Environmentální archeologie

Environmentální archeologie

Kvartér – chronologický vývoj pleistocénu

Jan Horák Ústav pro archeologii UK FF ZS 2015/2016

Environmentální archeologie 8 • Kvartér obecně – Z minula – G-IG cyklus • Klima, geologie, geomorfologie, pedologie, zoo, fyto

• Chronologie – přehled • Chronologie – archeologie, přírodní podmínky

Kvartér – obecný souhrn • Počátek 2,58 Ma • Střídání chladných a teplých výkyvů – MIS / OIS sudé (chladné) a liché (teplé) – Kvartér – 103 MIS / OIS výkyvů

• Absolutní datace – Často se mění (nové analýzy, lepší metody) – Omezená • závislá na konkrétních vzorcích • Závislá na nutnosti stanovit „číslo“ • Srovnávání různých studií do jedné časové osy obtížné

• Relativní datace – Často využívaná pro definici období, kultur etc. – Výhoda – nemění se – Méně omezená

• Chronologické systémy – liší se dle autorů

http://www.stratigraphy.org/upload/QuaternaryChart1.JPG

http://www.stratigraphy.org/upload/Quaternary_last270ka.pdf

Kvartér - celkový MIS / OIS

Počátek BP Konec BP

Název severoevropský

Název alpský

archeologie

1,4 Ma – počátek acheuléen, drobnotvaré industrie

Waal

Günz

Menap

Günz

A. africanus, aethiopicus, H. rudolfensis A. africanus, aethiopicus, robustus, boisei H. rudolfensis, habilis A. robustus, boisei, H. ergaster, habilis, antecessor, erectus A. robustus, boisei, H. ergaster, habilis, antecessor, erectus A. robustus, boisei, H. ergaster, habilis, antecessor, erectus

865 000 Bavel

Günz

H. antecessor, erectus

103-97

2 580 000

2 440 000 Pretegelen

Donau

96-64

2 440 000

1 806 000 Tegelen

Donau / Günz

63-

1 806 000

1 140 000 Eburon + Waal + Menap Günz

-36

člověk

35-22

1 140 000

21-13

865 000

474 000 Cromer

Günz / Mindel

H. antecessor, erectus, heidelbergensis

12

474 000

424 000 Elster

Mindel

H. heidelbergensis, erectus

11

424 000

362 000 Holstein

Mindel / Riss

H. heidelbergensis, erectus

10-6

362 000

130 000 Saale

Riss

5e

130 000

115 000 Eem

Riss / Würm

H. heidelbergensis, neanderthalensis, sapiens moustérien H. neanderthalensis, H. sapiens

Würm

H. neanderthalensis, H. sapiens

aurignacien, gravettien, magdalénien etc.

holocén

H. sapiens

neolit…

5d-1

1

115 000

11 700

11 700 Visla

0 holocén

MIS / OIS 21-1 MIS / OIS


21

Název severoevropský Název alpský

archeologie

865 000

810 000 Cromer I

Günz / Mindel


acheuléen, drobnotvaré industrie

810 000

781 000

Günz / Mindel



781 000

720 000

Günz / Mindel



720 000

700 000 Cromer A

Günz / Mindel



700 000

659 000 Cromer II

Günz / Mindel

H. erectus, heidelbergensis


659 000

621 000 Cromer B

Günz / Mindel



621 000

568 000 Cromer III

Günz / Mindel



568 000

533 000 Cromer C

Günz / Mindel


acheuléen, drobnotvaré industrie, moustérien

533 000

474 000 Cromer IV

Günz / Mindel



474 000

424 000 Elster

Mindel



424 000

362 000 Holstein

Mindel / Riss



362 000

337 000 Fuhne

Riss

H. heidelbergensis


337 000

270 000 Dömnitz/ Wacken

Riss

H. heidelbergensis


270 000

243 000 Drenthe

Riss

H. heidelbergensis


243 000

180 000 Treene, Rügen, Lublin Riss

H. heidelbergensis, neanderthalensis, sapiens acheuléen, drobnotvaré industrie, moustérien

180 000

130 000 Warthe

Riss



5e

130 000

115 000 Eem

Riss / Würm



5a-5d

115 000

80 000 Visla

Würm


moustérien, taubachien, micoquien

80 000

60 000 Visla

Würm


moustérien, taubachien, micoquien

60 000

29 000 Visla

Würm


aurignacien, gravettien

29 000

14 000 Visla

Würm


gravettien, magdalénien, epimagdalénien, epigravettien

20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6

4 3 2 1

14 000

0 Visla, holocén

Würm, holocén H. sapiens

epigravettien, epimagdalénien, azilien, neolit…

MIS / OIS 3-1 MIS / OIS


Název severoevropský

interstadiál

34000

25000 Denekamp

2

25000

24000 Brandenburg

2

24000

22000 Frankfurt

2

22000

20000

2

20000

17000 Pommern

2

17000

14000 Mecklenburg

1

14000

14000 Termination I = rychlé výrazné oteplení , hranice OIS MIS 1/2 1

1

14000

13800 Meiendorf

1

1

13800

13700 Dryas nejstarší

1

1

13700

13600 Bölling

1

1

13600

13400 Dryas starší

1

1

13400

12700 Alleröd

1

1

12700

11700 Dryas mladší

1

11700

3

archeologie

3, 4, 5, 6, 7, 8

2

Preboreál

1

Boreál

1

Atlantik

1

Subboreál

1

Subatlantik + (Subrecent)

Datace: Regional chronostratigraphical correlation table for the last 270,000 years Europe north of the Mediterranean, v. 2011 - http://www.stratigraphy.org/upload/Quaternary_last270ka.pdf

Kvartér obecný

Kvartér – obecně k členění

• • •

Absolutní chronologie Referenční křivky Proč to nejde sladit – Rozdílná zdrojová data • •

Druhem: sediment, organika, půda, fauna, flóra, archeologie… Výpovědí: – –

– – – – –

OIS MIS = teplota mořské vody, tj. spíše globální dlouhodobější průměr Sediment = konkrétní projev konkrétních procesů v konkrétní lokalitě

Rozdílné metody datování Data s hiáty = většina záznamů časově omezená Rozdílné lokace dat Terminologická nejasnost (sálské zalednění například) Různé definice období •

Např. pomocí OIS MIS, pomocí konkrétních sedimentů, půd a stratigrafií

– Nedostatek dat •

Př.: nově zjištěná půda – zařadit ji do známého teplého výkyvu, nebo předpokládat nějaký nový, zatím neznámý?

– „Přemíra dat“ – dokud jich bylo málo, byla tvorba stratigrafie jednodušší •

Měla by být k užitku, ale pro nedostatek dat nevíme, jakou prozatímním datům přiřadit důležitost

• Rudolf Musil: – „tehdy jsme ji [vrstvu] označili za interstadiál, dnes bychom spíše použili termín event“ •

Musil, R. 2001: Interpretační nesrovnalosti ve stratigrafii posledního glaciálu. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 2000. 10-19.

Obecně stratigrafie Q a pojmenování • Většina období označena jako G a IG, ač jde spíše o komplexy – – – – – –

Tegelen – IG Eburon - G Waal – IG Menap – G Cromer – IG Saale – G

• Důvod: – Historicky vývojem a tradicí pojmenování – Menším dochováním kont. sedimentů ze starých období • Na rozdíl od MIS OIS apod., kde záznam výkyvů máme

Kvartér – obecně k biotě

• Biota v kvartéru – Změny klimatickými výkyvy - výraznější – Změny běžným vývojem – Procesy: • • • •

Ústup a postup Střídavá izolace rozdělením areálů – evoluce, rasy, vikariance Trvalé rozdělení – disjunkce areálů Vznik reliktů

– Nutno řešit historii taxonu – z čeho vychází • Disjunktivní areál může být zmenšením předchozího velkého, nebo naopak skokovým šířením

• biota a klima – Makro: vliv na vše ve velkých oblastech, hlavně ale na velké obratlovce a na velké rostliny – stromy • les jako celek ale makroklima usměrňuje a vytváří mezoklima

– Mezo: místní- reliéf, porost, svažitost a orientace…, má širší bezprostřední vliv- na velké a středně velké organismy- tedy na většinu pohyblivých živočichů a na keřové patro – Mikro: klima louky, skupiny keřů, skalního výchozu: ovlivňuje hlavně ty organismy, které obývají jen tyto geobiocenózy – hlavně mikroklima půdy a jejích horizontů (hlavně hrabanky); mikro schopno podstatně měnit vliv makro a mezoklimatu – nejde to ale přeceňovat nebo jednostranně posuzovat – Většina úvah o přežívání teplomilných druhů u nás paleontologicky nepodložená, nehledě na srovnání se současnými horskými a severskými podmínkami

• Vliv mezo a mikroklimatu: – Na stepi měkkýši eurytermní – V lese stenotermní

• Kromě klimatu další vlivy – Anemo-orografické – rostliny tam, kde bychom je podle celkového rázu podnebí nečekali – Říční ekofenomén – rostliny a živočichové v okolní krajině nejsoucí

• Půdy – Nejtěsnější vztah s rostlinami – pro rostliny stejně důležitým faktorem, jako klima

•

Obratlovci, hlavně savci – Rychlá fylogeneze •

Druhy i vyšší taxony – celé linie

– Stálá teplota a pohyblivost – méně závislí na stanovištních podmínkách – Vymření pleistocén / holocén – mají jiné složení fauny • Pro bezobratlé a rostliny nedoloženo, či ne tolik – Vhodné: Hrubá stratigrafie, vůdčí fosilie – Nevhodné: jemná stratigrafie, rekonstrukce stanovišť podmínek

•

Rostliny, bezobratlí – – – –

•

Menší vývojové změny Vývoj hlavně druhů, ne celých linií – vyšších taxonů Nevhodné: Velká a absolutní chronologie Vhodné: relativní chronologie, rozlišení teplých a studených výkyvů, rekonstrukce stanovištních podmínek

Měkkýši – Jako rostliny jsou významní – Vliv klimatu významnější na změny než fylogeneze – Fylogeneze • Některé druhy jen starý pleistocén • Některé jen holocén – Významné změny celé fauny , hlavně dané klimatem a výkyvy

Kvartér – obecný vývoj IG - G

interglaciál •

Klima – Počátek – rychlé značné oteplení (Termination) – Drobnější výkyvy – dopad silně lokální (např. optimum v holocénu) – Postupné oteplování, zvyšování vlhkosti •

Sukcese – klimaxem většinou les – provázáno i s půdou – – – –

Borovice, bříza Jilm, jasan Dub, olše Habr, buk

– Vrcholy IG teplejší než dnešek – zvláště během zimy •

ve střední Evropě druhy spíše oceánské Evropy: zimostráz (Buxus) a cesmína (Ilex) v eemu

– Interpretace: •

•

Svoboda zmiňuje na Stránské skále v Cromeru xerotermní vegetaci – byl IG sušší, či jde o lokálně podmíněnou vegetaci (expozice, skalní podklad etc.)?

Obratlovci – Antiquová fauna

•

měkkýši – Banaticová fauna (měkkýší obdoba antiquové) – Lesní společenstva podobná dnešním podhorským lesům – Předholocénní IG – není lidské zestepnění – nejsou výkyvy v malakofauně a vývoj mezi glaciálními a lesními společenstvy je hladší

• Fauna antiquová – Teplá období s převahou lesa – Slon lesní (Palaeoloxodon antiquus), nosorožec Merckův – Spousta z druhů běžná i dnes – Jelen, srnec, tur, bizon, prase, daněk – Plši, veverka, norník rudý, myšice lesní – Želva bahenní

• Banaticová – přelom v cromeru – Základ IG měkkýší fauny přítomný po všechny IG kvartéru – Detailní časové zařazení podle některých druhů – Tyto druhy onen základ rozlišují na starší (včetně cromeru) a mladší (po cromeru, poslední eem)

glaciál • Klima – Postupné dlouhodobé ochlazování – IS a S výkyvy

• Obratlovci – Mamutová fauna

• Měkkýši – Pokles druhů o 65-70% – pouze eurytermní druhy otevřených poloh

• Flóra – Složitější vývoj než v IG – Výkyvy nejen teploty (IS/S), ale i vlhkosti – žádný z glaciálů není poznán v celku

• Fauna mamutová – Studené období, bezlesé prostředí – Mamut, nosorožec srstnatý – Koně, sob, pižmoň – Sajga, svišť, pišťucha, zajíc bělák – Pleniglaciál: lumík – Lemmus, Dicrostonyx, liška polární, další subarktické prvky

• Mamutová a antiquová fauna – Krajní polohy, typické pro vrcholy G a IG – Mezi nimi spousta mezistupňů – Pohyblivost – nejde úplně korelovat klima a obratlovce

• Konec glaciálu – Kolísání a postupné oteplování – Postglaciál podobný IG • Dobré pro řešení otázek stanovištních podmínek

– Definitivní konec – prudké oteplení - termination

Pleistocén starý • • • • • •

Pretegelen Tegelen Eburon Waal Menap Bavel

Pretegelen • 2,58-2,44 Ma • OIS MIS 103-96 • Alpský systém: Donau

Pretegelen • PK XII • Lysolajská terasa Vltavy • „glaciál“

Vývoj flóry – Konec neogénu = reuver • Druhově bohaté smíšené lesy, spousty již vymizelých – Taxodium, Sciadopitis, Liquidambar, Liriodendron, Phellodendron, Nyssa, Carya, Pterocarya, Magnolia, Tsuga

• I běžných – Quercus, Fagus, Carpinus, Betula, Alnus, Ulmus, Fraxinus

Vývoj flóry – Nejstarší Q • Ochlazení pretegelen, brüggen – Ústup výše zmíněných – Nástup odolnějších dřevin, převaha jehličnanů – Picea, Pinus, vedle nich dle pylu volné plochy nedřevin

• Teplá období (resp. Střídání t a s) – tegelen, waal – Teplá » Quercus, Tilia, Fagus, Ulmus, Fraxinus, Alnus » Náročnější Castanea, Phellodendron, Magnolia, Carya, Pterocarya, Eucommia, Ostrya » Z reuveru: vzácná Tsuga, ostatní problematické či vymizely – Studená » Odolné jehličnany i listnáče: Pinus, Picea, Betula, Salix, Populus » Stále více volné nezalesněné plochy s bylinami • Selaginella (vraneček – plavuňovité) » Mizí náročné dřeviny

archeologie • A. africanus, A. aethiopicus, H. rudolfensis • Oldowan – cca 2,6-1,7 Ma

Tegelen • 2,44-1,806 Ma • OIS MIS 95-63 • Alpský systém: Donau / Günz

• PK XII (Tegelen a starší) • „interglaciál“

půdy • PK XII – 2 rubefikované braunlehmy

archeologie • A. africanus, A. aethiopicus, A. robustus, A. boisei • H. rudolfensis, H. habilis • Oldowan – cca 2,6-1,7 Ma • Nejstarší paleolit – Beroun dálnice A III, II – Rozhraní tegelen / eburon – Industrie – křemenec, křemen, lydit – Nejstarší paleolit v ČR dle J. Fridricha

Eburon • 1,806-1,51 Ma • OIS MIS 63-51 • Alpský systém: Günz

Eburon • „glaciál“

• Půda typu ferreto a braunlehm (překryv lokality Beroun dálnice A III, II)

archeologie • A. robustus, A. boisei • H. habilis, H. ergaster, H. erectus

Waal • 1,51-1,26 Ma • OIS MIS 51-39 • Alpský systém: Günz

Waal • „interglaciál“ • PK XI

archeologie • A. robustus, A. boisei • H. ergaster, H. erectus • Suchdol

půdy • PK XI – Báze = zemitý rubefikovaný braunlehm – Nadloží = zemitý braunlehm

Menap • 1,26-1,14 Ma • OIS MIS 39-33 • Alpský systém: Günz

Menap • „glaciál“

archeologie • A. boisei • H. erectus, H. antecessor

Bavel • 1,14-0,89 Ma • OIS MIS 33-22 • Alpský systém: Günz

Bavel • „glaciál“

archeologie • H. erectus, H. antecessor

Pleistocén střední • • • •

Cromer Elster Holstein Saale

Cromer • 865 ka – 474 ka BP • OIS MIS 21-13 • Alpský systém: Günz / Mindel

Cromer • „integlaciál“ – Ve skutečnosti komplex • • • • • • • • •

Cromer I = IG (OIS MIS 21) Nepojmenovaný chladný úsek (OIS MIS 20) Nepojmenovaný teplý úsek (OIS MIS 19) Cromer A = G (OIS MIS 18) Cromer II = IG (OIS MIS 17) Cromer B = G (OIS MIS 16) Cromer III = IG (OIS MIS 15) Cromer C = G (OIS MIS 14) Cromer IV = IG (OIS MIS 13)

• Půdy typu Braunlehm (Bečov I-B)

Vývoj flóry – Cromer • Teplé – Vegetace jako dnes » Quercus, Carpinus, Tilia, Fraxinus, Ulmus, Acer » Náročnější jen nepatrná příměs, až na Eucommia, ta trochu víc – Řada i vymřelých dnes » Brasenia, Dulichium

archeologie • •

H. erectus, H. antecessor, H. Heidelbergensis Starý paleolit – Cromer I – Bečov I-B, Stránská skála I •

Nejstarší paleolit v ČR podle J. Svobody, ač připouští možnost ještě starší (Červený kopec 0,8-1,2 Ma)

– Cromer A – Bečov – Cromer A/II – Beroun – Cromer II – Bečov II • •

Starý acheuléen Křemenec skršínského typu

– Cromer B / III – Židovice – Cromer III •

•

Přezletice

Struktura osídlení – Úzká vazba na zdroje – surovina, voda – Vyhýbání se extrémům – suché otevřené i vlhké lesnaté lokality •

Vyhledávání spíše průměru s možností dobré orientace v krajině

– Málo lokalit na detailní analýzu struktury

Vývoj flóry – Cromerské a pocromerské IG • Flóra náročná, jako dnes, v plných IG i náročnější, dnes tady už ne – Dnes ne: Dulichium, Brasenia, Celtis, Vitis, Thuja – Buxus, Ilex pronikaly dále do pevniny než dnes (jsou oceánské)

– Obecně IG sobě podobné, detaily se ale liší • Holocén dobře poznán • Eem dobře poznán – má svoje vegetační fáze

půdy • PK X – IG blíže neurčený – Báze = zemitý braunlehm – Nadloží = braunlehmovitá parahnědozem – Nadloží = pseudočernozem

Elster • 474 ka – 424 ka BP • OIS MIS 12 • Alpský systém: Mindel

Elster • glaciál

Elsterské (halštrovské) zalednění • V ČR zalednění ve Šluknovském a Frýdlantském výběžku • Přes Jitravské sedlo provázání kontinentálního zalednění s labskými terasami u nás

Vývoj flóry – Elster a pocromerské G • • • • •

Rozsáhlé zalednění (obdoba Cromer B, Warthe, Visla) Teplomilné daleko na jih Střední Evropa – studená kontinentální step a tundra Na začátku i vřesoviště a šícha Na příznivých místech dřeviny – Trpasličí formy – Bříza – Borovice lesní

• Takto obecně všechny vrcholy pleniglaciálů do konce pleistocénu – Nutno ale počítat s výkyvy vlhkosti, nadmořskou výškou, místem » Např. vysoký podíl merlíkovitých (Chenopodiaceae) v sprašové stepi » Tundrové vlhké formace » Alpínské hole – Interstadiály: » Hojněji dřeviny: borovice, modřín, bříza, vrby, rakytník » Občas i náročnější: dub, líska

půdy • PK VII, VIII, IX – Teplé výkyvy v rámci Elsteru – VII • Báze = ozemněný braunlehm • Nadloží = černozem

– VIII • Báze = ozemněný braunlehm • Nadloží = ozemněná parahnědozem • Nadloží = pseudočernozem

– IX • Báze = braunlehmovitá parahnědozem • Nadloží = pseudočernozem

archeologie • H. erectus, H. Heidelbergensis • v ČR bez dokladů

Holstein • 424 ka – 364 ka • OIS MIS 11 • Alpský systém: Mindel / Riss

Holstein • interglaciál

Integlaciál Holstein • Jezerní sedimenty Stonavského jezera (Horní Suchá, Ostravsko)

půdy • PK V – Mladší holstein – 2 braunlehmovité parahnědozemě – Sled černozemních půd (prérijní, černozemě, slabě vyvinuté černozemě) – Slabě vyvinuté půdy

• PK VI – Starší holstein – Jako PK V, ale: – 3 parahnědozemě • 2 bazální výrazná tendence k braunlehmovitým půdám

archeologie • • • •

H. erectus, H. Heidelbergensis Starý paleolit: Karlštejn, Račiněves, Tmaň Holsteinem u nás končí starý paleolit Lovená zvěř: – Mamut, nosorožec, bizon, buvol, kůň, jelen, srnec

• Kamenná industrie – Křemen

• Pokračují kultury – nejstarší drobnotvaré industrie • Postupně se zahušťuje síť lokalit

Saale • 364 ka – 130 ka BP • OIS MIS 10-6 • Alpský systém: Riss

Saale • „glaciál“ • Ve skutečnosti komplex 3 G a 2 IG – – – – –

Fuhne = G Dömnitz = IG Drenthe = G Treene = IG Warthe = G

• Někdy je za jako sálské zalednění označován pouze úsek Drenthe – Treene – Warthe – Jako sálský glaciál v nejužším smyslu je označován chladný výkyv Drenthe

Sálské zalednění • V ČR nejzazší zalednění – Moravská brána (Odry – Blahutovice – Nový Jičín)

půdy • PK IV – Treene – Báze = dvojice parahnědozemí • Oproti jiným parahnědozemím velmi slabě vyvinuty • Nepodobají se ani IS ani IG půdám

– Nadloží = humózní horizonty – Nadloží = slabě vyvinuté půdy – Paraautochtonní – periglaciálně porušeno (ledovými klíny apod.)

archeologie • • •

H. heidelbergensis, H. neanderthalensis, H. sapiens Nejstarší výskyt acheuléenu ve střední Evropě Bečov I – průběh sálského zalednění – Souvrství PK IV a patrně i PK V •

Granulovaná braunlehmovitá parahnědozem

– moustérien (acheulská tradice, premoustérien), protocharentien

•

Bečov IV – patrně počátek sálského zalednění – Mladší acheuléen – Křemenec bečovského typu – Méně křemenec skršínského typu, čedič, porcelanit

•

Horky nad Jizerou I – Počátek sálského glaciálu („před treenským IG – Fridrich APČ 2, 27)“ – charentien – Křemen, křemenec, vzácně jaspis

•

Osídlení – Nejstarší středoevropské doklady osídlení v chladných výkyvech – Horky, Bečov

Pleistocén mladý

Eem • 130 ka -115 ka BP • OIS MIS 5e • Alpský systém: Riss / Würm

Vývoj flóry • Eem –

–

Začátek: • Chladná step, otevřené formace • Místy nejodolnější dřeviny – borovice, rakytník, bříza • Hojně Artemisia, Ephedra, horské oblasti: limba, trpasličí vrby, na sklonku i Juniperus sabina IG samotný: • Háje břízy a borovice, náročnější druhy chybějí • Háje – postupně převládá borovice • Objevují se náročnější dřeviny – Jilm, jasan, později i dub a olše • Tím se stav přibližuje dnešnímu mírnému podnebí – Dub, jilm, jasan, rozvoj olše, lísky, ústup borovice – Doubravy s lískou, hojné další listnáče: jilm, jasan, lípa, olše, taky habr a smrk – Roztroušeně exotické prvky: Brasenia, Dulichium, Buxus, Ilex – oceánské hluboko do pevniny – Další teplomilné: Cornus mas, Cotinus coggygria – Toto je klimatické optimum IG, prům. teplota nejtepl .měsíce o 2-3 °C vyšší než dnes, zimy mírnější než dnes – i ve V části stř. Evropy průměr nejchlad. měsíce neklesá pod 0°C • Další období: – Smíšené lesy dub, líska, ostatní listnáče, hojný habr, jedle, smrk javor – Dub, borovice, smrk, olše, jedle; habr je na ústupu – Obecný ústup listnáčů, jehličnany převládají – borovice, smrk, jedle – Taky vrby a krušina

• Eem – V pozdní fázi IG • Ústup listnáčů • Více jehličnanů • Výraznější paludifikace

– Konec IG • Ústup lesa, parkovitá krajina, otevřené plochy rázu tundry a chladné stepi

– Obecný souhrn • Časné teplé období = nástup náročné vegetace • Optimum = teplomilná hodně, vrcholí v jeho druhé půli + vůdčí IG druhy – „exotické“ • Pozdní IG = mizí náročné druhy, změna složení lesní formace • Toto každý IG – Eem, náš postglaciál, patrně i Cromer – Rozdíly: » holstein = méně výrazné rozdíly mezi fázemi, výrazný podíl jehličnanů v dlouhých obdobích – tím se dobře odlišuje od eemu

Vývoj flóry – Visla pozdní glaciál • Kontinentální step, otevřené formace • Subarktické a horské prvky • Při oteplení bölling, alleröd – Březo-borové lesy – Dokonce řešetlák

• Dnešní flóra se rozvíjí až s počátkem holocénu

Eem – Poslední antiquová fauna

půdy • PK III – spodní Stillfried A – IG eem – bazální půda – Sled půd pokračuje až do začátku glaciálu – IG klimatické optimum: • Parahnědozem • Následně: – Polygenetická pseudočernozem (prérijní) – Pokud došlo k eolické sedimentaci: černozem

– Nadložní část – slabě vyvinuté půdy

archeologie • •

H. neanderthalensis, H. sapiens; nositelem ve střední Evropě ale pouze H. neanderthalensis! Bečov I –

PK III

–

Moustérien

•

•

Horky nad Jizerou II – – –

•

Taubachien PK V křemen

Ládví –

– –

• •

granulovaná až ozemněná braunlehmovitá parahnědozem

Datace pouze eemskou půdou – rudohnědá půda – parahnědozem, případně humózní vrstva staroviselské spraše Taubachien Křemen, křemenec

Lov – kůň, bizon, jelen Osídlení – – – –

Další zahuštění sítě lokalit – možnost analýzy Hlavně při nezamrzajících pramenech s výhledem do otevřené krajiny Jeskyně osídleny vzácně – patrně vysoká vlhkost + žádná výhoda oproti otevřené krajině Porýní - vrcholy sopek (kvartérní vulkanismus Eifel, Hunsrück)

Visla • 115 ka – 11,7 ka BP • OIS MIS 5d-1 • Alpský systém: Würm

Viselské zalednění • Do ČR nedosáhlo (J hranice cca Berlín – Varšava)

archeologie • Souhrn starý a střední paleolit – Křemen • Pahorkatiny, horské oblasti

– Křemenec • SZ Čechy – Tušimice, Skršín, Bečov • Brdy, linie Plzeň – Praha

– Buližník • Spilitový stupeň středočeského proterozoika

– Rohovce • Např. Slánsko

Visla – časný glaciál • • • •

115 ka – cca 72 ka BP OIS MIS 5d-5a Postupné ochlazování Obsahuje IS Amersfoort, Brörup, Odderade

• měkkýši – časný glaciál – – – –

S interstadiálními výkyvy Převládají stepní druhy otevřených poloh Některé dodnes ve stř. Evropě Stepi • Rozdíl mezi IS a S malý – IS = černozem, tridensová fauna (Chondrula tridens) – S = sprašová step, striatová fauna

– Vlhčí IS (Amersfoort asi) – vlhko, víc lesa • Odolnější lesní prvky, druhy světlých hájí a lesostepi (fruticová fauna) – Bradybaena fruticum

– Tridensová – striatová – fruticová fauna = plynulé přechody mezi nimi

časná visla – ještě ne studené a suché podnebí • Ložek 1973 – data z Holandska a Dánska • Amersfoort IS – Rozvoj lesů, převaha břízy a borovice, – Přimíšen smrk, dub, olše, jasan, jilm = podstatné oteplení, ale ne jako dnes

• Stadiál mezi amersfoortem a brörupem – Ústup lesa – Studené parkové formace s borovicí a břízou – Bylinná složka – i výrazně chladné prvky Saxifraga opositifolia

• Brörup IS – Opět zalesnění, zač převaha borovice, bříza – Pak i smrk, který převládne – obyč. smrk + Picea omoricoides – Mírně i náročnější dřeviny: dub, jilm, habr, olše, lísky, limba

Visla – würm – obratlovci • Časný würm – Méně náročná fauna – Hojní velcí savci – I lesní druhy – Mamut, nosorožec srstnatý – Rosomák, medvěd jeskynní, hyena, lev – Jelen, prase, tur, bizon, los – Hryzec vodní významný – Subarktické prvky chybějí

• Časný würm – Zvířena hlavně z jeskyní – Jeskyně méně stratigraficky rozrůzněné než spraše – Proto i fauna málo stratifikovaná – nemáme detail jednotlivých menších výkyvů – Časně würmská zvířena zaměňována s eemskou

Obecný G – Flóra (na příkladu Visly) • Časný G = časná visla – ještě ne studené a suché podnebí (vývoj asi složitější – podle sprašových sérií) – Střídání S – IS – Jehličnaté lesy konce eemu střídány parkovitou krajinou chladné lesostepi – Ze stromů jen bříza a borovice – Převládají otevřené plochy, kde zimovzdorné druhy, ojediněle i druhy méně odolné (Filipendula) – =první stadiál Visly

archeologie • H. neanderthalensis, H. sapiens – nikoliv ve stř. Evropě • Kulturně pokračuje z eemu – Mladý moustérien • Šipka, Švédův stůl, Prepoštská jaskyňa (Bojnice)

– Micoquien • Jeskyně Kůlna, Pekárna

• Klima – postupně chladnější a sušší – Osídlování jeskyní

• Charakter osídlení – Přetrvává i vazba na rozhraní les – otevřená krajina – Trvá vazba na významné prvky – vrcholy, sopky, koridory – Cca 300-500 m n.m.

Visla – pleniglaciál 1 • Cca 72 ka – 57 ka BP • OIS MIS 4

• Vrcholný würm – pleniglaciál – Nástup subarktických prvků • Lemmus, Dicrostonyx, Alopex, Rangifer, Ovibos • Fauna drsných stepí Ochotona, Marmota, Microtus gregalis, Microtus oeconomus

– – – –

Horské prvky: Ibex, svišť horský Mamut, nosorožec srstnatý, kůň, velké šelmy Mizí lesní prvky Neví se, jak se projevuje teplý výkyv Stillfried A (PK I) a zda subarktická f. dosáhla rozkvětu už před ním

Visla pleniglaciál (Ložek 1973 data z Vídeňské pánve a Arcy-sur-Cure) • •

•

•

•

Převaha studených stepí s kolísajícím počtem tundrových prvků Starší studený výkyv střední Visly – Studené travnaté stepi, značný podíl květnatých bylin – Dost teplejších a vlhčích výkyvů – parkovitá krajina s odolnými dřevinami – bříza a borovice (limba, kosodřevina) Mírnější mezidobí – dva teplejší IS Arcy a Paudorf = Stillfried B – Převaha travnatých stepí trvá – Na vlhčích a chráněných místech les – jehličnany – smrk, borovice lesní, limba, kosodřevina, modřín – Mírně zastoupeny i odolné listnáče (jilm, jasan) i náročnějších vzácně (dub, javor, habr, líska) Mladší studený výkyv střední Visly = vrchol glaciálu – Největší rozsah viselského zalednění – Sprašová step, Chenopodiaceae, Plantago maritima = mírné zasolení půdy (půdou nesporně i tvořící se spraš) – Trávy ustupují do pozadí, hojná je mochna, hořce, dryádka

Konec vrcholu – Slabé oteplení – Borové lesy v nich i listnáče odolné – Francie = IS Lascaux (18-16 ka BP dle Burdukiewicz)

• měkkýši - pleniglaciál – Vymizení lesních druhů – Nástup zimě-odolných druhů otevřených ploch • Při oteplení – do hor, do Asie, vymřeli

– Columella columella – Typická fauna spraší – Vallonia tenuilabris – dnes na Sibiři

archeologie • H. neanderthalensis, H. sapiens • v ČR nemáme doklady o osídlení

• Lov obecně ve starém a středním paleolitu – Diskuse o záměrném lovu – Diskuse o mrchožroutství (L. Binford např.) – Nahromadění kostí – jeskyně, pramenné oblasti – může být přirozené bez člověka – Některé lokality – hromadění kostí jednoho druhu • Specializovaný lov • Hromadné úhyny

– Pochybnosti o záměrnosti lovu a strategii lovu mizí až s mladým paleolitem (od viselského interpleniglaciálu)

Visla - interpleniglacál • 57 ka – 29 ka BP • OIS MIS 3 • Výraznější IS cca 52 ka – 33 ka BP – nejvýznamnější Glinde, Moershoofd, Hengelo, Denekamp

půdy • PK I – – – –

Stillfried B, Denekamp Více půd (nejsvrchnější již OIS 2 – pleniglaciál) Nepříliš vyvinuté – maximálně iniciální pseudogleje a „arktické“ hnědozemě Většinou zachovány redukovaně, či jako jedna polygenetická půda

• PK II – svrchní Stillfried A, Moershoofd, Hengelo – Opět více půd – Nejlépe dochované bazální: • Spodní: degradovaná černozem až hnědozem • Svrchní: pararendzina až černozem

– Nadložní • Slabě vyvinuté jako PK I, nebo iniciální stadia černozemí

– Stillfried A jako celek = PK II+III = bazální parahnědozem + 3 nadložní černozemě + nadložní slabě vyvinuté půdy

archeologie • • •

H. neanderthalensis, H. sapiens Bohunicien (cca 46-33 ka BP) – HS? + HN? Listovité hroty (cca 48-33 ka BP) – HS? + HN? –

Szeletien – hlavně IS Hengelo

– –

Altmühlien jerzmanowicien

•

•

Aurignacien (cca 38-28 ka BP) – HS – první cele mladopaleolitická kultura – –

•

Hlavní výskyt IS Denekamp Výrazný např. Morava – vazba na rohovce Krumlovského lesa

Přežívání neandrtálců –

poslední výskyt cca 40-28 ka BP •

•

Pazourky - silicity glacigenních sedimentů morén severských kontinentálních ledovců – Opavsko Křemence – Ondraticko Rohovce – Krumlovský les, Stránská skála, Bořitov

Osídlení – stabilní ekumena – – –

•

Španělsko cca 28 ka BP – v poslední době datace zpochybněna a posunuta do minulosti

Surovina – – –

•

Široké spektrum surovin industrie

Rozhraní vrchovin a nížin, cca 250 – 400 m n.m. Vazba na různé zdroje kamenných surovin Jen zřídka dochována aktivita v jeskyních

Osídlení – kolonizační – pouze szeletien –

Do 500 m n.m., bez vazby na suroviny

archeologie • Lov – Stoupá počet typů kostěných hrotů (aurignacien) – Skladba zvěře – nejlepší data z J Německa: • Sob, kůň, méně i mamut, nosorožec, málokde jelen • Jeskyně – míchá se s aktivitou šelem, často mamut, nosorožec, sob, kozoroh, kamzík

Visla – pleniglaciál 2 • • • • •

cca 27 ka – cca 20 ka BP – Last Glacial Maximum 20 ka – 18 ka BP – nejchladnější úsek 18 ka – 14 ka BP – postupné oteplování – konec glaciálu OIS MIS 2 14 ka BP = Termination I – rychlé silné oteplení

• Last glacial maximum – Definováno největším rozsahem viselského zalednění – V kolísání teplot (např. OIS MIS – teplota mořské vody) začátek tak zřejmý

• Pozdní würm – Vymření některých pleistocénních savců: • Mamut, nosorožec, medvěd jeskynní

– Kůň, sob, – Drobná subarktická a stepní fauna – s postupem času a oteplení na S a V • Dicrostonyx, Marmota, Ochotona, Sicista • Po etapách • Hlavně v postglaciálu

archeologie • H. sapiens • Gravettien (cca 30-20 ka BP) – Pavlovien cca 30-25 ka BP • Snižuje se podíl rohovců v industrii • V rámci moravského paleolitu jediné období, kdy krumlovské rohovce ustupují severským silicitům

– Willendorfien, kostěnkien cca 25-20 ka BP – Osídlení • vztah k velkým řekám – tažné koridory velkých savců • Menší vazba na zdroje surovin

• Epigravettien a epiaurignacien – Jen řídké epizody po nejchladnější části glaciálu

• Lov – Kolem 10%: Mamut, vlk, sob, kůň, zajíc, polární liška – Kolem 1%: liška, medvěd, rosomák, nosorožec – Mezi 1-10%: ptáci

archeologie • Hamburgien ve středoevropských nížinách • Magdalénien ve středoevropských pahorkatinách – – – –

Od konce glaciálu v průběhu oteplení Expanze z Francie cca 16 ka BP Cca 16-11 ka BP Osídlení • • • •

300-500 m n.m. Rozhraní les – otevřená krajina Využívání jeskyní Stejný systém jako kultury moustérien a micoquien

– Lov • Hlavní: kůň, sob, dále drobní savci např. zajíc • Zvyšuje se podíl ptáků, ryb, případně škeblí (u moře)

Bölling (Meiendorf) • 14,5 ka – 13,5 ka BP • Teplý intestadiál

• měkkýši – pozdní glaciál – Málo poznáno – Pleniglaciální prvky mizí – Nahrazeny eurytermními s vyššími nároky na vlhko • Helicopsis striata, Chondrula tridens

Pozdní glaciál (Ložek 1973) • Starší dryas – Otevřené stepní až tundrovité formace

• Bölling – Borovice, bříza porosty

• Střední dryas – Ústup lesů, nástup otevřených formací

• Končící magdalénien • postupný přechod do pozdně paleolitických technokomplexů – epimagdalénien – Aziloidní industrie

Alleröd • 13,4 ka – 12,7 ka BP • Teplý interstadiál

Pozdní glaciál (Ložek 1973) • Alleröd – Větší oteplení, boro-březové porosty – Slabá příměs náročnějších – dub, řešetlák zmíněn též

• Alleröd – pozdní paleolit a jeho technokomplexy (početné a krátkodobé skupiny mezi magdalénienem a mezolitem) – Epimagdalénien – Hroty obloukovitě retušovaného týlu – Aziloidní industrie – Řapové hroty

• Osídlení obdoba počátku mladého paleolitu – 2 typy – stabilní a kolonizační

• Nedostatečná sedimentace během konce glaciálu – Většina nalezišť blízko povrchu – silně sekundárně měněno

• Kamenná surovina – silně lokálně závislá – S Čechy – převažují glacigenní silicity – JZ Čechy – převažují kropenaté bavorské rohovce

• Většina sídel – 370-450 m n.m. – 15-150 m od toku

• Lovená zvěř – změna ve skladbě oproti glaciálu – – – – –

Jelen, srnec, tur, prase, bobr Udržely se z předchozích dob: kůň, los, SZ Evropa i sob udice - rybolov Data v Čechách vzácně – většina info odjinud Sběr jen předpokládán

• Zvyšující se doklady využití psů - pomocníků

Mladší Dryas • • • •

12,7 ka – 11,7 ka BP Náhlé silní ochlazení Končí jím pleistocén V rámci Böllingu a mezi B. a Allerödem rovněž krátké chladnější výkyvy Nejstarší a Starší dryas

vegetace • Mladší dryas – Naposled ve stř. Evropě nenáročné formace – studená step až tundra

•

Konec LGM – Cca 14-9,5 ka BC; 13,3-110,3 ka BP – Vlastní LGM ve střední Evropě cca 18 ka BP

•

Nížiny: – Sprašová step, váté písky – Divočící řeky – Kde nedostatek srážek: •

•

Bez vegetace – eolický stres transportně-sedimentární disturbance

300-500 m n.m. dřeviny – b. nana, bříza pýřitá, vrby, borovice lesní (asi i kleč, limba), jalovec, olše zelená; z bylin hlavně trávy, pelyněk, merlíkovité , chrpy, devaterníky – na jižní Moravě snad i dub a líska a rakytník

• • • •

nad 500 m n.m. tundra ještě výše pak mrazové pustiny v ČR tam asi nesouvislý permafrost teplomilné rostliny – refugium na J Slovensku

• • • • • • • • • • • • •

dryasy – zmenšení ostrůvků vegetace bölling, alleröd vlhčeji, víc vegetace konec ukládání spraší, více soliflukce oska, střemcha smrk na JV vyšší polohy stále tundra a mrazové pustiny patrně definitivní odlednění Šumavy mladší dryas poslední doklad vátých písků – Polabí, Třeboňsko nížiny step kolem 500 m n.m. HHL otevřená skoro lesní vegetace – méně břízy – více světlomilných – jalovec, vrby, olše zelená

Environmentální archeologie

Recommend Documents