Ženské postavy ve filmech Miloše Formana

MASARYKOVA UNIVERZITA Filosofická Fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Zuzana Doupovcová

Ženské postavy ve filmech Miloše Formana Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Václav Březina 2008

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně pouze s využitím uvedené literatury a ostatních zdrojů. …………..………………………………….. podpis

2

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mojí práce, panu Mgr. Václavu Březinovi, za podnětné informace, které mi byly při práci velmi užitečnou inspirací.

3

OBSAH 1. Úvod ................................................................................................................................ 6 2. Dětství ............................................................................................................................. 9 2.1 Ztráty ........................................................................................................................ 10 2.2 Mladické nerozvážnosti ............................................................................................ 10 3.Umělecké začátky ........................................................................................................... 11 3.1 FAMU a divadlo ....................................................................................................... 12 3.2 Scénárista .................................................................................................................. 13 3.3 Pomocný režisér ....................................................................................................... 13 3.4 Laterna magika ......................................................................................................... 14 3.5 Konec začátků .......................................................................................................... 15 4. Forman český režisér .................................................................................................... 15 4.1 Štěňata – určující moment ........................................................................................ 16 4.2 Konkurs .................................................................................................................... 16 4.2.1 Rozbor - Konkurs ............................................................................................ 18 4.3 Neherci a nová vlna .................................................................................................. 20 4.4 Černý Petr ................................................................................................................. 21 4.4.1 Rozbor - Černý Petr ......................................................................................... 21 4.5 Lásky jedné plavovlásky .......................................................................................... 22 4.5.1.Rozbor – Lásky jedné plavovlásky.................................................................. 23 4.6 Hoří, má panenko ..................................................................................................... 24 4.6.1 Rozbor – Hoří, má panenko............................................................................. 25 5. Forman americký režisér.............................................................................................. 25 5.1 Taking Off ................................................................................................................ 26 5.2 Hollywood ................................................................................................................ 26 5.3 Přelet nad kukaččím hnízdem ................................................................................... 27 5.4 Vlasy ......................................................................................................................... 28 5.5 Ragtime..................................................................................................................... 29 5.6 Amadeus ................................................................................................................... 31 5.7 Valmont .................................................................................................................... 32 5.8 Lid versus Larry Flynt .............................................................................................. 33 5.9 Muž na Měsíci .......................................................................................................... 34 5.0 Goyovy přízraky ....................................................................................................... 34

4

6. Závěr .......................................................................................................................... 36 7. Resumé....................................................................................................................... 39 8. English resume .......................................................................................................... 39 9. Filmografie a použité filmy ...................................................................................... 40 10. Použitá a citovaná literatura ................................................................................. 41

5

1. ÚVOD Film je nekomplexnější formou uměleckého vyjádření, která má v dnešním moderním světě šanci oslovit značnou část populace. Výtvarné umění může na rozdíl od filmu vznikat i mezi těmi nejchudšími vrstvami obyvatel, protože nepotřebuje žádné speciální vybavení, avšak dnes je to právě film, jehož médium oslovuje nejen zrak, ale i sluch, a tím dokáže lépe působit na lidské emoce. Ne všichni filmoví tvůrci dokáží ideálně uchopit všechny možnosti, jaké filmové médium skýtá. Nicméně mezi hrstku obdarovaných citem pro komplexní působení filmu dozajista patří režisér českého původu Miloš Forman. Jeho tvorba je silná v mnoha ohledech. Oplývá výjimečně dokonalým zvukovým souzněním s obrazovými vjemy na filmovém plátně, umem převodu literární předlohy do nového média i přenesení klasického umění do podoby, ve které může být zajímavé i pro laickou veřejnost. Díky poctivému přístupu k režisérskému řemeslu jsou všechny Formanovy filmy důvěryhodné. Ale jak toho docílil? V roce 2006, v období vzniku Formanova prozatím posledního a dlouho očekávaného celovečerního filmu „Goyovy přízraky“ a následně o rok později, kdy oslavil 75. narozeniny, se vynořilo množství rozhovorů, dokumentů a článků popisujících jeho úspěchy. Nový film měl potvrdit Formanovo mistrovství. Některé předpoklady splnil, jiné méně. Opět se však dotkl tématu této práce. Objevil se zde mnou zkoumaný typ postavy, čímž podpořil moji myšlenku opakování „Formanovského“ modelu ženské postavy, která se poprvé zjevila už v nejstarší tvorbě a jaká ve více či méně zdůrazněné a pozměněné verzi nevynechala žádný z jeho filmů. U všeho je třeba hledat kořeny a spojitosti s minulostí. Ta spolu se současným okolním světem vytváří formu, jež se následně určitým způsobem vtiskává do všech autorových děl. Proto je nezbytné vrátit se na začátek života Miloše Formana a zjistit, jaký byl vývoj tohoto režiséra v dětství, v jakém prostředí vyrůstal a jak jej právě tato doba ovlivnila. Byly zde zlomové okamžiky tak zásadní, že by se proto mohly stát opakujícími se tématy či podtexty jeho filmů? Jaký vliv mohli mít jiní autoři filmoví, literární nebo divadelní na cestu, kterou se ve své tvorbě ubíral a která mu vynesla oblibu diváků, kritiků i množství filmových ocenění? Právě toto jsou otázky, na které se s využitím literárních, filmových a dalších dostupných pramenů pokusíme nalézt odpovědi.

6

„Na počátku je černá anekdota, kterou si ale nikdo nevymyslel.“ 1 Zdá se to více než přesné. Tuto myšlenku2 Josef Škvorecký uzavírá následujícím: „Někdy se mi zdá, jako by v téhle černé anekdotě, kterou si nikdo nevymyslel, byl obsažen celý Forman; jeho poetika, i jeho filosofie.“3

Miloš Forman je jedním z mála lidí pocházejících z české kotliny, kterým se podařilo prorazit za hranicemi této země. A ne náhodou. Není totiž zázrakem jednoho úspěšného díla, kterým ohromil svět, načež by se po něm slehla zem, jak tomu často bývá. Jeho pozice ve filmovém průmyslu je pevná déle než tři desetiletí a filmoví kritici stále pějí ódy na jeho tvorbu. Češi jsou právem hrdí na svého nejznámějšího filmového tvůrce, přestože ve světě jej již pěknou řádku let nazývají americkým režisérem. V nejlepším případě dodají, že pochází z Československa. I přes toto značné všeobecné přehlížení jeho původu se nejspíš právě ten výrazně odráží v jeho filmové tvorbě. Ačkoliv jsou jeho filmová díla náměty různorodá, doba ve které se odehrávají je taktéž rozličná a podmínky jejich vzniku se značně odlišují, téměř v každém z nich nacházíme ženskou postavu, která je určitým způsobem obětí. Je obětí doby, zákeřného jednotlivce spřádajícího intriky či sebe sama. V opačném případě je sama silnou vůdčí osobností. Hlavním zdrojem biografických informací (ale také okolností vzniku jeho tvorby) při této práci bude kniha Co já vím? Autobiografie Miloše Formana, jejímž autorem je Jan Novák a Miloš Forman. Jde o souhrnný popis a zároveň díky spoluautorství Miloše Formana jde o nejdůvěryhodnější zdroj. Rozbory jeho české tvorby přináší Démanty všednosti: český a slovenský film 60. let: kapitoly o nové vlně (Stanislava Přádná a další autoři) a Miloš Forman autora Jana Folla vydaný ČS filmovým ústavem. Nové pohledy na tuto problematiku přináší také Josef Škvorecký v knize Všichni ti bystří mladí muži a ženy.

1

Škvorecký, Josef. Všichni ti bystří mladí muži a ženy. Praha: Horizont, 1991, str. 81. „Na počátku je černá anekdota, kterou si ale nikdo nevymyslel. V malém východočeském městečku Čáslavi zatklo gestapo člověka, jenž byl členem antinacistické podzemní organizace. Nebyl to profesionál, jenom obyčejný venkovan, považoval však za svou povinnost dělat něco proti moderní bestialitě. A protože to nebyl profesionální spiklenec, a protože z rukou gestapa se mu dostalo řízných ukázek té bestiality, napadla ho myšlenka, o níž se domníval, že je chytrá. Gestapo chtělo znát jméno jeho spojky v síti organizace, a on jim je tedy řekl. Jenomže jmenovaný neměl s organizací nic společného, a zatčený venkovan jednal podle přednacistických představ o policii. Domníval se, že muž, který nic neví, nebude moci nic prozradit, a gestapo ho nakonec pustí, neboť pro ně nebude k užitku. Gestapo onoho nic netušícího a nic nevědoucího muže skutečně zatklo. Byl to nějaký pan Forman.“ Škvorecký, Josef. Všichni ti bystří mladí muži a ženy. Praha: Horizont, 1991, str. 81. 3 Škvorecký, Josef. Všichni ti bystří mladí muži a ženy. Praha: Horizont, 1991, str. 82. 2

7

O nic méně důležitými zdroji jsou samotná filmová díla Miloše Formana a další filmový materiál.

8

2. DĚTSTVÍ Ve filmech Miloše Formana je mnohokráte možné v ději nalézt jisté podobnosti s jeho vlastními prožitky, proto je nezbytné nastínit základní události, které formovaly jeho osobnost v průběhu dospívání. Tyto informace využijeme v dalších částech práce, budeme tak znát širší souvislosti. Miloš Forman se narodil ve středočeském městečku Čáslav 18. února 1932. Jeho rodné jméno tehdy bylo Jan Tomáš Forman a byl třetím synem manželů Formanových, kteří v té době vychovávali ještě 14tiletého Blahoslava a 12tiletého Pavla. Matka se kromě výchovy synů a péče o domácnost věnovala také práci v malém rodinném hotelu na břehu Velkého jezera, jež bylo inspirací pro Máchův Máj a podle návrhu Rudolfa Formana bylo přejmenováno na Máchovo jezero. Otec Rudolf v mládí pracoval jako vedoucí skautského oddílu, později získal práci v učitelském ústavu v Čáslavi a připravoval zde budoucí učitele základních škol na zaměstnání. Rodina byla relativně dobře zabezpečená, snad i díky tomu pochází první, ačkoliv trochu zvláštní, vzpomínka na film z útlého dětství. „Já asi vůbec přišel k filmu od špatného konce. Bylo mi pět let a první film, který jsem v životě viděl, byla němá verze opery Prodaná nevěsta. A němá opera, to člověka poznamená na celý život. Samozřejmě byly už tenkrát zvukové filmy. To jenom já viděl nejdřív němou operu… Jako když vám sudičky určí, že zrovna vy, jako naschvál, si přinesete do života první představu umění jako opery, kde není nic slyšet. Jen velká gesta, která nakonec vůbec neznamenají, co by chtěla.“4 Tato vzpomínka však nezůstala osamocená a hned ta další zanechala v pětiletém chlapci mnohem více nadšení, z něhož možná později pramenil onen zájem o toto umělecké odvětví. „Rodiče mě pak do kina Pokrok vzali ještě jednou. Tentokrát se dávala Disneyova Sněhurka a sedm trpaslíků a ten film byl pro mě zjevení. Ty nádherné barvy, božská hudba, známý příběh, který se najednou zdál docela nový, až jsem nevěděl co dělat. A tak jsem dělal to, co ostatní: řval smíchy, hýkal radostí, kousal se do rtů, tleskal trpaslíkům, miloval Sněhurku a strašně jsem chtěl, aby ta podívaná nikdy neskončila.“5

4 5

Liehm, A. J. (Antonín Jaroslav), Příběhy Miloše Formana. Praha : Mladá fronta, 1993, str. 10. Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 12.

9

2.1 Ztráty Nerušené dětství prožíval asi do roku 1940, kdy v jeho životě nastal první zlom. Naivní dítě netušilo, že německy mluvící pánové neberou otce na výlet. Až po nějaké době naděje obdrželi s matkou zprávu o jeho uvěznění v České Lípě. Rodina najednou měla bídné příjmy a brzo byla nucena se přesunout k Máchovu jezeru. Otce už nikdy neviděli. Po návratu do Čáslavi se na chvíli pro malého Formana stala tou nejkrutější osobou právě matka. K posledním vánocům stráveným s otcem dostal psa, který se v nouzi stal velkou zátěží a korunu tomu nasadil, když zakousl všechny slepice, které byly zdrojem potravy pro celou rodinu. Načež psa matka nemilosrdně vyměnila za nové slepice. Ztráta, kterou nejvíce pocítil jej ale teprve čekala, neboť zde byla možnost jak jí zabránit. Alespoň teoreticky. Desetiletý zesláblý Miloš tehdy ležel s vysokou horečkou v podkrovním pokoji, jenž sloužil zároveň jako úkryt, v němž měli v arkýři za skříní skryty nepovolené zásoby potravin. Tato skrýš byla stále kvůli přístupu vzduchu mírně pootevřena, přičemž matka se synem měla smluven signál, po němž věděl, že má rychle přistrčit skříň ke stěně. A právě v tomto bodě v onen osudný den roku 1942, tehdy desetiletý Miloš, zklamal. „Takže to byla pravda. Gestapo slídí po domě a už se nedalo doufat, že to, co se děje, se možná neděje, a na mně bylo, abych sám zakryl vchod do arkýře. Po špičkách jsem se odkradl ke skříni, aby prkna v podlaze nevrzala. Skříň stála na nožičkách ve tvaru beraních rohů. Sehnul jsem se, bafnul za ty nejbližší a snažil se je odlepit od země, ale ty se ani nehnuly. Napjal jsem všechny síly a pořád nic. Hmoždil jsem se s tím, co jsem mohl, ale nepodařilo se mi skříň nadlehčit ani tak, že by se pod ni dal vsunout list papíru. Nechal jsem nohy nohama a zkoušel jsem přirazit skříň ke zdi zády. Ale ať jsem tlačil sebevíc, skříň stála jako přibitá a mně se bosá chodidla smekala po hladké podlaze. Odplazil jsem se zpátky do postele..(…). Zachumlal jsem se až po krk pod peřinu a čekal.“ 6

2.2 Mladické nerozvážnosti Po této nešťastné události střídavě přebýval u strýce v Náchodě, následně u jiných příbuzných v Kutné Hoře. Matku od té doby spatřil už jen jednou a v roce 1944 již věděl, že ani jednoho z rodičů živého neuvidí. Oba zemřeli v koncentračních táborech – matka v Osvětimi, otec v Buchenwaldu. Předtím než se dostal na internátní gymnázium v Poděbradech, stihl díky bratrovi shlédnout několik divadelních her. Mimo jiné byl svědkem jednoho z posledních představení v době,

6

Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 20-21.

10

kdy již bylo jasné, že veškerá divadla, koncertní sály i kina jsou uzavřena, jak to bylo psáno v říšském dekretu. Nečekaně jej z divadla nezaujalo herectví, přestože s jeho nadšením pro režisérské řemeslo určitým způsobem souvisely krásné herečky. „Kdo je to?“ zeptal jsem se bráchy. „Tohle? Ten to režíroval,“ odpověděl mi Pavel. „A umí?“ „Jo, hlavně chlastat!“ Můj bratr zjevně neměl o režisérovi nejlepší mínění, zato já objevil svůj životní vzor.7 Gymnázium bylo z dnešního pohledu skutečně nacpáno osobnostmi – Miloš Forman, Ivan Passer8, Václav Havel9. Školu navštěvoval i syn jistého vysoce postaveného stranického funkcionáře. Ten by býval propadl již v prvním pololetí svého pobytu zde, nicméně jeho otec vždy vše zařídil. Díky tomu se tento kluk dál stával terčem nenávisti mezi ostatními. Ačkoliv se na tomto brojení proti němu podílela většina zdejších studentů, přistihli pouze Formana, načež mu bylo doporučeno ze školy odejít. Od spolužáka dostal adresu, kam se obrátit v Praze a po letech, kdy si tuto cestu tajně plánoval, se konečně udála.

3. UMĚLECKÉ ZAČÁTKY Poslední rok gymnázia strávil v Praze-Dejvicích, kde odmaturoval a kde vznikl pod jeho rukama první umělecký počin, totiž divadelní nastudování Balady z hadrů. Měla nečekaný úspěch u diváků, k nimž se dostala díky názvu jejich divadelního souboru (kdosi si spletl název tohoto divadelního spolku s profesionálním pražským divadlem, a tak dostali příležitost zahrát svoji hru vlastně omylem). Tento rok ještě podpořil sebevědomí Miloše Formana v jeho záměru být divadelním režisérem. Když jej pak nepřijali na divadelní fakultu, zbývaly mu tři reálné možnosti. Dva

7

Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 33. Narozen 10.7.1933, Praha, Československo. Režisér a scénárista, spolupracovník Miloše Formana. V současné době žije v USA, kde od roku 1968 natočil necelé dvě desítky filmů. 9 Narozen 5.10.1936, Praha, Československo. Spisovatel, významný tuzemský dramatik, autor nejznámějšího českého absurdního dramatu Zahradní slavnost,vůdčí osoba Charty 77 (Charta 77 byla neformální československou občanskou iniciativou, která kritizovala „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách.), jedna z vůdčích osobností politických proměn roku 1989, poslední československý a zároveň první český prezident. 8

11

roky vojny, právnická fakulta, nebo FAMU. První z možností jej pochopitelně nelákala vůbec, a tak zkusil přijímací zkoušky na školy, které ho nijak zvlášť nezajímaly. Tímto lehce komickým způsobem se tedy ocitl na FAMU, obor filmová dramaturgie. Přestože by se mohlo zdát, že tento obor člověka naučí vše potřebné, tou dobou byl opak pravdou. Na škole sice vyučovali známí umělci – například Milan Kundera

10

, ale studenti se namísto

praktických věcí, jako je práce s kamerou, dozvěděli jen teoretická fakta o typech dialogů, postav a podobně. Ke kameře s filmovým pásem a způsobu použití obojího se Forman dostal až šest let po dokončení studia, což bylo v době, kdy měl za sebou několik scénářů, díky nimž si vydělal dostatek peněz, aby si onu kameru mohl pořídit. Důležitou osobou tehdy byl Miroslav Ondříček11 – právě on Formanovi předvedl jak s kamerou pracovat. Shodou náhod si ale vyzkoušel práci v televizním prostředí v době, kdy v zemi bylo televizní vysílání teprve v začátcích, navíc bylo silně ovládané „tiskovými dozorci“. Každé slovo jdoucí do éteru muselo být předem odsouhlaseno. Přes tyto nemalé komplikace dostal mladý Forman za úkol vést v tehdejším vysílání pořad o filmech.

3.1 Scénárista Brzy na to se podílel na vzniku scénáře k filmu Nechte to na mě, který psal pro Martina Friče (hlavní roli nakonec hrál Oldřich Nový). Šlo o poměrně smělý pokus o satiru, avšak právě představitel hlavní role nebyl dobrou volbou – Oldřich Nový byl známý jako klasický charismatický elegán, proto mu role snaživého rebela příliš nesedla. Problémem tohoto filmu bylo samozřejmě také, že vznikl na zadané téma. A nucená práce nebývá dokonalá. Paradoxem je, že u prvních tří filmů, se kterými je více či méně spojeno jeho jméno, se budoucí filmový režisér dostal do pozice šéfa natáčení pouze na moment. Tehdy spolupracoval s Alfredem Radokem12 na filmu Dědeček automobil. Radok byl pro něj velkým režisérem, a proto neodmítl jeho nabídku na přepracování scénáře k tomuto filmu, přestože věděl, že jako jeho autor nebude uveden. Během natáčení pak Radok nabídl třiadvacetiletému Formanovi jednu scénu k zrežírování, snad jako kompenzaci za toto opomenutí ohledně scénáře. Mladíkovo nadšení z této jedinečné možnosti bylo o to větší,

10

Narozen 1.dubna 1929, Brno, Československo. Původem český spisovatel, jenž od roku 1975 žije ve Francii a od konce 80. let píše výhradně francouzsky. Světově nejúspěšnější a nejpřekládanější autor českého původu. Jeho romány a eseje výrazně přispěly k vývoji románu jakožto žánru. 11 Narozen 4.listopadu 1934, Praha, Československo. Český kameraman, studoval večerní školu filmové tvorby na FAMU v Praze, spolupracoval s Ivanem Passerem, dlouholetý dvorní kameraman Miloše Formana. 12 Narozen 17.12.1914, Koloděje nad Lužnicí, Rakousko-Uhersko. Významný český a evropský divadelní i filmový režisér druhé poloviny 20.století. Zakladatel Laterny Magiky.

12

když právě tehdy přišel na to, co je příčinou pravdivě a realisticky působícího děje. Scénu nechal několikrát opakovat, přesto podle něj stále nebyla dost dobrá. „Stop!“ Zařval jsem a už jsem věděl přesně, co mi v té scéně chybělo.[…] Byla to maličkost, letmý postřeh, ale znamenal pro mě prozření. Uvědomil jsem si totiž, že pravdě na plátně dá vyniknout velice často právě ten, který ji popírá.“13 Je k podivu, že tento objev učinil právě při práci na filmu, jenž nebyl jeho režisérským debutem. Scéna již dostal na starost, bylo jakési davové srocení, kterému ale chybělo ledabylé, ničeho si nevšímající, pozadí. Přitom stačilo do okolí hlavní scény dosadit kolemjdoucí zabývající se vlastní činností. Okamžitě vše působí reálněji a „režisér“ mohl být spokojen.

3.2 Pomocný režisér Následující pracovní příležitost si Miloše Formana našla oklikou. Scénář k filmu Štěňata totiž napsal ještě na vysoké škole a odevzdal ho jako diplomovou práci. Profesora Kratochvíla tato práce ale natolik zaujala, že zatoužil po jejím zfilmování. Přinesl tedy scénář na Barrandov a několikrát se pokusil prezentovat jej vhodným lidem. A tehdy, v roce 1956, se z Barrandovských studií ozvali nic netušícímu Formanovi a pozvali jej na schůzku ohledně jeho starého scénáře. Již v té době se Forman chtěl sám pustit do režírování. Obzvláště jej lákalo být režisérem vlastnoručně psaného scénáře, který vymyslel bez jakéhokoliv předepsaného zadání a omezení. Nicméně mu zároveň bylo jasné, že tento úkol mu nepřísluší, načež se mile rád zhostil alespoň možnosti zvolit člověka, který tuto roli zastane. Zvolil tedy Ivo Nováka14 vlastně ze sobeckého důvodu: Protože tušil, že při spolupráci s ním se nebude muset přísně držet jen svých formálních pravomocí, že získá větší možnost spolurozhodovat o filmu. V tomto Nováka odhadl přesně. Stal se totiž jeho stínem, což nakonec vyústilo v „titul“ první asistent režie. Štěňata by se díky tomu přece jen dala označit za první film Miloše Formana jakožto režiséra.

3.3 Fikce versus realita Tak jako každý další film přinesl Formanovi něco nového, ani tento nebyl výjimkou, jelikož jej seznámil s Janou Brejchovou. Budoucí herecká hvězda, idol mužů i žen, se okamžitě stala

13 14

Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 77. Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 80.

13

objektem jeho zájmu. Ve Štěňatech dostala nakonec jen vedlejší roli, kterou sehrála velmi přesvědčivě; tím však prvního asistenta režie neupoutala. „Pozvali jsme tu dívku na konkurz a její výkon byl senzační, i když si myslím, že pro mě by bylo tehdy stejně úchvatné koukat na ni, jak sype lupek do drtičky.“15 Přes prvotní odmítnutí, se stala jeho životní partnerkou. Komické však na jejich vztahu je, že se velice podobal tomu ústřednímu z filmu Štěňata. I oni neměli kde bydlet. I oni se vzali, aby tak čelili tlaku zvenčí. Museli ale stále řešit otázku bydlení, kterou vlastně nikdy nevyřešili.

3.4 Laterna magika Potkali se už při úspěšné práci na filmu Dědeček automobil, proto nebylo divu, když byl zrovna Forman v roce 1958 právě Alfredem Radokem vybrán do týmu, jenž měl připravit představení na výstavu EXPO 58 do belgického Bruselu. Jakožto umělecký vedoucí, režisér i spoluautor tohoto souboru tehdy Radok v Bruselu všem vytřel zrak, když zde představil unikátní kombinaci divadla, filmu a baletu. Živé postavy vystupující z plátna a opět se do něj vracející tam všechny ohromily a výstavu suverénně vyhrál. „Radok byl kouzelník divadelního iluzionismu a nikomu z pohlavárů nedošlo, že ta jeho „propagandistická“ divadelní koláž je pouze kulisou pro vlastní invenci a poetiku. Nechyběly zde povinné záběry ze současného Československa a jeho kultury, ale to, co Brusel oslnilo, byla Radokova metoda a invence.“16

Cesta do Bruselu byla pro mnohé prolomením neprolomitelných pravidel, už v okamžiku kdy obdrželi platný cestovní pas, nemluvě o chvíli nástupu do letadla. Po nečekaném úspěchu Laterny magiky se v pavilonu československé výpravy objevil i samotný Walt Disney, který kdysi tolik ohromil malého Miloše Formana. Po návratu do vlasti se zdejší vláda tvářila, jako by Radok byl jejich hvězda odjakživa. Okamžitě chtěli ze zahraničního úspěchu vytěžit maximum v době, kdy byl zjevný zájem například z Londýna. Forman s nabídkou prodloužené spolupráce na projektu Laterny magiky souhlasil. Další představení mapovalo venkovský životní rytmus, přičemž jedna z částí byla inspirována

15 16

Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 80. Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 93.

14

hudbou Bohuslava Martinů17 Otvírání studánek. Tvůrcům se vše zdálo skvělé. Netušili, co bude následovat po premiéře. Tehdejší místopředseda vlády Kopecký a jeho sekretář Štoll přišli představení zkontrolovat. Odsouhlasit nebo navždy zatratit. Vyhrála možnost druhá. Žádná propagace nové hydroelekrárny, jež měla být snad celosvětovou chloubou. Žádné věci hodné národní hrdosti. K tomu všemu hudba emigranta Martinů. Radok i další z původního osazenstva byli z Laterny magiky vyhozeni okamžitě, Forman zůstal a hodlal dostát plánu představit jejich dílo v Londýně, přestože ona část s Otvíráním studánek musela být vypuštěna. Úspěch v Londýně sice nedosáhl toho bruselského, přesto stál za to.

3.5 Konec začátků Po návratu z Londýna už jej nečekala manželka Jana. Odcizovat se začali už v začátcích práce u Laterny magiky a vše vyvrcholilo nevěrou Miloše Formana, když neodolal jedné z baletek, načež se Janě přiznal. První ránu v zápětí následovala druhá, když si výše postavení soudruzi usmysleli, že Miloš Forman je nevhodný pro divadlo, tudíž dostal výpověď. „Jseš, soudruhu, politicky nespolehlivý,“ řekl mi na rozloučenou. 18 Zde je konec pomalého rozjezdu kariéry pana Formana. Brzy z něj už bude pan režisér Forman.

4. FORMAN ČESKÝ REŽISÉR Po vynuceném odchodu z Laterny magiky, kde nakonec nezůstal nikdo z původního obsazení. Formanovi už bylo tou dobou skoro třicet a fakt, že se ještě nedostal k pořádnému režírování ho znervózňoval. Psal scénáře, částečně režíroval, ve filmech si zahrál drobné role, ale na kameru si pořádně nesáhl. A přestože už tehdy měl u filmu poměrně dobrou výchozí pozici pro režisérský post, dle něj byla chybou neznalost kamery a její obsluhy. Kameru si pořídil a s Miroslavem Ondříčkem se ji učil ovládat. Na vzniku prvního vlastního filmu sehrály roli známosti z práce u Laterny magiky. Právě odtud znal Forman a Passer tehdejší hvězdy divadla Semafor. Jiří Suchý a Jiří Šlitr jim povolili se volně pohybovat po divadle a natáčet cokoliv dle libosti. A při jednom konkurzu na zpěvačku se v hlavě Formana zrodil nápad na jeho první film. 17

Bohuslav Martinů narozen 8. prosince 1880, v Poličce, Rakousko-Uhersko. Byl světově známým hudebním skladatelem hudební moderny 20.století, jehož tvorba prošla obdobím impresionismu, expresionismu, jazzovou inspiraci, nakonec vytvořil vlastní specifický kompoziční styl. Od roku 1923 žil v zahraničí, proto byl označován za emigranta a byl v nemilosti tehdejší vlády. Zemřel v roce 1959 ve Švýcarsku. 18 Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 99.

15

4.1 Štěňata – určující moment Scénáristický kus Miloše Formana pochází z roku 1954, kdy vznikl jako diplomová práce na FAMU a po několika letech mu pak právě tento vlastní scénář přinesl pozici pomocného režiséra. Byl to výchozí bod jednak režisérské kariéry, stejně tak zde můžeme nalézt základy obsahového směru, jakým se budou první Formanovy filmy ubírat. Zvláštností je, že už zde jakoby Forman nalezl schopnost nevědomky do svojí práce vnášet útržky ze svého životopisu.

Středem děje jsou studentky mající před maturitou. Vědomí, že po ukončení školy budou muset odejít z Prahy na kýmsi jiným určené místo, je nijak netěší. Zkouší možné i nemožné (na řadu přijde i nápad propadnout nebo pokus o sebevraždu), aby mohly zůstat v Praze. Pro Hanku a jejího přítele Otu je nakonec jediným řešením, jak se nemuset rozdělit, svatba. Sňatek ale přinese problém s bydlením. Byt neseženou a jsou nuceni bydlet u Otových rodičů, kteří tím nejsou nadšeni. Po prudké hádce musí novomanželé odejít. Přespí v dílně, kde pracuje Ota, ale zjistí, že bude lepší přece jen z Prahy odejít, načež Hanka přijme místo na Šumavě a Ota ji následuje.

Téma umístěnek pro mladá děvčata, byť v jiné podobě, se vyskytne i v jednom z jeho československých režijních snímků. Je tedy zřejmé, že náměty se prolínají, protože téma nespokojenosti s prací u mládeže se vyskytuje celkem ve čtyřech filmech Miloše Formana (počítáme-li i Štěňata, jichž je autorem, byť je sám nerežíroval). Někde mládež statečně odporuje, v dalším snímku se nenáviděná práce objevuje jako překážka na cestě za snem, jinde „odsouzenci“ mlčky plní pracovní úkoly, jinde pak je množství mladých děvčat, umístěných kvůli práci v malém městě problémem v jejich budoucím životě. Komickým prvkem tohoto příběhu je fakt, že později i sám Forman řešil problém s bydlením, když se brzo po natáčení Štěňat oženil s Janou Brejchovou. Tento problém vlastně nikdy nevyřešil.

4.2 Konkurs Režisérská prvotina sestává ze dvou samostatných snímků, z nichž první je krátká povídka nazvaná Kdyby ty muziky nebyly. Ta je jednak komickou poctou Františku Kmochovi, současně však zesměšňuje výchovný prostředek v rukou starší generace. Výchovným prostředkem je dechovka provozovaná venkovskými kapelami, do nichž jsou téměř násilně začleňováni mladíci, jejichž prohřešky jsou proti morálce členství v takovéto kapele. Mladí muži ale v žádném případě nesplňují 16

zanícený přístup k dechovce, jejíž forma a styl se zdají být časem skoro neměnné. Rámec příběhu lze tedy obecně shrnout jako snahu o odboj mladé generace proti té starší. Mládež si po porušení pravidel vyslouží trest, dostane se jim rozmáchlého kázání, jenomže nakonec se právě toto míjí účinkem. Výsledek je totiž skutečně hoden pouhého pousmání. Povídka zde zachycuje hudební zkoušky dvou venkovských dechovkových kapel, kde dirigent je zábavnou postavičkou, která z počátečního mišmaše dokáže téměř zázrakem vykouzlit souvislý hudební útvar. Rozvláčné proslovy o důležitosti jejich práce jsou dokonale doplněny trhanými rozmáchlými gesty dirigenta, což ve výsledku vytváří dokonale komickou situaci. Kromě hudby se hlavní děj točí okolo dvou mladých hudebníků, z nichž každý patří do jiného souboru. Oba se shodně ulili ze zkoušek svých kapel, přičemž je jim za pozdní příchod trestem kázání oné komické postavičky dirigující celou hordu hudebních nástrojů a přeřazení do jiného orchestru. Všechny vtipné prvky jsou dovedeny do dokonalosti, když se oba mladíci vzájemně vystřídají a na konci si užívají vesnické zábavy.

Ať byl námět druhé části Konkursu zapříčiněn jakkoliv náhodně, jeho natáčení už bylo vpravdě zinscenované, ačkoliv vše působí dojmem přirozeně proběhnuvšího konkurzu. Všichni aktéři do filmu přináší emoce skutečného napětí, stresu, studu a nervozity, jaké by snad nezrežíroval ani ten nejlepší režisér. Jde o konkurz na post zpěvačky, přesto je zde mnohem větší množství dívek předvádějících spíše sebe, než svůj hlas. Jejich touha zalíbit se, je v mnoha případech až zarážející a člověka překvapuje absolutní nesoudnost zúčastněných. Všechny se ženou za možností „něco“ dokázat. Zde je jasné, že takto pitvořit se dokážou jen mladé naivní dívky, obzvlášť v době, kdy se po letech zákazů začala objevovat novinka v podobě beatových skupin. Beatové skupiny přinášející trochu svobody do zábavy mladých, byly velkým lákadlem a ještě větším lákadlem bylo divadlo Semafor. Toto divadlo totiž kombinovalo populární hudbu s možností pravidelně stanout na pódiu, aniž by člověk zákonitě musel být hercem. Ačkoliv se Konkurs zdá být primárně oním výběrovým řízením, prolínají se zde tři příběhové linky. První jsou obrazy z tehdy velmi populárního divadla Semafor s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, nejprve dokumentující kamera nahlíží do zákulisí divadla, aby následně byla svědkem fiktivního konkurzu. Z velké hordy kokrhajících, či jinak zvukově se vyjadřujících slečen, sledujeme dvě až do konce konkurzu, zatímco ostatní se ve filmu jen tak mihnou, ať už byl jejich hlasový fond ohromující (jako v případě Yvonne Přenosilové), nebo zde fungoval spíše jako prostředek k pobavení. První z blíže představených dívek je zpěvačka Věra Křesadlová, které je věnován asi nejdelší čas z celého snímku, a která je představena v 17

několika situacích. Nejprve při zkoušce skupiny, v níž působí. Posléze při samotném vystoupení, kde díky svému silnému hlasu zastává roli hlavního ženského vokálu. Na samotném konkurzu, pak zprvu zapůsobí suverénním vystupováním. Nakonec se ale postaví k mikrofonu a nevydá ani hlásku a ze scény odejde se sklopeným zrakem, načež se vrací ke svojí kapele. Druhá dívka zjevně do svojí účasti v konkurzu vkládá veškeré své naděje do budoucna, když je schopna naivně lhát svému zaměstnavateli, aby mohla v pracovní době odejít předvést svoje umění. Přichází troufale s kytarou a mladíkem, který na konkurzu vlastně nemá co dělat. Jejich vystoupení končí, pořadatelé se s nimi s díky loučí. Jenže dívka je neodbytná a vyzvídá jestli konkurz udělala. „Víte já bych to potřebovala vědět už dneska, protože...totiž, voni mě nechtěli pustit ze zaměstnání a tak jsem utekla a tak jsem si myslela, že pak bych už tam třeba jenom dala výpověď a nemusela se tam vracet.“19 Vrací se do práce, kde vysvětluje svoje chování další lží. Tvrdí, že konkurz udělala, ale že ji prý vezmou až za rok.

4.2.1 Rozbor - Konkurs Kdyby ty muziky nebyly jsou tedy veskrze příběhem dokumentujícím takřka věčnou, postupem času se proměňující, avšak nikdy neutuchající odlišnost postoje k životu z pohledu dvou generací. Generací otců a synů. Přestože i tito otcové, kteří zde zastávají roli výchovného a kárajícího činitele, jistě dříve taktéž činili menší či větší odboj proti vlastním vychovatelům, nyní však zastávají jejich úlohu. Zde je na místě připomenout ne málo podobnou kapitolu ze života našeho režiséra. Začíná sice krutějším způsobem, než je pouhé zpoždění, nicméně výsledek má téměř totožný. Příběh se odehrál na internátním gymnáziu v Poděbradech (viz. Kapitola 1.2), kde se sešla skupina mladíků stejně smýšlejících. Není tedy divu, že se jejich terčem stal zhýčkaný syn jednoho stranického funkcionáře. Ten na škole setrvával jen díky vlivu svého otce, i přes pravidelné nedostatečné studijní výsledky. Spolužáci si tak užívali pravidelného žertu – během společného sprchování jej s proudem teplé vody obdarovávali i dávkou moči. Chlapce obstoupili a ten se nic netušíce sprchoval dál. Jenže jednoho krásného dne byli přistiženi, tedy Miloš Forman byl přistižen. Ostatní včas zpozorovali kontrolu a s žertem přestali. Formanovi

19

Přepis textu jedné z postav pochází z filmu Konkurs. Konkurs, Československo, námět a scénář: Miloš Forman, Ivan Passer, režie: Miloš Forman.

18

bylo doporučeno, aby dobrovolně školu opustil. Spolužák mu nabídl možnost bydlení u jeho matky v Praze, čímž se mu naskytla konečně šance se do vysněného města dostat. Vše se podařilo a dokonce jej přijali na pražské gymnázium, kde dostudoval a kde se mu během posledního roku podařilo založit divadelní soubor a nastudovat Baladu z hadrů. Zároveň si zde ujasnil svoji životní dráhu. Stejně jako v Kdyby ty muziky nebyly se i u něj trest minul účinkem, když potrestanému přinesl spíše užitek.

I Konkurs by našel svůj reálný předobraz. Po ukončení gymnázia se i mladý Forman účastnil konkurzu, tedy přijímacích zkoušek, na DAMU, kde dostal od předsedy poroty úkol. „Soudruhu Formane, sehrajte nám tady boj za světový mír,“ pravil jakoby nic.20 Zarazil se, protože takový úkol vskutku nečekal. Na přípravu měl půl hodiny, ale výsledek asi nebyl ničím výjimečný, když jej Forman okamžitě vytěsnil z paměti a na školu jej nepřijali. Nicméně zde je důležitější jiná skutečnost. Začíná se tu rodit prototyp ženské postavy, s jakým se v budoucí tvorbě ještě mnohokrát setkáme, třebaže v pozměněné formě. Jedná se o ženu či dívku, mající rysy naivity a hlouposti zároveň. Důsledkem jejího chování obvykle je zesměšnění sebe sama. Taková postava je jedním z hlavních nositelů příběhové linky, byť mnohdy nejde o příběh hlavní, ale o děj rozvíjející a s tím hlavním úzce související.

V režisérské prvotině takovýto prototyp představují obě hlavní protagonistky – Věra Křesadlová (která tu hrála sebe samu) i dívka prchající ze zaměstnání. Jedna je naivní a hloupá, druhá nakonec příliš hrdá, aby se pustila do zpěvu a čekala na ortel poroty. Nejspíš nechce slyšet kritiku, nebo smích. Obě se svým jednáním stávají obětmi onoho fingovaného konkurzu – jedna vyhoří a druhá nesebere odvahu k dokončení toho, co načala.

Ovšem nejen tyto ženské postavy jsou jakýmsi výchozím bodem pro další tvorbu. V následujících filmech Miloše Formana totiž nadále zaujímá místo dechovka i tehdejší populární hudba. Neméně důležití jsou pak někteří „herečtí“ představitelé, jedni byli ve všech Formanových filmech stále v pozici tzv. neherců (Jan Vostčil, jenž v Kdyby ty muziky nebyly

20

Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 63.

19

ztvárnil jednoho z kapelníků, byl v reálném životě opravdovým kapelníkem Kmochovy dechovky), kteří filmu přináší autenticitu, jiní postupem času vyrostli v úspěšné české filmové herce (například Vladimír Pucholt21 poprvé u Formana ztělesňující jednoho z nezvedených muzikantů v povídce Kdyby ty muziky nebyly).

4.3 Neherci a nová vlna Již ve Formanově režisérské prvotině se setkáváme s užitím tzv. neherců, tolik příznačných pro českou novou vlnu. Nová vlna mající zdroj inspirace ve francouzské filmové nové vlně22 se v československé kinematografii objevila v 60.letech 20.století (načež skončila už v roce 1968 sovětskou okupací). Kromě Věry Chytilové, Jiřího Menzela nebo Jaroslava Papouška, byl hlavním zástupcem české nové vlny právě Miloš Forman. Hlavními rysy tohoto hnutí byly dlouhé dialogy, humor, mnohdy černý, realismus vyšperkovaný obsazováním neherců. „[…] rozvinuli živý humanistický realismus, prodchnutý humorem a úctou ke svým subjektům, který byl děsivě ukončen sovětskou invazí v r. 1968 a následným návratem ke stalinismu.“23 Fenomén neherců souvisel s potřebou vnést do filmu nové, divákům dosud neznámé tváře. Stejně tak byli neherci ve filmech zdrojem přirozenosti. V neposlední řadě je užití těchto představitelů oživením dobové krize v umění. „Neherec, byť nevědomou pasivní účastí, očišťoval ve filmu narušené člověčenství. Neprofesionální protagonisté snímali ze svých antihrdinů masku lživého sebeklamu a zprostředkovali naléhavou potřebu mladých filmařů pravdivé umělecké výpovědi.“24

U Formana vyniká metoda práce s neherci (jinak řečeno naturščiky), kdy volil představitele přímo podle role, jakou měl představovat. Záleželo mu na tom, zda tato osoba bude schopna s filmovou postavou splynout. Další zvláštnost nacházíme při samotném natáčení. Forman 21

Narozen 30.prosince 1942, Praha, Protektorát Čechy a Morava. Studoval Divadelní akademii múzických umění v Praze. Proslavil se v prvních filmech Miloše Formana (Konkurs, Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky), nejznámější je v roli samotářského chlapce Filipa ve filmovém muzikálu Starci na chmelu. Poslední významnou roli ztvárnil v komedii Svatba jako řemen. V roce 1968 emigroval do Velké Británie, v současnosti působí jako lékař v Kanadě. 22 Francouzská nová vlna (La Nouvelle Vague) je termín zavedený kritiky pro směr francouzské filmové tvorby v pozdních 50. a 60.letech 20.století. Pro toto hnutí jsou příznačné experimenty se střihem, obrazem a vyprávěcí linií. Hlavními postavami byli režiséři Jean-Luc Godard nebo François Truffaut. 23 Monaco, James. Jak číst film : svět filmů, médií a multimédií : umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie. Praha : Albatros, 2004, str. 334. 24 Přádná, Stanislava, Škapová, Zdena, Cieslar, Jiří. Démanty všednosti : český a slovenský film 60. let : kapitoly o nové vlně. Pražská scéna: 2002, str. 161.

20

těmto nehercům, či neherečkám nikdy nepředkládal scénář s textem, avšak scény jim sám předváděl, načež je nechal, aby si text sami upravili, aby jim vyhovoval.

4.4 Černý Petr Rok 1963 byl plodný na nabídky nové práce, stejně tak na její výsledky. V tomto roce vznikl nejprve Konkurs, druhým filmem byl Černý Petr. Oba filmy ale mají společný nejen rok vzniku. Dělí se i o hlavní představitele a společná je jim taktéž populární hudba, vyskytující se v obou snímcích. V písni Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Život je pes si mladý hoch velmi výmluvně stěžuje na strasti dospívání – na nutnost holit si vousy. V songu Nej, nej, nej! zase poměrně komicky zaznívá popěvek o Formanově tehdy už bývalé manželce Janě Brejchové. Melodie populární hudby podkreslují děj, ale setkáme se i s tradiční dechovkou. Černý Petr je sondou do společnosti doby, ve které byl natočen, tedy let šedesátých. Zobrazuje absurditu náplně práce hlavního hrdiny, mladíka Petra, jehož úkolem je hlídat krádeže chtivé zákazníky samoobsluhy. Obchází prodejnu a do této role se ne a ne dobře vpravit. Prvního podezřelého sleduje po městě, jenže nijak nezasáhne a vrací se domů. Kromě tohoto nezajímavého stresujícího zaměstnání je doma neustále hlídán a vyslýchán pedantským otcem (aplikujícím svoje učitelské povolání na syna). Korunu všemu nasazuje nemožný, dost přihlouple působící Čenda, který jej neustále pronásleduje a komplikuje mu jeho nemotorné snažení zaujmout dívku, která je doposud jen jeho kamarádkou.

4.4.1 Rozbor – Černý Petr „Líbil se mi náznakový příběh i jeho hrdinové. Dokonce jsem měl pocit, že ten příběh je jako vystřižený z mého života.“25 Takové pocity naznačil Miloš Forman po seznámení s námětem Černého Petra26. Autorem původní novely je Jaroslav Papoušek. Ten ji spolu s Milošem Formanem přetvořil ve scénář k filmu, přičemž se mnoho věcí z novely ve filmu předvádí v pozměněné podobě. První změnou je doba, v níž se příběh odehrává – původně měl svoje místo někdy na začátku roku 1948, nyní přesunut do 60.let. Snad nejzásadnější změnou prošel charakter hlavní postavy Petra, jenž je ve filmu ochuzen o odvahu či o (pro mládež tolik typickou) vzdorovitost vůči autoritám. V literárním originále se

25

Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 108-109. Papoušek, Jaroslav. Černý Petr. Praha : Československý spisovatel, 1965. Knižní podoba novely Černý Petr byla vydána až v roce 1965, tedy dva roky po natočení přepracované filmové verze. 26

21

Petr postaví otci a jeho neustálé připomínky na své konto si nenechá líbit, stejně tak nakonec opouští směšně působící práci. Filmový Petr mlčky naslouchá otcovu kázání, útrpně přečkává nezajímavé zaměstnání a ani na konci filmu se nezdá, že by měl dostatek odvahy komukoliv odporovat. Nicméně díky tomuto obratu charakteru dostal výsledný film zcela jiný rozměr v porovnání s ostatními Formanovými českými režijními počiny.

Díky režisérovu pojetí je zde výjimečně tou hloupou postavou muž (tedy zde Petr, trochu jiným způsobem i Čenda), nikoliv žena, dívka. On je nositelem zahanbení a věčného zesměšňování, proti čemuž nenachází odvahu bojovat. Oproti Konkurzu nebo následujícímu filmu Lásky jedné plavovlásky je tedy v tomto směru Černý Petr opakem. A právě ona výměna hloupé postavy z ženské na mužskou může mít zdroj v době, kdy Miloš Forman pracoval u Laterny Magiky. Tehdy si i Forman, který jinak dlouho odolával nepříznivé politické situaci (díky níž byli z původního osazenstva Laterny Magiky vyhozeni téměř všichni, včetně jejího zakladatele Alfreda Radoka), musel smířit s dobovými manýry a nechat se odporoučet ze souboru. Proti tomuto rozhodnutí z vyšších míst nemohl dělat nic a stejně jako Petr z Černého Petra si musel nechat líbit otcovo kázání i on si musel poslušně vyslechnout: „Jseš, soudruhu, politicky nespolehlivý,“ řekl mi na rozloučenou.27

4.5 Lásky jedné plavovlásky Vznik tohoto prvního výraznějšího úspěchu Miloše Formana je spojen s náhodným setkáním s mladou dívkou, pocházející z městečka s textilní výrobou, kde je nemožně málo mužů. Ženy tady zoufale hledají potenciální partnery. Ta mu vyprávěla příběh o svém seznámení s inženýrem z Prahy, který ji pozval na víno, lstivě jí lákal ať za ním přijede do Prahy, že ji tam bude čekat. Naivní dívka s mužem strávila noc, nicméně ráno byl muž pryč. V okamžiku pražského setkání s Formanem onoho inženýra právě hledala. Toto je ve stručnosti hlavní dějová linka filmu. Přičemž je Formanovským způsobem obohacen. Přísun mužů do malého městečka zařizuje ředitel továrny v podobě vojenské posádky. Ti ale jsou postaršího ražení a vznikají tak absurdní situace, když se tito muži snaží oslnit mladá děvčata na zábavě.

27

Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 99.

22

Andulu (Hana Brejchová) tady posléze doslova ukecá a do svého pokoje zatáhne mladý pianista Milda (Vladimír Pucholt). Andula mu naletí na sladké řeči a zanedlouho po jeho odjezdu se odhodlává k výjezdu do Prahy. Tam ji čekají jeho rodiče tahající z ní rozumy, jelikož o žádné synově přítelkyni neví. Scéna působí jako policejní výslech, zejména ze strany matky, kdežto otec jen přihlíží. Míla se k ní nemá, a tak se zhrzená Andula vrací na internát. Pro kamarádky si vymýšlí historku o snoubenci z Prahy, jakého jí všechny závidí.

4.5.1 Rozbor – Lásky jedné plavovlásky Tentokrát mezi postavami filmu jasně vyčnívá ta hlavní – naivitou a hloupostí oplývající Andula. Andula je zpočátku jakýmsi dítětem prahnoucím po nové hračce, pro kterou je schopna podstoupit různé nástrahy. Je ženou odstrčenou díky svojí vlastní bezmezné důvěřivosti, a pokud si to vůbec uvědomuje, tak rozhodně mnohem později, než by bylo záhodno. Výrazným prvkem tohoto filmu, jež zdůrazňuje charakteristiku osobnosti Anduly jsou její oči. Je to pohled bezelstný, nevinný a plný naivity, zároveň je nejvýmluvnějším popisem problému této postavy. Zároveň dodávají příběhu mírumilovnější nádech, ačkoliv jeho příběh je poměrně drsný.

Opět se setkáváme s náznaky vůdcovských pozic, až hloupého pedantství, nebo kázání. Například výčitky z úst rodičů, mířící na účet Mildy a následně celá scéna s dohadující se rodinou je jako vystřižená z filmů Jaroslava Papouška o rodině Homolkových.28 Jakožto zde vidíme i ukázku problémů tehdejší doby (z dnešního pohledu působí lehce komicky třeba nedostatek mužů ve městě s dívčím internátem), jakým byl například necudný život mládeže nebo jejich nezodpovědné chování. Postava Anduly je tou hloupou ženskou postavou v nejryzejší podobě, v jaké ji můžeme u Formana nalézt.

Že Lásky jedné plavovlásky budou víc než zdůrazňováním absurdní problematiky mladých lidí, jako tomu bylo už v předchozích filmech, asi netušil nikdo. Přesto právě tento film načal 28

Jaroslav Papoušek , jeden ze tří autorů námětu a scénáře k filmu Lásky jedné plavovlásky, o 4 roky později (tedy v roce 1969) natočil první ze tří dílů komedií o rodině Homolkových s názvem Ecce homo Homolka. Ve filmu jednak využil Josefa Šebánka (otec Mildy z „Plavovlásky“), ale také se vrátil k humoru s jakým jsme se setkali již ve Formanově filmu, jehož způsob obyčejný konflikt či rodinnou hádku přetváří v komedii pro všechny nezúčastněné.

23

světovou propagaci jména režiséra Miloše Formana. Film vzbudil zájem na západě i na východě. Získal si diváky v Londýně, Cannes, Moskvě i New Yorku, a mimo to se mu dostalo nečekané pocty v podobě nominace na cenu Oscar29 v kategorii Nejlepší zahraniční film.

4.6 Hoří, má panenko Díky úspěchu „Lásek“ se Forman s Papouškem a Passerem téměř okamžitě pustili do psaní scénáře a příprav na další film. Původně měl následovat film o dezertérovi ukrývajícím se v pražské Lucerně, ale opět tomu náhoda chtěla, že se naskytl námět zajímavější. Základní dějová linie opět částečně vychází z reality, tedy z návštěvy bálu dobrovolnického hasičského sboru, kde se konala i tombola a volba královny krásy z řad hasičských dcer. Základ námětu filmu Hoří, má panenko si Formana tedy našel sám. Zbylo tedy vše sepsat do podoby scénáře a vše lehce obohatit o další zápletky. Vlna pozitivních ohlasů na Lásky jedné plavovlásky k Formanovi a jeho tvůrčímu týmu (Jaroslav Papoušek, Ivan Passer) přivedlo Carla Pontiho30. Pozval si je do Itálie, kde nějaký čas konzultovali scénář, se kterým tam přijeli. Ale Ponti měl zjevně zcela jinou představu, a tak parta filmařů byla poměrně potupně poslána opět tam odkud přijeli. Původní námět na scénář tedy zůstal nevyužit, a díky známostem vytvořeným v zahraničí se naskytla možnost, aby tento film byl prvním Formanovým filmem v barvě. Původním producentem totiž byl samotný Carlo Ponti, s nímž byla podepsána smlouva na film o minimální délce 75 minut a oproti této smlouvě štáb obdržel téměř 80 tisíc dolarů. Jenže film měl o několik minut méně, což se rovnalo nedodržení smlouvy a následné vymáhání oněch poskytnutých peněz. Celý projekt přežil jen díky investici Clauda Berriho a Francoise Truffauta, jakožto nových producentů, kteří splatili dluh Pontimu a zároveň filmu zajistili distribuci téměř po celém světě. Formanova druhá nominace na Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film na sebe, i díky novým producentům, nenechala dlouho čekat.

29

Oscar (Academy Award) je jedním z nejprestižnějších filmových ocenění. Od roku 1929 je každoročně udělován Akademií filmového umění a věd USA v různých kategoriích. Tato událost již tradičně patří k nejvýznamnějším v Hollywoodu. V současnosti jsou pravidelně udělovány ceny v 25-27 kategoriích (za všechny jmenujme: nejlepší film, režie, scénář, herec a herečka v hlavní a vedlejší roli, kostýmy, hudba, píseň, neanglicky mluvený film, dokument a další), přičemž někdy mohou přibýt ceny udělované jen výjimečně (například tzv. Čestná cena, nebo Cena za zvláštní přínos aj.). 30 Carlo Ponti – narozen 11.prosince 1912, Magenta, Itálie. Světově známý a uznávaný filmový producent. Produkoval filmy nejvýznamnějších světových režisérů, mezi nimi i Federica Felliniho či Michelangela Antonioniho.

24

4.6.1 Rozbor – Hoří, má panenko Formanův zrak je v této groteskně vyhlížející hasičské zábavě upřen ke střední generaci, kterou si v širší míře bere za cíl svojí kritiky poprvé. Doposud se věnoval zejména mladým lidem, ke kterým byl nesmírně shovívavý, ať už zde byly postavy a činy hloupé, nikdy nebyly bez okolků zesměšněny. Střední generace pořádající tento hasičský bál je zobrazena jako sebranka hlupáků, kteří nemají ponětí o realitě a problémy slepě přehlíží čímž způsobují řadu komických situací. Postavy působí jako karikatury samy sebe a na autenticitě jim přidávají především „herecké výkony“ neherců (tedy opravdových hasičů a dalších, již dříve osvědčených), kteří se ani nemuseli učit text. Scéna jim byla předvedena a oni ji zahráli svými slovy. Ostatně tuto metodu s využitím „neherců“ Forman uplatňoval rád a zde to nebylo poprvé. Komedie ukazuje spoustu groteskních postav, gagů a situací, které předurčují vyobrazení všech jako přízemních tupých postaviček. Zde, kromě již naznačené tematiky přechodu od mladé generace k té starší, nacházíme opět téměř černým humorem zesměšněné mladé dívky, které jsou násilím nuceny zúčastnit se oné volby královny krásy. Žádná z nich totiž neoplývá sebemenším náznakem čisté krásy, a když po sobě dívky vrhají přihlouplé pohledy, není k situaci již co dodat. Ve scénách s těmito krasavicemi se režisér skutečně vyřádil a nenechal na nich nit suchou. Vše završuje hromadná pranice, vzniknuvší když tyto dívky utíkají z pódia. Pomyslnou studenou sprchou je nedaleký požár, díky němuž vedle sebe vidíme figuru člověka, jemuž shořel dům před očima a směšné postavy hasičů starajících se o vykradenou tombolu. Setkáváme se zde s uklidněním situace, jakýmsi smáznutím oněch groteskních událostí, pomocí tragédie. A právě tento postup ve Formanově práci najdeme ještě několikrát.

5. FORMAN AMERICKÝ REŽISÉR Druhá nominace na Oscara za Hoří, má panenko Formana postrčila k návštěvě New Yorku, přičemž po vpádu sovětské armády do Československa bylo logickým krokem, když v zahraničí zůstal a chtěl tam navázat na svůj domácí úspěch. Jeho první americký film je ale dokladem toho, že na americkém kontinentu nebylo možné postupovat při práci na filmech stejným způsobem, jako v Československu. Není totiž možné dost dobře se vcítit do cizí kultury a mentality, kterou člověk nezná. I díky tomu, hned po prvním tam vzniklém filmu věděl, že pokud chce navázat na předcházející úspěch musí radikálně změnit styl práce. 25

Ale trvalo mu velmi dlouho, než dokázal vstřebat americkou mentalitu a styl filmařské práce. Proto jeho první zde natočený film měl stále ještě znaky československého myšlení, přestože byl natočen v New Yorku, a to v jazyce, který Forman ovládal jen v jeho základech. Tedy ani v tomto filmu není cítit ona sebejistota, s jakou jsme se setkali v československých filmech Miloše Formana.

5.1 Taking Off Příběh začíná strachem rodičů o jejich dospívající dceru, která podle nich bere drogy a uteče z domu. Začnou ji hledat a sejdou se s dalšími rodiči, hledajícími taktéž své děti. Díky tomuto setkání s vrstevníky zjišťují, že doba bez starostí o dítě jim chybí, popustí uzdu svojí fantazii a poddají se volné zábavě ve svém domě. Dcera se nakonec sama vrátí domů, kde přistihne své rodiče kouřící trávu a otce tancujícího nahého na stole. Zde se setkáváme opět s proměněným terčem zesměšnění. Není to ani kolektivní směšný obraz společnosti (jako v Hoří, má panenko), ani mladá hloupostí a naivitou oplývající generace (viz. Lásky jedné plavovlásky), nýbrž rodičovská generace, potupená v konfrontaci s vlastními dětmi. Opilé a zkouřené marihuanou a je přistihne dcera, o níž jsou přesvědčeni, že za jejich zády drogy užívá, přestože ji před tímto varovali. Je udivena, když vidí, že rodiče, které považovala za obstarožní zboží, dělají to stejné jako ona a její vrstevníci, přičemž vedle nich v tu chvíli působí jako nevinné a slušné děvče s přítelem s vizáží chuligána, nicméně velice slušným a sečtělým. Od počátku předpokládané pozice a vzorce chování jsou v závěru otočeny, a tím se postavám dostává notné dávky znemožnění.

5.2 Hollywood Taking Off jakožto první americký film může přesto být označen za poslední „český“ film - a to zejména svojí tematikou, tedy generačními spory a snahou zobrazit zdejší kulturu. Hodnocení tohoto filmu bylo nejednotné, když o mnohé pozitivněji byl přijat v Evropě, než v USA. Nicméně komerčně neuspěl natolik, aby v obrovské konkurenci v Hollywoodu zaručil svému autorovi dobrou výchozí pozici pro příští práci. Bylo tedy nasnadě uvažovat nad něčím, co by v novém místě působení mohlo lépe zaujmout. Proměna se udála mezi lety 1971, tedy rokem vzniku Taking Off a rokem 1975, kdy Miloš Forman vstoupil do světové kinematografie filmovým zpracováním románu Kena Keseyho One Flew Over the Cuckoo's Nest (v češtině vydaného pod názvem Vyhoďme ho z kola ven). Jeho tvůrčí styl tehdy prošel zásadními změnami. Od čistě autorských filmů se jeho tvorba 26

posunula převážně k adaptování románů již známých nebo později k historickým tématům, přetvořeným do výpravné příběhové podoby s klasickou formou syžetu. Hlavním důvodem přitom zřejmě bylo zjištění, že americké prostředí v němž žije, je mu prozatím natolik neznámé a lidsky cizí, že zatím není schopen na plátno svých filmů přinášet dostatečně pravdivé výpovědi o zdejších lidech, způsobem jakým tomu byl zvyklý dříve v Čechách.

5.3 Přelet nad kukaččím hnízdem Stále měl na mysli obdobná témata, jaká zobrazoval v předchozích filmech znázorňující generační rozdíly, revoltu proti systému a věci typické pro léta šedesátá. Přestože věděl, že změna je nutná, nechtěl svůj směr změnit úplně. Hledal téma, které by bylo Američanům blízké, nicméně které by se zároveň jejich světu něčím vzpouzelo, a které by nebylo jen jedním z mnoha brzo upadnuvších v zapomnění. „Nejistého českého „antihrdinu“ vystřídal sebevědomý „americký hrdina“ s nepokojnou duší buřiče a provokatéra: jakkoli hrdinovy činy i charakter bývají spíše dvojznačné a vzdálené ideálu ctnosti, jeho vědomý zápas o individuální svobodu obsahuje svůj étos.“31 Volba padla na román Kena Keseyho32, jednoho z představitelů tzv. beat generation33, One Flew Over The Cuckoo′s Nest. Základním rysem románu je boj jedince proti institucím a jejich nařízením. Knižní předloha i tentokrát doznala určitých změn. Tou nejvýraznější je posun od knižního vyprávění tzv. ich-formou ústy „náčelníka“ Bromdena k filmové verzi vyprávění v odosobněné er-formě. Ve filmu tak hlavní postavu hromotluka indiána Bromdena vystřídal bouřící se McMurphy. Ten, aby se vyhnul práci předstírá, že je blázen a dobrovolně se nechá zavřít do státní psychiatrické léčebny. Tam se snaží narušovat zdejší pravidla. Problémem je zejména jeho věčný odboj proti vrchní sestře Ratchedové, nazývané Velká sestra. Získá si ale přízeň podivínského mlčenlivého indiána a všechny nadále vede proti vedení léčebny. To je pro sestru Ratchedovou problémem, proti němuž ráda a často používá elektrošoky. Ty nakonec z úplně zdravého člověka udělají dýchající mrtvolu. 31

Voráč, Jiří. Čeští a slovenští filmoví režiséři v exilu. Olomouc : Univerzita Palackého, 1993, str. 114-115. Narozen 17. září 1935, La Junta, Colorado, USA. Spisovatel obvykle řazený k postmoderní literatuře, někdy k tzv. beat generation. Zabývá se často bojem jedince proti moderní společnosti, psal i pod vlivem omamných látek. Mezi jeho díla patří Vyhoďme ho z kola ven (One Flew Over the Cuckoo's Nest), Tak mě někdy napadá (Sometimes a Great Notion) nebo Skříňka s démonem (Demon Box). 33 Beat generation – umělecké hnutí, především literární, které vzniklo v 50.letech 20.století v USA. Vyznačuje se snahou vytvořit vlastní styl, přičemž do svých děl často zařazovali vlastní zážitky – cestování, drogové experimenty, zkušenosti s náboženskými nebo filosofickými směry. Čelní představitelé: Jack Kerouac, Allen Ginsberg, Charles Bukowski aj. 32

27

Naléhavost a problémovost prostředí psychiatrické léčebny, spolu s hereckými výkony herců, ale také skutečných pracovníků léčebny (opětovně se setkáváme s Formanovou oblíbenou prací s opravdovými zástupci prostředí), zvýrazňuje realisticky působící prostředí. Poprvé se setkáváme hned se dvěma opravdu výraznými osobnostmi, které mají stejné vůdčí schopnosti a nebýt vedoucího postavení jedné z nich, neměl by jejich souboj tak jednoznačný konec. Není tu generační spor, a tentokráte je žena tou, která oficiálně všemu vládne. Proměna hlavní ženské postavy je téměř stoprocentní, tentokráte je žena silná a nenechá si nic líbit, ani ve chvíli kdy se jí okolí vysmívá. Konečně to není žena, která protiútok přehlíží, nýbrž žena, která mu díky moci vložené do jejích rukou dokáže řádně, ba až příliš krutě vzdorovat. A dělá to velmi ráda. Postavy Formanova filmu získávají jinou sílu, když na diváka působí zejména jejich neměnný osud a směřování k tragickému konci. V Přeletu nad kukaččím hnízdem se s tímto směřováním setkáváme poprvé, nicméně ani zdaleka ne naposledy.

5.4 Vlasy Po mnoha cenami (mimo jiné pěti Oscary34 ve všech hlavních kategoriích) ověnčené a komerčně úspěšné adaptaci knižního románu si mohl vybírat z nejlukrativnějších nabídek a spolupracovat s nejlepšími v Hollywoodu. Ale on se teď, když si to mohl dovolit, rozhodl vrátit se k nápadu, jenž se zrodil už v roce 1967, kdy v divadle viděl muzikál Vlasy. Již tehdy jej toužil převést na filmové plátno. Motivem filmu je konfrontace oficiálního politického světa USA, v čele s jejím válečným tažením a jeho odpůrci ze společnosti alternativního způsobu života. Mladý Bukowski se přihlásí jako dobrovolník do války ve Vietnamu, načež se v průběhu jediného dne seznámí s partou volnomyšlenkářských hippíků a zároveň se zamiluje do dcery z prominentní rodiny. Během pár dnů pak vyzkouší i opojný stav po užití LSD a užívá si svobody. Pak ale musí nastoupit na vojnu. Svojí dívce posílá dopis, načež za ním všichni známí přijíždí. On však nemůže opustit základnu, proto se na odpoledne vymění s věčně rozesmátým Bergerem. V průběhu jejich výměny dostávají vojáci rozkaz připravit se na odlet do Vietnamu. Bergerovi ztuhne úsměv na tváři, odlétá místo Bukowského a živý už se nevrátí.

34

Oscar (Academy Award) je jedním z nejprestižnějších filmových ocenění. Film One Flew Over the Cuckoo´s Nest získal v roce 1975 na 48.ročníku udávání cen Americké filmové akademie (Oscar) jako druhý v historii (před ním se tohoto úspěchu podařilo dosáhnout pouze filmu It Happened One Night, v roce 1934, jehož autorem byl Frank Capra) cenu ve všech pěti hlavních kategoriích – nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší scénář, nejlepší herec v hlavní roli i nejlepší herečka v hlavní roli.

28

V době vzniku filmu už byla éra protestů, hippie módy, alternativní kultury a odporu proti tradicím a autoritám, zachycená v původním muzikálovém provedení, jaksi mimo mísu. Forman byl oceňován pro svůj téměř zázračný převod z divadelního pódia. Zasadit divadelní představení do reálného prostředí byl dobrý tah, ale film přišel pozdě. O deset let dříve by sklidil mnohem větší ohlas, ale čas se vrátit nedá, když nejde o nadčasové dílo, v tomto se Miloš Forman tedy trochu spletl. Charakterové rysy hlavních postav přinášejí mix bezstarostnosti a inteligence zároveň u Bergera, který se snaží žít jinak než většina. U Bukowského je to kombinace hlouposti a bezmoci. Ten se podle oficiálně proklamovaného poselství mladých mužů v USA, dobrovolně přihlásí do války, aby přispěl svým dílem do slávy svojí země. Když vidí, jak žijí jiní je už pozdě a největším šokem je zjištění, že obětavý kamarád, hloupě se vydávající za něj, je ve válce místo něj. Ženy zde nezastávají nijak silné pozice, jejich vedlejší role vlastně jsou neustále pod vlivem mužských protějšků a nechávají se jimi ovládat, čímž projevují určitou dávku hlouposti a nesamostatnosti. Jen ono děvče z bohaté rodiny se vzdá svojí pozice a poměrně pohodlného života, přidává se ke skupině hippies a tím prokazuje odvahu čelit nepříjemnostem v rodině. Díky tomu se zařazuje do skupiny silných ženských osobností, jejichž prototypem je sebevědomím překypující vrchní sestra Ratchedová z Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Na začátku filmu nic nenapovídá jeho tragický konec, zapříčiněný hloupou náhodou a shodou okolností. Obdobně tomu bylo i v roce 1940, kdy byl před zraky osmiletého Miloše Formana vzat do vazby jeho nevinný otec (ten, jak se později ukázalo nebyl jeho skutečným biologickým otcem, což ale nic nezměnilo na faktu, že onen Rudolf Forman mu nedal jen příjmení, ale i nadále zůstal v jeho životě jediným člověkem, zasluhujícím toto oslovení). Přestože mezi obviněné byl zahrnut jen do počtu (viz. Strana 6 – Úvod), jeho vina tedy nemohla být prokázána, on se z vězení nevrátil a jeho život skončil ještě před koncem války v koncentračním táboře.

5.5 Ragtime Po splněném snu v podobě zfilmovaného muzikálu, se začala tvorba Miloše Formana ubírat směrem, v němž nebyla rodilá znalost kulturního prostředí nezbytností. Forman disponující schopností na plátno přinést bezprostředností oplývající akce, stále měl problém s nalezením aktuálního tématu ke zpracování. Z rodného Československa byl vytržen a v USA byl stále spíše nováčkem. Vhod přišla historická tematika, kde postačovala schopnost věrohodně 29

zachytit dobové zvyklosti, což pro Formana, na rozdíl od současné americké kultury, nebyl problém. Jako první, tomuto schématu odpovídající, vznikl film Ragtime35. Ten se odehrává v době rasistických konfliktů v USA, takže hlavním je v tomto snímku, kromě zobrazení dobových kulturních zvyklostí, zejména společenský konflikt mezi bělošskou a černošskou rasou. Do způsobně žijící rodiny v New Rochelle najednou zasáhne černošské dítě nalezené na jejich zahradě, načež paní domu poskytne útočiště i matce tohoto dítěte. Hlavní událostí filmu je konflikt zbohatlého černošského muzikanta Coalhouse Walkera (otce onoho dítěte) s hasičským sborem, jehož členové nemohou vystát bohatého černocha a znečistí jeho nový automobil. Coalhouse vyžaduje nápravu a omluvu, což vyústí ve vzpouru proti nespravedlivému opovrhování černošskou menšinou.

„Forman uvádí, že film po prvním sestřihu trval téměř čtyři hodiny, po čistém střihu tři hodiny, ale pod tlakem producenta Dina De Laurentiise musel vystřihnout dalších dvacet minut.“ 36 Sám Forman říká: „Vystřihl jsem tedy těch dvacet minut, ale veškerá radost, kterou z dokončení filmu obvykle mám, byla tatam. Dodneška pevně věřím, že tohle umělé zkrácení Ragtimu o dvacet minut byla nesmírná chyba. Z toho filmu se stal mrzáček, dokonalý důkaz paradoxního jevu, že kratší film se někdy může jevit delší.“37

Film se nesetkal s nijak výrazným úspěchem, snad i kvůli komplikované stavbě. Díky roztříštěným příběhům jsou souvislosti místy nesrozumitelné. Hlavní zápletka se zdá být poměrně směšná a reakce přehnaná, ale absurdní je zejména při představě jak málo by bývalo stačilo, aby se zabránilo tragickému konci, kdy je bouřící se muž zastřelen. A v porovnání s hloupostí jednání a absurditou situace, v nichž jsou aktéry muži, nacházíme ve vedlejších událostech i postavy ženské, přičemž každá je jiná, ale zároveň mají něco společného. Černoška Sarah se chopí možnosti pomoci svému nastávajícímu a vydá se do davu lidí, aby o jeho případu informovala viceprezidenta USA. Za tuto troufalost se jí 35

Film byl natočen podle stejnojmenného románu Edgara Lawrence Doctorowa. Doctorow je jeden z nejvýznamnějších amerických spisovatelů dnešní doby, působil také jako vysokoškolský profesor. Ve svých dílech se zabývá především nerovnostmi mezi různými vrstvami obyvatel, lidskými právy a právu na spravedlnost. Román Ragtime vyšel roce 1975, v češtině byl poprvé vydán v roce 1982. 36 Voráč, Jiří. Čeští a slovenští filmoví režiséři v exilu. Olomouc : Univerzita Palackého, 1993, str. 118. 37 Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 207.

30

dostane se jen výprasku. Když potom umírá, žije v domnění, že zajistila pomoc. Naivitou a důvěrou přímo překypuje, přestože k tomu nemá sebemenší důvod. Evelyn Nesbitová, známá krasavice, je středem vedlejšího příběhu, který komplikovaně souvisí s dějem hlavním. Ona je typickým ztělesněním hloupé krásky, jež se neustále tváří připitoměle a využívá svoji ženskost, aby jí ovládla slabé muže. Poslední v řadě významných žen v tomto příběhu je paní domu v New Rochelle, která na první pohled vypadá prkenně a upjatě, avšak ukáže se jako vůdčí osobnost, když zařídí přijetí nalezeného kojence i jeho matky do své domácnosti, a to přestože na první pohled se zdá být slabou ženou, bezvýhradně a dobrovolně podřízenou svému manželovi.

5.6 Amadeus Po Ragtimu Forman pokračoval v historických tématech. A ponořil se až do osmnáctého století. Ústřední téma se točí okolo jednoho z nejznámějších hudebních skladatelů, jehož biografie je jen podkladem. Film je založen na divadelní hře Petera Shaffera nazvané Amadeus, jen částečně vycházející z historicky věrných událostí, přičemž zbytek je fiktivním rozvinutím děje. Přesto příběh o vztahu Wolfganga Amadea Mozarta38 a jeho současníka, hudebního skladatele Antonia Salieriho39 působí reálně. Geniální skladatel Mozart přichází do Vídně, kde na císařském dvoře působí Salieri jako dvorní skladatel. Ten není zdaleka tak talentovaný jako nevychovaný Mozart, ale vše dohání pílí a touhou skládat. Právě tato propast mezi jejich talenty je zdrojem skrývané nenávisti ze strany toho méně nadaného. Rozhazovačný Mozart potřebuje Salieriho ohodnocení, aby získal místo učitele hudby, proto když za ním přichází Mozartova žena s prosíkem, naskytne se mu možnost pomsty za všechnu tu nespravedlnost. Tato závist průměrného vůči nerozvážnému, se svým talentem hloupě zacházejícímu géniovi nemá historické podklady. Přesto kromě skvělé hudební stránky tohoto snímku, je právě tato zápletka ústící do tragédie hlavní hybnou a působící silou snímku. Natáčení přivedlo, tehdy už světoznámého, režiséra zpět do Čech, kde na Barrandově vzniky scény pro toto drama. Kromě výdělku snímek přinesl na jaře roku 1985 jedenáct nominací na Oscara, přičemž na nejlepší mužský herecký výkon byli nominování oba hlavní představitelé. 38

Wolfgang Amadeus Mozart narozen 27. ledna 1756 Salzburg, zemřel 5. prosince 1791, Vídeň, Rakousko. Nejvýznamnější rakouský klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos. Je autorem mnoha klavírních koncertů, desítek symfonií, oper (například Figarova svatba, Don Giovanni nebo Kouzelná flétna), církevních skladeb, písní a dalších. Jeho posledním dílem byl Requiem. 39 Antonio Salieri 18. srpna 1750, Legnago, Itálie, zemřel 7. května 1825, Vídeň, Rakousko. Původem italský skladatel a dirigent, většinu života působil v Rakousku, ale i v Itálii nebo ve Francii. Je autorem mnoha oper (např. Armida), světských i církevních skladeb, baletů i instrumentálních skladeb. Už v roce 1804 zkomponoval Requiem c-moll určený na svůj vlastní pohřeb. Zemřel duševně i fyzicky nemocný ve věku téměř 75 let.

31

Nakonec film získal Oscarů osm, a to i přes veškeré kritiky směřované na zkreslování historie.

Hlavními postavami jsou kromě Mozarta a Salieriho, a samozřejmě také vedle hudby, která všemu dodává majestátní nádech, i postavy ryze ženské. A opět ryze Formanovské. Tou nejvýraznější je mladá Constanze 'Stanzi' Mozart (manželka W.A.Mozarta), které uštědří značnou potupu právě Salieri, který nedokáže stvořiteli odpustit, že tím největším talentem obdaroval právě Mozarta. Constanze za Salierim přichází za zády svého muže s prosbou, aby ohodnotil skladby jejího manžela, který by díky němu mohl získat místo učitele císařovy neteře. Salieri je dokonalostí Mozartových skladeb tak rozrušen, že se v návalu vzteku a vlastní podprůměrnosti, rozhodne vybít si vztek na Constanze. Žádá od ní sexuální protislužbu, když se však váhající Constanze svlékne, nechá ji polonahou vyhodit na ulici. Druhou využitou ženou, je služebná, kterou posílá Salieri do bytu k Mozartovým, aby jim nejen uklízela, ale hlavně aby mu donášela informace o tom, co se u nich doma děje, jak a co Mozart skládá. Tato služebná, jejíž poslání se zpočátku zdá být vcelku nevinné, se na konec ukazuje být obětí a to po psychické stránce. Ve chvíli kdy tato služka pohlíží na Mozartův krutý anonymní konec v hromadném hrobě, má ve tváři hrůzu, která zračí pocity, jakoby za tento konec mladého skladatele nesla vinu ona sama.

5.7 Valmont Snímek vycházející z francouzské novely Les Liaisons Dangereuses autora Choderlose de Laclose40 je třetím ze série historických filmů Miloše Formana. Nepatří mezi jeho elitní snímky (opomíjen bývá zejména díky další filmové adaptaci stejného románu, jež vznikla pod rukama Stephena Frearse prakticky ve stejnou dobu jako Valmont). Hlavním rozdílem mezi Frearseovými Nebezpečnými známostmi a Valmontem je fakt, že ve Formanově verzi je upuštěno od hlavní moralizující linky původní předlohy, přičemž důraz je kladen především na hru s city v rukou markýzy de Merteuil a vikomta de Valmont. Jejich objektem se stává, na počátku nevinná a čestná mladá dívka, patnáctiletá Cecílie, kterou její matka přislíbila za 40

Choderlos De Laclos narozen 18. října 1741 v Amiensu, Francie, zemřel 5. září 1803 v Tarentu, Itálie, byl francouzský spisovatel a generál zároveň. Během svého působení ve francouzské armádě poznal velké množství zemí a společenských a kulturních vrstev, což využil ve svém psaní. Nejznámější je jeho román v dopisech Nebezpečné známosti (Les Liaisons Dangereuses), která poprvé vyšel v roce 1872. Tento román se dodnes dočkal několika nejen filmových zpracování (Nebezpečné známosti Rogera Vadima z roku 1959, Nebezpečné známosti Stephena Frearse z roku 1988, Valmont Miloše Formana z roku 1989, nebo Velmi nebezpečné známosti Rogera Kumbla z roku 1999).

32

manželku milenci markýzy de Merteuil. Díky tomu se stává prostředkem k pomstě. Objektem další zlé sázky je mladá věrná žena, která nakonec svodům Valmonta podlehne, což je jen počátkem dalších intrik.

Námět tohoto filmu totiž již dle názvu napovídá, že zde půjde o čisté intrikování ze stran silnějších na úkor slabších, a to především ženských postav, což dokonale zapadá do našeho tématu. Ony mladé ženy jsou zde jasnými oběťmi, přičemž jejich bezmezná, naivní důvěra v intrikáře, jimž skáčou na lep, je jejich hlavní vlastností, rozpoznatelnou na první pohled.

5.8 Lid versus Larry Flynt Již velký časový odstup od vzniku Valmonta naznačoval nějakou změnu. Nastal zcela zřejmý obrat od historické kostýmní tematiky k látkám aktuálnějším, z doby nedávno minulé, které se zabývají moderní tematikou. Mimoto se zde již nesetkáváme se soubojem jedinců, někdy (v případě Přeletu nad kukaččím hnízdem) využívajících svého postavení, protože do hry vstupují instituce, zde zejména média a soudy mající větší sílu než zákeřný člověk. A skok to byl v tomto případě pořádný, když si Forman vzal na mušku skutečně kontroverzní téma z prostředí sex-průmyslu (striptýzové kluby a pornografické časopisy). Larry Flynt založil síť striptýzových klubů, načež v jednom ze svých klubů potká Altheu (tehdy ještě mladistvou), svoji budoucí manželku. Zároveň brzo na to vytváří z klubového zpravodaje Hustler Newsletter první syrový porno časopis, zobrazující vše bez jakýchkoli příkras a současně využívající skandálních odhalení ke zvýšení prodejnosti. V roce 1976 byl poprvé obviněn z obscenity a tehdy zároveň začal svůj souboj s cenzurou, během něhož se dokonce obrátí na evangelickou víru. O pár let později je postřelen. Od té doby zůstává ochrnutý na kolečkovém křesle, ale ani to ho neodradí od vytvoření lživé reklamy ponižující evangelického kazatele. Proti další žalobě se hájí ale kupodivu vyhraje, čímž je potvrzeno právo na svobodu slova.

Althea je zcela novým typem ženy ve filmech Miloše Formana, je dost hloupá aby zapadala do prostředí v němž se film odehrává, ale zároveň je i dostatečně vypočítavá, díky čemuž z počátku umě využívá svoje ženské zbraně působící na Flynta. Díky tomu se z ní stane jeho žena a získává tak život v luxusu. Ten jí nakonec přivede do záhuby, nicméně i za to si může sama, přestože fyzicky je obětí drog, základní chybu dělá ona sama a je tedy obětí sebe sama.

33

5.9 Muž na Měsíci V určité návaznosti na kontroverzní tematiku Larryho Flynta vznikl pod rukama Miloše Formana Muž na Měsíci. Podobně jako byl jednou stranou nenáviděn a druhou stranou obdivován Larry Flynt, tak i Andy Kaufmann je podobným případem. Ani zde se Forman nepustil do jednoduché látky. Zaujal jej zvláštní životní i profesní příběh složité osobnosti amerického komika Andyho Kaufmana. Kaufmann byl mistrem ve svém řemesle, dokázal obecenstvo rozesmát i rozplakat, stejně tak jako je dokázal ohromit do úplného ticha absurditou svého humoru. Jeho úspěch byl ale střídavý a mnohým jeho nápady připadaly příliš komplikované. Nastane proto doba, kdy se začne věnovat wrestlingu (přičemž si z diváků skrytě utahuje, když souboje předstírá), během níž se seznámí se svojí životní láskou Lynn Margulies, která se stává jeho oporou, doprovází ho na jeho cestách a zvládá s ním všechny problémy. Zanedlouho je Kaufmannovi diagnostikována vzácná forma rakoviny plic. Oznámí to rodině a známým, kteří si myslí, že jde o další z jeho mystifikací, a dokonce si myslí, že půjde o skvělý strategický tah. Tato reakce dokonale vystihuje jeho humor.

Kaufmannova múza Lynn má na rozdíl od ostatních ženských postav ve Formanových filmech, které jsou spíše jen doprovodným dějem, nebo svým typicky žensky naivním chováním dotváří atmosféru, zcela odlišné postavení. Přestože on je silnou vůdčí osobností, je i ona dostatečně silným charakterem, který je ochoten a schopen být oporou Kaufmannovi.

5.0 Goyovy přízraky Doposud posledním filmem, uvedeným v roce 2006 jsou Goyovy přízraky, film z prostředí Španělska a doby španělské inkvizice, tedy začíná v době kdy se mimo jiné odehrával úspěšný Amadeus. Na předloze pro filmový příběh pracoval Miloš Forman opět s JeanemClaudem Carrierem, s nímž spolupracoval již dříve. K dobovým reáliím přibyla zápletka s osobami fiktivními, a ačkoliv název napovídá Goyu jakožto hlavní postavu, opak je pravdou, jelikož Francisco Goya41 je po většinu času jen pozorovatelem. Místo hlavní postavy zaujímá lstivý otec Lorenzo a Goyova múza Inés Bilbatuoa. Mezi nimi se odehrává hlavní dějová linie, v níž kromě intrik hraje roli inkvizice a smyšlené obvinění mladé Inés.

41

Francisco José de Goya y Lucientes narozen 30. března 1746, Fuendetodos, Španělsko, zemřel 16. dubna 1828, Bordeaux, Francie. Španělský malíř a rytec. Dvorní malíř španělského krále, portrétista, který zachycoval u portrétovaných i špatné vlastnosti, což si nikdo před ním nedovolil. Zachycoval taktéž výjevy z blázinců, vězení, čarodějnice a další. Věnoval se také grafickým technikám – zejména lept. Mezi jeho nejznámější obrazy patří Nahá Maya a Oblečená Maya – dva obrazy zachycující stejnou postavu ve stejné pozici. Největší sbírku jeho děl vlastní Museo del Prado v Madridu, Španělsko.

34

Inés neopětuje city otce Lorenza, ten se jí proto krutě mstí. Je obviněna z praktikování židovství a uvězněna na řadu let. Ve vězení ji Lorenzo, znásilní, ona porodí dítě, které jí ale je odebráno. Přestože je Inés po pádu španělské inkvizice propuštěna na svobodu, její život je poznamenán. Goya se vše dovídá, vypátrá i ztracenou dceru Inés, Alicii, živící se jako prostitutka. Inés zoufale hledá své dítě, že nalezené novorozeně považuje za své. Vyšinutě pronásleduje Lorenza až na popraviště, kde je potrestán za své ohavné činy proti lidské svobodě.

Tímto počinem se Forman vrátil k historickým tématům, a přestože nedosáhl zdaleka takového finančního úspěchu, jakého je třeba, aby byl v Hollywoodu film považován za úspěšný (měl by pokrýt všechny náklady, poté je považován za úspěšný), tento film je důkazem, že právě Miloš Forman dokáže dokonale přivést diváka do jakékoliv dobové atmosféry a získat jeho přízeň skrze věrohodně vykreslené lidské city.

Inés je jasně definovanou postavou, je téměř od počátku obětí. Stane se celoživotní obětí otce Lorenza, jehož city Inés neopětovala a odmítla jej. Její osobnost je zpočátku lehce vzdorná, ale díky svému mládí je zároveň naivní a důvěřivá, a to přes veškerá příkoří prováděná na její osobě církevní radou. Přesto nadále slepě důvěřuje Lorenzovi, který její důvěry zneužívá. Když vyjde z vězení hledá rodinu a svoji dceru. Vězení ale její mysl poznamenalo natolik, že i po patnácti letech stále hledá kojence, ne mladou ženu. Ve vztahu této ženy k jejímu dítěti lze pozorovat určitou podobnost z dávného vztahu Miloše Formana k jeho prvorozeným synům, dvojčatům Matějovi a Petrovi. Syny viděl naposled, když jim bylo 6 let, načež odjel do USA a dalších šest let je neviděl. Příležitostí k jejich návštěvě byl až úspěch Přeletu nad kukaččím hnízdem a jeho nominace na Oscara, což obměkčilo československé úřady, aby povolili cestu Formanových dvojčat do USA. „Byli dvakrát tak velcí, než jak jsem si je pamatoval, a vypadali senzačně. Vzal jsem je do náručí, ale odtáhli se ode mě. Bylo mi jasné, že se v tom cizím náručí cítí divně, a tak jsem je zase pustil. Pochopil jsem, že si budu muset znovu vytvořit vztah k vlastním dětem. Ale konečně jsem k tomu měl aspoň příležitost.“42

42

Novák, Jan; Forman, Miloš. Co já vím? Autobiografie Miloše Formana. Brno : Atlantis, 1994, str. 179.

35

6. ZÁVĚR „Na začátku každého souhrnnějšího zamyšlení nad dílem nějakého kumštýře je nepsanou povinností uvést pár životopisných faktů. Nikdo totiž nezačne malovat obrazy, psát knihy, hrát divadlo, nebo točit filmy bez rozmanitých vlivů a inspirací, vznikajících obvykle už v dětství a mládí.“ 43 Takto zní úvodník monografie z roku 1989 vydané Českým filmovým ústavem, přesto se v obsahu k této pravdivé myšlence autor nevrací. V naší práci se naopak kromě samotné tvorby Miloše Formana obracíme zejména do jeho biografie, v níž nacházíme souvislosti s filmovými postavami. V mnohých filmových postavách či příbězích je možné nalézt značnou podobnost, prýštící ze zásadních životních zkušeností, které zřejmě v samotném režisérovi zanechaly větší známky než by se na první pohled zdálo. V dětství přišel o oba rodiče, ženský element v jeho životě chyběl od věku 10ti let. Vzhledem k tomuto faktu je pochopitelné, že ve většině případů ve filmech tohoto režiséra ženy nevystupují jako symboly autority, nýbrž jako objekty zesměšnění. V české tvorbě se tento prototyp formanovské ženské postavy vyskytuje ve všech snímcích. V Konkursu se v Kdyby ty muziky nebyly setkáváme s parafrázovanou životní epizodou Miloše Formana. Lehkovážní mladící dostanou trest, který se nakonec ukáže jako prospěšný, stejně jako tomu bylo v případě vyloučení mladého Formana z gymnázia, jelikož jen díky tomu se dostal již tehdy do Prahy, kde se začal věnovat divadlu. Potupená děvčata v samotném Konkursu nevědomky zrcadlí i neúspěch mladého Formana u přijímacího řízení na DAMU. Černý Petr pak je převráceným zobrazením ženské slabosti a hlouposti, přenesené na postavu mladíka Petra. V Lásky jedné plavovlásky se prototyp naivity a hlouposti ukázal ve své nejčistší podobě, byť jej k jeho tématu přivedlo náhodné setkání. Podobně tomu bylo i v posledním ryze československém snímku Hoří, má panenko, který vznikl díky zážitku z reálného hasičského bálu, přesto například postavy mladých dívek v soutěži o královnu krásy si zde tvůrce vychutnává do detailu, když záměrně volí dívky nehezké. Ovšem již zde nastává obrat ke starší generaci, na kterou je pak zaměřen i první americký film Miloše Formana Taking Off, jenž jako poslední využívá ryze český způsob práce, jaký byl uplatňen ve všech předchozích snímcích. Jiná vnímání filmů v Hollywoodu a jiná měřítka úspěšnosti (tedy výdělek) si po roce 1971 vynutila změnu v tématickém zaměření. Přechod znamenal použití témat důvěrně známých

43

Foll, Jan. Miloš Forman. Praha : Čs. filmový ústav – odbor filmových informací, ediční odd., 1989, str. 3.

36

v novém působišti, jakož i v Československu byla vždy jeho cílem známá fakta (umístěnky, problémy s bydlením atd.). S touto změnou tematiky přišla i nová typologie ženských postav. Inovativní je vstup silného vládnoucího ženského charakteru. V Přeletu nad kukaččím hnízdem se poprvé setkáváme se silnou ženou, využívající svoji moc, danou jí do rukou institucí. Po úspěchu „Přeletu“, ve chvíli, kdy má volnou ruku ve výběru dalšího filmu, záměrně volí tematiku odlišnou, v níž se ženy dostávají opět do područí mužů. Vrací se tak do pozice hlupaček ze tvorby československé. Podobné charakterové rysy mají ženy ve Vlasech, v Ragtime i ve velkolepém Amadeovi – všechny jsou naivní, důvěřivé a tyto vlastnosti jsou jim vsazeny do výrazu ve tváři, kde jsou viditelné vlastně na první pohled. Až Valmont nabízí do tohoto schématu novinku v podobě intrikánské a vypočítavé markýzy, která ve svůj prospěch využívá slabé a do pastí snadno skákající dívky. Po dlouhodobém zaměření na historická témata přišla změna v podobě nových a kontroverzních zdrojů, jakými se staly životní příběhy magnáta sexprůmyslu Larryho Flynta a amerického komika Andyho Kaufmanna. V prvním žena využívá svoje ženské zbraně a je díky tomu na vyšším postu, jenomže poté se projeví nedostatek jejího intelektu, když začne užívat drogy, čím se sama přivede do záhuby. Muž na Měsíci je výjimkou, kde je žena poměrně silným spojencem hlavní postavy. Návratem do historie je prozatím poslední režisérský počin českého rodáka Miloše Formana; zde se opět dostáváme k mladé dívce, jež je bezmezně, nepoučitelně a naivně důvěřivá. Nakonec se tak zařazuje po bok svých starších zneužitých a pokořených kolegyň z Formanových filmů. Kromě československé tvorby je fenoménem hloupostí a naivitou oplývajícími ženskými postavami zasažena i většina Formanových zahraničních filmů. Díky tomu se z této skutečnosti stává vlastně pravidelná vlastnost jeho filmů. Odkud vychází? Jak již bylo řečeno, hlavní ženský element v jeho životě scházel od mládí, snad proto lze ve výše zmíněném opakovaném vzorci hledat jistou odplatu za ono prázdné místo v jeho životě. Stejně tak v několik případech můžeme v jeho tvorbě nalézt skryté odkazy k jeho vlastním životopisným událostem (Štěňata, Konkurs, Černý Petr, Vlasy nebo Goyovy přízraky).

Musíme tedy souhlasit s výše uvedeným výrokem Jana Folla: Nejzásadnější a nejzlomovější události jeho života, jež formovaly jeho osobnost, hrají v pozdější tvorbě Miloše Formana významnou roli. Potvrzujícími fakty jsou zejména ony životopisné útržky, jimiž je tvorba prodchnuta. A přestože zřejmě nikdo kromě samotného autora nemůže tato tvrzení potvrdit, ani zcela 37

vyvrátit, je více než nutné dílo každého umělce zkoumat se všemi souvislostmi, jaké do něj přináší jeho životní cesta.

38

7. RESUMÉ Práce pojednává o tvorbě Miloše Formana, světově nejznámějšího filmového režiséra českého původu. Jeho tvorbu lze dle jeho působiště rozdělit na dva zásadní oddíly, tedy na českou a americkou. V obou oddílech můžeme nalézt mnoho opakujících se prvků, zejména v podobě ženských charakterů. Ty jsou téměř bez výjimky nositelkami hlouposti, a jsou tedy často terčem zesměšnění či využití ze strany postav silnějších. Stejně tak, při bližším pozorování, můžeme ve filmech nalézt skryté odkazy na události z vlastního života Miloše Formana. Je potřeba důkladně prozkoumat nejen filmografii, ale i biografii toho režiséra, abychom získali komplexní pohled na problematiku ženských postav v jeho filmovém díle.

8. ENGLISH RESUME This thesis is about Milos Forman, who is one of the best known film directors with czech roots. We can divide his work into two important parts - czech and american.We can find some repeated things in both of them, especially in female characters. Their main cast is usually foolishness and they are lampooned or very often used by someone else. When we watch his movies carefully, we can see hidden events from his own life. To see both of them we must know his filmography and biography very well. Only this way we can get as much as possible considering female characters in this director´s films.

39

9. FILMOGRAFIE 44 A POUŽITÉ FILMY

1963 – Konkurs, Československo, námět a scénář: Miloš Forman, Ivan Passer, režie: Miloš Forman Černý Petr, Československo, scénář: Jaroslav Papoušek, Miloš Forman, režie: Miloš Forman 1965 – Lásky jedné plavovlásky, Československo, námět a scénář: Jaroslav Papoušek, Miloš Forman, Ivan Passer, režie: Miloš Forman 1967 – Hoří, má panenko, Československo/Itálie, námět a scénář: Miloš Forman, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer, režie: Miloš Forman 1971 – Taking Off (Odcházím), USA, scénář: Miloš Forman, John Guare, Jean-Claude Carrière, John Klein, režie: Miloš Forman 1975 – One Flew Over the Cuckoo's Nest (Přelet nad kukaččím hnízdem), USA, scénář: Lawrence Hauben, Bo Goldman (podle románu Kena Keseyho One Flew Over the Cuckoo's Nest45 ), režie: Miloš Forman 1979 – Hair (Vlasy), USA/ Západní Německo, scénář: Michael Weller (dle stejnojmenného muzikálu autorů Galt MacDermot, Gerome Ragni, James Rade), režie: Miloš Forman 1981 – Ragtime (Ragtime), USA, scénář: Michael Weller (podle stejnojmenného románu E.L. Doctorowa), režie: Miloš Forman 1984 – Amadeus (Amadeus), USA, scénář: Peter Shaffer (dle vlastní divadelní hry), režie: Miloš Forman 1989 – Valmont (Valmont), Francie/USA, scénář: Jean-Claude Carrière, Miloš Forman (podle románu Les Liaisons dangereuses, francouzského autora Pierra Choderlose de Laclose z roku 1982) 1996 - The People vs. Larry Flynt (Lid versus Larry Flynt), Kanada/USA, scénář: Scott Alexander, Larry Karaszewski, režie: Miloš Forman 1999 - Man on the Moon (Muž na Měsíci), Velká Británie/Německo/Japonsko/USA, scénář: Scott Alexander, Larry Karaszewski, režie: Miloš Forman 2006 - Goya's Ghosts (Goyovy přízraky), Španělsko/USA, scénář: : Jean-Claude Carrière, Miloš Forman, režie: Miloš Forman

44

Tato filmografie obsahuje pouze celovečerní filmy režírované Milošem Formanem. Román One Flew Over the Cuckoo's Nest vyšel v originále v roce 1962, v češtině se poprvé objevil v roce 1979 pod názvem Vyhoďme ho z kola ven.

45

40

10. POUŽITÁ A CITOVANÁ LITERATURA

Doupovcová, Zuzana. Ženy jako oběti ve filmech Miloše Formana. Ročníková práce, FF, MU, SUS, 2007. Foll, Jan. Miloš Forman. Praha : Čs. filmový ústav – odbor filmových informací, ediční odd., 1989. Forman, Miloš; Novák, Jan. Co já vím? : autobiografie Miloše Formana. Brno : Nakladatelství Atlantis, 1994. Liehm, A. J. (Antonín Jaroslav), Příběhy Miloše Formana, Praha : Mladá fronta, 1993. http://www.milosforman.com/ Malinda, Jan (2007): „Osamocený bojovník Miloš Forman“, Magazín DNES, 4, s.8-13. Malinda, Jan (2007): „Věra Křesadlová“, Magazín DNES, 4, s.14-15. Monaco, James. Jak číst film : svět filmů, médií a multimédií : umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie. Praha : Albatros, 2004. Papoušek, Jaroslav. Černý Petr. Praha : Československý spisovatel, 1965. Přádná, Stanislava, Škapová, Zdena, Cieslar, Jiří. Démanty všednosti : český a slovenský film 60. let : kapitoly o nové vlně. Pražská scéna: 2002. http://en.wikipedia.org/wiki/French_new_wave Schröder, Nicolaus. Slavní filmoví režiséři : 50 nejvýznamnějších režisérů od Chaplina až po Almodóvara / v podání Nicolause Schrödera. Praha : Slovart, 2004. Škvorecký, Josef. Všichni ti bystří mladí muži a ženy. Praha: Horizont, 1991. Tibitanzlová, Ivana. Český hraný film. III, 1945-1960. Praha : Národní filmový archiv, 2001. Voráč, Jiří. Čeští a slovenští filmoví režiséři v exilu. Olomouc : Univerzita Palackého, 1993. www.csfd.cz www.imdb.com

41