizace bylo dosaženo prostřednictvím: – formálního školení, pověření a akreditace tlumočníků a překladatelů. V některých zemích byli tlumočníci rovněž proškoleni pro tlumočení v určitých specifických oblastech (jako duševní zdraví, právo); – profesních standardů pro tlumočníky a překladatele; – profesních nebo etických kodexů tlumočníků a překladatelů. Stejně jako ostatní profesionálové, kteří pracují s přesídlenými uprchlíky (viz kapitola 2.1), potřebují tlumočníci profesionální zpětnou vazbu a podporu.

Integrace v praxi Zajišťování různých jazykových potřeb napříč Finskem Uprchlíci, imigranti a žadatelé o azyl se usazují v obcích napříč Finskem. Mluví mnoha různými jazyky: arabsky, kurdsky, persky, somálsky, vietnamsky, rusky, albánsky, srbochorvatsky, estonsky, francouzsky a turecky. Vzhledem k tomu, že do poloviny osmdesátých let minulého století bylo Finsko jazykově relativně homogenní, existující tlumočnické služby se primárně používaly pro diplomatické služby, konference a obchodní účely. Rozšířením programů migrace a přesídlení Finsko uznalo nutnost investovat do rozvoje tlumočnických služeb. I když ve Finsku integrace probíhá na obecní úrovni, není prakticky ani ekonomicky únosné, aby každá obec měla svůj tlumočnický aparát. Proto bylo na začátku osmdesátých let zřízeno osm regionálních tlumočnických center. V současné době jsou financovány finským Ministerstvem práce. Tato centra zajišťují přesídleným uprchlíkům zdarma překlady, prezenční tlumočníky a dálkové tlumočení, jakož i tlumočení po telefonu nebo přes obrazovku. Posledně uvedené technologie umožnily poskytnutí jazykové pomoci ve vzdálených obcích s použitím minimálních prostředků. Tlumočníci komunit jsou zaměstnanci center na plný nebo částečný úvazek nebo na základě dohody v závislosti na jazykových potřebách. Tento způsob fungování umožňuje centrům zajistit různorodou jazykovou poptávku za relativně nízké náklady. Mnoho tlumočníků komunit jsou sami bývalí uprchlíci. Tlumočnická centra jsou k dispozici zdravotním, sociálním nebo jiným službám souvisejícím s přesídlením, které se na ně obrací jménem přesídlených uprchlíků a obcím v průběhu první fáze přesídlení a i poté, vznikne-li potřeba tlumočení. Regionální tlumočnická centra odpovídají za nábor nových tlumočníků a za udržení profesionálních znalostí svých zaměstnanců či spolupracovníků. Centra také nabízí školení o multikulturní komunikaci, procesech rezervace tlumočníků a komunikace s tlumočníkem. V roce 1996 finská Národní rada pro vzdělání zavedla systém další kvalifikace pro tlumočníky komunit s cílem vytvořit přiměřenou a sjednocenou úroveň znalostí mezi tlumočníky komunit. K získání kvalifikačního osvědčení podstoupí zájemci kompletní test znalostí, který prokáže, že dosáhli předepsané úrovně znalostí (bez nutnosti účasti na formálním vzdělání, školení nebo předchozí pracovní zkušenosti). To umožní lidem, kteří získali znalosti praxí nebo životní zkušeností, obdržet doklad o kvalifikaci. - 43 -


19.9.2008 13:20:27

Školení pro tlumočení komunitě zůstává pro Finsko výzvou. Mnoho univerzit, center odborného vzdělávání dospělých a tlumočnických center začalo nabízet kurzy. Jsou to ovšem relativně krátké kurzy a neexistuje jednotný vzor. Je třeba většího počtu kvalifikovaných učitelů a učebních materiálů na podporu rozvoje těchto kurzů.

- 44 -


19.9.2008 13:20:27

Shrnutí kapitoly

Podpora přístupu k jazykové pomoci Dobrý integrační program by měl: – zajistit poskytování přiměřené jazykové pomoci vládními programy a službami financovanými vládou – zajistit poskytnutí přiměřené jazykové pomoci po přijetí a v počátcích přesídlení; – podpořit rozvoj centralizovaných tlumočnických a překladatelských služeb; – vypracovat strategie pro plánování a budování tlumočnických služeb v návaznosti na měnící se potřeby uprchlíků; – mít systémy pro vyhledávání a školení dobrovolných poskytovatelů jazykové pomoci; – podpořit rozvoj přiměřeného školení, akreditace a standardů pro profesionální tlumočníky; – poskytnout finance a technickou pomoc programům pro dvojjazyčné pracovníky v oblasti přesídlení, kteří nemají požadovanou humanitární kvalifikaci; – zajistit překlad klíčových integračních dokumentů pro přesídlené uprchlíky za minimální cenu nebo zcela bezplatně (např. předchozí profesní kvalifikace, lékařské zprávy). Speciální programy a služby by měly: – vypracovat formální písemný plán jazykové pomoci; – informovat přesídlené uprchlíky o jejich právech v souvislosti s jazykovou pomocí; – poskytnout včasnou jazykovou pomoc; – zajistit překlady klíčových informací, formulářů a jiných dokumentů do příslušných jazyků komunit; – zajistil citlivou správu příchozích telefonátů od osob, které nejsou zdatné v cílovém jazyce; – poskytnout školení zaměstnancům o rezervaci a používání tlumočníků a o důležitosti komunikace jejich prostřednictvím; – mít k dispozici hands-free telekomunikační technologii na podporu tlumočení po telefonu; – mít prostředky k identifikaci a evidenci přesídlených uprchlíků, kteří potřebují tlumočníka a informace o jazyce, jímž hovoří, pro účely další podpory; – tam, kde je to praktické, nabírat dvojjazyčný personál do klíčových pozic a na místa, kde dochází ke styku s klienty; – omezit používání neproškoleného personálu nebo tlumočníků; – identifikovat senior pracovníka pro koordinaci a monitoring úrovně programu jazykové pomoci poskytované agenturou.

- 45 -


19.9.2008 13:20:27

Kapitola 1.5 rozumět NOVé ZEMI: PROGRAMY A PROCESY ORIENTACE Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 46 -


19.9.2008 13:20:27

KAPITOLA 1.5 rozumět NOVé ZEMI: PROGRAMY A PROCESY ORIENTACE Tato kapitola je zaměřena na strategie pro orientaci nově příchozích v kultuře, systému a zdrojích v přijímající společnosti. Protože orientace může být poskytována v kontextu dalších sociálních podpor nebo programů na výuku jazyka, je třeba tuto kapitolu číst ve spojení s kapitolou 1.2. Více detailů o orientaci ve specifických otázkách jako zdravotní péče nebo zaměstnání je uvedeno v příslušných samostatných kapitolách. Orientace, stejně jako integrace, je obousměrný proces. Je stejně důležité pro přijímající společnost porozumět kultuře přesídlených uprchlíků stejně jako pro nově příchozí porozumět kulturním normám a zvykům v přijímající společnosti. Strategie, které mají přijímajícím společnostem pomoci pochopit minulost a zkušenosti přesídlených uprchlíků, jsou diskutovány napříč touto příručkou a zaměřuje se na ně kapitola 1.8. Co je třeba mít na paměti Plánování programů a procesů orientace Při vytváření nového programu přesídlení je třeba: • nabídnout orientaci v rámci počáteční pomoci a sociální podpory; • připravit krátkou informaci o zemi a jejím programu přesídlení; • těm, jimž bylo nabídnuto přesídlení, nabídnout informace před příjezdem; • začlenit praktickou orientaci do podpory přijetí; • zajistit a proškolit místní dobrovolníky, kteří pomohou při orientaci; • získat přeložené informační materiály z dalších zemí přesídlení; • připravit seznam klíčových služeb s kontaktními údaji; • získat informací o kultuře a specifikách zemí, z nichž uprchlíci přicházejí od ostatních zemí přesídlení. Dlouhodobě je třeba směřovat k tomu, aby: poskytovatelé orientace získali • přehledy kurzů, zdrojů, informace a manuály pro vedení orientace a zajistit dostatečný personál schopný poskytnout orientaci v jiných systémech; • školení; • technickou pomoc (např. webové stránky, technické zázemí); • prostředky k výuce (např. audio kazety, videa, hry); • prostředky na podporu orientace prostřednictvím programů jazykové výuky. přesídlení uprchlíci • získali informaci ve svém jazyce, a to v písemné, zvukové nebo obrazové formě; • měli k dispozici webové stránky, které poskytují informace o orientaci; • účastnili se formálních programů orientace před odjezdem a po příjezdu; • mohli v rámci orientace využívat služeb dobrovolníků a profesionálních poskytovatelů služeb sociální podpory; • využívali dalších zařízení pro získání orientace ve specifických službách a programech (např. poskytovatele zdravotní péče, školy); - 47 -


19.9.2008 13:20:28

• mohli se účastnit programů vypracovaných na míru skupinám se zvláštními potřebami (mládež, rodiče samoživitelé, ohrožené ženy) nebo programů zaměřených na specifické problémy integrace (např. domácí násilí, mezigenerační konflikty). obecně • existovaly monitorovací a hodnotící systémy programů orientace; • docházelo k aktualizaci informací poskytovaných přesídleným uprchlíkům a k zachování vazeb na poskytovatele služeb a programů. Orientace jako prostředek ke startu v nové zemi Mnoho přesídlených uprchlíků přichází ze zemí, které se od přijímající země liší v otázkách náboženství, kultury a politických hodnot. Mnoho z nich je z rozvojových zemích, ale usazují se v industriálních a urbanizovaných společnostech. Po příjezdu se přesídlení uprchlíci musí naučit celou řadu věcí (používání hromadné veřejné dopravy, automatické bankovnictví) a zajistit si zdravotní péči, zaměstnání a peněžitou pomoc. Uprchlíci tyto úkoly obvykle řeší v době, kdy se vypořádávají se životem v nové zemi a často se také vyrovnávají s předchozími traumaty. Účinná orientace může uprchlíkům pomoci: – vytvořit reálný obraz přijímající společnosti a porozumět její kultuře a jejím hodnotám. Někteří uprchlíci mají vysoká očekávání, především co se týká bydlení a možnosti zaměstnání; – porozumět očekáváním, která vůči nim má přijímající společnost; – identifikovat jejich individuální potřeby přesídlení a priority, aby se uprchlíci mohli lépe rozhodovat; – získat přístup ke zdrojům potřebným k úspěšnému přesídlení; – naučit se řešit problémy; – získat nezávislost (to je obzvlášť důležité pro uprchlíky, kteří dlouho dobu žili v uprchlických táborech. Dobrý orientační program by měl pomoci překonat „naučeno nesamostatnost“, která může být důsledkem závislosti); – získat kontrolu a potlačit obavy; – upozornit je na běžné problémy, s nimiž se mohou setkat při procesu přesídlení, aby byli schopni jim předcházet, chápat je jako normální a zmírnit jejich negativní dopad; – vytvořit první pozitivní dojem o přijímající společnosti. Programy orientace pomáhají předcházet nedorozuměním a konfliktům, a tím podporují sociální harmonii. Přesídlení uprchlíci, kteří rozumí přijímající společnosti, nebudou pravděpodobně tolik marginalizováni a budou moci využít svých schopností a znalostí. Jedná-li se o obousměrný proces, orientace může obohatit přijímající společnosti, tím že jim dá příležitost poznat kulturu a zkušenosti přesídlených uprchlíků. Zajistí-li orientace rychlou nezávislost, sníží se tak náklady, které by jinak vznikly poskytováním další podpory. Co ovlivňuje orientaci a rozvoj orientačních plánů I když jsou přesídlení uprchlíci rozdílného původu, faktory, které mohou ovlivnit způsob, jakým je poskytována orientace, zahrnují:

- 48 -


19.9.2008 13:20:28

– rozsah v jakém se liší sociální a ekonomické podmínky země, z níž uprchlíci pocházejí od přijímající země. Obecně řečeno uprchlíkům ze zemědělských a venkovských komunit, kteří se budou usazovat v průmyslových a městských komunitách, bude třeba poskytnout intenzivní orientaci; – úroveň gramotnosti a dosažené vzdělání; – skutečnost, zda mají uprchlíci předchozí zkušenost se zaměstnáním; – kulturní vzorce učení. Například v některých zemích je požadována formální výchova, jinde se používá interaktivní přístup; – skutečnost, zda přesídlení uprchlíci znají jazyk, kulturu a zvyky země přesídlení; – pohlaví a věk; – stupeň podpory rodiny a komunity, která je poskytována přesídleným uprchlíkům; – přítomnost traumat souvisejících s migrací. Učení může být narušeno, pokud uprchlíci trpí závažnými psychickými poruchami jako porucha soustředění a retrospektiva. Vliv mají i faktory z přijímajících zemí včetně: – existující infrastruktury pro výběr uprchlíků, přijetí a integraci (včetně možnosti poskytnout informace v zemích, z nichž uprchlíci odjíždí); – stanovených cílů přesídlení v přijímající zemi. Má-li například země vysoká očekávání ekonomické soběstačnosti, ovlivní to, jak způsob, jímž je poskytována orientace, tak důraz kladený na získání zaměstnání; – skutečnosti, zda poskytovatelé orientace a obecně širší společnost měla předchozí kontakt s kulturou a prostředím přesídlených uprchlíků.

Co je třeba zohlednit při plánování programů orientace Metodika a přístupy Informace předané v průběhu orientace si přesídlení uprchlíci spíše zapamatují, když (je) orientace: – poskytována v jazyce přesídlených uprchlíků. V ideálním případě by ji měl poskytovat někdo, kdo ovládá – jazyk skupiny uprchlíků; – poskytována v bezpečném prostředí, kde nehrozí ani riziko ani stres; – založena na principech vzdělávání dospělých; – je vedena kompetentním způsobem, tj. zaměřena na získání dovedností k řešení každodenních potřeb a problémů; – dává přednost učení prostřednictvím příkladů; – používá jiné interaktivní techniky výuky jako diskuze, skupinová práce a hra rolí; – zahrnuje komunikační média, použití různých výukových metod bez mateřského jazyka nebo bez znalosti cílového jazyka; – je přizpůsobena potřebám přesídlených uprchlíků v dané fázi přesídlení. Pozor! Orientace a uprchlické ženy Orientace je obzvlášť důležitá pro uprchlické ženy, které hrají hlavní roli v integraci rodin, a které jsou vystaveny mnoha problémům v integračním procesu. Strategie k zapojení uprchlických žen do orientace jsou blíže rozvedeny v kapitole 2.2. Tam kde je to možné, je třeba se vyvarovat používání znaků a symbolů. Jejich význam v západním kontextu nemusí být slučitelný s významem, který jim přiřazují přesídlení uprchlíci. - 49 -


19.9.2008 13:20:28

I když jedním ze základních cílů orientace je umožnit přesídleným uprchlíkům porozumět kultuře a systému přijímající společnosti, programy by rovněž měly zohlednit a respektovat kulturu a vzpomínky přesídlených uprchlíků. Kromě přizpůsobení programů orientace na míru potřebám přesídlených uprchlíků, ze zkušeností vyplývá, že uprchlíci jsou mnohem vnímavější a lépe se učí o nové zemi, cítí-li, že jsou v prostředí, které respektuje a rozumí jejich vlastní kultuře. Přesídlení uprchlíci nemuseli dříve systematicky analyzovat vlastní kulturu a hodnoty. K uvědomění si vlastní kultury často dochází při konfrontaci s novou kulturou. Vzájemné porozumění a respekt mohou být podpořeny, pokud: – bude jako výchozí bod pro poznání přijímající společnosti použita zkušenost uprchlíků z vlastní země. Například australské programy pro orientaci uprchlíků-rodičů v systému vzdělání začínají dotazem na fungování vzdělávacího systému v zemi původu; – budou programy orientace vytvářeny společně s komunitami uprchlíků; – se na orientačních programech budou podílet členové uprchlických komunit; – budou mít poskytovatelé orientace relevantní informace o kultuře a zkušenostech přesídlených uprchlíků.

Proč je interaktivní výuka důležitá? Způsob sdělení informace v rámci programu orientace je stejně důležitý jako obsah. Je třeba klást důraz na interaktivní metody výuky (skupinová diskuze, hra rolí) a na poskytování řady výukových prostředků (video, audio kazety). Významný psycholog William Glasser zjistil, že se učíme: • 5% z toho, co slyšíme, • 10% z toho, co vidíme, • 20% z toho, co vidíme a slyšíme, • 50% z toho, o čem diskutujeme s ostatními, • 75% z toho, co jsme zažili, • 95% z toho, co učíme ostatní.

Převzato z WMD Glasser, Control Theory in the Classroom, Harper and Row, New York, 1986

Integrace v praxi Praktická orientace ve Švédsku Ve švédském městě Umea předávají obecní úředníci přesídleným uprchlíkům základní orientaci v občanské vybavenosti návštěvou míst jako je pošta, zdravotnické zařízení a centrum sociálních služeb. Tato metoda se ukázala jako zvlášť účinná u uprchlíků, kteří jsou i ve vlastním jazyce téměř negramotní. Kdy by měla být orientace poskytnuta? Všechny existující země přesídlení nabízejí určitou formu orientace „tváří v tvář“, co se týká základních systému a prostředků (peněžitá pomoc, bankovní systém, zápis do škol) jako součást přijímací fáze přesídlení. Orientaci je ovšem třeba vnímat jako dlouhodobý proces, který probíhá jak formálně, tak neformálně, a který: - 50 -


19.9.2008 13:20:28

– začíná v zemi, z níž se odchází nebo okamžitě po příjezdu do přijímací země; – přes fázi přijetí pokračuje dále v počátcích přesídlení (často v kontextu jazykové výuky a vztahů s profesionálními a dobrovolnými poskytovateli služeb); – pokračuje prostřednictvím stálého kontaktu přesídlených uprchlíků se systémy jako zdravotnictví, vzdělání, sociální služby a služby související se získáním zaměstnání. Tento přístup zohledňuje skutečnost, že přesídlení uprchlíci mohou mít různé potřeby v různých fázích přesídlení stejně jako různou schopnost vstřebat informace. Proto je v počátcích přesídlení kladen důraz na informace důležité pro splnění okamžitých úkolů v souvislosti s přesídlením. V tomto období jsou uprchlíci časově velmi zaneprázdněni a jsou kladeny vysoké požadavky na jejich pozornost, mají proto minimální schopnost absorbovat informace, které okamžitě nepotřebují.

Bývalí uprchlíci při poskytování orientace Mnoho zemí se snažilo začlenit do poskytování programů orientace jedince z uprchlických nebo etnicko-kulturních komunit. Například v USA jsou bývalí uprchlíci, kteří pracovali v integračních zařízeních, zaměstnáni pro poskytování orientace. Tito zaměstnanci mají řadu jedinečných dovedností včetně: • detailní znalosti integračního prostředí v přijímající společnosti; • jazykových znalostí; • hodnocení procesu přesídlení na základě vlastní zkušenosti; • schopnosti řešit odlišné zvyky přesídlených uprchlíků a zvyky v zemi přesídlení; • důvěryhodnosti u přesídlených uprchlíků, s nimiž sdílí společné kulturní a náboženské dědictví. V jiných zemích nabízí bývalí uprchlíci svoji pomoc prostřednictvím účasti v dobrovolnických nebo sponzorovaných programech orientace. Je důležité, aby orientace byla poskytována řádně vyškolenými osobami. Orientace v dalších aspektech přijímající společnosti bude mít pro přesídlené uprchlíky větší význam později, až budou mít vybudovány určité základy. Například informace o způsobech výuky v přijímající společnosti bude pro přesídlené uprchlíky přínosná, jakmile budou mít první zkušenosti se vzdělávacím systémem a vazbu na konkrétní vzdělávací zařízení. Je-li orientace poskytována na začátku a dále probíhá prostřednictvím interakce s poskytovateli sociálních služeb, výukou jazyka a dalšími systémy, je zde vyšší šance, že se uprchlíci naučí mnoha věcem tím, že je budou dělat.

Jaká zařízení mají orientaci poskytovat? V mnoha zemích je orientace poskytována jako formální skupinový program před příchodem nebo těsně po něm. Potom obvykle následuje praktická orientace v základních systémech jako přístup k sociálním službám, vzdělání a bankovním službám, která je součástí přijímacího procesu. V některých zemích je nabízena všem přesídleným uprchlíkům a je relativně standardizována (viz kapitola 1.2). V jiných zemích je podpora orientace vytvořena na míru dle potřeb jednotlivce nebo rodiny.

- 51 -


19.9.2008 13:20:29

Skupinový přístup je efektivní tam, kde dochází k velkému přívalu uprchlíků a bylo by tudíž obtížné nabídnout individuální přístup. Způsoby poskytování orientace po příjezdu se liší. Orientace může být poskytována agenturami pro přesídlení či sponzory, jindy může být spojena s jazykovou výukou a/nebo může být součástí dobrovolnických či profesionálních programů sociální podpory. Mnoho zemí si uvědomilo důležitost dlouhodobé orientace, především pro otázky širších systémů a zdrojů (jako např. zdravotní péče a vzdělání), tyto země vyvinuly strategie pro nábor zaměstnanců z uvedených oblastí. Poskytování orientace prostřednictvím speciálních zařízení může pomoci oslovit tu část uprchlíků, jež by se jinak neúčastnila formálního programu (např. mladí uprchlíci mohou být spíše osloveni školami nebo kluby pro mládež).

Zajistit shodu informací Je důležité, aby existovala shoda informací poskytovaných přesídleným uprchlíkům v různých fázích procesu přesídlení. Některé země se toho snaží dosáhnout prostřednictvím rozvoje strukturovaných skupinových programů poskytovaných speciálně školenými poskytovateli. Jak je to s informacemi před odjezdem? Kanada, Švédsko, USA a nově Austrálie nabízí informace před odjezdem těm uprchlíkům, které přijali pro přesídlení. Programy mohou být realizovány prostřednictvím Mezinárodní organizace pro migraci jménem vlád zemí přesídlení. Některé z těchto programů se věnují opatřením spojených s cestou a přijetím. Jiné zase využívají příležitosti k zahájení orientace o přijímací zemi. Zkušenosti ukazují, že programy jsou potřebné a pomáhají přesídleným uprchlíkům udělat si poměrně jasný obraz o podmínkách přijímací země a o očekáváních přijímací země vůči nim. Programy rovněž umožňují přesídleným uprchlíkům klást otázky nebo vyjasnit určitá nedorozumění, a proto snižují obavy z prvních týdnů v nové zemi. Některé země také využily programů před odjezdem k tomu, aby uprchlíci získali informace, které jim umožní vyvarovat se nebo se lépe vyrovnat s obtížemi v zemi přesídlení. V zemích, kde je umístění známé ještě před odjezdem, se přesídlení uprchlíci dozví, co mají očekávat. Tam, kde si uprchlíci mohou zvolit umístění, jim informace před odjezdem umožní zapojit se do rozhodování. Není známo, v jakém rozsahu jsou přesídlení uprchlíci schopni pochopit informaci, kterou dostanou před odjezdem. Zkušenosti ze švédských programů před odjezdem ale ukazují, že může být velmi těžké pochopit informaci o zcela odlišné zemi před tím, než dojde k první osobní zkušenosti8.

- 52 -


19.9.2008 13:20:29

Význam informací před odjezdem pro rozvíjející se země přesídlení Orientace před příjezdem je zvlášť důležitá v případě rozvíjejících se zemí přesídlení, neboť o nich existují pouze minimální informace. To může posílit obavy uprchlíků. Přesídlení uprchlíci si mohli udělat představu o zemi přesídlení prostřednictvím informací o tradičních zemích přesídlení. Tato očekávání ale nutně nemusí být naplněna v rozvíjejících se zemích přesídlení, z nichž mnoho je ve fázi rozvoje ekonomiky a má omezenou infrastrukturu k poskytování podpory přesídlení. Zkušenosti z těchto zemí ukazují, že nesplněná očekávání mohou vést ke zklamání a nakonec k odmítnutí integrace. Rozvíjející se země přesídlení by měly zvážit: • poskytnutí informací před odjezdem uprchlíkům, kterým nabídly přesídlení; • přípravu základní písemné informace o přijímací zemi; • poskytnutí informace terénním zaměstnancům UNHCR, kteří jsou zapojeni do výběru uprchlíků pro přesídlení; • přípravu „kapitoly o zemi“, která by byla začleněna do příručky UNHCR o přesídlení. Tato příručka je distribuována pracovníkům UNHCR a je používána terénními zaměstnanci zapojenými v přesídlení uprchlíků. Při poskytování a přípravě informace je důležité: • zajistit rovnováhu mezi přivítáním nově příchozích uprchlíků a propagací země, tj. předložit reálná fakta o limitech země; • zdůraznit předchozí zapojení země do přesídlení uprchlíků. Formální program přesídlení může být novinkou, ale mnoho rozvíjejících se zemí přesídlení má předchozí zkušenosti s usazováním žadatelů o azyl; • zajistit pravidelnou aktualizaci informací, tak aby odrážely změny v podmínkách přijímací země (a to pozitivní i negativní) a vývoj programu přesídlení.

Integrace v praxi Vzdělání pro příchozí uprchlíky Uprchlíci přijíždějící na Nový Zéland se v každodenním životě setkávají se společenskými pravidly, která se liší od těch, na něž byli zvyklí v zemi původu nebo v zemi azylu. Služba pro uprchlíky a migranty ve spolupráci s Radou pro právní služby a charitami na Novém Zélandu vytvořila program právního vzdělání. Tento program se týká otázek rodinného práva (např. domácí násilí, práva dětí, manželství a rozvod, úloha policie), nájemní vztahy (zahrnuje práva obou stran – pronajímatelů a nájemců) a právo spotřebitelů (včetně role spotřebitele a jeho právní ochrany ve vztahu k poctivému obchodování a nákupu zboží). Jednoduché, ilustrované materiály byly přeloženy do hlavních etnických jazyků příchozích uprchlíků. Klíčem k úspěchu těchto programů je fakt, že jsou předávány neformálně v malých skupinkách, obvykle přímo v bydlišti uprchlíků. Informace je předávána multikulturními pracovníky. Tito pracovníci znají kulturní normy uprchlíků a způsob, jakým lze úspěšně dosáhnout integrace. Program pomáhá uprchlíkům porozumět jejich právům a povinnostem na Novém Zélandě a pomáhá jim identifikovat způsoby chování, které jsou nepřijatelné. Tak se uprchlíci dozvídají o právech, která je chrání v každodenním životě. Právní koncepty jsou poprvé představovány v průběhu šestitýdenního programu orientace v při- 53 -


19.9.2008 13:20:29

jímacím centru pro uprchlíky, které spravuje imigrační služba Nového Zélandu. Výše popsaný program je realizován později k prohloubení znalostí, když jsou již uprchlíci usazeni ve vlastních domovech a v komunitě. Je těžší udržet konzistenci poskytovaných informací tam, kde je orientace poskytována neformálně (např. v kontextu jazykové výuky nebo sociální podpory); v této problematice ale může být poskytovatelům orientace poskytnuta pomoc prostřednictvím účinného školení a trvalé podpory.

Jak intenzivní by měla orientace být? Existují různé varianty co do délky a cílů orientačních procesů. Například v USA se přesídlení uprchlíci účastní orientačního programu před odjezdem (obvykle 5-25 hodin) a krátké praktické orientace v rámci přijímacího procesu (od jednoho do tří týdnů). Poté je kladen důraz na učení praxí. Naproti tomu v Nizozemí je přesídleným uprchlíkům nabídnuta praktická orientace v základních systémech jako bankovnictví a peněžitá podpora, poté jsou povinni účastnit se 12 měsíčního kurzu, financovaného vládou, který zahrnuje kulturní orientaci a výuku cílového jazyka. Tento přístup předpokládá, že přesídlení uprchlíci se lépe integrují, je-li jim poskytnuta příležitost seznámit se s kulturou a systémy přijímající společnosti. Výhody poskytování orientace v rámci jazykové výuky a v rámci programů přijetí a sociální podpory Některé země využívají jazykových kurzů k poskytnutí informací o přijímající společnosti. Lekce jsou zaměřeny na specifické otázky orientace a jsou poskytovány v mateřském jazyce přesídlených uprchlíků nebo jsou součástí studijního plánu jazykové výuky. Tento přístup má řadu výhod: • tam, kde je vysoké procento účasti, je osloven značný počet přesídlených uprchlíků; • přesídlení uprchlíci se dozvídají informace o přijímající společnosti při plnění jiného úkolu souvisejícího s přesídlením; • vzdělání je obvykle poskytováno skupině a umožňuje tak interaktivní výukové metody; • tam, kde jsou používány studijní plány, jsou uprchlíci schopni získávat zároveň informace a učit se jazyk, který budou potřebovat pro styk s přijímající společností. Tento přístup má výhody i pro výuku samotného jazyka. Dospělí se učí druhý jazyk rychleji, je-li výuka zasazena do kontextu jejich běžného života. Navíc orientace poskytovaná v rámci přijímacího programu nebo v rámci sociální podpory umožňuje uprchlíkům učit se v praktickém prostředí buď praxí nebo na základě konkrétních příkladů. Poskytovatelé služeb sociální podpory také mají lepší možnost řešit citlivé otázky, které se obtížněji řeší v rámci skupinového programu orientace.

- 54 -


19.9.2008 13:20:30

Obsah programů orientace Tabulka 2 (viz str. 57) identifikuje široké oblasti, které jsou uprchlíkům zprostředkovány v rámci programů orientace nebo prostřednictvím písemných materiálů. Tabulka má sloužit pouze jako vodítko. Informace zahrnuté ve specifických programech a materiálech závisí na řadě faktorů včetně způsobu, jakým je orientace poskytována, stadia výběru a procesu přesídlení, potřeb účastníků z řad uprchlíků, podmínek a očekávání přijímající země. Tam, kde je to možné, by orientační programy a materiály měly být vytvářeny za úzké spolupráce uprchlických komunit v přijímající zemi. Je také důležité, aby zůstaly zachovány těsné vazby mezi poskytovateli služeb a jinými agenturami, které se účastní orientace, neboť tak bude zajištěna aktualizace programů orientace v návaznosti na změnách systému služeb a nároků uprchlíků. Uprchlíci si pravděpodobně zapamatují klíčové informace, pokud budou opakovány jak v rámci formální orientace před odjezdem, tak později v procesu orientace po příjezdu. Někdy je vhodné vytvořit speciální programy pro mimořádné přílivy uprchlíků. Například v roce 1999 nabídly USA přesídlení zhruba 3 000 mladým lidem bez doprovodu ze Súdánu. Pro tuto skupinu uprchlíků byl vytvořen zvláštní program, který zohlednil zvláštní potřebu orientace těchto mladých lidí s ohledem na jejich věk, omezenou zkušenost rodinného života a neznalost industriální společnosti. Speciální programy mohou být také užitečné pro řešení problémů souvisejících s integrací (rodinné násilí, péče o děti) nebo osloví skupiny, které nebyly účinně osloveny v rámci obecných programů pro uprchlíky. Mnoho zemí má například programy pro mladé uprchlíky, které se věnují problematice jako je nátlak vrstevníků, kulturní konflikty, ochrana spotřebitele a právní nároky.

Iniciativy na podporu a propagaci orientace Písemné materiály Některé země vypracovaly brožurky v klíčových jazycích uprchlíků, které zahrnují základní informace o přijímající společnosti a jsou přesídleným uprchlíkům rozdávány před příjezdem nebo ihned po něm. Jako příklad lze citovat kanadskou dvojjazyčnou brožuru „Úvod pro nově příchozí do Kanady“ (Newcomer’s Introduction to Canada) a brožuru USA „Vítejte ve Spojených státech: Průvodce pro uprchlíky“ (Welcome to the United States: A Guidebook for Refugees). Tento průvodce je dostupný v mnoha jazycích včetně albánštiny, arabštiny, srbochorvatštiny, angličtiny, perštiny, francouzštiny, ruštiny, somálštiny, španělštiny a vietnamštiny. Písemné materiály jsou spolehlivým zdrojem informací, k nimž se mohou přesídlení uprchlíci dostat ještě před příjezdem do svého nového domova, ale jejich výroba je drahá především s ohledem na četnost jazykových verzí. Navíc nemohou být používány nově příchozími uprchlíky, kteří jsou v mateřském jazyce negramotní.

Programy a manuály pro poskytovatele orientace V zemích, kde jsou nabízeny formální programy před odjezdem nebo programy orientace při přijetí, byly vypracovány závazné programy.

- 55 -


19.9.2008 13:20:30

Byly také vypracovány manuály na podporu orientace poskytované v méně formálním rámci sociální pomoci. Například dobrovolníci kanadského hostitelského programu vytvořeného pro poskytování orientace a podpory obdrželi manuál, který jim má usnadnit plnění jejich úkolů. Manuály byly rovněž předány těm, kdo působí v širší síti služeb; manuály mají sloužit jako prostředek pro zlepšení nabídky orientace nově příchozím (viz tabulka).

Integrace v praxi Používání praktické zkušenosti v širším systému služeb Přesídlení uprchlíci přicházejí do kontaktu s mnoha poskytovateli služeb v průběhu procesu přesídlení (školy, právní poradci, poskytovatelé zdravotní péče a bydlení, služby v oblasti zaměstnání). Profesionálové z těchto oblastí mají možnost informovat nově příchozí o systémech jak vypracováním formálních plánů orientace, tak neformálně při kontaktu s nimi. Ve většině oblastí dostávají zaměstnanci mnoho žádostí, jejichž vyřízení je časově náročně, a proto mají minimum času na informování uprchlíků.Kanadský Úřad pro služby imigrantů v Ontariu proto od kanadské vlády zajistil finanční prostředky na přípravu manuálu „Vyznačené cesty: Průvodce pro orientaci nově příchozích v Kanadě“ (Linking Paths: A Guide for Orienting Newcomers to Canada). Příručka je založena na praktické zkušenosti pracovníků v otázkách přesídlení, kteří pracovali převážně s nově příchozími. Vedle identifikace hlavních konceptů a informací, které nově příchozí potřebují, obsahuje příručka i výukové přístupy a nabízí praktické návody plánování a poskytování formálních programů orientace. Příručka pomáhá minimalizovat čas přípravy, který by jinak museli vynaložit profesionálové, kteří poskytují orientaci přesídleným uprchlíkům ve specifických otázkách. Příručka pokrývá řadu integračních témat včetně bydlení, zaměstnání, dopravy, zdravotní péče, financování a nakupování, práva, vzdělání, péče o děti a zaměstnání. Je také učební pomůckou pro nové pracovníky v oblasti přesídlení a pomáhá jim zajistit předání konzistentních informací přesídleným uprchlíkům.

- 56 -


19.9.2008 13:20:30

Tabulka 2: Orientační programy a materiály: doporučené oblasti Obsah

Doporučené oblasti

Orientace v základních systémech a zdrojích v přijímající společnosti

Znaky • ekonomické podmínky (především bydlení a možnosti zaměstnání); • etnické složení, různorodost populace, migrační historie; • veřejná bezpečnost; • klimatické podmínky; • náklady na živobytí; • média včetně etnických; • vláda a právní systém; • očekávání ekonomické soběstačnosti.

Orientace v cestovních opatřeních a procesech • dokumenty nutné k odjezdu; přijetí • transitní opatření; • opatření pro dobu letu; • opatření k vyzvednutí na letišti; • ubytování při přijetí; • základní orientace v otázkách vedení domácnosti (např. používání vodovodu, plynu a elektrických zařízení); • materiální pomoc přístupná při příjezdu (nábytek, zařízení, oblečení).

systémy • hromadná veřejná doprava; • řidičské oprávnění a podmínky pojištění; • bankovnictví (bankomaty, účty, půjčky); • peněžitá pomoc včetně programů pro ty, kteří se účastní dalšího vzdělávání a školení; • zdravotní péče; • bydlení; • vymahatelnost práva; • vzdělání (včetně pomaturitního a možností rekvalifikace); • péče o děti; • podpora seniorů; • nakupování (např. nákupní zvyky, obchody s etnickou stravou, second-handy); • odbory, profesní a obchodní sdružení. ZDROJE – JAK: • požádat o sloučení s rodinnými příslušníky; • požádat o pomoc při vyhledávání rodinných příslušníků; • zajistit podporu přesídlení a sociální podporu včetně zvláštních služeb přesídleným uprchlíkům; • přístup k programům pro zajištění zaměstnání; • získat zaměstnání; • kontaktovat etnicko-kulturní organizace a služby; • najít bydlení;

- 57 -


19.9.2008 13:20:30

• zajistit peněžitou pomoc; • zapsat děti do školy; • zaregistrovat se pro zdravotní péči; • zpřístupnit podporu rodiny a poradenské služby; • získat akreditaci, osvědčení nebo registraci k výkonu podnikatelské činnosti nebo zaměstnání; • požádat o státní občanství; • zapsat se do programu výuky cílového jazyka; • rozpočet. PRÁVA A POVINNOSTI • povinnosti sponzorů/navrhovatelů; • zákonná práva a povinností uprchlíků (jako spotřebitelů, uživatelů zdravotní péče, zaměstnanců, atd.); • existující služby v otázkách ochrany práv; • rodinné, manželské a rodičovské vztahy (např. rodinné násilí, disciplína dětí a péče o ně); • mrzačení ženských pohlavních orgánů. Sociálně-kulturní orientace

Orientace v procesu integrace a řešení problémů

• očekávání přijímající společnosti; • práva a povinnosti; • kultura, normy a hodnoty přijímající společnosti (např. rodinné vztahy, role pohlaví); • stereotypy, rasismus, diskriminace a xenofobie; • přístupy a postoje ke kulturní odlišnosti v přijímající společnosti. • kritické myšlení a získávání znalostí; • identifikace schopností a vlastností; • proces adaptace; • stres spojený s různými stupni a procesy adaptace prožívaný rodinnými příslušníky (např. děti, ženy, senioři); • informace o možných reakcích na předchozí zážitky (především traumata a mučení) a jak se s nimi vyrovnat.

Formální programy jsou vodítkem pro poskytovatele orientace a pomáhají zajistit správnost poskytovaných informací. Jsou také účinným prostředkem k předávání schopností a znalostí širšímu spektru poskytovatelů orientace. Je zároveň ale třeba, aby tyto materiály byly dostatečně flexibilní a zohledňovaly potřeby různých komunit uprchlíků. Školení a trvalá podpora poskytovatelů orientace Poskytování orientace vyžaduje od poskytovatelů znalost výuky dospělých a multikulturní komunikace. Rovněž vyžaduje porozumění uprchlíkům a zkušenosti z oblasti přesídlení, znalost politiky přesídlení přijímající země, práv a povinností přesídlených uprchlíků a přístupných zdrojů v přijímající společnosti. Ti, kdo poskytují orientaci, potřebují vhodné školení a podporu své role. Země, které poskytují strukturované programy orientace před odjezdem a po příjezdu, jako jsou USA, vytvořily formální školící kurzy a doprovodné manuály pro poskytovatele programů orientace. Školení je stejně důležité v zařízeních, kde je orientace poskytována v rámci programu sociální podpory a poskytuje vládám garanci, že přesídlení uprchlíci obdrží správné a konzistentní informace.

- 58 -


19.9.2008 13:20:31

Seznámit poskytovatele služeb s prostředím a kulturou přesídlených uprchlíků Aby se zabránilo nesprávnému a stereotypnímu vnímání přesídlených uprchlíků, měli by poskytovatelé orientace získat příslušné informace o prostředí a kultuře přesídlených uprchlíků. To je zvlášť důležité v zemích s minimální předchozí zkušeností s přesídlením. Alternativně mohou rozvíjející se země přesídlení získat obdobné informace v jiných zemích. V některých zemích je poskytovatelům orientace nabízena technická podpora. Například v Austrálii soukromé osoby, které sponzorují přesídlené uprchlíky, mají přístup k nevládním organizacím, které poskytují informace o prostředcích přesídlení a poskytují pomoc v komplexních otázkách.

Prostředky ke zdokonalení výuky Jak bylo uvedeno výše, interaktivní a variabilní výuka zajistí zapamatování informací. Na podporu výuky byly vytvořeny různé prostředky. Například v USA je video projekce „Vítejte v USA“ používána jako doplněk programu orientace v zemi. V australském státě Nový Jižní Wales je stolní hra „Rodiny v kulturním přechodu“ zábavný způsob poznávání přijímající společnosti pro rodiny a malé skupiny.

Internet Mnoho zemí, mezi nimi Kanada, USA a Austrálie, vytvořilo webové stránky s informacemi o přijímající společnosti, právech a povinnostech nově příchozích a integračních prostředcích, které mají nově příchozí k dispozici. Jsou užitečnými zdroji informací jak pro přesídlené uprchlíky, tak pro poskytovatele orientace. Vybrané užitečné webové stránky: Informace přesídleným uprchlíkům a poskytovatelům služeb na webu • Státní občanství a imigrace v Kanadě: www.cic.gc.ca • Rezort imigrace, multikulturních a domorodých věcí, Austrálie: www.immi.gov.au • Služba imigrace a naturalizace, USA: www.ins.usdoj.gov • Mezinárodní organizace pro migraci: www.iom.int • Rada pro agentury poskytující služby imigrantům, Ontario: www.settlement.org • Centrum prostředků kulturní orientace, USA: www.culturalorientation.net Webové stránky mohou přesídleným uprchlíkům posloužit také při výběru umístění do specifických komunit. Centrum prostředků kulturní orientace v USA vytvořilo webovou stránku po ty, kdo poskytují kulturní orientaci. Webové stránky poskytují základní informace o příslušné zemi, podporují komunikaci a vazby mezi poskytovateli orientace a předávají nejlepší zkušenosti z celosvětových programů orientace.

- 59 -


19.9.2008 13:20:31

Informace pro poskytovatele orientace Zvážit začlenění následujících okruhů do školících programů pro poskytovatele orientace: Plánování a organizační schopnosti • plánování pro přesídlené uprchlíky se zvláštními potřebami; • zajistit přístupnost programu (doprava, péče o děti, svačiny); • místo (nevzbuzující obavy, bez rizika, soukromí). Mezilidské vztahy a schopnost práce se skupinou • vytvoření vztahů; • dynamika skupiny; • multikulturní komunikace; • schopnost naslouchat; • techniky a principy výuky dospělých; • vliv traumat a mučení; • práce s osobami s traumatickými zážitky – možné riziko pro psychiku zaměstnanců a jeho prevence. Multikulturní dovednosti • informace o kultuře, vyznání a minulosti přesídlených uprchlíků; • informace o kulturních stylech výuky (některé skupiny mají asertivní styl, který ostatní skupiny vnímají jako prosazování se; uprchlíci z autokratických režimů mohou být pasivní vůči těm, kteří mají autoritu, atd.); • zjištění víry; • základní informace o zemích původu a zemích azylu a zkušenostech uprchlíků z těchto zemí; • řešení kulturně citlivých otázek jako rituál mrzačení ženských pohlavních orgánů, polygamie, domácí násilí (manželka, senioři a zneužívání dětí), práva jednotlivců včetně práv homosexuálů. Znalosti prostředků • informace o právech a povinnostech uprchlíků; • přístupné zdroje; • informace o podpůrných systémech přístupných poskytovatelům orientace; • identifikace a mechanismy pro jednotlivce, kteří potřebují intenzivní pomoc. plány a prostředky jazykové výuky

V těch zemích, kde je kulturní orientace zahrnuta do programů jazykové výuky, se vlády snažily zajistit začlenění příslušných oblastí do kulturní orientace vypracováním národních plánů výuky. V jiných zemích byly připraveny učební plány, které mají zajistit dvojí cíl: orientaci a znalost jazyka.

- 60 -


19.9.2008 13:20:31

Shrnutí kapitoly

programy orientace Dobrý integrační program by měl: – podpořit, plánovat, koordinovat a zajistit orientaci – významné součásti integrace –příslušné prostředky; – poskytnout přiměřenou podporu orientaci založené na potřebách jednotlivých přesídlených uprchlíků; – provádět monitorování a aktualizace programů orientace společně s komunitami uprchlíků a poskytovateli služeb; – zavést opatření pro orientaci přesídlených uprchlíků s různými potřebami (např. mladí uprchlíci, nezletilí uprchlíci bez doprovodu, oběti násilí, ohrožené ženy, senioři); – poskytnout přijímající společnosti orientaci v kultuře, vyznání a minulosti přesídlených uprchlíků; – začlenit orientaci do dalších procesů přesídlení (např. jazyková výuka, přístup ke zdravotní péči); – začlenit relevantní systémy do procesu orientace; – zajistit orientaci jako trvalý proces; – zohlednit různou potřebu a odlišnou schopnost absorpce informací přesídlenými uprchlíky a předkládat informace v kontextu různých fázích procesu přesídlení. Služby a programy pro orientaci přesídlených uprchlíků by měly: – zajistit, aby orientační programy aktivně zapojily ženy, které hrají hlavní roli při integraci rodiny; – být založeny na principech vzdělávání dospělých; – být dobrovolné; – respektovat kulturu, vyznání a minulost přesídlených uprchlíků; – být založeny na experimentálním přístupu a používat interaktivní metody výuky; – být poskytovány personálem, který je za tímto účelem vhodně proškolen; – poskytovány (tam, kde je to možné) lidmi stejného kulturního a jazykového původu jako přesídlení uprchlíci; – zajistit překladatelské a tlumočnické služby, tam kde není možné zajistit podporu přímo v jazyce přesídlených uprchlíků.

- 61 -


19.9.2008 13:20:32

Kapitola 1.6 Vybudování domova: bezpečné a cenově dostupné bydlení Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 62 -


19.9.2008 13:20:32

Kapitola 1.6 Vybudování domova: bezpečné a cenově dostupné bydlení Tato kapitola se věnuje strategiím podpory přesídlených uprchlíků při získávání dlouhodobého, bezpečného a cenově dostupného bydlení. Opatřením do okamžiku zajištění trvalého bydlení je věnována kapitola 1.1. Minimum přesídlených uprchlíků je schopno si koupit hned po příchodu vlastní dům, proto je tato kapitola zaměřena na nájemní bydlení. Co je třeba mít na paměti Plánování bezpečného a cenově dostupného bydlení Při vytváření nového programu přesídlení je třeba dát prioritu: • budování partnerství s vládními a soukromými poskytovateli bydlení; • poskytnutí dlouhodobého bydlení; • plánování variant trvalého bydlení v předstihu před příchodem uprchlíků, Dlouhodobě je třeba směřovat k: • zahrnutí informace o možnostech bydlení do programů orientace; • zapojení dobrovolníků a profesionálů do zajišťování bydlení pro přesídlené uprchlíky; • iniciativám, které umožní etnicko-kulturním komunitám, agenturám, nevládním organizacím a poradenským službám pro otázky bydlení pomáhat zajistit přesídleným uprchlíkům přístup k bydlení; • vzdělávání pracovníků odpovědných za veřejný sektor bydlení včetně souvisejících školení (o kultuře a její odlišnost, o otázkách spravedlnosti); • zajištění bydlení pro přesídlené uprchlíky se speciálními potřebami; • zákonodárství a programy zaměřené na boji proti diskriminaci přesídlených uprchlíků na trhu s byty; • subvencím nájmu a grantům, které pomohou vyřešit zálohy a trvalé náklady na nájemní bydlení. Bezpečné a cenově dostupné bydlení jako prostředek ke startu v nové zemi Bezpečné a cenově dostupné bydlení hraje zásadní roli pro celkové fyzické a psychické zdraví a je základnou, která umožňuje přesídleným uprchlíkům hledat zaměstnání, znovu vybudovat vztahy uvnitř rodiny a získat vazby s širší společností. Většina přesídlených uprchlíků zažila násilné vyhoštění z vlastních domovů. Mnoho z nich žilo dlouhou dobu v zemích azylu, v nichž bylo jejich přístřeší nejisté a kde mohli pociťovat nedostatek jistot a záruk ohledně bydlení. Vybudovat domov a získat pocit „vlastního místa“ v přijímající společnosti je proto zásadním bodem integračního procesu.

- 63 -


19.9.2008 13:20:32

Co ovlivňuje přístup k bydlení Schopnost přesídlených uprchlíků zajistit si bydlení je ovlivněna řadou faktorů včetně: – výdělečné schopnosti v počátcích přesídlení, kdy většina z nich má nízké příjmy. To ovlivňuje jak schopnost nést počáteční náklady v souvislosti se zajištěním nájemního bydlení, tak stálé platby spojené s nájmem; – znalosti trhu s byty v přijímající společnosti, což ovlivňuje především schopnost nalézt bydlení; – znalosti práv a povinností nájemců; – splnění podmínek pro získání nájemního bydlení (nájemci musí často předkládat osobní reference a potvrzení o zaměstnání od zaměstnavatele); – schopnosti komunikace v jazyce přijímající společnosti; – podpory ze strany rodiny nebo přátel; – složení rodiny a potřeb bydlení. Široké rodiny, osamocení uprchlíci a uprchlíci s postižením mohou mít velké problémy se zajištěním vhodného ubytování; – kulturních pohledů na různé typy bydlení. V některých zemích může být například bydlení v dřevěném domě považováno za druhořadé. Důležité jsou také faktory v přijímající společnosti včetně: – struktury sektoru bydlení, především rozsahu soukromého vlastnictví bytů a způsob účasti vládního a soukromého sektoru na trhu s nájemním bydlením. Například v zemích jako je Dánsko a Švédsko hraje vláda zásadní roli v otázkách bydlení pro tuzemce, zatímco v jiných zemích jako je USA a Austrálie zasahuje veřejný sektor minimálně a veřejné bydlení je cíleno na tuzemce se zvláštními potřebami; – existující infrastrukturu podpory osob se speciálními potřebami bydlení (např. poradenské služby v oblasti bydlení); – nákladů na bydlení a dostupnost nízko nákladového bydlení; – dostupnosti vhodného bydlení. V mnoha zemích přesídlení je převažujícím společenským trendem menší rodina. Tyto země měly problémy při zajišťování bydlení pro početné rodiny uprchlíků. Pro některé přesídlené uprchlíky je soukromí velmi důležité, především pro ty, co strávili dlouhou dobu v uprchlických táborech nebo v jiné formě kolektivního bydlení; – připravenosti soukromých pronajímatelů pronajmout byt přesídleným uprchlíkům a opatření na ochranu proti diskriminaci na trhu s byty. Studie provedené v mnoha zemích přesídlení ukazují, že ubytování přesídlených uprchlíků je ve většině případů nezabezpečené a nevyhovující; přesídlení uprchlíci trpí diskriminací na trhu s byty a v prvních letech přesídlení jsou relativně dost mobilní.9 Včasné zajištění bydlení přesídlených uprchlíků, především v rozvíjejících se zemích přesídlení je důležité, aby se omezil dlouhodobý pobyt v přijímacích zařízeních (viz kapitola 1.1).

P Mattu, A survey on the extent of substandard housing problems faced by immigrants and refugees in lower mainland of British Columbia, Multilingual Orientation Service Association for Immigrant Communities (MOSAIC), Canada, 2002; S Francis & G Price, Refugees and shelter in Australia: A report of the On-arrival Accommodation Project, Ecumenical Migration Centre, Melbourne, Australia, 1996; J Carey-Wood, Meeting refugees’ needs in Britain: The role of refugee specific initiatives, Home Office Research and Statistics Directorate, London, UK, 1997. 9

- 64 -


19.9.2008 13:20:32

Co je třeba zohlednit při plánování bydlení Jsou pro přesídlené uprchlíky potřebné speciální programy bydlení? Zajistit přesídleným uprchlíkům přístup k bezpečnému a cenově dostupnému bydlení je pro země přesídlení zřejmě jeden z nejdůležitějších a nejvíce komplexních problémů. Země jako Dánsko, Švédsko, Finsko a Nizozemí si uvědomují, že bydlení hraje zásadní roli, a proto přesídleným uprchlíkům zajišťují krátce po příchodu trvalé bydlení. Možnost takového řešení je dána jak strukturou opatření pro otázky bydlení v těchto zemích (kde hraje vláda důležitou roli při poskytování bydlení tuzemcům), tak skutečností, že přesídlení uprchlíci jsou umísťováni do zvláštních obcí podle systému kvót. To umožňuje lepší plánování, než je tomu v případě těch zemí, kde se umístění přesídlených uprchlíků řídí jinými aspekty. V jiných zemích ale existují významné překážky, které brání přidělení subvencovaných bytů přesídleným uprchlíkům, neboť tyto země mají minimální veřejný sektor bydlení, ohromnou poptávku po nízkonákladových bytech ze strany tuzemců a významnou populaci bez přístřeší. V tomto kontextu existuje riziko zvýšení antipatie vůči přesídleným uprchlíkům, je-li jim dávána přednost před tuzemci v oblasti subvencovaného bydlení. Zatímco v některých zemích úřady souhlasí s přidělením určitého počtu bytových jednotek přesídleným uprchlíkům, v jiných zemích mají v otázkách zajištění bydlení nově příchozí uprchlíci stejný režim jako tuzemci, musí splnit stejné podmínky a čekají stejně dlouhou dobu na veřejné bydlení jako tuzemci. Nicméně většina zemí si uvědomuje, že přesídlení uprchlíci jsou na trhu s byty znevýhodněni, a proto jim nabízí dodatečnou podporu bydlení. identifikace klíčových subjektů pro otázky bydlení

Do zajištění bezpečného a cenově dostupného bydlení přesídlených uprchlíků je třeba zapojit četné subjekty, a to především: – soukromé pronajímatele a realitní agentury; – vládní úřady v oblasti bydlení; – agentury pro přesídlení založené v komunitách, etnicko-kulturní komunity a nevládní organizace. V mnoha zemích poskytují tyto subjekty poradenství a podporu v oblasti bydlení a mohou být také zapojeny do poskytování dotací populacím se speciálními potřebami; – dobrovolníky. V mnoha zemích poskytují dobrovolníci praktickou podporu při hledání bydlení; – uprchlické komunity, rodiny a přátele.

Iniciativy pro usnadnění přístupu k bezpečnému a cenově dostupnému bydlení Informace o bydlení a podpora Většina zemí zahrnuje informace o bydlení do programů orientace a nabízí individuální podporu dlouhodobého bydlení jako součást přijetí a počáteční podpory. Někteří přesídlení uprchlíci potřebují podporu, informace a v pozdější fázi přesídlení poradenství v otázkách nájemních vztahů nebo při hledání bydlení, je-li nutná změna umístění. Tradiční země přesídlení mají celou řadu opatření na podporu bydlení včetně:

- 65 -


19.9.2008 13:20:33

– financování etnicko-kulturních agentur, agentur pro přesídlení a nevládních organizací, které poskytují služby a poradenství imigrantům a uprchlíkům v otázkách bydlení; – zajištění přístupu přesídlených uprchlíků k podpoře bydlení, poradenství a informačním službám zřízeným pro tuzemce, kteří jsou znevýhodněni na trhu s byty (např. poskytnutím informace o těchto službách přesídleným uprchlíkům, proškolení personálu v otázkách potřeb přesídlených uprchlíků a vytvořením partnerství mezi službami zajišťujícími podporu integrace a specializovanými agenturami pro otázky bydlení); – vytvoření speciální informace o bydlení, zajištění podpory a poradenských služeb pro imigranty a uprchlíky. Pro cenově dostupné a kvalitní bydlení potřebují nově příchozí: • vědět, zda je bydlení poskytováno přesídleným uprchlíkům přijímající společností; • znát hlavní rysy trhu s byty (např. existence jak veřejného, tak soukromého bydlení, vlastnictví bytů); • znát náklady na bydlení v přijímající společnosti; • znát dostupnost bydlení (jak obtížné bude zajištění bydlení?); • získat reálnou informaci o kvalitě cenově dostupného bydlení a charakteristice okolí, v němž je toto bydlení dostupné; • znát práva a povinnosti nájemců bytů; • znát dostupnost poradenských služeb a podpory při hledání a zajištění bydlení; • znát dostupnost finanční pomoci k pokrytí nákladů na bydlení (např. dotace nájmů, půjčky, pomoc s prvními náklady); • vědět, jak najít a požádat o nájemní bydlení; • vědět, jak požádat o bydlení dotované vládou.

Vytipovat možné námitky proti nájemnímu bydlení přesídlených uprchlíků Realitní kanceláře nemusí mít zájem pronajímat byty přesídleným uprchlíkům, protože je neznají a protože většina přesídlených uprchlíků nemá v přijímající zemi žádné záznamy týkající se zaměstnání a nájemního bydlení. Mohou také čelit případnému riziku netolerance stávajících nájemců vůči přesídleným uprchlíkům (např. jiné vůně při vaření jídla, hudba). Přijímající země vytvořily řadu strategií pro řešení těchto problémů včetně: – vytváření partnerství mezi agenturami pro přesídlení a realitními kancelářemi; – zvyšování informovanosti soukromých pronajímatelů a realitních kanceláří; – zajištění přístupu přesídlených uprchlíků k mediačním a poradenským službám prostřednictvím etnicko-kulturních služeb a nevládních organizací nebo poradenských služeb v otázkách bydlení vytvořených pro tuzemce; – zprostředkování služeb. Například Britská rada pro uprchlíky navrhla model, kdy se rada zaručila za určitý inventář jménem nájemců-uprchlíků. V Beninu platí nájemné pronajímatelům jménem přesídlených uprchlíků agentura pro podporu přesídlení na dobu šesti měsíců předem, částka je následně srážena přesídleným uprchlíkům z peněžité pomoci. Ve Španělsku nevládní organizace pronajímá domy od soukromých pronajímatelů a následně je podnajímá přesídleným uprchlíkům. Pronajímatelé, kteří se účastní programů na zprostředkování, později obvykle uzavírají nájem přímo s uprchlíky bez prostředníka; – zákonodárství na ochranu proti diskriminaci na trhu s byty na základě rasy, kultury nebo etnického původu (viz kapitola 1.8).

- 66 -


19.9.2008 13:20:33

Integrace v praxi Flexibilita bydlení v Chile a Švédsku • V roce 2001 bylo skupině afghánských a iráckých uprchlíků nabídnuto přesídlení do Chile. Vládní úřad pro bydlení jim nabídl výběr ze dvou lokalit. Rodiny si vybraly byty v malé komunitě s přístupem do města. • I když švédské domy byly určeny pro malé rodiny, někteří pronajímatelé umožnily větším rodinám žít spolu zajištěním dvou sousedních bytů. přístup k veřejnému bydlení

Bydlení dotované vládou je pro přesídlené uprchlíky, z nichž většina bude mít v prvních letech pravděpodobně nízký příjem, velmi důležité. Země přesídlení se snaží přesídleným uprchlíkům zpřístupnit veřejné bydlení: – poskytnutím informace o veřejném bydlení přesídleným uprchlíkům. V mnoha zemích přesídlení uprchlíci běžně žádají o veřejné bydlení v rámci procesu přijetí a orientace. To je důležité s ohledem na velmi dlouhou čekací dobu na veřejné bydlení ve většině zemí; – záruky, že systémy na přidělování veřejného bydlení v urgentních nebo prioritních případech zohlední přesídlené uprchlíky, a to především ty se zvláštními potřebami; – školením úředníků v otázkách bydlení s cílem zajistit zohlednění potřeb uprchlíků při rozhodování o jejich umístění; – zvláštními kvóty pro přesídlené uprchlíky. Například Ministerstvo pro bydlení v Chile souhlasilo s přidělením určitého počtu bytových jednotek ročně přesídleným uprchlíkům, kteří se usazují v zemi na základě integračního programu; – zajištěním bydlení přesídlených uprchlíků se zvláštními potřebami (např. početné rodiny, uprchlíci s postižením).

Dotace na úhradu nákladů bydlení Mnohé země nabízejí dotace nájmu nebo granty a půjčky k pokrytí prvních nákladů soukromého nájemního bydlení (např. placení nájemného předem, kauce). Zatímco v některých případech jsou tyto programy specielně určeny přesídleným uprchlíkům, někde jsou součástí širších programů peněžité pomoci poskytované tuzemcům. Integrace v praxi Bezpečné a cenově dostupné bydlení v Baltimore, USA Při realizací nového projektu přesídlení v Baltimore v roce 1999 vytvořily agentury pro přesídlení partnerství s Korporací místního rozvoje, jehož cílem bylo zajistit bezpečné, čisté a cenově dostupné bydlení pro přesídlené uprchlíky. Cílem Korporace, podporované finančně federální vládou a nadacemi, byla revitalizace původní zástavby pro střední třídu. Středem zájmu revitalizační strategie byl významný potenciál budov severně od městského parku, postavený v typickém baltimorském stylu řadových domků, který byl plně obýván v minulosti, ale v průběhu posledních desetiletí se pomalu vylidňoval a obývané domy sousedily s domy prázdnými. Některé z prázdných domů byly používány pro trestnou činnost.

- 67 -


19.9.2008 13:20:33

Po poskytnutí záruk ze strany agentur pro přesídlení a zohlednění možnosti, že by se nájemci mohli později stát vlastníky, koupila Korporace prázdné domy. Po renovaci byly domy pronajaty uprchlíkům za tržní ceny. Agentury pro přesídlení použily finance poskytnuté na podporu uprchlíků k úhradě tří až čtyřměsíčního nájemného. Korporace zase souhlasila se zrušením obvyklé kauce ve výši dvouměsíčního nájemného pro krátkodobé nájmy a se zkrácením výpovědní doby z jednoho roku na šest měsíců. I když se zpočátku vyskytly obtíže, obecně se partnerství ukázalo jako prospěšné a zkušenosti s přesídlením a s převzetím nové kultury jsou pozitivní. Úspěch tohoto přístupu byl z velké části dán tím, že agentury pro přesídlení podporovaly přesídlené uprchlíky v právních otázkách spojených s nájemním bydlením. Vzhledem k tomu, že byl udržován těsný kontakt, mohly agentury jménem těch rodin, které měly potíže, dohodnout s Korporací pozdější platby. Platba nájemného byla přehodnocena, když agentury pro přesídlení zdvojnásobily své úsilí při hledání zaměstnání přesídleným uprchlíkům. Agentury rovněž poskytovaly orientaci uprchlickým rodinám v otázkách práv a povinností nájemců, používání spotřebičů, konceptu nájemního vztahu a výhody vlastnictví bytu v dlouhodobém horizontu. Partnerství mezi Korporací a agenturami pro přesídlení snížilo stres a spory, které doprovázejí přesídlení uprchlíků a poskytlo příjemné prostředí k usazení uprchlíků v Baltimore. Místo bylo transformováno a revitalizováno k užitku uprchlíků, jejich komunity a města Baltimore.

- 68 -


19.9.2008 13:20:33

Shrnutí kapitoly

zajištění přístupu ke kvalitnímu a bezpečnému bydlení Dobrý integrační program by měl: – zajistit existenci přiměřených opatření a zdrojů k poskytnutí nebo usnadnění přístupu k dlouhodobému, bezpečnému a kvalitnímu bydlení uprchlíků, a to co nejdříve po jejich příchodu; – začlenit příslušné aktéry do plánování, tj. především uprchlické komunity, nevládní organizace, vládní úřady pro otázky bydlení a soukromý sektor; – zajistit potřeby přesídlených uprchlíků se zvláštními potřebami bydlení (např. početné rodiny, uprchlíci s postiženími). Speciální programy a služby by měly: – poskytnout jazykovou pomoc; – poskytnout poradenství v otázkách bydlení a zdůraznit význam dalších faktorů přesídlení jako jsou peněžitá pomoc a sociální podpora; – najít a snažit se změnit existující znevýhodnění v oblasti bydlení, s nímž mají zkušenosti lidé z uprchlického prostředí.

- 69 -


19.9.2008 13:20:34

Kapitola 1.7 Cesta k ekonomické soběstačnosti: ZAMĚSTNÁNÍ A ŠKOLENÍ Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 70 -


19.9.2008 13:20:34

Kapitola 1.7 cesta k ekonomické soběstačnosti: ZAMĚSTNÁNÍ A ŠKOLENÍ Tato kapitola je zaměřena na strategie podpory přesídlených uprchlíků k zajištění jejich ekonomické soběstačnosti prostřednictvím zaměstnání a školení. Je třeba jí číst ve spojení se Třetí částí, která se věnuje především problematice uprchlických žen, seniorů a mladých lidí. Co je třeba mít na paměti Plánování ekonomické soběstačnosti Při vytváření nového programu přesídlení je třeba dát prioritu: • identifikaci a rozvoji partnerství s klíčovými veřejnými a soukromými partnery (např. poradci v oblasti získávání zaměstnání, zaměstnavateli, asociacemi zaměstnavatelů); • opatřením pro individuální hodnocení a získání zaměstnání (tam, kde je to možné, prostřednictvím existujícího poskytovatele); • zahrnutí informace o podmínkách zaměstnání, službách a postupech do programů orientace. Dlouhodobě je třeba směřovat k(e): • strategiím, které zajistí, aby výběr zaměstnání a služby vedoucí k získání zaměstnání zohledňovaly potřeby uprchlíků (např. jazyková pomoc, profesní rozvoj a větší informovanost mezi poskytovateli); • specializovaným programům v oblasti podpory zaměstnání a služeb přesídleným uprchlíkům; • programům, které poskytnou intenzivní pomoc při hledání zaměstnání a podporu přesídleným uprchlíkům nebo ke strategiím, které podpoří jejich přístup ke specializovaným programům vytvořených pro tuzemce znevýhodněné na trhu práce; • zajištění uznání předchozího vzdělání, kvalifikace a praxe uprchlíků; • odstranění překážek, které brání účasti na trhu práce (např. péče o děti, doprava); • programům, které podpoří přesídlené uprchlíky při zakládání mikroekonomických podniků; • k usnadnění přístupu na trh práce (např. školící programy); • k opatřením na zavedení rovných pracovních příležitostí přesídlených uprchlíků a k opatřením proti jejich diskriminaci; • zapojení odborů, zaměstnavatelů, služeb v oblasti vyhledávání zaměstnávání, uprchlíků a širších komunit do vytváření iniciativ na podporu zaměstnání uprchlíků; • ke strategiím a programům pro profesní postup a rekvalifikaci. Ekonomická soběstačnost a zaměstnání jako prostředky ke startu v nové zemi Ekonomická soběstačnost je jeden z nejvýznamnějších faktorů úspěšné integrace. Výdělečná schopnost umožňuje „koupit“ si mnoho z dalších prostředků nutných k vybudování života v nové zemi jako je bydlení, zdravotní péče a vzdělání. Zaměstnání je také důležité pro dlouhodobou ekonomickou stabilitu, zejména v případě potíží nebo krize. V některých zemí jsou navíc nároky na další výhody jako je zdravotní péče, starobní důchod, nemocenská a dávky v nezaměstnanosti podmíněny účastí v zaměstnání. Zaměstnání kromě toho, že poskytuje prostředky pro ekonomickou stabilitu, významně ovlivňuje schopnost účasti v přijímající společnosti. Bez zaměstnání se přesídlení uprchlíci vystavují riziku - 71 -


19.9.2008 13:20:34

bludného kruhu sociální a ekonomické marginalizace, která nepostihne pouze je, ale pravděpodobně i budoucí generace. Místo výkonu práce je také jedním z hlavních zdrojů kontaktů nově příchozích dospělých uprchlíků s novou zemí a zároveň jim umožňuje získávat informace o kultuře a zvyklostech přijímající společnosti. Dává každodenní příležitost komunikace v jazyce přijímající společnosti a urychluje tak získání dobré jazykové znalosti. Jako vedlejší efekt snižuje sociální izolaci a zvyšuje celkovou úroveň, kontrolu a nezávislost nově příchozích uprchlíků. Zaměstnání je také místem, kde dochází k navázání přátelství. Prostřednictvím smysluplné práce definujeme sami sebe a svou roli jak v širší společnosti, tak v rodině. Pro příchozí uprchlíky, z nichž mnoho bojovalo, aby si zachovalo pozitivní identitu v prostředí rozvratu a závislosti, je to zvlášť významný aspekt. Možnost realizovat se na trhu práce je významným faktorem pro úspěšnou integraci. To se týká především mužů. Studie totiž ukazují, že pokud se mužům nedaří sehnat práci odpovídající jejich dovednostem a praxi, zvyšuje se u nich riziko depresí 10. Podpora zaměstnání uprchlíků přináší výhody také přijímajícím společnostem. Vedle minimalizace závislosti na sociálních dávkách, jsou zaměstnaní uprchlíci schopni platit daně a jejich kupní síla zvyšuje celkovou ekonomickou úroveň společnosti. Zaměstnání je hlavní cesta, jejímž prostřednictvím mohou uprchlíci přispět k rozvoji ekonomiky a sociálním standardům přijímající společnosti. Opatření, která mají zajistit uprchlíkům přístup k zaměstnání, jsou nedílnou součástí integračního programu. V ideálním případě by uprchlíci měli být schopni konkurovat tuzemcům na místech, která odpovídají jejich schopnostem a praxi, a na nichž jsou schopni optimalizovat svůj přínos přijímající společnosti. Položení základů v rozvíjejících se zemích přesídlení I když jsou opatření na podporu ekonomické soběstačnosti zásadní pro každý integrační program, jsou obzvlášť důležitá v rozvíjejících se zemích přesídlení, a to především v těch, které mají omezenou schopnost financovat programy peněžité pomoci. V těchto zemích potřebují přesídlení uprchlíci získat zaměstnání hned na počátku přesídlení. Proto je důležité, aby rozvíjející se země přesídlení začaly hned na začátku plánovat opatření na podporu časné ekonomické soběstačnosti včetně: • informovanosti mezi zaměstnavateli, poskytovateli školení a programy pro získání zaměstnání; • vytvoření partnerství jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru pro vytvoření příležitostí zaměstnání a školení; • rozvoje možností krátkodobého profesního a odborného školení; • podpory mikroekonomických podniků; • podpory úplného formálního vzdělání a školení; • zavedení spolupráce s místními subjekty, které mohou poskytnout informace o pracovních příležitostech (např. obchodní asociace, dobrovolnické organizace, odbory, náboženské komunity). C Power, C Hertsman, S Mathews & O Manor, ‘Social differences in health: Life cycle effects between ages 23 and 33 in the 1958 British Cohort’, American Journal of Public Health, vol. 87, no. 9, 1997; M D Sahar, Depression Among Afghan Refugees in the West: A Comprehensive Study, Afghan Journal vol. 1, no. 2, 2001. 10

- 72 -


19.9.2008 13:20:35

Co ovlivňuje ekonomickou soběstačnost I když jsou schopnosti a dovednosti uprchlíků velmi variabilní, je zde řada faktorů, které ovlivňují dosažení ekonomické soběstačnosti. Mezi nimi figurují: – velmi dobrá znalost jazyka přijímající země; – informovanost a schopnost účastnit se náborů a procesů pro získání zaměstnání; – přenosnost a poptávka po jejich schopnostech na trhu práce přijímající země; – rozsah vzdělání, praxe a pracovních zkušeností ze zemí původu nebo zemí azylu; – konkurenční požadavky spojené s přesídlením, přizpůsobení se nové společnosti a kultuře a pro mnohé vyrovnání se s traumaty, křivdami a pocity viny souvisejícími s nuceným odchodem; – kulturní a náboženské praktiky a rozsah, v němž jsou přizpůsobeny trhu práce a zaměstnání v přijímající zemi; – přístup ke zdrojům, které podporují účast na trhu práce, mezi nimi péče o děti, doprava a pracovní pomůcky (v některých přijímajících zemích poskytují obchodníci vlastní pracovní pomůcky); – přístup k prostředkům k podnikání jako půjčky a informace o obchodním sektoru přijímající společnosti; – motivace a chuť objevovat nové možnosti zaměstnání; je důležité, aby přesídlení uprchlíci byli plně zapojeni a měli zcela pod kontrolou proces získávání zaměstnání. Důležité jsou také faktory v přijímající společnosti včetně: – zkušeností se zaměstnáváním jedinců z jiných zemí a chování vůči nim; – ekonomických podmínek; uprchlíci jsou stěží konkurence schopní na trhu práce v zemích, kde je vysoké procento nezaměstnanosti mezi tuzemci; – možnosti uznání kvalifikace a praxe získané přesídlenými uprchlíky v zemích původu; – možnosti účasti na jazykovém kurzu, a je-li to potřeba na dalším vzdělávání a školení jako přípravě k zaměstnání nebo zvýšení kvalifikace na trhu práce. Některé země mají široký vzdělávací a školící systém pro tuzemce, který je dostupný a bezplatný nebo jsou poskytovány půjčky, granty nebo stipendia na vzdělání. V jiných zemích nemusí být takové systémy dobře zavedeny nebo jsou dostupné pouze za úhradu; – existující infrastruktury na podporu přístupu na trh práce jako například služby pro získání zaměstnání pro tuzemce a programy podpory znevýhodněným pracovníkům; – očekávání ekonomické soběstačnosti a dostupnost peněžité pomoci a bezpečnosti služeb pro ty, co jsou mimo trh práce. Související témata jsou detailně rozvedena v kapitole 1.3; – možnosti účasti v jazykových kurzech; – existence právního rámce a programů na prevenci diskriminace a vykořisťování uprchlíků jako zranitelné skupiny na trhu práce.

Iniciativy na podporu ekonomické soběstačnosti Individualizované hodnocení a pomoc při získání zaměstnání Aby v přijímající zemi získali zaměstnání, musí se přesídlení uprchlíci seznámit s(e): – službami a systémy náboru do zaměstnání, které existují v přijímající zemi; – podmínkami a požadavky pro zaměstnání. V této souvislosti je třeba ověřit jejich předchozí pracovní zkušenosti a jejich dovednosti a jejich využitelnost v přijímající zemi. Například názvy pracovních pozic obvykle nemají stejný obsah a mohou být proto zavádějící. Podobně praxe a zkušenosti získané neformálně například v uprchlickém táboře, nemusí být uznány ani zaměstnavateli ani samotnými uprchlíky;

- 73 -


19.9.2008 13:20:35

– možnostmi vzdělání a školení, je-li jejich předchozí zkušenost nedostatečná nebo bylo-li jejich vzdělání přerušeno; – procesy získání nových osvědčení a akreditace. Ti, kdo mají zájem stát se ekonomicky soběstační vytvořením mikroekonomických podniků, potřebují informaci o dostupných programech pomoci. Opatření pro individualizované hodnocení a získání zaměstnání v počátcích přesídlení jsou nedílnou součástí integračního programu. Některé země přesídlení mají zavedeny programy pro získání zaměstnání pro tuzemce. V takovém případě jsou nově příchozí podřazeni pod tyto služby v rámci procesu přijetí a orientace. Většina zemí přizpůsobuje programy potřebám nově příchozích následujícími způsoby: – poskytnutí tlumočnických a překladatelských služeb, které pomohou přesídleným uprchlíkům získat přístup ke službám pro získání zaměstnání a hledat si zaměstnání; – nabídku intenzivní podpory uprchlíků v počátcích přesídlení. V některých zemích je tato podpora nabízena prostřednictvím existujících programů vytvořených pro žadatele o práci se speciálními potřebami. Jiné země vytvořily zvláštní programy pro uprchlíky; – poskytnutí informací a vzdělávacích programů pracovníkům v dané oblasti s cílem zajistit porozumění minulosti a současným potřebám nově příchozích. To je významné v těch zemích, kde je hledání zaměstnání prostřednictvím vládou nabízených služeb podmínkou pro výplatu sociálních dávek; – nábor dvojjazyčných a multikulturních zaměstnanců do služeb pro získání zaměstnání; – opatření pro pravidelné hodnocení získaného zaměstnání v počátcích přesídlení s cílem identifikovat a řešit problémy, s nimiž se potýkají nově příchozí uprchlíci nebo jejich zaměstnavatelé. Integrace v praxi Pracovat pro uprchlíky V USA jsou uzavřeny dohody s nevládními organizacemi, na jejichž základě organizace poskytují služby v otázkách zaměstnání nově příchozím uprchlíkům. S uprchlíky je provedeno individuální hodnocení a je jim poskytnuta pomoc při přípravě nabídky. Poskytovatelé služeb následně sami osloví zaměstnavatele, kteří hledají zaměstnance s kvalifikací, kterou mají uprchlíci. Mnoho programů pro zaměstnání nabízí zaměstnavatelům bezplatné překladatelské služby s úvodním školením, zkušební dobou a poskytuje informace o zvláštních dotacích a daňových úlevách, které se mohou uplatnit při zaměstnání uprchlíka. Mohou také pomoci při řešení možných problémů jako jsou otázky bezpečnosti nebo kulturního nedorozumění. V jiných zemích byly pro uprchlíky vytvořeny zvláštní služby pro získání zaměstnání nebo je vyhodnocení a získání zaměstnání formálně začleněno do procesu přijetí a orientace. Například v Dánsku, kde k přijetí a k integraci dochází na obecní úrovni, jsou připravovány individuální uvítací plány na míru společně s nově příchozími uprchlíky. Zahrnují mimo jiné vyhodnocení individuálních schopností uprchlíků a dosažené kvalifikace s cílem usnadnit jim vstup na trh práce nebo přístup ke vzdělání a školení.

- 74 -


19.9.2008 13:20:35

Jaká úroveň podpory by měla být uprchlíkům poskytnuta, aby mohli pokračovat v předchozí kariéře nebo získali na trhu práce místo srovnatelné s tím, co měli v zemi původu? Někteří uprchlíci mají vysoký stupeň vzdělání a vysokou profesní a odbornou kvalifikaci, ale nemusí být okamžitě použitelní na trhu práce přijímající země, a to z mnoha důvodů: • kvalifikace, jíž disponuje nově příchozí uprchlík, nemusí být na trhu práce přijímající země poptávána vůbec nebo pouze v minimální míře; • na trhu práce přijímající země může být velká nabídka kvalifikace, kterou mají nově příchozí; existuje tedy vysoká konkurenci, která může být překážkou zaměstnancům, jež získali kvalifikaci v jiných zemích; • může být požadován důkaz o vysoce specializovaných znalostech, aby bylo možno uznat předchozí kvalifikaci a následně vykonávat profesi nebo podnikat. To se týká týkat zdravotnických a právnických profesí a podnikání v oblasti telekomunikací. Za těchto okolností potřebují uprchlíci pomoc, aby mohli zjistit, zda je možno se dovolávat své předchozí kariéry či zda bude lepší zvolit alternativní cestu jiného povolání. V některých zemích existují opatření, která uprchlíky podporují buď v pokračování jejich dosavadní profese nebo nabízí rekvalifikaci pro práci, která bude odpovídat jejich znalostem a očekáváním (např. prostřednictvím školících programů, dotací školení nebo sociálními dávkami, které umožní účast na rekvalifikaci). Jiné země řešení této problematiky nechávají na samotných uprchlících. Existuje mnoho faktorů, které uprchlíkům brání dosáhnout stejné pozice, jakou zastávali na trhu práce v zemích původu. V některých zemí není ekonomicky možné nebo politicky udržitelné pomáhat uprchlíkům dosáhnout tohoto cíle. Je to především případ zemí, kde mají tuzemci limitovaný přístup ke vzdělání a různým školením. Za těchto okolností může být pro přesídlené uprchlíky lepší v krátkodobém horizontu nalézt práci, která jim zajistí bezprostřední ekonomickou samostatnost a zároveň začít studovat jazyk a účastnit se vzdělávacího programu na přípravu zaměstnání v dlouhodobém horizontu. Rozsah, v jakém je podpora poskytována, závisí na převažující pracovní síle a ekonomických podmínkách v přijímající zemi a na situaci každého jednotlivého uprchlíka.

Zvýšit čitelnost zaměstnání, schopnosti a prostředky pro hledání zaměstnání Někteří uprchlíci potřebují dodatečnou pomoc při hledání zaměstnání a při přípravě na zaměstnání v přijímající zemi. Není pravděpodobné, že mají přístup k výpočetní technice a Internetu. Mnoho z nich neumí psát žádosti a další dokumenty související s hledáním zaměstnání a účastnit se přijímacích pohovorů. I když jsou přesídlení uprchlíci obvykle velmi motivovaní k získání zaměstnání, někteří z nich nemuseli nikdy předtím pracovat nebo mohli být dlouho dobu bez zaměstnání z důvodu pobytu v uprchlickém táboře. Kromě toho může být v zemi přijetí odlišná kultura a hodnoty související se zaměstnáním.

- 75 -


19.9.2008 13:20:36

Z tohoto důvodu je v mnoha zemích uprchlíkům nabídnut intenzivní program, jehož cílem je poskytnutí orientace na trhu práce přijímající země, příprava na zaměstnání a pomoc při hledání zaměstnání. Opět se tyto programy v různých zemích liší, některé země vytváří speciální programy pro uprchlíky a jiné přiřazují uprchlíky pod programy pomoci tuzemcům se zvláštními potřebami v oblasti zaměstnání. Volná pracovní místa jsou obvykle v přijímajících zemích nabízena neformálně prostřednictvím profesních a osobních kontaktů na základě pověsti, které se těší potenciální uchazeč (oproti formálním výběrovým řízením). Vzhledem k tomu, že vybudování pověsti a profesních kontaktů trvá určitou dobu, mohou být v tomto ohledu nově příchozí uprchlíci významně znevýhodněni. Ve snaze zlepšit vyhlídky pro zaměstnání nově příchozích uprchlíků vytvořila řada zemí školící programy, které uprchlíky spojí s lidmi z jejich profese (buď tuzemci nebo usazenými členy uprchlických komunit). Integrace v praxi Poskytování intenzivní podpory na míru při hledání zaměstnání

V Hamburgu (Německo) uzavřela nevládní agentura poskytující pomoc uprchlíkům (AWO) s Veřejnou službou zaměstnanosti dohodu o poskytování intenzivní podpory uprchlíkům v otázkách hodnocení a získávání zaměstnání. Program byl vytvořen z toho důvodu, že zaměstnanci Veřejné služby zaměstnanosti neměli ani čas ani možnosti poskytnout uprchlíkům vhodné služby. Uprchlíci, kteří se registrují pro pomoc v nezaměstnanosti, jsou posíláni k AWO spíše než k Veřejné službě zaměstnanosti. Zde jim je poskytnuta pomoc zaměstnancem, který má zkušenost s prací s uprchlíky, a který dost často hovoří jejich jazykem. Jsou vyhodnoceny jejich potřeby v otázkách jazykové znalosti, školení a zaměstnání a následně jsou přiřazeni příslušným službám nebo na pracovní pozice. Opačný přístup byl zvolen v Austrálii ve státě Victoria. Zde jsou uprchlíci zařazeni pod hlavní služby pro oblast zaměstnanosti. Nevládní agentury ovšem poskytují školení zaměstnancům těchto služeb, aby tito byli schopni porozumět specifickým potřebám uprchlíků. Integrace v praxi Informační centrum (Migrant Information Technology Centre), Londýn, Velká Británie Několik nevládních agentur připravilo ve spolupráci s uprchlickými komunitami informační centrum pro uprchlíky a migranty usazené v Londýně. V rámci pomoci hledání zaměstnání centrum umožňuje mimo jiné přístup na Internet a k výpočetní technice pro přípravu žádostí a dokumentů souvisejících s hledáním zaměstnání. Tyto programy pomáhají nově příchozím uprchlíkům orientovat se v přijímající zemi ve vztahu ke své profesi, pomáhají jim s přípravou žádosti a dalších dokumentů potřebných pro žádost o zaměstnání a kontaktují je se zaměstnavateli. V zemích, kde jsou při podpoře přesídlení uprchlíků aktivní náboženské komunity (viz kapitoly 1.2 a 1.8), pomáhají tyto komunity i při získávání pracovních příležitostí.

- 76 -


19.9.2008 13:20:36

Programy stáží prováděné v mnoha zemích byly také velmi úspěšné. Umožňují totiž nově příchozím získat pracovní zkušenosti přímo na místě, vytvořit kontakty a prokázat své znalosti a zkušenosti.

Podpořit uznání předchozího vzdělání, kvalifikace a praxe Jak bylo uvedeno výše, ne všichni přesídlení uprchlíci mohou pokračovat ve své kariéře. Ti, kdo si to přejí, potřebují v přijímající zemi znovu osvědčit získanou profesní kvalifikaci (např. zdravotnický personál, technické profese, profese v autodopravě nebo kadeřníci/ce). Stejně tak ti, kdo chtějí pokračovat ve vysokoškolském nebo pomaturitním studiu, potřebují nejprve formální zhodnocení předchozího vzdělání příslušnými úřady. V tomto ohledu mohou v zemích přesídlení existovat četné překážky: – ve většině zemí neprovádí osvědčení získané kvalifikace jeden speciální úřad. Provádí je spíše jednotlivé instituce, profesní asociace a spolky. Přístup k těmto systémům může být pro nově příchozí náročný; – formální procedury osvědčení nebo akreditace profesionálů vyškolených v zahraničí nemusí být zavedeny pro všechny profese a/nebo může existovat omezená znalost příslušných úřadů v otázkách hodnocení kvalifikace a předchozí praxe zahraničních profesionálů; – v některých profesích jsou procesy nového osvědčení kvalifikace velmi drahé, přísné a zdlouhavé a často jsou spojeny s povinností dalšího studia. Čas, náklady a vynaložené úsilí mohou kolidovat s nutností najít zaměstnání pro okamžité ekonomické přežití. V některých zemích mohou obchodní a profesní asociace požadovat přísné postupy osvědčení kvalifikace proto, aby omezily vstup zahraničních profesionálů z důvodu možné konkurence; – p řesídlení uprchlíci nemusí mít potřebné doklady o vzdělání a předchozí praxi, neboť jim mohly být ukradeny, ztratily se nebo byly zničeny; to jim ztěžuje situaci a možnost dokázat zaměstnavatelům a úřadům příslušným pro osvědčení své předchozí vzdělání a praxi.

Integrace v praxi Stáže pro uprchlíky V Nizozemí byl vypracován program stáže, který umožňuje uprchlíkům s kvalifikací a praxí vykonat placenou praxi v příslušném vládním odboru. Uprchlíci jsou zaměstnáni na 12 měsíců a po tuto dobu je jim poskytována odborná pomoc pracovníkem daného odboru. I když není v rámci této praxe zajištěno trvalé zaměstnání, vysoké procento účastníků si je bylo v průběhu praxe schopno zajistit.

Integrace v praxi Uprchlíci školí uprchlíky Ve Velké Británii byl vytvořen program na podporu zapojení do praxe lékařů, kteří získali vzdělání v jiných zemích. Prostřednictvím skupinového týdenního programu vedeného rekvalifikovanými lékaři-uprchlíky získali uprchlíci s lékařským vzděláním informace o požadavcích na registraci, o jazykových kurzech, o umístění ve zdravotnických zařízeních a o pomoci prostřednictvím systému rekvalifikačních zkoušek. Jako první krok ke zlepšení přístupu uprchlíků k procesům vedoucím k osvědčení a akreditaci vytvořily služby pro uprchlíky v mnoha zemích informační materiál pro nově příchozí a pro - 77 -


19.9.2008 13:20:36

příslušné pracovníky, který obsahuje požadavky a kontakty na příslušné profesionály. Jiné země vytvořily opatření pro úřady příslušné pro akreditaci a osvědčení s cílem zajistit správné zhodnocení kvalifikace a předchozí praxe přesídlených uprchlíků. Například v Dánsku byla vytvořena příručka pro univerzity, které hodnotí dosažené vzdělání uprchlíků účastnících se dánského programu přesídlení. Je třeba myslet také na poradenství a na spolupráci s uprchlíky a zajistit, aby procesy osvědčení odpovídaly potřebám uprchlíků a zároveň zachovaly potřebné standardy. Například služba pro zaměstnání uprchlíků v Kentucky (USA) vytvořila s asociací inženýrů této země postupy pro osvědčení kvalifikace přesídlených uprchlíků, kteří v zemi původu získali kvalifikaci inženýra. Integrace v praxi Zvýšit přístup k dopravě v USA Přístup k dopravě byl vyhodnocen jako největší překážka pro zaměstnání uprchlíků v USA. Byla proto vytvořena řada programů, které tuto problematiku řeší: – Nevládní organizace na Floridě poskytuje uprchlíkům půjčky na nákup vozidla. Tato půjčka je splatná v „naturáliích“, a to zajištěním dopravy jiným rodinám uprchlíků. – Veliká ocelárna v Marylandu, která zaměstnává významný počet uprchlíků, nabízí nízkonákladovou dopravu uprchlíků do zaměstnání. – Služba uprchlíkům ve Vermontu poskytuje finanční pomoc a jazykovou podporu pro získání řidičského oprávnění. Stáže a školící programy mohou být užitečné v případech, kdy je pro osvědčení nutná předchozí praxe a zároveň zajišťují uprchlíkům potřebnou profesní podporu pro pozdější dobu.

Řešení praktických překážek zaměstnání I když zaměstnání přináší zjevný ekonomický prospěch, může v souvislosti s ním vyvstat potřeba dalších prostředků jako doprava, řidičské oprávnění a v některých případech pracovních prostředků. Protože uprchlíci s velkou pravděpodobností nezískají tyto prostředky, mohou v tomto směru potřebovat pomoc. Uprchlíci, kteří se starají o děti a pravděpodobně nemají zajištěnu pomoc rodiny nebo jinou neformální podporu, nemusí vědět o existenci soukromých a veřejných zařízeních péče o děti. Některé rodiny nemusí souhlasit s péčí o děti mimo vlastní rodinu, a to především z důvodu neznalosti služeb péče o děti nebo proto, že rodiče či děti trpí traumaty z minulosti nebo proto, že tyto služby neodpovídají jejich kulturním zvyklostem. Náklady na péči o děti mohou být také překážkou pro výkon zaměstnání, a to především pro uprchlíky s velmi nízkými příjmy. Z tohoto důvodu mohou uprchlíci, kteří pečují o děti, potřebovat dodatečnou informaci o roli služeb péče o děti v přijímající společnosti, o nákladech na tuto péči a o zařízeních péče o děti, která jsou jim k dispozici.

- 78 -


19.9.2008 13:20:37

Podpora ekonomické soběstačnosti prostřednictvím mikroekonomických podniků Mikroekonomický podnik může být důležitou alternativou k ekonomické soběstačnosti pro některé nově příchozí, a to především: – pro ty, kteří vlastnili malé podniky jako obchody se smíšeným zbožím, restaurace nebo obchody s kosmetikou či v zemi původu získávali příjem z malých domácích podniků jako krejčovství; – pro ty, jejichž schopnosti jsou těžko přenosné na trh práce přijímající země (např. lékaři, právníci) nebo ti, kteří se těžko zařazují do tradičních povolání (např. umělci); – pro ženy – malé nebo domácí podniky jsou slučitelné s péči o děti a jejich domácími povinnostmi. To je především případ žen, které pocházejí z kultur, kde není přípustné, aby ženy pracovaly mimo domov (viz kapitola 2.2); – pro ty, kteří byli přesídleni do zemí, kde je minimální formální zaměstnanost, zato velmi silná tradice vlastního zaměstnání prostřednictvím vlastnictví podniku a výdělečné aktivity (např. Burkina Faso). Je-li úspěšný, může malý podnik přispět k integraci prostřednictvím ekonomické soběstačnosti. Podniky, které předpokládají intenzivní kontakt se zákazníky, rovněž poskytují příležitost k výuce jazyka a sociálním kontaktům. Některé podniky tuto příležitost ovšem nedávají (např. domácí oděvní výroba) a izolují tak uprchlíky od širší komunity. V mnoha zemích přesídlení byli domácí výrobci předmětem vykořisťování ze strany velkoobchodníků a maloobchodníků11. Založení vlastního malého podniku přináší také určitá finanční rizika a může být spojeno s vysokým osobním nasazením a organizačním úsilím nově příchozích uprchlíků, přitom většina z nich musí řešit ještě i úkoly spojené s přesídlením. Uprchlíci, kteří chtějí založit vlastní malý podnik, potřebují informace a pomoc s: – počátečním kapitálem nebo úvěrem; – přípravou podnikatelského záměru; – daních, účetnictví nebo dalších regulatorních rámcích v přijímající společnosti; – podmínkách trhu v přijímající zemi; – alternativním zdroji příjmu nebo sociální podpoře v době, kdy se podnik teprve zakládá. Integrace v praxi Poradce uprchlíků v oblasti obchodu (The Business Enterprise Adviser), Rada pro uprchlíky (Refugee Council), Londýn, Velká Británie Institut poradce byl založen na pomoc uprchlíkům s přístupem k existujícím vládním agenturám poskytujícím poradenství v oblasti obchodu, a to především z důvodu jejich neznalosti jazyka a také z nedostatku schopnosti hlavních služeb akceptovat rozdílné představy uprchlíků o podnikání. Služba, kde pracují převážně zaměstnanci uprchlického původu, nabízí: – pomoc při zakládání podniku;

C Mayhew & M Quinlan, ‘Out-sourcing and occupational health and safety; a comparative study of factory-based and outworkers in the Australian TCF industry’, Industrial Relations Centre Monograph no. 40, University of New South Wales; Textile, Clothing and Footwear Union of Australia (TCFUA), The hidden cost of fashion, TCFUA , 1995; New South Wales Department of Industrial Relations, ‘ Behind the label’, New Work, vol. 8, no. 2, 2002. 11

- 79 -


19.9.2008 13:20:37

– orientaci v praxi a tržních zvyklostech v Británii; – jazykovou podporu důležitou pro získání úvěru. Podnikatelské záměry mohou být vyhotoveny v jazyce uprchlíků a potom přeloženy a předloženy poskytovatelům úvěrů. V některých zemích může být tato pomoc poskytnuta prostřednictvím opatření pro malé podniky vytvořených pro tuzemce. Například v Irsku jsou lidem, kteří chtějí založit malé podniky, poskytnuty příspěvky (za předpokladu, že podnikatelský záměr je realizovatelný). Tyto příspěvky, které jsou postupně snižovány, jsou poskytovány po dobu až tří let. V Nizozemí mají podnikatelé, kteří zakládají malý podnik, nárok na půjčku na dobu 18 měsíců. V obou zemích tyto programy uprchlíci hojně využívali. S ohledem na jazykové překážky a na skutečnost, že v mnoha zemích jsou pro založení malých podniků zavedena přísná a komplexní kritéria, může vyvstat potřeba dodatečné pomoci i v těchto otázkách. V jiných zemích, jako Burkina Faso a Benin, byly pro uprchlíky vytvořeny cílené návrhy na založení malých podniků. Půjčky s příznivou splatností jsou dostupné těm, kdo se chtějí dát touto cestou ekonomické soběstačnosti. zprostředkování znalostí a schopností uprchlíků zaměstnavatelům a propagace kulturní adaptace

Zapojení zaměstnavatelů je důležitou strategií podpory ekonomické soběstačnosti uprchlíků. Kromě kontroly náboru zaměstnanců, mají zaměstnavatelé významný vliv na pracovní podmínky a některé podniky mohou uprchlíkům nabídnout další podporu jako péče o děti a doprava. Většina zaměstnavatelů nemá zkušenost s přesídlenými uprchlíky, a proto jsou zdrženliví při jejich náboru. Integrační služby v zemích přesídlení se snaží zvýšit podporu zaměstnavatelů a překonat jejich možné námitky: – aktivní propagací znalostí a schopností konkrétních uprchlíků, poskytnutím informací opravujících nesprávné vnímání uprchlíků nebo konkrétních uprchlických komunit nebo poskytnutím pomoci zaměstnavatelům při adaptaci na kulturní a náboženské zvyklosti; – informováním klíčových oborů a svazů zaměstnavatelů o aktuálním a plánovaném přílivu uprchlíků; – poskytnutím jazykové pomoci zaměstnavatelům při základním školení; – poskytnutím dotací a daňových úlev zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají uprchlíky. V zemích, kde se uprchlíci přihlásí do programů určených tuzemcům se specifickými potřebami zaměstnání, je třeba přijmout opatření na propagaci těchto programů u zaměstnavatelů; – vybízením klíčových subjektů ke spolupráci a pravidelnému informování o volných místech.

- 80 -


19.9.2008 13:20:37

Pozor! Komunikace se zaměstnavateli Při komunikaci se zaměstnavateli a zaměstnanci služeb v oblasti zaměstnání by uprchlíci měli být představováni jako normální lidé, kteří jsou ve výjimečné situaci. Průzkum trhu uskutečněný v roce 199812 mezi zaměstnavateli ve Velké Británii ukazuje, že je důležité zamezit: • přecenění schopností a kvalifikace uprchlíků; • definici uprchlíků jako „potřebných“ a tím je vystavit riziku, že na ně budou potenciální zaměstnavatelé pohlížet jako na břemeno; • vytváření dojmu, že uprchlíci jsou jediná nebo nejdůležitější skupina, která je na trhu práce znevýhodněna. Celosvětově je prokázáno, že hlavním důvodem pro zaměstnání uprchlíků je jejich příspěvek ve formě výkonu práce. Proto myslete na předání následujících informací: • přesídlení uprchlíci se obvykle těší vysokému stupni loajality zaměstnavatele; • s ohledem na předchozí zkušenosti, se přesídlení uprchlíci obvykle dokáží adaptovat a jsou schopni se věnovat nové práci; • i když přesídlení uprchlíci nemuseli předtím pracovat v přijímající zemi, hodně z nich má za sebou bohatou pracovní praxi ze země původu nebo země azylu; • kulturně odlišní zaměstnanci mohou přispět k pozitivnímu profilu společnosti; • odlišné kulturní zvyklosti se obvykle na pracovišti přizpůsobí, aniž by byla dotčena bezpečnost, hygiena nebo efektivita. Je dobré informovat také o: • jakékoli jazykové nebo jiné pomoci, která může být poskytnuta zaměstnavatelům, kteří nabírají přesídlené uprchlíky; • zvláštních dovednostech uprchlíků nebo skupin uprchlíků, které si tito přináší s sebou; • faktorech, které souvisí se zkušenostmi uprchlíků s přesídlením, a které mohou ovlivnit jejich schopnost nalézt místo a udržet jej; • zákonných povinnostech zaměstnavatele v otázkách diskriminace a zajištění rovných příležitostí k zaměstnání; • speciálních pobídkách dostupných zaměstnavatelům, kteří nabírají uprchlíky (např. jazyková podpora, dotace, daňové úlevy); • speciálních programech a podporách zaměstnavatelů, které jim pomáhají orientovat a školit nové zaměstnance na pracovišti. Vstřícnost vůči kultuře Někteří uprchlíci mají náboženské nebo kulturní zvyklosti, které mohou omezit výkon jejich zaměstnání nebo, pokud jim na pracovišti nevyjdou vstříc, je mohou ze zaměstnání zcela vyloučit. Například praktikující muslimové potřebují flexibilní pracovní dobu a prostor k vykonání modliteb v určených časech. Mohou mít zákaz práce na místech, které jsou spojeny s obchodem nebo s nakládáním s vepřovým masem či alkoholem. Někteří zaměstnavatelé se brání zaměstnávat muslimské žen, které jsou zahaleny (nosí hajib), a to z obavy o bezpečnost či hygienu nebo z obavy zhoršení image společnosti. European Council on Refugees and Exiles (ECRE) Task Force on Integration, ‘Good practice guide on the integration of refugees in the European Union, Employment, ECRE, (undated), p. 32. 12

- 81 -


19.9.2008 13:20:37

Mnoho podniků tyto kulturní odlišnosti úspěšně vyřešilo. Ve skutečnosti viditelný závazek k zaměstnávání kulturně odlišných pracovníků může přispět k pozitivnímu profilu společnosti. Služby pro uprchlíky v otázkách zaměstnanosti mohou učinit opatření a zajistit, aby kulturní zvyklosti nevyvolávaly problémy, a to: • začleněním informací o kultuře do programů profesionálního rozvoje pro zaměstnance uvedených služeb; • vytvořením programů, jejichž cílem je pomáhat zaměstnavatelům při řešení těchto otázek; • zajištěním právní pomoci konkrétním uprchlíkům, kteří se stali oběťmi přímé diskriminace nebo zažili určitý druh nedorozumění. V některých případech mohou být do řešení zapojeny příslušné orgány pro otázky zákazu diskriminace a zajištění rovného zacházení v zaměstnání.

Integrace v praxi Zapojení zaměstnavatelů Nevládní organizace ve Francii „Francie – azylová země“ uzavírá dohody s hlavními francouzskými zaměstnavateli, kteří souhlasí s tím, že budou organizaci informovat o volných místech. Zaměstnanci na vybrané pozice jsou zaměstnáni na stejném základu jako tuzemci. Nevládní organizace s těmito uprchlíky udržuje i nadále kontakt jednak, aby monitorovala situaci jednak, aby měla zpětnou vazbu jak od zaměstnavatelů, tak od zaměstnanců. Toto opatření je relativně levné.

Integrace v praxi Zvýšit vstřícnost ke kulturním odlišnostem Zaměstnanci úřadu pro technickou pomoc v optázkách zaměstnání přesídlených uprchlíků v USA věděli, že muslimští zaměstnanci i zaměstnavatelé mají odlišné představy o možnostech zaměstnávání muslimských žen, které musejí dodržovat čas modliteb a zároveň se tradičně halí do šátku. Zaměstnanci uvedeného úřadu úzce spolupracovali s poradci z muslimské komunity a vytvořili kampaň, jejímž cílem bylo informovat o potřebách muslimských pracovníků, o způsobech, jak tyto potřeby přizpůsobit potřebám zaměstnavatele a o zákonných povinnostech zaměstnavatelů v otázkách zákazu diskriminace a zajištění rovných příležitostí.

Způsoby umístění jako prostředky podpory zaměstnání Země přesídlení nabízejí uprchlíkům umístění v komunitách, kde je nízké procento nezaměstnanosti nebo, kde je vysoká poptávka po pracovnících v určitých oborech. Jiné země poskytují přesídleným uprchlíkům finanční a praktickou podporu při přemístění z původního umístění do komunit, kde jsou pracovní příležitosti nebo kde je nízká nezaměstnanost. I když jsou to účinné strategie v oblasti ekonomické soběstačnosti, je třeba, aby vzaly v úvahu schopnost komunity dosáhnout i jiných integračních cílů jako je etnická a sociální podpora a náklady a prospěch ze sekundární migrace v počátečním období přesídlení.

- 82 -


19.9.2008 13:20:38

Výhody speciálních programů pro zaměstnání přesídlených uprchlíků

Potřeby lidí z uprchlického prostředí jsou lépe uspokojeny v dlouhodobém horizontu, je-li jim zajištěn přístup k hlavnímu trhu práce a programům v oblasti zaměstnání, které jsou určené pro tuzemce. Nicméně většina zemí si uvědomuje, že v počátečním období přesídlení je potřeba podpory intenzivnější a je obvykle nejlépe poskytována prostřednictvím programu vytvořeného na míru uprchlíkům. Speciální služby a programy pro zaměstnávání uprchlíků mohou hrát také roli při zajištění přístupu uprchlíků k programům týkajících se hlavního trhu práce a pracovních příležitostí, a to:

• poskytováním poradenství nově příchozím uprchlíkům a jejich směřování k zaměstnavatelům a institucím, které poskytují vzdělání a školení; • poskytováním jazykové pomoci a tlumočení; • poskytováním informací o kultuře a zvyklostech zaměstnávání; • informováním zaměstnavatelů o schopnostech a zkušenostech uprchlíků; • spoluprácí se zaměstnavateli, odbory, vzdělávacími a školícími institucemi a poskytovateli programů v oblasti trhu práce ke zvýšení pracovních příležitostí nově příchozích a dosažení rovných pracovních příležitostí.

Řešení rasismu, diskriminace a vykořisťování na pracovišti Uprchlíci, a především ti, kteří se viditelně typově liší od většiny v přijímající společnosti (přízvuk, fyziognomie, kulturní zvyklosti), se mohou stát oběťmi rasismu nebo diskriminace. To může nejdříve ovlivnit jejich šance na získání zaměstnání, dále pak jejich možnosti na kariérní postup a stupeň jejich přijetí ostatními zaměstnanci. Zvlášť zjevné nepřátelství mohou pocítit uprchlíci, kteří se usadí nebo hledají zaměstnání v oblastech, kde je vysoká nezaměstnanost, neboť mohou být považováni za nevítané konkurenty pro beztak omezený počet míst. Nově příchozí uprchlíci mohou být rovněž vystaveni snadnému vykořisťování ze strany zaměstnavatelů, a to s ohledem na skutečnost, že mají minimální alternativy při hledání zaměstnání, nemají dostatečnou jazykovou znalost a neznají svá práva zaměstnanců13. Starší uprchlíci, ženy a uprchlíci s postižením mohou čelit doprovodným efektům diskriminace z důvodu věku, pohlaví a pracovní schopnosti (viz Část druhou). V zemích s dlouhou historií kulturní migrace jsou vytvořeny právní rámce na ochranu před diskriminací a na dodržování zásady rovných příležitostí v zaměstnání. Služby vytvořené na podporu přesídlení uprchlíků tyto právní rámce užívají jak pro zvýšení informovanosti zaměstnavatelů o jejich povinnostech vůči zájemcům o zaměstnání z řad uprchlíků, tak pro poskytování poradenství uprchlíkům o jejich právech. Odbory jsou také důležitými partnery pro ochranu práv zaměstnanců ve vztahu k přesídleným uprchlíkům.

Role odborů Odbory hrají důležitou roli v ochraně práv uprchlíků, při vytváření přátelského prostředí na pracovišti a při zajišťování příležitostí uprchlíků k zaměstnání, rekvalifikaci a kariérnímu postupu. V mnoha zemích jsou obvykle lepší pracovní podmínky i mzdy v oblastech, kde existují odbory. International Labour Office (ILO), International Organisation for Migration (IOM), Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights (OHCHR) in consultation with Office of the United Nations High Commissioner for Refugees (UNHCR), International Migration, Racism, Discrimination and Xenophobia. A discussion paper prepared by the ILO, IOM and OHCHR in consultation with the UNHCR, 2001. 13

- 83 -


19.9.2008 13:20:38

Zapojení některých odborů je obtížné, neboť v uprchlících vidí konkurenty jak z důvodu nedostatku pracovních míst, tak z důvodu možného rizika ztráty těžce vydobytých pracovních a mzdových podmínek. Obávají se totiž, že uprchlíci jsou levnější a výhodnější pracovní silou. V mnoha zemích ale byly odbory důležitými partnery při integraci, když uznaly, že uprchlíci neprospívají pouze ekonomice přijímající zemi jako pracovní síla, ale že jsou důležitou členskou základnou pro samotné odbory. Pro nově příchozí uprchlíky ze zemí se silnou odborovou tradicí mohou být odbory důležitým zdrojem sociálních kontaktů a mohou jim pomoci účastnit se občanské společnosti. Je důležité, aby přesídlení uprchlíci získali informaci o odborech a jejich roli v přijímající společnosti. Odbory v mnoha zemích přesídlení vedly výukové programy cílené na etnicko-kulturní komunity. Politický vliv odborů z nich může udělat důležité partnery při získávání širší podpory vlády a společnosti. Například v roce 1999 odbory v Dánsku spolupracovaly se zaměstnavateli a nevládními organizacemi při vedení kampaně „Rozdílnost jako výhoda“. Cílem této kampaně bylo přitáhnout pozornost dalších zaměstnanců a potenciálních zaměstnavatelů k etnickým minoritám – i uprchlíkům – a přivést je na trh práce, podpořit rovné příležitosti a bojovat proti diskriminaci. V rámci kampaně byly použity různé strategie – média, komedie s pracovní tematikou, lobování, zájmové skupiny, strategie na pomoc zaměstnavatelům při vytváření pracovních míst pro etnické minority. V nedávné době proběhla v USA shromáždění s cílem zajistit změny v imigračních zákonech, které se vztahuji na imigranty bez platných povolení ke vstupu. Odbory hrály v USA významnou roli při hledání zaměstnání pro uprchlíky a při nabídce formalizovaných přeškolovacích programů.

- 84 -


19.9.2008 13:20:38

Shrnutí kapitoly

DOSAŽENÍ EKONOMICKÉ SOBĚSTAČNOSTI Dobrý integrační program by měl: – poskytnout individuální vyhodnocení a pomoc při získávání zaměstnání a zohlednit zkušenosti s přesídlením; – mít strategie na prevenci diskriminace a na podporu rovných pracovních příležitostí pro uprchlíky, které jsou zaměřeny jak na zaměstnavatele, tak na samotné uprchlíky; – nabídnout podporu uprchlíkům, kteří chtějí založit malé podniky; – zajistit uprchlíkům na trhu práce stejné konkurenční podmínky jako tuzemcům a zajistit jejich postup na trhu práce podle jejich schopností, dovedností a praxe; – vytvořit strategie na propagaci a podporu příležitostí pro zaměstnání uprchlických žen, uprchlické mládeže a uprchlíků seniorů (viz Část druhá). Speciální programy vytvořené na podporu zaměstnání uprchlíků by měly: – upřednostnit přístup ve formě partnerství a zajistit, aby v něm přesídlení uprchlíci hráli aktivní roli a uvědomovali si, že proces hledání práce je v jejich režii; – pomáhat přesídleným uprchlíkům při jejich prezentaci u zaměstnavatelů a pomoci jim správně vyhodnotit jejich schopnosti a pracovní možnosti; – poskytnout jazykovou pomoc; – poskytnout citlivou podporu potřebám uprchlických žen, seniorů a mladých lidí (viz Část druhá); – zapojit zaměstnavatele a odbory; – zapojit uprchlické komunity do plánování a realizace; – propagovat zaměstnance jako hodnotu pro zaměstnavatele v přijímající společnosti; – poskytnout pomoc nebo usnadnit přístup k pomoci odstraněním praktických překážek (péče o děti, doprava, pracovní prostředky); – podpořit přístup ke smysluplnému a udržitelnému zaměstnání.

- 85 -


19.9.2008 13:20:39

Kapitola 1.8 Vytvoření otevřené společnosti a obnova důvěry ve vládu Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 86 -


19.9.2008 13:20:39

Kapitola 1.8 Vytvoření otevřené společnosti a obnova důvěry ve vládu Otevřenost a obnova důvěry ve vládu jsou hlavní cíle přesídlení uprchlíků a tato témata jsou diskutována napříč Příručkou. Strategie podpory v klíčových systémech jako zdravotní péče a služby, v otázkách zaměstnání, stejně jako ve specifických součástech integračního programu jako je přijetí a orientace, jsou probrány v příslušných kapitolách. Tato kapitola je zaměřena na způsoby, kterými mohou přijímající země zajistit v širším sociálním kontextu, že se uprchlíci cítí vítáni, bezpečni a chápani v každodenních kontaktech s komunitami, na pracovišti, ve školách a v jiných institucích. Zároveň i přijímající společnosti mohou mít prospěch z dovedností přesídlených uprchlíků. Dosažení těchto cílů je možné jak na úrovni komunit, tak na úrovni vlády a dále prostřednictvím médií.

Co je třeba mít na paměti Plánování a podpora rozvoje otevřené společnosti Při vytváření nového programu přesídlení je třeba: – podpořit vedoucí komunity na místní úrovni; – připravit mediální strategie; – připravit informace pro média; – identifikovat odborníky na integraci v příslušných resortech; – přijmout opatření k udělování povolení k trvalému pobytu přesídleným uprchlíkům. Z dlouhodobého hlediska je třeba: – zapojit klíčové aktéry na místní úrovni do podpory integrace (např. zaměstnavatele, odbory, náboženské komunity, místní úřady); – posilovat etnicko-kulturní komunity a náboženské instituce; – vytvářet právní rámec na podporu integrace a kulturní odlišnosti; – rozvíjet kulturní programy orientace před a po příchodu do země; – vytvářet strategie boje proti rasismu a xenofobii; – vytvářet mediální strategie na podporu informovanosti společnosti a jejího porozumění procesu přesídlení uprchlíků; – vytvářet strategie na ochranu a monitorování lidských práv. Co je otevřená společnost? V zemích přesídlení existuje široký konsensus o pojmu „otevřená společnost“: je to společnost, která: – akceptuje a přijímá kulturní, rasovou, etnickou a náboženskou odlišnost; – odlišnost vnímá jako prospěch pro přijímající společnost; – podporuje nově příchozí a zajišťuje jim rovný přístup ke zdrojům v přijímající společnosti a možnost účasti v této společnosti; – podporuje nově příchozí při vytváření a udržování vazeb s původní kulturou a s kulturou přijímající společnosti; – pomáhá odstranit xenofobii, rasismus a diskriminaci;

- 87 -


19.9.2008 13:20:39

– pomáhá porozumět následkům přesídlení na vládní a místní úrovni; – je zapojena do ochrany a propagace lidských práv na národní i mezinárodní úrovni. V integračním kontextu je ovšem třeba pohlížet na otevřenost jako na obousměrnou silnici, kdy je přesídleným uprchlíkům zároveň nabídnuta možnost porozumět kultuře přijímající země. Strategie týkající se této otázky jsou rozvedeny v kapitole 1.5. Otevřená společnost jako zdroj integrace a prostředek ke startu v nové zemi Otevřené prostředí napomáhá integraci přesídlených uprchlíků různými způsoby: – pomáhá znovu vytvořit a udržet pocit bezpečí v nové zemi, protože úzkost a obavy spojené s přesídlením často přetrvávají dlouho po příchodu; – pomáhá vytvořit pocit sounáležitosti; – pomáhá v přístupu ke zdrojům, které potřebují k přesídlení a k účasti v komunitách a institucích v zemi přesídlení; – posiluje kulturní komunity, zajišťuje nově příchozím sociální podporu a umožňuje jim navázat vazby s kulturními a náboženskými institucemi a zvyklostmi; – pomáhá akceptovat uprchlíky a podporuje rozvoj důležitých kontaktů s jednotlivci a institucemi v přijímající společnosti; – obnovuje ztracenou důvěru, především důvěru ve státní úředníky a osoby, které zastávají určité funkce; – důvěřuje a uznává právo uprchlíků na ochranu v přijímající zemi a právo na důstojné zacházení. Jsou-li přesídlení uprchlíci ve vstřícném prostředí, snaží se přispívat svými schopnostmi a dovednostmi a jsou samozřejmě více motivováni. Usnadnění přístupu a zajištění podmínek, za kterých se přesídlení uprchlíci mohou zapojit do systémů přijímající společnosti, omezuje jejich sociální a ekonomickou marginalizaci. Vzájemné porozumění a respekt mezi přesídlenými uprchlíky a širší společností pomáhá vytvářet sociálně soudržnou a harmonickou společnost. Tyto vztahy nepřinášejí prospěch pouze přesídleným uprchlíkům, ale také dalším skupinám mimo hlavní společenský proud jako jsou původní komunity a lidé s různými handicapy. Co ovlivňuje otevřenost Mnoho přesídlených uprchlíků pochází ze zemí, kde jsou státní úředníci zapojeni do násilí a perzekucí. Proto mohou být přesídlení uprchlíci zvlášť citliví k nespravedlnostem v přijímající společnosti nebo se mohou obávat či nemusí mít důvěru k těm, kdo zastávají určité odpovědné pozice (učitelé, státní úředníci, atd.). Tyto faktory mají vliv na pocit bezpečí, schopnost vytvářet vazby s přijímající společností a interakce s klíčovými systémy jako jsou školy a sociální služby. Omezená znalost jazyka přijímající společnosti je také důležitým aspektem. Svou roli hrají i specifika přijímající země (na místní a vládní úrovni): – existence komunit v oblasti lidských práv, otázkách uprchlíků a demokracie (náboženské komunity, skupiny na ochranu lidských práv); – existence etnicko-kulturních komunit a jejich schopnost přispívat k vytváření otevřeného prostředí; – existence právního rámce, politiky a programů pro otázky kulturní odlišnosti; – porozumění důvodům přesídlení uprchlíků; - 88 -


19.9.2008 13:20:39

– podpora tolerance; – přístupy k migraci a přesídlení; – přístupy médií; – ochrana a propagace lidských práv; – tradice v přijímání migrantů. Média, společnost a přístup vlády Většina zemí má různé pohledy na otázky uprchlíků na místní a vládní úrovni. Jsou-li reakce nim negativním mohou se v příjímací společnosti cítit jak nežádoucí přítěž. Typickým problémem jsou v tomto ohledu rasismus a xenofobie. Kromě toho, že zpochybňují bezpečnost přesídlených uprchlíků, přispívají k psychickým problémům (úzkost a deprese), ovlivňují integraci (bydlení a zaměstnání) a brání účasti uprchlíků v přijímající společnosti14. Řada faktorů přispívá ke lhostejnosti nebo nepřátelství vůči přesídleným uprchlíkům. Ty je třeba řešit na vládní úrovni za spolupráce s dalšími subjekty pracujícími v oblasti přesídlení a ochrany lidských práv. Mezi uvedené faktory patří: • obecná antipatie k migraci vedená přesvědčením, že uprchlíci a imigranti se stanou konkurenty na již omezeném trhu práce nebo ohrozí způsob života v přijímající zemi. To je především případ uprchlíků, jejichž rasa, kulturní a náboženské zvyklosti nejsou v přijímací zemi dominantní; • pocit, že přesídleným uprchlíkům je nabídnuta lepší vládní podpora než tuzemcům; • neznalost uprchlíků a jejich zkušeností. Negativní postoje vůči žadatelům o azyl mohou být rozšířeny i na přesídlené uprchlíky. Zpochybňování důvodů a důvěryhodnosti žadatelů o azyl může u přesídlených uprchlíků vyvolat vzpomínky na vlastní zkušenosti, kdy jim nebylo uvěřeno nebo jim nebyla poskytnuta ochrana. Pocit, že se žadateli o azyl je nakládáno nespravedlivě, může u přesídlených uprchlíků podlomit víru v soucit přijímající společnosti.

Jak usnadnit rozvoj otevřené společnosti Význam partnerství a místního nasazení Vláda podporuje otevřenou společnost vypracováním obecné legislativy, plánováním rámců a financováním aktivit v uprchlických a širších komunitách. K integraci uprchlíků ovšem dochází na konkrétních místech v komunitách, na pracovištích a v institucích přijímající společnosti. Zkušenosti ukazují, že je velmi důležité zapojit a spolupracovat s klíčovými institucemi na místní úrovni, především se: – zaměstnavateli a odbory; – sousedy; – náboženskými komunitami; – školní komunitami; Victorian Health Promotion Foundation, Mental health promotion plan: Foundation document, Victorian Health Promotion Foundation, 1999; Human Rights and Equal Opportunity Commission, Racist violence. Report of the National Inquiry into Racist Violence in Australia, AGPS, Canberra, 1991; J Dennis, A Case for Change. How Refugee Children in England are Missing Out. First Findings from the Monitoring Project of the Children’s Consortium, The Children’s Society, Save the Children & the British Refugee Council, 2002. 14

- 89 -


19.9.2008 13:20:39

– místními představiteli (úřady, zastupitelstva); – etnicko-kulturními skupinami a službami; – médii; – lidskoprávními organizacemi. Zapojení komunity je důležité jak pro uvítání nově příchozích, tak pro vybudování základů porozumění a podpory přesídlení uprchlíků. řešení konfliktních kulturních zvyklostí

Jak bylo uvedeno výše, je důležité podporovat zachování původní kultury přesídlených uprchlíků. Dochází ovšem k situacím, při nichž nejsou rozdílné kulturní zvyky akceptovány a mohou vést ke konfliktu: Považují se životu či zdraví nebezpečné nebo jsou v přijímací kultuře nepřípustné. Např. z těchto důvodů bylo v některých zemích zákonem zakázáno mrzačení ženských pohlavních orgánů (viz kapitola 2.2); Jsou sice v zájmu některých členů uprchlických komunit, ale přijímající společnost je neakceptuje, protože jsou v rozporu se zájmy jiných členů komunit. Tak třeba některé způsoby dětské výchovy mohou být považovány za příliš tvrdé. Stejně tak některé země původu určují ženám jiné společenské postavení, což je v přijímajících společnostech považováno za sociální a ekonomické znevýhodnění žen; Jsou natolik odlišné od „norem“ přijímající společnosti, že dostávají přesídlené uprchlíky do izolace, což ale není v jejich zájmu ani v zájmu přijímající společnosti. Řešení konfliktů záleží jak na daném problému, tak na přijímající společnosti. Jak již bylo uvedeno výše, integrace je obousměrný proces, během něhož se přesídlení uprchlíci přizpůsobují nové zemi a přijímající společnosti se učí a přizpůsobují zvyklostem přesídlených uprchlíků. V tomto ohledu se většina přijímajících zemí snaží řešit konfliktní kulturní praktiky dlouhodobými strategiemi, které kladou důraz na: – vzdělávání širší společnosti, vyšší toleranci, akceptování hodnot, víry a zvyků nově příchozích; – mediaci a odstranění překážek mezi uprchlíky a širší společností; – informovanost a vzdělávání uprchlických komunit. Integrace v praxi Sociální zapojení a porozumění: příklad Dánska a Irska • Jedno dánské místní zastupitelstvo umožnilo členství uprchlíků v místních sportovních klubech a v zahrádkářské komunitě. Přesídlení uprchlíci se tak začali setkávat s Dány se stejnými zájmy a za stejných podmínek. • V oblasti Shannon v Irsku navštěvují uprchlíci školy a místní rolnické asociace, kde vypráví o své minulosti a tím dávají mnoha Irům příležitost potkat někoho, kdo má jiný kulturní nebo etnický původ.

Iniciativy na podporu otevřené společnosti Zapojení širší veřejnosti V mnoha zemích hrály důležitou roli skupiny a instituce založené komunitou (jako náboženské komunity a svazky): - 90 -


19.9.2008 13:20:40

– vytvořily strategie na potírání rasismu a xenofobie ve svých obvodech a v širší společnosti; – podpořily účast uprchlíků v místních institucích a organizacích (školy, kluby, asociace a modlitebny); – zajistily reprezentaci přesídlených uprchlíků v administrativě a na rozhodovacích pozicích. Například odbory v mnoha zemích podpořily aktivní účast uprchlíků a imigrantů; – přijaly opatření k zajištění odezvy místních institucí a organizací na potřeby přesídlených uprchlíků; – podpořily kulturní události jako festivaly a svátky; – přispěly dobrovolnou sociální podporou a sponzorskými programy.

Integrace v praxi Zapojení společnosti do přesídlení uprchlíků v Kanadě Kanada má dlouhou tradici v zapojení společnosti do přesídlení uprchlíků. V roce 1996 získala jako uznání za humanitární a humánní přístup k uprchlíkům tzv. Nansenou cenu. Takový přístup je zřejmý v praxi Imigrační ekumenické rady v Manitobě, která byla formálně založena v roce 1968 za účelem sociální a morální podpory nově příchozích. Práci vykonají jak dobrovolníci, tak zaměstnanci, z nichž mnozí jsou imigranti nebo bývalí uprchlíci. Členství v radě je otevřeno všem vyznáním a jsou v ní běžně zastoupeni příslušníci anglikánské církve, hinduisté, jehovisté, luteráni, muslimové, presbyteriáni, příslušníci římskokatolické církve a siktové. Rada poskytuje orientaci, podporu usazení a bydlení přesídleným uprchlíkům a dále informace a reference o zdravotní péči a dalších službách. Program dobrovolníků nabízí přesídleným uprchlíkům přátelství, neformální jazykovou výuku a základní praktickou podporu a další sociální a rekreační aktivity v Manitobě. Spolek dobrovolníků i nově příchozích v oblasti Saskatoon umožňuje místním obyvatelům pomáhat uprchlíkům. Bylo vytvořeno informační centrum, které nově příchozím poskytuje informace a usnadňuje jim komunikaci se širší společností. Centrum nabízí pomoc při hledání zaměstnání, možnosti sociální interakce a formální i neformální jazykové kurzy. Klíčovým zaměstnancům poskytuje vzdělávání ve zdravotnictví, pedagogice a v dalších otázkách, které se týkají uprchlíků (trauma, mučení, atd.). Spolu s vládními a nevládními organizacemi pomáhá zajistit, aby důležité programy (školství, zaměstnání) odpovídaly potřebám nově příchozích. Jsou pravidelně konány veřejné akce, které upozorňují a oceňují práci jak nově příchozích, tak dobrovolníků a pomáhají zvýšit informovanost o obecných problémech uprchlíků i těch, kdo se setkávají s přesídlováním uprchlíků do Kanady. Jak rada tak spolek aktivně podporují kanadský soukromý sponzorský program (viz str. 19) podporou programu ve vlastních komunitách, nabídkou školení a pomocí sponzorům. Úspěch obou institucí spočívá především ve schopnosti zapojit širokou veřejnost. I když dostávají finanční prostředky od vlády i z nevládních zdrojů, velké množství práce je i nadále vykonáváno na dobrovolnické bázi. Je zajištěna přímá vazba mezi přesídlenými uprchlíky a širší společností.

- 91 -


19.9.2008 13:20:40

Osobní kontakt s uprchlíky umožní získat představu o zkušenostech a kultuře přesídlených uprchlíků, což pomáhá zvýšit toleranci a porozumění a prospívá jak uprchlíkům, tak jejich novým komunitám. Široká a informovaná základna pomáhá i vládní politice a poskytuje poradenství v problematice přesídlení, je-li to třeba.

Vytvoření otevřené společnosti v rozvíjejících se zemích přesídlení Ze zkušeností rozvíjejících se zemí přesídlení vyplývá, že podpora musí být prioritně poskytnuta vedoucím komunit a tvůrcům mínění. Například v Beninu, jakmile je vybráno vhodné místo, konají se informační schůzky s obvodními a tradičními, vedoucími a náčelníky s cílem podpořit toleranci a porozumění problematice uprchlíků a získat jejich podporu a spolupráci.

Účast etnických komunit Kapitola 1.2 se věnovala některým způsobům podpory rozvoje etnicko-kulturních komunit, především etnicko-kulturních organizací a služeb v otázkách sociální podpory přesídlených uprchlíků v přijímacích zemích. Tyto komunity a jejich organizace hrají také významnou roli při vytváření otevřené společnosti. Mohou: – poskytnout veřejné poradenství a informovat s cílem podpořit porozumění uprchlickým komunitám; – jednat jako mediátoři v případě kulturních konfliktů mezi uprchlickými komunitami a přijímající společností; – podpořit uprchlíky a zapojit je do rozhodování na pracovišti, ve společnost a na širší politické úrovni; – poskytnout vládě, poskytovatelům služeb a dalším institucím poradenství v oblasti kultury, tak aby byly schopny citlivě reagovat na potřeby přesídlených uprchlíků; – podpořit rozvoj programů a zařízení, jež nově příchozím pomáhají v kulturních otázkách (asistenční skupiny, kulturní akce, projekty v oblasti umění, centra etnických komunit a modlitebny, etnická rádia a televizní programy, etnické noviny a časopisy); – poskytnout příležitosti k účasti na občanském životě. V tomto smyslu mohou připravit bezpečný rámec, v němž přesídlení uprchlíci získají důvěru a potřebné znalosti. Takto získané znalosti mohou být dále použity při jejich účasti ve fórech v širší společnosti; – umožnit přesídleným uprchlíkům účastnit se života přijímající společnosti prostřednictvím společných akcí. V uprchlických komunitách se mohou vytvořit styly vedení, které fungovaly v perzekučních a zkorumpovaných režimech (nedůvěra, podezření, držení vedení), ale které neusnadňují účast v přijímajících společnostech. Tento problém pomáhají řešit různé iniciativy.

- 92 -


19.9.2008 13:20:40

Práce s médii Média hrají významnou roli při vytváření postojů společnosti k celé řadě témat, mezi nimi i k přesídlení uprchlíků15. V mnoha zemích zaměstnanci v oblasti přesídlení úzce spolupracovali s médii, aby podpořili porozumění širší společnosti a zlepšili informovanost o výhodách přesídlení jak pro přesídlené uprchlíky, tak pro přijímající společnost. Stejně tak mohou ovšem média odrazit negativní postoje určité části společnosti, které jdou proti Klíčové zprávy pro komunikaci s přijímající společností a médii Klíčové zprávy a způsob jejich sdělení médiím a přijímající společnosti musí odpovídat podmínkám dané země. Je třeba: • zasadit přesídlení do celkového kontextu a ukázat, že přijímající společnost je jedna z mnoha zemí, které se dělí o společné břímě celkového počtu uprchlíků; • zdůraznit, že uprchlíci byli nuceni opustit své rodné země z obavy o vlastní bezpečnost; • poskytnout informaci o postupech používaných UNHCR a přijímající společností pro výběr přesídlených uprchlíků. To pomůže opravit mylný názor, že přesídlení uprchlíci jsou primárně „ekonomičtí migranti“ a ujistit, že jsou prováděna pečlivá zdravotní a osobnostní vyšetření; • zdůraznit, co může země přesídleným uprchlíkům nabídnout (např. zabránit jejich perzekuci); • vysvětlit, jaká podpora se přesídleným uprchlíkům nabízí a zabránit tak vnímání uprchlíků jako skupiny, které je poskytováno výhodnější zacházení než tuzemcům; • zdůraznit užitek, který přesídlení uprchlíci přináší přijímající společnosti. Použít případy známých uprchlíků a výsledky mezinárodního výzkumu o sociálních a ekonomických výhodách migrace a přesídlení; • poskytnout relevantní informace o zemi; • informovat, jak mohou jednotlivci a komunity pomoci přesídlení uprchlíků. • i když se tyto informace týkají především otázek přesídlení uprchlíků, je možné zvážit rozšíření i na další problematiku jako jsou mýty o různých kulturách a zpochybnění rasových stereotypů. uprchlíkům a mohou rovněž vyvolat pocity strachu a úzkosti mezi přesídlenými uprchlíky. Jako primární zdroj informací v počátcích přesídlení budou mít média významný vliv na vnímání přijímající společnosti přesídlenými uprchlíky a míru, v jaké jsou v ní vítáni. Tento faktor je třeba vzít v úvahu při práci s médii a zdůraznit potřebu monitorování médií ze strany zaměstnanců pro otázky přesídlení. Zkušenosti ukazují, že není možné kontrolovat, jakým způsobem média předkládají otázky týkající se uprchlíků. Lze ale spolupracovat s médii, která podporují integraci jak na vládní, tak na místní úrovni a zajistit, že: – předem dostanou správnou a přesnou informaci. Některé země připravily informační balíčky pro média; – se předem zváží účast médií a jejich informování o příchodu uprchlíků. To platí především pro rozvíjející se země přesídlení, kde je přesídlení novinkou, a proto přitahuje pozornost médií. Jeli navíc příliv uprchlíků relativně nízký, jsou uprchlíci jednoduše identifikovatelní. Sami přesíd M Boreland & L Smith, Community relations in media education. Representations of ethnic communities in Australian print and broadcast media, Deakin University, Geelong, Victoria, Australia, 1996. 15

- 93 -


19.9.2008 13:20:40

lení uprchlíci obvykle nevítají takovou publicitu. Nejsou připraveni na vlastní prezentaci v médiích, především nehovoří-li plynně jazykem přijímající země. Existuje také riziko, že jakýkoli malý problém bude v budoucnu vyvolávat velký zájem a sensacechtivost médií a dlouhodobě by tak mohla být zpochybněna podpora vlády a komunit; – se vytvoří strategie vůči médiím. To je především důležité na vládní úrovni. Obvykle je vytvořen výbor nebo pracovní skupina z relevantních ministerstev a je identifikován klíčový personál, který komunikuje s médii. Aby byla zachována konzistentnost informací poskytovaných médiím, je vhodné dohodnout se na klíčových bodech, které jsou médiím sdělovány. Pravidelné monitorování komunikace s médii umožní její přizpůsobení v reakci na změnu podmínek. Práce s médii s cílem podpořit otevřenou společnost a pro přesídlené uprchlíky Myslete na: • vytváření vztahů s novináři; • vytváření strategií účinné spolupráce s médii pro ty, kdo pracují na klíčových pozicích jak na vládní, tak na místní úrovni (školení, příprava manuálů, atd.); • zajištění spolupráce s uznávanými osobnostmi – „mluvčí“ ve prospěch přesídlení uprchlíků (denní tisk, rozhovory v rozhlase a televizi); • monitorování tisku, spolupráce s rozhlasem – poskytnutí prostoru na propagaci přesídlení nebo na opravu nesprávných názorů; • kurzy v otázkách přesídlení pro novináře; • spolupráci s populárními médii jako jsou ženské časopisy a televizní seriály v otázkách souvisejících s uprchlíky; • g ranty na podporu dokumentů a filmů týkajících se uprchlíků; • v ytvoření cen za uznání výjimečnosti při informování o otázkách uprchlíků a přesídlení. Co je třeba vědět o způsobu informování o přesídlených uprchlících médii Novináři často pracují pod tlakem a mají minimum času na přípravu příběhů, které přitahují. Někteří vyjadřují negativní postoj společnosti nebo jsou pod tlakem majitele či vydavatele média předkládat otázky uprchlíků určitým způsobem. To může vést k: • senzacechtivým reportážím o uprchlících často bez poskytnutí širšího kontextu; • nepřesnostem nebo negativním stereotypům v otázkách etnických menšin; • zdůvodňování problémů v uprchlických komunitách etnickým původem bez ohledu na další faktory jako je strukturální nezaměstnanost, sociální vyloučení nebo předchozí zkušenosti16. Pozitivní reportáže mohou být zaměřeny na „lidské“ otázky a na kulturní přínos jako etnická strava, hudba, kroje a festivaly. I když jsou to důležité aspekty, jdou obvykle na úkor ekonomickému, občanskému a intelektuálnímu přínosu přesídlených uprchlíků. Porozumění a přijetí prostřednictvím etnických médii Mnoho zemí přesídlení podpořilo etnicko-kulturní komunity v rozvoji etnických médií jako je rozhlas, televizní stanice nebo programy, časopisy a noviny. Tato média jsou důležitými zdroji informací o událostech v jiných zemích a zároveň uprchlíkům umožňují dozvědět ve svém rodném jazyce o právech a dostupných prostředcích v přijímající zemi.

- 94 -


19.9.2008 13:20:41

Integrace v praxi Použití populárních médií V populárním australském seriálu „Sousedé“ bylo několik dílů, v němž děti poskytly podporu uprchlíkovi. Tato zápletka umožnila poukázat na podmínky v zemi původu, důvody útěku a jeho obavy z úřadů. Podobně se několik dílů britského detektivního seriálu „Účet“ věnovalo otázce kosovských uprchlíků a řešilo dilema těch, jimž se nepodařilo dosáhnout uznání své profesní kvalifikace v přijímající společnosti. Ženské časopisy v mnoha zemích připravily články o případech uprchlických žen. Takové přístupy jednak osloví širší publikum, jednak zboří mýty a předsudky a umožní věnovat se tématům hlouběji a osobněji. Zaměstnanci v oblasti integrace podporují televizi, rozhlas a vydavatele časopisů při zveřejňování uprchlických otázek a mohou poskytnout materiály a průvodní informace.

Integrace v praxi Komunikace s médii v Británii Britská národní loterie pravidelně oslovuje mediálního poradce, aby poskytl školení etnickokulturním a nevládním organizacím o tom, jak se prezentovat v médiích. Školení je zaměřeno na propagaci pozitivního image uprchlíků a souvisejících otázek.

Vytváření strategií na vládní úrovni Země přesídlení se snaží vytvářet vládní programy a poskytovat služby tak, aby odpovídaly potřebám uprchlíků a imigrantů. Za tímto účelem: – plánují strategie, které odráží formální závazek vlády v oblasti integrace a/nebo kulturní odlišnosti a definují způsoby realizace výše uvedeného napříč vládními resorty. Jako příklad lze uvést australskou strategii New Agenda for a Multicultural Australia a švédský program Integration Policy; – vytváří poradní výbory na vládních úrovních, které pomáhají při plánování, realizaci a monitorování integrace. V mnoha zemích jsou členy těchto výborů uprchlíci a imigranti; – přijímají speciální politiky a programy v rámci vládních resortů, které se snaží zajistit potřeby uprchlíků a imigrantů. V některých případech je poskytována technická podpora a pomoc vládním úředníkům zapojeným do poskytování služeb (oddělení pro etnické otázky v rámci jednotlivých resortů). V rozvíjejících se zemích přesídlení nebo v zemích s malým přílivem uprchlíků mohou být určeni „experti na integraci“ v rámci příslušných ministerstev; – v ytváří iniciativy, které zajistí reprezentaci osob z uprchlického nebo imigrantského prostředí ve veřejném sektoru (programy na podporu rovných příležitostí, stáže, atd.). Přijímající společnosti tak plní svůj závazek začlenit přesídlené uprchlíky do společnosti (a zároveň poskytují pracovní příležitosti); – přijímají zákonodárství, které podporuje rovné příležitosti a brání diskriminaci jednotlivců z důvodu jejich rasy, etnického původu, náboženství nebo země původu. Právní předpisy obvykle rámcově upravují přístup k celé řadě prostředků. Některé země zavedly zvláštní práva pro uprchlíky. Například v USA Civil Right Act zavedl právo na tlumočníka pro osoby s omezenou znalostí jazyka v případě poskytování služeb financovaných federací. Mnoho zemí také vytvořilo právní předpisy na podporu rasové a náboženské tolerance a na prevenci rasismu a xenofobie. Legislativa v této oblasti často předpokládá zřízení nezávislého orgánu, který šetří individuální porušení právních předpisů, hodnotí zákonodárství, zajišťuje informovanost veřejnosti; 16

ibid

- 95 -


19.9.2008 13:20:41

– se stávají signatáři klíčových mezinárodních instrumentů na propagaci a podporu lidských práv. Některé země vytvořily orgány, které monitorují zákonodárství a zavedly aktivity, které zajišťují dodržování lidských práv na národní úrovni. Například v Austrálii je to Komise lidských práv a rovných příležitostí (Australia’s Human Rights and Equal Opportunity Commission) a na Novém Zélandě Komisař pro lidská práva (Human Rights Commissioner); – připravují programy na propagaci přesídlení a obecných otázek týkajících se uprchlíků a kulturní odlišnosti a/nebo k překonání negativních postojů společnosti vůči migraci a přesídlení. Používají se různé strategie – televizní a rozhlasové reklamy, plakáty, brožurky, písemné materiály a webové stránky.

Integrace v praxi Informace společnosti Australská vláda každoročně publikuje příručku, která dokumentuje její aktivity v otázkách uprchlíků a humanitární pomoci. Příručka popisuje australský program přesídlení v kontextu globální uprchlické problematiky a další opatření, která byla vládou přijata na ochranu uprchlíků.

Trvalý pobyt a opatření týkající se občanství Bezpečný pobyt a rovnost před zákonem v přijímající zemi jsou zvlášť důležité v počátcích přesídlení. Mnoho zemí proto vydává přesídleným uprchlíkům povolení k trvalému pobytu a přiznává jim většinu práv a povinností jako tuzemcům. Obvyklými výjimkami jsou držení cestovního pasu, volební právo, zaměstnání v určitých oblastech veřejného sektoru nebo zastávání veřejné funkce.

Integrace v praxi Hlasy uprchlíků ve Švédsku Zastupitelstvo ve městě Lulea ve Švédsku založilo imigrantskou radu, jejímž prostřednictvím se uprchlíci a imigranti mohou vyjadřovat. Jednání rady navštěvují místní komisaři a jejich návrhy a komentáře jsou poté předloženy obecní radě. Jak přispívá zákonodárství k vytvoření otevřené společnosti? Zákonodárství může sloužit jako účinný zastrašující prostředek, může zavést standardy vhodného chování a dát přesídleným uprchlíkům možnost obrany v případě, že jsou oběťmi nespravedlivého zacházení. Zákonodárství má rovněž důležitou symbolickou hodnotu, neboť je praktickým vyjádřením závazku přijímající společnosti chránit a prosazovat práva přesídlených uprchlíků a potírat diskriminaci a násilí na nich páchané. Zkušenosti ale ukazují, že zákonodárství je účinnější, je-li doplněno vzděláváním společnosti a dalšími aktivitami. Mají-li uprchlíci možnost použít právních prostředků obrany, je důležité, aby tyto prostředky byly přístupné (zjednodušení procedur, přeložení materiálů, pomoc při podávání opravných prostředků, atd.).

- 96 -


19.9.2008 13:20:42

Získat občanství přijímající společnosti je důležitý praktický i symbolický okamžik v integračním procesu, zejména proto, že uprchlíci ztratili občanství svých původních zemí. Nabytím občanství se uprchlíci stávají součástí přijímající společnosti a mají možnost plně se účastnit politického života. Rovněž mají právo na konzulární ochranu, cestují-li do zahraničí a dostanou-li se do obtíží a dále mají právo cestovat s cestovním pasem vydaným přijímající společností. Občanství také umožňuje stanovit přesídleným uprchlíkům formálně jejich povinnosti vůči přijímající společnosti. Proces získávání občanství přijímající země může být rozporuplný, protože někteří přesídlení uprchlíci stále doufají v možnost, že podmínky jejich země se někdy zlepší a umožní jim bezpečný návrat. Ve vztahu k občanství je třeba zohlednit důležité faktory: – požadavky na délku pobytu. Tyto požadavky se obvykle pohybují zhruba od dvou do osmi let předchozího pobytu v zemi přesídlení. Nicméně s ohledem na to, co bylo řečeno výše, panuje obecný konsensus, že je v nejlepším zájmu přesídlených uprchlíků a přijímajících společností umožnit jim získat občanství co nejdříve v rámci procesu přesídlení; – požadavky na občanství. Ve většině zemí jsou přesídlení uprchlíci (stejně jako ostatní migranti) povinni prokázat, že mají dobrou pověst. Některé země také požadují, aby plynule hovořili v jazyce přijímající země a absolvovali buď písemný nebo ústní test, kterým prokáží, že rozumí svým občanským právům a povinnostem. Přísnost požadavků se v jednotlivých zemích liší a ovlivňuje možnost resp. okamžik podání žádosti o občanství. Některé země mají zvláštní opatření pro uprchlíky-seniory, neboť pro ně jsou obzvlášť obtížné požadavky na znalost jazyka přijímající země (viz kapitola 2.4).

Integrace v praxi Občanství v Austrálii a Kanadě V rámci svých závazků přijmout uprchlíky a imigranty a umožnit jim plnou účast ve společnosti jak Austrálie, tak Kanada aktivně propagují, podporují a usnadňují proces získání občanství. Obě země: – požadují relativně krátkou dobu předchozího pobytu před podáním žádosti o občanství – v Kanadě jsou to tři roky, v Austrálii dva; – vyňaly uprchlíky a imigranty důchodového věku z podmínky znalosti jazyka; – aktivně podporují získání občanství pomocí společenských kampaní a dalších programů pro uprchlíky a imigranty financovaných vládou včetně programů orientace poskytnutých před a po příchodu; – proces nabytí občanství prezentují jako uvítání nově příchozích. Například v nedávné kanadské kampani na podporu občanství „Vítejte doma“ byli nově příchozí vítáni zprávami od školních dětí. Při obřadu v souvislosti se získáním občanství dostávají v Austrálii noví občané původní australskou rostlinu a informace o tom, jak se mohou účastnit občanského života australské společnosti.

Integrace v praxi Občanství v Austrálii a Kanadě V rámci svých závazků přijmout uprchlíky a imigranty a umožnit jim plnou účast ve společnosti jak Austrálie, tak Kanada aktivně propagují, podporují a usnadňují proces získání občanství. - 97 -


19.9.2008 13:20:42

Integrace v praxi Občanství v Austrálii a Kanadě V rámci svých závazků přijmout uprchlíky a imigranty a umožnit jim plnou účast ve společnosti jak Austrálie, tak Kanada aktivně propagují, podporují a usnadňují proces získání občanství. Obě země: – požadují relativně krátkou dobu předchozího pobytu před podáním žádosti o občanství – v Kanadě jsou to tři roky, v Austrálii dva; – vyňaly uprchlíky a imigranty důchodového věku z podmínky znalosti jazyka; – aktivně podporují získání občanství pomocí společenských kampaní a dalších programů pro uprchlíky a imigranty financovaných vládou včetně programů orientace poskytnutých před a po příchodu; – proces nabytí občanství prezentují jako uvítání nově příchozích. Například v nedávné kanadské kampani na podporu občanství „Vítejte doma“ byli nově příchozí vítáni zprávami od školních dětí. Při obřadu v souvislosti se získáním občanství dostávají v Austrálii noví občané původní australskou rostlinu a informace o tom, jak se mohou účastnit občanského života australské společnosti.

- 98 -


19.9.2008 13:20:42

Shrnutí kapitoly

podpora otevřené společnosti Dobrý integrační program by měl: – vytvořit obecný rámec pro realizaci a monitorování integrace a podporovat odlišnost napříč společností; – zajistit právní rámec na podporu rovných příležitostí a prevenci diskriminace a propagovat rasovou a náboženskou toleranci; – vytvořit opatření k zajištění dodržování lidských práv; – zapojit přesídlené uprchlíky do plánování a monitorování integrace a do programů cílených na kulturní odlišnosti; – vypracovat strategie k zapojení zaměstnavatelů, odborů a místních komunit (především náboženských komunit a organizací na ochranu lidských práv) při budování otevřené společnosti; – podporovat informovanost, porozumění a podporu společnosti přesídlení uprchlíků; – posílit etnicko-kulturní komunity, které zajistí účast nově příchozích na kulturních a náboženských aktivitách a vytvoří spojení mezi uprchlickými komunitami a přijímající společností; – nabídnout přesídleným uprchlíkům trvalý pobyt a s ním související práva a povinnosti (včetně práva na cestování) a umožnit jim v co nejkratší době požádat o státní občanství.

- 99 -


19.9.2008 13:20:42

Část druhá

- 100 -


19.9.2008 13:20:42

Kapitola 2.1 Plány pro optimální psychické zdraví: reakce na traumata uprchlíků Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 101 -


19.9.2008 13:20:43

Kapitola 2.1 Plány pro optimální psychické zdraví: reakce na traumata uprchlíků Prožité zážitky vyvolávají u uprchlíků riziko vzniku psychických problémů. Proto je důležité, aby integrační programy zahrnovaly emoční podporu. Pozitivní přístup je nezbytný pro překonání stresu a pro adaptaci a pomáhá zabránit rozvoji vážnějších psychických poruch. Plánování individuálních složek integračního programu (Část první této Příručky) je vedeno tímto směrem. Tato kapitola je ovšem zaměřena na identifikaci a podporu těch, kteří trpí komplexními psychickými problémy. Co je třeba mít na paměti Zohlednit trauma přeživších Složky integračního programu (detailní informace – viz příslušné kapitoly z Části první) Umístění Usazení a sociální podpora Peněžitá pomoc Jazyková výuka Bydlení Zaměstnání

Zdravotní péče

Otevřená společnost

Obecně

Myslete na: • dostupnost sociální podpory, zdravotní péče a specializovaných služeb pro otázky traumat a týrání. • intenzivní podporu na počátku přesídlení; • podporu přeživších, sloučení rodiny.

• poskytování peněžité pomoci jedincům trpícím těžkými traumaty.

• dosah a způsoby poskytování; • intenzivnější výuku; • nabídku volnějšího rozvrhu účasti pro osoby trpící dopady traumat a mučení. • pravidelné hodnocení způsobů přidělování prioritního bydlení, zohlednění prožitých traumat uprchlíků. • intenzivní podporu při hledání zaměstnání.

• speciální služby; • zohlednění kulturních zvyklostí při řešení traumat a následků násilí; • vzdělávání a informovanost subjektů poskytujících služby v oblasti psychického zdraví, s důrazem na potřeby těch, kdo přežili trauma a mučení a trpí akutními psychickými poruchami.

• podporu a porozumění širší společností a její roli pro rekonvalescenci; • dopad traumat na uprchlické komunity.

• vzdělávání a informovanost klíčových pracovníků, podpořit jejich schopnost identifikace postižených jedinců a poskytnutí pomoci; • podávání zpětných zpráv příslušnými pracovníky; • zavedení systému výměny informací a koordinace podpory.

- 102 -


19.9.2008 13:20:43

Jak časté jsou traumatické zážitky? Předpokládá se, že až 35% světové populace uprchlíků zažilo fyzické mučení a/nebo psychické násilí17. Výzkum mezi uprchlíky v australském státě Victoria provedené v roce 1999 ukazuje, že 7 z 10 uprchlíků se setkalo s psychickým nebo fyzickým násilím18. Studie o příchodu uprchlíků a humanitárních migrantů provedená v australském státě Nový Jižní Wales ukázala, že 1 ze 4 byl obětí těžkého traumatu nebo mučení19. Důvody plánování pro přesídlené uprchlíky trpící traumaty? Přesídlení uprchlíci byli vystaveni traumatickým zážitkům od okamžiku, kdy byli nuceni uprchnout. Mezi tyto zážitky patří mučení a/nebo trauma obecnější povahy jako násilí, které nemá diskriminační povahu, nucené přemístění z vlastních domovů a komunit, občanské konflikty a dlouhé období strádání. Proto u přesídlených uprchlíků existuje vysoké riziko psychických problémů, posttraumatického stresu, deprese a úzkosti20. Samozřejmě ne všichni příchozí uprchlíci trpí psychickými poruchami. Jak bylo uvedeno na jiném místě této Příručky, většina přesídlených uprchlíků si vybudovala vlastní obranné mechanismy a je schopna vést zdravý a emočně naplněný život v přijímajících společnostech. Nicméně u některých jsou psychické poruchy natolik vážné, že jim brání v každodenním životě21. Důvody jsou různé a zahrnují jak intenzitu prožitých traumat, tak individuální predispozicí a stres z nového prostředí22. Symptomy často přetrvávají i po příjezdu do nové země a u některých jedinců mohou trvat mnoho let23. Studie ukázaly, že psychiku a schopnost vyrovnat se s traumaty ovlivňuje kvalita prostředí, v němž osoby žijí. R Baker, ‘Psychosocial consequences of tortured refugees seeking asylum and refugee status in Europe’, in M Basaglu (ed), Torture and its consequences. Current treatment approaches, Cambridge University Press, Glasgow, 1992, p. 85. 17

18

Victorian Foundation for Survivors of Torture, Annual report 1996–7, Melbourne, Australia,1998.

R Iredale, C Mitchell, P Rogelia & E Pittaway, Ambivalent welcome: The resettlement experiences of humanitarian entrant families in Australia, Centre for Multicultural Studies, University of Wollongong, NSW, Australia, 1996, p. 40. 19

C Gorst-Unsworth & E Goldenberg, ‘Psychological sequelae of torture and organised violence suffered by refugees from Iraq. Trauma related factors compared with social factors in exile’, British Journal of Psychiatry, vol. 172, 1998, pp. 90–94; D Silove, I Sinnerbrink, A Field, V Manicavasagar & Z Steel, ‘Anxiety, depression and PTSD in asylum seekers: Associations with pre-migration trauma and post migration stressors’, British Journal of Psychiatry, vol. 170, 1997, pp. 131–357; C Rousseau, A Drapeau & E Corin, ‘Risk and protective factors in central America and South East Asian refugee children’, Journal of Refugee Studies, vol. 2, 1998, pp. 20–37. 20

K Allden, ‘The psychological consequences of torture’, in M Peel & V Lacopino (eds), Medical documentation of torture, Greenwich Medical Media, UK, 2002. 21

JD Kinzie, MD Frederickson, R Ben and W Karis, ‘Posttraumatic stress disorder among survivors of Cambodian concentration camps’, American Journal of Psychiatry, vol.141, 1984, pp. 644–650; RF Mollica, G Wyshak & J Lavelle, ‘The Psychological Impact of War Trauma and Torture on South East Asian Refugees’, American Journal of Psychiatry, vol. 144, 1987, pp. 1567–1572; PJ Guarnaccia & S Lopez, ‘The mental health and adjustment of immigrant and refugee children’, Child and Adolescent Clinics of North America, vol. 7, no. 3, 1998; M Howard & M Hodes, ‘Psychopathology, adversity and service utilisation of young refugees’, Journal of the American Academy of Child Adolescent Psychiatry, vol. 3, no. 3, 2000, p. 368; Lie, Lavick & Laak, op. cit.; M Ajdukovic, ‘Displaced adolescents in Croatia: Sources of stress and posttraumatic stress reaction’, Adolescence, vol. 33, no. 129, 1998, pp. 209–217. 22

M Creamer, ‘The prevention of post traumatic stress’, P Cotton & M Jackson (eds), Early intervention and prevention in mental health, 1996, pp. 229–246; K Kuch, ‘Symptoms of post traumatic stress disorder in 124 survivors of the Holocaust’, American Journal of Psychiatry’, vol. 149,1992, pp. 337–643; L Estinger, ‘A follow-up study of the Norwegian concentration camp survivors’ mortality and morbidity’, Israel Annals of Psychiatry and Related Disciplines, vol. 2, 1973, pp. 199–209. 23

- 103 -


19.9.2008 13:20:43

Je trauma uprchlíků rizikem pro psychické zdraví? Účinky traumat a týrání lze těžko měřit, neboť závisí na celé řadě individuálních faktorů; navíc tyto účinky odlišné u různých skupin uprchlíků. Klinické studie nicméně ukázaly, že: – stupeň posttraumatického stresu se pohybuje mezi 39% a 100% 24(v porovnání s 1% v obecné populaci)25; – stupeň depresí se pohybuje mezi 47% a 72%26. Jsou uprchlické děti ovlivněny traumaty? Až do nedávné doby panovalo přesvědčení, že děti jsou psychicky odolné a netrpí dlouhodobými následky z prožitých traumat. Nyní ovšem existuje velké množství důkazů, které prokazují, že psychická reakce dětí je velmi podobná reakci dospělých. Dopady na sociální, kognitivní a neurologický vývoj mohou být dalekosáhlé, neboť je ovlivněna schopnost navázat citové vazby a vnímání vlastní osoby, dále je ovlivněna schopnost učit se a rozvíjení dětských sociálních vazeb27. Vhodné prostředí brání vzniku psychických poruch, naopak vystavení dalšímu stresu v období přesídlení jako jsou problémy s bydlením, finanční obtíže, izolace od rodiny a nedostatek podpory komunity nebo vystavení újmě či nepřátelství mohou urychlit psychické poruchy nebo je zhoršit28. Země přesídlení nemohou příliš ovlivnit dopady prožitých traumata, mohou ovšem zajistit podmínky pro psychické zdraví přesídlených uprchlíků a minimalizovat vystavení dalším negativním vlivům. Strategie k dosažení tohoto cíle v rámci dalších složek integračního programu jsou rozebrány v každé z kapitol První části této Příručky a jsou uvedeny v seznamu hlavních bodů na str. 105. Země přesídlení mohou pomoci uprchlíkům, kteří trpí komplexními psychickými problémy, a to jejich identifikací a nabídnutím vhodné podpory na počátku přesídlení, kdy je pravděpodobnost zlepšení psychického stavu obecně vyšší29. V kontextu integrace je včasný zásah důležitý, neboť psychické problémy mohou být významnou překážkou přesídlení (viz tabulka č. 11 níže). Včasný zásah je důležitý i proto, že se tak přijímající společnosti mohou vyhnout nákladům na sociální a zdravotní péči, jež by jinak bylo nutno vynaložit pro řešení psychických problémů, které by později byly komplexnější.

MA Simpson, ‘Traumatic stress and the bruising of the soul’, in JP Wilson & B Raphael (eds), International Handbook of Traumatic Stress Syndromes, Plenum Press, New York, 1993, pp. 667–684; Kinzie, Fredrickson, Fleck & Karis, op. cit 24

25

K Allden, Paper presented to the International Conference for the Reception and Integration of Resettled Refugees, Sweden, 2001

C Gorst-Unsworth & E Goldenberg, op. cit.; MA Simpson, ‘Traumatic stress and the bruising of the soul’, in Wilson & Raphael (eds), op. cit., pp. 667–684; B Lie, NJ Lavick & P Laake, ‘Traumatic events and psychological symptoms in non-clinical refugee populations in Norway’,Journal of Refugee Studies, vol. 14, no. 3, 2001, pp. 276–294; Mollica, Wysha & Lavelle, op. cit 26

R Wraith, ‘Children and personal disaster: Risk and preventative intervention’, in B Raphael & R Burrowes (eds), Preventative psychiatry, Elsiever Science, 1995, pp. 323–341. 27

K Allden, ‘The psychological consequences of torture’, in M Peel & V Lacopino (eds), Medical documentation of torture, Greenwich Medical Media, UK, 2002. 28

M Creamer, op. cit.; BD Perry, ‘Incubated in terror: Neurodevelopment factors in the “cycle of violence”’, in J Osofsky (ed), Children, youth and violence’, Graphical Press, New York, 1997, pp. 124–148. 29

- 104 -


19.9.2008 13:20:44

Podpora psychické rekonvalescence je důležitá i pro budoucí generace. Studie ukazují, že trauma uprchlíků má vliv i na psychiku dětí a může je ovlivňovat až do dospělosti30. Tabulka 3: Vliv prožitých traumat na přesídlení Dopady prožitých traumat na psychiku a chování Vina (především neschopnost zajistit bezpečnost ostatním členům rodiny)

Nedůvěra /přetrhané vazby

Poruchy soustředění, úzkost, retrospektiva

Možnost ovlivnění cílů přesídlení: • narušení schopnosti přesídlených uprchlíků postarat se sami o sebe a o jiné; • zabrány při vytváření vztahů s formálními a neformálními poskytovateli podpory. • narušení vazeb uvnitř rodin; • vliv na vznik nových vztahů; • vliv na vztahy na pracovišti a v komunitě; • zvýšená zranitelnost přesídlených uprchlíků, úzkost, hněv a podezření při jednání s veřejnými činiteli (učitelé, úředníci a pracovníci vládních služeb).

• neschopnost plnit nové úkoly, především studium jazyka; • stres a úzkost při plnění nových úkolů, vliv na zajištění základních prostředků a na účast v zaměstnání a ve vzdělání; • stres ze zdravotních prohlídek, především jsou-li použity invazivní prostředky.

Pomoc obětem: obecné poznámky Identifikace prostřednictvím počátečního vyhodnocení a podpory usazení Proces hodnocení a nabídka počáteční podpory usazení umožňují časnou identifikaci. Buď může být formální psychologické hodnocení zařazeno do těchto procesů nebo mohou být přesídlení uprchlíci požádáni o vlastní identifikaci a doporučení. V některých zemích je nabízeno rutinní psychologické hodnocení. V jiných zemích je identifikace přesídlených uprchlíků, kteří potřebují intenzivní psychologickou pomoc, součástí sociální podpory (viz kapitola 1.2). V některých zemích je přesídleným uprchlíkům poskytována specializovaná psychologická podpora. Např. na Novém Zélandě nabízejí takovou pomoc Ministerstvo zdravotnictví a Centrum pro uprchlíky hned v přijímacímu centru, kde jsou ubytování všichni přesídlení uprchlíci po dobu šesti týdnů po příjezdu. V Austrálii mají všichni přesídlení uprchlíci nárok na poradenství v otázkách traumat a mučení v prvních 12 měsících po příjezdu a jsou o této službě informováni v počáteční fázi svého usazení (viz kapitola 1.2). V přijímajícím období je třeba využít příležitosti pro intervenci. Příznaky traumat ale může zamaskovat prvotní nadšení z přesídlení nebo potřeba upnout se k jiným prioritám. Psychickým potížím často předchází stres spojený s nutností přizpůsobit se. Proto je třeba poskytnout psychologickou pomoc již před přijímající fází. Těm, kdo jsou v kontaktu s přesídlenými uprchlíky v průběhu přesídlení (např. lékaři, pečovatelé o děti, učitelé, dobLL Harkness, ‘Transgenerational transmission of war related trauma’, in Wilson & Raphael (eds), op. cit.; E Klain, ‘Intergenerational aspects of the conflict in the Former Yugoslavia’, in Y Danieli, (ed), International handbook of multi-generational legacies of trauma, New York, Plenum Press, 1998, pp. 279–295; S Chore, ‘Dysregulation of the right brain: a fundamental mechanism of traumatic attachment and the pathogenesis of posttraumatic stress disorder’, Australia and New Zealand Journal Of Psychiatry, vol. 36, 2002, pp. 9–30 30

- 105 -


19.9.2008 13:20:44

rovolní poskytovatelé sociální podpory), by také měla být poskytnuta podpora, aby byli schopni identifikovat přesídlené uprchlíky, kteří potřebují intenzivní podporu a uměli citlivě nakládat s informacemi souvisejícími s traumaty uprchlíků. Přesídlení uprchlíci mohou s přibývajícím věkem potřebovat podpůrné služby. Zkušenosti ze zemí s dlouhou tradicí přesídlení ukazují, že přesídlení uprchlíci, kteří původně neměli psychické problémy, je mohou s přibývajícím věkem získat. Příčina těchto problémů není zřejmá. Mohou být způsobeny větší fyzickou, sociální a psychickou zranitelností spojenou s narůstajícím věkem (především v souvislosti s odchodem do penze) a snižující se důležitostí dalších povinností (jako je péče o děti a profesní kariéra), které v mladším věku mohly sloužit jako psychická obrana.

Přístupy k poskytování podpory Zatímco přijímající společnosti v posledních desetiletích intenzivně diskutovaly o způsobech řešení traumat uprchlíků, mezi vědci a praktiky v otázkách zdraví vznikl široký konsensus, který za optimální přístup považuje ten, v němž se pojí: – individuální, rodinné a skupinově terapeutické přístupy; – pomoc přizpůsobit se podmínkám nového prostředí, které mohou vyvolat psychické poruchy (např. bydlení, nedostatek sociální podpory); – farmakologické přístupy. V mnoha zemích je proto psychologická pomoc obvykle poskytována v rámci celkové integrační pomoci, v některých případech je zapojena i všeobecná lékařská péče. Obvykle podporu poskytuje multidisciplinární tým, který zahrnuje poradce, sociální podporu, psychiatry, všeobecné lékaře, a v některých případech odborníky jako přírodní léčitele, rehabilitační pracovníky a maséry. V některých zemích služby poskytuje jedno zařízení, zatímco v jiných byly vytvořeny strategie na spolupráci mezi jednotlivými poskytovateli služeb. Individuální poradenství nemusí být akceptováno v zemích, kde je kladen velký důraz na společné řešení problémů za pomoci rodiny nebo komunit31. Některým přesídleným uprchlíkům lze poskytnout individuální psychologickou pomoc, je-li jim vysvětlen její účel. Mnoho zemí vytvořilo alternativní přístupy jako je používání hudby, zpěvu nebo tance, umění, přírodních nebo dotekových terapií nebo tradiční léčebné přístupy (např. zapojení léčitelů, kteří léčí pomocí rituálů). Tyto přístupy se rozvinuly po konzultaci s uprchlickými komunitami.

Integrace v praxi Muži podporující muže: příklad Švédska Ve švédském městě Lulea vytvořili obecní úředníci ve spolupráci s tamní psychologickou klinikou „Neptunovu skupinu“ určenou pro muže-uprchlíky, kteří trpěli následky válečných traumat. Většina mužů pocházela z kultur se silnou tradicí domácích lázní. Proto byli pozváni, aby se přidali ke skupině v místních lázních, zaplavali si a šli do sauny a potom poseděli a diskutovali u kávy. Muži tak měli možnost sdílet zážitky, kterým by jiní těžko rozuměli. Navíc se mnoho mužů předtím cítilo se svými problémy osamoceno. Tím, že hovořili o problémech jako zapomnětlivost, ztráta soustředění, si muži uvědomili, že tyto symptomy jsou obvyklou reakcí na mučení. Díky účasti ve skupině mezi sebou muži vytvořili potřebné vazby. G Van Der Veer, Counselling and therapy with refugees and victims of trauma: Psychological problems and victims of war, torture and repression’, 2nd ed, Wiley, 2001; I Lee & E Kelly, ‘Individualistic and collective and group counselling: Effects with Korean clients’, Journal of Multicultural Counselling and Development, vol. 24, 1996, pp. 254–26. 31

- 106 -


19.9.2008 13:20:44

Někteří přesídlení uprchlíci akceptují psychologickou pomoc, je-li poskytována v rámci uměleckých nebo rekreačních skupin. Toho lze být dosáhnout partnerstvím mezi poskytovateli psychologických a ostatních služeb.

Rozšíření dostupnosti psychologické pomoci V některých zemích je psychologická pomoc dostupná pouze za úhradu (přičemž její cena je obvykle pro přesídlené uprchlíky nedostupná) nebo je sice poskytována z veřejných prostředků, ale s dlouhou objednací dobou. Žádosti by měla vyřizovat spíše specializovaná pracoviště, nicméně většina zemí vytváří dodatečné kapacity pro poskytování psychologické pomoci uprchlíkům v rámci stávajících psychologických služeb: – rozšířením počtu profesionálů připravených poskytnout služby přesídleným uprchlíkům bezplatně nebo za minimální úhradu (např. psychiatři, psychologové, poradci); – strategiemi, které umožní profesionálům, jako jsou poradci a všeobecní lékaři, poskytovat psychologickou pomoc přesídleným uprchlíkům ve veřejně financovaných zařízeních zdravotní péče.

Speciální služby pro oběti Mnohé země vytvořily speciální služby osoby, které přežily trauma a mučení. Většina těchto služeb zahrnuje přímou pomoc. Většina zemí směřuje k dosažení objektivních cílů: • vytvoření prostředí, které podporuje psychickou pohodu přesídlených uprchlíků; • podpora profesionálů, kteří jsou v kontaktu s přesídlenými uprchlíky, s cílem zajistit identifikaci těch, kteří trpí vážnými psychickými problémy; • rozšíření kapacit stávajících psychologických služeb v zemích přesídlení. Cílů dosahují: • aktivitami, které zvyšují informovanost; • školením příslušných pracovníků s cílem zvýšit informovanost o psychických následcích uprchlíků a nalézt způsoby pomoci pro zlepšení psychické kondice; • poskytnutím prostředků pracovníkům, kteří pracují s přesídlenými uprchlíky, aby tito byli schopni identifikovat uprchlíky, kteří potřebují intenzivní podporu; • podporou dalších psychologických služeb prostřednictvím konzultací, školení a zpětným hlášením; • partnerstvím s dalšími službami pro přesídlené uprchlíky s cílem poskytnout psychologickou podpor v rámci jiných aktivit (např. řemeslné skupiny) nebo zařízeních (např. školy); • vytvářením kontaktů a vazeb.

Pro účinné vytváření kapacit je třeba identifikovat hlavní agenturu s požadovanými profesními znalostmi. Některé země přesídlení za tímto účelem zřídily speciální služby pro uprchlíky, kteří přežili trauma a mučení.

Podpora přístupu přesídlených uprchlíků k psychologickým službám Mnoho faktorů ovlivňuje možnost přesídlených uprchlíků dostat se k psychologické podpoře a využít ji, a to včetně: - 107 -


19.9.2008 13:20:45

– jejich vnímání služeb pro oblast psychického zdraví. Přesídlení uprchlíci nemusí znát roli těchto služeb nebo se kontaktu s nimi mohou obávat. Služby tohoto typu v zemích původu uprchlíků jsou obvykle na nízké úrovni. Podmínky péče o pacienty bývají špatné a možnosti léčby omezené32; – zachování diskrétnosti; – jejich znalosti psychologické podpory, především poradenství a výhod této podpory; – jejich akceptování západního přístupu k psychologické podpoře; – postoje uprchlických komunit k psychologické podpoře. Pro některé uprchlické komunity mohou být duševní poruchy stigmatizující; – symptomů traumat a rozsahu, v jakém ovlivní vyhledání pomoci (viz Tabulka 3); – dostupnosti jazykové pomoci; – skutečnosti, zda je psychologická podpora zeměpisně a prakticky dostupná.

Integrace v praxi Celkový přístup k podpoře těch, kdo přežili trauma a mučení Kanadská rada pro oběti mučení nabízí komplexní rehabilitační přístup těm, kdo přežili mučení a traumata. Klientům a jejich rodinám je poskytována celá řada služeb, včetně: – podpory v otázkách souvisejících s přesídlením jako je bydlení a zaměstnání; – krizového poradenství, jež se často týká rodinných otázek; – individuální a skupinové terapie; – kontaktů na lékaře a profesionály v právní a sociální oblasti. Rada vytvořila a podporuje síť profesionálů v rámci komunity; – programu, v jehož rámci jsou uprchlíci kontaktováni s profesionály. Cílem tohoto programu je pomoci znovu vybudovat vazby k dalším osobám a širší komunitě; – programu, v jehož rámci jsou uprchlíci kontaktováni s dobrovolníky, kteří poskytují morální a praktickou podporu v otázkách zdravotní péče a právní problematiky a dalších otázkách souvisejících s přesídlením; – jazykové výuky a výukové programy pro uprchlíky se symptomy poruch soustředění nebo trpícími depresemi, což ovlivňuje jejich účast na výuce. Služba zdůrazňuje roli širší komunity a asistenčních služeb, jak v rámci dobrovolnických programů, tak prostřednictvím stálých zaměstnanců. Rada dále poskytuje vzdělávání školským komunitám, klubům a dalším skupinám, aby zvýšila informovanost o dopadu mučení a o způsobech, jimiž mohou komunity vytvořit podpůrné prostředí. Programy profesionální pomoci jsou poskytovány zaměstnancům, kteří přicházejí do kontaktu s přeživšími uprchlíky a dále je jim poskytováno poradenství v otázkách podpory jednotlivých klientů. Tento přístup bere v úvahu fakt, že mučení často zanechává stopy na psychice těch, kdo přežili a ovlivňuje také další oblasti. Proto je třeba celé řady prostředků na podporu těch, kdo přežili a jejich rodin včetně základních prostředků přesídlení jako je bydlení a zdravotní péče, stejně jako aktivity na podporu vytváření sociálních vazeb. Tento přístup je založen na předpokladu, že terapeutický svazek mezi přeživšími a širšími komunitami je pro rehabilitaci zásadní.

World Health Organisation (WHO), Sudan and Somalia country profiles, www.emro.who.int/mnh/whd/country profile, 2001; United Nations, Somalia: A health systém in crisis, www.unsomalia.org, pp. 1–3. 32

- 108 -


19.9.2008 13:20:45

Země přesídlení vytvořily různé strategie pro tyto otázky, včetně: – rozšíření kapacit dvojjazyčných pracovníků na klíčových klinických pozicích a na pozicích, kde dochází ke kontaktu s klienty; – poradenství dvojjazyčných pracovníků profesionálům pro duševní zdraví, a to v otázkách kultury; – jazykové pomoci (viz kapitola 1.4). Profesionálně vyškolení tlumočníci pomohou uprchlíkům zbavit se obavy, že nebude chráněno jejich soukromí; – informovanosti a výchovy uprchlických komunit s cílem rozšířit vědomosti v oblasti duševního zdraví a souvisejících otázek, informace o roli služeb duševního zdraví; – školení pracovníků, kteří pomáhají přesídleným uprchlíkům s přístupem ke službám duševního zdraví; – vytvoření modelů poskytování psychologické podpory v rámci jiných aktivit, ať už individuálních nebo skupinových; – strategií na podporu přístupu (např. návštěvy doma, připomenutí termínu schůzky telefonicky, flexibilní systém schůzek, péče o děti, doprava); – alternativních přístupů po konzultaci s uprchlickými komunitami (např. duchovní, přírodní nebo dotykové terapie, léčba vírou). Pozor! Přesídlení uprchlíci, kteří trpí duševními chorobami Prožitá traumata mohou zhoršit stav těch přesídlených uprchlíků, kteří trpí duševními chorobami jako je schizofrenie. Duševní choroby mohou být další překážkou v přístupu k péči. Proto je důležité, aby profesionálové, kteří poskytují akutní péči v oblasti duševního zdraví byli v tomto směru proškoleni a informováni.

Vytváření kapacit na podporu uprchlíků, kteří trpí traumaty Mnoho symptomů, které vykazují ti, kdo přežili, ovlivňuje realizaci úkolů přesídlení, a proto může být nutná intenzivní podpora. Jsou-li služby poskytovány citlivě, mají terapeutický účinek. Např. citlivá konzultace s poskytovatelem zdravotní péče může pomoci znovu vybudovat důvěru přesídlených uprchlíků v druhé, potvrdit jejich způsobilost k získání péče a uklidnit ty, kteří se obávají, že byli svými zážitky trvale poškozeni. Profesionálové a dobrovolníci také hrají významnou roli při identifikaci těch přesídlených uprchlíků, kteří potřebují intenzivní podporu a při poskytnutí pomoci resp. poskytnutím kontaktů na agenturu poskytující psychologickou pomoc. Seznam hlavních bodů na str. 105 obsahuje návod na zajištění potřeb těch, kteří trpí traumaty a zohlednění těchto potřeb zaměstnanci integračních služeb v širší společnosti.

- 109 -


19.9.2008 13:20:45

Péče o děti a mladé lidi, kteří trpí následky traumat a mučení Zařízení pro děti a mládež, jako jsou centra péče o děti a školy, hrají významnou roli. Včasný zásah je důležitý, děti tak získají pomoc v raném stadiu přesídlení a na počátku svého vývoje (viz kapitola 2.3). Ne vždy je pro děti nebo mládež možná nebo vhodná individuální terapie (viz kapitola 2.3). Je vhodné podporovat zařízení péče o děti a školy při vytváření strategií citlivého přístupu k dětem trpícím následky traumat, při podpoře rodiny a při vytváření předpokladů pro lepší budoucnost. Role zpětného hlášení Práce s klienty trpícími traumaty může vyvolat emocionální reakce a stres pracovníků a ovlivnit tak způsob poskytování podpory. Zkušenosti ukazují, že profesionálové pracující s přesídlenými uprchlíky, se lépe vyrovnávají se stresem, mají-li možnost s někým hovořit33. Potřeba zpětného hlášení profesionálů je ovlivněna: • povahou kontaktů s přesídlenými uprchlíky. Ti, kteří se setkávají s velkým množstvím uprchlíků nebo ti, kteří řeší otázky traumat, potřebují propracované pokyny ohledně zpětného hlášení; • přístupem ke každodenní profesní podpoře. Zvláštní opatření bude třeba učinit ve vztahu k těm, kdo pracují samostatně jako např. všeobecní praktici; • skutečností, zda profesionál sám pochází z uprchlického prostředí. Tlumočníci a dvojjazyční pracovníci mohou mít velké množství podobných zkušeností jako přesídlení uprchlíci nebo mohou mít známé či příbuzné v nebezpečných podmínkách v zemích původu. To může být dalším zdrojem stresu. Je třeba zvážit přijetí opatření pro zpětné hlášení profesionálů a dobrovolníků, kteří mají intenzivní kontakt s přesídlenými uprchlíky jako jsou: • tlumočníci a překladatelé; • učitelé v základních vzdělávacích zařízeních a v zařízeních výuky pro dospělé; • poskytovatelé zdravotní péče; • poradci pro otázky traumat a mučení a další odborníci; • poskytovatelé péče o děti; • pracovníci v oblasti sociální péče včetně dobrovolníků, a to především z uprchlických komunit. Zavedené země přesídlení přijaly řadu opatření ke zpětnému hlášení profesionálů, včetně: • diskusí o případech a hodnocení pracovních postupů konkrétních poskytovatelů služeb; • nabídky pravidelného individuálního nebo skupinového zpětného hlášení.

JT Mitchell & A Dyregrov, ‘Traumatic stress in disaster workers and emergency personnel: prevention and intervention’, in Wilson & Raphael, op. cit. 33

- 110 -


19.9.2008 13:20:45

Kapitola 2.2 zohlednění pohlaví Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 111 -


19.9.2008 13:20:46

Kapitola 2.2 zohlednění pohlaví Tato kapitola se věnuje aspektům, které je třeba zohlednit při plánování integrace v otázkách role pohlaví a identity, které se často mění v souvislosti s usazením v nové zemi. Také zdůrazňuje odlišné vnímání pohlaví, což je třeba vzít v úvahu při plánování integračních programů v přijímajících společnostech.

Proč je třeba vzít v úvahu pohlaví při plánování integrace? I když uprchlíci muži a ženy mají mnoho společných potřeb, role pohlaví a rozdílný status (který v různém měřítku charakterizuje společnosti po celém světě)34 ovlivňují proces přesídlení a toto hledisko je třeba zohlednit při plánování integrace. I když se někteří uprchlíci usadí v zemích s podobnými vztahy v otázkách pohlaví, jako byly v zemi původu nebo v zemi azylu, mnoho z nich pochází ze společností, kde jsou role pohlaví jasně vymezeny a kde existuje výrazná nerovnost a segregace. Jak muži, tak ženy mohou potřebovat podporu v otázkách rolí pohlaví a jejich úpravy v rámci přesídlení. Je třeba rovněž zohlednit úpravy rolí ve vztazích mezi muži a ženami. V některých zemích, z nichž uprchlíci pochází, mají muži větší autoritu jako hlavy rodiny a vůdcové komunity. V přijímajících společnostech mohou mít ženy naopak přístup k rozsáhlejším právům a svobodám, především v otázkách rodiny a vztahů jako je vlastnictví, rozvod a manželské otázky. S větší pravděpodobností, než by tomu bylo v zemích původu, mohou získat zaměstnání a zapojit se do občanského života. To může způsobit napětí mezi muži a ženami v rodinách a komunitách uprchlíků, neboť ženy získají vetší ekonomickou nezávislost a nové možnosti v přijímající společnosti. Co je třeba mít na paměti Zohlednit pohlaví Složky integračního programu (detailní informace – viz příslušné kapitoly z Části první)

Je třeba myslet na:

Umístění

• podporu ze strany rodiny a etnické komunity, veřejnou dopravu a poradenství v otázkách traumat ohroženým ženám; • služby péče o děti pro rodiny uprchlíků.

Usazení a sociální podpora

• individuální vyhodnocení, vyhodnocení rodiny a podporu usazení; • identifikaci a nabídku intenzivní pomoci ohroženým uprchlíkům; • podporu komunity, především pro ženy, které nemají zaměstnání; • kulturně přizpůsobené služby pro rodiny uprchlíků, v nichž existuje • rodinné násilí a rituální mrzačení ženských pohlavních orgánů.

Peněžitá pomoc

• peněžitou pomoc pro rodiče samoživitele.

Jazyková výuka

• strategie k širší účasti uprchlických žen.

34 United Nations Population Fund (UNPF), State of the world population: Living together, worlds apart: Men and women in a time of change, UNPF, 2000; United Nations Development Fund for Women (UNIFEM), Progress of the world’s women, A new biennial report, UNIFEM, 2000.

- 112 -


19.9.2008 13:20:46

Orientace

Bydlení

Zaměstnání

Zdravotní péče

Otevřená společnost

Obecně

• stejné jako pro jazykovou výuku; • poskytnutí informací o rodině a domácnosti (např. služby péče o děti, otázky péče o děti, mrzačení ženských pohlavních orgánů, zdravotní služby a programy pro ženy, rodinné násilí, rodinné vztahy, zvyky a práva); • poskytnutí péče o děti a podpoření možností zapojit se do aktivit. • otázky bezpečnosti především pro ženy.

• intenzivní pomoc při hledání zaměstnání; • vhodnost existujících právních rámců proti diskriminaci žen v zaměstnání; • domácí mikroekonomické podniky, především pro rodiny, které se starají o děti; • otázky bezpečnosti žen, které nastupují do zaměstnání (např. dopravní opatření, pracovní doba); • dostupnost péče o děti. • podporu přístupu rodin uprchlíků do porodnic.

• poskytnutí informací přijímajícím společnostem o vztazích v rodinách, zvycích a praktikách uprchlických žen; • rozšíření možností pro účast uprchlických žen v občanské společnosti a v komunitě; • služby, které citlivě reagují na otázky pohlaví v komunitě a v oblasti volného času (např. hodiny plavání vyhrazené pouze pro ženy).

• zjednodušení volby pohlaví poskytovatele služeb jak pro muže, tak pro ženy; • vzdělávání a informovanost klíčových pracovníků s cílem rozšířit jejich schopnosti poskytovat citlivou podporu v otázkách souvisejících s pohlavím.

Plánování, které zohledňuje otázku pohlaví, je také důležité pro ekonomickou soběstačnost rodiny. Většina rodin uprchlíků, stejně jako rodiny v širší společnosti, potřebuje, aby vydělávali muži i ženy. Vzhledem k tomu, že většina uprchlických žen pochází z prostředí, kde se role ženy omezuje na práci doma, mohou tyto ženy potřebovat dodatečnou pomoc při přechodu do zaměstnání. Uprchlíci přinášejí nové hodnoty příjímací společnosti a nové poznatky mohou zprostředkovat i celému systému integrační pomoci. Je třeba usilovat o to, aby se takovému přínosu dostalo patřičné podpory. Jak je uvedeno níže, jedná se především o ženy, které mají obvykle primární odpovědnost za vedení domácnosti a rodinných záležitostí, tedy v oblastech, které mohou být zanedbány při plánování integrace, kdy je důraz kladen především na ekonomickou soběstačnost. V posledních desetiletích vytvořilo mnoho zemí přesídlení strategie na podporu rovnosti pohlaví v přístupu k veřejným zdrojům jako je zaměstnání, vzdělání a volný čas; strategie na podporu stejné účasti jak mužů, tak žen v občanském životě a na osvobození žen od násilí jak ve veřejné, tak v soukromé sféře. Citlivé plánování integrace v otázkách pohlaví pomáhá rozšířit porozumění těmto cílům v uprchlických komunitách a zajišťuje stejný přístup mužů a žen k právům a jim odpovídajícím možnostem v přijímající společnosti. Rozsah, v němž otázky související s pohlavím ovlivňují integraci, je různý a záleží na: – kategorii přesídlení. Ženy přesídlené jako „ohrožené ženy“ mohou mít speciální potřeby; – rozdílu v rolích pohlaví a vztazích mezi zeměmi, z nichž uprchlíci pochází a přijímající společností;

- 113 -


19.9.2008 13:20:46

– statutu rodiny při příjezdu. Ženy, které nemají podporu rodiny nebo partnera a svobodní muži, mohou mít intenzivnější potřeby související s přesídlením.

Citlivé plánování v otázkách pohlaví: obecné úvahy Přizpůsobení role a identity Přesídlení do nové země může vyvolat významné změny v rolích a identitě. Muži uprchlíci, pro něž je identita plně spojena s placenou prací, s jejich rolí živitelů a jejich účastí v občanském životě, mohou zvlášť těžce nést ztrátu sociálního statutu, což je častý průvodní jev přesídlení, především jsou-li nezaměstnaní nebo nemohou-li vykonávat dřívější profesi. Ocenění síly a přínosu uprchlických žen Uprchlické ženy nabízí přijímajícím společnostem jedinečné a hodnotné kvality a přináší důležité prostředky do procesu integrace. Vedle výchovných a odborných dovedností zajišťují uprchlické ženy, stejně jako ženy v přijímající společnosti, chod domácnosti a rodiny. Přispívají tak zemím přesídlení jedinečnými kulturními dovednostmi a vztahy v rodině a komunitě. Zkušenosti mezinárodních organizací poskytujících pomoc ukazují, že uprchlické ženy jsou klíčovými pomocníky komunity, přispívají k rozvoji ekonomických iniciativ v otázkách uprchlíků a pomáhají v naléhavých situacích. Taková nasazení prokazuje jak jejich schopnosti a dovednosti, tak jejich motivaci k životu v nepřátelských podmínkách. Uprchlické ženy v přijímajících společnostech ukázaly, že jsou připravené organizovat se společně mezi sebou a se ženami ze širší společnosti v otázkách jejich společných zkušeností jako partnerek, matek a hospodyní nebo společně řešit problémy týkající se násilí nebo nerovnosti pohlaví. V mnoha zemích byly tyto iniciativy důležitou silou pro podporu vzájemného porozumění mezi uprchlickými komunitami a širší společností. Početnou skupinu přesídlených uprchlíků tvoří mladí svobodní muži z tradičních společností. Ti jsou zvyklí, že domácí povinnosti jako vaření a úklid dělají jejich ženské příbuzné, proto mohou potřebovat zvláštní pomoc, aby se naučili žít samostatně. Rovněž se musí vyrovnat se ztrátou emocionální podpory a přirozené mužské role, kterou by jinak hráli v širší rodině ve svých zemích původu. V této situaci je vhodné zajistit alternativní zdroje pomoci. Např. v Kanadě podporovala somálská komunita integraci přesídlených mladých mužů tím, že je kontaktovala se staršími somálskými muži žijícími již delší dobu v Kanadě. Tito starší muži se v podstatě stali jejich učiteli a předávali jim důležité sociální a kulturní hodnoty a poskytovali jim praktickou podporu. Zvláštní potřeby „ohrožených žen“ UNHCR označuje ohroženými ženami ty ženy, které potřebují zvláštní ochranu a nespadají pod tradiční mechanismy pomoci. Zvláštní potřeby těchto uprchlických žen mohou být způsobeny persekucí, útrapami prožitými buď v zemi původu, během letu nebo v zemi azylu.35 Cílem UNHCR je pomoc ohroženým ženám prostřednictvím: • poskytnutí mezinárodní ochrany přesídlením žen, které jsou v zemi azylu ohroženy; • zvláštní péče pro ohrožené ženy a je-li to třeba, intenzivní pomoci po příjezdu do země přesídlení s cílem dosáhnout úspěšné socio-ekonomické integrace a soběstačnosti. United Nations Population Fund (UNPF), State of the world population: Living together, worlds apart: Men and women in a time of change, UNPF, 2000; United Nations Development Fund for Women (UNIFEM), Progress of the world’s women, A new biennial report, UNIFEM, 2000. 35

- 114 -


19.9.2008 13:20:47

V Austrálii, Kanadě a Novém Zélandu jsou speciální programy pro „ohrožené ženy“ součástí širších humanitárních programů a programů pro přesídlení uprchlíků. Jiné země zajišťují přesídlení ohrožených žen spolu s ostatními uprchlíky. Ohrožené ženy pravděpodobně prožily závažná traumata a integraci jim může komplikovat negramotnost, nedostatek vzdělání a chybějící zkušenost zaměstnání. Většina jich nebude mít podporu rodiny. Je třeba vynaložit zvláštní úsilí k identifikaci těchto žen, a to pomocí počátečního hodnocení a zajistit, aby jim byla poskytnuta intenzivnější podpora (viz kapitola 1.2). Uprchlické ženy se musí v přijímajících společnostech přizpůsobit v mnoha směrech. V mnoha zemích, z nichž uprchlíci pocházejí, je do domácích povinností, do péče o děti, staré a postižené lidi více zapojena komunita. V tomto ohledu jsou přijímající země obvykle velmi odlišné, zde mají uprchlické ženy omezenou podporu rodiny a komunity, neboť převažující formou rodiny je malá rodina a je kladen velký důraz na individuální odpovědnost. Proto je pro uprchlické ženy důležitá sociální podpora a pomoc komunity na počátku přesídlení. Jak bylo uvedeno výše, většina uprchlických žen bude poprvé zaměstnána a pro přechod do nového režimu potřebují tyto ženy pomoc. Svobodné či odloučené uprchlické ženy a vdovy se musí přizpůsobit a možná poprvé v životě hrají roli hlavy domácnosti. Přijímající společnosti zaznamenaly obtíže spojené s výchovou dětí pouze jedním rodičem.36 Pro uprchlické ženy je zde navíc stres spojený s přesídlením.37 Přizpůsobení může také být výzvou pro ženy z určitých tradičních společností, v nichž je ženská identita spjata s jejich vztahem s mužským členem rodiny, ať už je to otec, manžel nebo bratr.

Integrační plány zaměřené na rodinu I když je důležité, aby integrační plány zohlednily samostatné potřeby mužů a žen, je třeba také vzít v úvahu potřeby celé rodiny. Změny v rolích žen na počátku přesídlení mohou mít významný vliv na dynamiku rodiny, neboť muži se musí vyrovnat s tím, že ženy jsou mimo domov a mají větší sociální a ekonomickou moc. Stejně tak má změna role dětí a mládeže dopad jak na muže, tak na ženy (viz kapitola 2.3). Může dojít k podkopání autority rodičů uprchlíků, především mužů jako tradičních hlav rodiny, neboť děti a mládež mají často v přijímající společnosti více práv a svobod. Ženy, především ty, které zůstanou doma, se mohou těžko vyrovnávat se změnou rolí, k níž často dochází, neboť děti a mladí lidé se integrují rychleji než jejich rodiče. Proto je třeba vytvořit asistenční služby podpory mužů i žen pro přizpůsobení se novým rolím v oblasti statusu pohlaví, rodinných vztahů, práv a povinností žen, dětí a mládeže. Uvedené služby E Ruspini, Lone mothers and poverty in Italy, Germany and Great Britain, Working Paper No. 99–10, Institute for Social and Economic Research, Colchester, University of Essex, UK, 1999. 36

R Chi-Ying Chung, ‘Southeast Asian refugees: Gender difference in levels and predictors of psychological distress, Psychiatric Times vol. 4, issue 7, 1988. 37

- 115 -


19.9.2008 13:20:47

je vhodné zahrnout do počáteční pomoci (viz str. 11). Programy orientace mohou také poskytnout informace o otázkách pohlaví a rodinných vztahů v přijímajících společnostech (např. zákony týkající se rodinného násilí, manželských a majetkových práv).

Podpora integrace uprchlických žen Plánování integrace by mělo zahrnout různé role žen jako partnerek, pečovatelek, členek komunit a zaměstnankyň. V mnoha uprchlických rodinách (stejně tak jako v rodinách přijímajících společností) jsou ženy primárně odpovědné za domácnost a činnosti související s jejím vedením jako je vaření, úklid a příprava jídla, dále nesou odpovědnost za péči o děti a jiné závislé příslušníky rodiny a za sledování fyzického a psychického zdraví partnerů a dalších rodinných příslušníků.38 Integrace v praxi Zapojení žen v Torontu Centrum pro ty, kdo přežili trauma a mučení (Toronto, Kanada) dalo dohromady skupinu somálských žen, jejichž společným problémem byla izolace v nové zemi. I když původním záměrem byla vzájemná podpora, při skupinových diskuzích se ukázalo, že ženy často zůstávaly doma, protože se v ulicích nového města necítily bezpečně. Jak to skupina zjistila, začala hledat řešení. V těchto rolích dělají prostředníka mezi rodinou a službami např. poskytovateli zdravotní péče, školami a zařízeními péče o děti; dále podporují vztahy mezi rodinami a širší společností. Zvláštní úsilí je třeba věnovat zajištění podpory v oblasti ekonomické soběstačnosti. Bez podpory by se ženy, které jsou mimo trh práce, nemohly integrovat do přijímajících společností. Tyto ženy často trpí osobními a psychologickými problémy jako je izolace, deprese a úzkost a jsou mnohem méně schopné pomáhat dětem a dalším rodinným příslušníkům při integraci.39 V mnoha zemích byly vytvořeny strategie, které měly za úkol spojit ženy, co jsou doma a nepracují, s cílem omezit jejich izolaci, zajistit jejich vzájemnou podporu a zapojit je do integrace.

Překážky účasti v integračních činnostech V některých zemích původu jsou ženy vůči mužům v podřízeném postavení. Nemusí se proto cítit dobře v prostředí, kde jsou obě pohlaví rovnocenná nebo jim může být účast v takovém prostředí zakázána. Ženy, které pochází ze společností, co přísně oddělují obě pohlaví, a ty, které byly oběťmi násilí na nich páchaném muži, se nemusí dobře cítit, když se o těchto tématech (především těch, která se týkají otázek pohlaví) diskutuje v přítomnosti mužů. Zkušenosti ukazují, že některé uprchlické ženy se z tohoto důvodu nechtějí účastnit jazykových kurzů nebo programů orientace a v prostředí, kde jsou spolu obě pohlaví, s nimi může být obtížné zahájit interaktivní výuku. Podobné problémy vznikají, když mají ženy komunikovat se pracovníky-muži, a to především v otázkách zdravotní péče, sociální podpory, jazykové pomoci, jazykové výuky a orientace. 38 39

UNPF, UNIFEM, op. cit. Chi-Ying Chung, op. cit.

- 116 -


19.9.2008 13:20:47

Naplnění očekávání, získání zaměstnání, jazykovou znalost a účast na programech orientace nemusí uprchlické ženy nebo uprchlické rodiny vidět jako prioritu. Některé kultury ženám zakazují práci mimo domov, ať už z náboženských nebo kulturních důvodů. Podpora rovné účasti žen na jazykových kurzech a programech orientace Země přesídlení se snažily zajistit, aby jazykové kurzy a programy orientace citlivě zohledňovaly potřeby žen tím, že: • se ženy mohou účastnit kurzů nebo hodin, kde jsou pouze ženy a kde pro ně bude snazší zapojit se a mluvit; • poskytují orientaci a jazykové kurzy prostřednictvím skupin na podporu žen; tyto programy mohou zaujmout ženy, pro které by jinak bylo neakceptovatelné účastnit se programu orientace nebo jazykové výuky; • zapojí do plánování a realizace programů etnicko-kulturní komunity. Např. v Kanadě je jazyková výuka zajišťována komunitami a etnicko-kulturními agenturami. Tyto agentury jsou schopné připravit programy na míru specifickým potřebám uprchlických komunit a nabídnout učební prostředí, které je akceptovatelné pro uprchlické ženy a jejich komunity; • zajišťují, že orientační a jazykové kurzy řeší problematiku, která se dotýká žen jako sexuální obtěžování, rodinné násilí a diskriminaci z důvodu pohlaví na pracovišti; • vytváří programy orientace, které se speciálně zabývají otázkami důležitými pro ženy; • organizují programy tak, aby byly dostupné pro ženy (např. rozvrh je nastaven tak, aby činnosti probíhaly ve dne, nabízí dopravu a péči o děti, nabízí hodiny přímo v bydlišti pro ženy, které se starají o malé děti); • činí kroky, které aktivně zapojí ženy do diskuze skupiny (např. tím, že všem členům skupiny dají příležitost mluvit); • rozšiřují informovanost o otázkách pohlaví a školí poskytovatele orientace a jazykových programů. Rozšíření pracovní síly ve všech oblastech integrace musí zohlednit skutečnost, že mnoho žen požaduje nebo upřednostňuje poskytovatele služeb ženského pohlaví. Stejně tak je třeba proškolit o otázkách pohlaví pracovníky, kteří přichází do kontaktu s přesídlenými uprchlíky.

Překonání znevýhodnění V důsledku nerovnosti pohlaví v zemích původu a v zemích azylu jsou ženy méně gramotné než muži nebo mají nižší vzdělání či menší pracovní zkušenosti (viz Tabulka 4). To je pro ně jistou nevýhodou a zároveň je třeba tento aspekt zohlednit při plánování integrace.

- 117 -


19.9.2008 13:20:47

Tabulka 4: Rozdíly pohlaví ve vybraných zemích původu Země

Procento gramotnosti dospělých

Burundi

40,4

Procento zápisu do vzdělávacích kurzů

Ženy

Muži Ženy

Súdán

46,3

69,5

Dem. Rep. Kongo

50,2

73,1

Eritrea

44,5

67,3

Angola

Vietnam

* údaj není k dispozici

*

91,4

Předpokládaný roční příjem (US$) Muži

Ženy

Muži

36

847

2736

37

548

986

56,2

16

*

21

25

95,5

64

69

31 26

24

21

29

490 *

1635 571

698 *

2360 1107

Zdroj: Program rozvoje OSN, Human Development Report, 2002, Deeping democracy in a fragmented word, Oxford University Press, 2002

Při vytváření programů jazykové výuky, orientace a programů na pomoc získání zaměstnání je třeba zohlednit nízkou gramotnost, nedostatek předchozího vzdělání a pracovní zkušenosti. Dále je ovšem nutno zohlednit fakt, že mnoho uprchlických žen získalo cenné zkušenosti při neformální práci v uprchlických táborech a v jiných nouzových situacích. Tato práce může být uznána a jejich pracovní zkušenosti mohou být zohledněny při hledání zaměstnání v přijímající společnosti.

Ekonomická soběstačnost a uprchlické rodiny Většina zemí aktivně podporuje zaměstnání žen. Podpora je důležitá z dlouhodobého hlediska ekonomické stability rodin, které živí ženy. Zaměstnání může urychlit integrační proces uprchlických žen (znalost jazyka a sociální kontakty) a zabránit jejich izolaci doma. V zemích, které předpokládají brzkou ekonomickou soběstačnost uprchlíků, je výdělek rodin, kde oba rodiče vydělávají, formálně zahrnut do zhodnocení a procesů podpory a oba partneři jsou povzbuzováni, aby našli zaměstnání co nejdříve po příjezdu. Některé země předpokládají ekonomickou soběstačnost rodičů samoživitelů. V jiných zemích požívají rodiče samoživitelé stejné podpory jako tuzemci v takové situaci. Existuje celá řada faktorů, které je třeba zohlednit při plánech souvisejících se zaměstnáním rodin uprchlíků se dvěma či jedním živitelem: – režim zaměstnání může být pro některé ženy, neboť se musí zároveň přizpůsobovat v jiných aspektech svých původních rolích. Tak je tomu především v případě, kdy žena v minulosti nikdy nepracovala mimo domov. Studie provedené v mnoha zemích ukazují, že břemeno péče o děti a o domácnost je málokdy spravedlivě rozděleno, poté co ženy nastoupí do zaměstnání40. Zvládnutí „dvojího“ dne – doma a v zaměstnání může být dalším stresem pro uprchlické ženy; – role péče o děti a o domácnost, které jsou zavedeny v rodině, mají ekonomickou hodnotu a přispívají k ekonomické soběstačnosti rodiny; – zaměstnání obou rodičů (nebo jednoho v případě rodiče samoživitele) může v počátcích přesídlení omezit jejich schopnost pomoci dětem přizpůsobit se novým podmínkám;

M Bittman, P England, N Folbre & G Matheson, When gender trumps money: Bargaining and time in household work, Population Studies Center, University of Pennsylvania, USA, 2001. 40

- 118 -


19.9.2008 13:20:48

– zaměstnání obou rodičů doprovází umístění dětí do zařízení péče o děti. Jak bylo uvedeno v kapitole 1.7., tento fakt může být pro některé uprchlické rodiny stresový; – ženy s omezenou pracovní zkušeností potřebují intenzivnější podporu při hledání zaměstnání; – pro účely ekonomické soběstačnosti může být pár vnímán jako jednotka. Např. jeden partner může vykonávat základní práci (bez nutnosti vysoké kvalifikace), aby druhému partnerovi umožnil vystudovat, a poté se tento partner může také zúčastnit školení ke zvýšení kvalifikace.

Traumata uprchlíků Země přesídlení by měly vyvinout úsilí v přístupu k citlivým otázkám týkajících se pohlaví a zajistit mužům i ženám služby a programy, které nabízejí psychologickou podporu a podporu přesídlení (viz kapitoly 2.1, 1.2). Domácí násilí a uprchlické rodiny K domácímu násilí dochází napříč kulturami, rasami i ekonomickým prostředím.41 Uprchlické ženy, které jsou oběťmi domácího násilí, jsou ovšem zranitelnou skupinou, protože: • jim chybí podpora rodiny a komunity; • neznají zákony, které zakazují domácí násilí v přijímajících společnostech; • bývají více tolerantní ke svému partnerovi, který se chová násilně; ženy vnímají násilí jako důsledek prožitých traumat; • nejsou schopny komunikace v jazyce přijímající země a mají omezené znalosti o prostředcích, které jim umožní opustit násilný vztah (např. bydlení, peněžitá pomoc); • vzhledem k jazykovým a kulturním odlišnostem mají omezený přístup k právní a sociální podpoře; • mají zábrany zapojit policii a právníky do otázek, které se týkají rodiny, a to s ohledem na špatné zkušenosti s vymáháním práva v zemích původu; • neví, jaké jsou následky, když zasáhnou orgány příslušné pro vymáhání práva.42 Mnoho uprchlických žen pochází z tradičních společností, kde jsou přísné kulturní zákazy odluky a rozvodu. Tlak na ženy, aby udržely rodinu pohromadě, mohou být zvlášť silné s ohledem na prožitá traumata a odloučení, kterému byly uprchlické ženy vystaveny. Ženy, které mají psychické problémy spojené s traumatickými zážitky, se také mohou obávat samoty. Pro některé ženy může být nefungující vztah lepší než žádný. Bylo by nad rámec této Příručky studovat širší strategie k prevenci a řešení domácího násilí v kulturně odlišných komunitách. Nicméně v procesu integrace by měli být jak muži, tak ženy informováni v rámci programů orientace o právech spojených s rodinným násilím a o službách podpory pro dotčené rodiny. Otázky rodinného násilí by měly být součástí vzdělávání pracovníků pro uprchlíky a dalších profesionálů, kteří s nimi přicházejí do kontaktu, především policie.

J Astbury, J Atkinson, J Duke, P Easteal, S Kurrle, P Tait & J Turner, ‘The impact of domestic violence on individuals’, Medical Journal of Australia, vol. 173, 2000, pp. 427–431.

41

VS Thompson, Multicultural Issues: Intervention/Prevention in Communities of Color, National Violence Against Women Prevention Research Center, University of Missouri at St. Louis, 2000; RM Carpiano, Domestic Abuse in America: Partner Abuse, Elder Abuse, and Health Care Interventions, Case Western Reserve University, 1999. 42

- 119 -


19.9.2008 13:20:48

Pomoc uprchlickým ženám a komunitám, které podstoupily rituální zmrzačení ženských pohlavních orgánů Zmrzačení ženských pohlavních orgánů je definováno Světovou zdravotnickou organizací jako akt, který „zahrnuje všechny postupy, při nichž jsou částečně nebo úplně odejmuty vnější pohlavní orgány nebo jsou ženské pohlavní orgány jinak poškozeny, ať už z kulturních nebo jiných důvodů, které nesouvisí s léčením“43. Zmrzačení ženských pohlavních orgánů je praktikováno zhruba ve 28 afrických zemích a v některých zemích v Asii a na Středním východě. Některé z těchto zemí jsou země, z nichž pochází uprchlíci.44 I když ne všechny ženy mají dlouhodobé komplikace spojené s tímto aktem, obvykle se vyskytují problémy spojené s močením a menstruací45. Postižené ženy potřebují speciální péči před porodem, při porodu i po něm. Některé ženy nemusí problémy spojovat s ženskou obřízkou, ale vnímat je jako typické ženské problémy. Psychické následky uvedeného aktu se projevují různými symptomy úzkosti, deprese a rovněž ovlivňují sexualitu žen46. Nelze ovšem jednoznačně určit, zda tyto symptomy souvisí pouze se zmrzačením ženských pohlavních orgánů nebo také s přesídlením (např. možné reakce přijímajících společností, mezigenerační otázky). Zmrzačení ženských pohlavních orgánů je komunitami podporováno jako rituál a je mylně považováno za zdraví prospěšné.

Některé rodiny si mohou přát, aby jejich dcery podstoupily zmrzačení ženských pohlavních orgánů. To může být pro přijímající společnosti dilema, neboť se snaží respektovat kulturní praktiky uprchlických komunit a zároveň tento akt neschvalují. Co je třeba zohlednit při plánování integračních programů: • poskytnutí intenzivní pomoci postiženým ženám a zajištění přístupu k vhodné lékařské resp. gynekologické a porodnické péči; • prevence praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů v přijímající společnosti; • postižené uprchlické komunity potřebují kulturně citlivou informaci v jejich vlastním jazyce o službách, které jsou dostupné pro řešení fyzických a psychických účinků zmrzačení ženských pohlavních orgánů na ženy a dívky. Vytvoření relevantních právních rámců; • roli dvojjazyčných a multikulturních pracovníků při podpoře postižených žen a při poskytování kontaktů na poskytovatele zdravotní péče a pracovníky pro otázky usazení; • písemné podklady a vzdělávání poskytovatelů zdravotní péče; zajištění jejich informovanosti o problematice, zajištění citlivé a přiměřené péče a provedení příslušných právních kroků; • poskytovatelé zdravotní péče v širší společnosti potřebují technickou pomoc při řešení fyzických, sociálních a psychologických dopadů zmrzačení ženských pohlavních orgánů. Za tímto účelem je vhodné identifikovat centrální subjekt pro tuto problematiku (např. speciální zdravotnické zařízení pro ženy, příslušný personál pro gynekologii a porodnictví); • je nezbytné, aby přijímající společnosti zapojily uprchlické komunity do prevence proti mrzačení ženských pohlavních orgánů. World Health Organisation (WHO), ‘Female genital mutilation: The Practice’, Female genital mutilation information kit. Women’s health, family and reproductive health, Geneva, 1996. 43

44

World Health Organisation, Female genital mutilation. Fact sheet no. 241, June 2000, WHO.

WHO 1996, op. cit.; Royal Australian College of Obstetricians and Gynaecologists, Female genital mutilation: Information for Australian health care professionals, Australia, 1997, p 29. 45

46

Ibid

- 120 -


19.9.2008 13:20:49

Ženy se zdráhají svěřit hovořit o sexuálním násilí, především proto, že jsou plaché a obávají se, že budou vyloučeny svými partnery a komunitami. V rolích matek nemusí chtít řešit své vlastní psychologické problémy, především mají-li jejich partneři či děti obtíže s procesem přesídlení. Mnoho žen, především těch, které splňují kritérium „ohrožených žen“ žilo určitý čas bez ochrany partnera. Studie ukazují, že tyto ženy jsou zvlášť zranitelné a čelily větší psychické újmě než ostatní uprchlíci48. Důsledky znásilnění a jiných forem sexuálního násilí páchaného na ženách uprchlicích jsou nyní dobře zdokumentovány49. Újma spojená s nuceným odchodem může být velmi významná pro uprchlické ženy, neboť domov, rodina a komunita jsou součástí jejich role hospodyň a pečovatelek50. Muži uprchlíci, pro které jsou emoce více spojeny s jejich mužskou identitou, nemusí být ochotni přiznat psychologické problémy, neboť se mohou obávat, že to bude považováno za známku slabošství. Muži obvykle neřeší své emoční problémy „diskuzí“, ať již neformálně nebo za pomoci profesionálů.

Bezpečnost pro uprchlické ženy Uprchlické ženy v přijímajících společnostech, především samoživitelky, odloučené ženy nebo vdovy se mohou cítit zranitelné a obávat se o svoji osobní bezpečnost, neboť neznají prostředí, jazyk, cítí nepřátelství přijímající společnosti a mají omezený přístup k bezpečnému bydlení, soukromé dopravě a telekomunikacím. Osobní bezpečnost uprchlických žen je důležitá při rozhodování o umístění, podpoře žen v zaměstnání a při plánování časového rozvrhu a docházky do programů jazykové výuky a orientace.

World Health Organisation, the United Nations Children’s Fund & the United Nations Population Fund, Female genital mutilation: A joint WHO/UNICEF/UNPF statement, Geneva, 1997. 47

See, for example, H Moussa, Storm and sanctuary: The journey of Ethiopian and Eritrean women refugees, Artemis Enterprises, Canada, 1993.

48

A Burke & G MacDonald, ‘The Former Yugoslavia Conflict’, in M Cranna (ed), The true cost of conflict’, Earthscan Publications, London, 1994; United Nations High Commissioner for Refugees, Respect our rights. Partnership for equality. Report on the dialogue with refugee women, Geneva, Switzerland, 2001, p. 17. 49

50

Chi-Ying Chung, op. cit.

- 121 -


19.9.2008 13:20:49

Kapitola 2.3 investice do budoucnosti: uprchlické děti a mládež Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 122 -


19.9.2008 13:20:49

Kapitola 2.3 investice do budoucnosti: uprchlické děti a mládež Uprchlické děti a mládež sdílí se svými dospělými protějšky mnoho stresů souvisejících s přesídlením. Mají ovšem také zvláštní potřeby, které je třeba vzít v úvahu při plánování integrace. Jim se věnuje tato kapitola. Podpora, kterou poskytují uprchlické rodiny, bude zásadní pro integraci dětí a mladých lidí. Četné strategie navrhované v Části první této Příručky směřují k posílení rodin (např. podpora přístupu k bydlení a zaměstnání). Tato kapitola je věnována opatřením, která mají pomoci uprchlických rodinám porozumět dopadům přesídlení na děti a mládež a která mají podpořit jejich možnosti při procesu přizpůsobení se novému prostředí. Kapitola se také věnuje aspektům, jež je třeba zohlednit při plánování jazykových kurzů a vzdělávacích programů pro uprchlické děti a mládež a při podpoře integrace odloučených nezletilých dětí nebo dětí bez doprovodu.

Co je třeba mít na paměti Zohlednit uprchlické děti a mládež Složky integračního programu (detailní informace – viz příslušné kapitoly z Části první) Umístění


Peněžitá pomoc Jazyková pomoc Jazyková výuka Orientace

Zaměstnání a školení Zdravotní péče Otevřená společnost

Je třeba myslet na: • e tnickou podporu vrstevníků; • d ostupnost speciální podpory vzdělání.

• vyhodnocení rodiny a podporu usazení; • intenzivní podporu usazení a opatření alternativní péče pro odloučené nezletilé děti a děti bez doprovodu; • opatření na vystopování a sloučení rodiny pro odloučené nezletilce.

• opatření pro odloučené nezletilce; • opatření pro uprchlickou mládež a zletilé nad 18 let věku, kteří nemají dokončené vzdělání. • dostupnost jazykové pomoci v klíčových oblastech; • strategie proti používání uprchlických dětí a mládeže jako tlumočníků svých rodin. • kulturně citlivé programy výuky cílového jazyka; • alternativní jazykové kurzy pro mladé uprchlíky, kteří se blíží nebo dosáhli plnoletosti a přejí si pokračovat v základním vzdělání.

• programy orientace cílené na mládež; • programy orientace ve školách; • informace o problematice spojené s rodičovstvím (např. nátlak vrstevníků, změna rodinných vztahů, vliv traumat, mučení a přesídlení na děti, užívání drog, týrání a rasismus).

• hledání zaměstnání a programy na plánování kariéry pro uprchlickou mládež (viz kapitola 1.7). • posílení kapacit zdravotních pracovníků, kteří přicházejí do kontaktu s uprchlickými dětmi a mládeží (např. dětské zdravotní sestry, školní zdravotní sestry). • přístup k volnočasovým a kulturním aktivitám; • programy ve školách a zařízeních péče o děti.

- 123 -


19.9.2008 13:20:49

Obecně

• opatření v oblasti partnerství; • poskytování technické pomoci klíčovým pracovníkům, kteří pracují s uprchlickými dětmi a mládeží a jejich rodinami; • iniciativy na budování pracovní síly (např. dvojjazyční a multikulturní pedagogové a pečovatelé, kulturní poradci); • vzdělávání a informování klíčových pracovníků s cílem rozšíření jejich možností podpory uprchlických dětí a mládeže (např. pedagogové, zdravotní sestry, pracovníci s mládeží).

Proč plánovat pro uprchlické děti a mládež? Uprchlické děti a mládež s sebou přináší životní zkušenost a tvořivost a často jsou neuvěřitelně motivovaní. Jejich úspěšné přesídlení je obzvlášť důležité, protože jsou budoucí generace dospělých, a to jak uprchlických, tak širších komunit. Jsou-li vedeny způsobem, který podporuje mezigenerační porozumění a harmonii, mohou napomoci integraci dalších rodinných příslušníků a uprchlických komunit.

Význam včasné intervence Dětství je období rychlého intelektuálního, sociálního, emočního a fyzického rozvoje a období vytváření osobnosti a identity. V dětství jsou položeny základy k dospívání a dospělosti. Studie ukázaly, že prostředí, v němž děti vyrůstají, má významný vliv na jejich psychické zdraví. Děti, které vyrůstají v pevných rodinných svazcích a mají dobré vztahy s dalšími dospělými, obvykle jako dospělí lépe prospívají, než ti, kteří tyto vazby nemají.51 Naopak u dětí se špatnými vztahy, disharmonickou a konfliktní rodinou, slabými vazbami na komunitu a omezeným přístupem k socio-ekonomickým zdrojům je vyšší riziko vzniku problémů v době dospívání nebo dospělosti.52 Dospívání je doba přechodu z dětství do dospělosti, ze školy do zaměstnání, z finanční a emoční závislosti do nezávislosti. Mladí lidé začínají vytvářet svou identitu dospělých včetně vlastních hodnot a přesvědčení. I když většina mladých lidí tento přechod zvládne úspěšně, může to být stresové období, které je ve znamení rychlých změn ve fyzickém, emocionálním a intelektuálním rozvoji a očekávání ze strany rodiny a širší společnosti. Toto období s sebou přináší i rizika psychických poruch a problémů v chování.53 Přínos včasného poskytnutí integrační podpory byl popsán na jiném místě této Příručky (viz kapitola 1.2). Poskytnutí podpory dětem a mládeži má dvojí výhodu: dojde k ní ihned po příjezdu a na počátku jejich rozvoje.

Centre for Community and Child Health, A review of the early childhood literature, Prepared for the Department of Family and Community Services as a Background Paper for the National Families Strategy, Australia, 2000. 51

52

Ibid.

D Bennet, Adolescent health in Australia. An overview of needs and approaches to care, Australian Medical Association, NSW, 1984. 53

- 124 -


19.9.2008 13:20:50

Pozitivní prostředí je zvlášť důležité pro ty děti a mládež, které prožily traumata. Studie ukazují, že kvalita prostředí, v němž se děti v této době pohybují, především v rodině a ve škole nebo zařízeních péče o děti, má zásadní vliv na jejich rekonvalescenci.54 Při plánování přesídlení pro děti a mládež je třeba klást dvojí důraz jednak na podporu jednotlivců a rodiny, jednak na podporu strategií pro vytvoření otevřeného prostředí. Do plánování je třeba zahrnout zařízení předškolní péče, základní a střední školy a programy pro zaměstnání a školení.

Vliv uprchlických zážitků a přesídlení na děti a mládež Uprchlické děti a mládež byly vystaveny stejným zážitkům jako jejich rodiny. Všechny zažily odloučení a ztrátu55 – ztrátu domova, přátel i mnohem hlubší ztráty rodičů, sourozenců a dalších, kteří jsou považováni za mrtvé nebo odloučení. Uprchlické děti a mládež pravděpodobně zažily změny, které jsou pro děti ze zemí přesídlení nepředstavitelné. Stejně jako jejich rodiče se uprchlické děti a mládež musí přizpůsobit novým kulturním normám a v mnoha případech se budou muset naučit nový jazyk. Přesídlení znamená také nový a neznámý systém vzdělávání.56 Kultura a vzdělávací systém mohou být velmi odlišné od systémů v zemi jejich původu. Např. v mnoha zemích přesídlení jsou méně formální vztahy mezi učiteli a žáky a je dáván větší důraz na experimentální výuku. Adaptace na školní docházku může být zvlášť obtížná pro děti, které dříve do školy nechodily buď vůbec nebo velmi omezeně. Takové děti se mohou vůbec poprvé setkávat s intelektuálními požadavky a disciplínou požadovanou ve formálním vzdělávacím prostředí. Některé z nich jsou vůbec poprvé odděleny od svých rodičů, proto pro ně může být školní nebo předškolní docházka zdrojem značné úzkosti. Uprchlická mládež čelí různým změnám hned na počátku přesídlení: děti na konci základní docházky přechází na střední školu, starší mládež se vyrovnává s přechodem ze školy do zaměstnání nebo pokračuje v dalším studiu). Při hledání zaměstnání se mladí uprchlíci potýkají s mnoha stejnými problémy jako jejich dospělí protějšky (viz kapitola 1.7). To může být složitější pro ty, kteří s ohledem na věk ukončili vzdělávání a mají minimální pracovní zkušenosti. M Raundelen, ‘Family and war: Some observations and suggestions for further research’, Paper presented to the Third European Conference on Traumatic Stress, Bergen, Norway, 1993; JL Athey & DSW Ahearn, ‘The mental health of refugee children: An overview’, in F Ahearn & JL Athey (eds), Refugee children: Theory, research and services, Johns Hopkins University Press, 1991; G Clarke, WH Sack & B Goff, ‘Three forms of stress in Cambodianadolescent refugees’, Journal of Abnormal Child Psychology, vol. 21, 1993, pp. 65–67; A Dyregrov, R Gjesta & M Raundelen, ‘Children exposed to warfare: A longitudinal study’, Journal of Traumatic Stress, vol.15, 2002, pp. 59–68; J Garbarino & K Kostelny, ‘Children’s response to war: What do we know?’, LA Leavitt & B Fox (eds), Psychological effects of war and violence on children, Lawrence Erlbaum Hillsdale, 1993; A Dyregrov, L Gupta, R Gjesta & E Mukanohedi, ‘Trauma exposure and psychological reaction to genocide among Rawandan children’, Journal of Traumatic Stress, vol. 13, 2000, pp. 3–21; A Hjern, B Angel & O Jeppson, ‘Political violence, family stress and mental health of refugee children in exile’, Scandinavian Journal of Social Medicine, vol. 26, no. 1, 1998. 54

M Macksoud, Helping children cope with the stresses of war: A manual for parents and teachers, United Nations Children’s Fund, 1993.

55

56 56

J Rutter, Refugee children in the classroom, Trentham Books, London, 1994.

J Rutter, Refugee children in the classroom, Trentham Books, London, 1994.

- 125 -


19.9.2008 13:20:50

Zážitky a zkušenosti uprchlíků zasahují sociálního, emocionálního, fyzického a intelektuálního rozvoje uprchlických dětí a mládeže. U některých mohou vyvolat akutní fyzické a emoční problémy, které vyžadují pomoc (viz kapitola 2.1) nebo do určité míry ovlivní zdravý vývoj v klíčových oblastech.57 Uprchlické děti a mládež byly nuceny přerušit vzdělání. Školy jsou jednou z prvních obětí válek. V některých konfliktech jsou učitelé cílem násilí. V mnoha uprchlických táborech je dostupné minimální vzdělání. Uprchlické rodiny mohly mít i v zemích azylu omezený přístup ke vzdělání. Intelektuální rozvoj mohou také narušit prožitá traumata (viz kapitola 2.1). Ztráta nebo přerušení významných vazeb v rodině a komunitě mohou ovlivnit chování a v případě dětí a mládeže narušit jejich důvěru a schopnost vytvářet vztahy, které jsou významné pro zdravý vývoj.58 Úzkost spojená s traumatickými zážitky, nutnost přizpůsobit se a změny způsobené přesídlením mohou ovlivnit základní vývoj dětí a mládeže. Snížená schopnost v této oblasti může mít dopad na jejich sebevědomí. Ztráta místa, kultury a v mnoha případech bezpečných a stabilních vztahů neumožňují vybudovat pevné základy, na nichž budou děti schopny vybudovat pozitivní identitu a pocit sounáležitosti. Tento proces může být dále zhoršen, budou-li vystaveny nedostatku porozumění ve škole nebo v komunitě nebo když se setkají s xenofobií či rasismem. Proces formování identity, který je součástí dospívání, může být zvlášť komplexní pro mladé lidi s uprchlickými zkušenostmi, kteří se museli přizpůsobit kultuře a praktickým požadavkům přesídlení. Navíc zažili přetržení vazeb nebo neměli rodiče, neměli vzory, od nichž by se mohli učit a nemají tak potřebné dovednosti. Proces vytváření identity zahrnuje výzvy ke sladění rozdílných kulturních hodnot. Mohou také vzniknout mezigenerační konflikty, pokud děti odmítají nebo zpochybňují hodnoty svých rodičů ve snaze být akceptováni svými vrstevníky v přijímající společnosti.

Plány pro děti a mládež: obecné úvahy Posílení podpory rodiny Rodiny hrají zásadní roli při podpoře dětí a mládeže. Nicméně podporu, kterou uprchlické děti a mládež získávají od rodiny, mohou ohrozit různé faktory (viz str. 127). Poskytnutí podpory uprchlickým rodinám a rodičům je zásadní pro integraci uprchlických dětí a mládeže. Při vytváření programů pro uprchlické rodiny je důležité si uvědomit, že sociální péče a služby dětem a mládeži v přijímající společnosti jsou někdy uprchlickými rodinami vnímány jako zdroje mezigeneračních konfliktů. Přání rodičů a komunit se vždy nemusí shodovat s nejvhodnějšími zájmy dětí a mládeže. Nicméně tam, kde je to možné, je vhodné zapojit do podpory přesídlení dětí a mládeže uprchlické rodiny a komunity, neboť pro většinu z nich bude rodina a komunita prvním a základním zdrojem podpory. 57 58

Athey & Ahearn, op. cit.

Tamtéž.

- 126 -


19.9.2008 13:20:50

Technická pomoc a speciální prostředky plánování Četné země s významnou uprchlickou a imigrační populací založily organizace, které poskytují technickou pomoc (např. konzultace a školení) pedagogům, poskytovatelům péče o děti a agenturám sociální podpory, které pracují s uprchlickými dětmi, mladými lidmi a jejich rodinami. Co ovlivňuje podporu rodiny • Následky traumat a praktické požadavky související s usazením kladené na dospělé mohou omezit jejich schopnost poskytnout podporu. • Rodiče neví, jak pomáhat svým dětem při adaptaci v nové společnosti a ve škole. • Rodiče musí chápat zážitky a problémy související s přesídlením svých dětí a/nebo neví, jak jim pomoci. Mohou sdílet obecně panující přesvědčení, že děti a mládež na tyto vzpomínky zapomenou. Jiní si ani neuvědomují, že jejich děti trpí. Děti jsou ponechány osudu a musí se se svými problémy vyrovnat samy. • V přijímajících zemích mohou existovat velké rozdíly ve způsobu výchovy dětí, především co se týká disciplíny. Tyto rozdíly mohou ovlivnit porozumění rodičů systémům v přijímající společnosti jako jsou zařízení péče o děti a školy. K mezigeneračním konfliktům může docházet také tehdy, když děti a mládež užívají práv a svobod, které jim nabízí nová země. • Děti a mládež se rychleji učí jazyk a přizpůsobují se životu v nové zemi rychleji než dospělí a mohou být používány jako tlumočníci a prostředníci pro komunikaci se systémy v přijímající společnosti jménem svých rodičů. Vedle tlaku, který je tak na děti a mládež vyvíjen, toto převrácení rolí může ovlivnit dynamiku závislosti, na níž jsou založeny vztahy mezi rodiči a dětmi. Rychlejší adaptace dětí a mládeže může také vyvolat mezigenerační konflikty. • Děti a mládež mohou se mohou potýkat s jistými znevýhodněními v rámci vzdělávacího procesu, jejich rodiče ale často mají vysoká očekávání a doufají, že jejich děti dosáhnou vysokého stupně vzdělání a profesního úspěchu. Tato očekávání mohou být zdrojem úzkosti a napětí mezi uprchlickými dětmi a mládeží a jejich rodiči. Byla vytvořena speciální oddělení v resortech vzdělávání a sociálních služeb dětem, která zohledňují potřeby dětí a mládeže uprchlíků a imigrantů. V mnoha přijímajících společnostech dochází ke koncepčním změnám agentur poskytujících péči dětem. V tomto kontextu jsou důležité specializované agentury, protože mohou pomoci trvale vyřešit potřeby uprchlických dětí a jejich rodin.

Přístupy zařízení a partnerství Plány pro uprchlické děti a mládež musí zohlednit celou řadu otázek včetně fyzického a psychického zdraví a rozvoje, stupně vzdělání, sociální podporu a v případě starších nezletilců zaměstnání a možnosti školení. Podpora integrace uprchlických dětí a mládeže prostřednictvím zařízení péče o děti, předškolních a školních zařízení Četné země přesídlení podporují integraci uprchlických dětí a mládeže prostřednictvím zařízení péče o děti a školních zařízení. Podpora je obvykle poskytována v koordinaci s rodinami, komunitami a službami na podporu usazení, což je výhodné z mnoha důvodů:

- 127 -


19.9.2008 13:20:50

• předškolní a školní prostředí jsou základními zdroji kontaktu uprchlických rodin s přijímající společností. Především školní prostředí je vedle rodinného prostředí rozhodující pro úspěšné přesídlení dětí a mládeže;59 • pedagogové mají minimální kontakt s dětmi a rodinami postiženými válkou a traumaty a potřebují podporu při vytváření optimálního prostředí; • intervence v zařízeních umožňují školám a zařízením péče o děti vytvořit vhodné prostředí pro uprchlické rodiny; • přístup k širší uprchlické populaci (ne pouze k těm, co mají problémy) již na začátku přesídlení umožňuje včasný zásah; • uprchlické rodiny mohou mít nedůvěru k individuální podpoře. Podpora poskytovaná prostřednictvím škol a zařízeních péče o děti umožňuje uprchlickým rodinám navázat s poskytovateli služeb kontakty neformálním způsobem; • školy jsou přirozenou součástí života dětí i rodin, kterým tak pomáhají obnovit normální fungování; • poskytování individuální terapie dětem, které mají vážnější emoční problémy nebo problémy s chováním, může být obtížné. Mají-li pedagogové dostatečnou podporu, napomáhají vytvářet prostředí pro psychickou obnovu. Zavedené programy přesídlení vytvořily řadu strategií k integraci uprchlických rodin prostřednictvím zařízení péče o děti, předškolních zařízení a škol včetně: • programů orientace pro rodiče a děti; • programů na výuku cílového jazyka pro děti a mládež; • pomocných a praktických programů pro děti a mládež a/nebo jejich rodiče a opatrovníky; • programů vzdělávání pro příslušné pracovníky; • usnadnění informovanosti uprchlických rodin (např. přeložené materiály, poskytnutí tlumočníků); • iniciativ na nábor pracovních sil (např. nábor dvojjazyčných pedagogů a zaměstnanců zařízení péče o děti, dvojjazyčného pomocného personálu, kulturních poradců); • prostředků na vzdělání jak uprchlické mládeže, tak širší komunity; • aktivit na podporu informovanosti v otázkách kulturní odlišnosti a boje proti rasismu; • specifických kulturních programů (např. umělecké projekty, divadlo v rámci komunity). Ty mohou pomoci mladým uprchlíkům vyjadřovat se a sdílet zkušenosti s širší komunitou. Např. ve Švédsku byl vytvořen film o zkušenostech uprchlické mládeže se sociálním vyloučením, který společně připravili pracovníci pro mládež a uprchlická mládež; • podpory zapojení uprchlických dětí a mládeže do rekreačních a sportovních činností; • domácích klubů. S ohledem na výše uvedené, zavedla většina zemí přesídlení na řešení potřeb uprchlických dětí a mládeže partnerství, aby se zajistilo využití dovedností a zdrojů z komunit, profesionálů a systémů zapojených do poskytování podpory.

RS Pynoos & K Nader, ‘Issues in the treatment of post-traumatic stress in children and adolescents’, in JF Wilson & B Raphael (eds), International handbook of traumatic stress syndromes, Plenum Press New York, 1993; Athey & Ahearn, op. cit.; PJ Guarnaccia & S Lopez, ‘The mental health and adjustment of immigrant and refugee children’, Child and Adolescent Clinics of North America, vol. 7, no. 3, 1998; Hjern, Angel & Jeppson, op. cit.; K Almqvist & A Brodberg, ‘Mental health and social adjustment in young refugee children 3- years after their arrival in Sweden’, Journal of the American Academy of Child and Adolescent Psychiatry, vol. 38, no. 6, 1999. 59

- 128 -


19.9.2008 13:20:51

Podmínky k úspěšnému vzdělání Většina uprchlických dětí a mládeže potřebuje intenzivní a cílenou pomoc při adaptaci na nový školní systém, při výuce jazyka přijímající společnosti a v některých případech pro doplnění přerušeného vzdělání. Principy programů výuky jazyka dospělých jsou stejně důležité, ne-li důležitější ve školských zařízeních. Existuje celá řada přístupů na poskytování intenzivní podpory uprchlických dětí na počátku přesídlení včetně: – období jazykové výuky a orientace prostřednictvím speciálního programu, který je připraví na vstup do obecného vzdělávacího systému; – opatření, kdy uprchlické děti a mládež dělí svůj čas mezi obecnou výuku a intenzivní jazykovou výuku a orientaci před plnou integrací do obecného systému; – poskytnutí dodatečné technické pomoci pedagogům obecných vzdělávacích programů, což je praktické, jsou-li děti zeměpisně vzdálené; – poskytnutí dodatečné podpory dětem a mládeži ve všeobecných třídách prostřednictvím multikulturních poradců, dvojjazyčného vzdělání a jiných iniciativ. Uvedené přístupy se vzájemně nevylučují a jsou v mnoha zemích používány doplňkově. Integrace v praxi Usnadnění přechodu na nový systém vzdělání V Ottawě (Kanada) jsou ve školách přítomni multikulturní pracovníci (Multicultural Liaison Officers), kteří pracují společně s pedagogy a administrativními pracovníky, agenturami pro otázky přesídlení a dalšími poskytovateli služeb na podporu integrace uprchlických dětí, mládeže a jejich rodin. Program pomáhá uprchlickým studentům při adaptaci v novém školním prostředí a poskytuje informace, orientaci, podporu usazení a kontakty na další služby pro uprchlické rodiny. Jsou nabízeny i aktivity rodičům, kteří se tak mohou účastnit vzdělávání svých dětí. Uvedení pracovníci propagují pozitivní a citlivé školní prostředí a podporují vytvoření pozitivních vztahů mezi odlišnými rasami. Rovněž poskytují školení pedagogům a dalším profesionálům. Program funguje více než 10 let a je financován Školskými vzdělávacími radami a Organizací pro služby imigrantům v Ottawě. V australském státě Viktoria je uprchlickým dětem školního věku nabídnuta pomoc prostřednictvím programu „New Arrivals Program“ po dobu prvních 12 měsíců po příjezdu. V rámci tohoto programu je dětem a mládeži poskytnuta intenzivní výuka angličtiny a orientace ve vzdělávacím systému Austrálie. Školy a centra na výuku anglického jazyka jsou umístěny po celém území státu Viktoria, některé jsou přímo v rámci škol. Ve školách, které se nacházejí daleko od jazykového centra, ale které navštěvuje vysoký počet dětí uprchlíků, je vytvořena základna pro výuku anglického jazyka. Dětem a mládeži, které nemají přímý přístup do žádného z těchto zařízení, je poskytována služba prostřednictvím domácího učitele. Školy a centra úzce spolupracují se službami v oblasti usazení a dalšími službami, aby mohly zajistit potřeby uprchlických dětí a mládeže a pomoci uprchlickým rodinám přizpůsobit se životu v Austrálii. Studentům, kteří opouští školu nebo centrum na výuku anglického jazyka a odcházejí do standardních škol, je nabídnuta speciální pomoc.

- 129 -


19.9.2008 13:20:51

Program „Youth Immersion Program“ vytvořený luteránskými sociálními službami na Floridě (USA) je zaměřen na uprchlickou mládež ve věku 16-20 let, a to především na mladé lidi s nedokončeným vzděláním nebo na ty, kteří mají problémy ve škole. Program zahrnuje každodenní intenzivní kurzy angličtiny a hodiny kulturní výuky, které zajišťují kvalifikovaní pedagogové jak na výuku jazyka, tak pro oblast humanitních věd. Ve třídách je malý počet žáků a cílem je vytvořit bezpečné prostředí, v němž se studenti připravují na vstup do standardních škol. Výuka je zaměřena na základy angličtiny a témata související s adaptací v nové kultuře. Jsou nabízeny také činnosti jako art terapie, řešení konfliktů a budování sebevědomí. Studenti zůstávají v programu do doby, než jsou schopni začlenit se do standardních škol, přičemž k zařazení by mělo dojít vždy na začátku školního semestru. Tehdy jsou zkontaktováni s pracovníkem pro uprchlíky, který poskytuje orientaci ve škole, pomáhá s umístěním do třídy a do vzdělávacího kurzu, sleduje jejich pokroky a poskytuje stálou podporu. Pokud to ovšem potřebují, mohou se vrátit do Immersion Program pro dodatečnou pomoc. Vzhledem k tomu, že účastníci kurzu se často vyvíjí koherentně jako skupina, jsou zapisováni do standardních škol jako celá skupina, aby měli stálou podporu od svých vrstevníků. Pro mladší děti a jejich rodiny nabízí luteránská sociální služba „Summertime Express Program“, což je čtyřtýdenní letní tábor pro děti od 8 do 14 let. Na táboře jsou provozovány obvyklé činnosti jako různé sporty, hry, výlety, ruční práce a k tomu každodenní lekce angličtiny a činnosti zaměřené na budování týmu, řešení konfliktů, přizpůsobení se nové kultuře a vybudování sebevědomí. Tábor je bezpečným prostředím, v němž si uprchlické děti mohou hrát a učit se. Vedou jej profesionálové se zkušenostmi s uprchlickými dětmi a pomáhají jim dobrovolníci. Čerství absolventi, kteří jsou také uprchlického původu, připravují program jazykové a kulturní podpory a zároveň získávají zkušenost s výdělečnou aktivitou. Rodiče jsou zapojeni prostřednictvím festivalu na konci letního táboru. Ten umožňuje dětem ukázat rodičům, co se během tábora naučily a zaměstnanci tábora mají příležitost informovat rodiče o školním systému a prodiskutovat s nimi různá témata, která rodiče zajímají. Integrace v praxi Péče o děti a předškolní aktivity V Austrálii vytvořila asociace mateřských škol (Free Kindergarten Association) program „Casual Bilingual Workers Program“, v jehož rámci jsou nabíráni a trénováni konzultanti z etnicko-kulturních komunit k práci ve službách péče o děti a v předškolních zařízeních. V rámci programu je zaměstnáno 130 pracovníků a je pokryto 100 jazyků a dialektů. Zaměstnanci poskytují pomoc rodičům při rozhovorech s dalšími pracovníky a při orientaci týkající se předškolních zařízeních. Zaměstnanci poskytují přeložené materiály a pomáhají rodinám s komunikací s dalšími zaměstnanci v otázkách výměny zkušeností z rodinného života. Dětem pomáhají zaměstnanci usadit se v novém centru, vybudovat hrdost k vlastní kultuře a zachovat a rozvíjet mateřský jazyk. Zaměstnanci pomáhají dalšímu personálu poskytováním kulturního poradenství a informací o rodičovství, výukou jednoduchých slov a vět v daných jazycích a pomáhají jim při vytváření multikulturního programu pro všechny děti.

- 130 -


19.9.2008 13:20:52

Tento program efektivně pokrývá potřeby malých a rozvíjejících se komunit. Je zvlášť důležitý pro zařízení péče o děti a předškolní zařízení, neboť většina těchto zařízení se nemůže dovolit zaměstnat personál s jazykovým vybavením a multikulturním záběrem. Zvlášť významný je program pro venkovské a zemědělské komunity, z nichž většina je vzdálena od etnicko-kulturních asistenčních služeb etablovaných v australských městech. V kanadské provincii Ontario byl vytvořen program pro rodiny s dětmi od 18ti měsíců do dvou let. Program nabízí aktivity dva a půl dne v týdnu a jak jeho vybavení, tak jeho aktivity se podobají standardnímu mateřskému centru. Rodiče zůstávají se svými dětmi i během výuky. Dětem jsou nabízeny činnosti na podporu sociálního rozvoje a motoriky a jsou tak připravovány na zařízení předškolní péče. Rodiče se mohou seznámit a navázat přátelství s dalšími rodinami v okolí a vyměnit s nimi své zkušenosti. Pravidelně se konají pracovní skupiny pro rodiče, které se věnují otázkám jako je bezpečnost na ulici a disciplína. Program, kromě přípravy dětí a jejich rodin na předškolní aktivity v Kanadě, také podporuje integraci tím, že spojuje dohromady děti mnoha kulturních a rasových původů. Děti s neúplným vzděláním potřebují dodatečnou pomoc. Ta může být poskytována speciálním programem nebo se děti mohou zapsat do programů, které jsou poskytovány tuzemcům se speciálními potřebami v oblasti vzdělání. V mnoha zemích jsou poskytovány speciální granty školám s vysokým počtem uprchlických dětí a mládeže. Dostupnost specializované podpory vzdělání uprchlických dětí a mládeže je důležitým faktorem při rozhodování o umístění. Má být uprchlickým dětem a mládeži na počátku přesídlení poskytnuta zvláštní výuka? I když se většina zemí snaží podpořit integraci dětí do obecného vzdělávacího systému co nejrychleji, existují různé přístupy. Některé země zapisují uprchlické děti a mládež hned ze začátku do obecného systému. Tento přístup doplňuje zaměstnávání dvojjazyčných učitelů, studijní plány zaměřené na kulturní a dvojjazyčnou výuku. Jiné země mají oddělené programy, které připravují uprchlické děti na vstup do širšího vzdělávacího systému. V praxi jsou rozdíly spíše otázkou preference. Mnoho zemí používá duální strategii, která zahrnuje oba typy, neboť děti, které se účastní specializovaných programů, se zapojí později do obecného vzdělávacího systému. Při plánování podpory dětí v jejich integraci do školního systému je třeba myslet na následující: • odpovídající investice, je-li přijat přístup okamžitého zapojení děti do obecného systému. Je-li ovšem tento přístup dobře zrealizován, není nutně nákladnější; • specializované programy mohou být potřebné tam, kde se do škol zapisuje velmi malý počet uprchlických dětí a mládeže; • přístup okamžitého zapojení do obecného systému zohledňuje integrační koncept „obousměrné ulice“ a umožňuje uprchlickým dětem i vzdělávacímu systému vzájemnou interakci;

- 131 -


19.9.2008 13:20:52

• jsou-li uprchlické děti odděleny od svých vrstevníků, měly by specializované programy zohlednit fakt, že uprchlické děti samy sebe vnímají jako outsidery. Uprchlické děti a mládež mohou mezi sebou v oddělených programech vytvořit vztahy, které trvají po jejich vstupu do obecného vzdělávacího systému; • častá interakce s obecným vzdělávacím programem nabízí uprchlickým dětem a mládeži příležitosti ke studiu cílového jazyka a poznání kultury přijímající společnosti; • oddělené programy mohou sloužit jako základna pro poskytování další specializované integrační podpory (např. programy orientace), kterou lze těžko poskytovat v rámci výuky, jíž se účastní jak uprchlíci, tak tuzemci; • i když cílem oddělených programů je příprava uprchlických dětí a mládeže na vstup do širšího vzdělávacího systému a posílit je, aby byly schopny interakce s tímto systémem, pro některé nově příchozí může být přechod z relativně ochranného prostředí specializovaného programu do širšího systému stresující. Proto je třeba tento přechod pečlivě zorganizovat.

Co je třeba zohlednit v klíčových oblastech Úvodní vyhodnocení a podpora usazení Procesy úvodního vyhodnocení a podpory usazení umožňují vyhodnotit potřeby a podporují uprchlíky v roli rodičů. Uvedené hodnocení se často zaměřuje na ekonomickou soběstačnost a základní praktické úkoly. Nelze ovšem přehlížet potřeby dětí a mládeže. Pro některé rodiče může totiž být obtížné zjistit nebo přiznat, že jejich děti mají problémy. V některých zemích je dětem a mládeži běžně nabízeno samostatné vyhodnocení. Např. ve Švédsku existují individuální plány, jejichž cílem je zapojit děti a mládež do volnočasových aktivit. V jiných zemích je dětem nabízeno individuální vyhodnocení v okamžiku, kdy zahajují školní docházku, aby bylo možno identifikovat potřebu zvláštní výchovné a sociální podpory. Je důležité získat souhlas rodičů před zahájením individuálního hodnocení.

Jazyková pomoc Vzhledem k tomu, že děti se učí jazyk přijímající země rychleji než dospělí, jsou často žádány, aby tlumočily a jednaly v přijímající zemi jménem svých rodičů. Tuto praxi nelze podporovat, neboť může negativně ovlivnit jak děti, tak jejich rodiny. Zároveň je ale třeba zajistit účinnou jazykovou pomoc a výuku jazyka pro dospělé (viz kapitola 1.4). Školení a zvyšování informovanosti klíčových pracovníků v přijímající společnosti zdůrazňuje nutnost používat profesionální překladatelské služby. Služby pro uprchlické děti a mládež potřebují k překladatelským službám, aby zajistily optimální komunikaci s rodiči-uprchlíky.

Orientace Rodiče mohou pomoci dětem při přesídlení, pokud rozumí systémům a kultuře přijímající společnosti. Navíc tak lze předejít mezigeneračním konfliktům. Zároveň by integrační programy měly rodičům-uprchlíkům pomoci v jejich roli rodičů (např. nátlak vrstevníků, vzdělávací systém, změna rodinných vztahů, vliv prožitých traumat a mučení na děti, používání drog, způsoby výchovy dětí, týrání a rasismus). - 132 -


19.9.2008 13:20:52

Plány pro děti a mládež v rozvíjejících se zemích přesídlení Při vytváření integračního programu je třeba identifikovat mechanismy, které mohou pomoci uprchlickým dětem a mládeži při zápisu do školy, při jazykové výuce a integraci ve třídě. Je zvlášť důležité porozumět způsobům výchovy dětí v přijímající společnosti, především co se týká disciplíny a dohledu. Konflikty v těchto oblastech mohou být často příčinou zásahu orgánů na ochranu dítěte. Programy pro uprchlíky-rodiče musí být připraveny tak, aby upozornily na odlišné kulturní přístupy k rodičovství. Jak bylo výše uvedeno, v mnoha zemích nabízí školy formální orientaci uprchlických dětí, mládeže a jejich rodin ve vzdělávacím systému. Mnoho zemí také vytvořilo speciální programy orientace pro uprchlickou mládež, které je seznamují např. s problematikou nátlaku vrstevníků, používání drog, HIV/AIDS a mezigeneračních konfliktů. Jazyková výuka a zaměstnání Zvláštní pozornost by při plánování měla být věnována uprchlické mládeži, která je ve věku blížícímu se plnoletosti nebo je již plnoletá. V mnoha zemích již nebude moci navštěvovat školy a většinou nebude mít nárok na peněžitou pomoc, aby se mohla účastnit základního vzdělání. Zároveň tato věková kategorie nemusí mít dostatečnou kvalifikaci a praxi potřebnou k zaměstnání. Programy jazykové výuky pro dospělé se soustředí na každodenní témata. Nemusí být ale adaptované na mládež, která si přeje dokončit vzdělání, k čemuž bude potřebovat hlubší jazykové znalosti. Navíc mladí lidé v tomto věku obvykle musí ekonomicky vypomáhat svým rodinám. Některé země vytvořily pro tuto skupinu speciální programy peněžité pomoci a jazykové výuky. V situaci, kdy mladí lidé potřebují pracovat, by bylo vhodné zvážit varianty výuky jazyka na částečný úvazek a možnosti studia. Nezletilí uprchlíci bez doprovodu zákonného zástupce „Odloučený nezletilý“ je dítě mladší 18 let oddělené od obou svých rodičů. O takové dítě zároveň nepečuje žádný zákonný zástupce a žádný dospělý nesoucí zodpovědnost na základě zákona nebo tradice o něj nepečuje. Pro tyto děti se často používá termín „nezletilý bez doprovodu“. UNHCR a mnoho nevládních organizací ale dává přednost termínu „odloučeny“, neboť označení „nezletilý s doprovodem“ může zastřít skutečnost, že děti jsou odděleny od svých rodičů nebo opatrovníků. Pro integraci nezletilých uprchlíků, kteří do země přesídlení přijíždějí bez rodičů nebo opatrovníků, je třeba zohlednit tyto skutečnosti: • I když děti tvoří téměř polovinu světové uprchlické populace, ty, které jsou odloučeny od svých rodičů nebo zákonných či tradičních opatrovníků, tvoří malé procento všech uprchlíků (kolem 3-5%) a ještě menší procento těch, kteří jsou přesídleni.

- 133 -


19.9.2008 13:20:53

• Přesídlení odloučených uprchlíků s sebou nese četné právní a sociální problémy. Národní pokyny pomáhají zajistit jednotný a citlivý přístup. • Úzká spolupráce a koordinace vládních úřadů odpovědných za péči o děti a přesídlení uprchlíků je zásadní pro zajištění standardní péče těmto dětem. • V mnoha zemích byly systémy a právní úprava týkající se péče o děti vybudovány tak, aby korespondovaly potřebám místních dětí; systémy vybudované pro uprchlíky byly vytvořeny pro dospělé a děti. Proto je vhodné přehodnotit právní úpravu a postupy vztahující se na péči o děti a přesídlení, aby odpovídaly zvláštním potřebám nezletilých uprchlíků, kteří přijíždějí bez podpory dospělých. • Odloučené děti často pokračují v pátrání po chybějících rodinných příslušnících. Je důležité mít nástroje, které jim pomohou vystopovat rodinné příslušníky jak v zemi přesídlení, tak i jinde. Procedury týkající se této problematiky jsou k dispozici na str. 17 této příručky. Mohou být také učiněny dodatečné kroky, které zajistí pomoc ze strany subjektů péče o děti. I když sloučení rodiny nemusí být pro mnoho dětí, kontakt s příbuznými jim pomůže překonat úzkost a pocity viny, které mohou být vyvolány trvalým odloučením a pomůže jim posílit kulturní a náboženskou identitu. Podpora sloučení rodiny je základem systému péče o děti mnoha zemí a je v souladu s mezinárodními instrumenty práv dítěte. • Některé země mají zvláštní procedury týkající se péče o nezletilé uprchlíky přijíždějící s dospělými, kteří nejsou ani rodiče ani zákonní či tradiční opatrovníci. Procedury zahrnují trvalé monitorování a hodnocení stejně jako podporu opatrovníkům (např. orientace v jejich roli rodičů v přijímající zemi). Pomoc v tomto směru je důležitá, neboť tyto vztahy se někdy ukáží jako nevhodné a mohou přestat fungovat. Například ve Švédsku provádí pracovníci péče o děti rutinní hodnocení rodin, které se starají o odloučené nezletilé, aby se zajistilo, že mají kapacitu a jsou schopné zajistit rodičovskou zodpovědnost. Takové hodnocení se musí uskutečnit co nejdříve po příjezdu, aby v nové zemi mohly děti začít žít v optimálním prostředí, a aby se zabránilo přechodu k alternativní péči. • Vhodná opatření pro péči o děti jsou potřebná jak pro nezletilé, kteří jsou přesídleni bez doprovodu, tak pro ty, u nichž se péče ukázala jako nevhodná nebo přestala fungovat. Musí být proto připravena flexibilní řešení. Např. ve Švédsku a v USA varianty zahrnují pěstounskou péči, rodinný model a samostatný život pod dozorem. • Alternativní opatření péče o nezletilé uprchlíky by měla být zaměřena na podporu jejich kulturní a náboženské integrity a identity. Děti mohou být např. umísťovány k poskytovatelům služeb, kteří mají společný náboženský nebo kulturní původ; mladí lidé mohou být umisťováni do zařízení s lidmi ze stejné kulturní skupiny; nezletilí se mohou účastnit kulturních a náboženských aktivit a navazovat kontakty s příslušníky svých etnických komunit. • Intenzivní podpora je obvykle nutná pro nezletilé v alternativní péči, a to nejméně do doby jejich zletilosti nebo do doby, kdy, v případě tuzemců, opatření alternativní péče obvykle končí. • Počáteční podpora obvykle zahrnuje školení o základních životních potřebách, o způsobech vyrovnání se s následky prožitých traumat a mučení, rekreaci, identifikaci potřeb vzdělání a jazykové výuky, vytváření identity, otázky týkající se soužití vrstevníků a kulturního přizpůsobení se. • Profesionálové a dobrovolníci, především poskytovatelé péče o děti a ti, kteří poskytují alternativní péči, potřebují vhodné školení. • Je třeba přijmout opatření týkající se peněžité pomoci a podpory ve vztahu k dalším důležitým službám, které jsou obvykle dostupné pouze za úhradu (např. lékařské služby, poradenství v otázkách zaměstnání a právní poradenství).

- 134 -


19.9.2008 13:20:53

V některých případech mohou uprchlické děti a mládež přijet s rodiči nebo opatrovníky, ale jsou od nich následně odloučeny, a to z mnoha důvodů včetně: • zneužití; • konfliktu mezi nezletilým uprchlíkem a rodičem nebo opatrovníkem; • rodič nebo opatrovník nechce nebo nemůže poskytnout péči, někdy z důvodu vlastních problémů s přesídlením, z důvodu nemoci nebo z důvodu péče o další děti v rodině, to se týká především osamělých rodičů; • sekundární migrace osoby, která zajišťuje péči. Např. dospělý sourozenec se může rozhodnout změnit působiště, aniž by učinil alternativní opatření pro nezletilého sourozence. V jiných případech se nezletilí sami mohou rozhodnout změnit působiště, aniž by si uvědomili, jak to může být obtížné; • vztahy nemusí být přesně popsány. Nezletilý může mít volnější vztah s dospělým, s nímž přijel, než jak to bylo pochopeno v době, kdy byl prováděn výběr. V této situaci děti potřebují asistenci, jako by byly bez doprovodu. V některých případech je vhodné svěřit dítě do péče dalších členů rodiny nezletilého nebo jednotlivcům v komunitě prostřednictvím systému péče o dítě nebo může být nezletilý umístěn do alternativní péče. V souladu se standardy UNHCR většina zemí nedoporučuje adopci nezletilých uprchlíků bez doprovodu přinejmenším do doby, než byly vyčerpány všechny možnosti vystopování rodiny a sloučení je tak definitivně vyloučeno.

Integrace v praxi Podpora odloučených nezletilých uprchlíků v USA V USA nese odpovědnost za děti a mládež, o které nemohou pečovat jejich rodiny, vláda příslušných států. Zkušenosti z USA ukazují, že odloučení nezletilí uprchlíci potřebují speciální pomoc, neboť stávající programy byly vytvořeny pro potřeby tuzemců. Opatrovnické rodiny a další poskytovatelé alternativní péče pro nezletilé uprchlíky musí být pečlivě vybráni a vyškoleni. Umístění nezletilých předpokládá pomoc sociálního pracovníka se speciálními zkušenostmi v oblastech stopování rodin, uprchlických traumat, přizpůsobení kultury a identity, přizpůsobení vzdělávacímu systému a jazykové znalosti. Umístění do alternativní péče je třeba provádět s ohledem na kulturní, jazykový a náboženský původ nezletilých, jejich specifické potřeby v oblasti výchovy a emoční podpory a s ohledem na jejich osobnost, temperament a názory. Federální úřad odpovědný za přesídlení uprchlíků (United States Office Refugee Resettlement) uzavřel dohodu se dvěma nevládními organizacemi, které mají rozsáhlé zkušenosti v otázkách přesídlení uprchlíků a státních programů péče o děti. Tyto nevládní organizace, luteránské a katolické služby (Lutheran Immigration and Refugee Service, USA Catholic Conference Migration and Refugee Services) nabízí 13 specializovaných programů pěstounské péče pro nezletilé uprchlíky napříč USA. Pěstounské rodiny mají různý původ. Některé jsou ze stejných etnických komunit jako nezletilí, kteří potřebují péči. Další, byť s jiným kulturním původem, mohou mít společnou uprchlickou historii.

- 135 -


19.9.2008 13:20:53

Rodiny stejného kulturního původu jako uprchlické děti a mládež jsou důležité především pro malé děti a dále jsou významným zdrojem informací v otázkách kultury a zvyklostí pro ostatní rodiny a zaměstnance příslušných služeb. Pěstounským rodinám je poskytnuto speciální školení o potřebách přizpůsobení uprchlických dětí a mládeže a umístění je podporováno speciálně vyškoleným sociálním pracovníkem. I přes svá specifika se programy pěstounské péče o uprchlíky řídí státními či místními právními předpisy v oblasti pěstounské péče a jsou povolovány a monitorovány státními úřady péče o děti. Pěstounská péče je nejvhodnější formou péče o malé děti. Ohledně péče o starší děti a mládež zkušenosti z USA ukazují, že pro ty je vhodnější bydlení s dozorem, s částečným dozorem nebo zcela samostatné bydlení. Těmto nezletilým uprchlíkům je poskytována intenzivní sociální pomoc při získávání dovedností, které budou potřebovat pro samostatný život. Nezletilí uprchlíci bez do provodu mají v USA nárok na pěstounskou péči a jiné alternativní formy péče do věku 18 let. Mohou zůstat v programu do ukončení střední školy nebo do dosažení 20 nebo 21 let (to záleží na pravidlech jednotlivých států).

- 136 -


19.9.2008 13:20:53

Kapitola 2.4 zapojení urpchlíků seniorů Cíle integraČNÍHO PROCESU za prvé: Posílení bezpečnosti a sociální a ekonomické nezávislosti uprchlíků uspokojením jejich základních potřeb, dobrou komunikací a porozuměním ze strany přijímající společnosti. ZA DRUHÉ: Podpora uprchlíků při budování nového života v přijímající společnosti. ZA TŘETÍ: Podpora slučování rodin a obnova neformální příbuzenské sítě kontaktů a pomoci. ZA ČTVRTÉ: Podpora vztahů s dobrovolníky a profesionály, kteří jsou schopni poskytnout uprchlíkům během integračního procesu pomoc. ZA PÁTÉ: Obnova důvěry v politický systém a instituce, posílení konceptu lidských práv a právního státu. ZA ŠESTÉ: Podpora kulturní a náboženské integrity a obnova příslušných vazeb, podpora účasti v komunitních, sociálních, kulturních a ekonomických systémech pozitivně vnímající přínos diverzity. ZA SEDMÉ: Boj proti rasismu, diskriminaci a xenofobii a budování otevřené a pohostinné společnosti. ZA OSMÉ: Budování silných a soudržných uprchlických komunit a podpora důvěryhodných představitelů. ZA DEVÁTÉ: Tvorba podmínek podporujících integrační potenciál všech přesídlených uprchlíků a zohledňujících zároveň vliv věku, pohlaví, rodinného stavu a zkušeností.

- 137 -


19.9.2008 13:20:54

Kapitola 2.4 zapojení uprchlíků seniorů Tato kapitola se věnuje některým aspektům, které je třeba vzít v úvahu při plánování integračního procesu a programů podpory integrace uprchlíků seniorů.

Proč podporovat integraci uprchlíků seniorů? Přínos uprchlíků seniorů přijímajícím společnostem a uprchlickým rodinám Mnoho uprchlíků seniorů významně přispívá ekonomice přijímajících společností svou účastí v placené nebo dobrovolnické práci. Senioři pomáhají integraci uprchlických rodin svým zapojením do péče o děti a o domácnost. Jako nositelé kulturního dědictví svých komunit předávají uprchlíci senioři přijímající společnosti a mladším generacím významné socio-kulturní zkušenosti. Jejich role je zvlášť důležitá pro uprchlické děti a mládež, neboť, jak bylo uvedeno na jiném místě této Příručky, spojení s jejich původní kulturou je pro ně důležité při vytváření vlastní identity v přijímající společnosti. V mnoha zemích původu jsou senioři ctěni pro svoji moudrost a životní zkušenosti a jsou zdrojem porady a svým dětem a vnukům poskytují rady i podporu. Je-li uprchlíkům seniorům poskytnuta integrační podpora, mohou lépe hrát výše uvedenou roli v přijímajících společnostech.

Zohlednění zvláštních potřeb V mnoha zemích přesídlení je stárnutí spojeno se zvýšeným rizikem chudoby, zhoršením zdravotního stavu a sociální izolací.60 Přesídlení uprchlíci mohou v tomto ohledu čelit významným rizikům, proto by vhodné plánování mělo zajistit dodržování jejich lidských práv a důstojnosti.

HelpAge International, Poverty and ageing: A position paper, HelpAge, London, 2000; United Nations Division for the Advancement of Women, Department of Economic and Social Affairs, Gender dimensions of ageing, Paper published to promote the goals of the Beijing Declaration and the Platform for Action, UN, 2002; United Nations Population Fund, Population, ageing and development: Social, health and gender issues, United Nations Population Fund and the Population & Family Studies Center, New York, 2002. 60

- 138 -


19.9.2008 13:20:54

Co je třeba mít na paměti Zohlednění uprchlíků seniorů Složky integračního programu (detailní informace – viz příJe třeba myslet na: slušné kapitoly z Části první) Umístění


Peněžitá pomoc Jazyková pomoc

Jazyková výuka

Orientace

Bydlení Zaměstnání Zdravotní péče Otevřená společnost Obecně

• podporu rodiny; • kontakty v rámci etnické komunity; • zdravotní a sociální služby; • bezpečné sousedství; • veřejnou dopravu.

• zvláštní asistence rodině a seniorům; • zajištění sociálních kontaktů uprchlíků seniorů a asistenčních služeb komunity (např. stravovací služby, pomoc v domácnosti); • partnerství služeb pro seniory a uprchlických komunit s cílem vytvoření kulturních sociálních a volnočasových programů pro uprchlíky seniory.

• eventuální nárok uprchlíků seniorů na důchod podle národní právní úpravy a udržitelnost stávajících příjmových opatření. • význam pomoci – uprchlíci senioři mohou totiž potřebovat více času ke zvládnutí cílového jazyka; • udržování znalosti cílového jazyka s přibývajícím věkem.

• flexibilní varianty výuky jazyka; • formy účasti (povinná/dobrovolná) seniorů v programech jazykové výuky/orientace; • učební plány pro uprchlíky seniory zaměřené na sociální kontakty. • informace o službách a možné podpoře pro seniory v přijímající zemi včetně pomoci etnicko-kulturních skupin; • orientaci zaměřenou na praktické životní potřeby; • informace o publikacích v cílovém jazyce (noviny, časopisy), rozhlas a televizní programy.

• dostupnost bytů vhodných pro široké rodiny; • fyzickou dostupnost bydlení především pro seniory s postižením; • kulturně citlivé, dlouhodobě podporované ubytování pro uprchlíky seniory.

• programy intenzivního hledání zaměstnání a pomoc při plánování zaměstnání přesídlených uprchlíků nad 45 let; • právní rámce na prevenci diskriminace seniorů.

• programy pro uprchlíky seniory (např. domácí zdravotní personál, nemocnice). • zapojení seniorů do aktivit etnických komunit; • flexibilnější požadavky pro seniory.

• vzdělávání a informování klíčových pracovníků s cílem rozšíření jejich možností podpory uprchlíků seniorů.

U mladých uprchlíků je úspěšná integrace obvykle měřena podle dosažené znalosti cílového jazyka a dosažení ekonomické soběstačnosti. Pro některé uprchlíky seniory jsou to přiměřené cíle, pro jiné je třeba cíle integrace nastavit dle jejich fyzických a psychických schopností. Úspěchem je jejich nezávislost v každodenním životě či vytvořené sociální vazby s dalšími seniory v uprchlické komunitě. Kromě role, kterou senioři hrají roli při integraci dalších členů rodiny a při předávání důležitých kulturních hodnot, je dalším ukazatelem úspěchu je respekt ve vlastních rodinách, komunitách a v širší společnosti. - 139 -


19.9.2008 13:20:54

Uprchlíci senioři tvoří malou část přesídlených uprchlíků. Jsou vysoce diverzifikovanou skupinou a mohou být zeměpisně rozptýleni. Proto jsou jejich potřeby často přehlíženy. Tento problém se týká především přijímajících společností, které očekávají brzkou ekonomickou soběstačnost a při plánování integrace kladou důraz dospělé uprchlíky, kteří mohou být výdělečně činní.

Uprchlické zkušenosti a přesídlení uprchlíků seniorů V mnoha společnostech je stárnutí životní etapou, která vyžaduje určité přizpůsobení. V tomto období se pomalu začíná ztrácet nezávislost, končí placené zaměstnání a hledají se nové zdroje praktické a emoční podpory. A konečně stárnutí znamená blížící se konec a přípravu na smrt. Uprchlíci senioři čelí jak procesu stárnutí, tak procesu přesídlení. Senioři tuzemci a dlouhodobí rezidenti z uprchlických komunit mají příležitost se na stáří postupně připravit, získat prostředky a vyrovnat se s ním. Naproti tomu uprchlíci senioři musí tuto přípravu činit v neznámém prostředí a s minimálními materiálními prostředky. Mnozí z nich se musí vyrovnat s velmi odlišnými sociálními podmínkami stárnutí. Uprchlíci senioři mají málo času k tomu, aby znovu vybudovali své životy a získali svůj předchozí status a ekonomickou úroveň. S ohledem na dobu rekvalifikace nebo uznání kvalifikace získané jinde, jsou nuceni přijmout i zaměstnání na nižší úrovni oproti zaměstnání v zemi původu. Některé problémy, jimž uprchlíci čelí při hledání zaměstnání, jsou popsány v kapitole 1.7. K nim je možno přiřadit neochotu některých zaměstnavatelů zaměstnávat uprchlíky seniory. Přesídlení uprchlíci často působí starší, než ve skutečnosti jsou, což souvisí s podmínkami, které je znevýhodňují a jistým způsobem omezují. Uprchlíci senioři se také musí vyrovnat se zcela odlišnými koncepty důchodu. V některých zemích původu je důchodový věk nižší než v zemích přesídlení a odchod z placeného zaměstnání je postupným procesem. Proto mohou mít senioři rozporuplné názory na zaměstnání. I když si mohou být vědomi nutnosti ekonomické soběstačnosti, mohou také toužit po klidném důchodu, který by jinak prožívali v zemích původu. V zemích, z nichž uprchlíci pocházejí, jsou obvykle senioři uznávání pro svoji moudrost, životní zkušenosti a mají přirozenou autoritu. V přijímajících společnostech je tomu spíše naopak. S ohledem na svůj věk a větší kontakt s přijímající společností se děti a mládež učí jazyk přijímající společnosti a přizpůsobují se jí rychleji než senioři. Uprchlíci senioři se mohou stát závislí na svých dětech a vnucích v tak základních věcech jako je placení účtů a čtení korespondence. Dochází tak k narušení tradiční autority a senioři se mohou cítit poníženi. Tradiční role seniorů může být dále zpochybněna, pokud děti a mládež odmítají jejich víru a hodnoty a hledají vlastní místo v nové zemi. V úvahu je třeba vzít rovněž negativní postoje ke stárnutí v některých přijímajících společnostech. To může potenciálně ovlivnit sebedůvěru uprchlíků seniorů stejně jako důvěru, kterou v nich mají ostatní členové rodiny. Bez tradiční role a autority jsou uprchlíci senioři nuceni hledat alternativní důvody a smysl svých životů. V přijímající společnosti jsou uprchlíci senioři také náchylní k sociální izolaci. Pro rodiny, které se potýkají s vlastní integrací, může být obtížné najít čas pro své starší příbuzné. V zavedených uprchlických komunitách je seniorům obvykle poskytována podpora, což nemusí platit u rozvíjejících se komunit. - 140 -


19.9.2008 13:20:55

Uprchlíci senioři mohou mít také omezený přístup k sociálním a volnočasovým programům (např. denní centra, obecní stravovací služby), a to z různých důvodů: neznalost jazyka, stísněný pocit v přítomnosti seniorů z dominantní kultury. Navíc tyto programy nemusí zcela odpovídat stravovacím požadavkům, náboženským a kulturním zvyklostem uprchlíků seniorů. Sociální izolace a závislost uprchlíků seniorů mohou být dále zhoršeny, pokud neexistuje přístup k veřejné dopravě nebo je obtížné ji používat. I když stárnutí může být obdobím vitality, je také spojeno s větším rizikem zdravotních problémů a narůstající závislosti na ostatních. V mnoha zemích původu jsou slabí a nemocní senioři doma v péči širší rodiny. Uprchlické rodiny v přijímajících společnostech se potýkají s vlastními integračními problémy a nemusí mít kapacitu pro poskytnutí takové podpory. Navíc jak jejich rodiny, tak sami uprchlíci senioři nemusí důvěřovat existujícím službám pro seniory v přijímající společnosti. Jednak jsou nedůvěřiví vůči vládním agenturám, jednak je u nich zakořeněno přesvědčení, že odpovědnost za podporu seniorů leží na rodině. Příprava na smrt je pro uprchlíky seniory obzvlášť důležitá. Pro náboženské a kulturní skupiny se silnými rodovými vazbami je pohřeb v rodné zemi důležitý. Uprchlíci senioři z těchto skupin mohou mít obavy, co se stane s jejich duší, budou-li pohřbeni v zemi přesídlení.61 V některých zemích se dodržují zvláštní postupy a rituály při pohřbu. Např. v případě praktikujících muslimů se pohřeb musí konat v určité době a zesnulý musí ležet určitým směrem. V některých kulturách existují určitá tabu při komunikaci s nemocnými a starými lidmi o blížící se smrti, což komplikuje komunikaci a zajištění praktických příprav. V mnoha zemích původu zůstává umírající doma obklopen příbuznými, přáteli a v některých případech náboženskými vůdci. Naopak v přijímajících společnostech mohou senioři strávit své poslední dny v nemocnicích, kde může být přítomnost rodiny a přátel omezena.

Plány pro uprchlíky seniory: obecné úvahy Citlivost služeb a programů Povaha uprchlické komunity seniorů, tj. jejich malý počet, různorodost a zeměpisná roztříštěnost komplikuje plány integrace a omezené prostředky mohou znemožnit vytvoření speciálních programů pro uprchlíky seniory. Zároveň je třeba plánovat cíleně. Zlepšení služeb a programů pro uprchlíky seniory zajišťuje: – spolupráce subjektů poskytujících programy pro tuzemské seniory a poskytování služeb v uprchlické komunitě např. v centrech komunit nebo modlitebnách; – spolupráce etnicko-kulturních agentur s poskytovateli služeb při přípravě programů pro uprchlíky seniory v existujících zařízeních pro tuzemské seniory; – rozšíření kapacity stávajících poskytovatelů na poskytování kulturně a jazykově citlivých programů pro uprchlíky seniory (např. dvojjazyčný a multikulturní personál, technická podpora).

J Chenowith & L Burdick, ‘The path to integration. Meting the special needs of refugee elders in resettlement’, Refugee, vol. 20, no. 1, pp. 21–29. 61

- 141 -


19.9.2008 13:20:55

Úspěch těchto přístupů závisí na účinném partnerství mezi uprchlickými agenturami, uprchlickými komunitami a stávajícími službami a programy pro seniory v přijímající společnosti. Účinné modely poskytování služeb uprchlíkům seniorům jsou multifunkční a zahrnují celou řadu cílů přesídlení. Např. v USA byly úspěšné programy, které kombinovaly jazykovou výuku, orientaci a sociální podporu. Zkušenosti ze zemí přesídlení ukazují, že uprchlíci senioři požadují intenzivnější podporu integrace62, což je třeba zohlednit ve finančních a smluvních opatřeních, především co se týká služeb poskytovaných v počátcích přesídlení a podpory usazení (viz kapitola 1.2).

Podpora uprchlické komunity a vytváření kapacit v uprchlických komunitách Kapitola 1.8 se věnuje strategiím na podporu uprchlických komunit a rozšíření jejich kapacit na podporu přesídlených uprchlíků. Toto úsilí bude zvlášť důležité pro uprchlíky seniory, neboť: – vazba na jejich tradiční kulturu je zdrojem kontinuity v období stresů spojených s přesídlením; – silné etnicko-kulturní komunity poskytují přístup k náboženským institucím. Možnost praktikovat víru může být pro uprchlíky seniory zvlášť důležitá; – pro ty, kteří mají problémy s výukou jazyka přijímající země, může být kontakt s jejich vlastní komunitou jedinou příležitostí (mimo rodinu) smysluplné komunikace; – uprchlické komunity hrají důležitou roli při podpoře rozvoje zvláštních služeb pro uprchlíky seniory a při poskytování poradenství. Jsou rovněž důležitým zdrojem pro nábor dvojjazyčných a multikulturních pracovníků pro programy určené uprchlíkům seniorům. Uprchlíci senioři FRESNO Interdenominational Refugee Services (FRIS), nezisková organizace se sídlem v Kalifornii (USA) si uvědomila, že senioři ve zdejších uprchlických komunitách Lao a Hmong nemají přístup k místním službám pro seniory, především z důvodu jejich vysoké chudoby. Za finanční pomoci místní správy navázal FRIS kontakt s místní vládní službou pro seniory s žádosti o vytvoření partnerství, jehož účelem by bylo zajištění kulturně vhodného programu stravování a sociální služby v sousedním centru, které již používají senioři z Lao a Hmong spolu s dopravními službami. Místní správa zpočátku neměla zájem s tím, že senioři z Lao a Hmong by měli využívat existující programy. Nicméně po návštěvě delegace samotných seniorů, návrh přijala a uznala, že existující programy jsou pro ně nepřístupné s ohledem na kulturní, jazykové a další překážky. Díky této iniciativě jsou nyní senioři z Lao a Hmong schopni účastnit se místních stravovacích služeb v domácím prostředí a zároveň je jim poskytována pomoc v přístupu k jim dostupným prostředkům v širší společnosti prostřednictvím sociálních pracovníků. FRIS k partnerství přispívá jazykovými a kulturními službami. Toto partnerství se stalo základnou pro další iniciativy včetně rozvoje nového centra v sousedství a výuky na posílení role seniorů v péči o děti ve vlastních komunitách.

61

J Bloom, ‘Employment of Older Refugees: New York State Initiatives’, Aging, no. 359, 1989, p. 28.

- 142 -


19.9.2008 13:20:55

Co je třeba zohlednit v klíčových oblastech programu Umístění Při umístění uprchlíků seniorů je třeba myslet na: – osobní bezpečnost. Zkušenosti ze zemí přesídlení ukazuji, že uprchlíci senioři jsou zvlášť zranitelní ve vztahu k osobní bezpečnosti, což vede k úzkosti a sociální izolaci; – etnicko-kulturní komunitu a podpory rodiny; – zdravotní a asistenční služby, především služby vytvořené pro seniory; – veřejnou dopravu. Uprchlíci senioři zřídka vlastní motorové vozidlo s ohledem na finanční a jazykové obtíže a s ohledem na své zdraví (např. vada zraku). Přístup k veřejné dopravě snižuje závislost seniorů na jiných a umožňuji jim účastnit se sociálních aktivit.

Sociální podpora a podpora usazení Zvláštní potřeby uprchlíků seniorů je třeba zohlednit při prvním hodnocení (viz kapitola 1.2). Jsou-li uprchlíci senioři závislí na podpoře rodiny, je třeba ji zapojit do hodnocení, aby sociální podpora posílila fungování rodiny a její možnosti pomoci uprchlíkům seniorům. Rodiny také potřebují informace o službách a dostupné pomoci v případě zdravotních problémů uprchlíka seniora. Pokud bude úsilí zaměřeno na dospělé, kteří jsou výdělečně schopni, existuje zde riziko, že uprchlíci senioři budou zanedbáni. Proto poskytovatelé sociálních služeb v některých zemích přesídlení provádějí samostatné rozhovory s uprchlíky seniory po vyhodnocení situace rodiny. Uprchlíkům seniorům může počáteční podpory poskytnout informace a může jim být poskytnuta pomoc při navazování kontaktů s jejich etnicko-kulturními komunitami a při účasti na sociálních programech jak v uprchlické, tak širší společnosti. Je možné, že poskytovatelé zdravotních a sociálních služeb budou informováni o zneužití seniorů, ke kterému dochází napříč kulturami a může se především týkat rodin, které se těžce přizpůsobují nové zemi. V některých případech může docházet k fyzickému zneužívání, v jiných případech jsou senioři vykořisťováni a dostávají nepřiměřené úkoly při péči o domácnost a o děti nebo mohou být izolováni doma.

Peněžitá pomoc V některých přijímajících zemích je nárok na důchod podmíněn dobou účasti v placeném zaměstnání nebo občanstvím. Tehdy je třeba přehodnotit opatření peněžité pomoci nebo pomoci uprchlíkům seniorům splnit rozhodné požadavky.

Jazyková pomoc Je minimální pravděpodobnost, že uprchlíci senioři hovoří jazykem přijímající země. Rovněž se jej pomaleji učí.63 Proto je jazyková pomoc pro tuto skupinu zásadní, především v klíčových službách (např. peněžitá pomoc, zdravotní péče) a ve specializovaných službách pro seniory. SC Allender, Adult ESL learners with special needs: Learning from the Australian perspective, National Centre for ESL Literacy Education, ERIC Clearinghouse, 1998; Chenowith & Burdick op. cit. 63

- 143 -


19.9.2008 13:20:55

Co je třeba zohlednit při plánování jazykové výuky pro uprchlíky seniory Výuka nového jazyka je s přibývajícím věkem velmi náročná. Uprchlíci senioři potřebují intenzivnější podporu a cíle výuky je třeba přizpůsobit jejich schopnostem. Uprchlíci senioři se nemusí dobře cítit ve třídách s mladšími lidmi, především činí-li jim studium potíže. Z tohoto hlediska jsou vhodnější speciální třídy pro seniory, kde vyučují, je-li to možné, starší učitelé. Pro efektivní výuku jazyka dospělých je třeba, aby výuka byla zaměřena na každodenní potřeby a problémy dospělých žáků. Senioři mají jiné potřeby, než dospělí v produktivním věku, proto je třeba v tomto směru přizpůsobit učební plány. Negativní zážitky z minulosti týkající se vzdělání a negativní představa stárnutí v přijímající společnosti může ovlivnit sebedůvěru seniorů a být překážkou při učení. Studijní program to může pomoci překonat. Uprchlíci senioři se mohou potýkat s dodatečnými zdravotními překážkami při výuce jazyka (např. ztráta sluchu, vady zraku, problémy se zuby, deprese, demence a artritida). Tyto faktory je třeba vzít v úvahu a je proto důležité vytvořit vazby mezi programy jazykové výuky a zdravotními službami. Senioři nemusí být schopni porozumět písemné informaci ani ve svém rodném jazyce, ani v jazyce přijímající společnosti. Mnoho z nich bude závislých na jiných, co se týká vysvětlení písemné informace nebo vysvětlení či potvrzení informace poskytnuté ústně. Proto by informace, která je poskytována přímo seniorům, měla být doplněna písemnými materiály. Zkušenosti ukazují, že uprchlíci a imigranti s přibývajícím věkem ztrácejí schopnost mluvit druhým jazykem, proto je třeba myslet na programy udržení znalosti cílového jazyka.

Jazykové kurzy Význam a výhody jazykových kurzů pro přesídlené uprchlíky jsou stejně použitelné na seniory. Navíc jazykové programy pomáhají seniorům navázat kontakty a poskytují jim informace o přijímající společnosti. Některé země nabízejí specializované jazykové programy pro uprchlíky seniory. V mnoha případech jsou tyto programy poskytovány službami pro seniory, často v kontextu širšího sociálního programu nebo jako součást společného stravování.

Orientace Programy a procesy orientace jsou důležité, neboť uprchlíkům seniorům poskytují jistotu, že jsou jak oni, tak jejich rodiny v přijímající společnosti v bezpečí a poskytují jim informace o podpoře a jim dostupných službách. Je-li seniorům poskytnuta pomoc, získají kontrolu nad svou situací, což může snížit jejich závislost na ostatních rodinných příslušnících. Programy orientace také pomáhají seniorům porozumět životnímu stylu, zvyklostem, hodnotám a víře přijímající společnosti a udržet si roli poradců v uprchlických rodinách. Tím se snižuje riziko mezigeneračního konfliktu. - 144 -


19.9.2008 13:20:56

Jak bylo uvedeno výše, orientace je účinnější, je-li poskytována jako součást integrovaného programu sociální podpory a/nebo jazykového kurzu. Mnoho seniorů uvítá praktickou orientaci zaměřenou na základní potřeby jako je vytáčení telefonních čísel a používání veřejné dopravy.

Bydlení I když by uprchlíci senioři a jejich rodiny upřednostnili společné bydlení, v mnoha zemích přesídlení existují omezené ubytovací kapacity pro početné rodiny. Tam, kde není možné společné ubytování, je třeba učinit opatření, aby rodinní příslušníci bydleli blízko sebe a blízko komunity.

Zaměstnání Uprchlíci, kteří se věkem blíží věku důchodovému, ale ještě jej nedosáhli a kteří si přejí nebo potřebují pracovat i po dosažení důchodového věku, potřebují intenzivnější poradenství pro otázky zaměstnání. Pro účely plánování jsou do této skupiny zahrnovány osoby starší 45 let. Iniciativy v USA zaměřené na ekonomickou soběstačnost a cílené na uprchlíky seniory potvrdily jejich role poradců dětí a vnoučat. Iniciativy byly zaměřené na práci s uprchlíky seniory s cílem vytvořit spolupráci při péči o děti a dále nabízely školení pro práci dvojjazyčných asistentů v agenturách sociální pomoci. V těchto programech se účastníci učí rozumět přijímající společnosti. Některé země dosáhly významného úspěchu s praktickými programy pro uprchlíky seniory.

Zdraví Je třeba pečlivě připravit zdravotní prohlídky uprchlíků seniorů po jejich příjezdu, neboť mohou být obzvlášť nedůvěřiví a neochotní sdělovat informace o svém zdraví, a to buď proto, že se obávají, že by to mohlo ohrozit možnost jejich přesídlení nebo statut rezidenta, nebo proto, že si nepřejí přidělávat starosti rodině. Senioři mohou preferovat tradiční modely zdravotní péče, což je využíváno zdravotními službami pro uprchlíky v mnoha zemích. V těch přijímajících zemích, v nichž je zdravotní péče hrazena ze zdravotního pojištění financovaného z výdělečné činnosti nebo ze soukromých zdrojů, je třeba zohlednit uprchlíky seniory, kteří nepracují a zajistit jim přístup k přiměřené a standardní zdravotní péči. Integrace v praxi Podpora starších pracovníků v Austrálii Asistenční služba pro vzdělávání dospělých (Adult Multicultural Education Services) v australském státě Viktoria) vytvořila iniciativu „Tool Shed“, která umožňuje starším mužům uprchlíkům s nižší úrovní formálního vzdělání účastnit se programů pro získání odborných dovedností, které by jim jinak nebyly přístupné. Cílem bylo vytvořit základ pro alternativní cesty k ekonomické nezávislosti pro lidi, kteří nemohou najít zaměstnání. Uvedený subjekt podpořil skupinu starších mužů při založení společnosti „Tool Shed“. Bylo vytvořeno obchodní partnerství se společností svatého Vincenta de Paul a společnost „Tool Shed“ nyní dodává stoly a židle, které jsou nabízeny nově příchozím uprchlickým rodinám v rámci australské vládní humanitární strategie přesídlení. Očekává se, že z tohoto relativně skromného základu se „Tool Shed“ rozroste - 145 -


19.9.2008 13:20:56

a rozšíří svou aktivitu na stálá školení a činnosti pro ty, kteří by jinak měli problémy se získáním placeného zaměstnání. Poskytovatelé zdravotní péče a poradci uprchlíků se potřebují seznámit s příslušnými náboženskými a kulturními zvyklostmi včetně těch, které se týkají umírání, nakládání se zesnulými a procesů zasílání ostatků zpět do země původu (tam, kde je to možné) za účelem pohřbu. Jak bylo uvedeno v kapitole 2.1, stárnutí v přijímající společnosti může způsobit psychologické problémy, což je třeba zohlednit při vzdělávání pracovníků zdravotních a sociálních služeb.

Otevřené společnosti: požadavky na získání občanství V některých zemích přesídlení je podmínkou pro získání občanství určitá znalost jazyka. Některé země uznaly, že výuka nového jazyka může být pro seniory obtížná a připravily proto pro seniory flexibilnější podmínky. Podpora získání občanství je zvlášť důležitá v zemích, kde je občanství podmínkou pro nárok na vládou poskytovaný starobní důchod.

- 146 -


19.9.2008 13:20:56

Předmluva. UNHCR Praha Květen UNHCR_presidleni.indd :20:16

Recommend Documents